Skip to main content

Full text of "Zprávy o zasedání královské ceske spolecnosti nauk"

See other formats 


HARVARD UNIVERSITY. 


LIBRARY 


OF THE 


MUSEUM OF COMPARATIVE ZOOÓLOGY. 


Jilí 


c 
Jhuany S, 1990. 


A 
Jel Ú Jo. 
Sitzungsberichte 


der kónigl. bohmischen 


un VINOU 


MATABMA TICA - NATUR W ENOOHAFTLICHÉ CLANNE, 


| 1880. 

| i. 
ZBSTNÍK 

| královské 


ČESKÝ SPOLEČNOSTI NÁUK. : 


TŘÍDA. MATRBMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, 


„VĚSTNÍK 


ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. 


TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, 


ROČNÍK 1889 


I. SVAZEK. 


S 9 tabulkami a 7 dřevoryty. 


T RAZE. 


NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK, 
1880. : 


SITŽUNGODKALULTE 


DER KONIGL. BOHMISCHEN 


MŘOBLLOURÁK L UB MLOABNOUTAP LEN, 


MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAPTLICHE CLASSE, 


JATIIRG.ANG 1889 
I. BAND. 


Mit“9 Tafeln und 7 Holzschnitten. 


1S89. 


seznam přednášek 


konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké 


roku 1889. 


I. půlletí. 


— 0 br 


Dne 11. ledna. 
Čelakovský, prof. dr. L.: O brasilském rodu trav Streptochaeta. 
Feistmantel, prof. dr. O.: O ložiskách mineralů a užitečných 

hornin ve Východní Indii Britské. 
Preis, prof. K.: Zprávy z analytické laboratoře c. k. č. vys. školy 
technické. 
Vrba, prof. dr. K.: O kalomelu ze Srbska a realgaru z Bosny. 
Zahálka, prof. Č.: © Camerospongia Monostoma Rom. sp. 


Dne 25. ledna. 


Čelakovský, prof. dr. L.: O květenstvích ostřicovitých rostlin. 

Raýman dr. B. « Chodounský, dr. K.: O nových dusíkatých 
sloučeninách z uhlohydratů. 

Palacký dr. J.: O floře jižního Marokka na základě nevydané Mar- 
duchaeovy a Ibrahimovy sbírky rostlin. 

Kůpper, prof. K.: O křivkách C. 


oo 


Gomes Teixeira T.: Sur I intégrale Jde. 
Dne 8. února. 
Hansgirg, prof. dr. A.: O výzkumu řas sladkovodních a saprofy- 
tických bakterií v Čechách rozšířených během r. 1888. 


Verzeichniss der Vortráge, 
melehe In den ollzungen der maliemausoh-naČurSoensoaiGhen (Lasse 


im Jahre 1889 abgehalten wurden. 


LE EbalPejeL r. 


— 0 6 


Den 11. Januar. 

Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die brasilianische Graseattung 
Streptochaeta. 

Feistmantel, Prof. Dr. 0.: Úber die Fundorte der Mineralien und 
nutzbaren Gesteine in Britisch Ostindien. 

Preis, Prof. K.: Berichte aus dem analyt. Laboratorium der k. k. 
bohm. techn. Hochschule. 

Vrba, Prof. Dr. K.: Úber Calomel aus Serbien und Realgar aus 
Bosnien. 

Zahálka, Prof. V.: Úber Camerospongia Monostoma. Rom. sp. 


Den 25. Januar. 
Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die Blůthenstinde der Cariceen. 
Raýman, Dr. B. « Chodounský, Dr. K.: Úber neue stickstoff- 
haltige Kohlenhydratabkommlinge. 
Palacký, Dr. J.: Úber die sidmarokkanische Flora auf Grund der 
inedirten Pflanzensammlung von Marduchaeus und Ibrahim. 
Kůpper, Prof. K.: Úber Curven Cf. 


oD 


Gomes Teixeira T.: Sur I intégrale f: ode. 
0 
Den 8. Februar. 


Hansgirg, Prof. Dr. A.: Úber die Durchforschung der Sisswasser- 
algen und der saprophytischen Bakterien in Bóhmen im Jahre 
1888. 


VI Seznam přednášek. 


Vejdovský, prof. dr. Fr.: Poznámky vývojepisné. 
Lerch M.: O rovnicích differencialních. 


Palacký, prof. dr. J.: O floře Sokotorské p. Balfoura s ohledem 
na otázku o Lemurii. 


Dne 22. února. 
Štole A.: O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 


Dne 8. března. 
Palacký, prof. dr. J.: O polyfyletických názorech prof. Drude. 
Kafka J.: O diluvialních svištích v Čechách. 
Vyrazil, prof. J.: O minetě a rule Kutnohorské. 


Dne 22. března. 
Studnička, prof. dr. F. J.: Příspěvek k nauce o rovnicích pře- 
vratných. 
Stecker K.: Krit. příspěvky k některým sporným otázkám vědy 
hudební. 


Dne 12. dubna. 
Feistmantel, prof. dr. O.: O dvouděložných rostlinách útvaru Po- 
tomac v Severní Americe. 
Wald F.: Příspěvky ku theorii krystalisace. 
Stoklasa J.: O monokalciumfosfatu. 
Šulc O.: Molekularní váha některých látek dle methody Raoultovy. 
Vrba, prof. dr. K.: O srostlicích bertranditu. 
Zahálka, prof. Č.: O nálezu hranatých valounů v Čechách. 


Dne 10. května. 
Čelakovský, proť. dr. L.: O fylogenetickém vývoji Amentacei. 
Stolba, proť. F.: Nové práce z laboratoře c. k. č. vys. Školy technické. 


Faktor F.: Bakteriologické zkoumání sněhu Pražského, ledu Vltav- 
ského a vzduchu města Prahy ze dvora české techniky. 


Verzeichniss der Vortráge. VII 


Vejdovský, Prof. Dr. F.: Entwickelunesgeschichtliche Bemer- 
kungen. 

Lerch M.: Úber Differentialgleichungen. 

Palacký, Prof. Dr. J.: Úber die Flora von Sokotora von Herrn 
Balfour mit Růcksicht auf die Lemurienfrage. 


Den 22. Februar. 
Štole A.: Úber die Geschlechtsorgane von Aeolosoma. 


Den 8. Márz. ) 
Balacký, Prof. Dr. J.: Úber die polyphyletischen Ansichten des 
Prof. Drude. 
Kafka J.: Úber diluviale Murmelthiere in Bohmen. 
Vyrazil, Prof. J.: Úber die Minette und den Gneis von Kutten- 


berg. 
Den 22. Márz. 
Studnička, Prof. Dr. F. J.: Beitrag der Theorie der reciproken 
Gleichuncen. 
Stecker K.: Krit. Beitráge zu einigen Streitfragen in der Musik- 
wissenschaft. 


Den 12. April. 

Feistmantel, Prof. Dr. 0.: Úber dikotyledone Pflanzen aus der 
Potomao-Formation in Nordamerika. 

Wald F.: Beitráce zur Krystallisationstheorie. 

Stoklasa J.: Úber Monocalciumphosphat. 

Šulc 0.: Molekulargewichte einiger Substanzen ermittelt nach der 
Methode von Raoult. 

Vrba, Prof. Dr. K.: Úber Bertrandit-Zwillinge. 

Zahálka, Prof. V.: Úber einen Fund von Kantengeróllen in Bóhmen. 


Den 10. Mai. 

Čelakovský, Prof. Dr. L.: Úber die phylogenetische Entwickelung 
der Amentaceen. 

Štolb a, Prof. F.: Neue Arbeiten aus dem Laboratorium der k. k. 
bohm. technischen Hochschule. 

Faktor F.: Bakteriologische Untersuchung des Prager Schnees, des 
Moldaueises und der Luft der Stadt Prag auf dem Hofe der 
bóhm. Technik. 


VIII Seznam přednášek. 


Kovář F.: O diadochitu a delvauxitu z Vysočan, Vinoře a Ouval. 
Palacký, dr. J.: O rybách na ostrovech Azorských. 
Matzka, prof. dr. V.: Příspěvek ku sferické trigonometrii. 


Dne 24. května. 
Feistmantel, prof. dr. O.: O fossilních rostlinách z vrstev Storm- 
bergských v Jižní Africe. 
Klapálek F.: Revise druhů obsažených v Kolenatého sbírce Tri- 
chopter. 


Verzeichniss der Vortráge. IX 


Kovář F.: Úber den Diadochit und Delvauxit von Wysočan, Winoř 
und Auwal. 

Palacký, Dr. J.: Úber die Fische der Azoren. 

Matzka, Prof. Dr. W.: Beitrag zur sphárischen Trigonometrie. 


Den 24. Mai. 
Feistmantel, Prof. Dr. O0.: Úber Pflanzenpetrefakte aus den Storm- 
bereschichten Sůdafrikas. 
Klapálek F.: Revision der in Kolenatis Trichopteren-Sammlung 
enthaltenen Arten. 


PŘEDNÁŠKY 
= E Z EIÍC=E TŘÍD T 


MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ, 


VORTRAGE 
BI DEI SITZUIMNGHN 


DER 


MATREMATISCH-NATURWISSENSCHAPTLICHÉN CLASSÉ, 


Nákladem král. české spol. nauk, — Tiskem dra, Edv. Grégra v Praze 1889. 


1. 


Kalomel ze Srbska. 


Sděluje proť. K. Vrba, dne ii. ledna 1889. 
(S tab. I, obr, 1—3.) 


Během posledních roků získal jsem bohatou suitu pěkných rud 
rtuťnatých, zvláště pak výborné, mnohoploché krystaly kalomelu ze 
„Suplja sztena“ v pohoří Avalském poblíž Bělehradu v Srbsku. Hor- 
nina, na níž se rudy zmíněné naskytují, jest, jak již Groddeck, *) 
kterýž ložisko Avalské důkladně byl popsal, vytknul, modravě a čer- 
venavě šedý, popukaný křemen, rohovci podobný, místem porosní, 
buňkovitý neb sekaný, dutiny pak v rohovci obsažené jsou buď úplně, 
buď z části naplněné zemitým, okrovitým hnědelem. Hmota tato jest 
slabšími neb i tlustšími žílami bílého, krystalinického křemene pro- 
rostlá, kterýž v dutinách drůzy těsně srostlých krystalů tvoří, V pevné, 
skoro celistvé, rohovcovité hmotě jsou místem hojně dosti veliké, 
tabulkovité krystaly barytu zarostlé, v porosním křemenu jsou tyto 
drůzovitým křemenem okorané a jen zřídka volně vyvinuté, jeví spojku : 
b (010) © F%; m (101) Po; d(021)2Pč; 1n(011) P. Dosti hojně 
jest též kusovitý, zrnitě tabulkovitý baryt v křemenné hmotě ve větších 
kusech zarostlý. 

Porosní povahu křemene vysvětluje Groddek vyloužením bohatého 
dolomitu na železo, jehož zbytky s křemenem v směs zrnitou srostlé, 
pozoroval. Proměnou zmíněného uhličitanu přirozeně by se vysvětlo- 
valo dosti velké již zmíněné množství 'hnědele. Traube,*) kterýž lo- 
žisko Avalské též ohledal, nepostihl žádných neporušených uhličitanů 
více, i má za to, že velká čásť dutin v rohovci se naskytujících, 
vznikla zrušením krystalů barytu, kterýž. původně byl mnohem hoj- 
něji zastoupen a jehož tabulkový tvar z části zachovaly. Toliko jen 
šesterečně omezené dutiny připisuje vápenci. Na četných kusech, 


1) Zeitschr. f. Berg-, Hůtten- und Salinenwesen 1885. 33. 112. 
2) Zeitschr. f. Krystallog. u. Mineralos. 14. 564. 
1* 


4 K. Vrba 


které po ruce mám, jsou dutiny v křemenu tvaru dosti neurčitého, 
tak že nelze na původně obsažený mineral s jakousi pravděpodob- 
ností souditi. Že však skutečně nevznikly veškeré dutiny toliko vy- 
loužením dolomitu neb jiného karbonátu, nýbrž že též zrušením ta- 
bulek barytu povstaly, tomu nasvědčují dosti četné, z části zrušené a 
mnohdy až na malý zbytek corrodované baryty, připomínající na tak 
zvané starší baryty Příbramské, z nichž často jen malé zbytky v dolo- 
mitovém obalu pozorujeme. 

Záhadným ovšem je, že se Často vedle dutin, které vyloužením 
barytu by asi byly vznikly, menší i větší baryty neporušené na- 
skytují. 

Celistvý, porosní i krystalinický křemen jakož i baryt jsou na 
puklinách pokryté nádechem rumělky jakož i zhusta menší mezery 
mezi krystally a zrny i křemene i barytu vyplněné bývají jemně 
zrnitým cinnabaritem. Křemen i baryt jsou někdy úplně tenkou 
blankou rumělky pokryté a tím červené zbarvené. S rumělkou bývá 


zhusta v různém množství jemně zrnitý neb celistvý pyrit vtroušen. 


v hmotu základní, kteráž též, zvláště podél puklin, štěrbin a trhlin 
prorostlá jest zeleným, Šupinatým mineralem, avalit zvaným. 

Dutiny tvořené buď krystaly křemene neb i barytu jsou buď 
pokryté jemnou blankou hydroxydu železitého, na němž pak, zřídka 
bezprostředně na křemenu a barytu narostlé jsou překrásné krystaly 
rumělky, které zhusta opět tenká vrstva práškovitého hnědele po- 
krývá. Drobné krystaly cinnabaritu bývají též zhusta spojené v drů- 
zovité kůry, dutinu potahující. 

Jakožto nejmladší usazenina v dutinách rohovce vyloučena ve 
větším množství rtuť ryzí a kalomel, kterýž v podobě tenkých po- 
vlaků krystaly rumělky, křemene a barytu pokrývá. Obyčejně jsou 
drobné krystalky kalomelu těsně srostlé a toliko nepatrné části jich 
volně jsou vytvořené, jen zřídka pozoruje se též větší krystalek vý- 
voje volnějšího. Kalomelem porostlé krystaly rumělky náleží k typu 
druhému, jejž Traube byl pozoroval; jsou to krátké sloupce na obou 
polech zakončené plochou basickou a negativní rhomboedry toliko 
jakožto úzké facety jsou vytvořené; mnohdy tyto krystaly jeví roz- 
měry na rumělce neobvyklé. *) 


!) Největší z krystalů vypraeparovaných jest 12 mm široký a 8 mm vysoký, 
druhý 5 mm široký, 3 mm vysoký. Na jednom menším krystalku rumělky 
jsem zjistil goniometricky následovní tvary: c (0001) oR; M (1010) © R; 
h' (0223) — */,R; a' (0111) — R;w (0221) — 2R; w' (0772) — 7/,R. Sklon theo- 
retický a úhly měřením obdržené, jsou následující: 


Kalomel ze Srbska. 5 


Na jednom kusu pozoroval jsem vedle kalomelu na rumělce 
malou drůzu drobných, bezbarvých tabulek, kteréž jsou barytem 
patrně generace druhé "). 

Dle uvedeného lze postup tvoření se jednotlivých mineralů na 
ložisku Avalském takto sestaviti: 


1. Baryt (I); hmota rohovcová; zemitý hnědel; 

2. bílý, krystalinický křemen; hnědel; 

9. rumělka; pyrit; avalit; hnědel; 

4. kalomel; rtuť; baryt (II). 

Krystalky kalomelu jsou vždy jen drobné a jak již podotknuto, 
těsně srostlé, jen výjimkou dosahují velkosti až 3 mm; volně vyvinuté 
krystalky jsou vzácností. 

Traube *) uvádí toliko dle c (001) oP jedince tabulkovitě vytvo- 
řené; já jsem pozoroval podle plochy spodové tabulky tenké i tlusté 
jakož i krystaly sloupkovité, na nichž hranol řady druhé převládá a 
basis vyvinuta není. Z jedenácti, Traubem pozorovaných ploch, zjistil 
jsem na svých krystalech toliko 6, mimo tyto ale pozoroval jsem ještě 
deset tvarů, kterých Traube neuvádí a z nichž 3 na kalomelu dosud 
nebyly zjištěny. Celkem tudíž poznáno na kalomelu Avalském 21 


; počtem měřením 
Č= — —=mu EU SS 
e(0001): h' (0223) 419 24 419 17 
h' (0223): a' (0111) 11 30 133 
a'(0111): »' (0221) 16 28 16 25 
n' (0221): m' (0772) 8.31 8 28 
u (0772) : M' (0010) 19117), 12 17 
M (1010) : M' (0110) 60 0 60.0% 


1) Na malém, sotva 1 mm širokém a '/„ mm tlustém krystalku, jehož plochy 
velmi dobře reflektovaly, poznal jsem měřením tvary tyto: b (010) oo P%; 
m (101) Ps; 4 (102) /„P5; a (100) © P5; 4(801) 3Pe; 2 (111) P; f(181) 3Pš; 
0 (110) © P; c(001)oP. Úhly vypočítané a měřené jsou tuto sestavené: 


počtem : měřením: 
th — T 
m (101) : 4 (102) 179 0' 179 0! 
: x(801) 28 35 28 39 
: a (100) 50 50 50 51 
5(010): f(131) 84 43 834 54 opp. 
: 2(111) 64 18 BAT 
:m (101) 90 0 89 57 
: o (110) 52 42 52 55 app. 
: a (100) 90.0 89 54 „ 
a (100): e(001) 90.0 89 56 , 


M C DVL, 


6 K. Vrba 


různých tvarů a řada krystalová tohoto mineralu zaujímá dosud 
38 ploch. 

Tvary, které jsem měřením konstatoval, jsou tyto: c (001) oP; 
A (114) P: 'o(113) "P 7012) 15B3 r (UE 2/5s 
p (831)3 P; m (110) 0 P; *g (105) /;Poo; 1(104) „Po ;2(103)"/;Poo; 
*e.(102) "Po .s(201) 2Poa(100)1'00,500791 7.6010) cE5 
v (513) *,P5. 

Plocha spodová (c) a hranol druhořadý (a) bývají rozsahu nej- 
většího; prvá plocha je buď úplně hladká neb jeví rýhování dle 
středních hran i jehlanů fady prvé i řady mezní, rýhování toto bývá 
někdy tak hrubé, že se více podobá stupínkovitým odstavcům, tvo- 
řeným plochou spodovou a jehlany tupými. Plochy tvaru a (100) o Po 
jsou vždy více neb méně convexní a nerovné. Jehlany řady prvé a 
druhé jakož i hranol prvořadý jsou vždy dosti rovné a hladké, re- 
flexy na plochách těchto vznikající, dosti dobré, jen, jsou-li plochy 
příliš úzké, bývají též reflexy mdlé neb značně protáhlé a neostré. 
Na jednom krystalku postihl jsem v pásmech [ea] a [rs] oblou 
plochu, kteráž reflexů neposkytla, z pásem uvedených lze ji ale 
identifikovati s v (513) */,„F5. 

Na 11 krystalcích a úlomcích krystalů stanovil jsem měřením 
následovní úhly, k nimž připojuji sklon, ze Schraufovy hodnoty 
e — 1.0229 vypočítaný. 


počtem: měřením: 


—== = L 
e(001):4 (114) LD 29958... app- 
Mb) 2 ab 
sa(V2) 5043% 5) BO 34 
sr) 67 41" 67 51 
- orM(22) 18 24 18 003 
m(110):p (331) TA T 26; app. 
2022) jb S1O 11/10 app. 
c(001) 2. (105) Ol O 
27. (104) 23.18 20 alk 
203) 29. 52 0) 

:a (100) 90.0 90. 01, 
a(100): s (201) 6M 16:92 1 app. 
:č (102) 49 15", 49 18 

:9. (610) 2 o 940. app. 


1) Traube uvádí 1. c. 571 a 572 theoretický úhel A:%—19%5'4" a 1:r— 
= 16925'14"', kdežto skutečně obnáší A:%— 199161;' 1: r— 174. 


Kalomel ze Srbska. 7 


počtem : měřením: 

y (104) : '" (014) 32 291, 82 41 
ta (118) 41 39 41 56 | app. 

«(118):«' (113) 52 57 52 48!/, 

:2 (108) 26 284, 26 31 

a(100:« (115) 63 31" 63 33 

27 (111) 49 8%, 49 10 

to (221) 46.9, 46 4 

: a" (010) 90.0 90 1, 


Spojky na kalomelu Avalském pozorované, jsou na tab. I. obr. 
1—5 znázorněny. Připojuji tuto k dotčeným obrazecům krátký popis 
krystalku měřeného a uvádím úhly měřené i vypočítané. 

Tab. I. obr. 1. Skoro úplně bezbarvá 1; mm široká a, mm 
tlustá tabulka: c (001) oP; a(100) o Pm; h(114)'/,P; g(105)'/;Po; 


VM 


z (103) '/„Poo. Plocha spodová jest rovnoběžně ku hraně A:c rýhovaná. 


počtem: měřením: * 


Ť = m 
c(001):4A (114) Zl 2 309 58 app. 
:g (105) E 19-2011 
a.(105): 2 (103) jd BI BY 
2(103):a (100) 60 8 605732 
- a(100): a" (010) JOO OJ 28k 


Tab. I. obr. 2. Tabulkovitý, 2 mm široký, */; mm vysoký 
krystal. Na ploše spodové jeví se hrubé rýhování rovnoběžně ku hraně 
střední jehlanu základního. Dle přiblížného určení sklonu ploch, rýhy 
tvořících, podmíněno jest rýhování oscillační kombinací (001) oP a 
(115) "/; P; počtem totiž pro úklon těchto tvarů plyne úhel (001) : (115) = 
= 259 29', pozorován pak jest — 25" 20'. 


BAOOMAE (100) we B0o7 V(112) 12 P; (221) 2P:* 'g(105) P; 
: z (103) "/;Po. 


počtem: měřením : 
c(001):% (112) 509 18%, 509 20 
V(112):0 (221) 2 52. 27 8 
0(221):o0 (22T) 231 119, 22 521, app: 
e (001):g (105) j9t. 184812, 
g (105):z (103) 10 51, ú)9100, 
a (100):z (108) 60. 8 58 49., 


: a" (010) 90.0 901m5. 


K. Vrba 


Tab. I. obr. 3. Přední polovina 1%, mm širokého a 1 mm vy- 
sokého krystalu jest vyvinuta; plochy reflektují uspokojivě. 


c(001) oP; 3(104)'/,P co; 2(108) 1. Po; t(102) !/,Poo; d (100) 0Poo 


c (001): 
« (113): 
ZU 
c (001): 


1 (104): 


z (103): 


t (102): 


a (100): 
« (113): 


a (113) 
(111) 
(111) 
(104) 
(103) 
(102) 
(100) 
a'" (010) 
ZM) 


S aw js S 


Bolen) 


Tab. I. obr. 4. Skoro 3 mm vysoký a toliktéž široký sloupcovitý 


a (118) "/,P; r (111) P. 


měřením : 


990 


28 
45 
23 

6 
10 
49 
90 
26 
52 


B 
387, 
6 | app. 
13 
291, 
56 
16; 
1; 
31 
49'|, app. 


krystal bez plochy spodové, v zadu nepravidelně srostlý s jedincem 
druhým. Barvy jest špinavě zeleně šedé a toliko málo průsvitný. 


7 (104) "/,Poo; 


2105) 5|2E0o"; 


t (102) '/„Poo; 


s(201)2Pm; 


a (100)oPw; a(113) '/„P; (112) P; r(111) P; p(831)3P; 


m (110) © P; 9 (610) oP6. 


«(118): 7 (112) 


i(119): 


r (111) 
p (931) 
m (110) 


p (881): 
r(1): 
7 (104): 


a (103) 


t (102): 
s (201): 


7 (104) 
a (100) 
m (110) 


r (111) 
: p (331) 
:m (110) 
: p (831) 
zm 
« (115) 
2 (103) 
216(102) 
s (201) 
a (100) 
:9""(014) 
: g (610) 
: g (610) 
: a (100) 


počtem: 
=== 
11952" 
W A 
14 811, 
TŘ 
T 47 
14 81, 
28 306 
6 34 
10 521, 
S53.. 1. 
16111 
32 291, 
9 27, 
85 321, 
45 0 


měřením: 


119 47 


2" 
36'/, 
33 


Kalomel ze Srbska. 9 


počtem : měřením: 
a (118): «' (113) 52 5 52 89 
: a (100) 68 31), 63 35), 

: 9 (104) 41 59 41.56 app. 


Tab. I. obr. 5. Úlomek 2 mm vysokého krystalu s dosti dobře 
reflektujícími plochami v oktantech pravých předních. 


ob l) B1022 )I2Bm (M00 a(100) oP m. 


počtem: měřením: 

a) P) 289:36' 28" 40 
r(111): 0 (221) 10 43 10 42 
0 (221): m (110) 110036 LO app 
0(221): 0 (221) ZA 22 42 č) 
« (113): a'(115) 02 "DJ D2 58 

: a (100) 63 31, 65 30 
0(221): a (100) LOD 46 4 
r (111): a (100) 49 7872 49 10 
a (100) :a'"'(010) 200 ODD 


: m (110) 45. © 465 1 


2. 
Realgar z Bosny. 
Sděluje K. Vrba, dne 11. ledna 1889. 
(S tab. I. obr. 6—8.) 


Již před delší dobou dostal jsem několik mineralů a hornin ku 
prozkoumání, mezi nimiž též dva malé kusy šedě zelenavého, slídna- 
tého, poněkud zrušeného phyllitu, prostoupeného žilkami a peckami 
světle šedého, krystalinického křemene z okolí Křeševa v Bosně. Na 
phyllitu nacházejí se dílem dosti silné kůry lupenatého auripigmentu, 
jenž na povrchu svém tvoří drůzy nedokonalých, těsně srostlých a 
dosti velkých krystalů, podobajících se oněm z Tajovy v Uhrách. 

Auripigment jest prostoupen realgarem, který současně s ním 
byv utvořen, též vedle něho se naskytuje co tenký povlak na phyllitu 
a křemeni, neb tvoří též drůzy malých 1—4 mm vysokých, velmi 
dobře vyvinutých krystalů barvy hrásně červené a lesku intensivního. 

Dutiny ve phyllitu bývají drobně krystalovaným křemenem po- 
kryté, na kterém pak zhusta malé, pěkné krystalky realgaru sedí. 
Na jednom větším realgaru pozoroval jsem též malý krystalek kře- 
mene, asi do poloviny v realgar zarostlý, což svědčí k tomu, že 
je křemen jednak starší, jinak stáří s realgarem stejného. 

V době poslední opětně obdržel jsem velmi pěkné krystalky 
realgaru, jichžto naleziště Hrůza udána byla; jelikož se ale úplně 
shodují s krystalky již dříve měřenými, není pochyby, že obě udání 
jsou identická. 

Typus krystalků realgaru Bosenského jest vždy sloupkovitý ; 
jsouť více neb méně protáhlé dle vertikalního hranolu, jehož pásmo © 
následkem četných ploch se vyskytujících, bývá rýhováno. Plochy 
sloupce ukončující jsou úplně hladké a intensivně lesklé, tak že i při 
velice skrovném rozsahu svém vždy ještě zřejmé, často velmi dobré 
reflexy poskytují. 

Měření moje na krystalech Bosenských již před delší dobou 
ukončená, shodují se s úhly Millerem, Hessenbergem, Seacchim, Grothem, 


Realgar z Bosny. Ji 


Krennerem a j. udanými i bylo by snad zbytečno, o nich zde šířiti 
slov, pováží-li se, že již prof. J, Krenner © realgaru z Bosny ze- 
vrubnou zprávu podal i důkladná svá pozorování uveřejnil *), kdyby 
pozorování má udání Krennerova nedoplňovala a z části neopravovala. 

Na několika krystalech, které jsem goniometricky zkoumal, 
nalezl jsem celkem 17 různých tvarů jednoduchých, z nichž 12 sho- 
duje se s tvary Krennerem pozorovanými; dále zjistil jsem 5 tvarů, 
mezi nimiž dva jsou nové, kterých Krenner neuvádí, ale sám jsem 
8 tvarů Krennerových nepostihl. 

Mezi posledními sluší vytknouti hranol w (430) o P4;, jehož 
sklon ku a (100) o Po Krenner pozoroval — 40942", 

Z elementů Millerových plyne pro sklon w (430) : a (100) úhel — 
44938" (Krenner uvádí omylem úhek tento — 40920"), jeví se tudíž mezi 
úhlem pozorovaným a vypočteným difference 3958', pročež hranol 
uvedený, na realgaru nalezišť jiných se vyskytující, jest na realgaru 
Bosenském velmi pochybným. Z úhlu, Krennerem měřeného, odvésti 
se dá počtem hranol vicinální — (49-320) oo P*,,, kterýž vyžaduje 
(49320) : (100) = 40941'25". Tvar tento velmi se blíží hranolu f (320) 
o P*/,, který jsem na dvou krystalech pozoroval a který vyžaduje 
B (320): a (100) — 41917. Shodek mezi úhlem tímto a od Krennera 
uvedeným úhlem pozorovaným obnáší sice 35', ale uváží-li se, že 
pásmo hranolové hrubě bývá rýhováno, plochy pak že bývají úzké 
a reflexy nejasné, jest velmi pravděpodobno, že Krennerem pozoro- 
vaný hranol jest $ (320) o P*/,. 

Bečteme-li veškeré, Krennerem i mnou pozorované tvary na re- 
algaru Bosenském, činí součet ten 24, nečítajíc v to problematický 
B (320) eo P3/,, zajisté značné číslo, uváží-li se, že na realgaru vůbec 
42 tvary jednoduché byly zjištěny. 

Co do rozvoje ploch bez odporu vyniká realgar z Bosny nad 
. realgary nalezišť jiných, co do zajímavosti svých kombinac podlehá 
 krystalům z údolí Binnského ve Švýcarsku a ze Solfatary u Neapole, 

co do velikosti krystalům lokalit sedmihradských a uherských. 

Za tvar základní přijal jsem jako Fletcher, Krenner a j. základní 
tvar Millerův. Tvary) pozorované (nové vyznačeny jsou *, jen Kren- 
nerem pozorované písmenem (K), jen ode mne zjištěné (V)), jsou ná- 
sledující: : 

a (100) o Pw; Ah (610) o F6 (K); I (210) o P2; $ (320) 
© Pš|, (V); [o (430) o P*/, (K)?]; m (110) © P; p (120) ©R2; 


*) Wóldtani Kózlóny 1883 18. 381 a 1884 14. 107. 


12 K. Vrba 


„0 (250) 00 P3/, (K); db (010) o0Pm; c (001) oP; r (012) "Po (K); 
g (011) Po (K); y (082) "Po (K); $ (052) „Po (V); « (201) 
Pow; z (201) 2Pm; G (214) —",P2 (V); f (212) —P2 (K); n (212) 
P2; H (811) 2P2 (V); E 434) P%;; k (232) *,PY;; F (121) 222; 
v (141)) 4P4 (V); e (111) P (K). 

V následujícím popíšu některé spojky, které buď tvary novými 
neb vzácnými vynikají. 

Tab. I. obr. 6%). Sloupcovitý krystal, 1"/, mm vysoký, 1 mm 
široký, v pravo v zadu repeticí ploch 7"(210) a m'"(110) hrubě rý- 
hovaný; po straně levé jsou plochy četněji vyvinuté. 

7 (210) o P2; m (110) o P; u (120) 00 X2; b (010) o Pow; 
e (001) oP; 8 (052) Bo; n (212) P2; k232) 3;8|;, F (21282. 


počtem měřením 
m (110): Z (210) 199 25 199 34 
: (120) 16 2% 16 12 
: 5 (010) 87 18 8722 
b (010): w (120) 20 48 20 37 
: F (21) 281 28 10 
:k (232) 85 | 38 35 | 38 
: n (212) 64 59 66. 34 
c (001): » (212) 46 20 46 17 
: 5 (052) 65 | 47 65 41 
£ (052): n (212) 47 56 47 59 


Tab. I. obr. 7. Malý, 1 mm. tlustý sloupeček s výbornými 
plochami: 

č (210) 0 P2; m (110) o P; db (010) o Po; 8.(520) o B,; 
e (001) oP; G (214) — */,„P2; n (212) P2; H (211) 2P2; F (121) 
282; k (232) */„P3,; E (434) P+,; z (201) 2P o. 


počtem měřením 
b (010) : m (110) 879 18 870 8 
: 6 (820) 48. 43 AB 30 
: 2.(210) 56 38 56 34 
22) 28, tl DOLLS 
: k (282) 35 88 35 35 
: E (434) bb. 2 55. 10 
: n (812) 64 59 bBo Ai 


+) Obrazce jsou kreslené v postavě o 180% kolem vertikalní osy otočené, úhel 
B je tedy v předu nahoře, 


K. VRBA, KALOMEL A REALGAR. : Tabí 


Fotolith. Farský v Praze 


Věstník král české společnosti nauk. Třida mathemat-přirodověd. 1889 


Realgar z Bosny. 15 


počtem měřením 
— ————— p——==X 

c (001): G (214) 18 30 18 32 
"m (212) 46 20 ATOS Ví 
SPEC) (O 2 13 32 

: z (201) 69. 53 69 49 


Tab. I. obr. 8.. Jeden a půl mm. dlouhý, tři čtvrtě mm. široký 
sloupeček dobře reflektující; klinopinakoid je po straně pravé značně 
rozsáhlý. 


b (010) o Po; m (110) o P; I (210) o P2; £ (320) o P",; 
o (001) oP; g (141) 4P4; F (121) 2P2; k (232) */,P*/,; n (212) 
P2; H (li) 2P2; « (101) P; z (201) 2Po. 


i počtem měřením 


= = u- 
b (010) : m (110) B BY nL, 
: 8 (820) 48 43 48 34 
: 7 (210) DOM S 56 | 46 
: a (100) 20000 AD 
: o (141) TORO 14.56 
Ab) Za l! 28 46 
: k (232) AB) S51 38 
"n(22) 64 59 65 1 
(10) OD PAROTO 890659 
e (001): Z (210) 70 12 710599 
: n (212) 46.20 46. 24 
E (2) OV. JA 12. 32 app. 
st(101) 40 22 40 31 , 


: z (201) 69 53 69:39, 


3. 
Úber den Ahrchenbau der brasilianischen Grasgattung 
Streptochaeta Schrader. 


Von Dr. Lad. Čelakovský. 
Vorgelest den 11. Januar 1889. 
(Mit Taf. II) 


Eines der interessantesten Gráser ist die brasilianische Strep- © 


tochaeta spicata Schrad. Bau und Zusammensetzung der Ahrchen 


dieser Gattung weichen so sehr von dem normalen Schema der Gráser * 


ab, dass man berechtigt und genothigt ist, sich die Frage vorzulegen, 
ob sich in diesem Bau eine spátere Abweichung vom normalen Bau 
der Gramineen ausspricht, oder ob nicht vielmehr die monotypische 
Gattung Streptochaeta eine sehr alte, dem ursprůnglichen Typus noch 
nahe stehende und darum so isolirte Sippe darstellt. Ich gedenke 
den Nachweis zu fihren, dass das Letztere der Fall ist und dass 
die genannte Gattung darum auch im Stande ist, manche zweifel- 
hafte und strittige Punkte des normalen Baues der Grasblithe in 
ein helleres und besseres Licht zu setzen. Dazu ist freilich eine ge- 
naue Kenntniss des Baues der Ahrchen von Streptochaeta nothwendie. 

Diese Kenntniss lásst jedoch noch manches zu wůnschen ůbrig, 
um so mehr, da die Darstellungen der botanischen Schriftsteller und 
ihre Diagramme der, Streptochaeta- Ahrchen noch wesentlich von 


einander abweichen. Durch die liebenswůrdige Freundlichkeit Herrn 


Prof. Hackel's, der mir ein Exemplar dieses seltenen Grases zum“ 
Geschenke gemacht hat, wurde mir die Untersuchung der Ahrchen 
ermoglicht und ich glaube, angesichts des eben erwáhnten Umstandes 
das Ergebniss meiner Untersuchung mittheilen zu sollen, wiewohl 
ich mir dessen sehr wohl bewusst bin, dass ein Abschluss unserer 
Kenntniss dieses Grases nur von einer entwickelungsgeschichtlichen 
Untersuchung der lebenden Pflanze erwartet werden kann. 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 15 


Der Blůthenstand von Streptochaeta ist eine Traube aus ziem- 
lich kurz gestielten Ahrchen: diese sind einblůthig, mit anschei- 
nend terminaler Blůthe, und bestehen aus 5 kleinen áusseren Hůll- 
spelzen, aus einer etwa zolllangen begrannten Blůthenspelze (die 
ich, was noch spáter begrůndet werden soll, die Deckspelze nennen 
will), nachfolgend aus 2 kleineren, etwas ungleichen, mit ihren starren 
Spitzen etwas nach aussen gebogenen Spelzen (Vorspelzen) und aus 
3 innersten, innerhalb der letzgenannten 3 Spelzen eingeschlossenen 
Blůthenspelzen. Taf. II. Fig. 7 stellt das ©anze Ahrchen mit nach 
hinten gelegener Deckspelze, deren Granne rankenartig gewunden 
ist, dar. : 

Die Anordnung dieser 11 Spelzen wird aus dem Diagramm Taf. II. 
Fig. 1. ersichtlich. Des Veroleiches wegen habe ich die Diagramme von 
Doll und von Hackel Taf. II. Fig. 2 und Fig. 3 daneben gesetzt. 
Im Dóllschen Diagramm habe ich jedoch die Richtung der gene- 
tisehen Reihenfolge umgekehrt (rechts gewunden) gezeichnet, um den 
. Vergleich mit den beiden anderen Diagrammen, in welchen die Spi- 
ralrichtung nach meiner Auffassung ebenfalls rechts gedreht ist, zu 
erleichtern. Die Richtung ist námlich variabel, die Spirale in den 
Ahrchen bald rechts, bald links gewunden. 

Dass aber die Anordnung der Spelzen, wenigstens bis zu den 
9 innersten Blůthenspelzen eine spiralige ist, zeigt ihre gegenseitige 
Deckunesweise. Úbereinstimmend saet Hackel (in Engler's Natůrl. 
Pílanzenfamilien II. 2. S. 42): Streptochaeta sei von allen Grásern un- 
terschieden durch spiralige Richtung seiner zahlreichen Spelzen. 
Damit scheint es aber nicht recht zu stimmen, wenn Eichler sagt 
(Blůthendiasramme I. pag. 123): „Das Ahrchen oder richtiger der 
Blůthenspross setzt mit 2 seitlichen Vorbláttern ein und trásgt darauťf 
9 alternirende dreizáhlice Spelzenguirle, an welche die Staubge- 
fásse mit ungestorter Alternation anschliessen.“ 

Beide Angaben sind aber, wenn man statt Spelzenguirlen rich- 
tiger Spelzencyklen setzt, mit einander vertráglich; denn die Spelzen 
haben allerdings bis zu den 3 innersten Blůthenspelzen spiralige Stellung, 
aber die Száhligen Cyklen dieser Spirale sind einander nicht super- 
ponirt, sondern alterniren gleichwie vollkommene Auirle unter ein- 
ander. Dies ist nicht beispiellos, denn es sind namentlich in der 
- Entwickelungsgeschichte der Blůthe ihnliche Fille bekannt, z. B. 
die beiden Száhligen Perigoncyklen (nicht Auirle) mancher Lolřaceem, 
die beiden 5záhligen Perigoncyklen (Kelch und Krone) bei manchen 
Ternstroemiaceen (Payer's Orgenogénie de la fleur tab. 135 u. 154). 


16 Lad. Čelakovský 


Die kleinbláttrige Hůlle, welche die grosse Deckspelze und die, 
von ihr eingeschlossene Blůthe am Grunde u mgiebt (Taf. II. Fig. 1) 
besteht nun, so wie ich es an meinem Exemplar stets gefunden habe, 
aus 5 kleinen, breiten, am oberen Rande zackig-gezáhnten und oft 
auch 2lappigen, parallelnervigen Hůllspelzen. Was deren Anordnung 
betrifft, so beginnt der Ahrchenspross mit 2 lateral und etwas nach 
růckwárts stehenden Vorbláttern, die sich vor den nachfolgenden 
3 Hůllspelzen durch ihre geringere Grósse (insbesondere Breite) und 
besonders durch einen stark vorspringenden und sich vom Schuppen- 
theil der Spelze mehr oder weniger hoch als kurze rauhe Grannen- 
spreite abtrennenden Mittelnerv oder Kiel auszeichnen (Taf. II. Fig. 4). 
So vollkommen lateral, wie sie Dó11 zeichnet, sind sie nicht, dagegen 
giebt Hackels Diagramm ihre Lage in A C entsprechend wieder. 
Auf diese Vorblátter (1, 2) folgt ein 3záhliger Cyklus (3, 4, 5), 
von welchem Blatt 3 seitlich nach vorn gegen 1, Blatt 4 genau 
nach hinten und Blatt 5 rechts nach vorn, gegen Vorblatt 2 hin fállt. 


Die Gesammtstellung der 5 Hůllspelzen von Streptochaeta  stimmt © 


also, um auf etwas Bekanntes hinzuweisen (abgesehen vom Ver- 
háltniss zum Tragblatt), mit dem Stellungsverháltniss des Kelches von 
Helianthemum ůúberein, der ebenfalls mit 2 kleineren Bláttern beginnt 
und dann einen Cyklus nach '/„ von drei grósseren Kelchbláttern 
in relativ gleicher Lage bildet. 

Dass in meinem Diagramm Taf. II. Fig. 1 die Reihenfolge der 
Hůllspelzen richtig wiedergeceben ist, bezeugt ausser den Divergenzen 
und Deckungsverháltnissen auch noch der Gang der Phyllomorphose 
dieser Bláttchen, der aus Taf. II. Fig. 4, in welcher die Hůllspelzen 
in eine Ebene ausgebreitet gezeichnet und nach der Reihenfolge be- 
ziffert sind, ersichtlich wird. Die Spelzen 1 und 2 sind, wie schon 
bemerkt, nicht nur die kleinsten, sondern auch die mit dem stárksten 
und in eine freie dorsale Grannenspitze ausgehenden Mittelnerven 
versehenen Blátter. Spelze 3 ist bereits viel breiter, und ihr Mittel- 
nerv, obzwar noch deutlich gebildet, ist doch schon schwácher und 
lauít in einen Endzahn der Spelze aus, nicht aber in eine dorsale 


Grannenspitze mehr; endlich die Hůllspelzen 4 und 5, die breitesten 
und máchtigsten von allen, haben úberhaupt keinen besonderen, ir- 


gendwie ausgezeichneten Mittelnerv mehr. Der Phyllomorphose nach 
erkennt man also bereits die Spelze 3 als die dritte, námlich als jene, 
welche ihrer Bildung nach zwischen den beiden Vorbláttern und den 
zwei innersten Hůllspelzen steht. Auch lásst sich aus der Phyllomor- 
pbose allein schon erkennen, welches der beiden Vorblátter, die ein- 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 17 


ander allerdings nicht decken, das erste und welches das zweite sei. 
Die Granne der ersten Spelze ist námlich am meisten individualisirt, 
sie trennt sich schon etwa in halber Hóhe der Spelze, wohingegen 
bei der zweiten Spelze die nur kurze Grannenspitze nahe am oberen 
Rande des Schuppentheils sich absondert. 

Da nun schon durch die Phyllomorphose die Reihenfolge der 
drei ersten Blátter unzweifelhaft gegeben ist, so ereiebt sich dann 
schon von selbst, dass das hintere Blatt das vierte und das im Dia- 
gramm Taf. II. Fig. 1 nach rechts vorn fallende Blatt das finfte sein 
můsse. Dies wird denn noch dadurch bestátict, dass in der That das 
Blatt 5 manchmal vom blatte 4 am Grunde etwas gedeckt wird, wie 
Fig. 6 es zeigt, wobei der deckende Theil dem gedeckten zugleich 
anwáchst. Allerdings ist diese Deckung nicht immer deutlich, weil 
manchmal beide Blátter am Grunde nur einfach zusammenstossen, 
ohne zu decken, immerhin ist aber jener erstere Fall neben der Phyl- 
lomorphose fůr die Štelle, die den Bláttern 4 und 5 in der gene- 
tischen Reihenfolge gebůhrt, vollig beweisend. 

Unter der vorláufig noch gemachten Voraussetzung, dass die 
Blůthe zur Ahrchenaxe echt terminal ist (wonach freilich das Ahrchen 
vielmehr nur ein Scheináhrchen wáre), folot auf das Blatt 5 der alter- 


-nirende Sgliedrige Cyklus dvv, bestehend aus dem in die ranken- 


artig gewundene Spitze ausgehenden Deckblatt d und den zwei klei- 
neren unbegrannten Vorspelzen vv, deren steife, stechende, etwas 
abstehende Spitzen zur Einbohrung des Ahrchens in die Wolle oder 
Haare vorůberstreifender Thiere dienen. Das Deckblatt d fállt der 
letzten Hůllspelze 5 diametral gegenůber, ungefáhr úber Špelze 1, mit 
Bezug auf die Mediane des ganzen Ahrchens also seitlich nach růck- 
wárts; es umhůllt mit seinen Flanken theilweise die beiden als 
Vorspelzen bezeichneten Spelzen. 

Das Deckblatt ď ist in jedem Falle das erste Blatt eines zweiten 
3eliedrigen Cyklus, zu dem auch die Blátter vv' zu gehoren scheinen, 
und dass dieses Blatt dem letzten Blatte des mit ihm alternirenden 
vorausgehenden Cyklus, 5, gegeniiber fállt, entspricht ganz wohl der 
phyllotaktischen Regel. So ist auch im Perigon der Lilaceen (Aloč, 
ILilum nach Payer) das zuerst auftretende Glied des inneren 
Cyklus dem dritten Gliede des áusseren Cyklus opponirt.“) 


*) Wenn zwei 2/, Cyklen mit einander alterniren, so folgt, wie bekannt, das 
erste Blatt des zweiten Cyklus auf das fůnfte des ersten mit einer Diver- 
genz, die um "p kleiner ist als ?/,, also mit der Divergenz */; — "107 "0 
wobei die sogen. Prosenthese '/, negativ ist. Schimper und A. Braun 

Tř, mathematicko-přírodovědecká. 2 


18 | Lad. Čelakovský 


Aufallender Weise ist aber die Richtung, in welcher die Spelzen 
dvv'. aufeinander folgen, wie Taf. II. Fig. 1 zeiot, enteegengcesetzt der 
Richtung jenes Theils der genetisehen Spirale, welche durch die 
Blátter 1 bis ď geht, erstere ist im obigen Diagramm links, lstztere 
rechts verlaufend. 


nahmen fůr zwei alternirende "/,„ Cyklen die Prosenthese '/£; ebenfalls nega- 
tiv (oder was dasselbe ist, in beiden Fállen auf dem langen Wege der 
Spirale positiv), also die Úberganos-Divergenz 4; — 4; = 4x, so dass Blatt 
4 zwischen Blatt 1 und 3 fállt. Dies ist aber irrig, denn in diesem Falle 
fállt Blatt 4 thatsáchlich zwischen 1 und 2, dem Blatte 3 gerade gegenůber, 
folst also mit positiver Prosenthese, mit Diversenz 4+ "/;— /, Man 
vergleiche z. B. in Payer's Organogenie fůr 3záhlige Cyklen die Lólia- 
ceen, fůr 5záhlige die Ternstroemiaceen. 

Der Grund, wesshalb in dem einen Falle (*/;) die Prosenthese negativ, 
im anderen (';) aber positiv sein muss, liegt in Folgendem. Die zwei alter- 
nirenden Cyklen bilden zusammen (weil erst der dritte dem ersten super- 
ponirt auftritt) einen complexen Cyklus, welcher sich sowohl in der Zahl 


der Glieder und Umláufe, als auch im Divergenzwinkel dem Cyklus, der , 


durch die náchst folgenden hóheren Náherunesbrůche ausgedrůckt wird, 
am meisten náhert. Diese náchst hoheren Náherunesbrůche der bekannten 
arithmetischen Reihe sind aber bald grósser, bald kleiner als der Divergenz- 
bruch der Glieder jedes Theilcyclus im dem complexen Cyklus; dieser 
Unterschied muss daher, um eine annáhernd gleiche Lage aller Glieder im. 
complexen Cyklus wie in dem verglichenen Cyklus mit náchst hoherem Di- 
vergenzwinkel zu erhalten, dadurch ausgeglichen werden, dass im ersteren 
Falle (wo námlich dieser Divergenzwinkel grósser ist, als der Divergenz- 
winkel in dem complexen Cyklus) der Úbergangsschritt grósser, also die 
Prosenthese positiv wird, im letzteren Falle der Úberganeswinkel kleiner, 
d. h. die Prosenthese negativ werden muss. 

Z. B. der aus 2 alternirenden ", Cyklen sgebildete complexe Cyklus ist 
2/; (6 Blátter in 2 Umgángen, Divergenz der Blátter, mit Ausnahme des 
Úbersangswinkels 2%, —= /;). Diesem Bruche zunáchst steht der hóhere 
Náherungsbruch */;, welcher um ",; grósser ist als 2%; folelich muss der 
Úbergangswinkel zwischen Blatt 3 und 4 in dem complexen Cyklus eine 


positive Prosenthese erhalten, wird also = /;+ 6 42, so dass Blatt 4- 


des complexen Cyklus zwischen 1 und 2, Blatt 5 zwischen 2 und 3 fállt, 
welche Lage auch die gleichziffrigen Gliéder im */; Cyklus haben. Noch 
besser eignet sich zum Veroleiche der folgende Náherunesbruch %/,, auch 
dieser ist grósser als 2/; und alle 6 Blátter des complexen Cyklus haben 
bei positiver Prosenthese dieselbe Lage, wie die 6 ersten Blátter des */, 
Cyklus. 

Der complexe Cyklus aus 2 alternirenden ?/; Cyklen ist auszudrůcken 
mit */,+, diesem Bruche zunáchst steht der hóhere Náherungsbruch %, 
welcher um "/;, kleiner ist als jener. Um die Differenz im 4, Cyklus auszu- 
gleichen, muss der Úbergangswinkel = /; — "p = + werden. Dann fallen 
die Glieder 6, 7, 8 des complexen Cyklus zwischen dieselben friheren 


Úber den' Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 21 


Diese Thatsache ist den Forschern, welche sich bisher mit 
den Ahrchen von Streptochaeta bescháftist haben, entgangen. Die 
beiden Diagramme von Doll und Hackel stimmen bei mehreren 
sonstigen Verschiedenheiten doch darin úberein, dass in beiden sámmt- 
liche Spelzen durch eine im selben Šinne fortlaufende Spirale ver- 
bunden werden, so dass also in beiden die durch die Hůllspelzen 
verlaufende Spiralrichtung, bei wesentlich gleicher Lage der Blátter, 
umgekehrt ist als wie in meinem Diagramme. 


D 011 lásst die Spelzen 3, 4, 5 meines Diagramms in der Rei- 
henfolge 3, 5, 4 (als ABC bezeichnet) folgen und zeichnet sie so, 
dass bei ihm Blatt 4 (== C) nicht nur von 3 (= A), sondern auch 
von 5 (= B) gedeckt wird. Letzteres ist aber nach dem, was ich 
oben mitgetheilt, nicht richtie, da, wenn úberhaupt eine Deckung 
stattiindet, Blatt 5 von 4 gedeckt wird. 


Die Spirale oder genetische Reihenfolge ABC konnte D 011 auch 
nur dann erhalten, nachdem er den Anschluss von A an die beiden 
Vorblátter vernachlássict hat. Welches der beiden Vorblátter das 
erste, welches das zweite ist, giebt Dolls Diagramm (wenigstens 
-nach der Copie bei Eichler) nicht an. Da wir nun aber wissen, dass 
das links stehende, schon der Phyllomorphose nach, das erste ist. 
und da die beiden Vorspelzen nach hinten convereiren (was freilich 
Dolls Diagramm nicht zeigt), so kann auf A unměglich B, sondern 
muss C folgen ; aber auch wenn wir die Vorblátter vollkommen seit- 
lich setzen und den Spross vornumláufie beginnen wollten, so wůrde 
die Divergenz zwischen 2 und 3 hinten herum mehr als '/, betragen, 
wás gegen die Stellunegsregeln wáre. Schliesslich beachte man noch 


Glieder wie im Cyklus %,; und alle seine Glieder fallen ebenso wie die 
zehn ersten Glieder im */,, Cyklus. 

Weil ferner der Náherungsbruch */,; wiederum grósser ist (um "1,) als 
5/.,- so muss, wenn zwei %/, Cyklen alterniren sollen, die Prosenthese ';; 
der Auseleichung wegen wiederum positiv werden, also der Úbergangs- 
mamkel— |- 16 j16: 

Allgemein můssen also folgen: zwei '/, Cyklen mit +- Prosenthese 


» 2 5 » MA 5 » 
» s 8 » » =F » 
i 13 » kom) usw. 


» » 

Wovon also der Grund im Allgemeinen der ist, dass die Glieder des 
complexen Cyklus relativ gleiche Lagen zu erhalten streben wie im einfa- 
chen Cyklus von nahezu gleich vielen Gliedern, was dadurch erreicht wird, 
wenn die Prosenthese + oder — wird, je nachdem die Divergenzen im zu- 
náchst stehenden einfachen Cyklus grósser oder kleiner sind als im complexen. 

a* 


20 Lad. Čelakovský 


die Divergenz zwischen C und dem Deckblatt d, als dem ersten Blatt 
des zweiten dreizáhligen Cyklus, welche im Sinne der irrigen Schim- 
per-Braun'schen Annahme nur '; betragen wůrde, was ebenfalls, 
wie oben gezeigt worden, gegen die Phyllotaxie verstosst. Aus diesem 
Allen ergiebt sich zur Genůge, dass die Reihenfolge und Bezeichnung 
der Spelzen ABC nicht richtig sein kann. 

In anderer Weise erhielt Hackel in seinem Diagramm die 
námliche Reihenfolge der Spelzen ABC Do011's wie dieser. Er schaltete 
námlich in seinem Diagramm Taf. II. Fig. 3 zwischen die beiden 
Vorspelzen meines Diagramms noch eine dritte nach vorn gegen das 
(unterdrůckte) Deckblatt des Ahrchens fallende Spelze ein, die er als 
die zweite Spelze B betrachtet, so dass meine zweite Spelze in Ha- 
ckel's Diagramm zur dritten Spelze C geworden ist, wodurch die 
Richtung der Spirale gegen jene in meinem Diagramm ebenfalls um- 
gekehrt wurde. Statt mit 2 lateral-hinteren Vorbláttern beginnt also 
der Ahrchenspross im Hackel'schen Diagramm sleich mit einem 


Cyklus, dessen zweites Blatt nach vorn fállt. Nach Hackel L c. - 


S. 42 besteht also das Ahrchen von Streptochaeta aus 12 Spelzen, 


von denen 6 die kleinbláttrige basale Hůlle bilden, wáhrend ich nur 


5 solcher Hůllspelzen gefunden habe und auch Dóll's Diasgramm 
ihrer nur 5 besitzt. 

Nachdem ich von dieser Differenz meinem verehrten Freunde 
Hackel Mittheiluneg gemacht hatte, schrieb mir derselbe zurůck: 
„Die Anzahl der kleinen Glumae ist variabel, ich fand in einem 
Falle 4, in 3 Fallen 5, in 4 Fállen 6 derselben.“ In einem spáteren 
Briefe aber bemerkte er nach wiederholter Untersuchune seines Ma- 
terials: „Die Száhligen Glumae sind, wie ich auch heute fand, ent- 
schieden in der Majoritát.“ Dann machte er mich noch darauť 
aufmerksam, dass die Unbestándigkeit der Zahl der Glumae schon 
von Trinius beobachtet wurde, in dessen Spec. Gramin. Strepto- 
chaeta tab. 290 und 297 mit 6 Glumae abgebildet ist; in seiner 
ausfihrlichen Beschreibung heisst es: involucri sguamae 4—6 subim- 
bricatae. Da ferner D 011 in Flor. Brasil. sagt: glumae plerumgueb, 
so scheine auch er Abweichungen von der Fiůnfzahl beobachtet zu 
haben. An anderer Štelle seines Briefes áusserte sich Hackel in 


P VS 


folgenden Worten: „Es ist móglich, dass Ihre Darstellung die nor- © 


male Štellung wiedergiebt und dass gelegentlich Verwachsungen oder 
Spaltungen einzelner Spelzen vorkommen und die Beobachtune trůben.“ 

Es wáre nun allerdines móglich, dass die Anzahl der Hůllspelzen 
variabel wáre und dass das Ahrchen statt mit 2 Vorbláttern, gleich 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 21 


mit einem dreizáhlicgen Cyklus beginnen wůrde; allein dann miůsste 
doch aller Wahrscheinlichkeit nach erwartet werden, dass der hint- 
umláufige Anfang der Spirale, der fůr 5 Hůllblátter constatirt ist, 
also die Blattstellung des Zweiganfanes sich gleich bleibe; wenn A 
in Fig. 3 das erste Blatt ist, so můsste C als zweites und B als 
drittes folgeu, allein dann wáre die Spiralrichtune doch umgekehrt 
und ebenso wie in meinem Diagramme. Ferner ist gegen das Dia- 
gramm Fig. 3 einzuwenden, dass in demselben D als erstes Glied 
des zweiten Cyklus ganz richtig dem letzten Blatt C des ersten Cyklus 
gegenůber fállt, aber ď als erstes Glied des dritten Cyklus der so 
eben vom Ahrchen befoloten Stellungsregel entgegen in die Lůcke 
zwischen D und F fállt, also mit derselben kleinen Divergenz, die ich 
schon an dem Dóll'schen Diagramm auscesetzt habe. Ein weiterer 
Einwand ist, dass B in Taf. II. Fig. 35 offenbar grósser war als C, 
was dem bereits besprochenen Gang der Phyllomorphose nicht ent- 
spricht, so dass auch hiernach die Reihenfolge der drei ersten Spelzen 
ACB sein sollte, worauf aber dann D wieder mit einer viel zu kleinen 
Divergenz folgen wůrde und ůúberdiess die Spiralrichtung, die das 
Diagramm einhalten soll, umgekehrt wůrde. 

Dies Alles erwogen, zweifle ich an der Existenz von B als eines 
selbstándigen Blattes und glaube nicht zu irren, wenn ich im Sinne 
der oben mitgetheilten Ausserung Hackel's annehme, dass die 
Spelzen B und D, die sich nicht decken und der Darstellung nach 
augenscheinlich auf demselben Kreisbogen neben einander liegen, nur 
getrennte Theile eines einzigen Blattes sind, námlich der Špelze 3 
meines Diagramms, welche ihrer Lage und Breite nach in der That 
ungefáhr den Spelzen B und D zusammengenommen entspricht. Unter 
dieser Voraussetzung besteht dann wesentliche Úbereinstimmung zwi- 
schen den Diagrammen Taf. II. Fig. 1 und Fic. 3, und gerade diese 
Úbereinstimmung macht mir meine Annahme so sehr wahrscheinlich, 
Ob aber die Spaltung der dritten Hůllspelze in zwei scheinbare 
Spelzen schon frůhzeitig entwickelungsceschichtlich oder erst spáter 
durch mechanische Zerreissune stattfindet, getraue ich mir allerdings 
nicht fůr alle Fálle zu entscheiden; doch habe ich wenigstens an einem 
mir von H. Hackel besonders mitgetheilten Ahrchen eine mecha- 
nische Spaltung der dritten Spelze gesehen, welche in der důnn- 
háutigeren Bucht zwischen den beiden grósseren Lappen, an der 
Stelle des geringsten Widerstandes erfolgt war (wie Taf. II. Fig. 5 
es zeict), offenbar in Folge der Spannung, welche die gerade dort 
zur Zeit des Reifens stark wulstig anschwellende Basis der Deck- 
spelze auf die Hůllspelze 3 ausgeůbt hatte. 


29,29, Lad. Čelakovský 


Die Thatsache, dass die zwischen den Hiillspelzen aufsteigende 
Spirale ihrer Richtung nach jener durch Deckspelze und Vorspelzen ge- 
henden Spirale entgegengesetzt ist, steht also fest und frást es sich 
nur, wie sie zu erkláren sei. Meiner Ansicht nach růhrt dieselbe daher, 
dass die Blithe zu der begrannten grossen Spelze ursprůnglich axillár 
ist und nur zufolge des Abortus der Axenspitze der Ahrchenaxe zu die- 
ser terminale Stellung erhalten hat, wie diess ja bei so vielen Grásern 
mit 1blůthigen Ahrchen der Fall ist. Ob ursprůnelich neben der 
Blůthenaxe noch ein Rest der Ahrchenaxe existirt, der dann von 
ersterer zur Seite gedrůckt und zuletzt unkenntlich wird (wie z. B. 
Goebel fůr Setaria in Pringsh. Jahrb. XIV. 1884 nachgewiesen), 
oder ob die Blůthe schon im ersten Anfang terminal erscheint, kónnte 
natůrlich nur durch die Entwickelungsgeschichte entschieden werden. 
Aber selbst wenn das Letztere der Fall sein sollte, so steht doch 
nichts entgegen, die Blůthe im phylogenetischen Šinne als axillár und 
erst nachtráslich durch vělligen Abort der Ahrchenaxe als terminal 
geworden, d. h. als einen aus dem ganzen Reste der Ahrchenaxe 
oberhalb der Deckspelze gebildeten Axillárspross zu betrachten. D 011 
und Eichler fůhren allerdines Streptochaeta neben Anthozanthum 
als Beispiel von Grásern mit echten Terminalblůthen an; allein, ob- 
gleich auch bei Anthoxanthum die Deck- und Vorspelze an derselben 
Axe zu stehen scheinen, welche auch die Hůllspelzen des Ahrchens 
und die beiden leeren beorannten Deckspelzen zweier vollig geschwun- 
dener Šeitenblůthen*) trást: so muss doch auch diese Terminalblůthe 
trotz der Entwickelungsgeschichte fůr wesentlich axillár gelten, námlich 
axillár zur fůnften Spelze des Ahrchens, ihrer Deckspelze. Diess er- 
giebt sich aus dem Vergleiche mit der náchst verwandten Gattung 
Hčerochloa, bei welcher nicht nur die 3. und 4. Spelze Bliůthen in 
ihren Achseln tragen, sondern auch die scheinbare Endblůthe, die 
der einzigen Blůthe von Anthoxanthum homolog ist, nach D 011 und 
Eichler, welche neben ihr noch ein Axenrudiment gefunden haben, 
ebenfalls zu ihrer Deckspelze axillár ist. 

Es finden sich eben bei den Grásern, wie auch Gó bel 1. c. p. 13 
bemerkt, „alle Úbereánge von seitlicher bis zu terminaler Bliůthenan-. 
lage und zwar in Fállen, wo Niemand an der morphologischen Bedeutung 
der Spelzen zweifelt, damit fállt fůr mich (Góbel) der Grund weg, © 
bei Anthoxanthum die beiden obersten Schuppen nicht als Deck- und 


*) Nach Góbel 1. c. findet man in den Achseln dieser Spelzen in frůhester 
Jugend „nicht selten einen Hócker, der als Rudiment einer verkůmmerten 
Blůthenanlage aufgefasst werden kann.“ 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 23 


Vorspelze gelten zu lassen. Im phylogenetischen Šinne sind sie diess 
jedenfalls.“ 

Dasselbe eilt nun auch fůr Streptochaeta, wesshalb ich trotz 
der Terminalstellung ihrer Blůthe die erosse begrannte Spelze als 
Deckspelze und die auf sie folgenden kleineren Spelzen als Vorspelzen 
der Bliůthe bezeichnet habe. Dass dann der axilláre Blůthenspross 
dem Ahrchensprosse antidrom ist, begreift sich ohne Weiters, wáhrend 
ein Wechsel der Spiralrichtung auf derselben Axe paradox blei- 
ben wůrde. 

Der Unterschied in der Grósse und Ausbildung der Deckspelze 
und der beiden Vorspelzen erklárt sich so auch viel besser, als wenn alle 
drei als in einem Cyklus stehende Hůllspelzen der Blůthe betrachtet 
werden, wie Eichler und auch Hackel es thun. Streptochaeta 
weicht hiernach, was die Spelzen betrifft, von anderen Grásern nur 
dadurch ab, dass die Zahl der sterilen Hůllspelzen orósser ist als 2, 
und dass statt einer hinteren Vorspelze zwei seitlich-hintere Vor- 
spelzen existiren. Vermehrung der Hůllspelzen kommt, abgesehen 
von Anthoxanthum, auch sonst noch vor, z. B. bei Oryza, welche 
4 Hůlispelzen besitzt, von denen die 2 untersten auch die kleinsten 
sind, allerdings in zweizeiliger Anordnune. Der Vereleich mit Oryza 
lieet um so náher, als Hackel Streptochaeta der Frucht nach 
zu den Oryzeem rechnet, was mir auch sonst gerechtfertigt erscheint. 
Auch die 2 Vorspelzen der Streptochaeta sind nicht beispiellos. 
So ist bei Diachyrum Hochst. und Trtachyrčum Gris. (zu Sporobolus 
R. Br. gehórig) nach Eichler's „Bliůthendiagrammen“ die Vor- 
Vorspelze durch 2 einkielige Spelzenbláttchen vertreten, welche auch 
„unzweifelhaft in Form getrennter Primordien entstehen.“*) Eichler, 
an der Simplicitát der Vorspelze festhaltend, meint freilich, dass wir 
hier ein vollstándiges und congenitales Dedoublement vor uns haben. 
Allein die einzige Vorspelze verdankt doch keinem unverbrůchlichen 
Gesetze ihr Dasein; bei Streptochaeta sind gewiss 2 Vorblátter vor- 
handen, warum wáren sie nicht auch bei den anderen genannten 
Gattungen měglich? Úbrigens kehre ich zu dieser Frage noch einmal 
zurůck. 

Es sei noch darauf aufmerksam gemacht, dass nach meiner 
Auffassung bei Sřreptochaeta die axilláre aber terminal gewordene 
Blůthenaxe ebenso mit 2 seitlich nach hinten fallenden Vorbláttern 


*) Dem steht freilich Hackel's Angabe entgegen, nach welcher die Trennung 
der 2 Hůllspelzen mechanisch wáhrend der Fruchtreife entstehen soll. 


24 Lad. Čelakovský 


beginnt, wie die Ahrchenaxe, und dass auch die folgenden dréi 
Bliůthenspelzen zu den Vorspelzen die gleiche Stellung haben, wie 
der dreigliedrige Hůllspelzencyklus zu den zwei ussersten Hůll- 
spelzen. Von den erwáhnten drei Bliůthenspelzen liegt eine der 
Deckspelze gegeniber, die beiden anderen seitlich nach vorn ge- 
gen die Deckspelze zu, sie alterniren in Folge dessen mit den Vor- 
spelzen und der Deckspelze, ebenso wie die 5 inneren Hůllspelzen 
mit den 2 usseren und dem (unterdrůckten) Ahrchendeckblatt alter- 
niren. Sie sind schmal lanzettlich, decken sich wechselseitig, aber 
nicht nach der Recel einer fortlaufenden Spirale, so dass eines, das 
Ausserste, beiderseits decken wůrde, wáhrend das dritte, innerste, 
beiderseits gedeckt wůrde (wie es allerdines Hackels Diagramm 
Taf. II. Fig. 3 darstellt), sondern convolutiv: alle drei decken sich 
mit einer Seite und werden auf der anderen vom benachbarten Blatt- 
chen gedeckt, und zwar ist die Deckungsrichtung entgegencesetzt jener 
der beiden Vorblátter, wie dies alles auch in Do11's Diagramm ganz 
richtig dargestellt ist. In meinem Diagramm ist es ebenso, nur fand 
ich die 3 Bláttchen viel mehr in einander gedreht, also viel breiter © 
deckend, was wohl, z. Th. wenigstens, dem zuzuschreiben sein důrfte, 
dass die Ahrchen meines Exemplars bereits lánest abceblůht und dem 
Fruchtstadium náher waren. Die 3 Spelzen bilden durch diese Zu- 
sammenrollung eine schmal kegelfórmige Hůlle úber der reifenden 
Frucht, 

Wofůr soll man nun die 3 innersten Spelzen erkláren? Eichler 
betrachtet sie als Perigon, Hackel, der den Grásern ein Perigon 
úberhaupt aberkennt, hált sie fůr weitere Vorblátter (und da er die 
Blůthe als echt terminal nimmt, also zugleich Hůllblátter). 

Um diese Frage stricte zu lósen, muss man sich zunáchst ver- 
gecenwártigen, worin der Unterschied zwischen Perigon und Vor- 
bláttern oder Hochbláttern besteht? Nicht immer weicht das Perigon 
von den Hochbláttern durch Gestalt oder Consistenz ab (Spelzenpe- 
rigon der Jumcaceemn); es kommt im extremen Falle, wo Perigon- 
und Hochblátter stofflich nicht oder kaum differiren, nur darauf an, 
ob die Blátter zerstreut (spiralig) und von den eigentlichen Blůthen- 
theilen mehr getrennt stehen, oder ob sie den geschlechtlichen Blůthen- 
bláttern dicht anliegend und in Kreise oder gedrungene Cyklen zu- 
sammengefasst als ein zur Blůthe gehůriges Ganzes sich darstellen. © 
Im letzteren Falle ist eben ein Perigon, im ersteren eine Anzahl von 
Hochbláttern (Vorbláttern) vorhanden. Doch hat die Frage noch eine 
comparativ-phylogenetische Šeite, da wir fragen můssen, ob ein frag- 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 2 


licher Bláttercomplex einem anerkannten Perigone verwandter Pflan- 
zengruppen homolog ist oder nicht. 

Was die formell logische Šeite dieser Frage betrifft, so ist nicht 
einzusehen, wesshalb man den 3 Bláttchen, welche auf die 2 Vor- 
blátter folgend, die Blůthentheile direkt einhůllen, ihnen dicht an- 
liegen, in einem Száhligen Auirl oder weniestens guirlartigen Cyklus 
gestellt sind, die Bezeichnung „Perigon“ versagen sollte. Auch die 
convolutive Deckung spricht zu Gunsten des Perigons, denn eine solche 
finden wir auch sonst wohl bei Kelchen, Corollen oder Perigonkreisen 
úberhaupt, nicht aber bei den zerstreuteren Hochbláttern. Und auch 
die der Deckungsrichtung der Vorblátter enteegencesetzte Deckungs- 
richtung der 3 innersten Blůthenspelzen findet bei den WMonocotylen 
ihre Vorbilder. So decken sich bei Galanthus nach Eichler (Blů- 
thendiagr. I. pag. 157) die áusseren Perigonbláttchen nach der ge- 
netischen Reihenfolce, die drei inneren aber convolutiv und zugleich 
in entgegengesetzter Richtune. © Bei den Bromeliaceen sind beide 
Perigonkreise gewóhnlich convolutiv (Bilbergia in Eichler's Diagr. 
pg. 166) und zwar beide Kreise wiederum in entgegengesetzter Rich- 
tung gewickelt. 

Fragen wir weiter nach der phylogenetischen Homologie, so 
finden wir sie bei dem aus spelzenartigen, nach '/; gestellten Blátt- 
chen gebildeten Perigon einiger Cyperaceen (Oreobolus) und der 
Juncaceen. © Allerdings ist das Perigon von Streptochaeta im Ver- 
eleiche mit den Juncaceen, Oreobolus etc. auf einen einzigen Kreis 
reducirt. Die Reduction ist aber nicht durch Abortus eines 
Kreises verursacht, denn fůr einen solchen ist hier kein Platz, son- 
dern es ist eine phyllotaktische Reduction. Der Grund dieser Re- 
duction ist wohl der, dass die Deckspelze und die Vorspelzen die 
Stelle von Hůllorsanen úbernommen haben und so gleichsam den 
usseren Perigonkreis ersetzen, und ferner der, dass die 3 Perigon- 
spelzen, in der besprochenen Weise an die 2 Vorspelzen anschlies- 
send, zur Deckspelze dieselbe Orientirung besitzen, wie sonst bei den 
Monocotylen (auch bei Cyperaceen) der zweite Perigonkreis, indem 
das unpaare Blatt nach hinten fállt, wáhrend sonst das unpaare 
Blatt des ersten Perigonkreises nach vorn gegen das Deckblatt zu 
fallen pfleet. Es wird somit der zweite Bliůthenkreis von Strepto- 
chaeta nicht wiederum als Perigonkreis, sondern. gleich als erster 
Staminalkreis ausgebildet. Streptochaeta beweist, dass Eichler im 
Rechte ist, wenn er das Perigon der Gráser als typisch Száhlig 
auffasst und einen áusseren Schwindekreis zurůckweist. 


26 Lad. Čelakovský 


Hier sind wir nun bei einem morphologisch wichtigen Punkte 
angelanet, námlich bei der Frage nach dem Homologon des Száhligen 
Perigons von Streptochaeta bei den ůbrigen Grásern. Diesen fehlt 
bekanntlich ein Spelzenperigon, dafůr aber finden sich an dessen 
Stelle zwei oder selten auch 3 kleine Schůppchen, die Lodiculae. 
Wenn drei Lodicular-Schůppchen entwickelt sind, wie bei Střpa und 
Lasiagrostis, so haben sie dieselbe Stellung, wie die 3 Perigon- 
spelzen von Streptochaeta, zwei nach vorn gegen das Deckblatt, 
eines nach hinten, und es lásst sich vom comparativ-phylogenetischen 
Standpunkte aus gar nicht bezweifeln, dass die drei Lodiculae den 
3 Perigonspelzen von Streptochaeta homolog sind. Ebenso gewiss 
ist es, dass das Perigon von Streptochaeta, mit welcher Gattung 
die Gráser in diesem Punkte an die Juncaceen sich anschliessen, 
der ursprůnelichere áltere Typus ist, aus welchem sich die Lodiculae 
ebenso umgebildet haben, wie die Periconborsten der Cyperaceen 
aus einem Spelzenperigon, wie es noch heute Oreobolus besitzt. 
Nachdem bei den Glumaceen in Folge der Adaptation der Deck- 
und Vorspelzen zu Surrogaten der Blithenhůlle das ursprůneliche 
Spelzenperigon úberflůssig wurde, hat letzteres eine rudimentáre Ge- 
stalt angenommen, in welcher es anderen Lebenszwecken dienstbar 
wurde. Bei den Cyperaceem sind aus dem GÓzáhlie gebliebenen Pe- 
rigon (a la Oreobolus) zunáchst 6 Borsten geworden, die z. Th. als 
Flug- und Verbreitunesapparat bei der Aussaat der Achenen dienen, 
oder es sind auch diese z. Th. oder alle cánzlich verschwunden. Bei 
den Gramineen wird das Perigon, welches schon bei Streptochaeta 
9záhlig geworden, ebenfalls rudimentár, aber in anderer Form, als 
Lodiculae, in welcher es (nach Hackel) als Hilfsapparat beim Óffnen 
der Spelzen fungirt; durch weitere Reduction schwindet meist auch 
die hintere, bisweilen alle Lodiculae, und die Bliůthe wird dann, wie 
bei manchen Cyperaceen, vóllieg perigonlos. Diese Auffassung ist nicht 
neu, im Gegentheil ist es die álteste morphologische Deutung, die 
auch von Eichler und Nágeli*) acceptirt worden; nur glaube ich 
sie durch die Feststellung der 3 innersten Spelzen von Strepto- 
chaeta als Perigon besser becrůndet zu haben. Ihr entgegen steht 
aber eine neuere, namentlich von Hackel in Engler's Jahrbůchern 
Jahrg. I. (Untersuchungen ber die Lodiculae der Gráser) mit der 
Entwickelungsgeschichte gestůtzte Auffassung der Lodiculae als wei- 


*) Nágeli spricht in Mech. phys. Theorie d. Abstammgsl. von dem auís 
áusserste reducirten Perigon, von der rudimentáren Begchaffenheit des Pe- 
rigons bei den Grásern, womit offenbar die Lodiculae gemeint sind. 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 27 


tere Vorspelzen, welche die Distichie der Spelzen fortsetzen. Die 
2 vorderen Lodiculae betrachtet Hackel als Seitenhálften eines der 
Vorspelze opponirten Blattes. Hackel ciebt indessen zu, dass sich 
darůber in Ermangelung sicherer Kriterien noch discutiren lasse, ob 
man sie bereits als Perigonblátter betrachten oder noch der Hoch- 
blattregion zuweisen will; er ziehe jedoch das letztere vor.  Auch 
Pax hált die Gráser fůr Panzen, „die es noch nicht bis zur Bildung 
eines Perigons gebracht haben“. 

Hackel hat sich in seiner Arbeit das grosse Verdienst er- 
worben, die fatalen sogen. Stipular-Lodiculae, mit welchen durch 
Schenck und Dóll das Gráserdiagramm in einer sehr unklaren und 
fraglichen Weise complicirt worden war, und die auch Eichler 
offenbar viel Verdruss bereitet haben, durch seine grůndlichen Unter- 
suchungen total beseitict zu haben. Was aber seine eigene Auffas- 
sung betrifít, so wáre gegen sie nichts einzuwenden, wenn die Ent- 
wickelungsgeschichte allein entscheidend wáre. Allein wir haben es 
hier mit rudimentár gewordenen metamorphen Gebilden zu thun, 
deren Entwickelung gewóhnlich von der normalen Entwickeluneg der- 
selben Theile in ihrer vollkommenen Ausbildung mehr oder weniger 
abzuweichen pflegt, ohne dass aus einer solchen Abweichung sichere 
Schlůsse fúr die morphologische Deutung gezogen werden důríten. 
Wir bemerken schon darin eine abnorme Abweichung, dass die Lodi- 
culae erst spáter als die Staubblátter angelegt werden, woraus frůher 
(Payer ete.) geschlossen wurde, dass sie úberhaupt keine selbstán- 
digen Blátter seien, sondern Discusgebilde (Payer) oder Štipulae 
(Wigand). 

-Die Ansicht, dass die beiden vorderen Lodiculae keine ganzen 
Blátter, sondern nur Theilstůcke eines Blattes seien, beweist Hackel 
damit, dass sie aus einer einheitlichen Anlage in Form eines schwa- 
chen, an den Rándern verdickten Wulstes hervorgehen, ferner damit, 
dass bei Melica und Glyceria der ursprůngliche Wulst auch weiterhin 
einheitlich emporwáchst und so eine einzige ungetheilte vordere 
Lodicula darstellt. 

Gegen diesen Beweis lásst sich wie gegen alle derartige Beweise 
einwenden, dass es keineswegs nothwendig ist, die (ohnehin seltene) 
ungetheilte vordere Lodicula fůr die ursprůnglichere Bildung anzu- 
sehen, aus welcher durch Theilung die gewóhnlichen 2 vorderen Lo- 
diculae hervorgesangen sein můssten, sondern dass ebenso gut das 
Umgekehrte měglich ist. Die 2 vorderen Lodiculae kónnen ursprůng- 
lich selbstándice Blattanlagen sein, die jedoch, weil sie sich von allem 


28 Lad. Čelakovský 


Anfang an liůckenlos berůhren, zu einem schwachen Primordium ver- 
schmolzen auftreten, um sich im weiteren Verlauf der Entwickelung, 
gewohnlich sehr frůhzeitig, wiederum frei zu entwickeln. Wenn aber nur 
eine vordere Lodicula sich bildet, so kann diese ganz wohl als aus 
den 2 ursprůnglichen total verschmolzen gedeutet werden. Wenn 
Hackel L c. po. 347 sagt: „soviel ist aber klar, dass man bei die- 
ser Gattung (Melica) nicht von 2 verwachsenen Lodiculis sprechen 
kann“, so úberschátzt er die einzelne Ontogenie zum Nachtheile der 
comparativen und phylogenetischen Methode. Fálle von totaler oder 
von ursprůnelicher, weiterhin aber wáhrend der Entwicklung aufhó- 
render Verschmelzung sind ja in der Morphologie, zumal in der 
Blůthenmorphologie constatirt. Ich will nur ein einziges, gerade 
hieher sehr passendes Beispiel anfihren, námlich die Blůthe von 
Veronica. Diese ist ursprůnelich durch Kelch und Corolle 5záhlig, 
allein im Kelche bildet sich das hintere Glied entweder viel kleiner 
aus oder es schwindet vollie, wodurch der Kelch 4záhlig wird. Die 
Corolle wird aber dadurch vierzáhlig, dass die beiden oberen (hinte- . 
ren) Blumenblátter total zu einem einzigen, manchmal noch deutlich 
breiteren und auch ausgerandeten oder 2spaltigen, bisweilen aber 
schon ganz einfachen und von den úbrigen Kronlappen kaum mehr 
verschiedenen Blatte verschmolzen auftreten. (Man sehe darůber auch 
Eichler's Diagr. I. pg. 210.) Man kann allerdings mit Recht sagen, 
die Corolle der Veronica sei vierzáhlig, aber man wird nicht leug- 
nen kónnen, dass sie aus einer ursprůnelich fůnfzáhligen Corolle 
durch Verschmelzune zweier oberen Blumenblátter, freilich nicht ent- 
wicklungsgeschichtlich, aber doch phylogenetisch entstanden sei. 

Wenn aber der obere Kronzipfel der Veronica fůr ein Agui- 
valent zweier verschmolzener Blumenblátter gilt, warum kónnte nicht 
ebenso auch die ungetheilte vordere Lodicula von Melica zwei in 
Eines verschmolzene Lodiculae reprásentiren, wenn wir sonst Grůnde. 
dafůr haben? Dass wir aber Grund zur Annahme solcher Verschmel- 
zung haben, důrfte aus dem Vorausgeschickten klar geworden sein. 
Den phylogenetisch ursprůnelichsten Ausgangspunkt liefert Strepto- 
chaeta mit seinen 3 unzweifelhaft selbstándigen spelzenartigen Pe-. 
rigonbláttern, sodann folet als am náchsten stehend Stípa und áhn- 
liche mit 3 getrennten Schuppenbláttchen, dann die grosse Mehrzahl 
der Gráser mit nur 2 vorderen Lodiculae, die zunáchst mit Ausnahme 
des ersten Primordialstadiums noch ganz frei sind, dann mehr oder 
weniger am Grunde verwachsen, zuletzt wie bei Melica in Eins 
věllig verschmolzen erscheinen. 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 29 


Was verursacht aber die Verschmelzung der zwei vorderen 
Bláttchen wenigstens in der ersten Anlage? 

„Der Umstand, dass bei Stípa oder Lastagrostis die hintere 
Lodicula etwas spáter auftritt als die beiden vorderen, widerlegt 
noch nicht die Auffassung, dass alle 3 Bláttchen einem Kreise oder 
Cyklus angehóren, denn die Vorderseite der Blůthenaxe ist offenbar 
die gefórderte, die Hinterseite die gehemmte, daher die hintere Lo- 
dicula ein im Schwinden begriffenes Glied, welches sich als solches 
zunáchst (bei Stipa) verspátet, dann aber, bei den meisten Grásern, 
gar nicht mehr gebildet wird. In Folge dieses Vorwiegens der Vor- 
derseite erscheinen auch die 3 Staubblátter mehr nach vorn zusam- 
mengeschoben, so dass sie anfangs nach hinten eine gróssere Lůcke 
zwischen sich lassen, wie jedes entwickelungsceschichtliche Bild es 
zeist. Auch die vordern Lodiculae sind mehr nach vorn bis zur in- 
niesten Berůhrung zusammengeschoben und dies kann zunáchst als 
Grund fůr ihre wenigstens anfángliche Verschmelzung gelten. 

Ich kann aber, unbeschadet meiner hier begrůndeten Ansicht, 
dass die Lodiculae ein Rudiment oder Relict (wenn man diesen Aus- 
druck vorzieht) eines 3záhligen Perigons sind, der Hackelschen 
Auffassung der Lodiculae eine gewisse Concession machen. Ich bin 
námlich in letzter Zeit zur Erkenntniss gelangt, dass Spaltung und 
Verschmelzung zwei reciproke Vorgánge sind, die zur Vermehrung 
oder Verminderung selbstándiger Glieder (Phyllome) eines Wirtels 
oder Cyklus hinfihren. Nach allgemeinem Begriffe scheint ein unver- 
einbarer Gegensatz darin zu bestehen, wenn wir die 3 Lodiculae 
(von Stipa, Bambusa) fůr einen 3gliedrigen Cyklus oder wenn wir 
sie fůr 2 alternirende Blátter ansehen, deren vorderes in 2 Hálften 
gespalten ist, und ich wůrde bis vor Kurzem diesen Gegensatz auch 
fůr unvereinbar gehalten haben. Ich habe aber gefunden, dass beide 
Auffassungen sich in gewissem Šinne nicht nur vertragen, sondern 
sogar in befriedigender Weise ergánzen. 

Ich habe námlich in den letzten Jahren wiederholt an Jahres- 
trieben von Lonicera periclymenum sehr interessante Úbergánge von 
der opponirten Blattstellung in Auirlstellung aus drei- und 4záhligen 
Wirteln beobachtet. Man sollte erwarten, dass der Ubergang aus 
opponirter Blattstellung zu Viererguirlen z. B. darin bestehen wird, 
dass zwei 2záhlige Guirle durch geringere Entwickelung des sie 
trennenden Stengeltheils sich einander náhern und schliesslich in 
einen Auirl zusammenfallen werden; der Úbergang zu Dreierguirlen 
aber darin, dass ein Blatt eines hóheren Zweierguirls zurůckbleiben 


50 Lad. Čelakovský 


und dem unteren Zweierguirl sich einordnen wird. Dies findet aber 
nicht statt, sondern der Úbergang geschieht in der Weise, dass zu- 
náchst die ursprůnelich einfachen opponirten Blátter, entweder beide 
oder eines derselben, in verschiedenem Grade gleichmássie getheilt 
oder gespalten erscheinen, zuerst im gerinesten Grade nur an der 
Spitze, dann bis zur halben Hóhe, endlich bis zum Grunde; im letz- 
teren Falle hángen die beiden Theilblátter, die bereits gánzlich ihrer 
Form nach zwei selbstándigen Bláttern gleichen, an der Basis noch 
durch eine Zwischenmembran zusammen, erscheinen weiterhin ganz 
frei und růcken in einem folgenden GAuirle so auseinander, dass sie 
mit dem ungetheilt gebliebenen Blatte einen normalen dreizáhligen 
Auirl bilden. Wenn beide Blátter in dieser Weise gradweise mehr 
und mehr in 2 Theile getheilt werden, so endiet die Reihe der Uber- 
gánge mit einem normalen vierzáhligen Auirle. Was die Achselknos- 
pen betrifft, so besassen die zweitheiligen Blátter zunáchst nur eine 
Achselknospe, andere hatten bereits unter jedem Theilblatt eine Ach- 


selknospe gebildet, so dass diese Theilblátter obzwar am Grunde noch © 


zusammenhángend schon wie selbstándige Blátter sich verhielten. 
Auch zwischen einer und zwei Achselknospen des getheilten Blattes 
gab es Úberganesformen ganz merkwůrdiger Art, bestehend in einer 
áusserlich noch einfachen, innerlich aber mehr oder weniger frůh 
(analog dem Tragblatt) gabelig getheilten Achselknospe. Ich werde 
die betreffenden Beobachtungen nebst zugehorigen Abbildungen ander- 
wárts mittheilen, muss mich aber hier auf das zum Zwecke gegen- 
wártiger Arbeit Vorgebrachte beschránken. 

Úbergangsformen aus einem minderzáhligen in einen mehrzáh- 
ligen Guirl oder Cyklus (die Glieder desselben waren ófter spiralig 
auseinander gezogen) entstehen also durch Theilung der Blátter eines 
minderzáhligen, und umgekehrt aus dem mehrzáhligen in den min- 


derzáhligen durch erst am Grunde beginnende, dann immer weiter © 
hinauf reichende, endlich vollstándige Verschmelzung zweier ursprůne- © 


lichen Glieder in ein einfaches Ganze. Denn zwischen einem getheil- 
ten oder gespaltenen Blatt und zwischen zwei mehr oder minder in 


eins verschmolzenen Bláttern besteht nicht der geringste objektive © 


Unterschied. Ob wir von Theilung oder Verschmelzung zu sprechen 


haben, hángt einzig und alleir davon ab, ob der minderzáhlige oder 


der mehrzáhlige Auirl der ursprůnglichere ist. Weil bei Lomicera 


die opponirten Blattpaare ursprůnelicher sind, die Dreier- oder Vie- © 
rerguirle aber neue, abnormale, hie und da vereinzelt auftretende © 


Variationen bedeuten, so sagen wir: die Ubergánge von Zweier- zu 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 31 


den abgeleiteten Dreier- und Viererguirlen geschehen durch Spaltung 
der ursprůnelichen 2 Blátter der Auirle.. Wůrde aber umgekehrt 
eine Pflanze mit normal 3- oder vierzáhligen Bláttern hie und da in 
eine jingere Variation mit decussirten Bláttern úbergehen, so wůrden 
wir von Verschmelzung der Blátter des ursprůnglicheren mehrzáhligen 
Wirtels reden. 

Ich will damit nicht etwa behaupten, dass úberhaupt der mehr- 
záhlige Auirl als durch Spaltung des minderzáhligen und der min- 
derzáhlige durch Verwachsungen innerhalb des mehrzáhligen entste- 
hend anzusehen wáre. Vielmehr fasse ich die Úberganesformen so 
auf, dass ich sage, es streiten bei der Bildung derselben zwei ungleich 
alte Strebungen oder Bildungskráfte, námlich das Streben zwei Blátter 
und das Streben drei Blátter an eleicher Stelle in demselben GAuirl 
oder Cyklus zu bilden. Die Durchdringung und theilweise Einschránkung 
beider verschiedenen Strebungen giebt die intermediáre Form. 

Wáhrend der Bildung der Grasblůthe befinden sich auch zu- 
meist zwei solche Strebungen oder Kráfte im Kampfe mit einander, 
námlich das atavistische Bestreben, Száhlige GAuirle, auch einen 
3záhligen Perigonguirl (wie noch bei Streptochaeta) zu tbilden, und 
eine neuere, den Grásern im Gegensatze zu den Úyperaceem eigen- 
thůmliche Strebung, die in den Laub- und Hochbláttern herrschende 
Distichie auch in die Blůthe hinein noch fortzusetzen. Es besteht 
also das neuere Bestreben, den alten 3záhligen Perigonguirl auf einen 
2záhligen oder sogar auf 2 alternirende Blátter zu reduciren. Das 
kann nun nicht durch Unterdrůckune eines Gliedes geschehen, sondern, 
da an Stelle zweier Glieder, dem Vorblatt gegenůber, ein Blatt treten 
soll, durch mehr oder minder weit gehende Verschmelzung jener zwei 
Glieder (so wie in der Corolle von Veronica). Die jingere Štrebung 
behauptet zunáchst den Vorrang, es entsteht ein einziger primordialer 
Wall, aber gewóhnlich erhált die áltere atavistische Bildungsrichtune 
im Verlaufe der Entwickelung den Šieg; die im Primordium ver- 
schmolzenen zwei Blátter trennen sich wieder als zwei Lodiculae. Bei 
Melica und dergl. behauptet die neuere Bildungskraft dauernd ihr 
Úbergewicht, das Primordium theilt sich nicht mehr, sondern wáchst 
in ein einfaches Blatt aus, die Distichie ist vollstándig durchgefůhrt. 

Wenn also Hackel sast, dass die Lodiculae die Distichie der 
Spelzen íortsetzen, so ist dies richtig, insofern es sich um das jůngere, 
die Entwickelunesceschichte beeinflussende Bildunesstreben handelt; 
aber auch die álteren comparativen Morphologen, welche die 3 Lodi- 
culae als einen dreizáhligen Auirl oder Cyklus ansehen, sind im Rechte, 


39 Lad. Čelakovský 


insofern sie, mehr oder weniger sich dessen bewusst, die atavistische 
Bilduneskraft, den Ursprung, die Phylogenie der Lodiculae im Auge 
haben. 


Nachdem aber der 3záhlige Auirl die ursprůnelichere, die mit- 
angestrebte Distichie aber die jůngere Bildung ist, so werden wir 
allerdings im phylogenetischen Sinne nicht von einer Spaltung einer 
vorderen Lodicula sprechen, trotzdem die von der neueren Richtung 
beherrschte Entwickelungsgeschichte eine solche sehen lásst, sondern 
richtiger von einer geringen anfánelichen Verschmelzung der beiden 
vorderen Lodiculae. Fůr Melica allerdings ist zuzugeben, dass die 
Lodiculae durch ein einziges Blatt ersetzt sind, ebenso wie bei Ve- 
ronica die beiden hinteren Blumenblátter durch ein einziges Blumen- 
blatt, und da auch die hintere Lodicula wie gewóhnlich unterdrůckt 
ist, dass wir ein auf ein einziges Blatt reducirtes und rudimentáres 
Perigon vor uns haben. Ein Perigon aber ist es seiner Herkunít © 
nach trotz des spáter eingetretenen Strebens nach Distichie und © 
gleichzeitiger Reduction. 


Das Pistill der Gramineen ist nach dem hier eróffneten Ge- 
sichtspunkte analog zu erkláren. Bekanntlich existiren auch ber 
das Pistill zwei Ansichten, eine áltere, nach welcher das Pistill aus 
ebensoviel Carpellen besteht, als es Narben besitzt (also 2, selten 3 
oder 1), und die Zusamensetzung aus 3 Carpellen die ursprůngliche 
ist, aus welcher durch Reduction (resp. Abort) jene aus 2 oder einem 
Carpell abgeleitet ist*); dann eine neuere, auf die Entwickelungsge- 
schichte basirte und zur Zeit fast allgemein angenommene Ansicht, wo- 
nach das Pistill úberhaupt nur aus einem Carpell besteht, welches jedoch, 
um 2 oder 3 Narben zu bilden, in 2 bis 3 Spitzen zertheilt wird. Es 
liegt nun aber entschieden etwas Unbefriedigendes darin, dass die 
2—3 Narben der Gráser zufolge der entwickelungsgeschichtlichen 
Auffassung s0 ganz verschieden von den 2—3 Narben der Cyperaceen 
sein sollen, obwohl sie genau dieselbe Stellung im Blůthendiagramm 
wie die letzteren einnehmen, dass mithin diese gleiche Stellung nur 
zufállig gleich und in so ganz verschiedener Weise hervorgebracht 
sein soll. Anderseits aber kostet es einigen Zwang, das einfache ein- 
seitige Primordium, mit dem das Pistill in die Erscheinung tritt, als 


*) Nágeli L c. sagt, das Gynaeceum sei auf 1, vielleicht auf 2 Carpelle reducirt. 
„Jedenfalls aber ist das Ovarium, auch wenn es ikarpellig ist, phylogentiseh 
aus mehreren klappig verwachsenen Carpellen enstanden, wie aus den ver- 
wandten Cyperaceen zu ersehen ist.“ 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 33 
aus 2 oder 3 Bláttern congenital verschmolzen sich vorzustellen, und 
darum haben, abgesehen von den einseitigen Genetikern, selbst mehr 
oder weniger conseguent comparative Botaniker, wie Eichler, lieber 
die entwickelunesgeschichtliche Deutung acceptirt. 

Die Sache verhált sich indess áhnlich wie mit den Lodiculis. 
Die áltere vereleichende Morphologie hat Recht, indem sie als ur- 
sprůnglich und typisch, wie bei den Cyperaceen und Juncaceen, 
ein 3záhliges Pistill statuirt; allein es ist in der Grasblůthe, das 
Pistill betreffend, das Streben nach Reduction auf 1 Carpid einge- 
treten, ohne jedoch in den meisten Fállen vollstándigen Erfole zu 
erreichen, indem die atavistische Kraft enteegenwirkt. Wenn, wie so 
selten (bei Nardus), wirklich nur ein Griffel oder Narbe gebildet 
wird, so ist die Reduction auf 1 Carpid vollstándig geworden, wenn 
aber wie gewóhnlich 2 seitliche Narben gebildet werden, so gelangt 
im spáteren Verlauf der Entwickelung die atavistische Kraft wieder 
zur Geltung, sie fiůhrt zur Spaltune des Carpids d. h. zur nachtrá- 
glichen Sonderung zweier Carpiden wenigstens an den Griffeltheilen ; 
das dritte vordere Carpid ist zwischen den beiden seitlichen unter- 
drůckt; kommt aber auch dieses zur Geltung, so wird wieder der 
ozáhlige, im unteren Theile verschmolzene Carpidenkreis hergestellt 
Die Spaltung des ursprůnglichen Primordiums in 2 oder 3 Theile 
bedeutet eine Růckkehr zur Šetzung zweier oder dreier Carpiden an 
Stelle eines einzigen, was an sich paradox klingt, aber verstándlich 
wird, wenn man bedenkt, dass im Organischen jene merkwůrdige 
Homologie vorkommt, wornach die Theile eines Ganzen diesem 
Ganzen wieder homolog sind, und wenn man sich wieder an jene 
Úberganesformen zwischen mehr- und minderzáhligen Cyklen oder 
Auirlen erinnert, welche wie ein gespaltenes Blatt aussehen und auch 
ein solches sind, anderseits aber mit ihren 2 Theilen zwei ganzen 
Bláttern homolog sind. 

Die Reduction des Pistills von 3 auf 1 Carpell geschieht also 
nicht so, dass die zwei hinteren Carpelle vóllig unterdrůckt werden, 
sondern so, dass sie mit dem vorderen mehr oder minder vollstándig 
und mehr oder minder andauerně in Eins zusammenschmelzen. Wenn 
sich dann entwickelunesgeschichtlich das Carpell wieder theilt, um 
2, wohl auch 3 Narbentheile zu bilden, so sind diese Theile phylo- 
genetisch ganz identisch mit den ursprůnglich freien 2—3 Carpellen 
der Vorfahren, also auch mit den 2 bis 3 Narben der Cyperaceen, 
die mit ihnen von gleichen Vorfahren abstammen, und das trotz der 
abweichenden Entwickelungsgeschichte des Gramineenpistills. 

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 3 


34 Lad. Čelakovský 


Die gewóhnliche entwickelungsgeschichtliche Auffassung des 
Graspistills laborirt dagegen an einem Widersinn. Man muss denn 
doch auch nothgedrungen annehmen, dass das einzige Carpell, welches 
die Entwickelungsgeschichte sehen lásst, durch Entfall zweier Glieder 
aus einem 3záhligen Fruchtknoten entstanden ist. Das setzt doch 
voraus, dass fůr die Oeconomie der Pflanze 2 Carpelle und insbe- 
sondere die Narben derselben úberffůssig geworden sind; nun aber 
wird durch Theilung des einen Carpells sogleich wieder ein Ersatz 
fůr das Verlorene geschaffen. Warum wáre dann úberhaupt die Redu- 
ction eingetreten? © Wohl aber wird der entwickelungsgeschichtliche 
Vorgang verstándlich, wenn die Reduction nur durch Verschmelzung 
der 3 alten Carpelle in Folge des Strebens nach Distichie eingetreten 
ist, welche Reduction jedoch in Folge der atavistischen Kraft, die 
zuletzt den Ausschlag ciebt, wieder reparirt wird. 

Zur weiteren Bekráftigung dieser Darstellung mag noch Folgen- 
des dienen. Nicht immer entsteht das Pistill der Gráser mit einem 
nach vorn stehenden, auf dieser Seite hoheren, also dort die Mediane be- 
sitzenden Primordium ; bei Panicum aďuncum (?) beginnt es nach Payer 
mit einem eleich hohen Kreiswall, auf welchem dann rechts und links 
die beiden Griffel und Narben hervorwachsen. Hier halten sich also 
die beiden den Rinewall constituirenden Carpiden das Gleichgewicht; 
hier haben wir gar keinen Grund, diesen Ringwall fůr ein Blatt an- 
zusehen; auch bei Eriophorum entsteht nach demselben Forscher 
das Pistill als Ringwall und wáchst dann in 3 Ecken in die Narben- 
theile aus. Wenn hier das Pistill fůr 3záhlig gilt, so ist kein Grund 
beim Panicum aduncum nicht ein 2záhlices Pistill anzuerkennen. Es 
ist eben hier die Reduction auf ein, die 2 oder 3 Carpelle ersetzen- 
des Carpid noch nicht deutlich eingetreten. 

Ferner erscheint es nicht ohne Bedeutung, dass bei Strepto- 
chaeta, bei der wir die vollstándieste, am typischesten entwickelte 
Blůthe kennen gelernt haben, mit entwickeltem 3záhligem Perigon, 
mit zwei 3záhligen Staminalkreisen, auch 3 den usseren Štaubge- 
fássen superponirte Narben ausgebildet sind, und dass auch die 
Bambuseen, die ein Perigon aus 3 Lodiculen besitzen, 3 Narben 
aufweisen. Gewiss ist auch das Pistill von Streptochaeta noch am 
meisten typisch, daher Sgliedrig. '*Šehr interessant wáre es, die Ent- 
wickelungsgeschichte dieser Blůthe zu kennen, vielleicht wird hier 
das Pistill noch mit 3 Primordien oder wenigstens mit einem Kreis- 
wall angeleot; wenn es aber wie bei anderen Grásern mit einem 
erst spáter 3theilig werdenden Primordium beginnen sollte, so wůrde 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 35 


das nur beweisen, dass die entwickelungsgeschichtliche Reduction des 
Pistills sehr frůhzeitig, schon bei den áltesten Typen und noch frůher 
als die Reduction des Perigons begonnen hat. 

Sodann kann noch darauf hingewiesen werden, dass normal 
2narbige Gráser ausnahmsweise auch 3narbige Fruchtknoten bilden 
kónnen. © Als solche werden genannt Phleum Měchelůů All. (Ph. 
trigynum Host), Briza media , Festuca elatior ; ich selbst fand 
vor Jahren einmal bei Hierochloa australis mehrfach 3narbige Zwit- 
terblůthen. © Nun ist dieser Umstand zwar kein strikter Beweis, 
doch aber ist es nichts Ungewohnliches, dáss die Zahl der Carpelle 
variirt; und da wir die dritte Narbe ohnehin fůr normal unterdrůckt 
ansehen, so ist es um so weniger auffállig, dass sie dann und wann 
doch als drittes Carpell zur Entwickelune kommt; dies ist gewiss 
wahrscheinlicher, als dass ein normal 2theiliges Carpell auf einmal 
otheilig werden sollte. 

Freilich -gibt es auch seltene Fálle, in welchen die 3 Narben 
mit den (áusseren oder einzigen) Staubbláttern alterniren, so dass 
also 2 Narben nach vorn, eine median nach hinten fallen. Dies 
kommt nach Schenck bei Brizopyrum steulum vor, und nach 
Eichler findet sich bei Phragmites, Lamarckia, nach Hackel bei 
Briza an Stelle der Narbe ein Spitzchenrudiment. Eichler und 
Hackel erkláren die hintere Narbe oder ihr Rudiment fůr eine Com- 
missuralnarbe, eine Verlángerung der Naht des einzigen Carpells. Nach 
meiner hier dargelesgten und begrůndeten Auffassung můissten hier 
entweder die 3 Carpelle eine mit der normalen alternirende Stellung 
angenommen haben (sowie bei Dicotylen episepale und epipetale Car- 
pelle in einer Familie abzuwechseln pflegen), oder es můissten die 
normal gestellten Narbentheile eine nachtrágliche Drehung erfahren 
haben. Gegen die erstere Annahme spricht einiges, namentlich wenn 
auch dann das Eichen auf der Růckseite unter der hinteren Narbe 
emporrůckt. Nach Pax kommt aber eine entwickelungsgeschichtliche 
Drehung oder Verschiebung der Narben, wie sie hier postulirt ist, 
thatsáchlich bei manchen Irideen vor; sie wáre also auch bei man- 
chen Gramineen wohl móglich. 

Vom gleichen Gesichtspunkte wie die Lodiculae und das Pi- 
still der Gráser fasse ich schliesslich auch die 2kielige Vorspelze 
derselben auf. Bei Streptochaeta haben wir noch 2 unzweifelhaft selb- 
stándige, einander deckende, nach hinten convergirende Vorspelzen; 
auch bei Triachyrtum und Dčachyrum sind vielleicht 2 einkielige 


Vorspelzen vorhanden, welche jedoch, wohl ohne sich zu decken, 
8* 


36 Lad. Celakovský 


neben einander stehen, da sie Eichler durch Dedoublement einer 
Vorspelze entstanden denkt, sonst aber werden sie durch eine 2kie- 
lige, oft auch 2spaltige Vorspelze ersetzt; zuletzt tritt letztere auch 
noch als einfach 1kieliges Blatt auf. Zwischen dieser und den zwei 
freien Vorspelzen ist die 2kielige Vorspelze wiederum die interme- 
diáre Bildung. 

Dieselbe Reihe der Erscheinungen wie an den Vorspelzen der 
Grasblůthe beobachtet man auch, betreffend die Vorspelzen des gan- 
zen Ahrchens. Lolium besitzt éine adossirte Vorspelze. Dieselbe ist 
ebenfalls 2kielig, erscheint aber bisweilen in 2 neben einander ste- 
hende Vorspelzen zertheilt, also in eleicher Weise wie die Bliůthen- 
vorspelze von Diachyrtum und Triachyrum. Es ist das wieder eine 
Mittelbildung zwischen einer adossirten und 2 lateralen Vorspelzen des 
Ahrchens, wie sie sonst bei den Gramineen gewóhnlich gebildet wer- 
den. Auch unsere Streptochaeta bildet noch 2 nach hinten genáherte 
Ahrchenvorspelzen (Hůllspelzen), was ganz natůrlich mit ihrer nicht 
distichen, sondern spiralig mehrzeiligen Spelzenstellung zusammenhánst. 

Die eben besprochene Auffassung des 2kieligen Vorblattes (und 
úberhaupt des 2kieligen Hochblattes) kann sich aber nicht auf die 
Gráser allein beschránken, sondern sie gilt von den 2kieligen Hoch- 
bláttern der Momocotylen úberhaupt. Das 2kielige Hochblatt fin- 
det sich auch bei den, Cyperaceem und anderen monocotylen Fa- 
milien. Auch bei den Cyperaceen kommen dann und wann statt 
eines zweikieligen hinteren Vorblattes 2 laterale Vorblátter vor, so 
bei Hypolytrum, wo sie nach Pax bald unter sich frei, bald hin- 
ten mehr oder weniger verwachsen auftreten. Bei Ascolepis findet 
sich sonderbarer Weise ein medianes vorderes Vorblatt, wel- 
ches Pax als aus 2 nach vorn zusammengeschobenen und verschmol- 
zenen Vorbláttern entstanden zu betrachten sich genothist sah, 
obwohl es ganz einfach erscheint und zweifelsohne auch aus einem 
Primordium entstanden sein wird. Wenn aber hier eine Verschmel- 
zung, d.h. ein phylogenetischer Ursprung des einen Blattes aus zwei 
ursprůnelicheren Bláttern angenommen werden muss, warum sollte 
ein ebensolcher Ursprung nicht noch weit eher fůr das 2kielige hintere 
Vorblatt der Cyperaceen, wie auch der Gramineen měglich und wahr- 
scheinlich sein? 

Von solchen 2kieligen Hochbláttern will Eichler die 2kie- 
ligen Hochblátter der Amaryllideen (und von Alísma) streng unter- 
schieden wissen. Bei den Amaryllideen ist námlich das 2kielige 
Hochblatt (Spatha) schon deutlicher aus 2 hinten verschmolzenen 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 97 


lateralen Vorbláttern zusammengesetzt, denn es kann, wie bei Leu- 
cojum aestivum, in der Achsel jeder seiner Hálften einen Seiten- 
spross erzeugen, und in der Gattung Haemanthus sind bereits die 
beiden Spathablátter vollig getrennt. Bei den Amaryllideen, sagt 
Eichler, ist also das 2kielige, 2spaltige Hochblatt aus 2 Bláttern 
verschmolzen, bei anderen Monocotylen, wie bei den Grásern, ist es 
wirklich ein einzelnes Blatt. 

Dieser Unterschied ist aber nach dem, was bereits úber die 
Gramineen und Cyperaceen vorgebracht worden, und nach den an 
Lontcera periclymenum gemachten Beobachtungen dennoch nur ein 
gradweiser. Wie das 2kielige Hochblatt erscheint auch das sich 
zu theilen beginnende also ausgerandete oder kurz zweispaltige 
Laubblatt der Lonicera oft schon von der Basis an von zwei eleich 
starken Nerven durchzogen und bildet zunáchst ebenfalls nur eine 
Achselknospe; dann aber erscheinen die beiden Theile des Blattes, 
obwohl noch wenigstens am Grunde oder auch hóher hinauf vereinigt, 
doch schon so selbstándig, dass ein jeder eine eigene Achselknospe 
erzeugt (wie bei Leucojum die 2 Vorblátter); zuletzt sind die selb- 
stándigen Theile vollig getrennt (analog Haemanthus).' 

Man hat die Entstehung des 2kieligen Vorblattes und die Spal- 
tung in 2 Vorblátter mit Vorliebe mittelst der Annahme eines von 
der Axe des Muttersprosses ausgehenden mechanischen Druckes er- 
kláren wollen, wáhrend jene Erscheinungen nach der hier gegebenen 
Darlegung einen phylogenetischen resp. atavistichen, also der Pflanze 
innewohnenden (inneren) Grund haben. Namentlich war die Druck- 
hypothese ein Lieblinesgedanke Eichler's, womit er nicht nur die 
2kieligen und 2spaltigen Vorblátter der Monocotylemn, sondern spá- 
ter auch die an den abnormen Fruchtschuppen der Abčeříneen auf- 
-tretenden Spaltungen und Kielbildungen erkláren zu Kónnen ver- 
meinte. Beziclich der letzteren verweise ich einfach auf meine hier- 
úber handelnde Schrift in den Abhandlungen der k. bohm. Gesellsch. 
d. Wissensch. (Zur Kritik der Ansichten von der Fruchtschuppe der 
Abtetineen) und bemerke nur kurz, dass sich die gánzliche Un- 
zulánelichkeit und Verfehltheit dieses Erklárungsgrundes nirgends so 
deutlich bewáhrt hat, wie auf diesem Gebiete. Aber auch die Erklá- 
rung der 2kieligsen oder auch zertheilten Vorblátter ist nicht viel 
glůcklicher. Nach Hackel ist die Vorspelze 2kielig, so lange noch 
eine Axe oder auch nur ein Rudiment derselben, wenigstens in der 
Anlage, úber der Vorspelze sichtbar ist; nur wo jede Spur einer Axe 
fehlt, wird die Vorspelze Inervig bis vielnervig (mit Mittelnerv) oder 


98 Lad. Čelakovský 


nervenlos. Es wáre doch lácherlich, dem Axenrudiment in der ersten 
Anlage die Kraft beizumessen, mit seinem imagináren Drucke die 
zweikielige Bildune zu verursachen. Die Sache erklárt sich einfach 
so, dass so lange die Blůthe noch lateral angelegt wird, die zweikielige 
Úbergangosform zu 2 Vorbláttern auftritt, sobald sie aber vollkommen 
terminal wird, die Vorspelze den Deck- und Hůllspelzen gleich situirt 
auftritt, und deren Distichie vollkommener fortsetzend, ihnen áhnlich 
und so auch einfach 1nervie wird. 

Ich bin von meinem eigentlichen Thema, dem Baue des Ahr- 
chens der Streptochaeta spicata ziemlich weit abgekommen, zu Erór- 
terungen, zu welchen jedoch der Vergleich der jedenfalls sehr alten 
und ursprůnelichen Gattung mit den úbrigen Grásern und das Be- 
streben, den Blůthenbau der letzteren in manchen zweifelhaften Punk- 
ten aufzukláren, dringend aufforderte. 

Zum Schlusse měgen noch die Resultate, zu denen die Unter- 
suchung und Vergleichung von Streptochaeta gefihrt hat, in folgender 
allgemeinen Schilderung der Gráser zusammengefasst werden. : 

Die Ahrchen der Gráser sind wohl ursprůnglich mehrzeilie 
spiralig gewesen (Streptochaeta), wie die Ahren und Kópfchen der 
Juncaceen und die Ahrchen der meisten Cyperaceen. Wáhrend aber 
bei den letzteren die Distichie nur in einem geringeren Theil der 
Gattungen  (Cypereem) eintrat, ist dieselbe bei den Gramineen 
allgemein herrschend geworden*). Die 1bliůthigen Ahrchen mit mehr 
oder weniger vollkommen terminaler Blůthe sind zum grossen Theile 
gewiss, und móglicher Weise úberhaupt**) aus mehrblůthigen durch 
Reduction und Terminalstellung der einzigen úbriggebliebenen Blů- 
the hervorgecangen. Der Blůthenspross beginnt selten: mit 2 mehr 
nach růckwárts stehenden Vorspelzen, gewóhnlich mit einer hinteren 
Vorspelze, die noch durch ihre Zweikieligkeit und Zweispaltigkeit auf. 
ihren Ursprung aus 2 Vorbláttern hindeutet, seltener (in 1blůthigen 
Ahrchen) einfach 1kielig erscheint. Das Perigon, bei den Juncaceen 
und einigen Čyperaceen noch doppelt Száhlig, ist bei den Grásern 
zunáchst (nicht durch Abortus, sondern durch phyllotaktische Varia- 
tion) einfach Száhlig geworden, blieb aber nicht lange spelzenartig. 


*) Die Verháltnisse in der Section Spirachne Hackel von Vulpia sind aber jeden- 
falls eine neuere Umwandlung der distichen Anordnuns. (S. Hackel Spi- 
rachne, ein neues Subgenus der Gattung Vulpia. Flora 1880 N. 30.) 

**) Ich móchte aus gewissen Wahrscheinlichkeitsgrůnden das Letztere glauben, 
ohne es jedoch bestimmt beweisen oder das Gegentheil widerlegen zu 
kónnen. 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 20 


(Streptochaeta), sondern wurde rudimentár, zu Schůppchen (Lodi- 
culae) reducirt, deren hinteres meist noch schwand, wáhrend die 2 
vorderen entweder nur im Anfanc ihrer Entwicklung oder ferner auch 
spáterhin mehr oder weniger vollstándig, zuletzt in ein Blatt ver- 
schmelzen, wodurch die Distichie des Ahrchens bis ins Blůthenperi- 
gon durchgefůhrt wird. Staubgefásse ursprůnglich in zwei Száhligen 
Kreisen, doch schwindet meist der innere Kreis, der áussere ist im 
Jugendstadium mehr nach aussen zusammengerůckt, manchmal auf 
2 oder 1 Staubgefáss reducirt. Das Pistill besteht ursprůnelich aus 
drei verwachsenen Carpellen, welche die drei Narben bilden, jedoch 
verschmolzen phylogenetisch diese 3 Carpelle meist zu einem einzigen 
ungetheilten nach voru stehenden Blatt, wie es zumeist entwickelungs- 
geschichtlich anfanes auftritt; jedoch wird dasselbe bald 2spaltig und 
kehrt so zum bicarpelláren Zustand zurůck, wáhrend das dritte vor- 
dere Carpell in dem Ganzen unterdrůckt bleibt; selten kommt auch 
dieses zur Geltung und bildet dann die dritte Narbe; nur selten 
bleibt die Reduction auf 1 durch Verschmelzung der ursprůnglichen 
3 Carpelle entstandenes Blatt im Laufe der Entwickelung dauernd, 
und wird dann nur einé Narbe gebildet. 

Sei es mir noch erlaubt, in Kůrze die phylogenetische Stel- 
lung der Gramineen zu den Cyperaceen zu berůhren, ein Thema, 
welches auch Pax in Engler's Jahrbůchern VII. 1868 in seinen 
Beitrágen zur Morphol. u. Syst. d. Cyperac. in Erwágung gezocen, 
aber mit einem Resultate, dem ich nach allem hier vorgebrachten 
nicht beipflichten kann, dass námlich die Cyperaceen phylogene- 
tisch hoher stehen oder mehr vorgeschritten seien, als die Gramt- 
neen. Er saet, dieses Ergebniss wurde zwar erschlossen mit gánz- 
licher Ausserachtlassung der Hackel'schen Ansicht von der Gras- 
blůthe, allein letztere befinde sich in befriedigender Úbereinstimmung 
mit jenem Resultat, da sie voraussetzt, dass die Gramineen noch 
nicht zur Bildung eines Perigons vorgeschritten sind, wáhrend die 
Cyperaceen, welchen das Perigon fehlt, dasselbe erst im Laufe der 
phylogenetischen Entwickelung verloren haben. Diese Voraussetzung ist 
aber unhaltbar, wie ich im Frůheren einleuchtend genug nachgewie- 
sen zu haben glaubte. UÚbrigens spricht gegen sie auch noch das 
verwandtschaftliche Verháltniss der Gramineen zu den Cyperaceen 
selber, in Folge dessen sie ja auch gegenwártig ohne Widerspruch 
in einer hóheren Gruppe, den Glumaceen oder Glumiflorem, einander 
beigesellt vereinigt werden. Wáre es bei den Graměneen noch nicht 
zur Bildung eines Perigons gekommen, so wůrden sie vom den 


40 Lad. Čelakovský 


Cyperaceen sehr weit, námlich durch die Lolřloren, speciell die 
Juncaceem, getrennt abstehen; denn die natůrliche phylogenetische 
Reihenfolge wáre diese: 1. Hochblátter noch nicht zum Perigon ver- 
einigt, resp. auch nicht metamorphosirt (Gramineen). 2. Perigon 
durch Zusammentreten und Metamorphose der Hochblátter entstanden 
(Juncaceen). 3. Perigon rudimentár geworden oder geschwunden 
(Cyperacčen).  Dann aber wáren die Glumifloren keine natiůrliche 
Gruppe, was wohl niemand behaupten wird. 

Nachdem also dieser Punkt, in welchem die Gramineen so 
viel tiefer stehen wůrden als die Cyperaceen, hinfállig geworden, 
sehé ich mich vergeblich nach den Eigenschaften um, durch welche 
die Cyperaceen phylogenetisch vorgeschrittener wáren. Zwar ist es 
unbedingt zugeceben, dass die Verwandtschaft nicht derartig ist, dass 
die eine Familie von der anderen direkt abgeleitet werden kónnte; es 


sind das zwei Parallelreihen, die sich erst im Gebiete der Juncaceen + 


nach růckwárts vereinigen, von diesen aus aber neben einander fort- 


geschritten sind. Hiebei haben sich allerdines bemerkenswerthe Unter- - 


schiede. herausgebildet, doch haben sich gerade in diesen die Gra- 
mineen von dem gewóhnlichen monocotylen Typus und von ihren 
den Juncaceen náher stehenden Stammformen weiter entfernt, als die 
Cyperaceen, sind mithin weiter als diese vorgeschritten. 

Die Reduction der Ovula auf ein einziges und die Entstehung 
desselben aus dem Grunde des Fruchtknotens, aus dem bisherigen 
Axenscheitel, statt aus der Wand des Fruchtknotens ist ein phylo- 
genetischer Fortschritt, der beiden Familien gemeinsam ist; das spá- 
tere entwickelunesceschichtliche Hinaufrůcken desselben auf die Sutur 
bei den Gramineen ist allerdings eine Růckkehr zu dem phylogene- 
tisch frůheren Zustand, aber die gewóhnlich stattindende Verwach- 
sung des Eichens mit der Fruchtknotenwand ist ein Fortschritt, der 
bei den Úyperaceen nicht stattfindet, ebenso die Bildung des den 
Grásern eigenthiůimlichen Scutellum am Cotyledon. Die vom Endo- 
sperm umgebene Lage des Embryo der Cyperaceen ist ebenfalls 
ursprůnelicher als die zum Endosperm laterale Lage bei den Grá- 
sern. Sodann ist die Entwickelung des Pistills aus 2—3 gleichen 
Carpellen bei den Cyperaceem typischer, ursprůnelicher, álter als 
wie die Art, wie der Fruchtknoten der Gráser sich entwickelt, gleich 
viel, ob man letzteren dabei fůr 1karpellie oder fůr 2karpellig an- 
steht. Nicht minder weicht auch das Perigon der Gráser durch seine 
ursprůngliche Dreizáhligkeit vom typischen Gzáhligen Perigon der 
Cyperaceen, besonders auch durch den in der Verschmelzune der 


Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. A1 


vorderen Perigonschůppchen ausgesprochenen Úbergang zur Distichie 
ab, und zwar im Šinne eines weiteren Fortschritts. 

Was die Inflorescenzen anbelangt, so finden sich bei einem Theil 
der Cyperaceen noch terminale Einzelbliithen und cyměóse Partial- 
blůthenstánde (Scheináhrchen), ste sind also z. Th. noch haplokaulisch 
(1axie), wáahrend die Gráser zumeist diplokaulisch (2axig ") sind, weil 
sie unbegránzte Ahrchen besitzen und die 1blůthigen Ahrchen mei- 
stens (vielleicht úberall) durch Reduction aus mehrblůthigen entstan- 
den sind. Die zweizeilige Anordnung der Ahrchen scheint mir auch 
jůngeren Datums zu sein als die mehrzeilig spiralige; erstere ist 
nun bei den Úyperaceen seltener (nur bei den Cypereen), wáhrend 
ste bei den Grásern (mit Ausnahme der alten Gattung Streptochaeta) 
durchwegs herrschend geworden ist. Im vegetativen Bereich bedeutet 
die schárfere Gliederung des Štengels eine schárfere Differenzirung, 
also ebenfalls einen Fortschritt gegenůber den Čyperaceen und Jun- 
caceen. Auch durch den Besitz der Ligula (die den Cyperaceen mit 
Ausnahme von Carex fehlt), erscheinen die Gráser weiter vorce- 
schritten. 

Kurz fast in allen Punkten, in denen die Gráser von den Cy- 
peraccemn abweichen, haben sie sich von den lteren Typen — so 
den Juncaceen — mehr als die Cyperaceen entfernt. Desshalb rech- 
net auch Nágeli in seiner „Abstammunegslehre“ die Gráser zu 
den in ihrer Richtung am weitesten fortgeschrittenen © Monocotylen 
und zieht sie sogar in Betracht, wo es sich ihm um die Eruirung 
des phylogenetisch am hóchsten stehenden Pílanzentypus handelt. 


Erklarune der a 


Fig. 1. Diagramm des Ahrchens von Streptochaeta, nach dem Verfas- 
ser. 1, 2 die beiden Ahrchen-Vorblátter, 3, 4, 5 die drei 
een Hůllblátter; d Deckspelze, vv“ Blůthen-Vorblátter. 

„ 2. Diagramm desselben Ahrchens nach Děll. 1—5, d, vv wie 
in Fig. 1. ABC, I, II, III Aufeinanderfolge derselben Spelzen 
nach Dól1. 

„ 3. Diagramm desselben Ahrchens nach Hackel. 1—5, d, v“ 
wie in Fig. 1. ABCDEF, abc Aufeinanderfolge der Spelzen 
nach Hackel. B und D zusammen der Hůllspelze 3 in 
Fig. 1 gleichwerthig. 


42 
Fig. 4. 
„ Š 
» 6 
„a 


Lad. Čelakovský Úber den Ahrchenbau der Streptochaeta. 


Hůllspelzen 1—5 in eine Fláche ausgebreitet, hinter 5 die © 


Basis der Deck- und Vorspelzen, vergróssert. 


. Hůllspelze 3 in der Bucht bis gegen die Basis hinab zer- 


sprengt. 


. Hůllspelzen 4 und 5, nach Entfernung der sie deckenden 


Hůllspelze 2 (in Fig. 4). Man sieht die Spelze 5 von Spelze 
4 etwas gedeckt. 


. Ahrchen der Streptochaeta im Ganzen, wenig vergróssert. 


o oo ká 7- om — "esk Sh 


ř) 
n k o P E B nb 


L. CELAKOVSKÝ. STREPTOCHARTA SPIGATA. RA 


Autor del. Lith Farský Prag. 


S1tzver. d. komgl dom. eselisch d Wissenschaít. Mathemat naturwiss. lasce 109% 


Nerosty 


4. 
a užitečné horniny Východní Indie Britské. 


Podává Prof. Dr. Otakar Feistmantel, dne 11, ledna 1889. 


X. Nerosty. 


Východní Indie jest všeobecně známa jakožto země velice bo- 
hatá na drahokamy a jiné cenné nerosty. Avšak ta pověst pochází 
dle všeho z dob minulých, neboť dnešního dne jest výtěžek skutečných 


drahokamů 
množství už 


dosti skrovný. Nicméně ale poskytuje Indie dosti značné 
itečných a jinak zajímavých nerostů a hornin, které však 


hlavně u nás posud všeobecné známosti nedošly, takže nebude zajisté 
bezúčelné, když tuto podám co možná úplný soustavný jich přehled. 


Co se 


literatury týče, tu poukazuji jen k takové, jež v Indii 


vyšla a sice: 


1859—1887 


1868—1888 


185% 


1879. 


1880. 


1883. 


„ Memoirs of the Geological Survey of India. Vols. I—XXIV. 
— Tyto obsahují geologické monografie, ve kterých oby- 
čejně také nerosty a užitečné horniny v té neb oné 
krajině se vyskytující, uvedeny jsou. 

. Records of the Geological Survey of India. Vols. 
I—XXI. Menší seologická pojednání a pak na mnoze 
také taková, jež o nerostech jednají. 

„ — Gatalogue of the Geological Museum in connexion 

with the Geological Survey of India, Calcutta. Part. [: 

Minerals. — 

Popular Guide to the Geological Collections in the 

Indian Museum Calcutta. — No. 2. Minerals, by F. R. 

Mallet F. G. S. — Geological Survey of India. 

Dto. — No. 3. Meteorites, by F. Fedden A. R. S. M. 

F. G. S. — Geological Survey of India. 

— Dto. — No. 5. Economic Mineral Products by F. R. 

Mallet, F. G. S., Deputy Superintendent, Geological 

Survey of India. l 


44 Otokar Feistmantel 


1883. — A Descriptive Catalogue of the Collection of Minerals © 
in the Geological Museum, Calcutta, by F. R. Mallet, 


F. G. 8. ete. — 

1879—1887. — A Manual of the Geology of India. — 
Vol. I. and I. Geology. — (H. B. Medlicott und W. T. 
Blanford). 
Vol. III. Economic Geology. — (V. Ball). 
Vol. IV. Mineralogy (mainly non-economic). — (F. R. 
Mallet). 

1839-1884. Journal of the Asiatic Society of Bengal. Vol. 1—LVI. 
Obsahuje též různé články mineralogického obsahu. Po- 
dobně v Proceedings As. Soc. Bengal 18605—1888. 

Z těchto děl jsou ony nerosty a horniny, jež z Indie pocházejí, 
vyňaty a sestaveny; v pořádku sestavení držel jsem se mineralogie 
Naumannovy, vydané Zirklem (12. vydání r. 1885). — Jmeno Indie 
zahrnuje vedle Východní Indie vlastní také Cejlon, Barmu a ostatní 
nejbližší pohraniční krajiny. 


Prvky 
1. Démant. 


Z Indie byly démanty nejprvé známy, také největší známé dé- © 


manty tam odtud pocházejí a tak se stalo, že Indie posud se pova- 
žuje za zemi, v které démanty v hojnosti se vyskytují. 
Nejspolehlivější ze starších zpráv jsou ony cestovatele Tavernvera, 


jenž cestoval v Indii v 17. století a některé doly na démanty na- © 
vštívil. Tenkráte, jak se zdá, se dosti čile na démanty dolovalo — © 
ale dnešního dne dolování značně ochablo, a výroba démantů jest jen © 


nepatrná. 


kovém nánosu; ale zdá se, že pocházejí z pískovců starého útvaru 
(palaeozoického) zvaného Vindhija, jenž na archaických horninách 
(rule a svoru) uložen jest. 


Jediné v provincii Bandelkandě, v státě Panna se dnešního dne © 


děje dolování na démanty v pravidelném způsobu. 


Panna leží asi 110 angl. mil (176:99 kilom.) na jihozápad od 
AlNahábádu, avšak jednotlivé doly aneb místa, kde se démanty nale- © 
zají, leží částečně západně a severně, hlavně ale východně a severo- , 


východně, a to i do větší vzdálenosti od místa Panna. 
Vrstvy, v nichž démanty v této části se nalezají, pozůstávají Klavně 
ze slepence, jenž náleží k svrchnímu oddělení útvaru Vindhija. K účelu 


Co se uložení démantů týče, tu nalezají se z větší části v štěr- 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 45 


dolování vyhloubí šachty asi 25 stop (7:6 m.) široké a 30 stop (9:1 m.) 
hlnboké — do nichž ale dělníci sestupují jinou postranní chodbou. 
Pracují tam skoro zcela nazí — a štěrk vyvážejí pomocí rumpálů 
v koších na povrch a tam se pak přebírá. Doly patří domorodým 
knížatům, avšak výroba není nyní příliš značná ; udává se v posledním 
desítiletí na 100.000 až 120.000 zl. ročně. Velké démanty nebyly na- 
lezeny nikdy — ale jakost jich jest výtečná. Roztřiďují je na čtyři 
odrůdy: Motičal čiré, mamik zelenavé, panna začervenalé, banspat 
tmavé. Jsou ale také v náplavu. 


Jiná místa, kde se též démanty vyskytovaly, jsou v Centrálních 
Provinečéch, hlavně v okresu Sambálpuru (21930' s. š. a 849 v. d.) 
a sice nejčastěji v řece Mahánadi. Avšak dnešního dne se tam pra- 
videlně více nehledá. Poslední značnější démant odtamtud uvádí se 
z roku 1818, který prý vážil 84 granů (asi 26:3 kar.) — a měl cenu 
5000 zl. 

Podobně jest místo Vajragarh, asi 80 angl. mil (12872 kilom.) 
jihovýchodně od Nágpuru. 

Nejrozsáhlejší krajina, kde se dříve démanty nalezaly, jest v Jižní 
Indii v Madrassku, a sice to byly hlavně následující okresy: Kadapah 
kde se dříve vyskytovaly pěkné démanty — ale dnešního dne skoro nic se 
nevyrábí; dále Karnuú!, na řece Tungabádře; tam stávalo v celém okolí 
mnoho dolů, z nichž se dnešního dne ještě na dvou místech ( Banagan- 
pilly: 15918'55 — 78916 v. d., a Ramulkota 15934 s. š. a 7893' v. d.) 


| pracuje, — ale kameny jsou jen nepatrné; pak okres Bellary, kde 


ale doly co takové jsou opuštěné, ač jednotlivé kusy se ještě vysky- 


- tuji; tak nalezen r. 1881 u Wadžra Karur démant vážící 67*/, karátů 


nebroušený, po broušení na pěkný brilliant vážil 24*/, karátů. 


Velmi důležité byly doly v okresech v poříčí řek Ktstny a Go- 


. dávarie, odkud jsou především známé doly u místa Partial, na levém 
| břehu Kistny (u 80930" v. d. a 16940" s. š.) a u Kollur, na pravém 
| břehu Kistny (u 805 v. d. a 1694230" s. š.), neb z těchto míst 
| pocházejí největší známé démanty Velký Mogul, Koh-i-nur a Pitt 
| nebo Regent. 


Krajina, v které tato naleziště se nacházejí, známa jest též pod 


| jmenem krajiny Golkondské, podle místa Golkondy, asi 110 angl. mil 
| (17699 kilom.) na severozápad položeného. Avšak mésto Golkonda 
| samo není nalezištěm démamtů; neb tam jen se řezaly a leštily — 


a tam se také prodávaly, tak že během času Golkonda byla vše- 


| obecně známé místo, odkud démanty přicházejí. — 


46 Otokar Feistmantel 


Domorodci indičtí rozdělují démanty vůbec na čtyry třídy, dle 
svých kast, na základě barev — neb dobře vědí, že démanty mohou 
býti různě zbarvené. 

Co se krystallisace týče, tu jsou na kusech v mineralogickém 
Museu v Kalkuttě chovaných známy následující tvary: 


(201) 02; s oblými plochami, od Panny v Bandelkandě 
(Geology of India, III. p. 39): A 
(201) 02. (111) O; od Sambálpuru v C. Provinciích (Tbid. 
III. p. 30). 
z horského potoka u Simly v Pandžábu. 
(201) 002; (Proc. As. Soc. Bengal 1872 p. 193; 
(201) 02. (111) 0; ( Wallet Deser. Cat. p. 27; Geology of 
(111) O. (110) o 0; z okresu Karnúlského, v Madrassku. (Mal- 
(201) 002. let Descr. Cat. p. 27; Geol. of India IVp. 8). 


2. Tuha. 

V polouostrově vyskytuje se nezřídka co příměsek ve svorech 
ale obyčejně v nepatrném množství a v nečistém stavu, takže se 
málo kdy může s prospěchem používati. 

Nejvíce se jí objevuje v státě Travankorském, a byla přirovnávána 
grafitu cejlonskému, avšak jest jakosti Ššpatnější než tento. 

Taktéž u větší míře objevuje se v státě Vizagapatamu, kde se 
ji užívá k natírání hrnčířských výrobků. (Cent jí tam stojí asi 4 zl. 
Mimo to vyskytuje se v severozáp. Provinciích a v Himálaji. 


Největší množství tuhy ale vyskytuje se na Cejloně, odkud nej- 
větší množství do obchodu, hlavně anglického přichází. Objevuje se 
v krystallinických horninách v jižním pohoří, v okolí Nambepant, 
v Morva-Korle. Dolování jest v rukou Singhalanů (Singhalů); doly 
(šachty) jsou 100—300 stop (30:5—915 m.) hluboké; způsob dolo- 
vání jest jen primitivní. Jest to nejlepší tuha na kelímky. Výroba 
vzrostla v posledních letech ve značné míře, dováží se hlavně do 
Anglie ale jest i na kontinentu všeobecně k dostání. 


3. Síra, 


Vyskytuje se v několika místech, ale nemá posud velké důle- © 


žitosti, jelikož nejvydatnější místa nalezají se v odlehlých krajích, 
takže skoro všecka potřebná síra se dováží. 

Dovoz obnášel v poslední době asi 13319 ctů v ceně 81290 Rup. 
(asi tolik zlatých). 

Místa kde v Indii neb poblíže síra známa jest, jsou: 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 47 


V Madďrassku blíže ústí řeky Godávarie; v S"adhu blíže Karáčie ; 


v Balučistáně. 


V Afghánistáně, a sice v pohoří v Sulajmáně vyrábí se síra po- 
blíže horkého pramene (Pir Zinda v průsmyku Šorí). Surovina jest 
beztvarný sádrovec protkaný žilkami síry, jež se pak pálením dobývá. 

V Fandžábu, v okolí Kohátském vyrábí se z jistých lupků, bo- 
hatých na pyrity (nejspíše eocenní). 

V Kašmáéru, v údolí Puga v Ladáku jsou doly na síru obsaženou 
ve vrstvách křemenné břidlice; patří Mahárádžovi, a vyrábějí z nich 
500—600 maundů (= 480 ctů.). Síra přichází v hornině na puklinách 
v stavu celistvém neb co krystallinický povlak, částečně vyskytuje se 
pospolně se sádrovcem. 


Dále vyrábí se síra hojně v neodvislé Barmě; z jistého druhu 
pyritů. Také na ostrově Barren (v zálivu Bengálském), který jest 
sopkou činnou, nalezají se lože síry na puklinách, avšak zásoba není 
| značná. 
Analysa, kterou pan Mallet uvádí (Geol. of India Vol. IV. p. 7), 
| vztahuje se ke kusu z ostrova Barren a poskytla následující: 
| gy MEA GE MAS 88-92 

OMV on pe ke 244 

zbytek (Ca SO,, popel atd.) 8:64 

100:00 
Tam nalezeny také krystally, jednoduché pyramidy: 
(Lb) E 

4. Měd. 

Ryzí měď vyskytuje se v Indii samé dosti zřídka; tak ku př. 
| na jednom místě v Rádžputáně (v dole na měděné rudy u Singhány), 
| dále v Singhbhůmu (také v dolech měděných), pak v provincii Kulu 
v Himálaji. 

Ve velkých kusech uvádí se z Kašmíru a sice z řečiště ř. Záns- 
| karu. (Rec. Geol. S. of India XIII. p. 40., Men. Geol. S. of India 
| XXII p. 334). 
| 5. Olovo. 
| Vyskytlo se v ryzím stavu v malých dutinkách v galenitu blíže 
| Maulmainu v Barmě. 

6. Stříbro. 

Vyskytuje se jen porůznu, co ryzí kov, pospolně se zlatem 
-v Madrassku, ale jen v nepatrném množství. Mimo to se uvádí dobý- 
vání stříbra z olověných rud v státech Šanských, v Barmě. 


48 Otokar Feistmantel 


7. Zlato. 


Nalezá se na mnohých místech po celé Indii, taktéž v různých 
horninách a to na křemenných žilách v metamorfických a submeta- 


morfických horninách, na starých břidlích a také v některých pís- 
kovcích mladšího stáří. 


Mimo to ale také v náplavech, z kterých se vypírá. 
Výroba ale okamžitě není ještě velmi značná. 


Zlato jest známo z rýží u Švegajengu v Tenasserimu v Zadní 
Indii; a z jiných míst odtamtud; v Assamu se zlato posud vypírá 
v řečíštích řek; také v jednotlivých částech provincie Cutia-Nágpur 
(Mánbhúm, Singhbúm, Gangpur, Džašpur a Udaipur). Také mnohé 
řeky v Pandžábu obsahují zlatonosný písek a zlato se na mnohých 
místech vypírá, avšak dobývá se částečně i pomocí rtuti. V Bom- 


bajsku vyskytuje se zlato na žílách křemenných v okresu Dhdrvár, 
ale též v náplavu. 


k o adí U „0 


V novější době nabyla v tom ohledu značnější důležitosti © 


Jižní Indie, kde, jak se má za to, iv dávných dobách zlato ve 
velkém množství se vyskytovalo. Na mnohých místech se podnes 
rýžuje. 

Před několika lety ale (1879) vstoupily mimo to zlatonosné 
žíly Jižní Indie do popředí. — Utvořily se společnosti k výrobě zlata 
Z nich; první vznikla r. 1879, a koncem 1881 jich bylo 41, s kapi- 
tálem 44,000.000 zl. (ve zl.) Avšak mnohé brzo opět zanikly a nebo 
pracují jen bez užitku. Hlavní tyto zlatonosné žíly jsou v okresech 
Vajnádu (v Madrassku) a Koláru (v Majsúru). 

Nejvýnosnější jest tak zvaná „Majsur gold-mining Company“ 


v Koláru, která pracuje s úspěchem dobrým; tam obnášela výroba : 


3 až 4 unce zlata z tůny materiálu. Za rok 18806—87 udává se 
výroba na 2000 uncí měsíčně. 


Nedavno nalezeno zlato také v měděných dolech u Khetri © 
v Rádžputáně, a sice na kalcitu pospolně s malachitem. (Mallet 1. c. © 


1887 p. 2). 
8. Platina. 


Vyskytuje se v malém množství sem tam pospolně se zlatem © 


v náplavech a sice v Majsúru v okresu Koláru; v Pandžábu v údolí 


y 


řeky Indu, v Assamu v ř. Noa-Dihing a nejčastěji v Barmě. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 49 


Sirníky. 


9. Pyrit nebo kyz železný. 

Nalezá se na mnohých místech vtroušen v horninách krystal- 
linických, metamorfických a jiných; avšak neposkytuje žádné zvláštní 
upotřebení a také nevyznačuje se žádnými mineralogickými zvláštnostmi. 

Co krystally uvádějí se jen z Horní Barmy severovýchodně od 


' údolí Hothy a ze Sindu, poblíže Karáčie, a sice z obou míst: 


(100) o 0. 


10. Arsenopyrit. 


V okresu Dárdžílingu, na západním svahu hory Samptharu vy- 


| skytuje se arsenopyrit ve zvláštní vrstvě v křemenité břidlici. 


Také Danait se uvádí z tmavošedé břidlice poblíže Khétri 


-v Rádžputáně, v malých krystallcích. Ree. Geol. Survey of India 
| XIV p. 195; Geol. of India IV p. 28. 


(110) o P (011) Po (012) 42Po a někdy ještě k tomu 


11. Kobaltin. 


(101) Po 


Malé krystallky vyskytují se v tmavošedé břidlici u Babai a Ba- 


| goru, blíže Khetri v Rádžputáně, jsou skoro vesměs: 


(100) © 0m 2(201) o 02 (111) O. 
2 


Analysa poskytla (Rec. Geólog. Survey Vol. XIV. p. 190 (F. R. 


SEDVO. 6. 


antimonu 
kobaltu 


niklu .. 


12. Pyrrhotin. 


| Mallet). Geology of India IV p. 27 (F. R. Mallet): 


spy nd 9416 


Byl nalezen, pospolně s Chalkopyritem v talkové břidlici u Pokri 


| v Prov. Garhválu, v šedé břidlici u Daribo v Alvaru (2799'30" s. š. 


a 7692620" v. d.); v chloritické břidlici asi 60 km. jihovýchodně od 


| Udaipuru v Rádžputáně. Také v dolech na měděné rudy u Khetri 


v Rádžputáně v státě Džájpuru (u 289 s. š. 75950" v. d.). 


Tř. mathematicko-přírodovědecká. 


4 


50 Otakar Feistmantel 


13. Galenit. 
Nalezá se v Indii v horninách metamorfických (ve svoru a rule), 


v břidlicích krystallinických a v některých jiných břidlicích, které 


jsou stáří palaeozického. 
Mimo Indii ale, blíže hranicím jejím, známo naleziště, kde vy- 
skytuje se v hornině mladší, totiž v útvaru křídovém v Balučistáně. 
Není možno a také ne nutno, abych vypočítal všecka AD 
zmíním se jen o některých. 
V Madrassku vyskytuje se galenit hlavně v okresech Kadapah 
a Karnúlu na několika místech a vykazuje onen od Kadapah násle- 
dující poměry stříbra a olova: 
a) 66: 69% olova — 10 uncí stříbra na tůnu rudy. 
b) 70129; olova — 9 uncí stříbra na tůnu rudy. 
Roku 1879 byly kusy rudy z okolí Kadapah analysovány na 
geologickém ústavě v Kalkuttě a vykázaly následující poměry: 
189, olova — a 22 uncí 7 skruplí stříbra na tůnu olova. 


Z míst v okolí Karnúlu (severně od Kadapah) vykázaly rudy — 


asi 709 olova 12—14 uncí stříbra na tůnu olova. 

V Bengálu vyskytuje se Galenit na několika místech, a sice 
nejprvé v okresech Bhágalpur a Hazáribágh, kde obsahuje 60—809 
olova a velmi mnoho stříbra — ale posud nebyly učiněny žádné 
opravdové pokusy dolování. © 

Dále vyskytuje se provinciích Čutia Nágpur, Lohárdagga; pak 
v střednéch Provineiích, v Revě (Revah), v Bandelkandě, v Rádžputáně, 
v Bombajsku (v ov Guzerátu), pak v Pandžábu a sice v okresech 
pohoří Himálajského a na ještě jiných místech. 

Novější doby byly zkoumány vzorky z okolí Abbotábádu v se- 
verní Indii (pohoří Thandiani) a z Káfiristánu, a prvé vykázaly 15 
uncí a druhé 28 uncí; stříbra, na túnu rudy. Také jest v Šanských 
státech, v Horní Barmě, kde se z něho dost rozsáhle stříbro vyrábí. 

14. Chalkosin neb Chalkocit. 

Blíže Garimanipenta v okresu Nelloru v Jižní Indii, pospolně 

s malachitem; dále u Birmanghátu, v okresu Narsinghpuru v Cen- 


trálních Provinciích; v Sinehbhumu v dolech na měděné rudy velmi. 


obyčejný; dále znám od Soraie v okresu Lalitpuru v severozáp. 
Provinciích; od Bairuki blíže Deogharu v Santálistánu; od Baxy 
v Bhutánských Duarech ve Vých. Himálaji; ze Solného Pohoří 
a z jiných míst. (Mallet, Geology of India IV str. 19—20. 
15. Sfalerit. 
Znám jest jen z několika míst a jen v malém množství, a sice 


Nerosty a užitné horniny Východní Indie Britské. 51 


od Bairuki v Santálistáně (v Bengálu); z měděného dolu Belaru 
v Garhválu (v Himálaji) z galenitového dolu u Sabáthu blíže Simly 
(v Himálaji), u Šigri, v Lahúlu (v Pandžábu v Himálaji) a v státě 
Sirmuru, také v Himálaji, kde se vyskytuje pospolu s galenitem, py- 
ritem a křemenem. 


16. Cinnabarit. 

V Indii nepřichází. Uvádí se ale Tibetu, kde prý obsahuje dosti 
značné množství rtuti. (Dr. R. Saunders v Cpt. S. Turner's Embassy 
to Tibet, 1800 p. 405). Má se za to, že jest z krajiny mezi vých- 
Bhutánem a řekou Sanpu (Bráhmputra). 

17. Molybdenit. 

Na několika místech v záp. Bengálu, v okresu Hazáribághu 
a sice: u Mahábághu pospolně s galenitem, chalkopyritem a bornitem 
v matiční hornině z kokkolitu a granátu; v měděných dolech u Bá- 
ragandy v chloritické a slidnaté břidlici; také v metamorfických hor- 


| ninách v Mánbhumu (v Bengálu). 


18. Realgar a auripigment. 

Vyskytují se pospolu, blíže Munsiari v Kumáunu, v Himálaji, 
také v Čitrálu, severozápadně od Kašmíru, kde auripigment převládá, 
tak že se odtamtud do prodeje přináší. Obou používá se v mediciné 
k připravování barev; k otravování papíru na důležité listiny. Mimo 
to ale k připravování směsi ku holení a sice: 

a) Vápno z pálených skořápek lasturových, smočené šťávou 


| stromu bananového (Musa paradisiaca) a auripigment v stejných 
| dílech — přiloži se na části, které se mají holiti. 


b) Vápna, jako svrchu, 2 díly, auripigmentu 1 díl, realgáru 
"/, dílu, uhličitanu sodnatého 1 díl — smíchá se s vodou a jest 
k potřebě hotovo. 
19. Antimonit. 
Vyskytuje se dosti hojně, a sice v okolí ledovce Šigri, v La- 
húlu (v severozáp. Himálaji); dále v okresech Bellari, Majsúru a Hai- 
darábádu v Provincii Madrasské; v okresu Hazáribághu v a 


| v okresu Amherstu v provincii Tenasserimu. 


Domorodci nazývají prášek z tohoto a antimonu surmá a uží- 
vají ho k natírání okrajů víček očí (avšak surmou nazývají též prášek 
z galenitu). 

20 Chalkopyrit (kyz měděný). 

Jest dosti rozšířený v Indii. Uvedu jen taková místa, kde ve 
větší hojnosti se vyskytuje, 

a* 


52 Otakar Feistmantel 


Nejhojněji vyskytuje se v předhořích Himálaje, ze Sikkimu až 
do Kumáunu, kde se na mnohých místech měď z něho vyrábí. Vyra- 
bitelé jsou z většího dílu Nepálané. Průměrný obsah mědi jest 49. 
Dolování jest dosti primitivní a doly podobají se králičím doupatům. 
Ruda, jak se dobude, se hned na místě roztluče, vypere a taví. 
K tlučení rudy používají kamenná kladiva (z křemene) upevněná v roz- 
štěpenou. násadu. Tavení děje se v malých pecích hliněných, asi 8 lb. 
mědi vytaví se v době asi 9 hodin, a měď ta prodává se libra asi 
za 50 kr. 

Rozsáhlé doly na měděnou rudu byly dříve v Radžputáně u míst 
Singhána a Khetri v státě Džájpurském; ruda byla též chalkopyrit, 
a měď se vyráběla v dosti značném množství. Dnešního dne pracuje 
se jen v několika málo dolech — a vyrábí se na těch místech modrá 
skalice (chalkanthit), kamenec a jiné z odpadků dřívějších závodů. 

Podobně vyskytuje se chalkopyrít u Daribo, v státě Alváru, 
v Rádžputáně a také se měď vyrábí. 

V centrálních Provinciích znám jest chalkopyrit, v údolí řeky © 
Narbady na malém ostrůvku v okresu Narsingpuru. 

V západním Bengálu jsou známá naleziště v Singhbhúmu, kde 
r. 1857 a r. 1802 se utvořily společnosti k vyrábění mědi z chalko- 
pyritu a jiných rud; avšak neprospívaly. 

Podobně nalezají se staré doly u Báragandy, v okresu Hazári- 
baghu; tam vyskytuje se chalkopyrit v čočkovitých peckách v chlori- 
tické a slidnaté břidlici. Doly ty, po dlouhou dobu opuštěné, byly 
před krátkou dobou opět znova otevřeny; také v okresu Deogharu, 
v Bengálu; pak Pandžábu v himálajských provinciích Sirmuru a Kulu 
vyskytuje se jen chalkopyrit v značnějším množství. — 

21. Bornit. 

Nalezen byl na několika místech, a to v Bairuki, 144 km. se- 
verozápadně od Deogharu, v Santálistáně v Bengálu; vyskytuje se 
v rule, pospolně s jinými rudami. Také v Kumáunu a Garhválu, pak 
v severním Afchánistáně na několika místech. 

22. Vetraedrit. 

Uvádí se z následujících míst: na křemenných žilách v severní. 
části okresu Tričinopolie v Jižní Indii; dále blíže Slímanábádu 
v okresu Džabálpurském v matičné hornině barytové; v značném 
množství vyskytuje se, dle udání, v Nepálu poblíže Khatmandu v me- 
tamorfickém křemenci. Analysa tohoto, kterou provedl r. 1885 pan 
F. R. Mallet v Kalkuttě (Rec (Geol. Survey of India XVIII. pt. 4. 
1885, p. 235—237) měla následující výsledek : 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 53 


PERO: ee 4bali.e 2 2 eZeleza KAR a obi: D39 
PRO L 2D OZdnků. < 0D 
Arsen ode eb W2ZUNCIL VADU E, 8 1:07 
Mědi s 3)raniuc E869 SPV RNOLCCNÁKO) 00) 0-13 
SErÍbra svou 44. sledy  Nerozpustné. ..... . 0:68 
Olovarkodbi je -4.030 Kyslíky, kys. uhlič., voda oo 3:15 

10000 

Kysličníky. 
23. Cuprit. 


S jinými rudami měděnými v Singehbhůmu (v křemité hornině 
matičné); u Deogharu v Santálistáně v Bengálu; v okresu Narsingh- 
puru v C. Provinciích; v řečišti řeky Zanskaru v Kašmíru pospolně 
s ryzí mědí a na některých jiných místech. 

24. Korund (různé odrůdy). 

Vyskytuje se v Indii ve všech známých odrůdách : 

a) Smirek nalezá se v značném uložení v jižní Revě mezi ve- 
snicemi Pipra a Kadopáni, poblíže řeky Réru a také v okresu Mir- 
zápurském, asi 22 km. jihozáp. od města Singrauli. Lože to jest 
známo v rozsáhlosti 0:8 km., lavice jeho příkře zapadají a dosahuje 
mocnosti až 27 m., leží v rule, amfibolové hornině a křemenné břidlici. 

b) Obecný korund vyskytuje se na některých místech v Jižní 
Indii a sice v okresu Salemu v rule, kde pozorovány byly krystally : 


(1120) o P2 (0001) o R, 


mimo to v Majsúru, v talkové břidlici a v rule, také u Koimbaturu 


| nalezeny byly krystally: (hh Zh t) mP2. 


c) Rubín (červený korund). V Indii samé jest rubém dosti 


| vzácný a sice udává se z několik míst v okresu Salemském, v Pro- 
vincii Madrasské, kde také obecný korund, v rule, nalezen byl. 


V Afghánistáně nacházejí se u Džagdaláku, 51 km. vých. od 


| Kábulu; tam byly pozorovány krystally a to: 


(1120) o P2 (0001) oR (1011) R; 
(1120) wo P2 (0001) oR (1011) R = (1011) — R. 


V Kašmíru, v pohoří Zánskaru, kde safíry se vyskytují, také 


| pozorovány byly rubíny, a sice popisují se kusy, kde se nalezal safír 
| na jedné, a rubín na druhé straně. 


Hojněji vyskytují se na Cejloně a sice v těchže místech, kde také 


| safíry se vyskytují, totiž hlavně v okresu Saffragam (jižně od Ada- 
mova Píku); jsou prý poněkud světlejší nežli Barmsské; ale tvrdí se, 


54 Otakar Feistmantel 


že obchodníci (múři) znají způsob, jak pálením dodati jim temnější 
barvy. 

V Barmě vyskytují se rubíny nejhojněji; středisko dolování 
jest Mogok (Mogont) u 22055" s. š. a 96930" v. d. a nalezají se mimo 
to u Kapjunu (Kjat-pjenu) a Kathe, asi 110 km. severovýchodně od 
Mandalaje, jakož i u Sagjinu, asi 25:6 km. severně od téhož města. 
Některé krystally měly následující tvary: ; 


(1120) o P2 (0001) oR 1(1011) K; 
m(1011) R (0001) oR (1120) m F2; 
(1120) oo P2 x (1011) R (0001) oR (2243) */,P2. 


Roku 1888 byly doly v Barmě ohledány znalcem, jejž vyslal 
státní sekretář (Secretary of State) a zpráva o nich zněla velmi pří- 
znivě. Dobývají se ze štěrku a zemi pod povrchem a také z trhlin 
v dolomitickém vápenci, jenž jest matiční horninou rubínů. Doly pa- 
tří nyni vládě anglické. Poslední král barmský míval až 150.000 zl. 


důchodů z těch dolů: nynější důchod není ještě značný ale doufá se, » 


že se značně zlepší. Udává se, že za 12 měsíců (1887—88) bylo ode- 
sláno z Mandalaje do Kalkutty rubínů v ceně 1,100.000 zl. — 

Rubíny ale, jak se praví, nedosahují značné velikosti; největší 
zaručená váha jednoho udává se na 47 kar. 

d) Safír (modrý korund). Hlavním nalezištěm jest Cejlon, kde 
se vyskytuje pospolně s rubínem v náplavu na úpatí středních hor, 
hlavně v okolí města Ratnápury, severně od Pt. de Gallu. Safíry jsou 
tam poněkud větší než rubíny, a také hojnější. 

Také v okresu Sálemském v Jižní Indii vyskytují se safíry po- 
spolně s rubíny a korundem obecným, podobně jest to v Barmě. 

Roku 1882 objevily se pojednou v pohoří Zanskaru, v Kašmíru 
jisté modré kameny, jež z prvu co modrý křemen považovány byly 
a jen za laciný peníz se prodávaly. Později ale se ukázalo, že jsou 
to pravé safíry; pak arci stoupaly v ceně; o pravém nalezíšti se 
nikdo nedozvěděl. Pan Mallet mineralog při geolog. ústavu v Kal- 
kuttě zkoumal četné kusy ; bylo mnoho krystallů mezi ními, a to hlavně : 


(2211) 4P2 (0001) oP; 
(1121) 2P2 (0001) oP; 
(4488) */,P2 (0001) oP. 


Některé z nich byly značné velikosti; tak byl ku př. jeden 3" 


vysoký a 1%/,"“ a 1'," široký; nebyl ale v celé délce stejně modrý 
nýbrž částečně též mléčný. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 55 


Také z provincie Kulu, v severozáp. Himálaji udávají se safíry, 
a sice z ruly a ze svoru. 

Mimo tyto modré a červené odrůdy korundu, vyskytují se ještě 
jiné a sice: 

Žlutý safir nebo orientálský topas uvádí se z dolů na rubíny 
v Barmě — také z výše uvedeného naleziště v pohoří Zanskaru, kde 
na mnoze na témže kusu jest část modrá, a druhá žlutá jako víno; 

zelené a fialové (orientálský smaragd a orient. amethyst) také 
byly pozorovány v dolech na rubíny v Barmě. 

20. Haematit (krevel) nalezá se na mnohých místech v hor- 
ninách různého stáří a to v celých ložích a shlucích, ku př. v okresech 
Čánda a Džabálpur v centr. Provinciích, v okresech Nimáru, Bidžá- 
varu a Gvalioru v Centrální Indii; tato uložení jsou velmi bohatá; 
podobně u Rádžgarhu v státě Alváru, v Rádžputáně. Také v Jižní 
Indii, v okresu Ballary, v pohoří Sandur, bylo nedávno zjištěno bo- 
haté lože haematitu. (Rec. Geol. S. India XIX). 

Martit, t. j. pseudomorfosy hematitu po macnetitu byly nalezeny 
v eocenních vrstvách severozáp. od Kotri v Sindu a v pohoří Lai- 
nijan (v Sindu); krystally byly: (111) O a (111) O (100) o 0. 

26. Ilmenit — nalezá se v podobě písku v jednotlivých řekách 
a sice v Haidarábádě, v okresu Belgaumu, v Jižní Indii, jakož 
i v okresu Horního Godávarie. V Mánbhúmu (v Bengálu) nalezá se 
v horninách metamorfických. 

27. Braunit. 

Vyskytuje se v značném množství u Vizianagramu a Bimlipa- 
tamu na vých. pobřeží Indie (severně od Vizagapatamu); dále v hoře 
Munsuru, asi 32 km. severových. od Nágpuru v C. Provinciích — 
a na jiných místech v metamorfických horninách. 

28. Křemen. 

Jest po Indii v různých horninách značně rozšířen, a vyskytuje 
se ve velkém množství odrůd. 

a) Křišťál (křemen průhledný a krystallovaný), v sádře v Solném 

pohoří v Mári, na ř. Indu, vyskytují se pěkné krystally křemenné, 
úplně vyvinuté; podobně i na jiných místech v témže pohoří; jsou 
různě zbarvené, bílé, růžové, červené, šedé atd.; poloprůhledné a prů- 
svitné, tvary krystallografické jsou jen jednoduché: 
(1010) oo P (1011) P (= (1010) o R 1(1010) R =(1011) —R); nebo 
(1011) P (1010) oP (==1(1011) R =(1011) —R) (1010) m R); také 
mnohdy pouhé: (1011) P. (= 1(1011) R 1(1011) —R) s plochami 
stejnoměrně vyvinutými; jindy zase: 


56 Otakar Feistmantel 


(1011) P (= 1(1011) R 1(1011) —A) 
při čemž jedny plochy rhomboedrové nad druhé značněji vyvinuty 
jsou, k čemu ještě přistupuje: (1010) co F co tvar pobočné hrany 
otupující. 

V Pandžábu vyskytují se krystally u vesnice Aurangpuru, 15 mil 
jižně od Delhie; v Rádžputáně jest křšitál v pohoří západně od 
Udaipuru velmi hojný a slouží k výrobě ozdobných předmětů. © 

V Centrálních Provinciích u Bidžkomáru, jižně od Bolangiru 
v okresu Sambálpuru, nalezá se krystall. křemen dosti hojně: 


(1010) oR z(1011) R 1(1011) —R. 


krystally 8" až 9" délky a 2" až 3" v průměrn, 

Větší krystally jsou známy z Jižní Indie, z okresu Koimbáturu, 
kde nalezeny kusy 2"3'/," délky a 1'3" průměru. 

V okresu Tandžoru (blíže Vellum) vyskytují se valouny průhle- 
dného křemene, jichž se používá k broušení skel do brejlí. 

Také v dutinách čedičové horniny v Dekkanu a Rádžmahálském 
pohoří vyskytují se krystally křemenné. 

b) Citrin, žlutý křemen, nalezen u Vellam v okresu Tandžoru, 
jakož i v okresu Nellorském. 

c) Amethyst na několika místech: jako u Kangiamu v okresu 
Koimbáturu v Jižní Indii; na různých místech v čediči Dekkanu 
a Rádžmahálských horj (obyčejně (1010) we R. =(1011) R. z(0111) 
— R) zpodní čásť obyčejně mléčná, a teprve svršek jest amethyst. 
V Provincii Hajdarábádu vyskytuje se amethyst v křemenných žilách 
žuly a používá se ho různým ozdobným předmětům. Též na Cejloně 
se vyskytuje. 

ď) Záhněda, vyskytuje se v Jižní Indii u Vellum v okresu Tand- 
žoru a používá se jí k výrobě ozdobných předmětů; také u Bolan- 
giru, v okresu Šambálpuru, v C. Provinciích se vyskytuje; jsou 
z části krystallované: (1010) o R z(1011) R 1(0111) —A. 

e) Mléčný křemen jest velmi obyčejný v žilách. 

f) Růženín — křemen růžový, vyskytuje se v horninách kry- 
stallinických v okresu Bankurském (jižně od Ránigandže) a Hazári- 
bághském v Bengálu ; v posledním vyskytuje se v průvodu Lepidolithu. 

g) Kočičí oko, známo z Jižní Indie z několik míst, ale nemá 
žádné důležitosti; nejlepší kameny toho druhu přicházejí z Cejlonu, 
kde nalezají se v náplavu okolí Ratnápury. 

h) Prasem — pohoří Nílgiri; poblíže Hajdarábádu; v Tenas- 
šerimu; také v démantových dolech u Panny v Bandelkandě. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 57 


%) Zelený avanturin — velmi pěkný kámen; pochází z okresu 
Bellary, v Jižní Indii, ale pravé naleziště není známo. 


k) Chalcedon a achát nalezá se v Indii ve velkém množství, 
a sice hlavně v podobě pecek, shluků, mandlí atd. v čedičové hornině 
v celém Dekkanu a v Rádžmahálských horách; podobně vyskytují se 
karneoly, onyxy, mechové acháty, jaspisy, heliotropy, sardonyx a jiné 
odrůdy, hlavně v zmíněné čedičové hornině (trappu) v Dekkanu 
a Rádžmahálských horách. Tato hornina lehce zvětrává, a vody zmí- 
něné pecky vymílají, a tu je nacházíme velmi hojně na povrchu oněch 
krajin, jakož i v řečištích řek jimi protékajících. Jsou na některých 
místech, kde se hojněji a v pěkných odrůdách vyskytují, předmětem 
průmyslu. Hlavní místa jsou Radžpipla u Ratánpury v Reva-Kantě 
v Bombajsku a Rádžkot v Káthiáváru; tam odtud se svážejí hlavně 
do Kambaje (severně od Bombaje), když ale byly na místech uve- 
dených napřed páleny, čímž se původní jich barvy stávají ve všech 
stínech temnější. — V Kambaji pak z nich vyrábějí různý šperk 
a ozdobné předměty, jež pak Bombajští obchodníci (Borové-muham- 
medání) skupují a dále rozvážejí. V Kambaji živí se touto prací asi 
600 rodin a mimo to 500—600 dělníků — výroba obnášela asi 


80.000 zl. 


V menším rozměru S zabájí se podobné předměty v okolí Dža- 
bálpuru. Předměty jsou různé a ceny také; vyrábějí ku př. kameny 
do prstenů, prsteny samy, knoflíky ke košilím, misky, šachové figurky, 
držátka k nožům, nože na papír (až 34 cm. dlouhé), držátka na 
péra, náramky, nákrčníky a jiné. 

Achátů a jaspisů používali také prabydlitelé indičtí k výrobě 
kamených zbraní a nástrojů — jak je z okolí Bandy (v Bandelkandě 
záp. od Allahábádu) a na dekkanské vysočině vůbec hojně nalezáme. 

l) Pazourek, nalezá se ve svrchní části útvaru křídového v se- 
verovýchodní části okresu Tričinopolie. —- Dále v třetihorních vrstvách 
v Šindu, a sice v pohoří poblíže Sukkuru a Rohri, na ř. Indu; po- 
dobá se pazourku z evropské křídy; používalo se ho dříve co křesa- 
cího kamene k puškám a také k výrobě pze nástrojů, jež 
se v Sindu posud na různých místech nalezají. 

m) Rohovec se nalezá v metamorfických horninách v Indii 
v Bandelkandě, podél Narbady, v Rádžputáně a v Bombajsku. 

n) Zkřemenělé dřevo vyskytá se na mnohých místech v Indii, 
tak ve svrchním tertiéru v Kačáru; ve vrstvách U v trapp 
v Rádžmahálských horách a v Laon. 


58 Otakar Feistmantel 


29. Zirkon. 
Nalezen byl v Orisse blíže Rasulu, asi 57 km. na západosevero- 
západ. od Katáku v žíle žuly; podobně u Hindolu, 12:8 km. západně 
od Rasulu; tyto byly krystallovány : 


(100) oo Poo (110) oo P (111) P Aki (mPn) snad (311) 3P3. 


Vyskytuje se také v dolech rubínových v Barmě a na Cejloně, 
odkud také známy jsou krystally : 


(110) oP (111) P (881) 3P (811) 3P3. 


30. Kassiterit (ruda cínová). 

V Indii samé vyskytuje se jen zřídka: ku př. jest vtroušen 
v malém množství v Lepidolitu, jenž vyskytuje se v okresu Hazári- 
báchu, v Bengálu. 

Za to ale jest velmi hojný v Zadní Indii, a sice hlavně v pro- 
vincii Tenasserim a na ostrovech Mergui, a sice v žule; a pokračuje 
odsud do poloostrova malajského a dále na ostrovy Banku a Billiton. 
Tam z něho vyrábějí cín. Ze zvětralé horniny vyplachují vody cí- 
novec, a utvořily se takto bohaté a rozsáhlé lože naplaveného cínovce 
v údolích řek a potoků jmenovaných krajin. 

31. Rutil. 

V malých krystallcích na křemenné žile ve svoru v Kulu (Hi- 
málaji), pak jižně od Alváru v Rádžputáně, též na žilách křemenných 
v křemenci. 

32. Pyrolusit. 

Nalezá se, dle udání, v značném množství v provincii Bom- 
bajské, mezi Bágalkotem a Kaládgim; u Gosalpuru v okresu Džabál- 
purském tvoří lože v tak zvaném lateritu, zvláštní to odrůdě li- 
monitu. 

39. Limonit. 

Jest v Indii velmi hojný; a sice velmi často povstal přeměnou 
hamatitu na neb blíže povrchu, a tvoří pak celé lože; náleží sem také 
zvláštní vrstva v soustavě Gondvánské, kde limonit povstal přeměnou 
hlinitého ocelku. ; 

Hlavní uložení ale jest v podobě tak zvaného lateritu, který 
stojí s čedičovou horninou (trappem) v Dekkanu v úzkém spojení 
a takto značné rozšíření má; jest to jakýsi druh bahenní rudy, po- 
vstalé vyluhováním železa z železitých hornin, jako právě trapp 
(čedič) dekkanský jest, a opětným usazením v hlinité a písčité hor- 
nině matičné. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské, 59 


34. Opal. 


Vyskytuje se jen na několika místech jako opal obecný, a sice 
na dekkanské vysočině, v čedičové hornině (v trappu), jest barvy mo- 
dravě bílé, jindy začervenalé. Podobně vyskytuje se v Rádžmahálském 
pohoří. 

30. Psilomelan. 


Obyčejně pospolu s pyrolusitem; tak asi 9 km. severně od Vi- 
zianagramu (na vých. pobřeží Indie); mezi Bágalkotem a Kaládgim 
v Bombajsku; u Gosálpuru v okresu Džájpurském; také na ostrovech 
Mergui a na jiných místech. 

36. Wád. 


U Vizianagramu, pospolně s psilomelanem. 


Soli hálové. 


37. Sůl kamenná. 


Zásoba soli jest v Indii velmi značná. Vyskytuje se v různých 
způsobech. 


Nejprvé co sůl kamenná; tvoří mocné uložení v tak zvaném 
„Solném Pohoří“ (Salt Range) v severním Pandžábu, po obou stra- 
nách ř. Indu, kde jest pět velkých loží, celkové mocnosti 275 stop 
(83:8 m.), jednotlivá lože dosahují až 100 stop (30:5 m.). Solná lože 
nalezají se ve zvláštních vrstvách, v tak zvaném „Červeném slínu 
a pískovci solnonosném“, stáří stlurského; střídají se s loži nečisté 
soli a nad tím pak jest červený slín a sádrovec. 

Na mnoze vyskytují se pěkné bezbarvé a průhledné krystallky 
buď jednoduché (100) co O, anebo (100) 00 0 0, (201) o 02, Jinak 
jest to hmota krystallinicko-zrnitá. Dobývá se částečně pomocí lomů 
(povrchových), mimo to se ale na ni pravidelně doluje. 

Pan F. K. Mallet ve svém díle z r. 1883: „Economic mineral 
Products“ str. 46 uvádí analysy soli ze Solného pohoří: 


Ghloridesodnatý - < « + - « 94:60 93:00 
s Motečnatý 47. s 0:71 125 
ssbovápenatý ©1.044 1 — 0:50 

Siran vápenatý . . . « +.. 0-77 O5 

ZEMMSPIALO 0 6 sledy sledy 

Modalakzbvátar: 1 K0 vo 3-92 450 


10000. 10000 


60 Otakar Feistmantel 


Podobné mocné uložení nalezá se dále na sever v okresu Ko- 
hátském; tam ale jest sůl ve vrstvách třetihorních (jak se zdá eo- 
cenních), tam dosahuje uložení až 1000 stop (3048 m.). Také v do- 
mácím státě Mándi, v severozáp. Himálaji (severně od Šimly), jest 
uložení kamenné soli. 

Dále dobývá se sůl odpařováním vody v jezerech a sice nejprve 
v jezeře Sámbharu, na západ od Džájpuru; jest to jezero s největší 
délkou 32:18 km. a průměrnou šířkou 8 km., voda nepřesahuje 5“ 
(0:91 m.) hloubky. Obvodí obnáší 2200 čtv. angl. mil (5695:8 km.*); 
sůl, odpařováním vody na pokrajích vykrystalluje; mimo to ale se 
umělým způsobem odpařování napomáhá; v květnu a červnu jest 
skoro celé jezero vyschlé a jest pak kůrou solnou celé pokryté. 

Jiné jezero jest Didvána, západně od Sámbharu, asi 6:45 km. 
dlouhé a 2:41 km. široké; jest velmi ploché, v horkém čase úplně 
suché; pak hloubí studně ve dně jezera, vyvážejí slanou vodu do 
plochých pánví, 18 m. širokých a dlouhých, kde se odpařuje. 

Konečně dobývá se sůl odpařováním mořské vody, a to podél 
pobřeží od Bombaje až k Orisse, hlavně ale v Guzerátě a na pobřeží — 
Koromandel. Výroba z tohoto pramene jest dosti značná, páčí se na 
10,000.000 ctů a užívají jí hlavně v Bombajsku a v jižní Indii. 

38. Sylvin. 

Vyskytl se jen jednou, ve vrstvě nečisté soli, na hlavním dole 
v Solném Pohoří — ale nebyl to sylvin úplně čistý, neb měl vedle 
chloridu draselnatého (61:43), také chlorid sodnatý (29:32), séram ho- 
řečnatý (T118) a pak voďu (2:10.) — (F. R. Mallet: Geology of India 
BD 35)35) 

39. Fluorit. 

V Indii vzácný; vyskytuje se jen na několika místech; tak 
v okresu Ráipuru v ČC. Provinciích na žile galenitové, barvy zelené 
a fialové; také ve vápenci u Revy; dále v severozápadní Himálaji 
(v žule) a ve vápenci v okresu Amherstu. 


Soli kyslíkaté. 


40. Chrysoberyl. 
Uvádí se jen z několika málo míst; a sice od vesnice Rámidi 
v okresu Katáku v Orisse, kde nalezen byl v žile žulové; dále od 


*) Mineralogische Mittheilungen Wien 1873 p. 135; V. Ball: Geology of India 
II, p. 437. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 61 


Rádžmahálu (v Džájpursku) v Rádžputáně, což však jest poněkud 
pochybno. 

Na Cejloně také přichází pospolně s kočičím okem atd. 

41. Spinell. 

Dosti hojně v dolech na rubíny v Barmě; jsou barvy velmi 
různé a zdá se, že pocházejí z krystallinického vápence; jsou na 
mnoze krystallovány, a sice: (111) O, pak (111) O, (110) © 0; také 
srostlice dotyčné dvou O dosti hojné, ba i trojčata. Dále byly na- 
lezeny v krystall. vápenci u Ambasamúdramu v okresu Tinnevelli 
(a 8940" s. š. a 77930" v. d.). Také pospolu s korundem v okresu 
Salemu, v údolí ř. Káverie. 

42. Chromit. 

Nalezá se v dosti značném množství v údolí Hánle, okresu 
Rupšu, v Kašmíru; dále v okresu Salem, v Madrassku; pak poblíže 
Port Blairu na Andamanech; a na ostrově Rutlandě (jižně od Port 
Blairu), kde pochází, jak se zdá, ze serpentinu. 

43. Magnetit. 

Vyskytuje se na mnohých místech a tvoří mocná lože; tak 
v okolí Salemu (na úpatí hor Ševaroy) v J. Indii jest mocné lože 
v krystallinických horninách; nacházejí se také krystallky: (111) O; 
dále v provincii Haidarábádu (Nizama) poblíže uhelného lože Sin- 
gareni; také tvoří hojnou součást vyvřelých hornin (trappu) v Dek- 
kanu, z kterých jej vody vymílají a v podobě magnetitového písku 
nahromadďují. 

44. Borax. 

V Indii samé nepřichází, ačkoliv Indům dávno znám byl a ač 
se z Indie, hlavně z Bombaje, vyváží. Přichází z provincie Hundesu, 
v záp. Tibetě a ze zahimálajských krajin Kašmíru, jakož i z některých 
jiných jezer v Tibetu, kde vyskytuje se co škraloup na pobřeží neb 
co usazenina na dně solných jezer; jinde jako v Ladáku, stojí ve 
spojení s horkými prameny, jež mají 1359 až 178“ F. (= 5729 až 
81:19 C.), ku př. v údolí Puga, kde se nalezají uprostřed krajiny, 
obsahující dotyčnou vrstvu boraxovou; vrstva ta pozůstává ale ze 
směsi boraxu, síranu a uhličitanu sodnatého, obyčejné soli a jiných 
látek, Po dešti a pak po nastalém odpaření objeví se na povrchu 


- výkvět, pozůstávající ze solí neborových — pod tímto výkvětem ale 
| nalezá se vrstvička 27—3" (5—8 em.) mocná sestávající hlavně z bo- 
| raxu, který obchodníci sesbírají a to se po každém dešti opakuje. 
| Surový tento borax přenášejí pak v pytlech na ovcích neb kozách 
| přes Himálaj do Indie, kde jej v jednotlivých místech dále čistí, 


62 Otakar Feistmantel 


Namnoze nalezají se u jezer tibetských krystally, následujících 
tvarů: 


(110) 00 P(100) o Poo (001) OP; 
(110) oo P(100) 00 Poo (010) oo P (001) OP; 
(110) oo P(001) 0P (041) 4Poo (010) oo Poo (100) o Po (221) 2P(111) P. 


Vývoz z Indie za rok 1886—87 obnášel: 15.395 ctů. v ceně 
226.969 rup. (= stejně zlatých). 

45. Salnytr obecný (draselnatý). 

Vyskytuje se jako přirozený výtvor v mnohých částech Bengálu, 
severozáp. Provincií, v Madrassku, Pandžábu atd.; objevuje se, po- 
míchán jinými solnými látkami co výkvět na povrchu a v nejsvrch- 
nější vrstvě půdy, hlavně v okolí vesnic, kde zvířecí výkaly a odpadky 
v rozkladu se nalezají. Jistí lidé (šoravala) se výhradně s výrobou 
jeho zabývají — seškrabou výkvět a nejhořejší vrstvičku — vyluhují 
z toho soli a nechají pak roztok v plochých pánvích odpařovati, ná- 
sledkem čehož salnytr vykrystalluje a pak se opětným překrystallo- 
váním čistí. 

Největší část vyveženého salnytru přichází z Beháru, pak ze 
severozáp. Provincií — z ostatních méně. Roku 1886—87 vyvezlo se 
z Indie salnytru 386.396 ctů. v ceně 3,640.161 rup. (tolik zlatých). 

46. Salnytr sodnatý a nitrocalcit, 
také vyskytuje se na několika místech ve výše uvedených krajinách, 
kde salnytr obecný jest hojný. 

47. Kalcit (vápenec). 

Jest v Indii velmi hojný; ale krystallovaný vyskytuje se dosti 
zřídka — hlavně jen v čedičové hornině (v trappu) v Dekkanu; vy- 
skytují se jen rhomboedry: x (1011) R; x (1012) Rx (0112) —",R; 
a skalenoedry; a sice vyplňuje namnoze křemenné geody, anebo na- 
chází se pospolně s zeolity. 

Jinak vyskytuje se co vláknitý kaleit v sedimentárních vrstvách 
vložených v dekkanském trappu: Vápenný tuf nalezá se na mnohých 
místech, hlavně při vodopádech horských potoků v severozáp. Himá- 
laji a v tak zvaných Záp. Duárech; také v pohoří Kajmúru. — Stala- 
ktity a stalagmity nalezají se v jeskyních v Karnůlu (u Billa Surgamu) 
a v Tenasserimu; žrachovec znám z Tibetu; křída z Afghán-Turki- 
stánu, ve svrchní části křídového útvaru; zvláštní vápenné konkrece 
(Kankar) vyskytují se zhusta v náplavech, hlavně starších. Mimo to 
vyskytuje se hojně vápenec obecný, co hornina, o čemž pojednám ještě 
dále (mezi horninami). 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 63 


48. Dolomit. 

Pseudomorfní krystally dolomitu po soli nalezají se v Solném 
Pohoří v dolomitských vrstvách v sádrovém loži. 

Co hornina vyskytuje se na mnohých místech v metamorfických 
horninách; ku př. blíže Goy (56:4 uhl. váp. 348 uhl. hoř.); u Nág- 
puru v centr. Prov. (61:80 uhl. váp., 38.20 uhl. hoř.); u Dhelvy 
severně od Gávanu v okresu Hazáribáchu (53:85 uhl. váp., 45:18 uh. 
hoř.), a v jižní části okresu Mirzápuru (6468 uhl. váp., 3414 uhl. 
hoř.), velmi hojný jest též v mramorových skalách u Džabálpuru 
(55.48 uhl. váp., 43'55 uhl. hoř.): také v severozáp. Himálaji, v okolí 
Náini Tálu a Masúrie atd. 

49. Magnesit. 

V žilkách, v talkové chloritické a amfibolové hornině v okresu 
Salem, v Madrassku; v serpentinu v Arakanském pohoří v Barmě; 
a v dolomitickém vápenci u Masúrie v s. z. Himálaji (691 uhl. hoř., 
135 uhl. váp.). 

90. Siderit. 

Co hlinitý ocelek tvoří celé vrstvy v uhelných ložiskách sou- 
stavy Gondvánské, hlavně v uhelné pánvi Ránigandžské (v Bengálu), 
a v některých jiných na západ odtud, ač ne v také mocnosti; vy- 
skytuje se v těchto pánvích v stupni nejzpodnějším, zvaném Tálčirský, 
a pak výše tvoří zvláštní vrstvu, zvanou „vrstva železných lupků.“ — 
Slouží k těžení železa. Také v třetihorních vrstvách v Assamu se 
vyskytuje. 

1. Aragonit. 

Vyskytuje se v trappu dekkanském, jakož i v podobné hornině 
v Káthiaváru. 

92. Cerussit. 

Pospolně s galenitem na několika místech; ve větším množství 

ku př. v Adžmíru. 
53. Soda (natron). 

Vyskytuje se co součást zvláštního solného výkvětu, zvaného 

reh, jenž v severní Indii a v Bengálsku na povrchu se tvoří a ještě 
jiné soli obsahuje a sice také částečně tronu. 

| Uhličitan sodnatý obsažen jest také ve vodě jistých jezer, a sice 

v okresu Bikaníru (v Rádžputáně) a v jezeře Lonáru v Beráru, jenž 

- chová sodu a tronu. 

94. Malachit. 

Jest velmi hojný, tam kde jiné rudy měděné se nalezají; pak 
| obyčejně poblíže povrchu. Hojně vyskytá se v okresu Nelloru, Bellary 


604 Otakar Feistmantel 


v Jižní Indii, a v údolí Narbady v okresu Nársinepuru; také v mědě- 
ných dolech v Singhbhúmu, a u Báragandy, v okresu Hazáribághu. 
55. Azurit. 
Méně hojný, na některých výše uvedených místech. 
56. Thenardit. 

Tvoří se z vod jezera Sámbharu, při dobývání soli, vedle vod- 
natého siranu sodnatého (mirabilitu), jak se zdá při větší temperatuře 
roztoku. m 

97. Glauberit. 

Nalezá se v puklinách kamenné soli, v Solném Pohoří (na důlu 

Mayova). Vyskytuje se v krystallech i uvádějí se tyto tvary: 


(001) 0P (111) —P (110) o P(100) o Po; 
(001) 0P (112) —'/,P(111) —P (110) © P(100) © Po (021)2P (012) 
AD le 


98. Anhydrit. 
Celistvý, pospolně se sádrovcem v údolí Spiti, v Himaláji; také . 
v sádrovci v Solném Pohoří. 
59. Baryt. 
Vyskytuje se v okresech Karnúlu, Džabálpuru, Adžmíru a Simle, 
a v provincii Revě, na žilách rudních — krystally nebyly posud udány. 
60. Coelestin. 
Krystallovaný nalezen v ŠSindu na povrchu vápenců tertiérních 
a to: (011)Po, (110) o P, (001)0P; dále v červených jílech třeti- 
horních, v Solném Pohoří. 
61. Anglesit. 
V malém množství, pospolně s galenitem, v dole na hoře Tárag- 
haru, u Adžmíru. 


62. Mirabilit (sůl Glauberova). 

V jistých krajích Indo-ganžské pláně v severozáp. Provinciích, 
v Pandžábu a v Rádžputaně, vykvetá na povrchu uvedená již zvláštní 
solná látka, známa jménem reh, jež hlavně pozůstává z vodnatého 
siranu sodnatého, vedle chloridu sodnatého; v těch krajinách pak © 
vyrábí se sůl Glauberova a také soda. : 

Také ve vodách jezera Sámbharu (záp. od Džájpuru) jest obsažen 
mírabilit (vedle dříve již uvedeného thenarditu). 

Zajímavo jest, že na výchozí jistých vrstev uhlonosné soustavy 
(Gondvána), totiž na výchozí stupně Tálčiru a Damuda, vykvetá tato 
sůl, a na takových místech pak různá zvířata tu horninu olizují. Také 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 65 


na úpatí hor Himálajských v Sikkimu nalezá se takové výchozí a při- 
cházejí tam sloni, nosorožci, jeleni a jiná zvířata, k lízání. 
63. Sádrovec. 

Nejhojněji vyskytuje se v Solném Pohoří v průvodu loží solných, 
ve vrstvách, jež nejsou mladší než silur; poskytuje dobrou sádru. 

V Sindu, v Kači a Kathiaváru vyskytuje se v útvarech třeti- 
horních. V jižní Indii objevuje se v útvaru křídovém v okresu Triči- 
nopoli v Madrasské Provincii. 

64. Epsomit. 

Na několika místech, a sice nejprvé v zmíněném již výkvětu 
solném, známém co rek; pak v Solném Pohoří, v jistém slínu, asi 
7 stop mocném, z něhož vykvetá; dále v dolní části údolí Špitie 
v Himálaji co výkvět na pyritonosné břidlici; za podobných okolností 
také na Nikobarech. 

65. Melanterit. 

Tvoří se dosti často rozkladem pyritů — jako blíže Khetri 
v Rádžputáně; v Afchánistáně (v okresu Kakur); v Kumáunu; a na 
vysočině Kajmúrské, jakož i na některých jiných místech. Na některých 
se sbírá, čistí a do prodeje se přináší. 

66. Chalkanthit. 

Vyskytuje se také v dosti značném množství v měděných dolech 

u Khetri v Rádžputáně, kde se tvoří z kyzů měděných. 
67. Bloedit. 

V Solném Pohoří (v dole Varča) na puklinách v kamenné soli, 
a sice v krystallech, z nichž některé mají dosti hojné plochy; tak 
jeden následovně : *) 


(110) oP. (210) oP2. (310) ooP3. (100) oo o. (120) oP2. (010) oP. 
(I11—P. (001)0P. (011) Po. (111) P. (811)2 P2. (201)2 Po. 
(121)— 2 P2. 


68. Vivianit. 
V modrošedém jílu v Nepálu dosti hojný; také v Assamu. 
69. Libethenit. 
Na starých haldách u měděných dolů v Šinghbhúmu, a Sice 
v krystalech: (110) © P. (011) Po; (110) o P. (011) EE 
70. Lazulith. 
Nalezen byl v Kašmíru, v okresu Pádar, na křemenu. 


*) F, R. Mallet: Geology of India IV. p. 144 fig. 39; Schimper: Zeitschr. £. 
Mineral. u. Krystallogr. I. p. 70. 
Tř, mathematicko-přírodovědecká, 5 


66 Otakar Feistmantel 


71. Chalkophyllit. 

Byl, jak se udává, pozorován na starých haldách u měděných 

dolů v Sinnehbhúmu. 
72. Apatit. 

Vyskytuje se jen zřídka krystallovaný v žule u Ramidi blíže 
Katáku (provincie Orissa, v Bengálu), a v severním Hazáribághu 
(v Bengálu), také v dolech na slídu v Beháru. 

Zemitý apatit (fosforit) nalezen byl v podobě vrstvy, dosti značné 
rozsáhlosti, u Masúrie, v severozáp. Himálaji (v útvaru vápenců, jichž 
stáří není docela zjištěno). 

Fosforitové konkrece vyskytují se mimo to v třetihorních (eocen- 
ních) vrstvách v Solném Pohoří. Koprolity, pospolně s kostmi, na- 
cházejí se dosti hojně v křídových vrstvách ve vých. Beráru. 

73. Mimetesit. 

Ve vápenci, v pohoří asi 144 km. s. vých. od Maulmainu, 
v Barmě. 

Křemičitany. 
74. Andalusit. 

V metamorfických horninách v Mánbhúmu a v jižním Mirzápuru ; 
také v pohoří Arávallii (v břidlicích) v Rádžputáně. Chiastolitová břid- 
lice nachází se v Pohoří Tušám, asi 128 km. záp. záp. sev. od města 
Delhie. 

75. Kyanit. 

Dosti hojný v krystallinických horninách v Indii; a sice v severo- 
záp. Himálaji (modrý a po straně zelenavý) v rule a ve svoru; v Sik- 
kimu v rule, a v Čutia Nágpuru (v záp. Bengálu) v krystall. hornině. 
V jižní Indii v okresu Nelloru ve svoru, pospolně se staurolitem ; 
podobně v rule v okresu Majsúru. Odrůda rhátčcít známa z břidlic 
v Singhbhúmu, a z ruly na Satledži, v s. záp. Himálaji. 

76. Staurolit. 

Velmi hojný ve svoru v pohoří Čundi (nebo Sundi), v okresu 
Nelloru v jižní Indii. Krystally jsou jednoduché, ale tvoří také pro- 
stupné srostlice v podobě kříže. Byly pozorovány :*) 


(110) co P(010) © Po (001) oP 
(110) co P(010) o Pos (001) oP (101) Poo 
(110) oo P (010) o Pos (001) oP 1032) (3/, P oo) 


*) F. R. Mallet: Deseriptive Catalogue of the collect. of Minerals ete. 1883, 
str. 238—239. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské, 67 


(110) o P(010) o Po (001) oP (101) Po 1032) (Po) 
(110) oo P (010) o Řos (001) oP (232) 1, P*,) 


Vyskytuje se také v břidlicích v pohoří Arávallii v Rádžputáně 
ve svoru v okresu Hazáribáchu ; také znám jest od Gandamaku v po- 
hoří Safedkoh, v Afghánistáně, v krystallech : 


(110) c P(010) 0 P. 


77. Turmalin. 

Vyskytuje se v různých odrůdách v Indii. Černá odrůda (šorl) 
nalezá se hojně v žulách a jiných krystallinických horninách; tak 
ku př. v dolech na slídu v okresu Hazáribághu, kde se nalezají kry- 
stally, dosahují až 16 cm. v průměru. Nejobyčejnější tvary jsou hemi- 
morfní*): 

(1120) oo P2 (1010) oo R, mající z (1011) R na jednom a =(1011) R 
m (0221) 2R na sn ih Mimo to vyskytuje se: 


(1120) o P2 (1010) — = mající x (1011) R na jednom a = (0221) —2R 


z (1011) R na druhém polu; dále krystall jako předešlý z dolů na 
slídu u Gumdži v 8. Hazáribágchu: 

(1120) o P2 (1010) © R(klh o) o Pn, mající x (1011) R na jednom a 
x (0221) —2R x(1011) R x (kl hi) mRn na druhém pólu. 

Podobně jsou známy krystally z Beháru: 

(1120) oo P2 (1010) ooR z (1011)R x (0221) —2 R, se slídou a apatitem 
v křemenné žíle. Také u Rámidi blíže Katáku v okrese Tálčiru (Orissa) : 
(1120) o P2 (1010) R 1(1010) R 1(0221) —2 R. 

Mimo to nalezá se v žule v pohoří Arávallii; v Pandžábu ; v Sik- 
kimu; v okresu Nelloru; v jižní Revě, pospolně s korundem ; v Maj- 
súru a na jiných místech. 

Červený turmalín (rubellit), nalezen byl v Horní Barmě, v okolí 
Avy (1120) o P2. x (1011) A. 

Modrý (indigolith) a zelený turmalín vyskytuje se v žule v okr esu 
Hazáribághu (v Bengálu); některé kusy jsou modré uvnitř, a zelené 
zevně. Zelený nalezá se také v jižní Indii v žulové žile v rule, u Serin- 
gapatamu. Modrý nalezen byl také v Zánskaru, pospolně se zmíně- 
nými již safíry. 

Tamtéž vyskytly se také hnědé turmaliny, a sice uvádí se jeden 
z dutiny v krystallu safíru; byl: (1120) © P2. (1010) o R. x (1011) R 


*) F. R. Mallet: ibid. str. 227, 
5* 


68 Otakar Feistmantel 


78. Epidot. 

Jest v Indii velmi hojný, a sice co půstazit, v krystallinických 
horninách (v rule, žule, v amfibolitických horninách atd.), tak ku př. 
v jižní Indii, v okresu Bellary (v rule), v okresu Salemu (v rule) 
v okresu Mirzápuru (Bengálu, v rule); a v okolí Tonku v Radžputáně, 
jižně od Džájpuru) v horninách metamorfických. 

79. Vesuvian (Idokras). 

V syenitu v pohoří Nílgirí, a v metamorfických horninách v Mán- 
bhúmu ; podobně v Rádžputáně, asi 13 km. severových. od Tonku, 
v podobě egeránu. 

80. Olivin (Chrysolith). 

Objevuje se hlavně co součást vyvřelých hornin v Dekkanu, 

v Rádžmahálských horách, v lavách ostrova Barren a v Ladákhu. 
81. Chrisokoll. 

Vyskytl se několikráte, pospolně s měděnými rudami, v okresu 

Nelloru v jižní Indii. 
82. Granát. 

Jest v Indii velmi hojný, a sice hlavně v horninách metamor- 
fických; objevuje se v různých odrůdách. 

Cenný granát (almandin), vyskytuje se hojně v Rádžputáně, hlavně 
v státě v Džájpurském, kde se v rozsáhlé míře dobývá; nalezá se 
v hornině, více méně zrušené, ale není pochybnosti, že pochází 
původně ze svorů a břidlic pohoří Arávallie. Vyskytuje se v zrnech 
oválených, ale také v krystallech různé velikosti; nejhojněji: (521) 
30*/,; (321) 30*/, (110)oo 0. Používá se těchto granátů velmi hojně 
k broušení již v Indii, a také se v značné míře do Evropy vyvážejí. 
Také na jiných místech se objevují. 

Obecný granát. — Velmi hojný ve svoru a rule. V okresu Hazári- 
bághu: (110) o O. (321) 30*/,. (211) 202; v okresu Nelloru : (110) o0: 

Hessomitu podobný granát znám jest z pohoří Nílgirí a z okresu 
Nelloru (v rule). Také na Ceyloně se objevují. — Také pyropu podobný 
granát se uvádí z jižní Indie a z Barmy. Uvarovitu podobný zelený 
granát nalezen byl v provincii Rupšu, v Kašmíru; tvar byl: (110) co % 

83. Axinit. 

V žilách v hippuritovém vápenci (poblíže žil čedičových a syeni- 
tických) v Afghánistáně, asi 11 km. záp. od Kandaháru. 
84. Lapis Lazuli. 

Byl nalezen v Badakšánu, a udává se též z Afghánistánu a 
Balučistánu. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 69 


85. Lepidolith (slída lithionová). 
Nachází se v žilách žuly v okresu Hazáribách (v Bengálu), 
v okolí Pihiry (24" 38' s. š. 859 51" v. d.), v dosti značném množství 
co hornina; někdy obsahuje zrna cínovce. Barvy jest fialově červené 
až šedo-fialové. Obě odrůdy byly analysovány; a sice fialově červená 
p. Tweenem, a ta poskytla: 


Byslbekiemiče 60 ©, by 50:39 
Boys Robin CS40 M S20 00 DL B 21603 
M MOLeCn 44 HLA 1 ledy: 
REGENTA do APA, DAVY 465 3) OM DSTT 
ARA Slo asstea dna, VPA OJ Lid A8 140) 
ARE SOdné 4 AA MET 45 AA 0. o 
RUMOKU M o alde o) ei 617 oě PSE DAVO 
DA Vo ddd obkocy ar nh ka slad vy YP ŘS te ABD 
TO2HGNM 


Šedofialová odrůda byla analysována v laboratoři university ve 
Virginii panem M. Page-em, který ustanovil ve 102 gramech: 


BASTARD A005 
Ubirah. 0., sad doodké id kk 6? Rzaděscě ddd a RE 
ME SOA- s (609 
kysherubidiat 16290, "070070 


86. Flogopit. 
V dolomitu se serpentinem, blíže Singraulie v jižním Mirzápuru. 
87. Muskovit (slída draselnatá). 

Jest v Indii velmi značně rozšířena, nejprve co součást krystalli- 
nických hornin, žuly, ruly, svoru a pod.; mimo to ale vyskytuje se 
na mnohých místech ve velkých kusech a deskách. 

Tak se nachází v okresu Hazáribáchu (v Bengálu) na žilách 
hrubozrné žuly (pegmatitu); tam vyskytují se kusy, z nichž dají se 
řezati desky 53 cm. dl. a 45 cm. šir., také 58 cm. dl. a 40 cm. šir., 
dobývá se šachtami, jež se hloubí ve směru zmíněných žil; používá 
se jí k různým ozdobným předmětům v Indii, ale také se značně vy- 
váží. Podobně vyskytuje se slída v deskách v okresu Majsúru, též 
v žulových žilách ; dále v záp. Ghátech, ve Vainádu (v j. Indii) a v Rádž- 
putáně (Tonk, n všude jest v dostatečné velikosti, že mohou 
se desky z ní řezati. — V r. 1886— 87 bylo slídy vyveženo z Indie 
113 ctů. v ceně 154566 rup. (tolik zlatých). 

88. Chlorit. 
Dosti hojný, co součást chloritických břidlic a někdy- také v rule. 


70 Otakar Feistmantel 


89. Steatit a talek. 

Talek vyskytuje se co hornina v podobě mastkové břidlice na 
několika místech v Indii a sice v okresu Salemu, Majsúru a Hajdar- 
ábádu (v Madrassku); v Orise, v okresu Midnápuru a v okolí Gájy 
(v Bengálu); také v Čutia Nágpuru, v Mánbhúmu, v Singhbhúmu; této 
horniny používá se k výrobě různých nádob (talířů, misek, koflíků atd.); 
a jest barvy šedé, červenošedé a pod. 

Steatit vyskytuje se v Rádžputáně v státě Džájpurském (u místa 
Mora), kde uložen jest v prahorních břidlicích a tvoří vrstvu asi 
2 st. (63 cm.) mocnou (v tak zvané Arávalli series). Dováží se do 
Agry, kde se z ní vyřezávají různé ozdobné předměty. Steatit vysky- 
tuje se také v Afchánistáně a v Barmě, kde se ho používá jako tužek 
k psaní na břidlici. 

90. Serpentin. 

Vyskytuje se místy dosti hojně v metamorfických horninách 
v Mánbhúůmu, v jižním Mirzápuru, jakož i v podobě žil v mladších 
horninách v Arakan-Jomě (v triasu) a na ostrovech Andamanských 
a Nikobarských (v eocénu). 

Pěkný, cenný serpentin, světle žlutozelený a průsvitný nachází 
se v Kašmíru u místa Iskardo (v Baltistáně), kde z něho vyrábějí 
ozdobné předměty, mezi jinými misky a koflíky, zvané zahr-muhra, 
jimž se připisuje ta vlastnost, že prasknou, jakmile se do nich nápoj, 
který by byl otrávený, naleje. 

Chrysotil vyskytuje se v serpentině v Arakan-Jomě, v Barmě 
a v jižním Mirzápuru, v Bengálu. 

91. Seladonit. 

V amygdaloidickém čediči (trappu) v Dekkanu, kde tvoří po- 

vlak dutin, anebo menší dutinky zcela vyplňuje. 


92. Bronzit. 
V gabbru v Arakan-Jomě a na Nikobarských ostrovech. 
93. Wollastonit. 
Vyskytuje se v jižní Revě, v centrální Indii, u vesnice Raondi 
(239 56' s. š. a 829 32" v. d.), kde se objevuje ve vápenci, vloženém 


v rule. Také v jižní Indii, v okresu Tinevelly, objevuje se v krystalli- 
nickém vápenci. 


94. Pyroxen (Augit). 
Objevuje se jen co součást čedičů, ale nebyl ve větších kry- 
stallech pozorován. Některé odrůdy jsou známy: salit v pohoří Nílgirí, 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 71 


kokkolith pospolně s granátem v Čutia Náepuru v j. Indii, v meta- 
morfických horninách; také ve vápencích, ku př. s výše uvedeným 
wollastonitem. 


95. Rhodonit. 

Nalezen byl v jižním Mirzápuru, jakož i poblíže Nágpuru v cen- 
trálních Provinciích. 

96. Amfibol. 

Obecný amfiboč vyskytuje se hojně co součást metamorfických 
hornin, ku př. syenitických žul, syenitických rul atd. Také co hlavní 
součást amfibolových hornin. 

Tremolit velmi obyčejný v dolomitech metamorfických hornin 
na mnohých místech, jež není zapotřebí zde zvláště uváděti; podobně 
se to má s akčřnolitem, který dosti hojně v metamorfických horninách 
se objevuje, buď co břidlice aktinolitová, neb v jednotlivých krystallech 
v talkové břidlici, ve vápenci atd. 

Asbest nalezen byl v jižní Indii (v Madrasské Provincii), v Čutia 
Nágpuru, v Afchánistáně, v Pandžábu a v Garhválu. 

Jade (džéd) neboli nefrit klade se k amfibolu; v Indii vlastní se 
nenachází, ale vyskytuje se dosti často v Turkistáně, v údolí Kara- 
kášu; jest barvy světle modravě zelené, průsvitný. Džéd (z Karakášu) 
byl v novější době zkoumán a analysován v laboratoři university ve 
Virginii panem C. L. Allenem*) jenž ustanovil tvrdost: 6:5; speci- 
fickou váhu 2:98 — dále: 


IKystkřemič 51:35 
AO HORE 1:03 
A SZOlOZIL čs od dh4s E22 
„hořečnatý ..- -4+ 22.19 

HhITC VÁDENE 546 s scart 13:40 
A SOdNALKA 5 Jas ča 0:25 

rasa se 20 

VOGVŘVSBA NU SO 269 

98:90 


Od jadu (džédu) rozlišuje se jadeit (džadeit), který jest ona 
část nefritů, jež obsahují více kysl. hlinit. a sodnat., a spíše spodumenu 
se přidružují. Tento jadeit (džadeit) vyskytuje se dosti hojně v okresu 
Mogungu, v Horní Barmě, kde se na něj doluje; vyskytuje se v po- 
době valounů. Jadeit je poněkud tvrdší než Jade, má 6:9—T a vyka- 


*) F. R. Mallet: Geology of India IV. p. 85. 


72 Otakar Feistmantel 


zuje 3:24—334 specif. váhy. Větší kusy mají dosti značnou cenu, neb 
se jich v Barmě a hlavně Číně používá k výrobě ozdobných předmětů. 
97. Beryll a aguamarin. 

Beryll vyskytuje se dosti často v Rádžputáně, a sice v žulových 
žilách, jež prostupují tamnější metamorfické horniny. Podobně nalezen 
byl beryll v žulové žile v Orisse, v okresu Tálčiru (v Bengálu); tam se 
vyskytly krystally: (1010) « F. (0001) oP; (1010) o P. (1120) o P2. 


(0001) oP; (1010) o P. (1120) e P2. (1121) 2P2. (1011) P. Jsou 


barvy zažloutlé a neprůhledné; také v okresu Hazáribáchu vyskytuje 
se beryll. Z jižní Indie, v okresu Koimbáturu znám jest aguamartn. 
98. Orthoklas. 

Hojný co součást hornin, hlavně žuly a ruly; velké kusy or- 
thoklasu jsou především hojné v žilách hrubozrné, pegmatitické žuly, 
jako v Bengálu, C. Indii, J. Indii a p. Dosti často vyskytují se žíly 
písmenkové žuly, která pozůstává z čistého živce, prostoupeného po- 
délnými jedinci křemene ku př. na mnohých místech v Bengálu. Kry- 
stallovaný živec uveden byl z hornin metamorf. u Čamatu v Čutia 
Nágpuru, byl: (110) o P. (130) o $3. (010) o Pw. (001) oP. (101) 
Po. (111) P. Praví se o něm, že to byla srostlice, ale není udáno 
dle kterého zákona: Z odrůd jsou známy: Adďular v žilách ve svoru 
neb rule v okresu Nelloru, také v okr. Bangalúru; z žule v okresu 
Katáku a na jiných místech. Na Cejloně okazuje odrůda aduláru hru 
barev, a poskytuje šperkovní kámen (měsíček). 

99. Mikroklin. 

Mikroklin pozorován byl co drobnohledná součást různých gra- 
nitických hornin v s. z. Himálaji; také v čedičové hornině tamtéž. 
Co kámen amazonský nachází se v Bengálu, v okresu Tričinopolii 
a pohoří Nílgirí v j. Indii (v žule a rule). 

100. Albit.-— 

Uvádí se z porfyrové horniny v Kašmíru. Také z jižní Indie, 

ale to není zaručené. 


- 101. Anorthit. 


Byl popsán pod jménem čnďčamit z jižní Indie, z okresu Sa- 
lemu (Karnatik). 


102. Oligoklas. 


Tvoří součást žul himálajských, jež tvoří střední osu tohoto po- 
hoří hlavně v jednotlivých vysokých vrcholech. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 73 


103. Apophyllit. 

Jest velmi hojný nerost v trrappu dekkanském; hlavně v záp. 
Ghátech, kde při stavbě železnic v Bhor-*) a Thulghátu byly nale- 
zeny znamenité kusy, s překrásnými krystally. (Bhorghát jest jiho- 
vých. od Bombaje, na dráze do Púny a Madrasu ; Thulghát jest sev.-vých. 
od Bombaje, na dráze do Džabálpuru a do Kalkutty); také u Púny 
objevily se pěkné kusy při zakládání studnic. Barvy jsou obyčejně 
bílé, někdy červenavé a zelené ; často jsou úplně čiré. Prismatická po- 
doba převládá; tvary pozorované na kusech ve sbírkách v Kalkuttě 
jsou: 

(100) o Pw (111) P (001) oP; (často jako krychle (© 0m), s 0,) 
(100) o Po (111) P (001) oP (110) o P; 
(100) o Po (001) oP (111) P (210) m P2; 
6800) 'c5'565:(001) oP (111), P-(113) ";P. 
Jindy zase převládají tvary jehlancové, jako: 
(111) P (100) o Pw; 
(111) P (100) o Pw (001) oP. 
Opět jindy jsou oba druhy tvarů stejnoměrně vyvinuty: 
(100) o Pow (111) P (210) o P2 (001) oP. 
104. Analcim. 

Uvádí se z trappů dekkanských v záp. Ghátech, u Púny a v po- 
hoří Gavilgarhském v C. Provinciích; také v Rádžmahálských horách 
se uvádí, jest nerost vzácný. 

105. Chabasit. 

Nerost dosti vzácný v dekkanském trappu v okresu Púně a Ma- 
zagonu v Bombajsku. 

106. Laumontit. 

Jeden z hojnějších puchavců v trappu dekkanském u Púny, 
A záp. Ghátech (Bhor- a Thulghát); také v okresu Mazagonu v Bom- 
bajsku, pak také v Kathiaváru, 

107. Epistilbit. 
Uvádí se z trappu dekkanského u Púny. 
108. Stilbit (heulandit). 

Jest velmi hojný v dekkanském trappu, a sice na Bhor a Thul- 
ghátu, na ostrově Elefantě, v údolí Narbady a na jiných místech, 
krystally jsou hojné; hlavní tvary :**) 


*) Toto jest v Evropě všeobecně známé naleziště; tam odtud pocházejí pěkné 
kusy v dvorním Museu ve Vídni. 
**) F, R. Mallet v: Geology of India IV p. 127. 


74 Otakar Feistmantel 


(010) o Po (201) 2Po (201) — 2Po (001) oP; 
(010) oPw (201) 2Pm (201) — 2Pm (001) oP (110) m P; 
(010) oPo (201) 2Pmo (201) — 2Pm (001) oP (110) o P 
(111) —P; 

(010) ooPmw (201) 2Pm (201) — 2Pm (001) oP (110) o P 
(111) —P (011) Pw; 


(010) oP (201) 2Pw (201) — 2Pm (110) o P (001) oP 


(111) —P (101) Po. 


U všech těchto tvarů převládá (010) ooPw, (201) — 2Po , 


a (201) 2P o. 
109. Desmin (Stilbit). 
Nejhojnější z zeolitů v trappech indických, hlavně na Bhor 
a  Thulghátu, dále u Půúny, na ostr. Elefantě, v pohoří Ga- 
vilgarh, v údolí Narbady, v okresu Džabálpuru atd. Velmi často na- 
cházejí se pěkné krystally a jsou různé barvy; krystally jsou jed- 
notlivé, sloupovité neb deskovité, anebo jsou snopkovitě a vějíťovitě 


urovnány. V indických publikacích jsou krystally uvedeny, jakoby: 


náležely k soustavě rhombické; avšak všeobecně považuje se desmín 


za nerost jednoklonný, a zdánlivě jednoduché rhombické krystally jsou - 


srostlice (prorostlice) a musejí se tedy značky rhombické, pod nimiž 
tento nerost uveden jest, převésti na odpovídající v jednoklonné sou- 
stavě. Pozorované krystally uvádí pan Mallet v díle citovaném podle 
rhombických známek a znějí takto: 


(100) o Po (010) o Po (111) P; 

(100) oo Po (010) o Po (110) oP (111) P; 

(100) o Po (110) © P (010) o Po (111) P (252) 3/,P5/,. 
(100) co Pow (110) o P (010) o Pe (111) P (252) *,P5/, 
(001) oP. 


Postavíme ale ty krystally do takové polohy, aby vyhovovaly 
soustavě jednoklonné, shledáme, že se maji plochy následovně: 


De cu oP; (111) P=(110) o P; (010) o Po 
(110) o P= (011) Pw; (252) 3, P*/, = (250) ao P*/,, a (001) 


oP— (101) P; dosazením těchto symbolů obdržíme pak for- 


mule pro dotyčné jednoklonné tvary. 
110. Natrolit. 
Uvádí se z trappu dekkanského, z několika míst (Gavilgarh, 
Ahmadnagar), a také z trappu v Rádžmahálském pohoří. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 75 


111. Skolecit. 

Vyskytuje se v trappu dekkanském dosti hojně, a sice by tyto 
-indické skolecity (dle Luedecke v Naumann: Elem. d. Mineral. 12. 
vyd. str. 723, naleziště v Khandalla) z Bhorchátu náležely do jed- 
noklonné soustavy; mimo to nalezá se na jiných místech v záp- 
Ghátech a také na severním svahu dekkanské vysočiny, poblíže 
jeskyň Ellúrských. 

Od skolecitu odděluje se tak zv. Foonahlith (Púnalit), který jak 
se zdá od skolecitu se liší hlavně lučebním sloučením, má totiž méně 
kysl. vápenatého (skolecit průměrně 1595, a půnalit jen 10-318 ve 
sto dílech látky). 

112. Mesolit. 
V trappu na Bhorghátu v záp. Ghátech. 
113. Thomsonit. 

Poněkud vzácnější puchavec v dekkanském trappu; a Sice uvádí 
se z okolí Bidžápuru, Šolápuru (jihových. od Bombaje) a z údolí 
Narbady; a také z okresu Ahmednagaru (vých. od Bombaje) byly 
kusy nalezeny. 

114. Prehnit. 

Velmi vzácný nerost v dekkanském trappu; nalezen u Mazagonu 
v Bombajsku. Jinak se vyskytuje prehnit také v Rádžputáně, poblíže 
Adžmíru, a sice v hornině amfibolové. 

115. Kaolin. 

Na několika místech co výtvor větrání krystallinických živ- 

cových hornin. ; 
116. Titanit (Sfen). 

Co mikroskopická součást v trappech, dioritech a amfibolových 
horninách v údolí Satledže, v dioritu v Hundesu (v Tibetě); ve fel- 
situ v Rádžputáně atd. 

Nerosty organogenní. 
117. Uhlí. 

Jest ve vých. Indii dosti značně rozšířené a tvoří dosti mocná 
uložení. Přichází co uhlí různého stáří, a Sice třetihorní, křídové, 
jurské a triaso-permské. 
skytuje se v rozsáhlé soustavě vrstev sladkovodních, v „soustavě gond- 
vánské (Gondwána-System), jež se dělí na oddíl zpodní, střední 
a svrchná. 

Oddělení zpodní a středné obsahuje nejvýnosnější flece uhelné, jež 
uloženy jsou v jednotlivých, menších neb větších pánvích; rozprostírají 


16 Otakar Feistmantel 


se mezi Kalkuttou a Bombají, a nalézají se v údolí řeky Damudy, 
pak v záp. Bengálu, v provincii Révě a v pohoří Satpáře: pak táhne 
jeden pruh do Orissy, a druhý podél ř. Godávarie. Vyskytuje se 
v těch vrstvách také značné množství otisků, ale jiných než v ev- 
ropském uhelném útvaru; jsou takové, jaké tu nalezáme v j. Africe 
a ve vých. Austrálii; tyto jakož i ostatní poměry poukazují k tomu 
že uhlí jest mladší a nejlépe budiž považováno za permo-triasové. 


Velká část těchto uhelných pánví není posud všeobecnému ob- 
chodu přístupna a to pro nepříznivou polohu svou; také nedošlo uhlí 
"ještě všeobecného upotřebení. — | 

Uhlí dobývá se posud hlavně v pěti pánvích a Sice v pánví 
Ránígandž-Bardvanské a u Giridi-Karharbári v Bengálu, u Mohpáni 
(jihoz. od Džabálpuru), u Varúry (jižně od Nágpuru) v stř. Pro- 
vinciích a u Umerie v j. Révě (východně od Džabálpuru). Uhlí do- 
bývá se pomocí šachet, chodeb, a při výchozích pomocí lomů. Hor- 
níci tamnější jsou domorodci, správu vedou Evropané. — 


Severně od tohoto všeobecného uložení zmíněných vrstev na- 
lezá se v Sikkimu, na úpatí hor himálajských, pruh vrstev uhlonosných 
téhož stáří, jako výše uvedené — ale nemají posud žádné důležitosti 
uhlí jest značně pomačkáno a rozdrceno. 


Uhlí toto z některých pánví, jako v Karharbári (Giridi) a v Rá- 
nígandži poskytuje dobrý koks. 

Ve vrstvách svrchného oddělení (jurského) gondvánské soustavy 
vyskytuje se uhlí jen v údolí řek Sonu a Narbady — ale v množství 
nepatrném. 

V útvaru křídovém nalezá se uhlí v pohořích Gáro, Khási a Džaintia 
(v Assamu). Užívá se ho jen lokálně k zásobování sanitária Šillongu 
v pohoří Khásii. Také v Barmě jest uhlí křídové. 

Třetihorní uhlí jest dosti značně rozšířené a dosti důležité; pře- 
devším je nalezáme v Assamu, východně a jižně od Dibrugarhu; 
některé flece tam jsou 20, 40 až 70 stop (6 až 21 m.) mocné. Te- 
prve v poslední době výroba poněkud stoupla. Třetihorní uhlí jest 
také v Arakanu, Pegu, v Himálaji, v Solném Pohoří a v Pohoří Su- 
lajmánském. — i 

Výroba všeho uhlí obnášela v r. 1886/7: 1,388487 tun 
(27,109740 ctů.), z čehož největší část na Bengál připadá; Střední 
Provincie vykazuje 119.116 tun (2,582.320 ctů.); Umeria 7698 tun 
(153.960 ctů) a Assam 43707 tun (874.140 ctů.). Mimo to dovezlo se 
uhlí z Australie a z Evropy 765668 tun (15,313,360 ctů.). 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 7 


118. Jantar. 
Vyskytuje se jedině v Horní Barmě, v údolí Hukungu, pospolně 
-s lignitem. 
119. Petrolej. 


Vyskytuje se na různých místech, a sice v Pandžábu, v Assamu 
a v Barmě. V prvních dvou provinciích, kde se vyskytuje ve vrstvách 
třetihorních, nedosáhla výroba posud žádné zvláštní důležitosti. Hlavní 
výroba posud děje se na pobřeží Arakanu, na ostrovech Čedúba 
a Borongo (jižně Akjábu) a pak v Horní Barmě, na vých. pobřeží Ť. 
Iravadie u Jenang-gajungu (Je-nan-čaune), asi 96 km. nad Thajet- 
majem; v první krajině udává se výroba (1885) na: 1,450.423 callon 
(5,801.692 litrů), v druhé na 1,000.000 gallon (4,000.000 litrů). Pe- 
trolej tento vyváží se do Indie pod jménem „Rangúnského oleje“ — 
avšak daleko nestačí posud k zásobě celé Indie, tak, že se ještě do- 
váží značné množství amerického petroleje. *) V poslední době zmáhá 
se dovoz z Ruska. 

Mimo to uvedeny jsou jednotlivé fossilní smoly, které ale nejsou 
ve všech případech úplně zjištěny, takže je zde neuvádím. 

Podobně neuvedl jsem jisté nerosty, které buď dle svého slo- 
žení aneb dle naleziště nebyly zcela zjištěny. 


KX. Horniny. 


Hornin vyskytují se v Indii mnohé druhy. Především poskytují 
archmcké vrstvy pěkné odrudy. 

1. Zuly a ruly vyskytují se na četných místech v Bengálu, v C. 
Provinciích, v jižní Indii, v pohoří Aravallii a v Himálaji. 

Z větší části jsou to žuly obyčejné; v Himálaji obsahují oli- 
goklas. Všude kde se dobré odrůdy objevují upotřebuje se jich 
k stavbám různého druhu, jako mostů, tunelů, vodovodů, velkých 
budov atd. 

Také mnohé staré stavby, jako chrámy atd. jsou z nich vysta- 
věny; velmi zajímavé jsou v tom ohledu chrámky u Mahávellipuru 
v jižní Indii, v okresu Činglepatu, jež jsou z velkých balvanů žuly 
in situ vytesány (tedy stavby monolithické) a překrásnými ozdobami 
opatřené. 


*) Přehled petrolejových krajin podal nedávno: H. B. Medlicott: Note on the 
occurence ot petroleum in India — Rec. of the Geologl. Survey of India 
1886. Vol. XIX pt. 4. 


18 Otakar Feistmantel 


V okresu Nellore-Kistna, v jihovýchodní Indii, vyrábějí z gra- 
nitické ruly kola k polním kárám. 

Na mnohých místech v Himálaji jest rula tence zvrstvena, ob- 
sahuje mnoho malých granátků, a používá se jí k stavbě domů, a také 
ku krytí střech. 

Odrůdy žuly se vyskytují tyto: písmenková žula — živec barvy 
růžové, žluté neb šedobílé; nalezá se Bengálu, v C. Provinciích a na 
jiných místech. - 

Také pegmatit (hrubá směs křemene, živce a slídy) se vysky- 
tujn a jest ku př. matiční horninou slídy v Bengálu. 

Zajímavý jest akolumit neboli elastický pískovec, který nalezá 
se 96 km. záp. od Delhi u místa Kaliány. Náleží do oboru hornin 
metamorfických a jest vložen do vrstvy prahorního křemene. Není 
v Indii znám co matiční hornina démantů *). 

2. Krystallinická břidlice, jež se také k různým účelům používá, 
vyskytuje se v j. Indii v okresech Majsúru, Karnúlu a Kadapáh; 


dále v Bengálu v okresu Monchyrském; v Rádžputáně v státě Alváru, - 


v Pandžábu a v s. záp. Provinciích. 


3. Velmi rozsáhle vyskytuje se čedič, nebo, jak v indické geo- 
logii se nazývá trapp; jest to hornina vyvřelá, která z větší části po- 
krývá tak zv. dekkanskou vysočinu, pročež hlavně pod jmenem dek- 
kanského trappu známa jest; pokrývá plochu 12.500 mil geogr. 
(688.286-25 km"); doba vyvření spadá mezi dobu křídovou a třeti- 
horní. V dosti značném množství vystupuje čedič také v pohoří Rádž- 
mahálském, kde jest stáří jurského; mimo to nalezá se v podobě žil 
ještě v jiných útvarech. 

Vyskytuje se v odrůdách různých, co pevný čedič, barvy tma- 
vošedé, černé, zelenavé atd., jemnozrný až skoro hustý; vedle toho 
ale jako hornina mandlovcovitá dutinovitá, obsahující různé minerály, 
jako různé odrůdy křemene (achaty, jaspisy, chalcedony atd., ame- 
thyst, křemen atd.) pak hojné puchavce (apophyllit, desmín, stil- 
bit a p.). 


Čediče používá se na místech, kde se v dobré jakosti objevuje, © 


jakožto dobrého stavebního kamene, ku př. v okolí Bombaje, a na 
jiných místech; slouží k stavbám mostů, používá se ho při stavbách 
železničních, silnic atd. V Kalkuttě používá se Rádžmahálského če- 


*) Nedávno uveřejnil R. D. Oldham článek o této hornině v Rec. Geolog. 
Surv. of India, XXII. 1. 1889. str. 51 a násl., kde se téz zmiňuje o jiném 
elastickém pískovci (mladšího uložení) v Beráru, blíže Cárli. 


S A o o (9 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 79 


- diče do základů a co štěrkovního kamene při stavbě ulic. Již v dobách 


dávných užívalo se ho k různým účelům; nalezají se z něho mlaty 


| zhotoveně, obyčejně hlazené. Světoznámé jeskyňové chrámy u Ellúry, 
- Adžanty, u Karli a na ostrově Elefantě, z nichž některé pocházejí 


z 200—150 r. př. Kr. jsou též v tomto dekkanském čediči vytesány. 
4. Do té skupiny náležejí také ještě staré pískovce, jež skládají 


-velkou část pohoří Vindhije a Kajmůúru, jsou známy pod jmenem 


| vindhijského pískovce (Vindhyan sandstone). Vyskytují se pískovce 
-v oddělení zpodním tohoto útvaru, v tak zvaných vrstvách kajmůrských 
-a v oddělení svrchním, v tak zvaných vrstvách bhanrérských. V prvém 
| oddělení nalezají se rozsáhlé lomy u Čunáru, na řece Ganze, blíže 
- Benaresu, a kámen odtud také znám co „čunárský kámen“ ; v druhém 
-oddělení nalezají se důležité lomy v hřbetech jižně od Agry, u Fa- 


téhpur Sikri a u Gvalioru. 
Hornina jest pískovec jemnozrný, zrna velmi stejného, tuhý a dá 
se dobře spracovati. Pískovec čunárský jest obyčejně barvy červenavě- 


-žluté nebo zašedlé; onen z vyšších pásem jest obyčejně masově čer- 
o vený, a pak žlutě skvrnitý neb tak pruhovaný, aneb jest někdy 
-v celku tak světle zbarvený. 


Tvoří velmi užitečný a důležitý stavební kámen; čunárského po- 
užívá se v okolí Benaresu, a dováží se až do Kalkutty; velké stavby 


-v Allahábádě, v Agře, Fatéhpur Sikri, v Delhi atd. pozůstávají z čer- 
„ vených pískovců vrstev bhanrérských; pískovce obou oddělení po- 


"skytují sloupy až 5 m. vysoké, jichž se s dobrým prospěchem po- 
-užívá co sloupů telegrafních (na místě dřevěných tyčí), jež velmi dobře 
vzdorují klimatu a řádění termitů. V střední Indii, hlavně v okolí 
„Sácaru, nalezají se také mlaty rázu palaeolitického, hotovené z těchto 
- pískovců. 


5. Mimo tyto staré pískovce stávají ještě jiné pískovce mladší, 


| které také dosti často dobrý stavební kámen poskytují; jsou to pí- 


skovce soustavy gondvánské, hlavně v Bengálu a Středních Provin- 


ciích (stáří od permu až do Jury); pak jurské pískovce v Kači 


(v Bombajsku) a třetihorní pískovce v předhořích himálajských. Na 


| některých místech tvoří pískovce soustavy gondvánské, hlavně svrch- 
ního oddělení celé pohoří, jako jsou ku př. pohoří Mahádeo a vysočina 
- Pačmarhi v C. Provinciích. 


6. Dále vyskytují se na mnohých místech ku př. v střední 


a jižní Indii křemence metamorfické a submetamorfické, jichž také 
© k hrubé stavbě se používá. V jižní Indii, záp. od Madrasu, nalezá se. 
| množství mlatů polaeolitického vázu, jež jsou z křemence. 


80 Otakar Feistmantel 


7. Vápenec co nerost byl již uveden; ale velmi hojně objevuje 
se co hornina, především v podobě mramorů, jichž se různě používá. 
Velmi rozsáhle jest mramor, částečně dolomitisovaný, vyvinut 
v údolí řeky Narbady, jihozápadně od Džabálpuru, kde řeka protéká 
v délce asi 3:2 km. úzkým průsmykem ve skalách vápenných nad 
míru malebně rozložených; strmé břehy tam mají 24—30 m. výšky. 

Místo to jest známo pod jmenem „mramorových skal“ (marble 
rocks); mramor jest uložen v metamorfických horninách souvrství zva- 
ného Vindhija; bylo ho použito v okolí k různým stavbám; vadí mu 
však ta okolnost, že jest hlavně následkem vyvření čedičů, jež jej na 
několika místech prorážejí, velmi značně popraskán. 

Nejpěknější mramor, jehož se hojně co ozdobného stavebního 
kamene používalo a ještě používá, nachází se v Rádžputáně a sice 
hlavně v státech Alváru, Džájpuru a Džhódpuru. 

V státě Alváru dobývá se hlavně u místa Džhirri, a pocházejí 
tam odtud veškeré monolithické sloupy v paláci alvárském — Fis 
ale jest výroba nyní dosti nepatrná. | 

V státě Džájpuru jsou doly hlavně u místa Rajalo; hlavně jest 
to mramor bílý, jehož se používá k stavbám a k výrobě sošek a jiných 
ozdobných předmětů; také vyskytuje se mramor růžový, jehož se upo- 
třebuje k pracím řezbářským a ozdobným. 

Nejrozsáhlejší zdají se býti lomy na mramor u Makrány v státě 
Džhódpurském, odkudž pochází nejlepší bílý mramor; lomy jsou dosti 
staré a poskytovaly mramor k velké části věhlasných, po Sev. Indii 
roztroušených staveb, jako v Agře (Tádž-Mahál a jiné) ve Fatéhpur 
Sikri, v Delhi, Lahoru, v Džájpuru, v Dzhódpuru a j.; dá se výtečně 
leštit, vyrábějí se nyní z něho mříže k oknům (zvané džalí), sošky 
zvířat, bohů a j., vykládají se mosaikou z polodrahokamů, po způ- 
sobu, jakým byla mosaika v mausoleu, Tádž-Mahálu (v Agře) pro- 
vedena. Vzhledem k mramorovým mřížím uvésti dlužno mausoleum 
světce Salima Čišti ve Fatéhpuru Sikri. 

Uvedené vápence uloženy jsou v metamorfických vrstvách sou- 
stavy pohoří -Arávallie. 

Také v jižní Indii, v Madrassku vyskytují se vápence, a sicé 
částečně v horninách krystallinických, částečně ve vrstvách křídových. 

Zvláštní mramory lasturnaté a korallové, jichž se také co ozdob- 
ných kamenů používá, vyskytují se v jurských vrstvách v Kači © 
a u Džesalmiru v Rádžputáně, a v křídových vrstvách u Bághu 
v centrální Indii. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 81 


Lokálně arci používá se jednotlivých uvedených vápenců také 
k pálení vápna; z velké části slouží k tomu účelu tak zvaný kankar 
ít. j. vápenné konkrece v náplavních vrstvách), o němž jsem se již 
-při kalcitu zmínil. 
| Mimo to ale připravuje se jemný druh vápna, pálením škořápek 
měkkýšů, jež na některých místech velmi hojně nahromaděny se na- 
lezají; toho vápna používá se hlavně v přípravě smíšeniny k žvýkání 
 (Pan-supárí). 
| ©. Zde také uvésti dlužno různé hlíny, jichž se k různým účelům, 
-jako v hrnčířství, k výrobě ohněvzdorných a obyčejných cihel užívá. 
| Hrnčířský průmysl jest velmi rozšířený, a vyrábějí se nejprvé 
obyčejné druhy nádob ve velkém množství. Na některých místech 
„vyrábějí se druhy lepší, ba i velmi pěkné a umělecké, tak ku př. 
„v Travankoru a Hajdarábádě, v Dinápuru (v Bengálu), v Azimgarhu 
((v s. záp. Provinciích), v Surádžcarhu v Bengálu, v Patně (v Bengálu), 
v Šuratu, v Guzeratu, v Kotě v Rádžputáně, pak v Sindhu, v Pand- 
žábu atd. 

Jisté druhy hlíny (měkké a mastné — valchovka) slouží též 
„k jídlu, říká se, že hlavně těhotné ženy ji požívají, ale není pochyby, 
(že zvyk ten jest všeobecnější, než se obyčejně za to má. V bazarech 
Ů Kalkuttě) prodávají se jisté tenké, miskovité koláčky, asi 5 cm. 
(v průměru, z polopálené hlíny, jichž se k tomu účelu užívá. 

Výroba cihel (z cihlářské hlíny — náplavové) jest také dosti 
značně rozsáhlá, 

Hlíny ohněvzdorné nacházejí se u Ránígandže a Karharbári, kde 
přicházejí v oboru vrstev uhelných. 

9. Konečně můžeme zde také uvésti rašelinu, která se v Indii 
na příhodných místech také tvoří; objevuje se v pohoří Nílgirí v jižní 
Indii, avšak nikde níže než 6000 st. (18293 m.). 

Dále nalezají se v okolí Kalkutty jisté vrstvy vegetabilních látek, 
které se musejí co obdoba rašeliny považovati, a Sice nalezá se vrstva 
taková v alluviu delty řek Gangy-i Brahmputru, a pak tvoří se po- 
dobná usazenina, nyní na dně rozsáhlých mělkých močálů zvaných 
džhál, z rozličných rostlinných odpadků. 
| Na pohoří Nílgirí tvoří se rašeliny většího dílu z těchže rostlin 
jako v Evropě, totiž z rodů: Seirpus, Carex, Parnassta, Utricularia 
a hlavně Sphagnum; k pálení používá se jen lokálně, a sice v městě 
Utakamandě v Nílgirí. 
| Dále přichází pravá rašelina v Kašmíru a v jiných částech Himá- 
laje; ale není tak pěkná jako v Nílgirí. 


| Tř. mathematicko-přírodovědecká. 6 


Otakar Feistmantel 


Analysa kašmírské rašeliny poskytla následující výsledek :*) 


uhlíku „31605 
vodíku . 408 
kyslíku . . 23:48 
dusíku 2-02 
popele . 3321 
100— 
Podávám soustavný přehled nerostů a hornin. 
Přehled nerostů (ID). 
(Str. 43—77.) 
Prvky. (Str. 44—149.) 
Demant. Olovo. 
Tuha. Stříbro. 
Síra. Zlato. 
Měď. Platina. 
Birniky. (Str. 49—53.) 
Pyrit. Cinnabarit. 
Arsenopyrit. Molybdenit. 
Kobaltin. Realgar a auripigment. 
Pyrrhotin. Antimonit. 
Galenit. Chalkopyrit. 
Chalkosin. Bornit. 
Sfalerit. Tetraedrit. 
Kysličníky. (Str. 53—59.) 
Kuprit. Kassiterit. 
Korund (a odrůdy). Rutil. 
Haematit. Pyrolusit. 
Ilmenit. Limonit. 
Braunit. Opal. 
Křemen (a odrůdy). Psilomelan. 
Zirkon. Vad. 


*) Srovnej: V. Ball, I. c. p. 123. Podobně i ohledně ostatních hornin k to- 


muto dílu budiž poukázáno. 


Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 


Soli hálové. (Str. 59—60.) 


Sůl kamenná. Sylvin. 
Fluorit. 


Soli kyslikaté. (Str. 60—66.) 


Chrysoberyl. Glauberit. 
Spinell. Anhydrit. 
Chromit. Baryt. 
Magnetit. Coelestin. 
Borax. Anglesit. 
Salnytr obecný. Sádrovec. 
Salnytr sodnatý. Mirabilit. 
Kalcit. Epsomit. 
Dolomit. Melanterit. 
Magnesit. Chalkanthit. 
Siderit. Bloedit. 
Aragonit. Vivianit. 
Cerussit. Libethenit. 
Soda (a Trona) Lazulith. 
Malachit. Chalkophyllit. 
Azurit. Apatit. 
Thenardit. Mimetesit. 


Křemičitany. (Str. 66—75.) 


Andalusit. Serpentin (Chrysotil). 
Kyanit. Seladonit. 
Staurolit. Bronzit. 

Turmalin. Wollastonit. 
Epidot. Pyroxen. 

Vesuvian (Idokras). Rhodonit. 

Olivin (Chrysolith). Amfibol. 
Chrysokoll. Beryll (aguamarin). 
Granát. Orthoklas. 

Axinit. Mikroklin. 

Lapis Lazuli. Albit. 

Lepidolith. Anorthit. 

Flogopit. Oligoklas. 
Muskovit. Apophyllit. 

Chlorit. Analcim. 

Steatit (a talek). Chabasit. 


6* 


83 


84. Otakar Feistmantel Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 


Laumontit. Mesolit. 
Epistilbit. Thomsonit. 
Stilbit. Prehnit. 
Desmin. Kaolin. 
Natrolit. Titanit. 
Skolecit. 


Nerosty organogennií. (Str. 75—77.) 


Uhlí. Jantar. 
Petrolej. 


Přehled hornin (IT). 


(Str. 77—82.) 

1. Žuly a ruly. 4. Pískovce metamorfické. 
Granitická rula. 5. Pískovce sedimentární. 
Písmenková žula. G. Křemenec. 

Pegmatit. 7. Vápenec (mramor). 
Itakolumit. 8. Hlíny. 
2. Krystalinické břidlice. 9. Rašelina. 


3. Čedič (čili trapp). 


Poznámka. Statiské udeje jsou dle posledních mi přistupných offii- 
cielních výkazů. 


5: 


Zprávy z analytické laboratoře c. k. české vysoké 
školy technické. 


Předložil prof. K. Preis dne 11. ledna 1889. 


(S 2 dřevorytinam.) 


Hexagonalný fiuorokřeman draselnatý. 


Z jedné kyseliny fosforečné, z Lahnských fosforitů v chemické 
továrně v Pečkách připravené a ve 209 B zahustěné, usadila se v ná- 
drži u dna předem vrstva sádry a na té shluky zvláštních krystalků, 
které mi inspektor jmenovaného závodu, p. Stoklasa laskavě k pro- 
zkoumání daroval. 


. Krystalky ty, ve studené vodě nerozpustné, rozpouštěly se, ač 
zvolna, ve vodě horké. Plamen Bunsenova kahanu barvily fialově 
a při vyšetřování spektroskopem shledáno karakteristické vidmo dra- 
slíka, vedle něho však také čáry vápníka. Konc. kyselina sírová 
způsobila prudké šumění; unikající plyn vodou se rozkládal a vylu- 
čovaly se klčky kyseliny křemičité. Nechá-li se kapka za horka při- 
praveného roztoku na sklíčku odpařiti, lze mikroskopem pozorovati 
karakteristické pro fiuorokřeman draselnatý teseralné krystalky. Na 
základě těchto kvalitativných reakcí nebylo lze pochybovati, že po- 
znamenané krystalky jsou fluorokřemanem draselnatým, arci ne úplně 
čistým, nýbrž prostoupeným a srostlým s drobounkými hlatěmi sou- 
časně vyloučené sádry. 

Již způsob tvoření se a neobyčejné rozměry krystalů tohoto 
finorokřemanu jsou zajímavy, ještě zajímavějším se stává však nález 
ten, jelikož jím jest dokázán dimorfismus fiuorokřemanu draselna- 
tého, známý již dříve při obdobném fiuorokřemanu amonatém, o němž 
se ví, že krystaluje buď v krychlové, buď v hexagonalné soustavě. 
Krystaly Úuorokřemanu draselnatého, připravené dosud pouze v roz- 
měrech takřka mikroskopických, byly výhradně tesseralné. Krystalo- 


86 K. Preis 


orafickým vyšetřováním krystalů výše poznamenaných, shledáno, že 
K;„SiF, může krystalovati též v soustavě šesterečné. 

Kousky darovaného mi, bledě růžového nebo nažloutlého prepa- 
ratu (zbarvení způsobeno jest malým množstvím sloučenin železitých) 
pokryty jsou průsvitným povlakem, tvořeným z těsně srostlých, drob- 
ných krychlí K;SiF;. Na vrstvě této drůzovitě sedí jednak jednotlivé 
krychlové krystalky téže sloučeniny v množství sporém, jinak pokryta 
jest drůzami šestibokých až 5 mm vysokých jehlanců vývoje hemi- 
morfního, ježto toliko spodní polovice jest vyvinuta; na hoření straně 


Obr. 1. 


krystaly rozsáhlou plochou spodovou jsou ukončeny, kdežto na straně 
dolení jest tato plocha jen nepatrně vyvinuta (obr. 1). Vzácné jsou 
krystalky tabulkovité, na okrajích plochami jehlanu ohraničené (obr. 2). 
Obyčejně jsou krystalky tohoto šesterečného fluorokřemanu draselna- 
tého kostrovitě vyvinuty a dle střední hrany jehlanu hrubě rýhovány, 
následkem čehož sklon ploch jen přiblížně mohl býti stanoven. Ze 
sklonu c(0001)oP : p(2021)2P — 115957 plyne poměr a:c—= 1:08898, 
i jest tedy hexagonalná modifikace uorokřemanu draselnatého sou- 
tvarná se šesterečným fIluorokřemanem amonatým. 

Úhly, p. prof. Vrbou laskavě vyšetřené, a theoretické úklony, 
vypočtené z výše uvedené hodnoty osy hlavní, jsou sestaveny v ná- 
sledujícím přehledu: 


Pozorováno Vypočteno 


p(202T):c(0001). . . . 115057 dis 


JC(0VO) 4 06590 6403' 
2P1(0221)0 5301 5326. 
Spodumen z Nových Mlýnů u Vápenného Podola. : 


V loni mi odevzdal Dr. Nevole nerost, který nalezl u Nových © 
Mlýnů poblíž Vápenného Podola u Chrudimi. Již při kvalitativném 
vyšetření bylo nápadné poměrně značné množství lithia; dalším pak. 
výzkumem shledáno, že dotyčný nerost jest spodďumen, nový to pro 
Čechy mineral. | 


ZM 


Zprávy z analytické laboratoře c. k. české vys. školy techn. 87 


Novomlýnský spodumen tvoří lupenatě stébelnaté aggregaty, barvy 
světle zelenavě šedé a jen v tenčích deskách průsvitné, na plochách 
štěpných nedokonale perleťově až skorem mastně lesklé. Často v sobě 
tají zrna skoro úplně bezbarvého vápence *“). 

Kvantitativný rozbor provedl stipendista p. Kubricht: 


OU DO) NA 
AO(BE O3). 30,107 
C202 O2 
MO 448 zdis sledyi 
NaO RTECH 202 
TE O OPEL 
BROS 0 

98-589, 


Dle habitusu i dle chemického složení nelze o tom pochybo- 
vati, že dotyčný mineral jest spodumen; odchylky od složení analy- 
sovaných spodumenů jiných nalezišť se vysvětlují tím, že analysovaný 
Novomlýnský nerost jest již silně porušen, zvětrán. 


*) Spodumen nalezen v jednom výmolu vedle kusů čistého vápence a byl pa- 
trně splaven z nedalekého, poněkud výše uloženého, nyní ne více odkry- 
tého lomu vápenného. 


6. 


Camerospongia monostoma, Róm. sp. z českého útvaru. 
křidového. 


Sepsal Čeněk Zahálka. Předložil dne 11. ledna 1889 K. Vrba. 
(S tab. III). 


1841. Manon monostoma, F. A. Rómer. Die Versteinerungen des 
norddeutschen Kreidegebirges. S. 2. T. 1. F. 8. 

1864. Camerospongia fungiformis, F. A. Romer. Die Spongitarien 
des norddeutschen Kreidegebirges. S. 5. Non Seyphia (CČa- 
merospongia) fungiformis, Goldf. Petrefacta Germaniae. 1826. 
1833: IP. 21871 655 E4 


1878. Cephalites monostoma, Au enstedt. Petrefaktenkunde Deutsch- 
lands. Bd. 5. T. 139. F, 2. — 7. 8. 497.—503. 


1883. Camerospongia monostoma, Hinde. (Catalogue of the fossil 
sponges. P. 141. 


V českém útvaru křidovém nebyla posud nalezena mořská houba 
Camerospongia monostoma, Róm. sp. Podařilo se mi nalézti ji na 
dvou místech v okolí roudnickém, a sice na výšině rohatecké u Ži- 
dovic, ve stráni, jež slove „Na vinici“ a pak na výšině brozanské, 
v lomu u Čížkovic. Na obou místech vyskytla se v modravém měkkém 
slínu, jenž náleží podle stáří do oboru vyššího pásma turonského — 
pásmo teplické —- v českém útvaru křidovém. Obě tato naleziště 
podrobně jsem již popsal na jiném místě *) a sluší jen připojiti, že 
obzor slínu, v němž mořská houba tato nalezena, jest v lomu Čížko- 
vickém modravá drobivá opuka 2 m mocná, kdežto „Na vinici“ u 
Židovic jest to vrstva 9. '). 


!) První zpráva o geologických poměrech výš. Brozanské. © Zprávy král. čes. 
spol. nauk. 1884. 


Geologie výš. Rohatecké. Tamtéž. 1885. 


Camerospongia monostoma, Róm. sp. 89 


F. A. Romer píše "), že se vyskytuje tento druh často v pásmu 
Ouadraten-Kreide u Ilsenburku, Eikhorstu, Vordorfu, Peine a Oppeln. 
Ouenstedt*) pak uvádí totéž naleziště Oppeln a kromě toho 
Ouedlinburg a Salzgitter. 

Úhledný hruškovitý tvar naší české Camerospongie momostomy 
(Tab. III., obr. 1.) má zvláště význačné zvláštnosti. Spodní část jest 
obráceně kuželovitá, vrchní polokulovitá. Spodní část opatřena je 
oblými vypuklinami i jamkami, které bývají často klikatě zprohýbané. 
Vrchní polokulovitá čásť je pokryta tenkou blanou hladkou, mírně 
zprohýbanou. Na vrcholu je kruhové ústí hlavní chodby s vysedlým 
okrajem. Tato hlavní chodba procházejíc prostředkem celé houby, 
zúžuje se od vrcholu nálevkovitě s hora dolů a končí malým otvorem 
v nejhlubší a nejužší části houby. Tělo houby skládá se z tenko- 
stěnných klikatě zkroucených chodeb, jichž tvar dodává spodní části 
houby onen zvraštělý povrch. Spodní okraj polokulovité části houby 
jest vlnitě vykrojen, přesahuje nad kuželovitou spodní čásť, a pod 
vysedlou hranou touto nalézají se hlubší, obyčejně polokulovité jamky. 
Camerospongia monostoma ve slínech okolí roudnického se vyskytující, 
bývá obyčejně stlačená se strany neb s hora dolů. Se strany smáčklé 
exempláry (takovým jest i kus na obr. 1. znázorněný) mají pak ovšem 
ústí hlavní chodby ovální. 

Ze čtyř kusů u Židovic nalezených je nejpěknější ten, jejž jsem 
na Tab. III. obr. 1. vyobrazil; má výšku 6 cm, délku 6:5 cm, šířku 
3 cm. Druhý podobně stlačený má výšku 4 cm, délku 6 cm. Třetí, 
též se strany stlačený má výšku 95 cm, délku 45 cm a šířku 3 cm. 
Čtvrtý kus, zlomek s hora dolů smáčklý má délku 6:5 cm. Jediný 
exemplar od Čížkovic, shora dolů smáčklý, je 25 cm vysoký, 4 cm 
dlouhý a široký. 

Stěny chodeb a povrch dolní části houby sestává z šestibokkých 
jehlic, které mají uzly opatřené otvory v osmistěnné poloze (Tab. III. 
obr. 4.). Tenká blána hořejší části houby poseta je velmi malými 
otvory kruhovými neb podlouhlými (Tab. III. obr. 3.). Vysedlý okraj 
při ústí hlavní chodby má otvory protaženější (Tab. III. obr. 2.). 
Veškerá kostra pozbyla původní křemičitou hmotu svou, zaměnivši ji 
buď ve vápenec neb ve hnědel Místy je kostra v hnědel proměněná 
dosti pěkně zachována a lze dle ní o stavbě celé kostry správný po- 
jem si učiniti. Zřídka nalezneme na povrchu houby pěkně zacho- 
vanou vápenitou kostru. 


2) Die Spongitarien d. nordd. Kreidegeb. 1864. Bd. 13. S. 5. 
2) Petrefaktenkunde Deutschlands. Bd. 5. S. 497.—508. 


90 Čeněk Zahálka Camerospongia monostoma, Róm. sp. 


Naše Camerospongia monostoma srovnává se úplně s rodovými 
znaky Camerospongií, jak je udává d'Orbigny') i Zittel*), a co 
se týče druhových znaků souhlasí tyto s druhem Manon monostoma 
u F. A. Rómera?) a s Camerospongié fungiformís u téhož *), nikoliv 
se Scyphří (Camerospongit) fungiformis u Goldfussa *). Rovněž 
souhlasí náš druh s Auenstedtovým ") Cephalites monostoma, jehož 
kusy Fig. 9. a 4. na Tab. 139. upomínají na náš exemplar na Tab. 
III. obr. 1. 


Vysvětlení obrazců na tab. Ill. | 


Obr. 1. Camerospongia monostoma, Róm. sp. ze slínu Turonského u 

Židovic na výšině rohatecké. Přirozená velikost. 

Obr. 2. Povrch vysedlého okraje Camerospongie monostomy při ústí 
hlavní chodby, kreslený dle 6Onásobného zvětšení. 

Obr. 3. Povrch horní tenké blány při 6Onásobném zvětšení Camero- 
spongie monostomy. 

Obr. 4. Kostra Camerospongie monostomy z dolní části při 6Onásobném 


zvětšení. 


1) Traité élém. de Paléont. II. S. 212. 1847. 

2) Studien úber fossile Spongien, I. Abh. d. M.-Ph. C1. d. k. bayer. Ak. d. W. 
Bd. 13. S. 56. 

5) Die Versteinerungen des nordd. Kreidegebirges. S. 2. T. 1. F. 8. 

+) Die Spongitarien des nordd. Kreidegebirges. 8. 5. 

5) Petrefacta Germaniae. 1826.— 1833. 1. P. 218. T. 65. F. 4. 

S) Petrefaktenkunde Deutschlands. Bd. 5. T. 139. F. 2.—7. S. 497.—508. 


| 
| 
| 


ZAHÁLKA: ČAMEROSPONGIA MONOSTOMA Tab. III. 


Krestil Č Zahálka. Lith Farský vIraze, 


Věstník král české společnosti nauk. Třida mathemat-přirodověd. 1089. 


r 
( 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 


Vorgelest von Dr. Lad. Čelakovský den 25. Jánner 1889. 
Mit Tafel IV. 


In Engler und Prantl Natůrl. Pílanzenfamilien (II. 2. Abth.) 
und frůher schon in Engler's Jahrbůchern Bd. VII. theilt Pax die 
Cyperaceen in zwei grosse Hauptgruppen, námlich 1. Se?rpotdeen mit 
echten oder „raceměsen“ Ahrchen, und 2. Caricoideen mit „cymůs 
verzweigten“ Ahrchen oder Scheináhrchen. Unter ersteren sind Ahrchen 
ohne Endblithe (unbegránzte Ahrchen) gemeint, unter letzteren aber 
verschiedenartige Partialinflorescenzen (Ahrchen und Cymen), die das 
- eine mit einander gemeinsam haben, dass ihre erste Axe mit einer 
Blůthe abschliesst. Zu den CČaricoideen gehóren natůrlich vor Allem 
auch die Cariceen selbst. 


Wenn man die Cariceemn, z. B. Carex, ganz objektiv betrachtet, 
so findet man allerdines keine Partialinflorescenzen mit Terminalblů- 
then, denn die mánnlichen Ahrchen sind ja unbegránzt, und auch die 
weiblichen Blůthenstánde einfachster Art sind 1blůthige Ahrchen mit 
unbegránzter, meist abortirender Axe und in ebenfalls unbegránzte 
zusammengesetzte Ahrchen geordnet. Die Blůthenstánde von Carex, 
auch von Hemicarex, Uncinia, Kobresia, Schoenoxyphtum wůrden also 
niemals auf den Gedanken gebracht haben, dass in ihren Blůthen- 
stánden einfachste Partialinflorescenzen mit Endblůthe enthalten sein 
- kónnten. Dieser Gedanke wurde aber bei Pax dadurch veranlasst, 
dass bei den meisten Cariceen die weiblichen Blůthen auf einer um 
eine Sprossgeneration hoheren Verzweigungsstufe erscheinen als die 
mánnlichen, was allerdings eine phylogenetische Erklárung verlangt. 
Diese glaubt nun Pax in der Gattung Elyna gefunden zu haben. 
Deren Ahrchen sind 2spelzie und 2blůthig, die untere Blůthe weib- 
lich, die obere mánnlich. Dass die untere Blůthe lateral und zur 
unteren Spelze axillár ist, wird allsemein anerkannt, aber zweifelhaft 


92 Lad. Čelakovský 


kónnte ihrer Stellung nach die obere mánnliche Blůthe sein, ob sie 
námlich ebenfalls und zwar zur oberen Spelze axillár ist, oder ob sie 
terminal und die obere Spelze dann leer ist; denn die Entwickelungs- 
geschichte des Ahrchens ist bisher unbekannt. Pax nimmt nun an, 
die mánnliche Blithe sei terminal und findet dann bei Blyna den 
Schlůssel zur Erklárung dessen, warum die weibliche Blůthe von Carex 
usw. einem hoheren Verzweigunesgrad angehort, als die mánnliche. 
Indem námlich die terminale mánnliche Blůthe ablastirt, so entsteht 
nach Pax das lblůthige weibliche Cariceenáhrchen, wenn aber die 
seitliche weibliche Blůthe sammt den Spelzen reducirt wird, so bleibt 
die nackte mánnliche Blůthe ůbrig, und daraus folet ganz einfach, 
dass die weibliche Blůthe in hóherem Verzweigungsgrade sich befinden 
muss. Pax findet also die Annahme, dass die mánnliche Blůthe 
von Blyna terminal sein můsse, nothwendig, um die auffallende That- 
sache, dass mánnliche und weibliche Blůthen in den Blůthenstánden 
der Gattung Carex und der meisten Cariceen úberhaupt nicht coordi- 
nirt sind, aufzukláren. So sagt er (Engler's Jahrb. l.c. S.6): „Die 
oben vertretene Ansicht úber die Stellung der beiden Blůthen in dem © 
Partialáhrchen von Elyna ist bisher noch nicht geáussert worden; es 
ist dies um so aufallender, als sie doch bloss als eine nothwen- 
dige Conseguenz der allgemein angenommenen Theorie Kunth's 
von dem Carex-Schlauch erscheint.“ (Die Theorie Kunth's besteht 
eben darin, dass die weibliche Blůthe nicht zu der den Schlauch 
bildenden Axe terminal, sondern zum Utriculus als ihrem Deckblatt 


axillár ist.)*) 


*) Nebenbei beruft sich Pax (1.c. pas. 8.) auch auf eine von Urban beobachtete 
Abnormitát von Carex acuta (C. gracilis Curt.), welche darin bestand, dass 
im Utriculus statt eines Fruchtknotens eine mánnliche Blůthe aus 3 Staub- 
bláttern gebildet worden war. Pax fasst diese Abnormitát so auf, dass 
sich in diesem Falle die im weiblichen Ahrchen sonst seiner Theorie nach 
abortirte mánnliche Terminalblůthe atavistisch entwickelt habe, die weib- 
liche zum Utriculus axilláre Blůthe aber ablastirt war, betrachtet also den 
Utriculus nicht als Deckblatt, sondern als leeres Vorblatt der mánnlichen 
Blůthe. Dieser Auffassung kann ich aus Grůnden, die im Verlaufe dieser 
Mittheilung entwickelt werden, nicht beistimmen; die 3 Staubblátter haben. 
sich dort aller Wahrscheinlichkeit nach einfach an Stelle des Fruchtknotens 
selber gebildet, die mánnliche Blůthe muss also zum Utriculus axillár ge- 
wesen sein. So hat es auch Urban selbst aufgefasst, denn er sagt (Abhandl. 
d. bot. Ver. d. Prov. Brandenburg. 1880. Flora von Lichterfelde pag. 52.), 
dass die Abnormitát fůr die verschiedene Metamorphose der námlichen 
(homologen) Glieder in den diklinen Carex-Blůthen spricht, indem das un- 
paare Štaubblatt in dem Schlauche dieselbe Orientirung hat, wie die unpaare 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 93 


Gegen diese allerdings von Scharfsinn zeugende Auffassung der 
Cariceenáhrchen hat sich schon A. Schultz in Ber. d. deutsch. bot. 
Gesellsch. 1887 vernehmen lassen, und ich muss gestehen, dass ich 
in diesem Punkte der gleichen Meinung bin, wie Schultz, und es 
gleich nach Erscheinen der ersten Abhandlung von Pax in Engler's 
Jahrbůchern war, was ich bereits in den Berichten d. deutsch. Ge- 
sellsch. 1887 S. 149 angedeutet habe. Da jedoch Pax auch spáter 
in den „Pflanzenfamilien“ seine Auffassung aufrecht hált, so scheint 
es mir nicht úberflůssie zu sein, noch einmal auf dieses Thema zu- 
růckzukommen. 

Zunáchst muss es schon etwas fremdartig berůhren, dass auf 
die gesammten Car'ceen eine Deutung úbertragen wird, die der ein- 
zigen Gattung Blyna nur unter der Voraussetzung, dass deren mánn- 
liche Bliůthe terminal ist, entlehnt wurde, und die den anderen Gat- 
tungen in so fern fremd gegenibersteht, als bei diesen die Axe der 
mánnlichen Blithe niemals (etwa in einem atavistischen Riůckschlag) 
eine Vorspelze und eine weibliche Seitenblůthe entwickelt. Úberhaupt 
widerstrebt es der natůrlichen Auffassung, die so einfache mánnliche 
Blůthe fůr ein durch Abort der Spelzen und einer weiblichen Seiten- 
blůthe reducirtes 2blůthiges Ahrchen anzusehen. 

Dennoch misste man sich diesen Zwang schliesslich gefallen 
lassen, wenn wirklich kein anderer Ausweg bliebe, um die Verlegung 
der weiblichen Blůthen in eine hóhere Sprossgeneration zu erkláren, 
und wenn die zur Erklárung dienende Pax 'sche Auffassung nur sonst 
vorwurfsfrei wáre. Allein schon die letztere Bedingung trifft nicht 
zu. Wáre námlich die Ursache des mehrmals erwáhnten Verháltnisses 
der mánnlichen zu den weiblichen Blůthen der Cariceen die, dass bei 
der Stammform, wie angeblich auch bei Hlyna, eine terminale mánn- 
liche Blůthe mit einer lateralen weiblichen in demselben zweiblůthigen 
Ahrchen vereinigt gewesen sind, und wáre der gegenwártige Zustand 
durch Ablast theils der terminalen mánnlichen, theils der axilláren 
weiblichen Blůthe herbeigefiůhrt, so můssten die weiblichen Blůthen 
úberall einen hóheren Verzweiguneserad einnehmen, als die mánn- 
lichen, so důrften beiderlei Blůthen bei den Cariceen niemals im 
gleichen Verzweigungserade coordinirt gefunden werden. Solche Fille, 
in welchen mánnliche und weibliche Bliůthen der Cariceen coordinirt 


Narbe des Fruchtknotens bei den meisten 3narbigen Carex-Arten. Die direkte 
Metamorphose der weiblichen Blůthe in eine mánnliche Blůthe findet, wie 
wir weiter sehen werden, auch sonst háufig statt (vergl. z. B. das mánnliche 
Terminaláhrchen in Fig. 5 mit dem androgynen in Fig. 1), 


94 Lad. Čelakovský 


vorkommen, giebt es aber mehrere und sie sind natůrlich auch Pax 
nicht unbekannt geblieben, aber von ihm nicht als triftiges Gegen- 
argument seiner Auffassung erkannt worden. 

Solche Fálle sind: 1. Im oberen Theile der Gesammtinflorescenz 
von Schoenozyphťum tragen die Seitenáhrchen zunáchst eine zum Deck- 
blatt axilláre weibliche Blůthe (ohne Vorblatt und Axenrudiment) 
und darůber mehrere zu nachfolgenden Deckbláttern axilláre mánnliche 
Blůthen; so dass hier mánnliche und weibliche Bliithen Axen sleich 
hoher Ordnung abschliessen. 2. Bei manchen Arten von Carex findet 
dann und wann der Fall statt, dass am Grunde des mánnlichen Ahrchens 
eine einzelne direkt axilláre, also wiederum den mánnlichen Blůthen 
coordinirte weibliche Blůthe sich bildet. 3. Auch am Grunde der 
(zusammengesetzten) weiblichen Ahrchen entsteht čfter in der Achsel 
des allerersten Schuppenblattes (Vorblattes) eines solchen Ahrchens 
direkt eine weibliche Blůthe, welche mithin den úbrigen weiblichen 
Blůthen nicht, wohl aber etwaigen, am Ende des weiblichen Ahr- 
chens befindlichen mánnlichen Blůthen (Homostachyae acrarrhenae) 


wieder coordinirt ist, welche Erscheinung A. Schultz ausfůhrlich . 


bei einer langen Reihe von Arten verfolet hat. 

Pax bemerkte zu den beiden ersten Fállen: Es erkláren sich 
eben solche Beispiele dadurch, dass die Hauptaxe, nach An- 
lage der lateralen weiblichen Blůthe, nicht abortirt oder als seta- 
fórmiges Gebilde in die Erscheinune tritt, sondern noch zur Pro- 


duktion eines terminalen můánnlichen Archens schreitet: sie 


stellen im Vereleich zu dem normalen Verhalten der Cariceen einen 
weniger reducirten Typus dar.“ 

Das ist vollkommen richtig, aber die Conseguenz davon wider- 
spricht durchaus der Annahme einer Terminalblůthe im Ahrchen der 
Stammform und der Gattung Blyna. Ein terminales mánnliches 
Ahrchen und nicht eine terminale mánnliche Blůthe muss dann 
bei dem weniger reducirten, also ursprůnelichen Typus vor- 
ausgesetzt werden. Die Pax'sche Hypothese enthált etwas voll- 
kommen Wahres, námlich den ganz richtigen Gedanken, dass úber 
der weiblichen Blůthe ein mánnlicher Theil des Ahr- 


chens ablastirt sein muss; sie irrt aber darin, dass sie diesen' 


Theil fůr eine Terminalblithe nimmt anstatt fůr einen unbegránzten 
Theil der Ahrchenaxe mit mánnlichen Seitenblůthen, worauf Sehoe- 
noxtphťtum und die zwei anderen Fálle so deutlich hinweisen. Von 
Reduktionen vielblůthiger unbegránzter Trauben und Ahren zu ein- 
blůthigen giebt es ja viele Beispiele, z. B. unter den Leguminosen 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 95 


und Gramineen. Die Berůcksichtigung der minder reducirten, also 
álteren, ursprůnglicheren Typen der Cariceen verlangt also keineswegs 
die Annahme, dass bei Elyna die mánnliche Blůthe terminal sein 
můsse, sondern im Gegentheil erheischt sie die Lateralitát dieser 
Blůthe. Schoenoxyphtum, Blyna, Carex (Hemicarex ete.) bilden die 
drei noch deutlichen Štadien des Reduktionsvorgangs, durch den 
ein Theil der Ahrchen zuletzt 1blithig und rein weiblich geworden 
und zugleich, wie ich zeigen werde, die Erhebune der weiblichen 
Blůthe in einen hóheren Sprossrane bewirkt worden ist. Bei Schoe- 
nozyphtum besteht úber der weiblichen Blůthe (im oberen Theil der 
"Inflorescenz) noch ein Ahrchentheil aus mehreren mánnlichen Seiten- 
blůthen, bei Elyna nur mehr eine einzige mánnliche Seitenblithe ; 
bei Carex ist auch diese reducirt und so das einblůthige rein wei- 
bliche Ahrchen hercestellt. Es versteht sich, dass die letzte totale Re- 
duktion des mánnlichen Ahrchentheils nicht an allen Ahrchen statt- 
finden durfte, weil sonst lauter weibliche Ahrchen ůbrig blieben, 
sondern dass ein Theil der ursprůnelich doppelgeschlech- 
tigen Ahrchen, natůrlich nach einer bestimmten Regel, wiederum 
die einzelne grundstándige weibliche Bliůthe reducirt hat und so 
vollkommen mánnlich wurde. Auch bei Schoenozvyphium ist 
nur an einem Theil der androgynen Ahrchen der obere mánnliche 
Bestandtheil vóllig reducirt (námlich nur an den Ahrchen im un- 
teren Theile der Gesammtinflorescenz). 

Im Nachstehenden soll nun noch des Náheren gezeigt werden, 
dass die Erklárung der Sprossverháltnisse im Blůthenbereich der 
Cariceen, insbesondere der so háufigen hoheren Sprossordnung der 
weiblichen Blůthen keineswegs eine zu reducirende Terminalblithe im 
2blůthigen Ahrchen von Elyna verlangt, sondern dass die Annahme 
der Reduktion eines mánnlichen Ahrchentheils ber der weiblichen 
Blůthe, welche also ursprůnglich den mánnlichen Blůthen des Ahrchens 
coordinirt ist, alle Verháltnisse bei den Cariceen in allen Punkten 
befriedigend erklárt; so dass schliesslich kein Zweifel sein kann, 
welche von beiden Erklárungsarten nicht etwa bloss relativ den Vor- 
zug verdient, sondern úberhaupt allein auf Wahrheit Anspruch 
machen kann. 

Dass die Stammformen der Čariceen wie der Cyperaceen ůúber- 
haupt Zwitterblůthen besassen, aus denen erst durch Reduktion die 
eingeschlechtigen Blůthen der Čariceen entstanden sind, ist unbe- 
streitbar. Nach dem phylogenetischen Gesetz der allmáhlichen Dife- 
renzirung sind úberhaupt alle eingeschlechtigen Blůthen (wenigstens 


96 Lad. Čelakovský 


bei den heutigen Angiospermen) fůr reducirte, aus Zwitterblůthen her- 
vorgegangenen Formen zu betrachten. Ich komme darauf noch einmal 
zum Schlusse zurůck; fůr jetzt nur einiges wenige, was die Carices 
betrifft. Wenn A. Schultz fůr die Cariceen eine Stammform mit 
ursprůnglich eingeschlechtigen, ja sogar ursprůnelich zweiháusigen 
Blithen aufstellt, so ist das nach klaren phylogenetischen Principien 
durchaus unstatthaft; dies wird Jeder zugeben, der z. B. Nágeli's 
besonders in der Formulirung und Anwendung der phylogenetischen 
Gesetze (Cap. VII. u. IX.) hóchst geistreiche und áusserst beherzi- 
genswerthe „Abstammungslehre“ gelesen und wohl erwogen hat. 

Es giebt nur diese Alternative: Die Bliůthen der Stammformen 
der Cyperaceen waren entweder zwitterie und mit Perigon versehen, 
und aus ihnen sind durch Reduktion und Differenzirung die perigon- 
losen und eingeschlechtigen Blůthen z. B. der Car'ceen hervorgegangen, - 
oder die Blůthen waren ursprůnelich eingeschlechtig und perigonlos 
und sind dann z. Th. zwitterig und perigonbegabt geworden. Das 
letztere ist aber phylogenetisch undenkbar. (Ganz richtig sagt daher 
Pax: Wir haben die Erscheinungen der Reduktion schrittweise ver- 
folgen kónnen; ein blosser Úberblick úber dieselben zeigt, dass diese 
Entwickelungsreihen nicht růckwárts durchlaufen sein kónnen. Es 
widerstrebt vollig unseren Anschauungen, aus den nackten, eingeschlech- 
tigen Blůthen der Cariceen z. B. die hermaphroditen, mit 6 Perigon- 
bláttern begabten Blůthen von Oreobolus hervorgehen zu lassen; es 
wůrde auch fir diese Ansicht keinerlei Stůtze beigebracht werden 
kónnen; zudem spricht auch das Vorkommen von gleichartigen Re- 
duktionserscheinungen bei mehreren Tribus fůr eine Reduktion und 
nicht fir eine allmáhliche Entwickelung.“ Namentlich gilt von den 
Perigonborsten mancher Cyperaceen, dass sie wohl als Umbildungen 
wirklicher Perigonblátter begreiflich sind, nicht aber als erster Ansatz 
zu solchen gelten kónnen. 

Die Zwitterblůthen sind nun bei den Cariceen durch Differen- 
zirung und Reduktion eingeschlechtie geworden, und zwar blieben 
zunáchst in jedem Ahrchen beiderlei Blůthen als coordinirte Sprosse 
vereinigt; die Ahrchen waren noch doppelgeschlechtig, oberwárts © 
mánnlich, unterwárts weiblich (mit nur einer weiblichen Blůthe). 
In diesem phylogenetischen Stadium befindet sich z. Th. noch Schoeno- 
xzyphium (was die oberen Ahrchen der Inflorescenz betrifft) und Elyna. 
Bei den ůúbrigen Cariceen ist die Differenzirung noch weiter vorge- 
schritten, auch die Ahrchen sind eingeschlechtig geworden, indem bei 
einem Theil derselben die unterste weibliche Blůthe schwand (resp. 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 97 


"durch eine mánnliche ersetzt wurde), so dass diese Ahrchen rein 
„mánnlich wurden, bei einem anderen Theile aber der schon bei Elyna 
„auf eine einzige Staubblůthe reducirte obere mánnliche Theil des 
Ahrchens gánzlich abortirte, womit die fůr die meisten Cariceen cha- 
"rakteristischen 1blůthigen weiblichen Ahrchen geschaffen wurden. 


| Dass dabei die weiblichen Blůthen immer in einer hoheren Spross- 
| generation bestehen blieben, als die mánnlichen, kam aber dadurch zu 
"Stande, dass in den Ahrchen der niederen Sprossgenera- 
„tion die weibliche Blithe, in denen der folgenden 
náchsthoheren Sprossgeneration der můnnliche Ahr- 
ochentheil in Wegfall kam. 


| Die Art und Weise, wie die Blůthenstánde der Cariceen aus einem 
"ziemlich einfachen origináren Blůthenstande hervorgegangen sind, 
„werden die auf Taf. IV. beigegebenen T schematischen Figuren ver- 
- anschaulichen. 

| Taf. IV. Fig. 1. stellt eine sehr regelmássige einfache Rispe dar, 
eine aus Ahrchen und zwar aus einem endstándicen und mehreren 
"seitlichen zusammengesetzte Ahre oder Traube. Jedes Ahrchen be- 
"steht aus mehreren mánnlichen und einer basalen weiblichen Blůthe. 
"Dies ist der Urtypus, der gegenwártig nirgends mehr unter den Cariceen 
"existirt, aus dem aber alle existirenden Blůthenstánde derselben ab- 
(zuleiten sind. 

| Wenn die Ahrchen alle auf die weibliche Blůthe und eine mánn- 
"liche Blůthe reducirt werden, so erhalten wir den Blithenstand von 
"Blyna.*) Fig. 2. 

| Wenn aber an den Šeitenáhrchen der ganze mánnliche Gipfeltheil 
"reducirt wird, das endstándige Ahrchen dagegen rein mánnlich wird, 
80 entsteht der Blůthenstand der einháusigen Arten der Section Psyl- 
"lophora von Carex mit oben mánnlichen, unten weiblichen endstándigen 
"„Ahrchen“ und der Gattung Uncinia. Fig. 3. 


Es ist nicht zu bezweifeln, dass die zweiháusigen Psyllophorem 
"durch weitere Differenzirung, d. i. durch Vertheilung des mánnlichen 
"und des weiblichen Theils der Inflorescenz der monócischen Pflanze 
bauf zwei Individuen zu Stande gekommen sind. Die mánnlichen Indi- 
viduen bilden námlich nur den oberen Theil, das Verminaláhrchen der 


Ů 


*) Ich habe mich úberzeust, dass der Blůthenstand von žlyna auch ein andro- 
gynes Terminaláhrchen besitzt, was ebenfalls fůr die Richtigkeit meiner 
Auffassung und, wie leicht zu begreifen (da die mánnlichen Ahrchen der 
Cariceen ohne Terminalblůthe sind), gegen die Pax'sche Hypothese spricht. 


rs. mathematicko-přírodovědecká. 7 


„ “ “ 


98 Lad. Čelakovský 


Inflorescenz, die weiblichen nur den unteren aus den reducirten Seiten- 
áhrchen bestehenden Theil, unter Ablast des Terminaláhrchens. 

Nun kann aber die Inflorescenz Fig. 1. durch reichlichere Ver- 
zweigung nach demselben Typus zu einer zusammengesetzten Rispe 
werden, welche Fig. 4. darstellt. Aus einer solchen Rispe sind die 
zusammengesetzteren Blůthenstánde von Schoenoxyphium, Kobresia, 
Carex Sect. Vignea und Eucarex usw. leicht und naturgemáss zufolge 
des námlichen Reductionsprinzips abzuleiten. Die unteren Seiten- 
áhrchen sind in Fig. 4. zusammengesetzt geworden, indem auf die. 
unterste weibliche Blůthe nicht gleich die mánnlichen Blithen, son- 
dern zuvor noch mannweibige Ahrchen eines hóheren Grades gebildet 
wurden. Die erwáhnte unterste weibliche Blůthe braucht sich zwar 
nicht nothwendig zu bilden, ich habe sie jedoch in das Schema auf- 
genommen mit Růcksicht auf jene, nach A. Schultz ziemlich háufigen © 
Fálle, in denen unterhalb der weiblichen „Seitenáhrchen“ vieler Carex- 
Arten das erste Hochblatt dieser zusammengesetzten Ahrchen direkt 
eine einzelne weibliche Blůthe bildet. 

Aus der zusammengesetzteren Rispe Fig. 4. entsteht mit der ge- 
ringsten Reduktion die Inflorescenz vou Schoenoryphium, wenn an den 
Ahrchen des dritten Grades a; der obere mánnliche Theil ablastirt. Der 
mánnliche Gipfeltheil a, úber den 1—3 nunmehr einblůthig und rein. 
weiblich gewordenen Ahrchen (Scheinblůthen) a; bleibt erhalten und 
bildet mit ihnen zusammen ein zusamméngesetztes Ahrchen b; auch 
die oberen einfachen Ahrchen a, a, behalten ihren mánnlichen Gi- 
pfeltheil. 

Etwas weiter geht die Reduktion in der Rispe Fig. 4. bei den 
Carices der Section Vignea (== Homostachyae); indem auch die 
androgynen Ahrchen zweiten Grades a, ihren mánnlichen Gipfeltheil 
einbůssen, so dass sie mit dem rein mánnlich werdenden endstándigen 
Ahrchen zusammen ein endstándiges zusammengesetztes Ahrchen von 
der Art wie die seitlichen zusammengesetzten Ahrchen b darstellen. 
Diese zusammengesetzten Ahrchen (Ahrchen der beschreibenden Bo- 
tanik schlechthin) sind mithin sámmtlich am Grunde weiblich, am. 
Gipfel mánnlich (Aocrarrhenae). (Fig. 5.) | 

Ahnlich wie diese Carices homostachyae acrarrhenae verhált sind 
auch die Gattung Kobdresia (speziell K. caricina Willd.), doch mit. 
dem Unterschiede, dass an den untersten zusammengesetzten Ahrchen b. 
die Ahrchen dritter Ordnung a; nicht durchweg so vollstándig auf. 
die eine weibliche Blůthe reducirt erscheinen, wie bei den genannten 
Carices, indem an der Ahrchenaxe bisweilen noch eine mánnliche 


Ee 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 99 


Seitenblůthe in der Achsel einer Spelze (also wie bei Hlyna) und úber 
ihr sogar noch eine leere Spelze entwickelt wird, oder weniestens an 
dem Axenrudiment neben der weiblichen Blůthe noch ein paar Spel- 
zenrudimente sich finden, wie dies Fig. 5. b veranschaulicht. Kobresia 
ist also ein álterer Typus als Carex, indem bei ihr der mánnliche 
Theil der Ahrchen a; (Fig. 4.) theilweise noch nicht so vollstándie 
reducirt ist, wie bei Carex und selbst bei Sehoenozxyphtum. Durch 
diese 2blůthigen androgynen Ahrchen (von welchen Pax nichts er- 
wáhnt, obwohl schon Koch's Synopsis, auch Eichler sie kennt) 
náhert sich Kobresta der Elyna, bei welcher allerdinegs alle Ahrchen, 
auch das endstándige, 2blůthig und androgyn sind. 

Nun sind aber bei einer grossen Anzahl von Arten der Sektion 
Vignea die zusammengesetzten androgynen Ahrchen in ihrem unteren 
Theile mánnlich, im oberen Theile weiblich (Hyparrhenae). Es ist 
klar, dass diese Inflorescenzen aus der Rispe Fig. 4. nicht ohne weiters 
abgeleitet werden kónnen, leichter aber aus der einfachen Rispe Fig. 1. 
durch eine eigenthůmliche Weiterverzweigung der einfachen andro- 
gynen Ahrchen. Wáhrend die Rispe Fig 4. aus Fig 1. dadurch ent- 
stand, dass androgyne Ahrchen dritten Grades a; am Grunde des 
mánnlichen Ahrchens der unteren Rispenzweige neu gebildet wurden, 
erhált man die Rispe der Hyparrhenae aus der Rispe Fig. 1. dadurch, 
dass die Ahrchen dritten Grades úber jedem mánnlichen Ahrchen in 
Mehrzahl hervorsprossten. Die grundstándige weibliche Blůthe (in 
Fig. 1.) entfiel dafůr nicht nur im endstándigen, sondern auch in allen 
seitlichen Ahrchen. 

Es ist keine Frage, dass diese Art der Verzweigung eine ab- 
normale ist und dass nur die Acrarrhenae einém normalen Rispenbau 
(in Fig. 4.) entsprechen. Als ausgesprochene Abnormitát finden wir 
denn auch die Verzweigung der Hyparrhenae in den Gruppen der 
Psyllophorae (Monostachyae) und der Eucarices oder Heterostachyae, 
indem dort das normál mánnliche Ahrchen abnorm im oberen Theile 
oder auch in der Mitte sich verzweigend weibliche einblůthige Ahrchen 
(Scheinblůthen) erzeugt. So bei Carex acuta, ampullacea u. a. unter 
den Heterostachyae, bei C. Davalltana unter den Monostachyae. Die 
Abnormitát, welche sich bildet, wenn das Ahrchen der mánnlichen 
Pflanze von C. Davalliana an der Spitze oder in der Mitte weibliche 
Scheinblůthen erzeugt, hielt Opiz fůr eine eigene Art und nannte 
sie C. Steberiana. Bei mehreren Aiten der Heterostachyae, wie C. 
Buxbaumii, C. atrata, C. nigra, ist die Bildung weiblicher Scheinblůthen 
am Gipfel der mánnlichen Ahre, die ursprůnglich wohl auch nur als 

Vb 


100 Lad. Čelakovský 


Abnormitát auftrat, sogar normal geworden. In gleicher Weise ist 
auch bei den Homostachyae Hyparrhenae die oleiche abnormale Er- 
scheinung normal geworden; und zwar ist diese abnormale Verzwei- 
gung gewiss erst dann eingetreten, nachdem sich schon die einblů- 
thigen weiblichen Ahrchen bei den Stammformen von Carex durch 
Ablast aus den ursprůnelichen androgynen herausgebildet hatten, 
nachdem also die Ahrchen physiologisch und fast auch morphologisch 
(durch zeitlichen Abort der Ahrchenaxe und Terminalstellung der 
weiblichen Blůthe) Einzelblithen gleichwerthie geworden waren. 

Fiůr die theoretische Ableitung der Hyparrhenae genůgt es zwar, 
das Schema Taf. IV. Fig. 1. zu Grunde zu legen und die mánnlichen 
Ahrchen desselben in eine zusammengesetzte weibliche Ahre zu ver- 
lángern ; indessen lásst sich leicht ermessen, dass der phylogenetische 
Vorgang de facto nicht so einfach war. Denn es mussten ja bereits 
die einblůthigen weiblichen Ahrchen durch Reduktion erworben worden 
sein und diese konnten den mánnlichen Ahrchen nicht coordinirt sein. 
Der áltere Typus, aus welchem die Hyparrhenae hervorgehen konnten, - 
musste also doch eine zusammengesetztere Inflorescenz sein. Nach- 
dem jedoch, wie die frůher erwáhnten Beispiele unter den Mono- und 
Heterostachyae zeigten, die hyparrhenen Ahrchen nur aus ursprůnelich 
mánnlichen Ahrchen entstanden sein kónnen, so musste der Stamm- 
typus der Homostachyae hyparrhenae zahlreichere mánnliche Ahrchen 
im oberen Inflorescenztheile besitzen, unterhalb deren noch normale 
acrarrhene, oder durch Reduktion des mánnlichen Gipfeláhrchens ganz 
weibliche zusammengesetzte Ahrchen sich befanden. Ein solcher In- 
florescenztypus, wie ihn Fig. 6, in einfachster Form zeigt, findet sich 
noch jetzt bei Carex arenaria; denn diese Art hat im oberen Theile 
des Blůthenstandes lauter mánnliche, in der Mitte oben mánnliche 
unten weibliche, am Grunde ganz weibliche „Ahrchen“. Mit C. are- 
naria náchst verwandt, trotz der abweichenden Blůthenordnung, sind 
mehrere hyparrhene Arten mit der gleichen Rhizombildung, wie Carex 
brizovdes und Sehreberi, Aus der normalen Inflorescenz der C. are- 
naria Taf. IV. Fig. 6. konnte nun die Inflorescenz- mit hyparrhenen 
Ahrchen in der Weise hervorgehen, dass die mánnlichen Ahrchen, 
zunáchst wohl auch nur als Abnormitát, am Gipfel wie bei C. Bux- 
baumi ete. weiblich wurden, worauf dann, als sich diese Bildung be- 
festigt hatte, die unteren zur Gánze oder im unteren Theile weib- 
lichen Seitenáste (b) der Rispe als úberfůssig total reducirt, d. h. 
nicht mehr gebildet wurden, ebenso wie der untere weibliche Theil 
der einfacheren Inflorescenz einer monostachischen einháusigcen Carex- 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 101 


Form reducirt wurde oder entfiel, wenn daraus die mánnliche Ahre 
einer zweiháusie werdenden Form hervorgehen sollte. Wir bemerken 
úberdies beim Verwandtschaftskreise der C. arenaria, zu dem auch 
die C. ligerica und C. děsticha gehort, dass dort die normale Anord- 
nung der Blůthenrispe úberhaupt sehr ins Schwanken gerathen ist 
und noch gegenwártig schwankt. Besonders Carex distícha ist in 
dieser Hinsicht variabel; ihre unteren „Ahrchen“ sind meist weiblich, 
die obersten, die ursprůnelich gewiss mánnlich waren, sind aber auch 
weiblich geworden, nur die mittleren sind mánnlich geblieben; jedoch 
kommen Varianten vor, in denen die obersten am Gipfel wieder 
mánnlich werden oder die mittleren am Grunde ebenfalls weiblich 
auftreten. 

Hier ist nun auch der Ort, der Frage náher zu treten, ob in 
der Gattung Carex die einfachere Rispe Taf. IV. Fig. 1. oder die 
zusammengesetztere Fig. 4. ursprůnelicher ist, ob also die Monasta- 
chyae aus gewissen Polystachyen durch Reduktion hervorgegangen sein 
mógen oder ob die Monostachyae alter sind und aus ihnen erst die 
Homostachyae und Heterostachyae durch reichlichere Verzweigung der 
Rispe sich gebildet haben. Es wáre aber auch noch eine dritte Móg- 
lichkeit, dass beide Reihen einen getrennten Ursprune gehabt hátten, 
wenn námlich die Gattung Carex vielleicht polyphyletisch wáre. Die 
Frage ist nicht ganz leicht zu entscheiden, nicht nur in der Gattung 
Carex, sondern auch anderwárts, z. B. in der weiteren Gattung Seěrpus 
(die neuerdines von E. Palla in Engler's Jahrb. X. 1888, und 
zwar nach anatomischen Merkmalen, wiederum in eine Anzahl klei- 
nerer, auch habituell natůrlicher Gattungen aufcgelóst worden ist). 
Doch spricht bei den Carices ein Umstand dafiůr, dass die einfachere 
Infiorescenz, also auch die Gruppe der Monostachyae die urspriůng- 
lichere ist. Es deutet námlich das nicht seltene Vorkommen der 
weiblichen Blůthe aus dem Vorblatt der zusammengesetzten Ahrchen b 
(in Fig. 4.), welche wohl ebenso wie die weibliche Blůthe am Grunde 
des endstándigen mánnlichen Ahrchens atavistische Bedeutung hat, 
darauf hin, dass die weiblichen Ahrchen dritter Ordnung a, erst spáter 
zwischen jene weibliche Basalblůthe und das endstán- 
dige mánnlicheAhrchen eingeschoben worden sind, denn 
wáre die zusammengesetzte Rispe Fig. 4. ursprůnglicher, so wáre die 
weibliche Blithe, ebenso wie sonst an allen Rispensprossen, am 
Grunde des mánnlichen Ahrchens G, zu erwarten. Dass die Berei- 
cherung und Weiterverzweigung der Rispe in hóhere Grade that- 
sáchlich in der angegebenen Weise stattinden kann, das zeigen uns 


102 Lad. Čelakovský 


ganz evident noch gegenwártig die nicht seltenen abnormen Durch- 
wachsungen der fůr gewóhnlich abortirenden Ahrchenaxe aus dem 
Fruchtschlauche verschiedener Čarex-Arten. Pax erwáhnt (Engler's 
Jahrb. 1. c. pag. 7.) solche teratologische Vorkommnisse, in denen 
jene abortirende Axe in verschiedener Weise „verlaubte oder aber 
eine mánnliche Blůthe trug“. Viel háufiger sind aber solche abnorme 
sehr bekannte Prolifikationen, in denen die sonst abortirende Axe in 
ein zusammengesetztes weibliches Ahrchen auswáchst, was ich selbst 
auch wiederholt bei Arten der Heřerostachyae angetroffen habe, wáh- 
rend mir die von Pax erwáhnten Fálle noch nicht vorgekommen sind. 
Der Fall, wo die sonst abortirende Axe ůber der weiblichen Blůthe 
noch eine mánnliche Blůthe trug, hat offenbar atavistischen Charakter 
und erinnert an Hlyna und Kobresta mit ihren androgynen 2blůthigen 
Ahrchen.  Wenn aber die Ahrchenaxe auswachsend lauter seitliche 
weibliche Ahrchen oder Scheinblůthen erzeugt, so ist das etwas Neues, 
eine Bereicherung der Inflorescenz und Bildung von einblithigen 
weiblichen Ahrchen 4ten Grades a,. (Fig. 7. b) Das auf diese Weise, 
neu gebildete zusamengesetzte Ahrchen ist ein Wiederholungszweig c 
des Zweiges b; an seinem Gipfel ist das natůrlich wegen der bei den 
Heterostachyae bereits erreichten ussersten Geschlechtsdifferenzirung 
(worůber das Nachfolgende noch zu vergleichen ist) nicht entwickelte 
mánnliche Terminaláhrchen theoretisch zu ergánzen, wie an dem 
Zweige b zuvor. Ferner sehen wir, wie bei dieser Bereicherung am 
Grunde des zusammengesetzten Ahrchens c die Basilarblůthe direkt 
in der Achsel des Deckblatts (hier Utriculus) stehen bleibt, ebenso 
wie auf der vorhergehenden normalen Axe b háufie eine solche weib- 
liche Blůthe sich befindet (Fig. 7. b), und man ist berechtigt zu sagen, 
dass bei der abnormalen Zweigbildung wirklich die neuen 1blůthigen 
weiblichen Ahrchen a, zwischen die Grundblůthe und den theoretisch 
zu ergánzenden terminalen mánnlichen Ahrchentheil (des Ahrchens a;) 
eingeschoben worden sind. Daraus ist es dann auch erlaubt zu 
schliessen, dass auch die zusammengesetzten Ahrchen b in Fig. 4. in 
gleicher Weise aus den einfachen Ahrchen a, der Fig. 1. hervorge- 
gangen selen; wie ich das soeben als nothwendige Conseguenz der 
Basilarblůthe am Zweige b bezeichnet hatte. 

Wenn also auch im Grossen und Ganzen die polystachischen 
Carex-Arten als aus den monostachischen durch Bereicherung der 
Rispe entstanden zu denken sind, so ist es doch anderseits auch 
moglich, dass daneben auch manchmal eine polystachische Form wieder 
zur frůheren einfacheren Inflorescenz zurůckeekehrt ist. Ich habe 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 103 


dabei speciell die Carex obtusata Liljebl. im Auge, die friiher unter 
den Monostachyae ihre Stelle hatte, bis man erkannte, dass sie nur 
eine monostachische Form der heterostachischen Carex supina Wahl. 
ist. Es důrfte nun sehr schwer zu entscheiden sein, ob die viel 
seltenere monostachische Form die im Aussterben begriffene Urform 
darstellt, oder ob sie aus der verbreiteteren C. supína nur hie und da 
selten als neuere reducirte Variation entstanden ist. 

Natůrlich gilt das so eben Gesagte nur fůr Carex, nicht fůr alle 
Cariceen, denn Schoenoxyphtum, welches álter ist als Carex, verlangt 
zu seiner Ableitung eine zusammengesetzte Rispe, wie in Fig. 4., es 
muss also diese letztere mehr als einmal aus der einfacheren Rispe 
durch weitere Verzweigung sich gebildet haben. 

Entschieden vorgeschrittener als die Homostachyae sind die 
Heterostachyae. Dies beweist die vollkommene geschlechtliche Diffe- 
renzirung der Partialinfiorescenzen (Ahrchen), welche wieder das Re- 
sultat einer weiter vorgeschrittenen Reduktion ist. Die Inflorescenz 
der Heterostachyae (Taf. IV. Fig. T.) entstand námlich aus der Rispe 
Fig. 4. durch weitere Reduktion des mánnlichen Gipfeltheils der 
Zweige b und durch totale Reduktion, gleichsam Úberspringung der 
oberen, in der normalen Rispe das Endáhrchen wiederholender Ahr- 
chen a,. Nur in jenen Fállen, wo mehrere mánnliche Ahrchen auf- 
treten (C. acuta, paludosa, vesicaria usw.) sind die oberen Ahrchen a, 
nicht geschwunden, sondern nur durch Entfall (resp. mánnliche Meta- 
morphose) der weiblichen Grundblůthe gleich dem endstándigen Ahrchen 
rein mánnlich geworden, so wie in Fig. 6., wenn wir an den mánn- 
lichen Ahrchen a, a, die nur fůr die Hyparrhenae und fůr gelegent- 
liche Abnormitáten giltigen weiblichen Gipfeltheile F uns weg denken. 

Hiermit habe ich nachgewiessen, dass sich alle Variationen der 
Blůthenstánde der Cariceen bis in die einzelnen Details aus einem 
gemeinsamen Schema (Fig. 1.), in welchem unbegránzte androgyne, 
im oberen Theile mánnliche, an der Basis, in einer einzigen Blůthe, 
weibliche Ahrchen vorkommen, ganz einfach durch Reduktionen ver- 
schiedenen Grades ableiten lassen, und dass dieses Schema alle auf 
Geschlechtervertheilung sich beziehenden Thatsachen vollkommen und 
ungezwungen erklárt“). Darin liegt auch die Gewáhr der phylogene- 


*) Die Erklárung, welche hier fůr die Vertheilung der beiden Geschlechter 
auf verschiedene Sprossrangstufen bei den Cariceen gegeben wurde, hat auch 
noch den Vorzug, dass sie auf analoge Verháltnisse bei anderen Planzenfa- 
milien gleich anwendbar ist. Auch bei den Amentaceen sind zumeist entweder 
die mánnlichen oder die weiblichen Blůthen von Sprossen eines hóheren 


104 Lad. Čelakovský 


tischen Wahrheit des zu Grunde gelesten Gedankens. Dessen Durch- 
fůhrung leitet nothwendig zu der Annahme, dass die mánnliche Blůthe 
von Blyna zu der darunter befindlichen Spelze lateral und nicht 
wirklich terminal ist. Mit grosser Wahrscheinlichkeit lásst sich er- 
warten, dass dies auch entwickelunesceschichlich noch nachgewiesen 
werden wird. Gewiss vorhersagen kann man es freilich nicht, weil 
es immerhin měslich ist, dass die Ahrchenaxe mit der Anlage der 
einzigen axilláren mánnlichen Blůthe total ablastirt, in Folge dessen 


die letztere entwickelungsgeschichlich terminal, mit Růcksicht auf ihre 


phylogenetisch frůhere laterale Stellune aber pseudoterminal werden 
miisste. Viele Gráser mit einblůthigen Ahrchen (z. B. Anthoxanthum, 
Agrostis etc.) bieten ja dieselbe Erscheinung dar. 

Die Ahrchen der Cariceem sind also, und waren schon bei den 
Stammformen unbegránzt, und darum kónnen die Riedgráser nicht 
mit den Rhynchosporeen und Gahnieen zusammen in einer Gruppe 
stehen, welche nach ihnen den Namen Caricoideae fiůhren kónnte, 


sondern sie gehoren den unbegránzten Ahrchen nach zu den Seir- 


potdeen, wenn man sie nicht lieber als besondere Gruppe neben den 
Scirpoideen getrennt halten will. Dass úbrigens das System der Cype- 
raceen noch nicht endoůltie festgestellt ist, und die genaue und sichere 
Kenntniss der Anordnung der Ahrchen in verschiedenen Gattungen 
noch manches zu wůnschen lásst, geht auch daraus hervor, dass z. B. 
Pax die Selerieen, die den Cariceen nahe zu stehen scheinen, in seiner 
ersten Abhandlung zu den Scirpoideen stellte, wáhrend er sie in den 
„Pflanzenfamilien“ wieder bei seinen Caricotdeen einreihte, ohne dass 
der Grund dieser so ganz veránderten Beurtheilung klar ersichtlich 
wůrde. 


Ich habe an einer Stelle dieser Abhandlung den Satz, dass die 
Zwitterblůthen álter selen als eingeschlechtige Blůthen, indem die 
letzteren úberall durch Differenzirung aus jenen entstanden sein můssen, 
nur oberfláchlich berůhrt, um die Darstellung der Inflorescenzver- 
háltnisse bei den Cariceen nicht allzu sehr zu unterbrechen; zum 
Schlusse aber nehme ich dieses Thema wieder auf, weil in Betreff 


Ranges gebildet, und der phylogenetische Hersang, durch welchen dieser 
Zustand aus ursprůnglicher Coordination der Blůthen verschiedenen Ge- 
schlechtes bewirkt wurde, war derselbe wie bei den Cařiceen, worůber in 
einer kůnftisen Sitzung ber kónigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften 
das Náhere mitgetheilt werden wird. 


, 
: 
i 


3 750 


Úber die Blůthenstůnde der Cariceen. 105 


desselben die richtige Erkenntniss noch durch manche entgegenste- 
hende Ansichten getrůbt, ja bisweilen total verkehrt wird. 

Es lásst sich im Hinblick auf die Kryptogamen und den schon 
auf dieser Stufe klar zu erkennenden Prozess der phylogenetischen 


"Differenzirung unschwer der Nachweis fůhren, dass der ursrprůne- 


lichste Typus einer phanerogamen Blůthe reichblátterig und doppel- 


geschlechtig, aus vielblátterisem Androeceum und Gynaeceum, sowie 


dessgleichen áusseren Hůllbláttern (resp. Perigon) in spiraliger Blatt- 
stellung bestehend, gewesen sein muss, und dass aus diesem zunáchst 
durch theilweise oder durchsángice Auirlbildung, bestimmte Normi- 
rung der Zahl der Auirle und Auirlelieder der monocotyle (und in 
gleicher Weise auch der dicotyle) Normaltypus entstanden ist, dass 
ferner aus der hermaphroditen Blůthe durch Reduktion und geschlecht- 
liche Differenzirung die eingeschlechtigen, erst einháusigen, dann aus 
diesen die zweiháusigen Blůthen, endlich durch verschieden weit- 


"gehende Reduktion in der Zahl der Auirle und Auirlglieder die ver- 


armten, dem Normaltypus mehr und mehr entfremdeten Blůthenformen 
hervorgegangen sind. 

Die ersten Blůthenbildungen finden wir schon unter den Gefáss- 
kryptogamen (Egutseten, Lycopodien, Selaginellen), und deren Betrach- 
tung lehrt, dass die ersten Blithen reichblátterig, von unbestimmter 
Blattzahl sein mussten. Was die geschlechtliche Differenzirung betrifft, 
so begegnen wir zunáchst ungeschlechtlichen, d. h. geschlechtlich noch 
undifferenzierten Blůthen und Fruchtbláttern úberhaupt (Bguiseten, 
Lycopodiem), anderseits vollzog sich die Differenzirung noch vor der 
Blůthenbildung (námlich vor Begrenzune der Sprossaxe und Metamor- 
phose der Fruchtblátter), und wir sehen nach vollzogener geschlechtlicher 
Difierenzirung der Sporenfrůchte zuerst die Blátter alle gleichmássig 
doppelgeschlechtig (Rhizocarpeen) und zwar zuerst selbst die ganzen 
fruchtbildenden Abschnitte (Marsiliaceen) doppelgeschlechtig, dann 
schon die einzelnen Blattabschnitte geschlechtlich differenziert, rein 
mánnlich und rein weiblich (Salvřniaceen). Sodann sind bei den Lyco- 
podinen (Dichotomen) stets schon die ganzen Fruchtblátter geschlecht- 


-lich differenziert, aber noch beisammen auf derselben Axe (Bedingung 
„der Zwitterblůthe), und zwar stehen die weiblichen Blátter unten, 


die mánnlichen oben (Selaginella), oder umgekehrt die mánnlichen 
unten, die weiblichen oben (bei Isočťes in demselben Jahrestriebe). 


| Letzteres ist schon die Anordnung, wie sie in der hermaphroditen 


phanerogamen Blithe sich forteeerbt hat. Eingeschlechtige Blůthen 


- (oder der Blůthenbildung vorhersehende Triebe) finden wir bei den 


>> jé 


106 Lad. Čelakovský 


gegenwártigen Gefásskryptogamen noch gar nicht;*) nur hin und! 
wieder werden bei einzelnen Arten der $Selaginellen in manchen, 
Blůthen (sog. Ahren) keine Macrosporaneien entwickelt, so dass hier: 
also mehr abnormal oder zufállig mánnliche Blůthen gebildet werden,, 
ohne dass es je zu einer ordentlichen Scheidung in mánnliche und 
weibliche Blithen kommen wůrde. 

Gegen den phylogenetischen Satz, dass Zwitterblůthen ursprůng- 
licher sind als getrenntgeschlechtige, kónnte aber eingewendet werden,, 
dass doch die heutigen Gymnospermen durchgehends dicline Blůthen 
besitzen und dass sie trotzdem tiefer stehen als die Angtospermen., 
Allerdings, wáren die heutigen Angiospermen Nachkommen der heutigen 
Gymnospermenfamilien, so wáren wir mit unserem obigen Satze ge- 
schlagen, allein es darf behauptet werden, dass dies gar nicht der: 
Fall ist, und dass niedrigere Gruppen sehr háufig in irgend einer 
Beziehung fortgeschrittener zu sein pflegen als hoher stehende aber 
nicht direkt von jenen ableitbare Typen. So sind also auch die 
heutigen Gymnospermen in der Trennung der Geschlechter mehr vor- 
geschritten als die Hauptmasse der Angčospermen. Die recenten 
Gymnospermen stammen gewiss von Urformen ab, die, sei es noch 
auf der Gymnospermenstufe, oder sei es wenigstens auf der krypto- 
gomen Stufe, Zwitterblůthen besassen, denn dass die heutigcen Gymno- 
spermen  verháltnissmássig hochstehende Gipfelpunkte der gymno-. 
spermen Entwickelung reprásentiren, geht schon daraus hervor, dass; 
ihre mánnlichen und weiblichen Blůthen und Blůthenblátter sehr: 
abweichend gebaut, also aus mehr gleichartigen Blůthen und Sporen-- 
bláttern, wie wir solche bei den Gefásskryptogamen sehen, durch. 
einen, zumal bei den Coniferen, gewiss ziemlich langwierigen Pro-. 
cess differenzirt sind. Auch ist es von Bedeutung, dass gerade die, 
alterthůmlichste Gymnosperme, die Genetacee Welwitschta, statt rein| 
mánnlicher Blůthen weiblich funktionslose (also reducirte) Zwitter-- 
blůthen besitzt. Eine solche Blůthe lásst sich phylogenetisch nur aus, 
einer ehemals fungirenden Zwitterblůthe entstanden denken, nicht, 
aber als aus einer rein mánnlichen weitergebildet, wie ich vor nun, 
15 Jahren irrthůmlich geglaubt habe. 

Von den Angčospermen, deren Hauptmasse noch immer Zwitter- 
blůthen besitzt, gilt der Satz, dass dikline Blůthen (mógen sie nun. 
Spuren des anderen Geschlechts besitzen oder nicht) von Zwitter-. 


*) Wohl nur durch ein Versehen nennt Nágeli l. c. p. 498 die Gefásskrypto- : 
gamen unter jenen niederen Gefásspflanzen, die. bloss eingeschlechtige | 
Blůthen besitzen. 


j 
l 
I 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen 107 


"blůthen abstammen, mit um so grósserer Evidenz. Freilich becegnet 
man aúch auf diesem Gebiete entgegengesetzten Meinungen. S80 sagt 
iz. B. A. Schultz, wie bereits frůher angedeutet worden, von den 
„Cariceen, es sei offenbar, dass sich dieselben „gar nicht aus einem 
"hermaphroditen Grundplan entwickelt haben, wie dies nach Analogien 
mit anderen niedrig stehenden Familien leicht verstándlich ist.“ 


Bleiben wir bei den WMonocotylen, so kónnen mit solchen ver- 
meintlich niedrigstehenden Familien etwa die Najadeen, Aroiďeen, 
Lemnaceen, Centrolopideen und áhnliche gemeint sein. Fůr die gewóhn- 
liche, phylogenetisch nicht orientirte Anschauung haben diese und 
áhnliche Familien allerdings eine niedrige Stellung; anders aber ver- 
Čhált sich die Šache, wenn wir uns zur phylogenetischen Anschauungs- 
weise erheben. Fiir diese sind solche anscheinend niedrig stehende, 
ármlicher ausgestattete Familien gerade die phylogenetisch fortge- 
schritteneren, welche, wenn sie auch eine geringere Zahl von Organen 
und eine in mancher Hinsicht einfachere Organisation zeigen, dennoch 
auf einer hoheren Entwickelungsstufe stehen, weil auch Reduktion, 
die fůr scharfe Differenzirung unentbehrlich ist, einen Fortschritt 
bedeutet. 

Gewóhnlich finden sich in solchen Gruppen, die man im Allge- 
"meinen fůr die niedriger stehenden betrachtet, Gattungen, welche dem 
completen normalen Blůthentypus noch nahe stehen oder ganz mit 
ihm úbereinkommen, und dann in fortschreitender Reihe solche Formen, 
„die immer weiter vom Typus, z. B. im gegebenen Falle vom mono- 
"cotylen Normaltypus, abweichen, und mehr und mehr reducirt, immer 
einfachere Verháltnisse zeigen. Man findet dann, dass sich, wie bei 
den Cyperaceen, der Normaltypus nicht růckwárts von den verarmten 
Formen aus construiren lásst, wohl aber umgekehrt diese aus dem 
Normaltypus abgeleitet sein miissen. So z. B. finden wir in der 
Aroideengruppe den Normaltypus bei den Orontieen, dann stufenweise 
allmáhliche Reduktion, die in der zur Gruppe gehorenden Familie der 
Lemnaceen den ussersten Grad erreicht, und zwar nicht nur im re- 
produktiven, sondern auch im vegetativen Bereiche.*) In der Gruppe 
"der Najadeen náhert sich nur noch Potamogeton (etwas weniger auch 
" Ruppia) dem Normaltypus (die sogenannten Connectivschuppen muss 
ich abweichend von Eichler und in Úbereinstimmung mit Hegel- 
| maier trotz der Argumentation Eichlers fir ein Perigon halten), 


*) Die Ableitung der Lemnaceen von den Pistiaceen, so wie sie Engler in 
scharfsinniger und treffender Weise geceben, hat meinen vollen Beifall. 


108 Lad. Čelakovský 


wáhrend die úbrigen Gattungen mit diclinen Blůthen reducirte Formen 
darstellen. Die Centrolepideen scheinen sich zwar, besonders nach! 
Eichler's Deutung, dem monocotylen Normaltypus gánzlich zu ent- 
ziehen, doch ist Eichler's Auffassung der Verháltnisse nicht zwei- 
fellos und měchte ich mich in mehreren Punkten eher der vom 
Hieronymus vertretenen Ansicht anschliessen. Úberdies sind die, 
Centrolepideen mit den Restiaceen und Eriocauloneemn náher verwandt 
(Enantioblastae )), welche dem Normaltypus folgen oder doch nahe: 
stehen, so dass auch die Blůthen der Centrolepideen ganz zweifellos; 
aus dem Normaldiagramm im Wege der Reduktion hervorgegan- 
gen sind. 

Allerdings hat eine so hervorragende Autoritát in der Blůthen- 
morphologie wie Eichler die Zurůckfůhrune solcher reducirten 
Formen auf den Normaltypus fůr undurchfůhrbar erklárt, weil „deri 
ganze Bauplan ihrer Blůthe ein anderer ist, und weil bei ihnen eine 
von Grund aus verschiedene Bildungsweise Platz greift“. Allein solche“ 
Baupláne, die einer jetzt antiguirten idealistischen Anschauungsweise 
entstammen, existiren als phylogenetisch gesonderte Typen gar nicht,, 
sondern sind nur Variationen, zumeist Reduktionsvariationen eines; 
allgemeineren vollstándigeren Typus, und diese Variationen, diese' 
Reduktionen haben sich in verschiedenen Verwandtschaftsgruppen un-> 
abhángie, zwar nicht in oleicher, aber in áhnlicher Weise ófter wie-- 
derholt. 

Dem phylogenetischen Satze, dass alle diclinen Blůthen in írů-. 
herer oder spáterer Vorzeit aus Zwitterblůthen differenzirt sind, steht. 
besonders noch eine herrschende Ansicht der Morphologie entgegen,, 
nach welcher nur ein Theil der eingeschlechtigen Blůthen aus Zwitter-. 
blůthen sich hervorgebildet hátte, wáhrend ein anderer Theil die Ein- 
geschlechtigkeit schon ursprůnglich besessen haben soll. Der erstere. 
Fall finde dort statt, wo noch Spuren des anderen Geschlechts zu- 
růckgeblieben sind oder wenigstens die diclinen Blůthen sonst gleichen. 
Bau haben, der zweite Fall soll dort anzunehmen sein, wo mánnliche © 
und weibliche Blůthen weiter differiren oder einem verschiedenen. 
„Pauplane“ folgen. Der erstere Fall lásst sich manchmal auch daran 
erkennen, dass in einzelnen Blůthen das andere Geschlecht wiedér- 
erscheint; es war also abortirt oder ablastirt. Diese Diclinie ist durch. 
Ablast des anderen Geschlechtes entstanden, und danach richten sich. 
dann auch die Diagramme. Im Falle der als ursprůnelich angenom-. 
menen Diclinie sind aber mánnliche und weibliche Geschlechtsblátter © 
einander taxonomisch homolog und diese Homologie áussert sich ab- | 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 109 


"normer Weise durch das Erscheinen des anderen Geschlechts an den- 
fselben Sexualbláttern ; solche dicline Blůthen sollen durch „um- 
gleiche sexuale Metamorphose homologer Glieder“ zu Stande ge- 
'kommen sein. 


Da nun die geforderten Kennzeichen nicht immer gefunden 
Pwerden, so ist man natůrlich bezůglich gewisser Familien und Tribus 
lim Unklaren oder streitet darůber, ob dieser oder jener Fall vor- 
liege. Dies gilt z. B. gleich von den Cariceen. Eichler sagt von 
'ihren Blůthen, sie seien diclin nicht in Folge von Abort, sondern 
(durch verschiedene Metamorphose homologer Glieder, weil die Stel- 
Ilungsverháltnisse zur Annahme von Unterdrůckung irgend welcher 
/Theile keinen Grund abgeben. Pax hingegen, der von der wohl er- 
(kannten Nothwendigkeit, die diclinen Carew-Blůthen aus hermaphro- 
ditem Urtypus abzuleiten, auseeht, nimmt deshalb Abort an und er- 
'klárt die gleiche Orientirung der mánnlichen und weiblichen Ge- 
(schlechtsblátter damit, dass ja die 3 Staubblátter von Carex den 3 
(áusseren Staubbláttern der ursprůnglichen Zwitterblůthe entsprechen, 
Idenen die Carpelle, wenn in der Dreizahl, superponirt sind. 


Dieser ganze Widerstreit der Auffassungen ist aber scheinbar und 
Iunwesentlich, weil die Annahme einer verschiedenen Herkunft der 
(diclinen Blůthen nach der oben auseinandergesetzten Unterscheidung 
(zwischen ihnen iberhaupt unbegrůndet ist. Davon ůberzeugt man 
Isich am besten durch die beiden Gattungen der Salicineen, Salix und 
Populus. Bei den Weiden kónnen sich die Carpelle in allen Zwi- 
schenstufen allmáhlich in Staubgefásse umwandeln, und umgekehrt, 
|woraus man schloss, dass Carpelle und Staubgefásse taxologisch iden- 
tische Blátter sein, und hieraus wieder, dass sie nicht aus einer 
(hermaphroditen Grundform hervorgegangen sein kónnen. Ganz anders 
verhált sich Populus: die Umwandlung der verschiedenen Geschlechts- 
blátter in einander kommt hier nicht vor, wohl aber sind hier Zwitter- 
blůthen beobachtet, bestehend aus Staubgefássen und einem Pistill 
(im Centrum der Blithe; somit wáren die diclinen Blůthen der Pappeln 
(durch Abort aus Zwitterblithen entstanden. Nun ist es aber offenbar 
widersinnig, fůr Populus die Abstammung von einem: hermaphroditen 
(Grundtypus zu proklamiren, fůr die so nahe verwandte Gattung Salix 
'aber nicht. Darum meint denn auch Eichler, jene abnorme Meta- 
'morphose bei den Weiden sei fůr ursprůnglich getrenntes Geschlecht 
nicht schlechthin beweisend, weil sich Staubblátter in Carpelle um- 
'wandeln kónnen, auch ohne taxologisch gleichwerthig zu sein, daher 


7 Bd k 


110 Lad. Čelakovský 


scheine ihm die Frage noch offen und wůrde er selbst lieber an einen | 
hermaphroditen Grundplan glauben. 

Warum aber nur hier, bei den Salicineen, warum nicht auch. 
z. B. bei den Cartceen, da doch auch bei Salix im Diagramm kein. 
Grund zur Annahme von Abortus vorliegt, indem bei Saliz wie bei. 
Carex die Carpelle in der weiblichen Bliůthe dieselbe Stellung haben | 
wie die Staubblátter in der mánnlichen? Offenbar war fůr die ver-. 
schiedene Beurtheilung von Salix und von Carex nicht das diagra-- 
matische Verhalten Ausschlag gebend, sondern nur das zufállige Auf- 
treten von Zwitterblůthen bei Populus. Bei alledem bleibt es zu 
erkláren, wesshalb sich Salix, Carex und Populus in Bezug auf den 
Úbergang in die zweigeschlechtige Form so verschieden verhalten.. 
Ganz richtig bemerkt diesfalls Pax, der Einwand gegen die Ablei-. 
tung der Carex-Blůthen aus hermaphroditem Typus, dass námlich 
selbst in Vergrůnungen oder sonst abnormal niemals eine Andeutung ' 
des hermaphroditen Blůthenbaues sich auffinden lásst, entkráfte sich © 
damit, dass sich „Růckschláge nur auf Stadien erstrecken, welche in. 
der phylogenetischen Entwickelung nicht allzuweit zurůckliecen.“ 


So ist denn in der Gattung Populus, welche durch die Mehrzahl © 
der Staubgefásse und das besser entwickelte Perigon*) der herma-. 
phroditen Grundform noch náher steht, ein atavistischer Růckfall in, 
normale Zwitterblůthen noch móglich; bei Salix, deren Staubblátter 
meist auf die Zweizahl und deren Perigon auf 1—2 Drůsen reducirt 
worden, deren Blůthen sich also bedeutend weiter vom normalen 
hermaphroditen Urtypus entfernt haben, ist dies nicht mehr měglich;. 
der Úbergang in's andere Geschlecht kann sich nur so áussern, dass. 
dieselben Blátter, die z. B. weiblich sein sollten, mánnlich werden. 
Ebenso bei Carex, wenn z. B. im Utriculus statt dem Fruchtknoten. 
Staubblátter gefunden werden, welchen Fall Urban und frůher nach 
Masters auch Andere beobachtet haben. Die Staubblátter und Car- 
pelle sind hier wirklich taxologisch homolog geworden, aber diese 
Homologie ist kein Beweis ursprůnelicher Diclinie, sondern lediglich. 
einer schárferen und ganz befestigten geschlechtlichen Differenzirung. 


Es giebt eben verschiedene Stufen der geschlechtlichen Tren- 
nung der Blůthen; die geringeren Stufen beruhen ohne Zweifel auf 
Abort, die volikonimensté Stufe geschlechtlicher Differenzirung wird. 
aber erreicht durch ungleiche sexuelle Ausbildung taxologisch-homo- 


*) Ich habe gute Grůnde, den Blůthenbecher der Pappeln und die Drůsen von 
Salix fůr Metamorphosen und Reste eines Perigons zu halten. 3 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 111 
| 

| loger Geschlechtsblátter, auf welcher Stufe ein Abort nicht mehr nach- 
(weisbar ist. Dass der Grundtypus, aus dem die Cariceen wie die 
' Cyperaceen úberhaupt abgeleitet sind, nicht nur zwitterig war, zwei 
Staminalkreise und einen Carpellkreis besass, sondern auch zwei drei- 
| záhlige Perigonkreise, unterliegt keinem Zweifel, aber daraus folst 
| nicht, dass wir im Diagramm der Cariceenblůthen alle diese Forma- 
| tionen, alle diese 5 Kreise gewissermassen mitschleppen můssten, ob- 
„zwar faktisch nur ein Kreis vorhanden ist. 

Die Annahme des Ablastes hat nur dort Sinn und Berechtigung, 
-wo die Taxonomie der Blůthe sie fordert, um theoretisch die Lůcken 
| auszufůllen, in welchen auch čfter gelegentlich die supponirten Glieder 
| wieder zum Vorschein kommen. 

Úberhaupt ist es ein Irrthum zu glauben, dass phylogenetische 
 Reduktion und Ablast eleichbedeutend seien, oder dass Reduktionen 
„nur im Ablast bestehen důrften. Im Gegentheil finden die Reduk- 
| tionen viel háufiger ohne Ablast (d. h. Unterdrůckune bestimmter 
| Glieder an bestimmter Stelle), sondern durch Úberspringen, absolutes 
| Nichtweiterbilden gewisser Glieder, gewisser Formationen statt. Wenn 
| z. B. zwischen Laubbláttern und Hochbláttern oder sonst zwischen 
| zwei Blattformationen frůher Úbercangformationen bestanden haben, 
| dann aber bei schárferer Differenzirung die Hochblátter im unver- 
- mittelten Sprunge auf die Laubblátter folgen, so wird doch Niemand 
annehmen, dass die Zwischenblátter abortirt oder ablastirt seien. Oder, 
- da die scharfdifferenzirten Sprossgenerationen, welche die mehraxigen 
| Pflanzen aufweisen, ohne Zweifel aus ursprůnglich gleichartigen, alle 
moglichen Blattformationen tragenden Sprossgenerationen durch Re- 
duktion (bestimmter Formationen auf bestimmten Axen) entstanden 
sind, so kann man sich doch diese Reduktion nicht so vorstellen, 
dass die auf dieser oder jener Axe nicht entwickelten Formationen, 
z. B. Laubblátter auf reinen Blůthensprossen, dort abortirt (resp.; 
was wesentlich dasselbe ist, ablastirt) seien. Wenn wir ferner in dem 
endstándigen mánnlichen Ahrchen der Carices die basale weibliche 
Blůthe als reducirt betrachten, so meinen wir auch nicht, dass selbe 
- dort abortirt sei, sondern dass sich die unterste Blůthe statt weib- 
- lich gleich den folgenden alsbald mánnlich gebildet hat. Wenn in 
unserer Taf. IV. Fig. 7., bei den heterostachischen Cartces, die Ahr- 
chen a, des ursprůnglichen Rispentypus fehlen, so sind sie auch nicht 
abortirt, sondern nur ausgefallen oder úbersprungen worden, indem 
auf den obersten Zweig d sofort das mánnliche Terminaláhrchen ge- 
bildet wurde. 


= 


MZ V 2 xe Lad. Čelakovský 


Bei verschiedenen Cyperaceen, z. B. Hoppia, Beguerela, Mapania, 
finden sich axilláre perigonlose einmánnige Blůthen. Kein Zweifel, 
dass dieselben aus Gmánnigen Zwitterblůthen reducirt sind, aber doch. 
nicht so, dass wir Abort aller Glieder bis auf ein Staubblatt an- 
nehmen sollten. Wahrscheinlich wáchst hier wie in áhnlichen Fállen 
(Centrolepideen, Najas ete.) der axilláre Blůthenhócker unmittelbar 
in das einzige Staubblatt aus. Die ganze Blůthe ist hier eben auf © 
ein einziges ŠSprossglied verarmt; eine eigentliche (mehrgliedrige) 4 


Blůthenaxe existirt hier gar nicht mehr, daher kann auch vom Abort | 


oder Ablast von Bláttern auf einer solchen Axe keine Rede sein. 


Ebensowenig wie der Umstand, ob die Eingeschlechtigkeit auf | 
Abort beruht oder nicht, steht der Herkunft dikliner Blůthen aus 
zweigeschlechtigen die gróssere morphologische Differenz dieser Blůthen © 
und ihrer Blůthenstánde entgegen. Bei den Cupuliferen z. B. ist diese | 


Differenz gewiss sehr bedeutend und doch finden sich bei Castanea | 


nicht nur Zwitterblůthen, sondern auch, wie Eichler gezeigt hat, (| 
alle Úbergánge aus weiblichen in Zwitterblůthen, aus den weiblichen | 
cupulabegabten Partialinflorescenzen in die mánnlichen der Cupula 
entbehrenden Blůthenknáuel. 


Erklárung der Tafel IV. 


Fig. 1. Typus der einfachen Rispe oder des zusammengesetzten Ahr- 
chens: giltig z. B. fůr Elyna, Carices monostachyae. a, a; | 
androgyne Ahrchen erster und zweiter Ordnung. 


Fig. 2. Aus Fig. 1. abgěleiteter Blůthenstand von Elyna: androgyne 
Ahrchen sámmtlich 2blůthig, die reducirten Axentheile hier 
und in den folgenden Figuren auspunktirt. 


Fig. 3. Aus Fig. 1. abgeleiteter Blůthenstand der Carices monosta- © 
chyae und der Gattung Uncinia: Terminaláhrchen a; vrein : 
mánnlich, Seitenáhrchen a, rein weiblich und 1blůthig ge- © 
worden, alle zusammen eine zusammengesetzte Ahre bildend. © 


Fig. 4. Typus der zusammengesetzten Rispe: oben androgyne einfache i 
Ahrchen a, a, unten zusammengesetzte b, bestehend aus © 
Basalblůthe, androgynen Ahrchen dritten Grades a; und mánn- © 
lichem Terminaláhrchen 4. Giltig fůr Schoenoxyphium, Ko- 
bresia, Carices homostachyae und heterostachyae. | 


HH 
M 
l: 
-M 
M f 
 Ž 
k: 
i: 
V 
4 
l 
V 
o 


Jith Farský Frag. 


Site A korgl ohm. Gesellsch d Wissenschaft. Mathemat. naturmss. Glasse 1889. 


St isss 


PRESERETEKE KE 


i 


| Fig. 5. 


| Fig. 5. 


Fig. 6. 


Fig. 7. 


1 Fig. 4. 


Úber die Blůthenstánde der Cariceen. 13 


Aus Fig. 4. abgeleiteter Blithenstand der Carices homosta- 
chyae acrarrhenae. 

b. Unterster Seitenzweig b aus der Rispe von Kobresia cari- 
cina: dessen Seitenáhrchen a; z. Th. 2blůthig androgyn, z. Th. 
1blůthie weiblich. 

Aus Fig. 4. abgeleiteter Blůthenstand der Carex arenaria, ver- 
einfacht: die zwei obersten Seitenáhrchen (de facto aber 
mehrere) gleich dem Endáhrchen rein mánnlich geworden 
(ohne die Endtheile F gedacht); mittleres (zusammengesetztes) 
Ahrchen b wie in Fig. 5. noch oben mánnlich; unteres „Ahr- 
chen“ b durch Reduktion des mánnlichen Gipfeltheils bereits 


( rein weiblich. 


Wenn die mánnlichen Ahrchen in die weiblichen Gipfel- 
theile F auswachsen und sich verzweigen, dabei die unteren 
Áste b reducirt werden, so geht der Blůthenstand der Homo- 
stachyae hyparrhenae daraus hervor. 

Aus Fig. 4. abgeleiteter Blůthenstand der Carices heterosta- 
chyae, mit dem mánnlichen Ahrchen a,, mit den zusammen- 
gesetzten weiblichen Ahrchen b, deren Axen die mánnlichen 
Gipfeltheile vollig reducirt haben. 

b. Weiblicher Seitenzweig einer abnormen Carex heterostachya 
mit proliferirenden, neue Seitenáhrchen 4ter Ordnung bildenden 
Axen der Ahrchen 3ter Ordnung. 


| Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 8 


8. 
Nová řada dusíkatých derivatů glykos. 


Předběžné sdělení. 
Předložili dr. B. Raýman a dr. K. Chodounský, dne 25. ledna 1889. 


Dusíkaté sloučeniny cukrů, uhlohydratů vůbec, jsou látky z mnoha 
ohledů interes vzbuzující, především jest to syntheticky získaný ma-. 
terial, jenž na cestách chemikům obvyklých, jest nejvhodnějším ku 
studiu a ku cviku směrem k bílkovitým rozštěpeninám, ba snad k bíl- 
kovinám samým. Tím více nabývá směr ten interesu, co vidíme, že. 
nejbystřejší experimentatoři nepřivodili z bílkovin na cestě analytické 
výsledků, které by ve příznivém poměru stály ku práci hmotné, již 
naložili. — 

My známe několik dusíkatých sloučenin uhlohydratových, však. 
látky ty jsou připraveny za hlavní spolučinnosti látek, přirozených. 
pochodů dalekých (aromatických aminů a hydrazinů); látky s amonia-. 
kem a cukry vznikající posud studovány jsou jen podřízeně a ne. 
právě příliš šťastně. i 

V laboratoři naší studujeme již po dlouhou dobu cukr rhamnosu, 
jenž v přírodě jeví nemalé funkce, ba staví se po bok glykose, i má. 
pěkně vyvinutou funkci aldehydickou, a má tu znamenitou přednost. 
před cukry jinými, že rozpouští se měrou v té řadě neobvyklou v alko- © 
holech absolutných (ethylnatém i methylnatém), ve prostředích to, Ž 
které jsou ku synthesám tak vhodny. Ba právě v těch prostředích © 
jeví cukr ten nejvyslovenější funkci aldehydickou, neboť má — prostě © 
chemicky — daleko menší příbuznost ku alkoholům než ku vodě, 
s níž tvoří hydrat neobyčejně stálý. E- 

Jeli proti ostatním cukrům s glykosou spřízněným námitek ve pří- 
čině jich povahy aldehydické “), není jich u cukru našeho — rhamnosy.- 


*) Ve zprávách berlínské společnosti chemické ročník XXI. str. 2842 přivedl. 
jeden z nás doklady, že námitky proti aldehydové povaze glykos (ku kte-. 
rým samozřejmě počítá rhamnosu) nejsou zcela námitek prosty. I poukázal“ 


Nová řada dusíkatých derivatů glykos. 115 


I z rhamnosy vznikají působením aminů aromatických látky dusíkaté 
přechodem ovšem beztvaré, a my je později popíšeme, však jedna 


„ reakce obecná, jak se zdá, uhlohydratům glykosovým, zasluhuje dnes 
| předběžné zmínky. 


Nasytíme-li nejlépe methylalkoholický roztok rhamnosy suchým 
amoniakem, a přidáme-li na jednu molekulu cukru dvě molekuly 
acetoctanu ethylnatého, tu za vhodné koncentrace počnou po několika 
dnech růsti dlouhé, ohebné, jemné jehly v chumáčcích, porostlé kry- 
stalky nezměněného cukru. Odsajeme-li tekutinu pomocí pumpy vodné, 
překrystalujeme z alkoholu ethylnatého, v němž jsou méně rozpustny, 
nyní pak vylisujeme důkladně i zbavíme louhu matečného, a pak kry- 
stalisací z horké (vřelé) vody zbavíme snadněji rozpustného cukru, 
vypadnou při schladnutí vody krásné, jemné, dlouhé jehly nové látky. 
V louhu vodném není ničeho, co by stálo za zkoušení, louh ten hnědne 
odpařováním — prostředků k odpařování ve vakuu se nám nedo- 
stává. Látka ta se musí dříve překrystalisovati z alkoholu jinak, pakli 
hned surový produkt z vřelé vody bychom chtěli krystalovati, nabu- 
deme pouze neutěšitelných mazů. Neníť patrně látka posud dodělána. 
Aniž podařilo se za tepla vystihnouti poměrů vhodnějších posud, ani 
za práce v prostředí ethylalkoholickém, v němž látka sama hotova 
jest přece méně rozpustnou. 


zejména proti panu Sorokinovi, že nelze bráti některé odchylky reakční 
ihned jakožto důvod oproti oprávněnosti panujících formul strukturných. 
K tomu může dnes dalších přiložiti důvodů: 

J : , v iaatad E Á I Ď LA 

est sice známo, že terciarný halogen RX „ R' (X = halogen) 
vyniká zvláštní reaktivností, i podmiňuje výměny, jinde neobvyklé (s vodou 
za temperatury obyčejné, s alkoholy při teplotě málo zvýšené), avšak při 
ostatních polohách jodu na př. v řadě steatické není zvláštních posud pra- 
videl. A přece víme, že atomy jodu v normalném řetězi na druhém uhlíku 
od kraje drží pevněji než jinde, že z glycerinu vzniká isopropyljodid půso- 
bením jodovodíka, z erythritu sekundarný jodid butylnatý, z manitu sek. 
hexyljodid. Na tom místě jediné, ač ku př. v manitu místa ta jsou dvě 
i více snad. Reakce ta jest při kyselinách taktéž, avšak zde není to chrá- 
něné místo (protegeované) vedie CO,H skupiny, nýbrž dále. Z kyseliny 
jodooctové vzniká působením jodovodíku za obyčejne teploty kyselina octová, 
z kyseliny A-jodopropionové teprvé při 180%. A zde jest příčina proč kyse- 

CH,.CH.C0,H 
lina glycerová | | poskytuje působením jodovodíku kyselinu 
OH OH 
B-jodopropionovou, kdežto kyselina mléčná při téže reakci vytvořuje kyse- 
linu propionovou. A se vším tím souvisí ona snaha, vytvořiti addici halo- 
vých kyselin ku dvakráte (vázaným alkylenkarboxylům předem $-slouče- 
niny. Pravidlo známé. Raýman. 
8* 


116 B. Raýman a K. Chodounský 


Látka opět překrystalovaná z alkoholu jest podrobena analysi © 
elementárné: ,: 
1. 02187 gr látky poskytlo 0'1607 gr H,O = 001785 gr H,, 
a 04328 gr CO, — 01180 gr uhlíka; 3 
2. 02246 gr látky poskytlo 01025 er H,O — 0018083 or vodíka, © 
a 04402 gr CO; — 01204 or uhlíka; | + 
3. [02329 gr látky poskytlo 0:1713 gr H,O — 00192 gr vodíka © 
a 04454 gr CO, — 01215 or uhlíka;] á 
4. 02613 gr látky poskytlo 0'1940 gr vody = 002155 gr vodíka © 
a 0:5003 gr CO, — 01365 or uhlíka; ,. 
5. 01560 gr látky poskytlo 95 em“ dusíka při 760'5 mm tlaku © 
a 24005 : 
6. 01638 gr látky spáleno ve 10'2 em* dusíka při 7375 mm.. 
tlaku a 229 C teploty: i 


py ieděkn III. IV. V. VL | m HON 


uhlíka .539. 536.. [5217] [5224] — —— | 53469, 
vodka 81.802. 81 S OA yn 792, 
his OM o s PO, 0:81 6:93, 
polka 2 KSK rar B o 05 


Není třeba příliš kombinovati a přiložíme (nepřihlížejíc ku uhlí- i 
ku analys III. a IVté) látce formulu zdvojenou, majíce v mysli bohat- © 
ství všech v reakci činných látek kyslíkem. k: 

Látka C,;H,,O;N, vznikla podle rovnice: 


C,H20; + 2G;H,0; + 2NH; — 3H,O = C,,H;,0,N; 


rhamnosa © acetoctan ethyln. 

Jsou to jehly velmi jemné, ohebné, které za sucha v chumáčky © 
hedbávového vidu zrůstají; v rozpustidle krystalujíce, jeví se jako © 
hmota polopevná, ač patrně pěkně krystalická. Bod tání jest 1869; © 
látka roztavuje se v tekutinu červenou, která počíná se záhy rozklá- © 
dati vypouštějíc páru vodní a zápach karamelový. Zahřívána jsouc © 
s vápnem natronovým vypouští dýmy, které mimo karamelem páchnou © 
z dálky jakoby zásadami pyridinovými. 4 
Nejlépe se rozpouští v alkoholu methylovém, méně v ethylovém ; 

z obou krystaluje v srostlých chumáčcích jehel přejemných. V acetonu © 
taktéž rozpouští se hojně. Voda rozpouští je za varu, při chladnutí © 
vypadne veškerá látka jakožto hustá kaše krystalická, která velmi 
těžko se zbavuje vody, jíž jest prosáklá. (Chloroform ji též přijímá © 
za tepla, ač jen v množství malém, v etheru, ligroinu a sírouhlíku 


Nová řada dusíkatých derivatů glykos. 117 


jest nerozpustná. Nápadně se rozpouští v kyselině ledové octové, 
z roztoku vznikají tvrdé krystalky velmi pěkně vyvinuté, které nebylo 


-lze posud vyčistiti ku analyse. Jest to patrně sloučenina slabé zásady 


s kyselinou, aneb snad nějaký produkt rozkladu ? 

Vodný roztok té látky redukuje hojně zkoumadlo Fehlingovo; 
roztok dusičnanu stříbrnatého jest po delším varu za přítomnosti 
amoniaku jím redukován v málo práškovitého stříbra, v roztoku ne- 
utralném utvoří se zrcadlo kovové. 

Působením chloridu železitého barví se vodný roztok na červeno, 


„však mnohem slaběji než roztok antipyrinový. Pomocí dusanu sodna- 


-tého v prostředí ledové kyseliny octové získána látka hnědočerveně 


barvící. Jodmethylem získány látky temné amorfné posud, jakož vůbec 


-jest značná tendence látky naší vytvořiti produkty beztvaré. 


Co vše posud jsme zkoušeli, zdá se nám, to budiž ovšem s nej- 
větší reservou řečeno, že máme před sebou novou řadu látek, které 


„vznikají z cukru vůbec v prostředích více méně alkoholických za 
| spolupůsobení amoniaku (ne však aminů ani primarných) i acetoctanu 
- ethylnatého za studena. Avšak nejen z acetoctanu nýbrž i z acetonu 


-samého vznikají látky podobné a bezpochyby i z látek podobně slo- 


žených jiných. 
O konstituci látky své nechceme dnes rozhodovati. Rovnice, 


| která vyjádřuje její vznik, vedla by nás bezpochyby ku látkám, které 


nedávno nomenklaturou opatřil pan O. Widman (Journal fůr prakt. 


| Chemie 368. 185—251) i podle všeho bychom je počítali mezi piaziny, 
| anať jinak uložení dvou dusíků z amoniaku pochodících a tři látky 
| karbonylem opatřené spojujících se snad ani mysliti nedá. Přímý 


řetěz nezdá se nám při látce naší pravdě podobným, vždyť by byl 


| musil jednou amoniak zasáhnouti o hydroxyl rhamnosy, jelikož o za- 


brání skupiny OC,H; z karboxylu řeči býti nemůže. 
Z laboratoře organické chemie c. k. vys. školy technické. 


9 


Sur Vintégrale vd e "dx. 


o 
Par 


M. F. Gomes Teixeira. 


(Extrait d'une lettre adressée 4 M. Ed. Weyr. Lu dans la séance 
du 25 janvier 1889.) 


Vous connaissez bien la démonstration classigue de la formule 


j dn = Vr, 


o 


gui est basée sur Végalité 


00 00 00 00 
n dx P ba a O 9A dy nk OA 
o 0) 0 U 


On ne trouve pas dans les Ouvrages, gue je connais, la dé- 
monstration de cette égalité, et je me propose done de considérer. 
ici cette guestion. 3 

Comme la fonction xe—*"C14» est continue dans les M 
(0. a)et (00..95b)iWonkla 


a 2 b a 
(W) Jde foody = | dy | —70+eda. 


Considérons d'abord le second membre de cette égalité. Nous. 


5 a db 
1 dy 
Hyda — — — pav | Z 
Ja fe Veda — JÁL e v I 


b 
l lh dy 
=> R on 

9 arcigb že e Má E 


avons 


00 
Sur Vintégrale f'e“"dx. 119 
0 
ou, en vertu du premier théorěme de la moyenne, 
a 


) 
(2) ja dy JE 619% ode — = arc tg b— = e—(Ern“) are tg b, 


0ů 3, représente une guantité comprise entre zéro et b. 


Donc 


b a 
Už 
; Hg — I 
(3) lim Ju fe xdx = zn 


a, bmw 
o 


Considérons maintenant le premier membre de Végalité (1). 
Nous avons 


5 o b a 4) 


Jde J o2aredy = J de f o6tedy +- (de J 261 zdy, 
0 U o o o 


0 


0ů « représente une guantité comprise entre zéro et a; et par Con- 
séguent, en vertu du premier théoréme de la moyenne, 


a b b « 
J de | řatmedy = feřmdyx Jede + 
b a 
v -27 n,dy X iR od) 
4 


o 


oů X, représente une guantité comprise entre zéro et a, et «, une 
guantité comprise entre © et a. En posant, dans cette formule, 24 = 2 
et 7, —2,, 0n trouve 


a b 1, o 
4 fd jh 20ady = (edn X Jede 


12b 


j! en" dz, X sf e-"da, 
o 


0) 


ďoů Von tire 


120 zb PROMO Poa 
M. F. Gomes Teixeira: Sur Vintégrale fe “ dx. 
0 


“ *,b 


b u 
lim dx jl po ol 6 da a e-"da + 
a bmw ě 


o 


(e9) 99) 
9 e-"de X "6 e—" dx. 
z | 


0 


o 


Si maintenant on fait tendre « vers zéro et si on remargue gue 


« M 
Vintégrale JP e<“dx tend vers zéro et gue lintégrale o e—" da est. 


finie, on trouve 


a b 00 


2 
(5) lim Jde J o"Gtxdy = | (e"de]. 


a, bromo 
o 


La formule (4). montre gue le premier membre de (1) ap- 
proche de la měme limite guelle gue soit la facon dont on fasse 
croitre a et b A Vinfini, et la formule (2) montre la méme chose 
par le second membre de Végalité (1); de-lá on conclut, en vue 
de (3) et (5), 


[raz : 


o 


ce gu'il s'agissait de prouver. 


10. 


| Resultate der vom Verfasser im J. 1888 ausgefůhrten 
"Durchforschung der Siůsswasseralgen und der sapro- 
phytischen Bacterien Bóhmens. 


Vorgelegt von Prof. Dr. Anton Hansgirg, den 8. Feber 1889. 


Durch die vom Verf. im J. 1888 systematisch forteesetzte 
Durchforschung der Algen und der saprophytischen Bacterien Bohmens 
| Sind, wie aus dem nachfolgenden Verzeichniss ersichtlich wird, neben 
"éiner grósseren Anzahl neuer Arten und Varietáten auch viele sel- 
tene Species von Sůsswasseralgen und saprophytischen Bacterien von 
| den im Nachstehenden angefůhrten, bisher gar nicht oder nur un- 
| vollstándig algologisch erforschten Localitáten bekannt geworden. Von 
| den vom Verf. in Bóhmen bisher gesammelten sapropbytischen Bac- 
| terien sind folgende Formen neu: 1. Cladothrix dichotoma var. lepto- 
| chaeteformus, 2. Leptothrix cellaris, 3. Bacillus subtilis var. cellarvis, 
14. B. vialis, 5. Beggiatoa alba var. spiralis, 6. B. arachnoidea var. 
| umeinata, T. Leuconostoe Lagerheimi var. subterraneum, 8. Ascococcus 
| Billrothii var. thermophilus, 9. Mycothece cellavis, 10. Hyalococeus 
| cellavis, 11. Bactertum termo var. subterraneum, 12. Leucocystis cellaris 
| war. cavernarum, 13. Mierococeus thermophilus, 14. M. subterraneus, 
| 15. M. ochraceus. *) 


| Zu den vom Verf. im Schlussworte zum ersten Theile seines 
| $Prodromus der Algenflora Běóhmens“ *) angefůhrten, von ihm im 
| Bóhmen entdeckten und in dem soeben erwáhnten Prodromus beschrie- 
| benen 138 neuen Gattungen, Arten und Varietáten der Sůsswasser- 
(algen sind noch folgende vom Verf. im J. 1888 in Bóhmen gesammelte 
|meue Algen in Anrechnung zu bringen: von braunen Algen 1. Phaeo- 


7) Mehr ber diese neue Bacterien ist in des Verf's in der Oesterr. botan. 
Zeitschrift in Wien, 1888, No. 7 und 8 publicirten Abhandlung nachzulesen. 

2) Archiv der re ho eno tel p noo donehforsohine von Bohmen, V Band 
No. 6. und VI Band, No. 6. 


122 Anton Hansgirg 


dermatium vivulare nov. gen et sp.; von chlorophyllerůnen Algen:- 
2. Coleochaete soluta var. minor, 3. Chaetopeltis orbicularis var. granc23 
4. Periplegmatium nano le (Entocladia gracilis), 5. Hoorosno0 
amoena var. tenuior und 6. var. crassior, T. Stichococeus bacillaris vat. 
duplex, 8. Pleurococeus mintatus var. vůridis, 9. Trochiseia halopřla 
10. Spirogyra insigmis var. fallax, 11. Zygnema chalybeospermum, 122 
Mesotaentum měierocoecum var. minus, 13. Cosmartum trilobulatum var“ 
minus, 14. C. aphamichondrum var. pustllum, 15. Staurastrum úndri 
catum var. mínus; von blaugrůnen Algen 16. Scytonema obscurum var., 
terrestre, 17. Nostoc cuticulare var. mirabile, 18. Lyngbya (Oscillaria)) 
gr ena var. phormidioides, 19. L. temuis Var. phormidiovdes und | 
20. var. symplociformis, 21. L. rupicola, 22. L. Okemi var. fallax und 
var. 23. phormidioides, 24. L. nigra v. phormidioides, 25. Cyanoderma“ 
(Myxoderma)"rivulare, 26. Gloeothece rupestvis var. cavernarum, 27. 
Aphanothece caldariorum var. cavernarum, 28. A. midulans var. ther=. 
malis, 29. Coelosphaertum anomalum var. minus, 30. Dactylocoecopsts | 
rupestris, 31. D. vhaphidioides, 32. Aphamocapsa fonticola, 33. A. 
thermalis var. minor, 34. Chrococcus vartus var. luteolus, 35. Ch. fs | 
covtolaceus var. cupreofuscus. | 

Zur Vervollstándigung des im ersten Theile des oberwáhnten | 
„Prodromus der Algenflora von Bóhmen“ publicirten Verzeichnisses | 
derjenigen Localitáten Bóhmens, deren Algenflora vom Verf. im Laufé. 
der letzten 8 Jahre mehr oder weniger eingehend durchgeforscht 
wurde, seien hier noch folgende Oertlichkeiten verzeichnet, an welchen 
der Verf. im J. 1888 Algen und Schizomyceten gesammelt hat. Es 
sind diess in der weiteren Prager Umgebung Tachlovic, Dušnik, dann | 
im Moldauthale die Umgegend von Modřan, Můhlhausen uud Wele 
trus; im Beraunthale feuchte Felsen, Báche, Auellen, Felsenhóhlen) 
etc. bei Solopisky, Roblin, Karlik náchst Dobřichovic, Tetin, Hostín, 
Alt- und Neuhiitten, Zdic und Popovic náchst Beraun; im Elbthale? 
Lissa, Unter-Beřkovic, Liboch, dann die Gegenden von Aussig, Schón- 
Priesen, Půmerle, Wesseln, Nestersitz und Maischlowitz, Kostial, Ops 
polau und Schelchowitz náchst Čížkowitz; Libochowitz an der Been, 
Liptiz náchst Dux; am Fusse des p oPBeDirecs die Umgebungen vo n 


Sůmpfe ete. bei Kopidlno, Rožďalovic, Prachower-Felsen, dann Bachčl| 
Ouellen ete. in der Umsegend von Jičin; in Sůdbohmen die Gegend! 
von Senohrab náchst Mnichovic, Oholovn und Náchod náchst Tabor, 
Ceraz náchst Sobieslau, dann die Umgebung von Počatek und Stein= 


kirchen náchst Budweis. 


ň 


Resultate der Durchforschune der Sůsswasseralgen. 123 


f 
nl 
n 
“ 
| 


Durch die in der folgenden Aufzáhlung mit fetteren Lettern 
gedruckten, bisher aus Bohmen nicht bekannten Algenarten hat sich 
"die Anzahl der vom Verf. im ersten Theiles seines „Prodromus“ in der 
| vergleichenden Tabelle aufgezáhlten Algenarten Bóhmens, wie aus 
der nachstehenden der besseren Úbersicht wegen beigeschlossenen 
| Tabelle zu ersehen ist, nicht unbedeutend vermehrt. 


Vergleichende Tabelle der aus Bóhmen bekannten Algenarten. 


Rhodo- | Ph orozos sen i sl 
E odo- ae0- Oro- ceen 
Alsenarten Bóhmens phyceen | phyceen | phyceen | (Cyano- p 
phyceen) 
Tana l | 
nach des Verf/s | 5 5 04 
| IProdromus, I. Theil = sE A na = v jn pe 
Abies S MAE) OOo ORSŘ KRNOV jn oh do VES a 
S 
. =< m © 
im Jahre 1889 = 95 12 6 647 491 1156 
ASB 
| de | 
| i S ap, 
| Prodromus, I. Theil | « 8 53 u 5 507 290 | 813 
S4s85 
k SAS 
im Jahre 1889 |áta2="| 1 7 548 296 862 
ES l | 


| Was die Zahl der bisher aus Bóhmen bekannten Arten der 
"saprophytischen Bacterien betrifft, so ist diese, wie aus der folgenden 
(Tabelle ersichtlich, zwar geringer als diejenige der zur Zeit aus 
"Schlesien bekannten Species der indifferenten Bacterien, aber doch 
schon als ziemlich gross anzusehen. Es sind námlich vom Verf. 
"bisher bloss die in der freien Natur, in Felsenhohlen, unterirdischen 
Kellern ete. verbreiteten, saprophytischen Bacterien mit Anschluss 
der in Krankenháusern, Laboratorien u. a. auf feucht gehaltenen 
Náhrsubstanzen, Excrementen u. a. vorkommenden Formen untersucht 
worden, von welchen letzteren Schróter unter den aus Schlesien 
durch mehrjáhrige Untersuchungen der schlesischen Bacteriologen be- 
kannt gewordenen 62 Bacterien-Arten nicht weniger als 16 Species 
anfůhrt. 


1) Im „Prodromus der Algenflora von Bóhmen“, I. Theil ist in dieser Rubrik 
irrthůmlich 0 statt 4 gesetzt worden. 


124 Anton Hansgire 


Vergleichende Tabelle der saprophytischen Bacterienarten Bóhmens 
und Schlesiens. 


Bacterien | Gattungen | Arten ") | Váh 
Bóhmens..... 18 42 49 | 


Schlesiens?) . 20 62 | 634, | 


In Betreff der systematischen Anordnung ist hier zu erwáhneny, 
dass sie mit der vom Verf. in seinem „Prodromus der Algenflora: 
von Bóhmen“ náher begrůndeten úbereinstimmt. 


I. Klasse. Rhodophyceae. 


Lemanea jfluviatilis (L.) Ag. Im Erzgebirge in Báchen oberhalb) 
Tellnitz am Wege nach Schónwald mehrfach ! 

Batrachospermum © montliforme (IL.) Roth. Im Karliker-Thale» 
náchst Dobřichowic, bei Kopidlno und bei Bůnaubure náchst Tetschen !! 

Chantransta chalybea Fr. In Báchen bei Modřan, Solopisk náchst. 
Černošic, im Karliker-Thale náchst Dobřichowic, bei Tetin, Zdic, Po-- 
powic, Neuhitten, Hostin, unterhalb Korno náchst Beraun; Senohrab 
náchst Mnichowic, Můhlhausen, Liboch, Unter-Beřkowitz, Libochowitz,“ 
Kostial náchst Čížkowic, am Wasserfall in der Leym'schen Hóhle bei. 
Schon-Priesen, in Báchen bei Aussie, Pómerle, Bůnaubure, Tellnitz, 
in Tillisch in einem offenen Brunnen, bei Mariaschein mehrfach; 
bei Počatek, Steinkirchen náchst Budweis, Chotowin náchst Tabor, 
Stupšic; bei Jičin, Rozďalowic ! 

Ch. vtolacea Ktz. In Báehen oberhbalb Tellnitz am Wege nach 
Schónwald mit Lemanea! 


II. Klasse. Phaeophyceae. — i 

Synerypta volvoz Ehrb. In Sůmpfen bei Wotic! | 

Chrysomonas flavicans Stein. Im sog. Libuša-Bade be i 

Pankrac náchst Prag, im Radotiner- und Karliker-Thale náchst Do- 
břichowic und bei Můhlhausen! 


j 
> 4 Nach des Verf."'s Classification. | 
2) Nach Schróter, Pilze, in Cohn's Kryptogamen-Flora von Schlesien, 1886. © 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 125 


Phaeothamnion confervicola Lagrh. In Sůmpfen an der Bahn bei 
|Ouřinowes an Cladophora fracta ! 

Phaeodermatium vivulare Hanse.“) In einem Dáchlein 
"im oberen Theile des Solopisker Thales náchst Černošic, unterhalb 
| Korno náchst Beraun an Kalksteinen; in einem Bache bei Wesseln 
(máchst Pomerle auf Basalt! 

| Lithoderma. fluviatile Aresch. 6) fontanum (Flah.) Hansg. Im 


|Kačakbache unweit von dessen Můndung in die Beraun! 


II. Klasse. Chlorophyceae. 


i Coleochaeta pulvinata A. Br. In Siůmpfen bei Steinkirchen náchst 
| Budweis! 
| C. divergens Prinesh. var. P) minor Hansg. In Siimpfen bei 


| | Ohotovin náchst Tabor, Ceraz bei Sobieslau, Boce! Stomisneh o 


| C. soluta Pringsh. var. 8) minor nob. In Sůmpfen an der Bahn 

Pbei Ouřinowes! 

-C dregularis Prinesh. Bei Počatek und Steinkirchen! 

Aphamochaete repens Berth. non A. Br. In Tůmpeln an der Eger 

(bei Libochowic; bei Kopidlno! 

V A. globosa Nordst. In Siůimpfen an der Bahn zwischen Tell- 

mitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen! 

| Oedogontum erispum (Hass.) Wittr. var. rostellatum (Pringsh.) 

Wolle. Zwischen Pankrac und Krč náchst Prag, bei Rožďalowic! 

Oe. Vaucherii (Le C1.) A. Br.  Bei Zdic náchst Beraun, Unter- 
Beřkowic, Liboch, Aussie; Libochowic, Klappay, Liptitz náchst Dux, 

(Tellnitz; Rožďalowic, Kopidlno; Počatek! 

Oe. undulatum (Bréb.) A. Br. In Sůmpfen zwischen Tellnitz und 

(Kleinkahn; in Tůmpeln an der Lužnic bei Sobieslau, Počatek. 

i Oe. Boristanum (Le Cl.) Wittr. Bei Liptitz náchst Dux, Tell- 

(nitz, Libochowitz, Liboch a. E., Lissa a. E., Kopidlno, Chotowin náchst 

| | Tabor, Sobieslau ! 

| (o sexangulare Člev. Bei Libochowitz! 

| Oe. flavescens (Hass.) Wittr. In Siimpfen bei Počatek! 


2) Siehe, Notarisia, 1889, Nro 1. 


126 Anton Hansgirg 


Oe. eryptoporum Wittr.  Bei Můhlhausen und Libochowitz! 


Oe. capillare (L.) Ktz. Bei Michle und bei Modřan náchst Prag;, 
Popowic náchst Beraun, Liboch, Klappay, Libochowitz, Liptitz náchst. 
Dux, Bimnauburg, Rozdalose, Kopidlno ! 

Oe. Landsboroughi (Hass.) Wittr. In Siimpfen bei Liptitz nách, 
Dux, Počatek ! 

Oe. vufescens Wittr. B) saxatile Hanse. In einer feuchten Fel-* 
senschlucht bei Sele náchst Roztok, unterhalb Korno und bei Tetin. 
náchst Beraun, bei Můhlhausen! 

Oe. Pringshečmi Cram. Bei Michle und Modřan náchst Pradll 
Zdic náchst Beraun; in Elbetimpeln bei Liboch, Aussig, gegenůber: 
Unter-Beřkowic; bal Čížkowic und Schelchowitz náchst Lobositz, Klap- 
pay, Libochowitz, Liptitz, Mariaschein, Chotowin náchst Tabor, bei! 
Sobieslau mehrfach, Počatek, Steinkirchen náchst Budweis; Kopidlno,, 
Rožďalowic! 

Oe. fonticola A. Br. Bei Michle und Wršowic náchst Prag; Mo-. 
dřan, Solopisk, Karlik, Tachlowic, Hostin, Srbsko, Tetin, Popowic;, 
Zdic náchst Beraun; Senohrab náchst Mnichowic; Můhlhausen, Wel-. 
trus, Liboch, Unter-Beřkowic, Oppolau, Klappay, Libochowitz, Aussig,, 
Schon-Priesen, Pomerle, Wesseln, Maischlowitz, Nestersitz, Bůnau-. 
burg, Telinitz, Mariaschein; Lissa a. E., Kopidlno, Rožďalowic, Jičin 
mehrfach; Stupšic, ati und Náchod náchst Tabor, Ceraz náchst, 
ak Počatek, Steinkirchen náchst Budweis! j 

Oe. giganteum Ktz. In Elbetůmpeln gegenůber Unter-Beřkowic ; : 
bei Libochowitz; Klappay, Liptitz náchst Dux, Sobieslau, Počatek! j 

Oe. sterile Hanse. Bei Steinkirchen náchst Budweis! / 

Oe, Rothi (Le Cl.) Pringsh. In Siůimpfen an der Bahn zvon 
Tellnitz und Kleinkahn! j 

Oe. tenuissímum Hanse. In Sůmpfen bei Liptitz náchst Dux, 
Tellnitz; Chotowin, Ceraz, Počatek, Steinkirchen! Ř 

Bulbochaete setigera (Roth.) Ag. Zwischen Tellnitz und Klein=* 
kahn, bei Chotowin, Ceraz, Steinkirchen, Počatek! 

B. intermedia De By. In Siůmpfen bei Steinkirchen náchst 
Budweis! í 

B. pygmaea Pringsh. Bei Rožďalowic, Počatek, Šteinkirchen 
náchst Budweis! 

B. elatior Prinesh. In Siimpfen an der Bahn zwischen Tellnitz 
und Kleinkahn! | 

B. crassa Pringsh. Bei Počatek und Steinkirchen! 


né 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 127 


B. vectangulavis Wittr. Bei Chotowin náchst Tabor, in Tům- 
jpeln an der Lužnic náchst Sobieslau, bei Počatek! 

Cylindrocapsa geminella Wolle. In Elbetůmpeln bei Sadska! 
i Protoderma víride Ktz. Bei Solopisk, Karlik, Tetin, Hostin, 
Srbsko, Popowic, Alt- und Neuhitten náchst Beraun, Šenohrab náchst 
| Mnichowic, Můhlhausen mehrfach, Oužic náchst Kralup, Lissa a. E., 
| Kopidlno, Rožďalowic, Jičin, Kostial náchst Čížkowitz, Aussig, Přnode 
| Wesseln, Bůnauburg, Tillisch náchst Tellnitz, Počatek, Steinkirchen 


Prasiola erispa (Lightf.) Menegh. Bei Bůnauburg mehrfach ! 

| Hormiscia zonata (Web. et Mohr) Aresch. Bei Modřan, Solopisk, 
| Karlik, unterhalb Korno und Tetin náchst Beraun, in einem Brunnen 
| oberhalb Krč náchst Prag, bei Senohrab náchst Mnichowie, Libocho- 
| witz, PASE6, Schón-Priesen ! 

JH. subtilis (Ktz.) Hanse. (Ulothrix subtilis Ktz.) Zwischen Pan- 
| krac und Krč, bei Hostiwar, Ouřinowes, Gross-Chuchel, Modřan, Solo- 
| pisk, Hostin, unterhalb Korno und Tetin, bei Popowic, Zdic náchst 
! Beraun; bei Unter-Beřkowitz, Liboch, Schelchowitz, Oppolau und 
| Kostial náchst Čížkowitz , see Nese Bůnauburg, Tellnitz 
| mehrfach, Mariaschein, Geiersbure, Liptitz náchst Dux, Libochowitz, 
| Rožďalowic, Kopidlno, Jičin, Stupšic, Chotowin náchst Tabor, Ceraz 
| náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek ! 

| H. flaccida (Ktz.) Lagrh. (Ulothrix flaccida Ktz.) An allen Stand- 
Lorten wie H. subtilis ausserdem noch bei Wršowic, Ober-Měcholup 
"und Michle náchst Prag; Alt- und Neuhůtten náchst Beraun; Tachlo- 
-wic, Dušnik; Chwatěrub gegeniber Kralup, Můhlhausen, Hledseb, 
« Miřowic, Weltrus, Lissa a. E., Budyň, Klappay, Libochowitz, Tilliseh 
| und Kammitz náchst Tellnitz, Prachow náchst Jičin! 

| Var. rupicola (Ktz.) nob. (Ulothrix rupicola Ktz.) An Phonolith- 
| Felsen gegeniůber Aussig und am Ziegenbere bei Pomerle, bei Hlu- 
bočep náchst Prag! 

H. varia (Ktz.) Hansg. (Ulothrix varia. Ktz.) Fast an allen bei 
| H. daccida angefihrten Localitáten, ausserdem noch bei Ebersdorf 
| máchst Tellnitz und bei Wolfsschling gegenůber Aussie! 

| Hormidium parietinum (Vauch.) Ktz. [Ulothrix parietina (Vauch.) 
| Ktz.| Bei Michle náchst Prag, Dušnik, Tachlowic, Tetin, Alt- und 
Neuhůtten, Popowic und Zdic náchst Beraun; Modřan, Senohrab, 
| Můhlhausen, Weltrus, Liboch, Unter-Beřkowic, Budyň, Libochovwitz, 
I Klappay, Oppolau und Schelchowitz náchst Čížkowitz, Aussig, Bůnau- 
| burg auch var. erassa (Kůtz.) Hansg. [Ulothrix crassa Ktz.]), Tellnitz, 


128 Anton Hansgirg 


Tillisch, Kammitz, Ebersdorf auch var. orassa, Mariaschein, Liptitz: 
náchst Dux, Počatek, Šteinkirchen náchst Budweis! 

Schizogontum murale Ktz. Bei Biůnauburg mehrfach, Ebersdorf| 
náchst Tellnitz! 

Stigeoclontum tenue Ktz. Bei Pankrac, oberhalb Krč, Wolšan| 
und Modřan náchst Prag, Solopisk, Tetin, Hostin, Popowic, Zdic,, 
Alt- und Neuhitten náchst Beraun, Hostiwař, Senohrab, Můhlhausen,, 
Hledseb, Weltrus, Liboch, Unter-Beřkowic, Oppolan, Libochowitz,, 
Klappay, Aussie, Schón-Priesen, Pómerle, Nestersitz, Biůnauburg, 
Mariaschein, Tellnitz, Liptitz náchst Dux, Ceraz náchst Sobieslau, 
Počatek, Steinkirchen, Stupšic, Chotowin, Kopidlno, Rozďalowic, Jičin 
mehrfach, Lissa a E.! 

S. longipilus Ktz. Bei Rožďalowic und Chotowin náchst Tabor! 

S. falklandicum Ktz. b) longearticulatum Hanse. Bei Chotowin. 
náchst Tabor, Šteinkirchen náchst Budweis! 

9. subspinosum Ktz. Bei Chotowin náchst Tabor! 

S. farctum Berth. Bei Počatek ! 

S. flagelliferum Ktz. In Tůmpeln an der Lužnic náchst Sobieslau, 
bei Počatek und Steinkirchen! 

Chaetophora pisiformís (Roth) Ag. Bei Ounětic náchst Roztok, 
Solopisk, Karlik, Neuhůtten náchst Beraun; Libochowitz, Rožďalowic, 
Chotowin, Steinkirchen náchst Budweis ! 

Ch. elegans (Roth) Ag. Bei Wršowic náchst Prag, in Elbetůmpeln 
bei Lissa a. E., gegeniber Unter-Beřkowic, Aussie; bei Oppolau, 
Liptitz, Nachod uáchst Tabor, in Tiimpeln an der Lužnic und bei 
Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen ! 

Herposteiron confervicola Nág. | Aphanochaete confervicola 
(Nás.) Rbh.]“) In Tiimpeln an der Eger bei Libochowitz, in Elbe- 
tůmpeln bei Aussig, in Tůmpeln an der Lužnic náchst Sobieslau; bei 
Počatek, Steinkirchen, Kopidlno, Rožďalowic ! 

H. polychaete Hansg.*) In den Prager Sihňzeínléní ober- © 
halb Krč, bei Solopisk, Rožďalowie, Liboóchowitz, Steinkirchen náchst © 
Bndweis! | 

Chaetopeltis orbicularis Berth. In einem Moldautimpel bei 
Hlubočep náchst Prag! ' 

Entocladia gracilis Hanse.*) i einem Teiche bei Wršowic © 
náchst Prag an Cladophora fracta! 3 


1) Vergl. des Verf"s Abhandlung in der Flora, 1888, Nr. 33. 
2) Giehe des Verf.'s Abhandlung in der Flora, 1888. Nr. 14. 
3) Siehe des Verťf.'s Abhandlune in der Flora, 1888 Nr. 33. 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 129 


Draparnaldia glomerata (Vauch.) Ag. Bei Můhlhausen! 


D. plumosa (Vauch.) Ag. Bei Hostiwař náchst Prag, Chotowin 
náchst Tabor, Počatek! 
Conferva tenerrtma -Ktz. Bei Gross-Chuchel, Modřan, Solopisk, 
bsko, Hostin, Závodí, Alt- und Neuhůtten, Zdic und Popowic náchst 
raun, Hostivař, Ouřinowes, Senohrab, Můhlhausen, Weltrus, Unter- 
| v Liboch, Lissa a. E., Kopidlno, Rožďalovic, Budyň, Libo- 
"chowitz, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Aussig,-Tellnitz, Mariaschein, 
Vachod und Chotowin náchst Tabor, Stnpšic, Ceraz náchst Sobieslau, 
„Počatek, Steinkirchen! 
k C. bombycina (Ag.) Wille. In Auellen oberhalb Krč, bei Hosti- 
P Ouřinowes, Senohrab, Gross-Chuchel, im Radotiner Thale, bei 
odřan, Solopisk, Zdic, Unter-Beřkowic, Liboch, Lissa a. E., Rožďa- 
owic, Kopidlno, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Libochowitz, Aussie, 
řellnitz mehrfach, Mariaschein, Liptitz náchst Dux, Chotowin, Ceraz 
jichst Sobieslau, Počatek, Steinkirchen ! 
C. globulifera Ktz. Bei Můhlhausen! 


i Mierospora floceosa (Vauch.) Thr. [ Conferva fioccosa (Vauch.) Ag.] 
Bei Solopisk, Modřan, Popowic náchst Beraun, Můhlhausen, Maria- 
|schein, Tellnitz, Bůnaubure, Bóhm. Brod, Pořičan, Rožďalowic, Ko- 
| pidlno, Chotowin, Počatek, Steinkirchen náchst Budweis! 


= M. stagnorum (Ktz.) Lagrh. (Conferva stagnorum Ktz.) In Šiimpfen 
ei Tellnitz! 

= M. pachydérma (Wille) Lagrh (Conferva pachyderma Wille.) 
n Sůmpien zwischen Tellnitz und Kleinkahn ! 

ý M. amoena (Ktz.) Rbh. (Conferva amoena Ktz.) In Bergbáchen 
unterhalb Korno und vor Hostin náchst Beraun, bei Senohrab, Liboch, 
a Tellnitz! 

M Va. B) tenuior nob. Fáden hellgrůne fluthende Haarbůschel 
der Ráschen bildend. Veget. Zellen blos 14 bis 15 m dick, 2 bis 3 nach 
Theiluns blos 1"/„mal so lang wie breit, mit ziemlich (bis 25 u) 
ker Membran, an den Scheidewánden čfters leicht eingeschnůrt ; 
„ v) crassior nob. Zellen 25 bis 30 u breit, '/„ bis Imal so lang 
sonst wie die typische Form. — Var. 6) in einem schnell fliessenden 
Báchlein im oberen Theile des Solopisker Thales und unterhalb Korno 


| Př. mathematicko-přírodovědecká. 9 


130 Anton Hansgirg 


PoP a c z ká 


Rhizoclontum Ieroglyphicum (Ag.) Ktz. Bei Tetin náchst Beraun,. 
Liboch, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Libochowitz, Aussig, in Elbe- 
tůmpeln gegeniber Unter-Beřkowic, bei Rožďalowic ! y 
R, fiwitans Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik und unter“ 
halb Korno náchst Beraun! 
Cladophora fracta (Vahl.) Ktz. Bei Modřan, Solopisk, Karliky 
Zdic und Popowic náchst Beraun, Můhlhausen, Liboch, Unter-Beřkowic, 
Lissa a. E., Aussig, Schelchowitz und Oppolau náchst Čížkowitz, Lis 
bochowitz, Ab. Mariaschein, Liptitz, Ceraz náchst o 
Rožďalowic, Kopidlno! 
C. insignis (Ag.) Ktz. Bei Tetin, Popowic und Zdic náchst Ber nuny 
Liboch, Schelchowitz, Klappay náchst Libochovwitz! 
C. glomerata (L.) Ktz. Bei Modřan, Solopisk, Karlik, unterhalb | 
Korno und Tetin, vor Koněprus, bei Alt- und Neuhůtten, Zdic und | 
Popowic náchst Beraun, Senohrab, Liboch, Aussie, Wolfsschling, Schůn= | 
Priesen, Libochowitz, Bůnauburg, Liptitz náchst Dux, Bilin, Rožďa- | 
lowic, Jičin! JM 
C. canalicularis (Roth.) Ktz. Bei Pankrac náchst Prag, Roddis | 
lowic, Aussig, Tillisch náchst Tellnitz! 
C. declinata Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik unterhalll | 
Korno und bei Hostin náchst Beraun, bei Aussig, Schon-Priesen, LS 
bochowitz, Pomerle, Nestersitz, Bůnaubure, Jičin ! JJ 
Trentepohlia aurea (L.) Mart. An Kalksteinfelsen bei Solopisk k, 
unterhalb Korno, Tetin, Hostin náchst Beraun, an Sandsteinen béji 
Liboch! i | 
T. umečnata (Gobi.) Hamse. In Wěldern oberhalb Tellnitžií 
spárlich ! | 
T. abietina (Flot.) Wille. In den Prachower-Felsen bei Jičiný 
Počatek! , 
T. odorata (Lyngb.) Wittr. Bei Solopisk náchst Černošic! © 
T. umbrina (Ktz.) Bor. Bei Solopisk, Roblin, Karlik, Hostimy 


Alt- und Pek ya ún Zdie náchst Beraun, Senohraby 


bochowitz, SeHěleho vt náchst Čížkowitz, 6 oWTatšsetitiátě, Sehóne | 
Priesen, Pómerle, Maischlowitz, Nestersitz, Binh Tellnitz, Maia- | 
schein, Geiersbure, Liptitz, Šteinkirchen náchst Budweis, Počátá j 
Ceraz náchst Sobieslau, Náchod und Chotowin náchst Tabor, 
Hasin náchst Rožďalowic, Kopidlno ! 3 | 

T. de Baryana (Rbh.) Wille. Bei Ounětic náchst Roztok, Lissa 


a. K., Rožďalowic, Kopidlno, Počatek, Steinkirchen ! 


i 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralcen. 131 


Chlorotylium cataractarum Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, 


| Karlik, Modřan, Hostin, unterhalb Korno und Tetin, vor Koněprus, 
„ Zdic, Alt- und Neuhůtten náchst Beraun, Aussig, Wolfsschline, Schón- 
' Priesen, Wesseln und Nestersitz náchst Pomerle, Libochowitz! 


Mierothammon Kiitzingianum Nág. In einem Brunnen in der 


| Prager Neustadt, bei Stupšic und Rožďalowic! 


Vaucheria sesstlis (Vauch.) D. U. In Sůmpfen am Wolšaner- 


! Teiche schon im April fructificirend, bei Michle, Modřan, Dušnik, 
i Tachlowic, Solopisk, Roblin, Karlik, Senohrab, Gross-Chuchel, Srbsko, 
|"Tetin, Hostin, Alt- und Neuhitten, Popowic und Zdic, Můhlhausen, 
| Weltrus, Liboch, Unter-Befřkowic, Budyň, Klappay, Libochowitz, Kostial 
| und Schelchowitz náchst Čížkowitz, Aussig, Schón-Priesen, Půmerle, 
| Nestersitz, Bůnaubure, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz, Chotowin, Ceraz 
| náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, Rožďalowic, Kopidlno, Prachow 


náchst Jičin! 
V. de Baryana Wor. In einem Bergbáchlein bei Solopisk náchst 


í w 


! Cernošic! 


V. geminata (Vauch.) D. C. In Wiesengráben bei Schelchowitz 


| náchst Čížkowitz; var. r/vulavis Hanse. bei Karlik! 


Botrydum granulatum (L.) Rostaf. et Wor. Bei Weltrus, Aussig, 


| Unter-Beřkowie ! 


Pandorina morum Bory. Bei Lissa a. E., Aussig, gegenůber 


"Unter-Beřkowic, bei Liboch, Oppolau, Libochowitz, Tellnitz, Maria- 
kschein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Chotwin, in Tůmpeln au der 
„Lužnic bei Sobieslau, Počatek! 


Chlamydomonas pulviseulůs (Můll.) Ehrb. Bei Pankrac, Michle, 
|Solopisk, Karlik, Beraun, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Tellnitz, 
Liptitz, Rožďalowic, Počatek ! 

Ch. tingens A. Br. In einem Wiesentůmpel in Nuslethal 
náchst Prag! 

: Hydrodictyon veticulatum (L.) Lagrh. Bei Modřan náchst Prag, 
bei Unter-Beřkowic! 

Pediastrum Boryanum (Turp.) Menech. In Elbetiimpeln gegen- 
hůber Unter-Beřkowic, bei Chotowin, Ceraz, Počatek, Steinkirchen, 
Kopidlno, Rožďalowic, Libochowitz, Mariaschein, Liptitz náchst Dux; 
war. granulatum (Ktz.) A. Br. im sog. Libušabade náchst Pankrac; 
war. subuliferum Ktz. bei Modřan ! 

i Var. serratum (Reinsch) Asken. (Pediastrum serratum Reinsch). 


Bei Počatek und Steinkirchen náchst Budweis! 
9* 


132 Anton Hansgirg 


P. duplex Meyen. Bei Solopisk, in Elbetimpeln gegenůber Unter=. 
Beřkowic und bei Aussig; bei Liptitz, Chotowin, in Tůmpeln an der: 
Lužnic und in Teichen bei Čeraz náchst Sobieslau, Počatek, Stein-- 
kirchen ! 

P. tetras (Ehrb.) Ralfs. In Simpfen bei Počatek ! | 

Coelastrum microporum Nás. In Elbetiimpeln gegenůber Unter- 
Beřkowic und bei AusSig, bei Liptitz, Sobieslau mehrfach, Šteinkirchen | 
náchst Budweis! 

Scenedesmus  bijugatus (Turp.) Ktz: „Bei Gross Ghuhol Můhl-. 
hausen, Unter-Beřkowic, Aussie, Liptitz, Mariaschein, Tellnitz, im 
Tiůimpeln an der Lužnic und in Teichen bei CČeraz nach Soblesl 
Počatek, Steinkirchen, Rožďalowic ! 

S. denticulatus Lagrh. Bei Ceraz, Počatek! 

S. guadricauda (Turp.) Bréb. Bei Michle náchst Prag, Unter- 
Beřkowic, Aussig, Liptitz, Steinkirchen, Počatek, Sobieslau mehrfach, 
Rožďalowic ! 

S. obliguus (Turp.) Ktz. Bei Gross-Chuchel náchst Prag, Můhl= 
hausen, Unter-Beřkowic, Aussig, Mariaschein, Tellnitz, Liptitz, Cho- 
towin, Sobieslau, Počatek, Steinkirchen, Rožďalowic, Kopidlno! 


Ophiocytium parvulum (Perty) A. Br. In Elbetůmpeln gegen- | 
úber Unter-Beřkowic und bei Aussig; Libochowitz, Tellnitz, Liptitz, 
Můhlhausen, Lissa a. E., Rožďalowic, Kopidlno, Sobieslau U 
Počatek, Steinkirchen ! 

O. maius Nág. Bei Ouřinowes náchst Prag, Šteinkirchen! 

Rhaphidium polymorphum Fres.  Bei Můhlhausen, Lissa a. E 
Unter-Beřkowic, Aussig, Oppolau, Libochowitz, Mariaschein, Liptitz, 
Tellnitz, Sobieslau, Počatek, Šteinkirchen, Kopidlno, Rožďalowic; var. 
faleatum (Corda) Rbh. in Sůmpfen bei Liptitz náchst Dux! 

Selenastrum Bibraianum Reinsch, Bei Steinkirchen náchst Bud=. 
weis! : 

Tetraedron trigonum (Nág.) Hanse. (Polyedrium trigonum Nás.) 
In Elbetůmpeln gegenůber Unter-Beřkowic, bei Steinkirchen ! k 

T. caudatum (Corda) Hanse. (Polyedrium caudatum. Corda.) Lagrh. 
In Siůimpfen bei Počatek ! i 

T. lobulatum (Nás.) Hanse. In torfigen Sůmpfen bei Počatekl 


Asken.) In Siimpfen bei Ouřinowes náchst Prag, in Elbetiimpeln gegen- 
ber Unter-Beřkowic, bei Liptitz náchst Dux, Lomnitz náchst Wit- 
tingau! Ň 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 133 


T. minimum (A. Br.) Hanse. (Polyedrium minimum A. Br.) In 
| Sůmpfen bei Počatek, in Teichen bei Ceraz náchst Sobieslau ! 
| Charactum subulatum A. Br. Bei Aussie, Liptitz náchst Dux, 
| " Kopidlno! 
Kentrosphaera Faceiolae Bzi. var. Vrregularis Hanse. Bei Stein- 
| kirchen náchst Budweis! 

i Endosphaera bienmis Klebs. In Sůmpfen bei Ouřinowes náchst 
| Prag! 
Schizochlamys gelatinosa A. Br. In Sůmpfen bei Steinkirchen 
« náchst Budweis! 

| Palmodactylon vartum Nás. Bei Můhlhausen, Liptitz, Steinkir- 
' chen, Počatek ! 

| Aptocystis Brauniana Nág. An Cladophora und Oedogonien im 
| sog. Libuša-Bade náchst Pankrac! 

Geminella interrupta (Turp.) Lagrh. Bei Pankrac náchst Prag, in 
| Sůmpfen bei Tellnitz! 

| Staurogenia rectangularis (Nág.) A. Br. In Sůmpfen bei Stein- 
(kirchen náchst Budweis! 

Dictyosphaerium reniforme Bulnh. In Sinapfen bei Počatek! 

D. pulchellum Wood. Bei Steinkirchen náchst Budweis! 
| Nephrocytium Agardhianum Nág. In Siůmpfen bei Počatek und 
| Steinkirchen! 
| N. Nágélii Grun. Bei Zdic náchst Beraun, Steinkirchen ! 

Oocystis Nágelii A. Br. In Siimpfen bei Počatek! 

; O. solitavia Wittr. In Sůmpfen bei Tellnitz, Liptitz, Lissa a. E. 
| Rožďalowic, Počatek; var. rupestris (Krch.) Hansé. [Oocystis rupestris 
| Krch.| an feuchten Felsen bei Solopisk, Karlik, unterhalb Korno 
und bei Hostin náchst Beraun; am Warkotscher Wasserfall náchst 
(Aussig! 

i Pleurococcus mintatus (Ktz.) Nág. In einer Felsenhohle unter- 
halb Korno náchst Beraun! 

| P. angulosus (Corda) Menegh. In Siimpfen bei Počatek und 
Tellnitz! 

Gloeocystis rupestrís (Lyngb.) Rh. Bei Karlik, Hostin, an Pho- 
| nolith- Felsen am Ufer der Elbe gegenůber Aussie, bei Tellnitz, Bů- 
l maubure, Geiersburg náchst Mariaschein, Počatek, in den Prachower 
| Felsen náchst Jičin ! 
| Palmella mucosa Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk und Karlik, 
i bei Schón-Priesen, Oppolau, Libochowitz, Steinkirchen, Počatek! 

P. stigeoclonit Ktz. Bei Steinkirchen náchst Budweis! 


154 Anton Hansgirg 


P. botryoides Ktz. Bei Karlik, Srbsko, Alt- und Neuhůtten náchst. 
Beraun, Senohrab, Geiersbure, Mariaschein, Tellnitz, Bůnauburg, in' 
den Prachower-Felsen náchst Jičin ! 

P. mintata Leibl. Bei Pankrac und Modřan náchst Prag; Srbsko;, 
Záwodí, Popowic, Zdic, Alt- und Neuhůtten náchst Beraun, Můhl-. 
hausen, Unter-Beřkowic, Liboch, Oppolau, Libochowitz, Tellnitz, Bů-- 
naubure, Mariaschein, Liptitz, Otebomne Ceraz náchst Sobieslau, Po-- 
čatek, Rožďalowic, Kopidlno, Jičin! 

Stichococeus bacillaris Nácg. Bei Gross-Chuchel, Solopisk, Karlik, 
Hostin, Srbsko, Tetin, Althůtten, Zdic und Popowic náchst Beraun, 
Senohrab, Chwatěrub, Můhlhausen, Weltrus, Liboch, Křiwenic, Unter-- 
Beřkowic, Budyň, Klappay, Libochowitz, Aussie, Schon-Priesen, Pó-. 
merle, Maischlowitz, Nestersitz, Bůnaubure, Tellnitz, Geiersbure, Maria- 
schein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Jičin, Chotowin, Ceraz und! 
Drachow náchst Sobieslau, Počatek, Steinkirchen náchst Budweis! 

Protococeus viridis Ag. var. pulcher (Krch.) Hanse. An feuchteni 
Felsen bei Solopisk! 

P. grumosus Rich. In einer feuchten Felsenhóhle unterhalb Kórnl 
náchst Beraun im Gallertlager einiger Schizophyten! 

P. infustonum (Schrank.) Krch. Bei Modřan, Karlik, Lissa a. E.,, 
Unter-Beřkowic, Aussig, Mariaschein, Liptitz, Chotowin, Sobieslau,, 
Počatek, Steinkirchen, Rožďalowic, Kopidlno ! 

P., botryoides (Ktz.) Krch. var. nidulans Hanse. In Siimpfen beji 
Tellnitz und Šteinkirchen! 

Urococeus insignis (Hass.) Ktz. Bei Tellnitz, Geiersbere náchst. 
Mariaschein, Steinkirchen, Jičin, Rožďalowic, Kopidlno, Steinkirchen 
náchst Budweis! 

Trochiscia hatophila Hanse.) In Salzwassersůmpfen bei 
Oužic náchst Kralup! 

T. granulata (Reinsch.) Hanse. (Acanthococcus granulatus. 
Reinsch.) In einem Warmhause des Heine'schen Gartens bei Prag 

T. minor Hanse. (Acanthococcus minor Hanse.) In Sůmpfen bei 
Počatek ! : 

T. hirta (Reinsch.) Hanse. (Acanthococeus hirtus [Reinsch.] Lagrh. JM 
Bei Poéatek ! 

T. acteulifera (Lagrh.) Ha (Acanthococcus aciculiferus Laerh) 
var. pulehra Hanse. In den Prachower Felsen náchst Jičin! 


v) Mehr úber diese Alge ist in des Verf's Abhandlung in der Hedwigia, 1888,- 
Heft 5 u. 6 nachzulesen. 


j 
| 
| 
| 
| 
| 
| 


Resultate der Durchforschung der Sisswasseralgen. 135 


T. reticularis (Reinsch.) Hansg. (Acanthococcus reticularis 
Reinsch.) In Simpfen bei Oužic náchst Kralup! 

T. stagnalis Hanse. (Acanthococcus palustris Hansg.) In Sůúmplen 
am der Bahn zwischen Tellnitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen náchst 
Budweis! 

Dactylococcus caudatus (Reinsch.) Hansg. Bei Můnchengrátz und 
Steinkirchen ! 

Botryococcus Braunii Ktz. Bei Karlik, Lissa a. E., Kopidlno, 
Roždďalowic, Liptitz, Tellnitz, Chotowin, Ceraz náchst Sobieslau, Po- 
čatek, Steinkirchen náchst Budweis! 

-© Mougestia sealaris Hass. In Šůmpfen zwischen Tellnitz und 
Kleinkahn ! É 

M. numulovdes Hass. Bei Rožďalowic, Sobieslau, Počatek, Stein- 
kirchen ! 

M. parvula Hass. Bei Selc náchst Roztok, Lissa a. E., Bůnau- 
burg, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz, Rožďalowic, Ceraz, Steinkirchen, 
Počatek ! 

M. genujlexa (Dillw.) Ag. In Sůmpfen am Wolšaner Teiche náchst 
Prag, bei Modřan, Solopisk, Karlik, Popowic, Zdic, Můhlhausen, Liboch, 
iu Elbetimpeln gegenůber Unter-Beřkowic, Aussig, in Súmpfen zwischen 
Lissa und Alt-Lissa, Oppolau, Libochowitz, Klappay, Bůnaubure, Tell- 
nitz, Mariaschein, Liptitz, Chotowin und Nachod náchst Tabor, Ceraz 
náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, Rožďalowic, Kopidlno! 

M. viridis (Ktz.) Witt. Bei Tellnitz mehrfach, Rožďalowic, Cho- 
towin, Počatek, Steinkirchen! 

Zygnema chalybeospermum Hanse.*) In einem Bergbáchlein 
im Engpasse unterhalb Korno náchst Beraun! 

Z. vrlvynchonema Hanse. In Salzwassersůmpfen an der Staats- 
bahn zwischen Slatinan und Chotzen! 

Z. stellinum (Vauch.) Ag. In Elbetůmpeln und Siimpfen bei Lissa, 
gegeniber Unter-Beřkowic, bei Aussie, Oppolau, Libochowitz, Tell- 
niíz, Mariaschein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Chotowin und Náchod 

| Máchst Tabor, Stupšic, Ceraz náchst Sobieslau, Počatek, Hostiwař, 
Bolopisk und Modřan náchst Prag, Zdic und Popowic náchst Beraun! 

Zygogontum ericetovrum Ktz. Bei Hostin und Neuhůtten náchst 
| Beraun, Senohrab náchst Mnichowic, Libochowitz, Maischlowitz náchst 
| Půmerle, Tellnitz, Geiersbure náchst Mariaschein, Počatek, Stein- 


9 Mehr úber diese und die nachfolcende neue Z.-Art siehe in der diesbezůc- 
lichen Abhandlung des Verf's in der Hedwigia, 1888, Heft 9 u. 10. 


136 Anton Hansgirg 


kirchen, Chotowin, Rožďalowic, Kopidlno, in den Prachower-Felseni 
bei Jičin! 

Spirogyra gracilis (Hass.) Ktz. In Elbetiimpeln bei Lissa, gegen- 
úber Unter-Beřkowitz und bei Aussig, Oppolau und Schelchowitz/f 
náchst Čížkowitz, Libochowitz, Bůnaubure, Liptitz, Nachod und Cho- 
towin náchst Tabor, Stupšic, Počatek ! | 

S. communis (Hass.) Ktz. Bei Zdic náchst Beraun, in Elbe“ 
tůmpeln gegenůber Unter-Beřkowic, Aussie, Můhlhausen, Libochowitz, 
Liptitz, Počatek, Ceraz náchst Sobieslau, Nachod náchst Tabor, Ro- 
žďalowic, Kopidlno! | 

S. porticalis (Můll.) Cleve. Bei Sele náchst Roztok, Solopiskyfl 
Karlik, in Sůmpfen am Wolšaner Teiche náchst Prag, Modřan, Ouně“ | 
tic náchst Roztok, Můhlhausen, Weltrus, in Elbetůmpeln gegeniůber(i 
Unter-Beřkowic, Liboch, Oppolau, Klappay, Libochowitz, Aussig, Po- 
merle, Wesseln, Nestersitz, Liptitz; bei Hostin, Srbsko, Zdic, Alt=M 
und Neuhůtten und in Záwodí náchst Beraun; Chotowin, Štupšic, in 
, Tůmpeln an der Lužnitz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, Ro- 
žďalowic, Kopidlno ! 

S. vartans (Hass.) Ktz. In den Prager Schanzgráben im Junmi 
1888 fructificirend! 

S. rivularis Rbh. var. minor Hanse. Bei Dobřichowic, Karlik, 
orbsko an der Beraun, Liboch und Aussig an der Elbe, Libochovitz, 
Oppolau, Liptitz, Sobieslau! 
S. ffuviatilis Hilse. Bei Libochowitz, Steinkirchen náchst Budvallj 
S. neglecta (Hass.) Kůtz. Im sog. Libuša-Bade bei Pankrac náchst 


Prag! . 
S. dubia Ktz. Bei Kopidlno, Rožďalowic, Ceraz náchst Sobieslau, 
Steinkirchen, Počatek! 
S. majuscula Ktz. „Bei Liptitz náchst Dux, Steinkirchen náchs 
Budweis! ji 
S. nětida (Dillw.) Link. Bei Modřan, Zdic náchst Beraun, We 1 
trus, Aussig, Libochowitz, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno! 
S. crassa Kt. Bei Zp a P 


elabalkců nt B. webén K“ bei Solopisk, Zdic náchst Bera] 
Lissa a. E., in Elbetůmpeln cegeniber Unter-Beřkowic; bei Liboch 
Aussig, Oppolau, Libochowitz, Rožďalowic ! 
S. inflata (Vauch.) Rbh. Bei Oppolau, Tellnitz mehrfach! 
S. Weberi Ktz. In den Prager Schanzeráben im Juni 1888 fructi- 
úcirend, in Ouellen zwischen Pankrac und Ober-Krč, bei Modřan, in 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 137 


Elbetůmpeln gegeniber Unter-Beřkowic, Liboch, Aussig, Libochowitz, 
Oppolau, Bůnauburg, Tellnitz, Mariaschein, Chotowin náchst Tabor, 
Kopidlno! 

S. insignis (Hass.) Ktz. var. falla Hanse.*) In einem Prager 
Schanzeraben hinter dem gew. Kornthor! 

Svrogonium sticticum (HM. B.) Ktz. In Elbetimpeln gegenůber 
Unter-Beřkowic, bei Kopidlno und Rožďalowic! 

Gonatozygon asperum (Bréb.) Nordst. Bei Počatek! 

Hyalotheca dissiliens (Smith) Breb. In Sůmpfen bei Stupšic, 
Chotowin, Počatek, Steinkirchen! 

H. mucosa (Mert.) Ehrb. Bei Chotowin náchst Tabor, Stupšic, 
Sobieslau, Počatek, Steinkirchen! 

H. dubia Ktz. In Simpfen bei Počatek und Šteinkirchen náchst 
- Budweis! 
Gymnozyga bambustna (Bréb.) Jacobs. Bei Počatek, Steinkirchen! 
Sphaerozosma filiforme (Ehrb.) Rbh. Bei Počatek! 
S. secedens De By. In Siůmpfen bei Počatek, Tellnitz! 
Desmidium Swartz'i Ag. Bei Tellnitz, Steinkirchen und Počatek! 
D. Baylei (Ralfs.) De By. In Sůmpfen bei Počatek unter 
© anderen Desmidiaceen | | 
D. cylindricum Grev. In torfigen Siůimpfen bei Počatek! 
Mesotaentum micrococcum (Ktz.) Krch. Bei Modřan, Můhlhausen, 
© Unter-Beřkowic, Liboch, Aussig, Wolfsschling, Pomerle, Maischlowitz, 
- Nestersitz, Bůnauburg, Tellnitz, Mariaschein, Libochowitz, Hostin, 
- Tetin, Neuhůtten und Zdic náchst Beraun, Chwatěrub, Steinkirchen, 
- Počatek, Chotowin, Stupšic, Rožďalowic, Kopidlno, in den Prachower 
|, Felsen bei Jičin! 

M. Braunii De By. Bei Bůnaubure und in den Prachower Felsen 
náchst Jičin! 

M. Endlichertanum Nág.. Bei Geiersbure náchst Mariaschein, 
: Tellnitz! 

Cylindrocystis Brebissonii Menegh. In Sůmpíen zwischen Tellnitz 
und Kleinkahn, bei Počatek! 

C. orassa De By. Bei Solopisk, Tetin, Hostin und unterhalb 
- Korno náchst Beraun! 
Penium libellula (Focke) Nordst. (P. closteroides Ralís.) In Sům- 
| píen bei Počatek, Steinkirchen ! 


1) Mehr úber diese neue S.-Form siehe in des Verf“s Abhandluns in der 
Hedwigia, 1888, Heft 9. und 10. 


138 Anton Hansgirg 


P. navicula Bréb. Bei Počatek! 

Clostertum gracile Bréb. In Simpfen zwischen Tellnitz und 
Kleinkahn, bei Počatek mehrfach, Šteinkirchen náchst Budweis! 

C. lunula (Můll.) Nitzsch. Bei Počatek! 

C. acerosum (Schrank) Ehrb. Bei Tellnitz, Počatek, Steinkirchen ! 

C. striolatum Ehrb. Bei Stupšic, Počatek, Steinkirchen! 

C. Dianae Ehrb. Bei Steinkirchen, Počatek! 

C. parvulum Nás. Bei Hostiwař náchst Prace, in Elbetůmpeln 
gegenůber Unter-Beřkowic, Aussig; Liptitz náchst Dux, Tellnitz mehr- 


fach, in Tiůimpeln an der Lužnic und in Teichen bei Ceraz náchst © 


Sobieslau, bei Počatek, Steinkirchen! 

C. momliferum (Bory) Ehrb. Unterhalb Korno und bei Neu- 
hůtten náchst Beraun, bei Aussig, Počatek! 

Dysphinctium curtum (Bréb.) Reinsch. var. exiguum. Hansg. An 


feuchten Kalksteinfelsen an der Westbahn bei dem Wáchterhaus Nr. 27,. 


unterhalb Tetin, vor Hostin náchst Beraun; auf feuchter Erde an den 


Prager Schanzen, im Nuslethal, bei Hostiwař náchst Prag; an Felsen 


im Bahneinschnitte vor der Station Stupšic! 
D. eruciferum (D. By.) Hanse. Bei Steinkirchen! 
D. connatum (Bréb.) D. By. var. B) minus Nordst. Bei Počatek! 
D. annulatum Nág. In Sůmpfen bei Počatek! 
D. palangula (Bréb.) Hanse. var. de Baryi Rbh. Bei Počatek und 
Rožďalowic ! 
D. cylindrus Nág. Bei Chotowin náchst Tabor! 


Docidium baculum Bréb. Bei Steinkirchen náchst Budweis, | 


Tellnitz! 

Tetmemorus laevis (Ktz.) Ralís. Bei Biinaubure, Počatek! 

T. granulatus (Bréb.) Ralfs. Bei Počatek! 

T. Brébissonii (Menegh). Ralfs. In Siimpfen bei Počatek! 

T. minutus D. By. Bei Počatek und Tellnitz! 

PFleurotaentum nodulosum (Bréb.) D. By. Bei Steinkirchen, Po- 
čatek! 

P. truncatum (Bréb.) Nág. Bei Počatek, Sobieslau ! 

P. coronatum (Bréb.) Rbh Bei Počatek! 


Cosmaridium cucumis (Corda) Gay. In Sůmpfen bei Modřan © 


náchst Prag! 
C. de Baryi (Arch.) Hansg. var. 8) minus Hanse. Bei Počatek; 
var. y) spetsbergense Nordst. Bei Steinkirchen! 


Xanthidium antilopaeum (Bréb.) Ktz. In Tůmpeln an bí Lužnic © 


náchst Sobieslau, bei Počatek ! 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 139 


Cosmartum granatum Bréb. Bei Tellnitz, Steinkirchen, Ceraz 
/náchst Sobieslau ! 

C. moniliforme (Turp.) Ralfs. In Siimpfen bei Počatek! 

C. bioculatum Bréb. Bei Rožďalowic, Tellnitz, Štupšic, Ceraz 
máchst Sobieslau; bei Steinkirchen auch var. B) parcum Wille! 

' C. Hammeri Reinsch. Bei Karlik náchst Dobřichowic, Aussig, 
(Tellnitz, Liptitz náchst Dux! 

1 C. Memeghinii Bréb. Bei Michle und Modřan náchst Prag; 
IKarlik; unterhalb Korno náchst Beraun; in Elbetimpeln bei Aussie, 
'gegenůber Unter-Beřkowic; bei Libochowitz, Oppolau, Tellnitz, Liptitz, 
ILissa a. E., Chotowin, Stupšic, in Tůmpeln an der Lužnic und in 
ITeichen bei Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, Rožďalowic, 
(Kopidlno! — Var. Braun? Reinsch. Bei Pankrac náchst Prag, Po- 
'čatek! 

C. erenatum Ralfs. Bei Steinkirchen náchst Budweis, Wršowic 
(náchst Prag! 

C. subtumidum Nordst. In Siůmpfen bei Počatek, Ceraz náchst 
|Sobieslau ! 

| C. pseudobotrytis Gay. Unterhalb Korno und Tetin náchst Be- 
/raun, bei Stupšic! 

j C. orbiculatum Ralfs. Bei Počatek! 

C. nitidulum De Not. In Siimpfen bei Tellnitz! 

C. laeve Rbh. In feuchten Moldaufelsen bei Chwatěrub gegen- 
ber Kralup! 

C. irilobulatum Reinsch. Bei Počatek! — Var. B) minus 
Hanse. Bei Steinkirchen náchst Budweis, Ceraz náchst Sobieslau, 
Rožďalowic! 

C. pyramidatum Bréb. Bei Počatek, Steinkirchen ! 

C. etrculare Reinsch. Bei Ceraz, Počatek! 

C. obsoletum (Hantzsch) Reinsch. Bei Ceraz náchst Sobieslau ! 

C. holmtense Lund. An feuchten Felsen unterhalb Korno, Tetin 
und vor Hostin an der Beraun, bei Chwatěrub an der Moldau, im 
Bahneinschnitte vor der Station Stupšic, bei Tellnitz! 

C. margaritiferum Turp. In Elbetiimpeln gegeniber Unter-Beř- 
Ikowic, bei Aussig, Lissa; Rožďalovic, Kopidlno; Ceraz, Steinkirchen, 
Počatek ! 
| C. aphanichondrum Nordst. var. pusillum Hanse. An 
"feuchten Felsen vor Hostin náchst Beraun! 

C. Brébissonii Menegh. In Sůmpfen bei Počatek! 


p 


140 Anton Hansgire 


C. botrytis (Bory) Menegh. Bei Sele náchst Roztok, Solopisk,, 
Karlik, unterhalb Korno náchst Beraun; bei Unter-Beřkowic, Libochy, 
Oppolau, Schelchowitz, Aussig, Libochowitz, Tellnitz, Mariaschein,, 
Liptitz náchst Dux, Lissa a. E., Rožďalowic, Kopidlno, Chotowin, in. 
Tůmpeln an der Lužnitz náchst Sobieslau, Počatek mehrfach, Stein- 
kirchen ! 

C. eruciatum Bréb. An feuchten Felsen vor der Bahnstation| 
Stupšic! 

C. subcrenatum Hantzsch. Bei Pankrac náchst Prag, Tellnitz,, 
Geiersburg náchst Mariaschein, Ceraz, Počatek! 

C. ornatum Ralfs. In Elbetimpeln bei Aussig, Počatek! 

C. biretum Bréb. var. B) minus Hanse. In Auellen zwischen Pan- 
krac und Ober-Krč náchst Prag! 

C. speciosum Lund. Zwischen Tellnitz und Kleinkahn! 

C. pseudogranatum Nordst. An feuchten Felsen bei Chwa- 
těrub gegenůber Kralup! | 

C. ceaelatum Ralfs. An feuchten Felsen vor Hostin náchst Beraun'' 

Arthrodesmus convergens (Ehrb.) Ralfs. In Tůmpeln an der Lužnič 
náchst Sobieslau, bei Počatek! 

A. octocornis Ehrb. Bei Steinkirchen náchst Bino lí 

Euastrum pectinatum Bréb. Bei Tellnitz! 

E. verrucosum (Ehrb.) Ralfs. Bei Ceraz náchst Sobieslau, Po- 
čatek mehrfach! ) 

E. oblongum (Grev.) Ralís. In Sůmpfen zwischen Tellnitz und. 
Kleinkahn, Počatek ! 

E. ansatum Focke. Bei Počatek, Steinkirchen, in Sůmpfen zwieo 
schen Po und Kleinkahn! 

K. elegans (Bréb.) Ktz. In Siimpfen bei Kammitz und zwischen 
Tellnitz und Kleinkahn, bei Počatek, Steinkirchen náchst Budweis! 

E. Pokornyanum Grun. In Sůmpfen bei Steinkirchen! © 

E. binale (Turp.) Ralfs. Bei Ceraz náchst Sobieslau, Steinkir- 
chen, Počatek, in Siimpfen zwischen Tellnitz und Kleinkahn! j 

Mierasterias crux melitensis (Ehrb.) Ralís. Bei Počatek! 

M. truncata (Corda) Bréb. In Sůmpfen bei Počatek! 

M. rotata (Grev.) Ralfs. Bei Chotowin náchst Tabor, Ceraz náchst | 
Sobieslau, Počatek ! k: 

Staurastrum muticum Bréb. Bei Modřan náchst Prag, Lissa a. E., 6 
Schelchowitz, Aussie, Tellnitz, Geiersburg náchst Mariaschein, Po- 
čatek, Ss chen! 

S. alternans Bréb. Bei Steinkirchen náchst Budweis! 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 141 


S. brevispěna Bréb. In Sůmpfen bei Počatek! 

S. dejectum Préb. Bei Počatek, Tellnitz! 

| S. cuspidatum Bréb. Bei Ceraz náchst Sobieslau, Počatek! 

| S. dilatatum Ehrb. In Siimpfen bei Počatek, Steinkirchen, So- 
'bieslau mehrfach, Tellnitz ! 


S. polymorphum Bréb. Bei Sobieslau, Steinkirchen, Počatek! 
S. avicula Bréb. In Simpfen bei Steinkirchen náchst Budvweis! 
9. echinatum Bréb. Bei Počatek! 

S. gracile Ralfs. In Sůmpfen bei Steinkirchen, Počatek! 

S. vesťitum Ralfs. In Simpfen bei Počatek! 

S. furcigerum Bréb. Bei Tellnitz, Počatek! 

S. Pseudosebaldi Wille. Bei Počatek! 

S. dněricatum Delp. In Simpfen bei Počatek! 

| S. pusilťum Wolle. In Sůmpfen bei Počatek unter anderen 
| Desmidiaceen ! 


IV. Klasse. Myxophyceae (Cyanophyceae).") 


| Stigonema informe Ktz. (incl. Širosiphon coralloides Ktz.) Am 
| Aupafall, Mummelfall, am Sůdabhange der Schneekoppe, an steinigen 
| Wasserfállen bei Harrachsdorf! 

' S. torfaceum (Engl. Bot.) Cooke (inel. Širosiphon pulvinatus 
"Bréb. et S. secundatus Ktz.). Im Riesengebirge am Aupafall! 

| S. minutum (Ag.) Hass. (incl. S. crustaceum Bzi.). An Felsab- 
"hángen im Záhorunde, am Siůdabhange der Schneekoppe, bei Har- 
(rachsdorf im Riesengebirge; bei Karlik náchst Dobřichowic spárlich ! 
| S. panniforme (Ag.) Bzi. (incl. Širosiphon alpinus Ktz. et S. 
| eompactus Ktz.). An der Beroschmiede und im unteren Theile des 
Aupafalles und unterhalb der Schneekoppe im Riesengebirge! 

S. ocellatum (Dillw.) Thr. In torfigen Sůmpfen bei Magdalena 
"und Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen náchst Budweis, Tellnitz, 
an der Bereschmiede, am Sůdabhange der Schneekoppe, im Záhgrunde, 
"in Sůmpfen bei der Wiesenbaude, bei Wurzelsdorť, Neuwelt, Harrachs- 
| dort, am Mummelfall und bei den Steinigen Wasserfálleu im Riesen- 
 gebirge! 
P S. hormoides (Ktz.) Hanse. (Sirosiphon hormoides Ktz.). Am 
(Mumnelfall und bei den Steinigen Wasserfállen! 


» 
l 


1) Im Nachfolgenden hat der Verfasser auch die selteneren von ihm J. 1887 
in Bohmen gesammelten Arten der blaugrůnen Algen angefůhrt. 


142 Anton Hansgirg 


Hapalosiphon pumilus (Ktz.) Krch. In Sůmpfen bei Rožďalowie, 
Kopidlno, im Riesengebirge am Záhgrundwasser, bei der Wiesenbaude; 
bei Ceraz náchst Sobieslau, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, 
Neu-Bistritz, Grambach, Počatek, Kardaš-Řečic mehrfach, Steinkircheni 
náchst Budweis, in Sůmpfen zwischen Tellnitz und Kleinkahnl| 

Capsosira Brébissondi Ktz. Im Riesengebirge am Aupafalll 
und am Sůdabhange der Schneekoppe; im Bohmerwalde im B 
náchst Eisenstein! | 

Nostochopsis lobatus Wood. var. stagnalis Hanse. Lagerf 
compact, rundlich oder von unregelmássiger Form, meist 2 bis 5 mm 
breit. Hauptfáden reichlich verzweigt, oft radiár verlaufend. Ástchen' 
einzeln oder zu 2 bis 3 neben einander. Veget. Zellen der Hauptfáden 
niedergedrůckt kugelig oder tonnenfórmig, seltener lánelich-elliptischy 
meist 4 bis 6 w dick, 1 bis 2mal so lang, oft fast rosenkranzfórmig 
angeordnet, die der stehen meist 2-5 bis 4 u dick, 2mal so lang. | 
Grenzzellen elliptisch oder lánelich cylindrisch an den Ástchen meist 
15 bis 18 u lang; sonst wie die typische Form. Bisher (var. stag- 
nalis) blos in einem Tůmpel auf der orossen Insel bei Čelakowič 
a. E. mit Cylindrocapsa geminella Wolle! 


Scytonema myochrous (Dillw.) Ag. An Kalksteinfelsen unterhalb 
Korno und Tetin náchst Beraun! i 
S. figuratum Ag. (S. thermale Ktz.) Bei Chwatěrub gegenůber 
Kralup, Chlumec náchst Wittingau, im Riesengebirge am Aupafall, 
im Aupagrund, Záhorund, am Sůdabhange der Koppe, bei Wurzels 
dorf, Neuwelt, Harrachsdorf, insb. am Mummelfall und bei den Štei- 
nigen Wasserfállen, bei Siehdichfůr! 3 
S. tolypothrichoides Ktz. In Simpfen an der Staatsbahn. 
bei Ouwal spárlich! | 
S. involvens (A. Br.) Rbh. Am Spitzberg im Bohmerwalde! 
S. Hofmannť (Ag.) Thr. Bei Roblin, Solopisk, Karlik, Srbukdll 
Tetin, Dušnik, Tachlowic, Alt- und Neuhiůtten, Zdic, Můhlhausenil 
Weltrus, Aussie, Pomerle, Bůnauburg, Tellnitz, Bilin, Dux; im Riesen- 
gebirge noch bei Wurzelsdorf, Neuwelt, Harrachsdorf, Marschendorf i 
Dunkelthal, Petzer; bei Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen und | 
Forbes náchst Bah 
S. ambiguum Ktz. An feuchten Sandsteinen bei Liboch. a. B 
bei Žíč náchst Chlumec bei Wittingau, am Wege von Roztok nach © 
Ounětic! 
S, ocellatum Lyngb. Bei Solopisk náchst Černošic, Bůnaubure! 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 143 


S. cincinnatum (Ktz.) Thr. Bei Čelakowic a. E., Biůnauburg unter 
dem Erzgebirge, Strakonic! 
Tolypothrix tenws Ktz. Im Lackasee bei Eisenstein, bei Stein- 


 kirchen, Lissa a. E., Chotzen ! 


| 
| 


| 


| 


T. War ohlahnděna Rbh. In einem Waldbrunnen bei Plass náchst 
Pilsen! 
T. lanata (Desv.) Wartm. (incl. T. aegagropila. Ktz.) Bei Čela- 


- kowic a. E., Lissa, Kowanic náchst Nimbure, Poděbrad, Gross- Wossek, 
© Chotzen, přesné in Simpfen bei Bišic, Wšetat und Kojowic, Dachow 


náchst Hořic; bei Kamenic náchst Eule, Konopišt, Kardaš-Řečic, 
Chlumec náchst Wittingau, Schewetin, Počatek, Neu-Bistritz, Liptitz 
náchst Dux, Třtic náchst Neu-Strašic, Cimelic, Putim, Blowic náchst 


| Pilsen! 


T. distorta (Můll.) Ktz. Bei Čelakowic a. E., Chotowin náchst 


| Tabor, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, Schewetin náchst 


l 


Weselí a. L., Šteinkirchen, Geiersburg náchst Mariaschein, Kammitz 
náchst Tellnitz! 
Plectonema můirabile (Dilw.) Thr. Bei Eisenbrod u. Kaplitz! 
P. phormiďdioides Hanse. Bei Siehdichfůr náchst Neuwelt 


mit Hydrocoleum Brébissonii Ktz. var. aerugineum! 


P. puteale (Krch.) Hanse. (Glaucothrix putealis Krch.) Bei 


| Modřan náchst Prag, Stupšic, Počatek, Chrabřic náchst Laun! 


P. gracillimum (Zopť) Hanse. (Glaucothrix gracillima Zopť). In 


-der freien Natur bei Schewetin náchst Veselí a. L. spárlich; in 
| Warmháusern in Šichrov náchst Turnau und in Opočno! 


P. nostochorum Bor. et Th. Im schleimigen Lager einicer 


-Nostoc-Arten und verschiedener Chroococcaceen von den Felsen bei 
"Belc, gegeniiber Libšic náchst Prag, bei Lomnic náchst Wittingau, 
Kuschwarda ! 


Desmonema Wrangelii (Ag.) Bor. et Flah. Im Riesen- 


- gebirge am Mummelfall náchst Harrrachsdorf; bei Eisenbrod, Ham- 
„mern náchst Neuern, Kaplitz! 


Hydrocoryne spongiosa Schwabe (Hilsea tenuissima (A. 


- Br.) Krch.) Bei Stupšic, Nepomuk, Mažic náchst Veselí a. L., Dachow 
| náchst Hořic, Chlumec a. C., Kammitz náchst Tellnitz ! 


Gloeothrichia pisum (Ag.) Thr. In Elbetůmpeln bei Lissa, Čela- 


| kovic, Kostomlat, Kowanic náchst Nimburg, Poděbrad, Gross- Wossek, 
- Kopidlno, Rožďalowic, Cerhenic náchst Kolin, Přelouč, Dachow náchst 
| Hořic; Jechnitz, Libochowitz, Tític náchst Neu-Strašic, Plana und 
 Chotowin náchst Tabor, Ceraz náchst Sobieslau, Magdalena und 


144 Anton Hansgirg 


Chlumec náchst Wittingau, Nepomuk, Wolšan, Blowic náchst Pilsen; 
Wodnian, Strakonic, Putim, Čimelic, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Neull 
Bistritz! 

G. natans (Hedw.) Rbh. Bei Kowanic nácht Nimbure, Polabec 
náchst Podiebrad, Rožďalowic, in Tůmpeln an der Uslawa bei Blowic 

Rivularia minutula (Ktz.) Bor. et Flah. (R. radians Thr.) Bei 
Kostomlat, Kowanic náchst Nimbure, Přelouč, Poděbrad, Rožďalowic, 
Kopidlno, Slatinan náchst Chotzen, Bóhm. Brod, Hostiwic, Chotowin. 
náchst Tabor, Kamenic náchst Eule, Ceraz náchst Sobieslau, Magda- 
lena und Chlumec náchst Wittingau, Šewetin náchst Weselí a. L., 
Putim, Čimelic, Strakonic, Wolšan, Nepomuk, Křimic náchst Pilsen, 
Plan, Jechnitz, Třtic náchst Neu-Strašic ! | 

R. dura Roth. In Elbetůmpeln bei Neratowic und Čelakowic! 

Isactis fluviatilis (Rth.) Krch. An einem vom Wasser be- 
rieselten Felsen bei Sele náchst Roztok, bei Dolanky, gegenůber. 
Libšic, bei Solopisk náchst Černošic spárlich. 

Calothrix parietina (Nág.) Thr. An feuchten Felsen bei Kosoř, 
Lochkow, Karlik, Solopisk, unterhalb Korno, Tetin, bei Hostin náchst 
Beraun; bei Modřan am Ufer der Moldau an der Můndung des 
warmes Wasser aus der Zuckerraffinerie ableitenden Kanals in einer 
thermophilen Form *), bei Měchenic, Dawle, Brunšow gegeniiber Ště- 
chowic, Sazawa-Felsen unterhalb '[řepsin, zwischen Žampach und 
Kamenný Příwoz náchst Eule, im Bahneinschnitte vor der Station. 
Stupšic ! | i 
C. decolorata (Nág.) Hansg. (Schizosiphon decoloratus Nág.) 
Bei Liblic náchst Bišic ! i 

C. salina (Ktz.) Hansg. (Schizosiphon salinus Ktz.) Am Rande 
der Salzwassersůmpfe zwischen Slatinan und Chotzen! . 

C. sabulicola (A. Br.) Krch. An Sandsteinfelsen bei Prachow © 
náchst Jičin spárlich, bei Liboch, Kopidlno, Podersam, Osseg, Chlum- © 
čan náchst Laun! j 

C. stellaris Bor. et Flah. In einem Teiche bei Wotic in Sůd-- 
bohmen! | 

C. gypsophila (Ktz.) Thr. (Dichothrix gypsophila Bor. et. 
Flah.) Bei Stěchowic an der Moldau! 

C. Orsiniana (Ktz.) Thr. (Mastichonema Orsinianum Ktz.) Im. 
Riesengebirge am Aupafall, Mummelfall! 

I) Mehr úber diese und einige andere neue thermophile Algen und saprophy- 


tische Bacterien ist in des Verf's in der Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No.. 
8 publicirten Abhandlung nachzulesen. 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 145 


| Mastigonema pluviale A. Br. Im Riesengebirge in den Sieben- 
| grůnden, am Aupafall, Mummelfall, im Riesengrunde, Olafserunde, 
jim unteren Dunkelthal, bei Harrachsdorí, Wurzelsdorf; bei Opočno, 
| Chotowin und Nachod náchst Tabor, Sudoměřice, Ceraz náchst Sobieslau, 
I Steinkirchen, Strakonic, Wodnian, Březnic náchst Přibram, Holoubkau, 
| Bistritz náchst Neuern, Deffernik náchst Eisenstein ! 
HH. M. caespitosum Ktz. Bei Hostiwař, Ouřinowes, Senohrab, Kame- 
(mic, Eule, Menšic náchst Stránčic, Můhlhausen, Podersam, Jechnitz, 
Tellnitz, Poděbrad, Rožďalowic, Kopidlno, Konopišt náchst Beneschau, 
(Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počatek, Neu- 
Bistritz, Strakonic, Putim bei Pisek, Čimelic, Wolšan, Nepomuk, 
|Křimic náchst Pilsen, Steinkirchen! 
' M. aerugineum (Ktz.) Krch. (Galothrix solitaria Krch.) In Sům- 
/pfen am Dablicer Berge náchst Prag, bei Sele, Libšic, Ouřinowes, 
| Bišic, Kojowic, Kamenic náchst Eule, Cerhenic náchst Kolin, Čela- 
(kowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč, Poděbrad, Gross-Wossek, Rožďa- 
'lowic, Kopidlno, Chotzen; |Třtic náchst Neu-Strašic, Plass, Blowic, 
"Nepomuk, Wolšan, Strakonic, Wodnian, Putim, Schewetin, Chlumec 
jund Magdalena náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počatek, 
/Neu-Bistritz, Ceraz náchst Sobieslau, Sudoměřic, Chotowin, Konopišt 
Ináchst Beneschau, Pičin und Březnic náchst Přibram, Čimelic, Pra- 
|chatitz, Kuschwarda! 
| Leptochaete stagnalis Hanse.) In einem Wiesentimpel bei 
Čimelic! 
| L. midulans Hansg.*) In einem Teiche bei Bistřic náchst 
Beneschau ! 
L. rivularis Hanse.*) Im Bóohmerwalde am Wege von Deffer- 
nik zum Fallbaum und bei der Pampferhůtte ! 
Mierochaete tenera Thr. Im einem Elbetůmpel bei Čelakowic, 
bei Počatek! 

Nostoc hederulae Menegh. Bei Steinkirchen náchst Budweis! 

N. cuticulare (Bréb.) Bor. et Flah. var. měrabiře Hanse. 
In Elbetůmpeln bei Gross-Wossek reichlich, in Simpfen und Teichen 
bei Ceraz náchst Sobieslau, Liptitz náchst Dux, Steinkirchen náchst 
(Budweis ! 
| N. entoplvytum Bor. et. Flah. In Sůmpfen bei Oužic náchst 
Kralup, zwischen Tellnitz und Kleinkahn! 


jj 


(-*) Siehe „Notarisia“, 1888, No. 9, p. 399. 
L 2) Siehe Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No. 4. 
>) Vergl. Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No. 5. 


: (Tř. mathematicko-přírodovědecká, 10 


146 Anton Hansgirg 


N. paludosum Ktz. Bei Kostomlat, Kuschwarda! 

N. Linckia (Roth) Bor. Bei Bóhm. Brod., Třtic náchst Neu- 
Strašic ! 

N. piseinale Ktz. Bel Gross-Wossek, Chlumec náchst Wittingau, 
Putim, Mažic náchst Weselí a. L.! 

N. carneum Ag. Bei Poděbrad, Gross-Wossek, Nepomuk, Wolšan 
náchst Horažďowic! 

N. spongiaeforme Ag. Bei Kostomlat, in Sůmpfen zwischen | 
Tellnitz und Kleinkahn! 

N. muscorum Ag. An feuchten Felsen bei Solopisk, Karlik, Tetin, 
Hostin náchst Beraun, Libšic, gegeniber Lettek, bei Chwatěrub, 
Bůnauburg, am Ziegenberg náchst Pómerle, Chotzen, Můnchengrátz, 
Liboch! 

N. humifusum Carm. Bei Rožďalowic! 

N. foliaceum Mong. Im Riesengebirge bei Gross-Aupa, im Petzer, 
und im Riesengrunde! | 

N. commune Vauch. Bei Sliwenec, Hodkowička, Modřan, Dušnik, 
Tachlowic, Karlik, Hostin, Tetin, Neuhůtten náchst Beraun; Můhl- 
hausen, Kostomlat, Nimburg, Vlkawa, Gross- Wossek, Poděbrad, Kopi- 
dlno, Rožďalowic, Vrutic, Šichrow, Můnchengrátz, Chotzen, Opočno, 
NO-Byděb v, Tetschen, Bůnauburg, Tellnitz, Ossee, Moldau, Kloster- | 
grab, Niclasberg, Schelchowic náchst Čížkowic, Libochowic, Unter- | 
Beřkowic, Aussig, Schon-Priesen, Pómerle, Třtic náchst Neu-Strašic, | 
Zdic, Popowic, Čimelic, Holoubkau, Vlarno, Nepomuk, Wolšan, | 
Wodnian, Steinkirchen und Forbes náchst Budweis, Neu-Bistritz, 
Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Počatek, Ceraz náchst So- 
bieslau, Měšic und Chotowin náchst Tabor, Konopišt náchst Beneschau, 
Strakonic, Winterberg, Kuschwarda, Plass náchst Pilsen! 


N. sphaericum Vauch. Bei Ouřinowes náchst Prag, Kopidlno, 
Rožďalowic, Všetat und Bišic, Opočno, Neu-Bydžow, Tellnitz, Neu- 
Strašic, Žampach und Kamenic náchst Eule, Konopišt, Kardaš-Řečic, 
Neu-Bistritz, Počatek, Šteinkirchen náchst Budweis, Winterberg, 
Putim, Bradkowic náchst Přibram, Nepomuk, Wolšan, Blowic! 

2 N. minutum Desmaz. Bei Tellnitz unter dem Erzgebirge! | 


N. microscopicum Carm. (N. rupestre Ktz.) Auf feuchten Felsen | 
unterhalb Korno, Tetin bei Hostin náchst Beraun, bei Kosoř, Lochkow, | 
Solopisk, Měchenice, Wran, Chwatěrub; im Riesengebirge bei Wurzels- | 
dorf, Nieder-Rochlitz, Harrachsdorf, Siehdichfůr, im Riesengrunde | 
mehrfach ! 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen, 147 


Ň. sphaeroides Ktz. Bei Solopisk, Zdic, Popowic, Můhlhausen, 
Weltrus, Unter- Beřkowic, Liboch, Kostomlat, Nimbure, Poděbrad, 
- Gross- Wossek, Neu-Strašic, Alt- und Neuhůtten náchst Beraun, Břez- 
nic náchst Přibram, Ohrailo Putim, Steinkirchen und Forbes náchst 
© Budweis, Liptitz náchst Dux, Osseg, Mariaschein, Niclasberg, Tellnitz, 
Bůnauburg, Maischlowitz, Nestersitz, Schon-Priesen, Aussie, Kopidlno, 
- Rožďalowic, Wlkawa, Liblic, Miinchengrátz, Opočno, Neu-Bydžow, 
Chotzen, Přelouč, Marschendorf und Petzer im Riesengebirge, Plass, 
Holoubkau und Blowic náchst Pilsen, Jechnitz, Nepomuk, Wolšan, 
Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Počatek, Kardaš-Řečic, Neuhaus, 
Ceraz náchst Sobieslau, Martinic, Chotowin, Konopišt náchst Bene- 
schau, Senohrab! 
N. coeruleum Lyngb. Bei Ouřinowes, Všetat, Bišic, Kojowic, in 
- Sůmpfen am Dablicer Berge náchst Prag, im Teiche Markwart náchst 
© Eule, bei Lissa a. E., Čelakowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč, Po- 
děbrad, Gross-Wossek, Aussie, Unter-Beřkowic, Libochowitz, Liptitz 
- náchst Dux, Kammitz und bei Tellnitz mehrfach; Kopidlno, Rožďa- 
© lowic, Chotzen, Opočno, Chotowin, Martinic, Kardaš-Řečic, Neuhaus, 
Počatek, Neu-Bistritz, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, 
Steinkirchen, Putim, Čimelic, Nepomuk, Blowic, Křimic náchst Pilsen, 
Neuern! 

N. verrucosum Vauch. Im Riesengebirge bei Grůnbach und 
Petzer spárlich, im Bohmerwalde bei Neu-Hurkenthal náchst Eisen- 
stein, in einem torfigen Wassergraben bei Liblic! 
| Anabaena flos aguae (Lyngb.) Bréb. Bei Konopišt náchst Bene- 

schau, Martinic und Beztahow náchst Wotic, Magdalena und Chlumec 
p Wiitingau, Neu-Bistritz, Neuhaus, Strakonic, Březnic náchst 
Přibram, Kamenic náchst Eule, Dobřiš, Jechnitz! 
ň A. circinalis (Ktz.) Hanse. (Cylindrospermum circinale Ktz.) In 
Teichen zwischen Jechnitz und Woratschen, bei Laun! 
j A. catenula (Ktz.) Bor. et Flah. Bei Solopisk náchst Čer- 
nošic, Aussig ! 
Ě A. oscillarioides Bory. Bei Hodkowička, Solopisk náchst Prag, 
- Rožďalowic, Kopidlno, Unter-Beřkowic, Aussig, Libochowitz, Kosto- 
mlat, Kowanic náchst Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, Chotzen, 
- Neu-Bydžow, zwischen Bišic und Kojowic, bei Eule, Konopišt náchst 
- Beneschau, Beztahow und Janowic náchst Wotic, Chotowin, Heřma- 
" ničky, Sudoměřic, Ceraz náchst Sobieslau, Magdalena und Chlumec 
„máchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počatek, Neu-Bistritz, 
: " Steinkirchen, Strakonic, Wodnian, Prachatitz, oa Winter- 
10* 


E SP 400 S 


148 Anton Hansgirg 


berg, Nepomuk, Wolšan, Blowic, Plass náchst Pilsen, Neuern, Pam- 
pferhiůtte, Neuhurkenthal náchst Eisenstein, Putim, Březnic und Brad- 
kowic nácht Přibram, Čimelic, Zdic, Třtic náchst Neu-Strašic, Maria- 
schein, Osseg, Moldau, Tellnitz! 

A. Ralfsii (Thwait.) Hansg. (Cylindrospermum Ralísii Ktz.) Bei 
Jesenic náchst Prag, Cerhenic náchst Kolin, Gross-Wossek, Poděbrad, 
Chotzen, bei den Keilbauden im Riesengebirge, Chotowin, Plana 
náchst Tabor, Pampferhůtte náchst Eisenstein | 

A. stagnalis Ktz. (Cylindrospermum stagnale et C. leptocepha- 
lum A. Br.) Bei Teptin náchst Eule, Janowic náchst Wotic, Wolšan 
náchst Nepomuk, Putim, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, 
Neu-Bistritz ! 

A, licheniformis Bory. (Cylindrospermum licheniforme Ktz.) Bei 
Kostomlat, Nimburg, Gross- Wossek, Poděbrad, Chotowin und Náchod 
náchst Tabor, Chlumec náchst Wittingau ! 

A. macrosperma (Ktz.) Hansg. (Cylindrospermum macrospermum 
Ktz.) Bei Modřan, Roblin, Kosoř, Tachlowic, Hostin, Neuhůtten, 
Zdic, Popowic, Lettek, Můhlhausen, Unter-Beřkowic, Liboch, Weltrus, 
Budyň, Schelchowitz, Oppolau, Libochowitz, Klappay, Neu-Strašic, 
Paseka, Čenkau, Bradkowic, Pičin und Březnic náchst Přibram, Čime- 
lice, Putim, Holoubkau, Plass, Jechnitz, Neuern, Blowic, Nepomuk, 
Wolšan, Strakonic, Bukowsko, Schewetin, Magdalena und Chlumec 
náchst Wittingau, Neu-Bistritz, Kardaš-Řečic, Lžín, Neuhaus, Počatek, 
Ceraz, Beztahow, Martinic, Janowic náchst Wotic, Chotowin, Konopišt, 
Stránčic, Božkow, Senohrab, Eule, Stěchowic, Wolešek, Měchenic, 
Ouřinowes, Pořičan, Poděbrad, Gross-Wossek, Nimburg, Kowanic, 
Kostomlat, Čelakowic, Wlkawa, Wšetat, Liblic, Bišic, Můnchenorátz, 
Opočno, Chotzen, Neu-Bydžow, Rožďalowic, Kopidlno, Aussig, Schón- 
Priesen, Bůnaubure, Liptitz, Mariaschein, Telinitz, Osseg, Klostergrab, 
Niclasbere, Moldau, Podersam ! 

Spermostra turicensis Úram. An Báppeliáunica bei Libochowitz 
und bei Březnic náchst Přibram! 

Aulosira laxa Krch. In Elbetůmpeln bei Přelouč, Čelakowic, 
bei Pičin und Březnic náchst Přibram, Schewetin náchst Budweis, 
Neu-Bistritz, Bohm. Brod! 

Microcoleus lyngbyaceus (Ktz.) Crn. Am Rande der 2 | 
wassersiůmpfe bei Oužic náchst Kralup spárlich ! 

M. terrestris (Desm.) Thr. Bei Můhlhausen, Weltrus, Unter- 
Beřkowic, Oppolau, Libochowitz, Budyň, Aussie, Schon-Priesen, Mai- 
schlowitz, Bůnauburg, Tellnitz, Mariaschein, Niclasberg,. Osseg, Lip- 


! 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 149 


titz; Dušnik, Tachlowic, Lochkow, Roblin, Solopisk, Černošic, Tetín, 
Neuhůtten, Popowic, Zdic, Bradkowic und Breznic náchst Přibram, 
Čimelic, Putim, Nepomuk, Blowic, Plass, Holoubkau, Neuern, Wod- 
nian, Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Neu- iz: Počatskí Neu- 
haus, Kardaš-Řečic, Magdalena und Ghlimec náchst Wittingau, Ceraz 
et Sobieslau, Bukowsko, Schewetin, Forbes, Steinkirchen, Bezta- 
how, Martinic, Plana, Chotowin, Senohrab, Ouřinowes; Cerhenic, Pře- 
louč, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Wrntic, Miůnchengrátz, Sichrow, 
Chotzen, Opočno, Neu-Bydžow; im Riesengebirge an einer kleinen 
Baude am Pantschefall; bei Gross-Wossek, Poděbrad, Nimburg, Ko- 
stomlat, Čelakowic, Liblic! 

M. monticola (Ktz.) Hansg. (Chthonoblastus monticola Ktz.) An 
silurischen Felsen bei Solopisk, Karlik, Tetin, Hostin, bei Chwatě- 


- rub; bei Žampach an der Sazawa, am Aupefall im Riesengebirge! 


M. aurantiacus (Ktz.) Hansg. (Schizothrix aurantiaca Ktz.) Bei 


| Wurzelsdorf im Riesengebirce ! 


M. chtonoplastes (F1. dan.) Thr. (M. salinus (Ktz.) Crn.) Am 


- Rande der Salzwassersůmpfe bei Slatinan náchst Chotzen ! 


Hydrocoleum calcilegum A. Br. An vom Wasser berie- 
selten silurischen Kalksteinfelsen gegenůber Srbsko und vor Hostin 
náchst Beraun, an Moldaufelsen bei SŠele, gegeniůber Lettek und bei 
Chwatěrub ! 

H. heterotrichum Ktz. Im Bache vor Tuchoraz náchst Bóhm. 


- Brod, bei Harrachsdorf im Riesengebirge ! 


H. lacustre A. Br. Bei Pičin náchst Přibram! 
H. Brebissonii Ktz. var. aerugineum Rbh. Bei Siehdichfůr im 


- Riesengebirse und bei Geiersbureo náchst Mariaschein! 


Inactis tornata Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik, Tetin, 
Hostin, Hostiwař, gegenůber Podmoraň, bei Roztok, vor Tuchoraz 
náchst Bóhm.-Brod; am Warkotscher-Wasserfall bei Aussig, am Was- 
serfall in der Leym'schen Hóhle náchst Schon-Priesen, bei Wesseln 
náchst Pomerle, bei Podersam, Eisenbrod, Bakow, Prachatitz ! 

1. fasciculata (Nág.) Grun. Bei Kosoř, Tetín, Podmoraň, Kosto- 
mlat, Opočno, im Dunkelthal im Riesengebirge! 

Symploca minuta (Ag.) Rbh. Bei Osseg und Moldau im Erzge- 
birge, am Mummelfall und bei Siehdichfůr im Riesengebirge, bei 
Sudoměřic! 

S. Flotowiana Ktz. Bei Grůnbach im Riesengebirge! 

Lyngbya Martensiana Menegh. (Leibleinia Martensiana 


. Ktz.) In den Prager Schanzgráben, bei Pankrac, Hlubočep, Wolšan, 


150 Anton Hansgirg 


Ouřinowes, Hodow náchst Ouwal, Wršowic, Žampach náchst Eule, 
Liblic, Kostomlat, Gross-Wossek, Poděbrad, Chotzen! 

L. pusilla (Rbh.) Hansg. (Leptothrix pusilla Rbh.) Im sog. 
Libuša-Bade bei Pankrac náchst Prag! 

L. caespitosa (Ktz.) Hanse. (Leptothrix caespitosa Ktz.) Auf 
der Innenwand eines Bassins im k. k. botanischen Garten am Smichow! 

L. rigidula (Ktz.) Hansg. (Leptothrix rigidula Ktz.) Bei Hrdlo- 
řez, Wršowic, am Dablicer-Berge, Jesenic, Modřan, Ouřinowes, Žam- 
pach náchst Eule, Čelakowic, Nimburg, Kostomlat, Poděbrad, Gross- 
Wossek, Přelouč, Aussig, Budyň, Libochowitz, Liptitz, Mariaschein, 
Tellnitz, Wšetat, Bišic, Liblic, Můnchengrátz, Opočno, Chotzen, Neu- 
Bydžow, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Neu-Strašic, Senohrab, Kono- 
pišt, Chotowin, Janowic und Nezdic náchst Wotic, Sudoměřic, Heř- 
maničky, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, Forbes, Neuern, 
Deffernik, Křimic und Bolewec náchst Pilsen, Holoubkau, Plass, Ne- 
pomuk, Wolšan, Putim, Čimelic, Březnic náchst Příbram, Popowic 
náchst Zdic! 

L. fontana (Ktz.) Hansg. (Leptothrix fontana Ktz.) Bei Můhl- 
hausen und Hledseb, Paseka náchst Čenkau, Geiersburg náchst Maria- 
schein, Tellnitz! | 

L. lutescens (Menegh.) Hanse. (Leptothrix lutescens Ktz.) Im 
Riesengebirge bei Harrachsdorf, am Wege zu den Steinigen Wasser- 
fállen, bei Seifenbach! 

L. purpurascens (Ktz.?) Hanse. Bei Jinec und Čenkau; im Riesen- 
gebirge bei Neuwelt, Seifenbach, Harrachsdorf, Kaltenberg, an den 
Steinigen Wasserfállen, bei Grůnbach, im Záherund, Olafserund, 
Petzer, Riesengrund; im Regenbach bei der Pampferhůtte, bei Eisen- 
stein, in Báchen am Wege von Deffernik zum Lackasee, im Lacka- 
seebach, noch bei Hammern, Neuern und Bistritz | 

L. tenuisstma (Nág.) Hansg. (Leptothrix tenuissima Nás.) Bei 
Libochowitz, Aussig, Petersburg náchst Jechnitz, Jičin, Sichrow, 
Wurzelsdorf, Neuhaus! 

L. foveolarum (Mont.) Hanse. (Leptothrix foveolarum Mont.) 
Bei Tetin, unterhalb Korno náchst Beraun, Libochowitz, Harrachsdorťf! 

L, obi fios0d (Ktz.) Hanse. (Leptothrix au Ktz.) Bei 
Wolšan, Liboc, Neu-Bydžow, Můnchengrátz, Osseg, Aussig, Bouerí 
Plana náchst Tabor! 

L. gloeophila (Ktz.) Hansg. (Leptothrix gloeophila Ktz.) Bei 
Podhoř, gegenůber Lettek, Chwatěrub, Sliwenec, Lochkow, Solopisk, 
Hostin, Tetin, Karlik, Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk, in den Pra- 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 151 


chower Felsen bei Jičin, im Riesengebirge bei Petzer, im Riesen- 
grunde, Olafsgrunde bei Wurzelsdorf und Harrachsdorf! 

L. subcyanea Hansa. An Felsen bei Selc náchst Prag! 

L. aeruginea (Ktz.) Hanse. (Leptothrix aeruginea Ktz.) Bei 
Cerhenic náchst Kolin, Wolšan náchst Nepomuk. 

L. inundata (Ktz.) Krch. Bei Michle, Krč, Solopisk, Černošic, 
Karlik, Hostin, Alt- und Neuhitten, Zdic, Miihlhausen, Weltrus, 
Unter-Beřkowiec, Liboch, Aussig, Pómerle, Wesseln, Schelchowitz, 
Oppolau, Kostial, Libochowitz, Bůnauburg, Niclasbere, Klostergrab, 
Osseg, Tellnitz, Liptitz, Podersam, Holleschowitz, Jechnitz, Petersburg, 
Plass, Tachlowic, Přelouč, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Wrutic, 
Liblic, Bišic, Můnchengrátz, Šichrow, Neu-Bydžow, Opočno, Chotzen, 
Gross-Wossek, Poděbrad, Nimbure, Kostomlat, Lissa a. E., Čelako- 
wic, Dobřiš, Mnišek, Senohrab, Mnichowic, Eule, Kamenic, Konopišt, 
Chotowin und Nachod náchst Tabor, Sudoměřic, Ceraz, Kardaš-Řečic, 
Lžín, Neuhaus, Počatek, Neu-bistritz, Chlumec und Magdalena náchst 
Wittingau, Bukowsko, Schewetin, Steinkirchen, Forbes, Bistritz, 
Neuern, Hammern, Neu-Hurkenthal, Holoubkau, Blowic, Nepomuk, 
Wolšan, Strakonic, Putim, Čimelic, Březnic, Čenkau, Jinec; im Riesen- 


gebirge noch im Olafserunde und bei der Wiesenbaude! 


| 


Var. fuviačtilis Hanse. In der Moldau an inundirten Holz- 
balken auch in einer neuen Form symplocoides nob.! 

L. confervae (Ktz.) Hanse. (Hypheothrix confervae Ktz.) Bei 
Wršowic, Satalka náchst Prag, Čelakowic und Přelouč! 

L. amoena (Ktz.) Hansg. (Phormidium amoenum Ktz.) Bei Sudo- 
měřic, Březnic náchst Přibram, Neu-Bistritz! — var. chlorina (Ktz.) 


© Hanse. (Oscillaria chlorina Ktz.) bei Jechnitz und Chotzen! 


. Korno, Tetin, bei Hostin náchst Beraun, Aussig, Přelouč, Chotzen, 


© Opočno, Můnchengrátz, Sichrow, Petzer im Riesengebirge! 


L. halophila Hansg. Am Raude der Salzwassesůmpfe bei Slati- 
nan náchst Chotzen in einer neuen Form fuscolutea Hansg! 

L. nigrovaginata Hansg. An Felsen unterhalb Tetin und bei 
Hostin náchst Beraun, bei Solopisk, gegeniůber Lettek und bei 
Chwatěrub! 

L. calcicola (Ktz.) Hanse. (Leptothrix calcicola Ktz.) Bei Solo- 
pisk, Karlik, Eule, Neuhaus, Kardaš-Řečic, Schewetin, Bistřic náchst 
Neuern, Blowic, Nepomuk, Wolšan, Wodnian, Březnic, unterhalb 


Var. vdolacea Hanse. Auf feuchten bemoosten Mauern bei 


© Heřmaničky, Stupšic und Strakonic! 


152 Anton Hansgirg 


L. lateritia (Ktz.) Krch. (incl. Hypheothrix calcarea Nág.) Auf 
feuchten Felsen bei Chwatěrub, Solopisk, unterhalb Tetin, bei Hostin, 
Lochkov, Kosoř, unterhalb Třepsin an der Šazawa, zwischen Žampach 
und Kamenný Příwoz, bei Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk! 

Var. variegata (Náe.) Krch. (Hypheothrix variegata Nág.) Im 
Riesengebirge bei Dunkelthal, Petzer, Gross-Aupa, Riesengrund, Grůn- 
bach, Řiesenbaude, Wiesenbaude, Olafsgrund, Newelt, Harrachsdorf, 
Seifenbach, Wurzelsdorf, Siehdichfůr: im Bóohmerwalde bei der Pam- 
pferhůtte, Deffernik auch in einer neuen Form symplocoides Hansg., 
Neuern, Hammern, Kuschwarda, Winterberg, Prachatitz ! 

L. dubia (Nág.) Hanse. (Hypheotrix dubia Nág.) An silurischen 
Felsen bei Tetin, unterhalb Korno náchst Beraun, bei Žalow, Pod- 
moráň, Dolan, Dolanky, Chwatěrub; im Riesengebirge bei Nieder- 
Rochlitz und Wurzelsdorf! 

L. sudetica (Nave) Krch. (Hypheothrix sudetica Nave.) Im Rie- 
sengebirge am Aupefall und am Sůdabhange der Koppe; in einem 
Felsenthale gegenůber Měchenic náchst Dawle an der Moldau! 

L. Regel'iana (Násg.) Hansg. (Hypheothrix Regeliana Nás.) An 
silurischen Felsen bei Šele, Dolan und HRUPPNY auch in einer neuen 
Form calothrichoidea Hanse.! 

L. coriacea (Ktz.) Krch. (Leptothrix coriacea Ktz.) Bei Můhl- 
hausen, Podersam, Osseg, Niclasbere, Slatinan náchst Chotzen! 

L. rufescens (Ktz.) Krch. (Leptothrix rufescens Ktz.) Bei Hostin, 
Alt- und Neuhůtten, Hostiwic, Šenohrab, Konopišť, Chotowin und 
Nachod náchst Tabor, Heřmanic, Ceraz, SŠteinkirchen, Schewetin, 
Kardaš-Řečic, Lžín, ledlrous Počatek, NedčBídhocě, Chlumec und Žíč 
náchst Wittingau, Čimelic, JB zmlě náchst Přibram, Wodnian, Pra- 
chatitz, Strakonitz, Winterberg, Bistritz náchst Neuern, Blowic, Ne- 
pomuk, Podersam, Jechnitz, Osseg, Niclasbere, Tellnitz, Tillisch, Klo- 
stergrab, Bůnauburg, Aussig, Schón- Priesen, Pómerle, Nestersitz, 
Můhlhausen, Weltrus, Unter-Beřkowic, Liboch, Libochowitz, Přelouč, 
Kostomlat, Loučín, Můnchengrátz, Sichrow, Opočno, Chotzen, Kopi- 
dlno, Wrutic! 

L. vulpina (Ktz.) Krch. Bei Solopisk náchst Černošic! 

L. Boryamu (Ktz.) Krch. Im Riesengebirge bei Harrachsdorf 
am Mummelfall, bei Seifenbach, Dunkelthal! 

L. fonticola (Ktz.) Krch. Bei Podersam! 

L. membranacea (Ktz.) Thr. a) genučna (Ktz.) Krch. Im ganzen 
Lande insbesondere in der Ebene und im Hůgellande verbreitet; b) 
rivularioides Grun. In Báchen des silurischen Hůgelterrains, so bei 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 153 


Slivenec, Lochkow, Kosoř, Karlik, Solopisk, Modřan, unterhalb Třepsin, 
bei Dolan, Dolanky; c) Biasolettiana (Ktz.) Rbh. (Phormidium 
Biasolettianum Ktz.) Bei Solopisk náchst Černošic! 

L. lyngbyacea (Ktz.) Hanse. (Phormidium lynebyaceum Ktz.) In 
Sůmpfen bei Čelakowic, Poděbrad, Plana náchst Tabor, Mažic, Neu- 
Bistritz, Plass náchst Pilsen! 

L. patudinae (Wittr.) Hanse. (Lyngbya Juliana Menegh. 6) 
Paludinae Wittr.) In Elbetůmpeln bei Kostomlat, Poděbrad, Gross- 
Wossek, Rožďalowic, Holoubkau náchst Pilsen! 

L. phormidium Ktz. Bei Sele náchst Roztok, Štěchowic, Liboch, 
Mažic náchst Weselí, Počatek, Kammitz náchst Tellnitz! 

L. subtorulosa (Bréb.) Krch. Bei Modřan náchst Prag! 

L. arenaria (Ag.) Hanse. (Phormidium arenarium (Ag.) Rbh.) 


- Am Rande von Salzwassersůmpien bei Slatinan náchst Chotzen| 


L. Meneghintana (Ktz.) Hansg. (Phormidium Menechinianum 


- Ktz.) Im Riesengebirge bei Petzer, im Olafsgrund, bei Kaltenbere 


L. curvata (Ktz.) Rbh. Am Rande von Salzwassersůmpfen 


- bei Schelchowitz náchst Čížkowitz ! 


L. Kiitzingiana Krch. In der Ebene und noch im Hochgebirge 


| bei den Bauden durch ganz Bóhmen verbreitet; var. symploci- 
- formis Hanse. bei Plass náchst Pilsen! 


| 


L. vulgaris (Ktz.) Krch. In der Ebene und stellenweise noch 
im Gebirge im ganzen vom Verf. algolocisch durchforschten Lande 
verbreitet; im Riesengebirge noch bei Wurzelsdorf und Harrachsdorf! 
L. livida (Nás.) Hanse. (Phormidium lividum Nág.) An Kalk- 


- steinfelsen bei St. Prokop und cgegenůber Srbsko náchst Beraunl 


L. vupestris (Ag.) Hanse [Phormidium rupestre (Ag.) Ktz.] An 


- Felsen bei Chwatěrub, gegenůber Lettek, bei Sliwenec; im Riesenge- 
> birge bei Wurzelsdorf, Seifenbach, am Mummelfall! 


L. Joanniana (Ktz.) Hansg. (Phormidium Joannianum Ktz.) Bei 


| Solopisk, Tetin, Hostin náchst Beraun, Chwatěrub, Dolan, Dolanky, 
. Přelouč, am Ziegenbere náchst Pómerle! 


L. tenerrima (Ktz.) Hanse. (Oscillaria tenerrima Ktz.) Fast im 
ganzen vom Verf. algologisch durchforschten Lande gleich verbreitet; 
var. Kůtzingiana (Nág.) Hansg. (Oscillaria Kůtzingiana Nás.) bei 
Stupšic ! 

L. leptothricha (Ktz.) Hanse. (Oscillaria leptothricha Ktz.) Bei 
Modřan, Jesenic, Ouřinowes, Čelakowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč, 


© Gross-Wossek, Poděbrad, Weltrus, Liboch, Aussig, Libochowitz, Pe- 
© tersburg, Jechnitz, Tellnitz, Můnchenerátz, Neu-Bydžow, Kopidlno, 


154 Anton Hanseirg 


Rožďalowic, Zdic, Čenkau, Dobříš, Březnic und Pičín náchst Přibram, 
Putim, Čimelic, Wodnian, Prachatitz, Nepomuk, Wolšan, Blowic, 
Křimic, Plass, Holoubkau, Konopišť, Martinic, Beztahow, Plana, Cho- 
towin und Nachod náchst Tábor, Ceraz, Kardaš-Řečic, Magdalena und 
Chlumec náchst Wittingau, Neuhaus, Počatek, Neu-Bistritz, Schewetin, 
Steinkirchen ! 

L. leptothrichotdes Hanse. (Oscillaria leptothrichoides Hanse.) 
An feuchten Felsen bei Stěchowic an Moldau! 

L. gracillima (Ktz.) Hansg. (Oscillaria gracillima Ktz.) Bei Če- 
lakowic, Kostomlat, Nimburg, Liboch, Unter-Beřkowic, Libochowitz, 
Aussig, Počatek, Sobieslau, Steinkirchen ! 

L. spissa (Bory) Hanse. (Oscillaria spissa Bory.) Bei Hrdlořez, 
Wysočan, Čelakowic, Přelouč, Aussie, Chotzen, Liboch, Rynholec 
náchst Neu-Strašic, Chotouň náchst Eule, Plana náchst Tabor, Březnic, 
Beztahow, Mažic, Strakonic, Schewetin, Počatek, Plas náchst Pilsen! 

L. rupicola Hanse. An feuchten Felsen bei Hlubočep, Št. 
Prokop, Hostin, gegenůber Srbsko náchst Beraun vor Štupšic! 

L. Okeni' (Ag.) Hansg. (Oscillaria Okeni Ag.) var. fallax 
Hanse.") Im warmen Wasser bei der Zuckerraffinerie bei Modřan 
náchst Prag! 

L. brevis (Ktz.) Hanse. (Oscillaria brevis Ktz.) Bei Oppolau, 
Libochowitz, Jechnitz, Aussig, Tellnitz, Ossee, Mariaschein, Rožďa- 
lowic, Kopidlno, Nimburk, Gross-Wossek, Poděbrad, Neu-Bydžow, 
Přelouč, Senohrab, Mnichowic, Štránčic, Beztahow, Sudoměřic, Cho- 
towin, Stupšic, Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Neuhaus, 
Počatek, Neu-Bistritz, Schewetin, Putim, Dobřiš, Březnic, Strakonic, 
Wolšan, Nepomuk, Prachatitz, Můhlhausen | 

L. tenuis (Ag.) Hanse. (Oscillaria tenuis Ac. incl. O. aerugineo- 
coerulea Ktz. et O. limosa (Roth. Ac.) Im ganzen vom Verf. algolo- 
gisch durchforschten Niederlande Bohmens gleich verbreitet; var. sym- 
plociformíis Hansa. bei Jungbunzlau! var. rivularis Hansg.*) im 
Riesengebirge am Wege von Petzer zum Riesengrunde, im Petzer, 
Záhgrunde, Olafsgrunde, Grůnbach; im Bóohmerwalde bei Neu-Hur- 
kenthal, am Wege von Deffernik zum Lackasee, vom Fallbaum nach 
Eisenstein, im Lackaseebach, bei der Pampferhůtte; im Erzgebirge 
bei Geiersburg náchst Mariaschein, Tellnitz, Schonwald ! 

L. subfusca (Ag.) Hansg. (Oscillaria subfusca Ag.) Im Riesen- 
gebirge bei Harrachsdorf, am Mummelfall, im Olafsgrund ; im Bóh- 


1) Mehr úber diese und die nachfolgenden zwei neue Lyngbya-Formen siehe in 
des Verf"s Abhandlung in der Ósterr. botan. Zeitschr. 1888, Nr. 2 und folg. 


T V O VN 0. 


Resultate der Durchforschune der Sůsswasseralgen. 155 


merwalde bei der Pampferhůtte náchst Eisenstein; bei Čenkau und 
Paseka! 

L. antltaria (Jůre.) Hansg. (Oscillaria antliaria Jůrg.) Im ganzen 
vom Verf. algologisch durchforschten Flachlande Bohmens; var. phor- 
midioides Ktz. auch im Riesengebirge bei den Bauden sehr verbreitet, 
im Bóhmerwalde bei Eisenstein! 

L. Cortiana (Ktz.) Hansg. [Oscillaria Cortiana (Poll.) Ktz.] Bei 
Modřan náchst Prag! 

L. natans (Ltz.) Hanse. (Oscillaria natans Ktz.) Bei Karlík, 
Unter-Beřkowic, Libochowitz, Petersbure náchst Jechnitz, Můnchen- 
grátz, Schewetin! 

L. anguina (Bory) Hansg. (Oscillaria anguina Bory.) Bei Če- 


„lakowic, Přelouč, Poděbrad, Gross-Wossek, Kopidlno, Neu-Bydžow, 


Liptitz náchst Dux! 

L. chalybea (Mert.) Hanse. (Oscillaria chalybea Mert.) Bei Če- 
lakowic, Kostomlat, Nimbure, Poděbrad, Gross-Wossek, Neu-Bydžow, 
Bišic und Kojowic, Konopišť, Janowic, Maedalena náchst Wittingau, 
Osseg, zwischen Jechnitz und Woratschen, Březnic náchst Přibram, 
Křimic, Nepomuk, Wolšan, Neuhaus, Počatek, Neu-Bistritz, Neuern; 
var. torfacea Hanse. bei Weselí a. L., Jesenic náchst Kunratic, 


- Břeh náchst Přelouč, Gross-Wossek! 


L. Schróteri Hanse. (Oscillaria brevis Schrot.) Auf feuchten 
Felsen bei Stěchowic an der Moldau! 

L. Frólichiú (Ktz.) Hanse. (Oscillaria Frólichi Ktz.) Bei Modřan, 
Zaběhlic, Satalka, Jesenic, Štěchowic, Hradištko, Měchenic, Dawle, 
Kosoř, Ounětic, Sliwenec, Karlik, Solopisk, Černošic, Záwodí, Zdic, 


- Liboch, Aussig, Wesseln, Schón-Priesen, Kostomlat, Nimburg, Po- 


děbrad, Gross-Wossek. Pořičan, Přelouč, Neu-Bydžow, Kopidlno, Ro- 
žďalowic, Wlkawa, Wšetat, Wrutic, Liblic, Bišic, Minchengrátz, Opočno, 
Chotzen, Můhlhausen, Libochowitz, Podersam, Jechnitz, Liptitz, Pe- 
cinow, náchst Neu-Strašic, Osseg, Mariaschein, Bůnauburg, Tetschen, 


© Senohrab, Stránčic, Menčic, Božkow, Konopišť, Martinic, Janowic, 


Chotowin, Sudoměřic, Ceraz, Bukowsko, Mažic, Chlumec und Magda- 
lena náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Lžín, Neuhaus, Počatek, Neu- 
Bistritz, Schewetin, Čimelic, Putim, Březnic, Holoubkau, Plass, Stein- 
kirchen, Blowic, Wolšan, Nepomuk, Wodnian, Winterberg, Prachatitz! 

L. maior (Vauch.) Hansg. Bei Chotouň náchst Eule und 


© Steinkirchen! 


L. princeps (Vauch.) Hanse. (Oscillaria princeps Vauch.) Bei 


- Eule, Březnic náchst Příbram, Mažic náchst Weselí a. L., Počatek, 


156 Anton Hansoirg 


Wolšan náchst Nepomuk, Adams náchst Neu-Bistritz, Neuern, Ro- 
žďalowic ! 

Spirulina oseillariovdes Turp. Bei Modřan, Dymokur, Přelouč, 
Chotzen! 

S. Jenneri (Hass.) Ktz. Bei Čelakowic, Počátek, Plass, Křimic 
náchst Pilsen, Jechnitz! 

Aphanizomenon flos aguae (U.) Alm. Bei Dobříš, Pičin und 
Březnic náchst Přibram, Martinic und Beztahow, Konopišť, Lžín náchst 
Kardaš-Řečic, Planina bei Wittingau, zwischen Jechnitz und Wo- 
ratschen, bei Osseg! 

Chamaesiphon inerustans Grun. Im Riesengebirge bei Petzer, 
Grůnbach, Wiesenbaude! 

Ch. confervicole A. Br. Bei Paseka náchst Jinec, Březnic, Osseg, 
Mariaschein, Geiersbure, Tellnitz, Niclasberg, Přelouč, Chotzen, Neu- 
welt, Harrachsdorf, Siehdichfůr, Wurzelsdorf, am Mummelfall, bei 
Petzer, Kostial náchst Lobositz, Biůnauburg ! 

Ch. gracilis Rbh. Bei Březnic náchst Přibram ! 
Sphaerogonium polonicum Rfski. Am Mummelfall bei Har- 
rachsdorf im Riesengebirge! 

S. fuscum Rífski  Bei Grůnbach im Riesengebirge! 

Clastidium setťtigerum Krch. Bei Pankrac náchst Prag, 
Gross- Wossek! 

Cyanoderma rivulare Hansg.") Bei Počatek an der bohm.- 
máhrischen Grenze! 

Allogonium Wolleanum Hansg. Bei Dolanky, Chwatěrub, gegen- 
ber Lettek, unterhalb Korno, bei Hostin, Žampach náchst Eule! 

A. smaragdinum (Reinsch) Hansg. var. palustre Hanse. 
In Elbetůmpel bei Čelakowic, Gross-Wossek, in Sůmpfen bei Sla- 
tinan náchst Chotzen! 

A. halophilum Hansg. In Salzwassersůmpfen bei Slatinan náchst 
Chotzen; var. stagnale Hanse. bei Čelakowic, Břeh náchst Přelouč! 

Oncobyrsa rivularis (Mengh.) Rbh. Im Bohmerwalde am Wege 
von Deffernik zum Lackasee, von Fallbaum nach Eisenstein; im Rie- 
sengebirgce bei Petzer! 

Chroothece Richteriana Hanse. Bei Slatinan náchst Chotzen mas- 
senhaft! : 

Ch. rupestris Hanse. Bei Sele, Dolanky, Chwatěrub, gegen- 
úber Lettek und Libšic! 


1) Siehe des Verf/s Abhandlung in der Notarisia, 1889, Nr. 1. 


o B oo o dan C o o o né > 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 157 


Gloeothece rupestris (Lyngb.) Bor. Auf feuchten Felsen im Lib- 
šicer Thale gegeniber Dawle, bei Žampach und Kamenný Příwoz 
náchst Bule; var. cavernarum Hanse. In einer kleinen Kalk- 
steinhohle unterhalb Korno náchst Beraun! 

Aphanothece caldariorum Rich. var. cavernarum Hanse.) In 
einer feuchten Kalksteinhohle unterhalb Korno náchst Beraun, bei 
Tannwald! 

A. sazicola Nág. An Felsen unterhalb Korno und Tetin náchst 
Beraun, bei Podmoraň náchst Roztok! 

A. CČastagnei (Bréb.) Rbh. In Waldsůmpfen bei Plass náchst 
Pilsen, zwischen Tellnitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen náchst Bud- 
weis, Neuwelt im Riesencebirge! 

A. mioroscopica Nág. Bei Kammitz náchst Tellnitz! 

A. pallida (Ktz.) Rbh. Auf feuchten Kalksteinfelsen vor Hostin, 
unterhalb Korno náchst Beraun, bei St. Kilian náchst Stěchowic, im 
Riesengrunde! 

A. microspora (Menegh.) Rbh. Bei Podchlumí náchst Opočno! 


Dactylococcopsis rupestris Hanse.*) Auf feuchten Kalk- 
steinfelsen bei Karlstein! 

D. rhaphidioides Hanse. In den Prager Schanzeráben! 

Glaucocystis nostochmearum Itzigs. Bel Čelakowic, Kopidlno, 
Neu-Bistritz náchst Neuhaus, in Tiimpeln an der Lužnic bei Sobie- 
slau, Schewetin, im Lackasee bei Eisenstein auch in der neuen Form: 
var. minor Hansg.! 

Coccochlovis stagnina Spreng. Bei Chotowin náchst Tabor, Štra- 
konic ! 

Merismopedium elegans A. Br. In Siimpfen bei Wolšan náchst 
Nepomuk, Schewetin, Počatek, im Lackasee náchst Eisenstein! 

M. glaucum (Ehrb.) Nás. Bei Slatinan náchst Chotzen, bei Jech- 
nitz, Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počatek, im Lackasee bei 
Eisenstein ! 

M. convolutum Bréb. In Sůmpfen bei Slatinan náchst Chotzen! 

Coelosphaerium Kůtzingianum Nág. Bei Modřan, Kamenic náchst 
Eule, Jechnitz, Dobříš, Titic náchst Neu-Strašic, Martinic und Bezta- 
how náchst Wotic, Heřmaničky, Ceraz náchst Sobieslau, Kardaš-Rečic, 


1) Siehe des Verf.'s Abhandlung „Noch einmal ůber Bacillus muralis Tom. 
und úber einige neue Formen von Grotten-Schizophyten“, Botan. Central- 
blatt, 1889, Nr. 12. 

?) Siehe des Verf's Abhandlung in der Notarisia, 1888, Nro. 12. 


158 Anton Hansgirg 


in der Náhe der Bahnstation Chlumec-Pilař, bei Neuhaus, Nepomuk, 
Strakonic, Březnic und Pičin náchst Přibram! 

Gomphosphaeria aponina Ktz. var. cordiformis Wolle. Bei Sla- 
tinan náchst Chotzen, Třtic náchst Neu-Strašic! 

G. anomala Bennet var. minor Hansg. In Simpfen in einer 
Sandgrube oberhalb Kuchelbad náchst Prag, bei Tabor und Chlumec 
náchst Wittingau! 

Pobycystis flos aguae Wittr. Bei Michle, Konopišt, Martinic, 
Beztahow, Chotowin, Planina und Žíč náchst Chlumec, Lžín und Lhota 
náchst Kardaš-Řečic, Neuhaus, bei der Bahnstation Chlumec-Pilař, in 
Teichen bei Nepomuk, zwischen Jechnitz und Woratschen! 

P. seripta Rich. Im Čimelicer Schlosspark als Wasserblůthe ! 

P. elabens (Bréb.) Ktz. In einer Sanderube oberhalb Kuchel- 
bad náchst Prag! 

P, ichthyoblabe Ktz. Bei Kamenic náchst Eule, Nepomuk, Kar- 
daš-Řečic und Neuhaus! 

P. marginata (Menegh.) Rich. Bei Třtic náchst Neu-Strašic! 
var. méůnor Hansg. In Sůmpfen bei Oužic náchst Kralup, Šlatinan 
náchst Chotzen! 

P. pulverea (Wood) Wolle. An feuchten silurischen Kalk- 
steinen bei Kuchelbad, Solopisk, Můhlhausen, Sichrow, Opočno, Bo- 
lewec náchst Pilsen! 

P. fuscolutea Hanse. Bei Modřan, Karlik, unterhalb Tetin 
bei Srbsko, Neuhůtten, Karlstein, Můhlhausen, Kostial náchst Čízko- 
witz, Tellnitz, Kopidlno, Stupšic ! 

P., aeruginosa Ktz. Bei Steinkirchen, Dobříš, Jechnitz, Osseg, 
Libochowitz! 

Gloeocapsa magma (Bréb.) Ktz. Auf feuchten Felsen bei Solo- 
pisk, Senohrab, Můhlhausen, Tabor; im Riesengebirge im Riesen- 
grunde, Aupagrunde, am Aupefall mehrfach, bei Harrachsdorf, am 
Mummelfall, Seifenbach, Wurzelsdorf, Nieder-Rochlitz; oberhalb Maria- 
schein im Erzgebirge! 

G1. Itzigsohnii Bor. Am Mummelfall, bei Prebischthor in 
der bóhm. Schweiz! 

G. rupicola Ktz. An Felsen bei Kosoř, Srbsko, Tetin, Hostin 
náchst Beraun! 

G. microphthalma Ktz. Auf feuchten Felsen bei Sele, gegeniibeř 
Lettek, bei Dolan, Dolanky, Chwatěrub! 

G. ianthina Nág, Auf feuchten Moldaufelsen bei Šele náchst 
Roztok! 


4 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 159 


G. ambigua (Nág.) Krch. Auf Felsen unterhalb Kosoř, Tetin, 
Korno náchst Beraun, bei Selc, Dolan, Dolanky, Chwatěrub, Stěcho- 
wic an der Moldau; am Aupefall und im Olafsgrund im Riesen- 
gebirge! 

G. nigrescens Nág. Bei Kosoř, Karlik, Hostin, Chwatěrub, gegen- 
úber Lettek, im PBahneinschnitte vor Stupšic, bei Wurzelsdorf im 
Riesengebirge! 

G. Parolimana (Menegh.) Bréb. Bei Neu-Bydžow, Lochotin 
náchst Pilsen, Wotic! 

G. crepidinum Thr. Am Rande der Salzwassersůmpfe zwischen 
Slatinan und Chotzen! 

G. ocellata Rbh. Auf feuchten Moldaufelsen bei Sele náchst 
Roztok, Chwatěrub, gegenůber Lettek! 


G. dermochroa Nág. Wie vorige bei Selc, Dolanky und 
gegeniůber Libšic! 

G. fuscolutea Krch. Wie vor. bei Dolan, Dolanky, Chwatěrub, 
gecenůber Lettek, unterhalb Kosoř, Lochkow, Tetin, bei Stěchowic 
an der Moldau; am Aupefall und im Olafsgrund im Riesengebirge! 

G. Kůitzingiana Nág. Am Mummelfall im Riesengebirge! 

G. aurata Stiz. Bei Sele, Dolanky, Chwatěrub, Opočno, Bez- 
tahow, Bistritz náchst Neuern! 

G. montana Ktz. Bei Selc, Stěchowic, Můhlhausen, Liboch, 
Čelakowic, Schelchowitz náchst Čížkowic, Libochowitz, Klappay! 

G. punetata Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Tetin und 
Korno náchst Beraun! 

G. coracina Ktz. Wie vor. bei Dolanky, gegenůber Libšic, bei 
Chwatěrub, Můhlhausen, Solopisk, Karlik, unterhalb Korno und 
Tetin, bei Stěchowic ! 

G. livida (Carm.) Ktz. Bei Liboch, Chotzen! 


(G. atrata Ktz. Auf feuchten Moldaufelsen bei Šele, Dolanky, 
Chwatěrub, Stěchowic! 

Porphyridium eruentum (Ag.) Nág. In den oberen Weinbergen, mehr- 
fach, bei Wršowic, Michle, Nusle, Strašnic, Malešic, Lettek, Můhlhau- 
sen, Hledseb, Weltrus, Černošic, Mníšek, Dobříš, Hostiwic, Tachlowic, 
Popowic, Zdic, Jinec, Hostiwař, Ouřinowes, Žampach, Eule, Stěchowic, 
Pořičan, Liboch, Budyň, Libochowitz, Neu-Strašic, Liptitz, Osseg, 
Klostergrab, Mariaschein, Tellnitz, Bůnauburg, Podersam, Jechnitz, 
Aussig, Schón-Priesen, Pomerle, Můnchengrátz, Wšetat, Wrutic, WI- 
kawa, Kopidlno, Rožďalowic, Neu-Bydžow, Opočno, Chotzen, Chotowin, 


160 Anton Hansgirg 


Plana, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počatek, Steinkirchen, Putim, Čimelic, 
Wodnian, Nepomuk, Blowic! 

Aphanocapsa membranacea Rbh. Bei Putim, Steinkirchen náchst 
Budweis! 

A. testacea Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Třepsin náchst 
Eule! 

A. brunnea (A. Br). Nág. Unterhalb Korno náchst Beraun! 

A. flava (Ktz.) Rbh. Bei Wolšan náchst Nepomuk! 

A. rufescens Hansg. In Prag an Pumpenróhren und Wasser- 
kásten mehrfach, Kralup, Můhlhausen, Lissa a. E., Kopidlno, Jičin, 
Opočno, Gross-Wossek, Poděbrad, Nimburg, Unter-Beřkowie, Libo- 
chowitz, Tellnitz, Tillisch, Nestersitz, Schon-Priesen, Aussie; bei der 
Wiesenbaude im Riesengebirge, bei Srbsko, Hostin, Neuhůtten, Či- 
melic, Počatek, Wolšan náchst Nepomuk, Blowic, Prachatitz, Winter- 
berg, Beztahow! 

A. montana Cram. An Felsen bei Karlik, unterhalb Korno und 
Tetin, bei Selc, Chwatěrub, Stěchowic, im Riesengebirge bei Wurzels- 
dorf, Harrachsdorf! 

A. fonticola Hanse. In einem Felsenbrunnen bei Šliwenec 
oberhalb Kuchelbad, unterhalb Korno, bei Hostin náchst Beraun, 
Solopisk, Můhlhausen, bei Wesseln náchst Pómerle, Schon-Priesen, 
Libochowitz! 

A. pulchra (Ktz.) Rbh. Bei Kammitz náchst Tellnitz! 

A. salinarum Hanse. In Salzwassersůmpfen bei Oužic náchst 
Kralup und zwischen Slatinan und Chotzen! 

Chroococeus macrococeus (Ktz.) Rbh. Im Libřicer-Thale gegen- 
úber Dawle, bei Stěchowic, Mnišek, Dobřiš, Tetin, Hostin, Neuhiitten, 
Sele, Libšic, Chwatěrub, Slatinan náchst Chotzen, Kopidlno, Rožďa- 
lowic, Prachower-Felsen bei Jičin; im Riesengebirge bei Harrachs- 
dorf, Seifenbach, an Steinigen Wasserfállen, bei Neuwelt, Wurzelsdorť, 
am Aupefall, Aupagrund, Sůdabhang der Schneekoppe, im Riesen- 
grund, bei Biůnaubure, Aussig, Osseg, Niclasbere, Geiersbure náchst 
Mariaschein, Tellnitz, Podersam, Jechnitz, Libochowitz, Zdic, Čenkau, 
Bradkowic, Čimelic, Wolšan, Blowic, Neuern, Bistritz, Deffernik, am 
Lackasee, Prachatitz, Winterbere, Kuschwarda, Schewetin, Steinkirchen, 
Forbes, Kardaš-Řečic, Neu-Bistritz, Počatek, Beztahow, Janowic! 

Ch. turicensis (Nág.) Hanss. (Ch. rufescens var. turicensis 
Nág.) Auf feuchten Moldaufelsen bei Dolanky! 

Ch. montanus Hanse. Bei Kosoř, Lochkow, Solopisk, unter- 
halb Korno, Tetin, Hostin, Karlstein, St, Iwan, bei Sele, Žalow, Pod- 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 161 
, 
| 


- moraň, gegeniber Libšic, Chwatěrub, Dolan, Wran, Stěchowic, Mě- 

© chenic, Kamaik náchst Okoř, Žampach náchst Eule, Jičin, Můnchen- 
' grátz, Sichrow, Starkenbach, Podchlumí náchst Opočno, Náchod, 
- Aussig, Schon-Priesen, Ziegenbere náchst Pómerle, Tillisch náchst 
Tellnitz, Podersam, Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk, o 
Prachatitz, Kuschwarda, Eisenstein! 

Ch. turgidus (Ktz.) Nág. An feuchten Felsen MNNECHAM, Korno, 
bei Tetin náchst Beraun, im Libřicer-Thale gegenůber Dawle, bei 
- Stěchowic, Žampach náchst Eule, Selc, Žalow, Podmoraň, Chwatěrub, 
gegenůber Lettek; in Sůmpfen bei Ouřinowes, Cerhenic náchst Kolin, 
- Wšetat, Liblic, Bišic und Kojowic; bei der Wiesenbaude im Riesen- 
gebirge, Slatinan náchst Chotzen, Třtic náchst Neu-Strašic, Magdalena 
und Chlumec náchst Witťingau, Neu-Bistritz, Počatek ; var. sudnu- 
dus Hanse. bei Stěchowic und unterhalb Korno! 
| Ch. minutus (Ktz.) Nág. Bei Ouřinowes, Solopisk, Přelouč, Pra- 
' chatitz, Winterberg, Kuschwarda, Tellnitz! 

Ch. obliteratus Rich. In Sůmpfen bei Ouřinowes náchst Prag! 

Ch. helveticus Nás. Bei Karlik, Kosoř, unterhalb Korno und 
Tetin, bei Stěchowic gegeniber Měchenic, bei Žampach, Sele, Pod- 
moraň, Chwatěrub, gegenůber Lettek, bei Můhlhausen, Stupšic, Bi- 
stritz, Neuern, Harrachsdorí, im oberen Marschendorf im Riesengebirge ! 

Ch. aurantiofuscus (Ktz.) Rbh. Bei Kajetanka, Solopisk, Můhlhau- 
sen, Wolfsschling, Plass náchst Pilsen, Šazawa, Prachatitz, Neuern, 
. Hammern! 

Ch. pallidus Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Korno und 
Tetin, bei Selc, Podmoráň, Dolanky, Chwatěrub, Jičin, Winterberg! 

Ch. cohaerens (Bréb.) Nág. Bei Jičin, Kopidlno, Sichrow, Chotzen, 
Osseg, Niclasberg, Klostergrab, Beztahow, Pampferhiůtte náchst Eisen- 
- stein, Bistritz náchst Neuern, Plass, Prachatitz, Winterberg, Kusch- 
| warda, Selc, Dolanky, gegenůber Lettek, im Libřicer-Thale, gegenůber 
- Dawle, im Riesengrunde! 

Ch. minor (Ktz.) Nág. Bei Chwatěrub, Miihlhausen, Hledseb, 
Althůtten, Konopišt, Plana, Čenkau, Libochowitz, Jechnitz, Kollescho- 
witz, Podersam, Osseg, Klostererab, Niclasberg, Tellnitz, Bůnauburg, 
| Nestersitz, im unteren Dunkelthal, bei Marschendorf und Petzer im 
- Riesengebirce! | 

Ch. fuscoviolaceus Hanse. Im Riesengebirge sehr verbreitet 
so bei Krausebauden, Spindelmihle, am Elbfall, Pantschefall, Mar- 
schendorf, Dunkelthal, Olafserund, Riesengrund, Grůnbach, Harrachs- 
-dorf, Seifenbach, Kaltenberg; bei Tannwald, Eisenbrod, Biůmauburg, 


Tr.: Mathematicko-přírodovědecká. 11 


162 Anton Hansgirg 


Wesseln, Tellnitz, Geiersburg náchst Mariaschein, Eisenstein, Pam- 
pferhůtte, Fallbaum, Deffernik, im Lackaseebach, noch bei Bistritz 
und Neuern, bei Čenkau, Jinec und gegenůber Měchenic náchst Dawle 
spárlich ! 

Chroomonas Nordstedtůíů Hanse. Bei Solopisk, Lhotka náchst 
Modřan, unterhalb Kosoř náchst Radotin, bei Semechnic náchst Opočno! 

Zweifelhafte Algenarten: Asterothric mícroscopica Ktz. 
Bei Prag, Hohenelbe, im Schwarzen-See náchst Eisensteinl 

A. tripus A. Br. In Sůmpfen bei Ouřinowes náchst Prag! 


V. Klasse. Bacteriaceae (Schizomycetes). 


Cladothriz dichotoma Cohn. Bei Pankrac, Michle, Modřan, Po- 
děbrad, Nimburg, Gross- Wossek, Osseg, Neuern! 

Crenothrie Kiihniana (Rbh.) Zopf. Bei Poděbrad, Nimburg, Mar- | 
schendorf im Riesengebirge! 

Leptothriw parasitica Ktz. Bei Pankrac, Krč, Solopisk, Dobři- | 
chowic, Modřan, Dawle, Stěchowic, Eule, Ouřinowes, Konopišt, Nachod 
und Chotowin náchst Tabor, Stupšic, ÚČeraz bei Sobieslau, Chlumec 
und Magdalena náchst Wittingau, Steinkirchen, Počatek, Neu-Bistritz, 
Liptitz náchst Dux, Mariaschein, Tellnitz, Můhlhausen, Libochowitz, | 
Aussig, Nestersitz, Unter-Beřkowic, Liboch, Jičin, Kopidlno, Rožďa- | 
lowic, Opočno mehrfach, Chotzen, Neu-Bydžow, Přelouč, Kostomlat, 
Čelakowic, Lissa a. E., Nimbure, Poděbrad, Gross-Wossek, Peček, 
Cerhenic, Wšetat, Wrutic, Bišic, Liblic, im Riesengebirge bei Neu- 
welt, Harrachsdorf, am Mummelfall, bei der Wiesenbaude, im Mar- 
schendorf; bei Jinec, Čenkau, Pičin náchst Přibram, Čimelic, Putim 
náchst Pisek, Neuern, Bistritz, Plass, Holoubkau, Blowic, Nepomuk, 
Wolšan, Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Strakonic, Wodnian! 

L. cellaris Hanse.“) In einigen Prager Weinkellern, dann in 
einer Felsenhohle unterhalb Korno náchst Beraun! 

L. ochracea (Dillw.) Grev. Bei Hostiwař, Ounětic, Gross-Chuchel, 
Hodkowička, Modřan, Komořan, Wolešek, Stěchowic, Babic und Cho- 
touň náchst Eule, Stránčic, Konopišť, Chotowin, Náchod und Měšic 
náchst Tabor, Martinic, Janowic, Beztahow, Ceraz, Mažic, Bukowsko, 
Magdalena und Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Řečic, Počatek, 
Neu-Bistritz, Wodnian, Prachatitz, Wallern, Kuschwarda, Winterberg, 
Putim, Březnic, Pičín, Bradkowic, Dobříš, Mníšek, Jinec, Čenkau, 


1) Siehe des Verf.'s Abhandlung in der Ósterr. botan. Zeitschr. 1888, Nr. 7 u. 8. 


Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 163 
Holoubka, Plass, Blowic, Nepomuk, Wolšan, Neuern, Steinkirchen und 
Schewetin náchst Budweis; Cerhenic, Peček náchst Kolin, Čelakowic, 
Kostomlat, Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, Chotzen, Opočno; im 
Riesengebirge bei Neuwelt, Harrachsdorf; bei Kopidlno, Rožďalowic, 
Wlkawa, Bišic, Liblic, Můhlhausen, Libochowitz, Jechnitz, Podersam, 
Klostergrab, Osseg, Niclasberg, Moldau, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz 
náchst Dux, Neu-Strašic, Třtic, Lana! 

L. Thuretiana (Bzi) Hansg. (Ophryothrix Thuretiana Bzi). Bei 
Ouřinowes, Modřan, Můhlhausen, Dobřichowic, Popowic, Zdic, Srbsko 
náchst Beraun, Neuhiůtten, Ceraz náchst Sobieslau, Blowic und Plass 
náchst Pilsen, Steinkirchen, Počatek, Neu-Bistritz; Chotzen, Opočno, 
Poděbrad, Kostomlat, Jičin, Rožďalowic, Kopidlno, Lissa a. E., Unter- 
Beřkowic, Aussie, Nestersitz, Liptitz náchst Dux, Bůnauburg, Tellnitz, 
Mariaschein, Neu-Strašic ! 

Beggiatoa leptomitiformis (Menegh.) Trev. Bei Modřan, Lissa a. E. ! 

B. alba (Vauch.) Trev. Bei Chotzen, Počatek; var. spůralis 
Hansg.') Bei Prag, Ouřinowes, Rožďalowic, Steinkirchen náchst Bud- 
weis! 

B. arachnotdea (Ag.) Rbh. var. unmcinata Hanse.) Bei Chotzen! 

Spůrochaete pheatilis Ehrb. In Šiimpfen bei Chotzen! 

Spirillum vugula (Můll.) Wint. Bei Modřan, Sudoměřic 

Bacillus subtilis (Ehrb.) Cohn. Bei Pankrac, Hlubočep! Var. 
cellaris Hanse.) In einigen alten Prager Weinkellern! 

Bacillus tervigenus Frank. An Wegen in der náchsten 
Prager Umgebung! 

B. vialis“) Hanse. Auf der Wolšaner Strasse náchst Prag! 

B. sanguineus Schrót. Bei Chlumec und Magdalena náchst 
Wittingau, Neu-Bistritz ! 

Bacterium termo Duj. var. sudbterraneum Hansg.") In einigen 
alten Prager Weinkellern! 

B. lineola (Můll.) Cohn. Bei Modřan! 

Myconostoc gregarium Cohn. Bei Modřan, Tellnitz! 

Leuconostoc Lagerhečmii Ludw. var. subterraneum Hansg.“) 
In zwei alten Weinkellern in Prag, in einer feuchten Felsenhóhle 
unterhalb Korno náchst Beraun! 

Sarcina hyalina (Ktz.) Wint. Bei Počatek! 

S. violacea (Bréb.) Hanse. (Merismopedia violacea [Bréb.] Ktz.) 
Bei Steinkirchen náchst Budweis! 

1) Siehe des Verf/s Abhandl. in der Osterr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 7 u. S. 
11* 


164 Anton Hansgire, Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 


Aseococeus  Billrothiů Cohn. var. thermophilus Hanse. Bei 
Modřan! 

Mycothece cellaris Hansg.*) In einem Prager Weinkeller auf 
der Neustadt, in zwei alten Lagerkellern auf der Altstadt! 

Hyalococecus cellaris Hansg.*) In einigen alten Prager Wein- 
kellern, in einer feuchten Felsenhóhle unterhalb Korno náchst Beraun! 

Leucocystis cellaris Schrót. In einigen alten Weinkellern in 
Prag; var. cavernarum Hansg. Veget. Zellen 2 bis 3 u dick, zu 
2 oder 4 von einer gemeinsamen, ziemlich weit abstehenden, deutlich 
geschichteten farblosen Gallerthůlle umgeben, mit diesen meist 6 u 
breit, sonst wie die typische Form. In einer feuchten Felsenhohle 
unterhalb Korno náchst Beraun! 

Lamprocystis roseo-persictna (Ktz.) Schrót. Bei Ouřinowes, am 
Dablicer-Berge náchst Prag, bei Wšetat, Bišic, Konopišť náchst Be- 
neschau, Magdalena und Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen, 
Počatek! 

Micrococcus sudterraneus Hansg.“) In einigen alten Wein- 
kellern in Prag! 

M. thermophilus Hansg.?) Bei Modřan náchst Prag! 

M. ochraceus Hansg. Bei Plass náchst Pilsen, Plana náchst 
Tabor! 


1) Siehe des Verť's Abhandl. in der Ústerr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 7 u. 8. 
2) Siehe des Verf.s Abhandl. in der Osterr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 2 u. 3. 


he ooo E vá 


sli 
Poznámky vývojepisné. 
Předložil Fr. Vejdovský dne 8. února 1889. 
(S tabulkami V. a VI a 1 dřevorytem.) 


Přítomné pojednání dlužno považovati za částečný doplněk ku 
spisu mému „Zrání, oplození a rýhování vajíčka“. (Spisů poctěných 
Jubilejní cenou královské společnosti náuk v Praze 1887). Sledování 
vývoje vajíčka Rhynchelmis v pozdějších stadiích, než v dotčeném 
spise vylíčeno, tudíž rýhování a tvoření se zárodku z pásův záro- 
dečných — kteréhožto předmětu dotknul jsem se tam na str. 118 — 
jest hlavním předmětem tohoto pojednání; avšak i ještě s jiné strany 
snažím se doplniti pozorování svá, totiž ohledně tvoření se vřeténka 
v dělícím se vajíčku jakož i procesy, odehrávající se v dceřinných 
periplastech. Tudíž rozpadá se práce tato na 2 části, jež obě illustrují 
přidané tabulky V. a VÍ., znázorňující rýhování vajíčka a tvoření 
se zárodku, jakož i prvé počátky tvoření se vřeténka. 


L 


Ve 4. kapitole svého spisu počínám líčením, jak sblíží se ženský 
pronucleus s mužským a pravím následovně: „Avšak, jaký tvar z to- 
hoto splynutí vzniká, nemožno mi udati; nalezl jsem postupným po- 
krokem času vždy již stadia, kde upravuje se pravé vřeténko rýho- 
vací, z čehož soudím, že tento proces velmi rychle po úplném sply- 
nutí obou prvojader nastává.“ 

A dále: „Prvou změnu tohoto rýhovacího jádra zjistil jsem ve 
vajíčku konservovaném náhodou ve směsi chromové a osmičelé “), 
kterážto směs má za následek — patrně to účinek kyseliny osmi- 
čelé — že periplasty dceřinné jsou jen nepatrné velikosti a paprsky 
v cytoplasmě úplně zmizely. Blána jádra rýhovacího rozplynula se 


*) V dotčeném pojednání stojí chybně: „chromové, octové a osmičelé.“ 


166 Fr. Vejdovský 


v jakousi rosolovitou, matně se barvící hmotu a rovněž i sítivo ja- 
derné jest zcela resorbované.“ 

Toto stadium znázorňuji nyní na obr. 1. tab. VI. a doplňuji 
dřívějším textem: „Celé jádro, t. j. rosolovitá hmota resorbované 
blány a sítiva změnily se ve tvar soudečkovitý, takový, jako jsme 
zprvu shledali prodloužený periplast matečný.“ V aeguatoru tohoto 
soudečku upravila se vlákna prvotného sítiva jaderného, jež v kyse- 
lině osmičelé intensivně se barví, ve známé pentlice, jež rozstoupily 
se ve 2 poloviny, v nichž však nemožno nijak správně udati počet 
elementů, jež na pravo a na levo se mají rozejíti k úpravě jader 
dceřinných. 

Avšak místa na polech vřeténka, kde za normálných poměrů 
objevují se veliké periplasty dceřinné, jsou v našem výkrese zcela 
nezřetelná, a zaujaty jen zcela neurčitě konturovanou a diffusně 
se barvící plasmou. To vše asi jsou následky působení kyseliny 
osmičelé. 

Následující stadia prvého dělení jádra konservoval jsem veskrze 
ve směsi kyseliny chromové, octové a osmičelé a dospěl jsem takto 
v několika ohledech ku výsledkům velmi uspokojujícím. Hlavně co se: 
týče polohy a tvaru prvotného rýhovacího (?) jádra, vedou preparáty, 
touto cestou zjednané, ku zcela spolehlivým výsledkům. 

Posuďme jen o něco starší, zmíněným způsobem konservované 
stadium (tab. VI. obr. 2.) Veliké, z téměř homogenní základní hmoty 
složené periplasty (c), jimiž probíhá jemné sítivo plasmatické, nachá- 
zejí se na polech hyaliního, vřetenovitého prostoru, o němž nemožno 
říci, zda jakousi tekutinou jest vyplněn, či postrádá této; prvotné 
zdá se mi býti pravdě podobnějším, poněvadž mám za to, že peri- 
plasty jakýmsi můstkem plasmatickým ve spojení se musí nacházeti, 
a tento můstek byl by právě zmíněný hyaliní prostor. 

Uvnitř tohoto hyaliního vřeténka nalezá se pak jiné těleso, jež 
ovšem na vajíčkách ne dosti pečlivě preparovaných vůbec se ani ne- 
objeví; tak nezřetelně a slabě vystupuje. Myslím totiž již v přede- 
šlém stadiu zmíněnou konturu mužského pronucleu, jež na našem 
zobrazení (obr. 2. tab. VL. v) ne sice zřetelně vystupuje, avšak přece 
po diffusním svém zbarvení karmínem hlavně na polových nlaských 
jest znatelné. 

Tato soudečkovitá figura povstala patrně resorpcí blány prvot- 
ného mužského prvojádra, čili, chceme-li, jádra rýhovacího. Pouze 
chromatické pentlice, čili lépe, tyčinky zbyly, jakž také v dalším 
soudečkovitém stadiu se objevují (fs). Polové, z četných, nijak blíže 


Poznámky vývojepisné. 167 


- určitelných tyčinkovitých tělísek upravené hvězdy dceřinné jsou spo- 
- jeny přejemnými filamenty; tyto jsou povahy achromatické, avšak 
musí se vykládati za přímé pokračování chromatických tyčinek. Tím 
způsobem vzniká t. zv. achromatické vřeténko jaderné, jež ovšem 
teprvé v pozdějších stadiích svého úplného vývoje dosahuje. Avšak 
již v tomto stadiu jest vidna slabě naznačená destička buněčná, pro- 
bíhající v aeguatoru vřeténka cytoplasmatického, jež obaluje soudeček 
jádravý (cp). 

V dálším stadiu (tab. VI. obr. 3.) nepodléhají líčené poměry 
prodloužené soudečkovité figury chromatinové (ts), jakož i vřeténka 
jadrového (v) a můstku periplasty spojujícího, nijakým proměnám ; 
pouze destička buněčná zřetelněji vystupuje a sice jakožto 2 řady 
zrneček hustě vedle sebe ležících, jež nutno vykládati za ztluštěniny 
vlákenek cytoplasmových. Chromatinové elementy vnitřního soudečku 
jsou již menší, ježto část jich proměnila se ve filamenty spojné. 
Plasma periplastu jest v tomto stadiu hustší i počíná se kolem středu 
(c') upravovati v sítivo, neboť střed sám zaujat jest plasmou homo- 
genní. 

Ve vajíčku, proříznutém v pásu aeguatorialním asi 60 minut 
po utvoření druhé buňky polové — kteréžto řezy snadno lze provésti 
stadiem terčovitým parallelně s plochami polovými — dosahují líčené 
pochody v přetváření se elementů popisovaných svého bodu kulmina- 
čního a methodou udanou nabýti lze obrazů skvostných a netušených, 
z nichž jeden, reprodukuji na obr. 4. tab. VI. při zvětšení Zeiss oc. 
II. C. Jinak poznamenati nutno, že celá figura dělícího se jádra jest 
tak veliká, že ji možno viděti již při propadajícím světle pouhým 
okem. 

Řez náš veden byl poněkud šikmo a takž objevují se periplasty 
nijak ve stejných dimensích a nijak ve stejné struktuře. Jsoutě objaté 
dvůrkem protoplasmovým, tak jako vřeténko samo, jež v rovině 
aeguatorové zřetelnou destičkou buněčnou ve 2 stejné poloviny jest 
rozděleno (tab. VI. obr. 5. cp). Dlouhé, jemnozrné paprsky protoplas- 
mové vyzařují radiálně do žloutku a tvoří 2 ozdobná slunce; na 
periferii periplastu jest plasma hustší i barví se tudíž intensivněji 
pikrokarminem. 

Můstek plasmový mezi oběma periplasty barví se jen nadobyčej 
slabě, aneb zůstává také zcela bezbarvým. Tím však více vystupuje 
vřeténko (as), jehož vlákna jeví se jakožto dosti silné, lesklé čáry. 
Zřetelnost, v níž vystupuje vřeténko u porovnání s dřívějšími stadil 
(srovnej tab. VI. obr. 2. 3. as), jest vyvolána částečně větším napje- 


168 Fr. Vejdovský 


tím celé figury, a částečně tím, že se polová chromatická tělíska 
účastnila tvoření se vláken spojných. Jest vidno totiž, že tato po- 
slední (obr. 5. ts) lze znamenati jen při nejsilnějších zvětšeních a itu 
se jeví nezřetelně a v podobě tečkovité. Soudečkovitá figura zaujímá 
nyní celý ten prostor, který jsme ve obr. 2. a 3. jakožto diffusně se 
barvící obrys prvotného mužského prvojádra (v) poznali. Přes meze 
těchto obrysů nevystupuje vřeténko a prostory mezi periplasty a do- 
týčnými póly vřeténka (obr. 2., 3., 5. 7, r) slouží za lůžka, v nichž 
se jádra z chromatických tyčinek upravují. Vidíme to také ve stadiu, 
když vřeténko (tab. VI. obr. 6. r) nalezá se v největším napjetí 
a jest tudíž daleko štíhlejší než ve stadiích předešlých. 

Ostatně dostane se nám příležitosti, že zjistíme prostory mezi 
periplasty a poly vřetének také v dalších stadiích rýhování. 

Zcela zvláštní změny nastávají v periplastech. (Srovnej tab. VI. 
obr. 4. 5. c). Jsou to velmi veliké koule, jejichž základní hmota 
představuje plasmu hyaliní; obrysy jejich jsou dosti ostře konturo- 
vané, zajisté však ostřeji než ve stadiích dřívějších. V základní 
homogení hmotě jest přítomno nadevše ozdobně, intensivně červeně 
se barvící sítivo plasmatické, jehož vlákna na periferii jsou jedno- 
duchá a nadevše jemná, v dálším však průběhu k centru stávají se 
víc a více silnějšími, vysílajíce současně postranní anastomosy. Zcela 
hustým jest svítivo v centru periplastů, kde se skupuje kolem nové hya- 
liní koule, totiž kolem koule, jež se musí vykládati za základ nového 
periplastu (c). Vidíme tudíž, že se odehrávají ve dceřinném peri- 
plastu tytéž procesy, jež jsme seznali již v periplastu matečném ; 
jen že lze líčené poměry ve stadiu posledně popisovaném daleko 
zřetelněji rozpoznati než v periplastu matečném. 

Také každý z periplastů dceřinných dělí se v nové „periplasty 
vnukové“, kteréž však s ohledem na matečné opět dceřinnými peri- 
plasty nazývati budeme. Kdežto se však rozdělil prvotný periplast 
pouhým oblitím jádra spermového ve 2 dceřinné periplasty; jest 
dělení koule, s níž se nyní zabýváme, jiné, totiž endogení; a sice 
tvoří se v centru každého periplastu koule homogení, která se po- 
sléze pouhým zaškrcením ve 2 nové, stejně se tvářící elementy roz- 
dělí. Proces ten manifestuje se také v úpravě vůkolního sítiva plas- 
matického, jakž dále podrobněji seznáme. Dělení tedy nového endo- 
geního periplastu může tudíž nastati již ve stadiu právě vylíčeném 
(tab. VI. obr. 5. d). 

Samozřejmo, že jest velmi obtížno nalezti vřeténko v úplném 
jeho vývoji na řezech meridiáních, poněvadž možno řezy vésti jen na 


Poznámky vývojepisné. 169 


zdařbůh a nad to třeba i voliti ještě veliký počet terčkovitých vají- 
ček k účeli tomuto. Mně se podařilo jen několikrát takovéto meri- 
diání, případné řezy provésti a znázornil jsem jeden takový již ve 
spisu dříve uveřejněném (1. c. tab. V. obr. 11). 

Dálší osudy endogeních periplastů a vnikání dceřinných jader 
mezi ně, vylíčeny rovněž již v dotčeném spise. 


BE 


Tato část přítomného pojednání doplňuje dřívější mé zprávy 
o rýhování vajíčka, jež předchází tvoření gastruly. Hlavně illustrace 
těchto procesů jsou nutné k všeobecnému porozumění základu epi- 
a hypoblastu, jakož i seznání osudu koulí, jež jsem mesomerami ve 
spisu svém označil. Neméně poučné jest vystihnutí průběhu pásů 
zárodečných v primitivné dutině rýhovací a ponenáhlé splynutí jich 
k tvoření těla embryonálného. Samozřejmá jest důležitost segmentace 
těchto pásů zárodečných, hlavně však tvoření se segmentu prvého, 
čili hlavy. A za tím účelem podávám zobrazení stadií na tab. V., 
čímž myslím přispěti ku řešení uvedených otázek. 

Ve spisu svém dospěl jsem ku líčení osudu prvotných šesti 
mesomer, vylíčiv rozdělení prvého jich páru, i pravím dále: 

Mesomery středního páru (1. c. tab. VI. obr. 32. ms") dělí se 
V příčné ose ve 4 nové koule, jež dosahují téměř tutéž velikost, jako 
jejich buňky matečné, jakož i zachovávají totéž uspořádání, jako pr- 
votných 6 mesomer. Na to však dělí se v příčné ose prvý pár, čímž 
vznikají koule mo a mo*. Z blastomery m0 vznikají menší buňky 
m* a m? na obr. 1. (tab. V.), z nichž opět mikromery povstanou. 
Podobným způsobem dělí se také jediná koule, znázorněná pod mo* 
na obr. 1. (tab. V.) 

Následkem tohoto pravidelného, ano zákonitého pochodu dělení 
zmnožily se mikromery velmi značně, zakrývajíce v podobě podkovo- 
vitého terčku makromery, jež se mezi tím rýhují (tab. V. obr. 2. m). 
Zbytek prvotných mesomer středního páru, naznačený v dotýčném 
obraze písmenou 20, zachovává ještě tvar a velikost původních koulí. 
Brzy však dělí se koule mo zcela týmže způsobem, jako dřívější pro- 
dukty prvého páru mesomer a rozpadnou se posléze v mikromery, 
jejichž počet se mi nezdařilo přesně stanoviti (tab. V. obr. 3. m). 

V době, kdy se děje líčené zmnožení mikromer, zůstává nej- 
zazší pár mesomer ve své prvotné poloze, velikosti, jakož i ve tvaru; 
zadní 2 koule se až dosud vůbec nedělí a neúčastní se tudíž nijakým 


170 Fr. Vejdovský 


způsobem v rozmnožení mikromer. V době však, když dělení prvých 
dvou párů mesomer chýlí se ku konci, leží mesomery zadního páru 
na zadním okraji terče utvořeného z mikromer a vynikají svou veli- 
kostí a vyklenutým tvarem nad povrch dotyčného stadia rýhovacího 
(tab. V. obr. 4. ms). 

Na uvedených 4 obrazech (tab. V.) vidno, že se současně s mno- 
žením mikromer rýhují také makromery, o nichž jsem se ve svém 
spise zmínil, že pořad dělení prvotných 4 koulí není u všech vajíček 
stejný a zmiňuji se o některých zjevech tohoto nepravidelného rýho- 
vání makromer. Na obr. 1. (tab. V.) shledáváme, že se prvotně nej- © 
větší zadní makromera rozdělila ve 2 nové elementy, z nichž větší 
A prvotné místo zaujímá, kdežto menší a působila na polohu levé 
a přední makromery, že se tyto z prvotného místa zatlačily. Makro- 
mera B jest nezměněná, kdežto D se značně zveličila a C se právě 
chystá vydati novou blastomeru c. 

Dálší stadia rýhování makromer jsou znázorněna na obr. 2., 5. 
a 4. (tab. V.), jinak však jest nemožno, jednotlivé produkty rýhování 
po řadě za sebou vystihnouti Aspoň by bylo k tomu třeba velikého 
množství vajíček. Z nepravidelnosti, jež jest dle uvedených příkladů 
zjevna při tvoření se makromer, zjistil jsem, jak zmíněno již v spise 
výše citovaném tyto tři všeobecnější zákony: 

1. Každá makromera zvětší se před nastoupením dělení. 

2. Nově vzniklé a přímo pod mikro- a mesomerami ležící ma- 
kromery jsou menší než koule matečné, z nichž vypučily. 

3. Větší koule matečné. posunují se více k polu vegetativnému, 
následkem čehož upravují se makromery v týž způsob, že nejmenší 
z nich přímo pod a kolem terče mikromerového se nacházejí, kdežto 
největší makromery leží zcela na vegetativním polu (srovnej jmeno- 
vitě obr. 4. a 5. na tab. V.). Na bási mikromer následuje vůbec 
rychlejší dělení než na polu vegetativním, čímž vysvětluje se rozdílná 
velikost makromer. 

Během dělení mesomer byla tendence těchto, aby se upravily 
v ose podélné, velmi nápadnou; avšak mezi tím se rýhující makro- 
mery působily na mikromery tak, že tyto poslední se nejprvé v terček 
urovnají, pak ale, když makromery hlavně na bási mikromer u větším 
množství vznikly, vyklene se terček mikromerový do výše, tvoře pak 
polokouli, jež jako čepička sedí na větší spodní polovině, jež skládá - 
se z makromer (tab. V. obr. 5.). Jest to vlastně gastrula kreslená 
s povrchu a ze zadní strany, gastrula, jejíž průřez a úpravu záro- 
dečných vrstev vylíčil jsem již v spise vícekráte citovaném. V tomto 


Poznámky vývojepisné. 171 


pojednání nejednalo se mi také 0 nic více, než 0 znázornění stadia 
gastrulového s povrchu. 


Rovněž tak myslím, že přijdou vhod obrazy dalších stadií, jež 
S povrchu pozorované označují průběh a úpravu pásů zárodečných, 
jež jsem v příčných řezech znázornil již na tab. X. obr, 23. a 24. 
(L c.) a rovněž v histologickém ohledě popsal strukturu blan záro- 
dečných. 

Stadiu popsanému ve fig. 23. odpovídají celková znázornění 
S povrchu na tab. V. obr. 7. a 8. při zvětšení Zeiss C. oc. VI. a dle 
vajíček ztvrdlých v 19/;ovém roztoku kyseliny chromové. 

Na obr. čís. 7. jest kresleno toto stadium v poloze postraní, 
ukazujíc, že více než svrchní polovice koule, poněkud shora sploštělé, 
pokryta jest hebkým epibastem, kdežto spodní polokoule ukazuje 
zcela obnažené blastomery hypoblastové. Zadní pol koule jest označen 
velikými primitivnými mesoblasty ms, od nichž pod epiblastem pokra- 
čují pásy zárodečné jakožto nádory aeguatoriální ku polu přednímu. 
Zde jeví se jiné, kratičké pásky, téměř kolmo ku pásům zárodečným 
stojící a souběžně podél sebe ležící (k). 

Totéž stadium se strany vegetativní pozorované (obr. 8. tab. V.) 
| ukazuje pravou polohu dotčených předních pásek (k), jež na přídě 
-se blížíce k sobě, na zad se rozbíhají. Pokud lze pozorovati s po- 
vrchu, při napadajícím světle a při zvétšení udaném, zdá se, že pásky 
tyto složeny jsou z poměrně malého počtu buněk, sestavených ve 2 
řadách. Možno však, že tvar jejich podléhá valné změně, neboť u jiných 
stadií, téměř téhož stáří, jeví se pásy ty jako plátky mnohobuněčné 
(tab. V. obr. 6. k), stojíce před vlastními pásy zárodečnými (ks), jež 
se ku přídě valně zúžují. 

Tyto přední pásky budeme dále označovati jakožto zárodečné 
pásy prvého segmentu, čili hlavy. Dle veškerých poměrů polohy 
a styku s hlavními pásy zárodečnými nutno za jisté míti, že pásy 
předního segmentu vznikly z prvě jmenovaných základů a sice jakožto 
ztluštěniny, jež se na břišní straně v střední čáře stýkají (tab. V. 
obr. 6. £). Hlubšího názoru o histologické struktuře a úpravě záro- 
dečných pásů, čili ještě jinak, prvosegmentů čelních nepodařilo se 
mi nabýti; četné obtíže staví se zde v cestu ku nabytí příznivých 
řezů, jež jediné mohou vysvětliti poměry pásů zárodečných vůbec. 
V jednom případě, kdy se mně podařilo učiniti řez prvosegmenty 
čelními, neshledal jsem ničeho zvláštního, čím by se líšila povaha 


172 Fr. Vejdovský 


jejich od prvosesmentů následujících: shledal jsem totiž párovitý, 
symmetrický shluk buněk, intensivně se barvících, netvořících nijaké 
dutiny; právě tak jeví se základ hlavy již při slabších zvětšeních 
a při napadajícím světle na celkových preparatech v kyselině chro- 
mové ztvrdlých. 

Jak praveno již, prvosegmenty čelní sbližují se na břišní straně 
a vzrůstají odtud vzhůru, symmetricky objímajíce nejpřednější část 
hypoblastu, v této končině se nacházejícího. Toto stadium znázorněno 
na obr. 9. a 10. na tab. V. Epiblast pokrývá již valnou část hypo- 
blastu, jehož spodek ještě obnažený vyčnívá na venek. Zárodečné pásy 
jsou vůbec pokryty epiblastem, ba celá přední část embrya nalezá se 
pod svrchní blanou larvální, tudíž i párovitý základ hlavy (k). Záro- 
dečné pásy schylují se na předním konci rovněž ku straně břišní. 
Blastopor zarostl tedy na přídě docela, tak že se mi nepodařilo zji- 
stiti zbytku jeho, z něhož by se tvořilo stomodaeum. 

Stadium toto ze zadu zobrazené (tab. V. obr. 11.) ukazuje ve- 
liké mesoblasty (ms), z nichž původ béřou pásy zárodečné (ks). 


Založením se segmentu předního č. hlavy vzniká vlastně již 
stadium embryonální; tehdy jíž posunují se také za ním se nalezající 
přední cípy zárodečných pásů ku břišní straně, zachovávajíce ovšem 
i na dále svou párovitost, jež se jeví také v mediání prohlubině čili 
rýze břišní. Postup tohoto srůstání v prvých stadiích lze vystihnouti 
v rozličných stupních i znázorňuji pouze jediné na obr. 12. tab. V. 
se spodu a totéž stadium na výkresu obr. 13. tab. V. se strany hřbetní. 
Na prvě citovaném obraze vidíme přední segment č. hlavu valně vy- 
vinutý a složený ze 2 zřetelných, ne dosud úplně srostlých polovin 
(k), rozdělených střední rýhou podélnou, zrovna tak jako rozdělené 
od sebe zárodečné pásy t. zv. trupu (ks). Tyto poslední nazad rozbí- 
hají se valně od sebe a přecházejí posléze na zadu v prvotné meso- 
blasty ms. 

Embryo založené na obrovském hypoblastu a zakryté hebkým 
epiblastem a pozorované ze břišní strany, jako na obr. 12. podáno, 
neklene se valně do výše, i nelze tu bez řezové methody rozeznati 
veškeré poměry blan zárodečných. Nic však méně vidno, že kolem 
hlavy táhne se jakási slabá obruba, jež zdá se býti jiného původu, 
než vniterné poloviny hlavy. Skutečně také vidíme na obr. 13. (k) 
objetí toto, a sice jakožto slabý dvojitý lalůček, objatý širší spodní 
obrubou. Tato zevní obruba není nic jiného, než povstavší právě 


Poznámky vývojepisný. 173 


hypodermis hlavy, jež vznikla z elementů prvotného epiblastu a několika 
buněk mesoblastových, jež mezi elementy epiblastové vnikly a daly 


© podnět k vytvoření epithelu kubického, jak se jeví také v průřezech 


příčných. 


Stadium znázorněné na obr. 14. a 15. (tab. V.) jest asi nejblíže 
následujícím za předešlým, tvaru celkem kulovitého, avšak hlava jest 


- již dobře vyvinuta a vytýčena nad buňkami žloutkovými; taktéž řada 


V n o k m M S n E l ná F, W957 CA 


segmentů následujících jest již v značné míře vyvinuta, v zadní tře- 
tině těla jsou pásy zárodečné ještě volné a rozbíhají se na pravo 
a levo, aby opět přešly v mesoblasty prvotné. Tyto volné pásy záro- 
dečné jeví se na praeparátech ztvrdlých v kyselině chromové podélně 
pruhované, a sice jeví se zde 4—5 řad na každém pásu. Blastopor 
již zcela zarostl a není z něho nijakého zbytku, po němž by se mohlo 
souditi, že se tvoří otvůrek řitní. 

Stadia tato, pozorovaná za živa v kokonech, rotují zvolna sice; 
avšak předce zřetelně v tekutině bílečné; zvláště sledovati možno 
pohyb ten v oněch kokonech, kde 1—53 embrya jsou vyvinuta. Rotace 
tato má svou příčinu v brvách, jež umístěny jsou na střední břišní 
rýze, tam totiž, kde prvotní pásy zárodečné splynuly. Na každý způsob 
jeví stadium toto již organisaci, kterou lze vystihnouti podrobněji jen 
na příčných řezech, a kterou vylíčím jinde. 

Nápadný jest na našem stadiu přední segment (obr. 14. 15. k), 
zcela terminálně se nalezající a co do velikosti nade vše ostatní 
segmenty vynikající. Se spodu pozorovaný (obr. 15.) jeví přední 
segment zmíněné již 2 lalůčky, avšak zde zřetelněji vystupující. Taktéž 
ústa (m) leží terminálně, byť i lalůčky čelní nad nimi se částečně 
klenuly. | 

Po mém soudu jest velmi důležité ukázati neshody, jakéž se 
jeví v tomto mém líčení tvoření se embrya z pásů zárodečných 
a z popisů Kovalevského, kterýž zajisté pozoroval tatáž stadia, avšak 
bezpochyby jen následkem jiných method měl nepříznivě Konservo- 
vaná embrya i jejich průřezy. 

Stadium pak znázorněné na tab. V. obr. 9. 10., kde tvoří se 
prvý segment samostatně, zůstalo asi neznámým Kovalevskému; on 
postihl pozdější stadium, jež by asi odpovídalo mému obr. 12. na tab. 
V. a praví, že z jeho fig. 15. lze poznati, jak „die Keimstreifen am 
vorderen Ende des Embryo zusammenzurůcken beginnen, und noch 
weiter sind sie auf der Taf, 17. und 18. zusammengetreten, wo man 


174 Fr, Vejdovský 
schon deutlich die Anlage des Kopfes unterscheiden kann.“ Z jeho 
obr. 17. jest také vidno, „dass der Embryo an der vorderen Spitze 
eine dreilappige Form angenommen hat, welche auf Kosten des obe- 
ren Blattes und des Keimstreifens entstanden ist.“ Dle všeho viděl 
Kovalevský o něco starší stadium, než znázorňuje náš obr. čís. 7. na 
tab. VI.; jest to stadium, kde povstává prvý segment ze ztluštění 
předních konců zárodečných pásů a střední lalok jakožto tvořící se, 
hlavu pokrývající hypodermis. 


Stadium obr. 9—14. (tab. V1.). Stadia kulovitá a ovoidní, v pře- 
dešlém odstavci líčená rostou čím dále tím více do délky, což má 
zajisté příčinu svou ve zmnožení se elementů mesoblastových v pásech 
zárodečných. Ty působí na prodlužování prvotného epiblastu a tvoření 
se hypodermis na spodní straně embrya. Tak vzniká z kulovitého 
stadia tvar štíhlejší, jak znázorněn na obr. 9. tab. VI., dle preparátu 
v chromové kyselině ztvrdlého. Hlava zde již dobře vyvinuta, prvo- 
segmenty ve dvou třetinách délky těla založené, pásy mesoblastové 
však ještě v zadní třetině volně se rozbíhající. 

Totéž stadium, nepatrně starší, lze již za živa při mírném stla- 
čení sklíčka krycího z profilu pozorovati, jak znázorněno na obr. 10.. 
(tab. VI.) Co zde viděti lze, jest ovšem málo. Epiblast na břišní 
straně jest již zatlačený a nahražený ztlustlejší vrstvou hypodermis 
kteráž objímá i svrchní stranu prvého segmentu, vybíhajícího již 
v prostomium. V střední čáře břišní viděti řadu brv vířících. Veškerá 
dutina prostomia, pokud ji v profilu vystihnouti lze, jest vyplněna ve- 
likými již polovinami mozkové zauzliny, jež zvláště na zevních stra- 
nách naduřují, do vnitř však se zúžují v můstkovitou komissuru. Jinak 
ovšem jest mozek úplně neprůsvitný a zdánlivé nepárovitý. 

Jiné orgány v dutině hlavy pozorovati nelze, mimo kratičkého 
stomodaea, jež představuje kratičkou, poměrně tenkostěnnou trubici, 
zaujímající právě jen délku prvého segmentu. 


Prvosegmenty jsou oddělené zcela dobře vyvinutými dissepi- 
menty v dutinu tělesnou, v níž vynikají objemné nephridie. Prvé 
nephridium nalezá se hned v následujícím segmentu za hlavou, trčí 
malým lalůčkem do její dutiny, avšak brzy zakrsává. O vlastním 
tvaru, průběhu a struktuře nephridií nelze se v této poloze embrya 
přesvědčiti, v čemž zabraňuje nad jiné i neprůsvitný hypoblast. 

Srovnáním stadia obr. 11. (tab. VI.) poznáváme, že se tvar 
embrya poněkud změnil, t. j. více prodloužil, tudíž také prvoseg- 
menty se zmnožily, avšak pokroku zřetelnějšího v organisaci embrya 


o ai: 


Poznámky vývojepisné, 175 


vystihnouti nelze, neboť i nyní ještě možno zárodky tyto pozorovati 
pouze z profilu, nijak však se strany hřbetní neb břišní. 

Ovšem ale průřezy příčné a podélné ukazují nade vše jasně, 
jak pokročila valně organisace těchto embryí. Bez illustrací o pomě- 
rech těchto neradno se rozepisovati. 

Dálší pokrok jeví se ve stadiu znázorněném na obr. 12. a 14. 
(tab. VI.), z nichž prvé dle živého, druhé dle embrya v kyselině chro- 
mové ztvrdlého podáno. Rozsah vývoje segmentů lze sice také po- 
znati na živých embryích, jež pro vývoj orgánů nutno skoumati, avšak 
embrya ztvrdlá 4 při napadajícím světle pozorovaná nade vše jasně 
ukazují, jak obrůstají přední segmenty hřbetní stranu zažívací roury, 
přeměňujíce tak primitivní epiblast v hypodermis. 

Na vyobrazení 14. (tab. VI.) vidno, že hlava (I) již dokonaleji 
vyvinuta, neboť prostomium její valně ku přídě prodlouženo; segment 
druhý (II) rozšířil se se stran těla postupně až ku hřbetní ploše, 
kdežto segmenty III., [V., V., VI. atd. na zad jsou méně vyvinuté, 
až pak nastává řada normálných prvosegmentův, jak jsme je dříve 
již byli poznali. Jest tudíž zjevno, že každý z následujících segmentů 
za hlavou tvoří se tímže způsobem, jako tato, t.j. obrůstáním hypo- 
blastu se strany břišní ku hřbetní ve 2 polovinách. 

Pokrok vývoje orgánů v těchto segmentech lze již na živých 
preparatech poměrně dokonale sledovati, neboť tělo těchto embryí 
jest poměrně útlejší, hlava a přední segmenty úplně průsvitné a em- 
bryo snese již tlaku krycího sklíčka, takže se žloutek neroztéká. 
Přída toho embrya znázorněna tedy na obr. 12. (tab. VI.) v optickém 
průřezu. Dutina tělesná neobmezuje se pouze na hlavu, nýbrž i na 
segment následující se rozšiřuje, kdežto segment třetí ještě neúplně 
vyvinut, jak nejlépe ukazuje hřbetní skulinovitá dutina embrya nad 
hypoblastem. "Tento poslední však svým mohutným naduřením pře- 
káží podrobnějšímu poznání ústrojnosti vniterné. Stejná tlouštka hypo- 
dermis na hřbetní jako na břišní straně nasvědčuje aspoň tomu, že 
se mesoblastové segmenty rozšířily ne-li zcela, aspoň valně ku hřbetní 
straně. 

Prostomium za živa pozorované jeví již smyslové orgány ve 
spůsobě hmatových brv, jakéž jsou v tomto svém tvaru platné pro 
nižší vodní oligochaety, hlavně Naidomorphy. V dutině prostomia 
vidny četné t. zv. mesenchymatické buňky (meh), jejichž výhonky 
mezi sebou mohou anastomosovati. Původ těchto mesenchymatických 
buněk hledati dlužno v somatopleuře mesoblastové, jež původně tvoří 
epithel, prodlužováním se však prostomia roste i dutina tohoto, při 


176 Fr. Vejdovský 


vidno, jak pásy mesoblastové od animalního polu ku vegetativnému se posunují, 
kdež posléze se docela zblíží a splynou ku tvoření definitivné dutiny segmentové. 
Všeobecné označení písmen: 
ep, epiblast, 
A, hypoblast, 
m, mesoblastové pásy, 
hp, hypodermis, 
a, zvětšená buňka ve stavu dělení a vnikání mezi elementy epiblastové. 
Obr. I. Stadium gastruly ve středním příčném řezu, kde epiblast pokrývá jen 
svrchní úsek hypoblastu. Mezi tímto a epiblastem probíhají pásy meso- 
blastové (m). 

„ IL Další rozdělení hypoblastových elementů, jež vnikajíce do prostoru epi- 
blastem opsaného, zatlačují tak pásy mesoblastové (m) více ku stranám. 
Epiblast sestává ještě z buněk kubických. 

„L Hypoblast jestě více zmnožil své buňky, čímž docela zploštily buňky 
epiblastové (ep). Blastopor jest více zavřený, neboť pásy mesoblastové 
blíží se již polu vegetativnému. Jednotlivé elémenty těchto posledních 
vylučují se dělením ze společného svazku a vnikajíce mezi prvotně 
sploštělé elementy epiblastové, přispívají ku tvoření epithelu hypoder- 
málného (Ap). 

S LAlAV Úplné zavření blastoporu, rozšíření a nastávající splynutí pásů meso- 
blastových (m), tvoření hypodermis (hp), dutiny tělesné, a vznik cen- 
trální obrvené rýhy břišní. 


Poznámky vývojepisné. 171 


čemž rozstupují se elementy epithelové a pozvu í se v neurčitém 

pořádku v dutině této. 
Zauzlina mozková (g) oddělila se již od hypodermis téměř úplně 

a jeví se ve své podobě jako naduřelé těleso, přecházející v široký 
pruh ku spodu se ubírající a bezprostředně se spojující se zauzlinou 

druhého segmentu, čili s prvým gangliem břišním (1), za nímž násle- 

duje naduřelé ganglion segmentu třetího (2). Segmenty ty jsou dis- 
sepimentem (ds) od sebe oddělené. 

Nové orgány, které se v tomto stadiu již v plném vývoji a funkci 

nalezají, jsou exkreční ústroje hlavy (pn), o nichž jsem se ve svém 
- díle zmínil, jakož vůbec poprvé u oligochaetů objevil a na jejich vý- 
znam poukázal. Dle tehdejších názorů a známostí o soustavě exkreční 
nebylo možno učiniti si správný poměr těchto obdivuhodných orgánů 
- k definitivním exkrečním č. segmentálním orgánům a proto jsem je 
předběžně označil jmenem embryonálních č. provisorních orgánův. 
| Ve své předběžné práci o vývoji exkrečních ústrojí vůbec však 
poznal jsem vzájemnou příbuznost i fylogenetické poměry jednotli- 
vých těch orgánů během rozličných fásí vývoje červů a mohl jsem 
„tedy snadno rozvrhnouti na skupiny, jež také všeobecně již přijaty. 
Dle toho představují kanálky v hlavě Rhynchelmis onu kategorii ex- 
krečních orgánů, jež jsem označil jménem pronephridie. 

Poukazuje k popisu, jejž jsem podal ve svém díle (System und 
Morphologie der Oligochaeten 1884) o těchto ústrojích, připomínám, 
že morfologický význam jejich vyložil jsem v jiné práci (Vývoj a morfo- 
logický význam exkrečních orgánů, ve „Věstníku král. spol. náuk“ 
1887, jakož i: Das larvale und definitive Exkretionssystem , Zool. 
Anzeiger 1887). 
| Stadia dálší, zobrazená na tab. VI. (obr. 13., 15. a 16.) před- 
„stavují vlastně jen zdokonalené stadium na obr. 12. vyznačené a po- 
-psané. Prozatím upouštím tedy od dálšího líčení vývoje, zmiňuje se 
pouze, že v stadiu obr. 15. a 16. jeví se již prvé základy pohlavních 
buněk, nezrůzněných dosud v samčí a samičí elementy. Zobrazil jsem 
Čje na obr. 18. (tab. VI.). 


Vysvětlení vyobrazení. 
Tab. W. 
ig. 1—5. znázorňuje rýhování vajíčka až do stadia gastruly. Obrazy 
kresleny podle praeparatů v Ryselině chromové ztvrdlých při 


světle napadajícím a při zvětšení Zeiss V. C. oc. II. 
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 12 


178 


OU 


6 


12. 


13. 


Fr. Vejdovský 


Makromery počínají se děliti. Přední 2 páry mesomer zmno- 
žily se párovitě, kdežto zadní pár těchto koulí (ms) setrvává 
nezměněn. 


. Valné zmnožení makromer. Přední a střední mesomery roz- 


padly se v mikromery (m), i zbývá jen zbytek středních 
mesomer (0) a zadní mesomery (ms). 

Pokročilejší stadium, kde rozdělily se veškery přední meso- 
mery v mikromery (m) a zbývají jen zadní mesomery (ms), 
představující vlastní mesoblasty. 


. Totéž stadium, o něco pokročilejší, se strany. 
. Gastrula ze zadní strany, dle čerstvého praeparatu kreslena, 


při čemž vidno, že jádra hořeních makromer prosvitají, 
spodní makromery však jsou značně větší a jádra svá za- 
krývají. 


—11. znázorňující průběh zárodečných pásů (ks), rozčlenění | 


jich v prvý segment (k) a východiště jich z mesoblastů (ms). | 
Rozšiřování epiblastu ku břišní straně (ep) a zavírání blasto- | 
poru (Ap). 
Založení embrya s hlavou (k) a splynutí pásů zárodečných | 
(ks), ze spodu pozorované. 

Totéž stadium ze hřbetní strany viděné. 


14—15. Pokročilejší embryo z profilu (14) a z břišní strany | 


(15) pozorované. 


Tab. VL. 


Fig. 1—6. Postup vývoje vřeténka jádrového a tvoření periplastů ve | 


» 


ké 


vajíčku oplozeném. 

Vřeténko cytoplasmové z vajíčka oplozeného, na něž půso- 
beno kyselinou osmičelou, následkem čehož polové periplasty © 
(c) 1 paprsky jejich zanikly a jeví se pouze jako diffusně se | 
barvící plasmatická skvrna. Obrysy prvotného mužského pro- | 
nucleu (v) po spojení s pronucleem ženským jeví se rovněž | 
diffusně zbarvenými, uvnitř pak nalezají se již rozstouplé | 
dceřinné hvězdice (ts), složené z pentlic chromatických. Mezi 
polárními periplasty a poly vřeténka pronucleového jeví se, 
hyalinní prostor (7), v němž později se rekonstruuje dceřinné | 
jádro. 


2. a 3. Další postup vývoje vřeténka z vajíček, na něž půso-. 


beno roztokem chromové, octové a osmičelé kyseliny, ná-| 
sledkem čehož veškeré součásti amphiastru daleko zřetelněji 


FSO 
srí E 
3 m 
a i 
: « 
i “ 
| rd 
| rm 
: smí 
i « 
i 9 
| VE 
: o 
: S 
i „= 
| E 
| S 
| m 
„s“ 
: c 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
| 
( 
l 
| 
| 
| 
| 
| | 
| | 
| 
| 
| 
| | 
| | 
B 
= 
| © 
= 
| hm | 
O1 
c 
| V) 
| SŽ 
| s 
| = 
JŠ 5 
| | — 
| | < 
| 2 
| i sis 
1 
| a + 
K 
a 
| 
| 
| 
| 
-4 
i 
"d 
W 
sj 
-| 
m 
©% 
"o i 


Vejdav 


pol nauk. 


Poznámky vývojepisné. 179 


vystupují a zvláště periplasty strukturou svou i obrysy jsou 
význačné. Vedle písmen, jimiž označeny veškeré součásti 
vřetének ze stadia předešlého, nutno uvésti ještě : 

cp, jímž znázorněna přehrádka buněčná, 

as, vlákna vřeténka (resp. soudečku) chromatického, 

c', periplast dceřinný, vzniklý uvnitř matečného (c). 


. Aeguatorialní průřez vajíčka s dalším vývojem amphiastru 


při zvětšení Zeiss V. C. oc. II. 


„ Amphiaster podobného stadia při zvětšení Zeiss V. E. oc. 


II. Označení písmen jako v obr. 1—3. 


„ Větší prodloužení vřeténka. 
. Stadium splynutí pásů zárodečných z přídy; blastopor ve 


spodní polovině zárodku. Epiblast ná dvou místech protr- 
žený následkem vnikání hypoblastu do vnitra. 

Dělení buněk hypodermálných v pozdějších stadiích embryo- 
nálných. 


„ Embryo z břišní strany kreslené dle praeparátu chromového. 


Totéž z profilu a za živa. 


. Starší stadium z profilu a za živa. 
. Pokročilejší embryo, v přední části. a otvor pronephridií 


(pr), st stomodaeum, mch mesenchymové buňky v hlavě, 
g mozek, 1, 2, prvé a druhé ganglion břišní, ds dissepiment 


. Starší stadium se štětinami a postranní čárou. 
. Totéž dle praeparatu chromového. 
15. 


a 16. Starší stadia za živa a z profilu. 


jí 


12. 


Sur un théoréme fondamental dans la théorie des 
éguations différentielles. 


Par M. Lerch. 
(Lu dans la séance du 8 février 1889) 


Présenté par M. Ed. Weyr. 


L'existence des intégrales des systěmes d'éguations différentielles 
a été démontrée par Cauchy et plus tard par Brioť et Bouguet*). 
Ces auteurs ont aussi démontré Vimpossibilité des solutions non holo- 
morphes vérifiantes les éguations au voisinage d'un point ordinaire; 
mais la méthode employée par les grands géomětres semble de faire © 
trop dhypothěses sur la nature des intégrales, et la méme objection 
peut se faire relativement a la démonstration tres élégante et féconde 
gue M. Camille Jordan vient de donner dans son Čours d' Analyse, 
III p. 94. : 

En vue de Vimportance du sujet une nouvelle démonstration ne 
sera pas inutile; je vais la développer en remplacant le théorěme 
par une propositton beaucoup plus générale, 

Rappelons-nous a cet effet le théoreme de Cauchy, sous la forme 
gue lui a donnée M. Jordan a la page 88—-94 de son Cours, en le 
préparant pour Vapplication gui va souivre. 

Considérons le systěme de deux éguations différentielles 


d dz 
(W j=fe 49 =9© 49, 


en admettant gue (%, %0> %) Soit un point ordinaire pour les fonc- 
tions f (©, y, z) et píď, y, z) des variables indépendantes w, y, 2. 
On pourra tracer dans les plans des «, des y et des z autour des 
points %, Yg> Z, des contours fermés K, K, K" tels gue les fonc- 


*) Journal de P Ecole Polytechnigue, Cah. 36, 


M. Lerch: La théorie des éguations différentielles. 181 


tions f et © restent holomorphes tant gue «, y, z ne sortent pas de 
ces contours. 

Tracons ensuite autour des points %, %; % des cereles (%), 
(0), (2) placés tous entiers a Vintérieur des contours K, K, K" et 
choisissons une constante positive 7 de telle maničre gue la plus 
courte distance des points du contour K aux points du cercle (%) 
ainsi gue la plus courte distance des points de X, K" aux points de 


(%o); (2%) soit plus grande gue r. 


Soient ensuite z, 44, 2 des guantités affixes des points situés 
a Vintérieur des cercles respectifs (%), (4), (%). Alors le systěme 
déguations différentielles (1) admettra un seul systěme d'intégrales, 
holomorphes au point «,, gui se réduisent aux valeurs 4, 4 lorsgue 
© Sapproche de «,, de sorte gu'elles seront données par les dévolop- 
pements 


E PRK Pa 


VER al 


gui restent convergents A Vintérieur du cercle dont Véguation est 


|e—a|=ri—e%, 


oů N représente une constante positive dont la valeur ne dépend 
gue des fonctions f, p et des contours K, K, K", et gui donc ne 
change pas guand %3, 4, Z Varient d'une maničre guelcongue en 


a 


restant toujours a lintérieur des cercles (7), (49), (2). 


Supposons motntenant gue les éguations (1) admettent un systěme 
d'intégrales y— g(x), 2-2 W(r) guť ne sotent pas toutes deux holo- 
morphes au potnt © mats guť le sont aux potnís X3, guon rencontre 
A chague votstnage du point «.  Alors Vi y aura um cercle (©) tracé 
autour ďu point X tel gue jamais les valeurs yZg(%), 4=V(«) 
correspondantes aux potnís x, A Uůwtérieur de (©) ne seront contenues 
toutes deux a Vintérieur des cercles respectifs (y6), (2). 


Prenons en efiet pour le rayon du cercle (©) la guantité 


73 


de) 


gui reste en méěme temps moindre gue le rayon du cerele (2), et 
supposons gue le théorěme était en défaut, de maničre gue les fonc- 


182 M. Lerch: La théorie des éguations différentielles. 


tions e(z;), W(=,) tombent a Vintérieur des cercles (44) et (z9) au 
moins pour une valeur particuliére «, placée a Vintérieur de (©) et 
telle gue les fonctions o(©), W(*) y soint holomorphes. Les égua- 
tions (1) étant alors vérifiées par le systěme d'intégrales 


00 00 
y=9d=n+) ba) —m), 2=ye) mn +2 le—m) 
pů W 
ces développements devront rester convergents A Vintérieur du cercle 
C dont Véguation est : 


13 


=O 


Or le point « étant supposé 4 Vintérieur du cercle (©) la distance 
des points 7 «, est moindre gue © de sorte gue le point « se 
trouve a Vintérieur du cercle C ce gui exige gu'il soit un point ordi- 
naire des fonctions e(r) et w(*), contre Uhypothěse. Le théorěme 
est done démontré. 

De lá il resulte gue les éguations (1) nadmettent pas de solu- 
tions non holomorphes au point «, tendant vers 9, resp. %, lorsgue 
x Sapproche de 7, ce gui est le théorěme de Briot et Bouguet. 


13. 


O pohlavních organech rodu Aeolosoma a jejich po- 
měru ku organům exkrečním. 


Předložil Antonin Štole dne 22. února 1889. 
(S tab. VII) 


Úvod. 


V menší této práci podávám výsledky čtyrletého zkoumání po- 
hlavního ústrojí rodu Aeolosoma a jeho vztahu k organům exkrečním. 
Nemohl jsem celou látku tak všestranně prostudovati, aby úplně byly 
zodpovídány veškeré otázky, jež namanuly se mně průběhem studia. 
Proto spokojuji se prozatím zprávou předběžnou, v níž hodlám vylo- 
referát ponechávám si pak na dobu nejblíže příští, až se mi podaří 
rozluštiti i některé zbývající otázky druhotné. 

-Rod Aeolosoma zaujímá mezi sladkovodními červy štětinatými 
postavení nejnižší, jsa nadán ústrojností nejjednodušší a nejprimitiv- 
nější, která jak Vejdovský ukázal, jest rázu embryonalního, ne- 
soucího znaky, jaké pamětihodně ukazují se v jistých toliko stadiích 
vývoje některých vyšších štětinatých červů sladkovodních. Jest tudíž 
dvojnásobně zajímavo sledovati pohlavní ústroje rodu Aeolosoma ; 
jednak proto, že dosud velmi málo byly známy, jednak však i pro 
řešení otázky, jak dalece zachovaly jednodušší a primitivní ráz vzhle- 
dem k pohlavním ústrojům vyšších červů příbuzných. 


Historické poznámky o pohlavním ústrojí. 


Neklademe-li přílišnou váhu na poznámku Ehrenbergovu), 
že viděl u A. decorum (A. Elvrenbergii Oersted) párovité vaječníky, 


1) Dotyčná poznámka Ehrenbergova zní: „Inter fasciculorum setosorum paria 
glandulas duas, saepe magnas, totidem fasciculis alternas vidi, guas ovario 
tribuere inductum sum.“ Viz Ehrenberg. Symbolae phys. seu icones et 
descriptiones animal. evertebr. Decas I. Berolini 1828. 


184 Antonín Štole 


můžeme říci, že pouze dva pozorovatelé zabývali se podrobněji po- 
hlavními poměry rodu Aeolosoma, totiž D'Udekem“) a po něm 
Maggi"?). Z obou těchto badatelů přísluší hlavní zásluha D'"Udekemovi. 
Jsa vždy bystrozrakým pozorovatelem, rozpoznal D'Udekem na první 
ráz velmi dobře pohlavní organy rodu Aeolosoma a vyložil poměry 
jejich náležitě dle tehdejších názorů annulatologických. 


Učiníme-li z práce jeho jakési resumé, budou v něm obsažena 
následující hlavní pozorování: 


Aeolosoma Ehrenbergii Oerst. jest hermafrodit. Žláza samčí tvoří 
buněčný shluk upevněný na vnitřní stěně hřbetní strany segmentu 
pátého, šestého a sedmého (i s hlavou počítáno). Buňky oddělují se 
od žlázy před vývojem chámů, který dokončuje se v dutině tělní, 
jež naplněna bývá uvolněnými vlákny chámovými. Vaječník jest jedno- 
duchý, objemný; upevněn jest na vnitřní stěně břišní strany pátého 
segmentu (1 s hlavou počítáno), však vyvinující se v něm vajíčka do- 
sahují až do segmentu šestého a sedmého. Opasek nalezá se na seg- 
mentu sedmém, jest však toliko polovičatý, tvořící stluštěninu toliko 
na straně břišní dotyčného segmentu. Uprostřed téhož segmentu na- 
lezá se zvláštní organ složený z věnce žláz obklopujících roztažitelný 
otvor, jenž slouží pravděpodobně při východu vajíček na venek a při 
jich oplození. U jednoho individua viděl autor v segmentu, jenž 
předchází organům pohlavním, pár organů váčkovitých, symetricky 
uložených a dle všeho na straně břišní se otevírajících, o nichž se 
však neodvažuje určitě tvrditi, že jsou to schránky chámové. Chámo- 
vodů autor nenalezl, což výslovně konstatuje. Všeobecná karakteristika 
pohlavních organů, jak ji autor na konec shrnuje, jest: značná jedno- 
duchosť vzhledem k pohlavním organům jiných oligochaetův a jistá 
podobnosť s pohlavními organy u rodu Chaetogaster. 


Maggi přidal ze svého k pozorování D'Udekemovu velmi málo. 
Vlastně opakuje jeho pozorování doslova, neb s malým přemístěním 
vět a toliko k schránkám chámovým připojuje něco vlastního. Po- 
tvrzuje domněnku D'Udekemovu, neboť nalezl záhadné organy na- 
plněny shluky chámů (dle něho spermatofory), jichž východ z organů 
sledoval; jsou to tudíž pravé schránky chámové. U jednoho individua 


t) D'Udekem, Notice sur les organes génitaux des Aeolosoma et des Chaetoga- 
ster. Académie Royale de Belgigue (Extr. des Bulletins, 2me série, t. XII., 
n. 11. — 1862.) 

2) Maggi, Intorno al genere Aeolosoma. Estratto dal I. volume delle memorie 
della Societa Italiana di Scienze Naturali (Milano, 1865). 


O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 185 


viděl nad oběma schránkami ještě třetí, ku níž pravděpodobně měla 
býti symetricky položena také i čtvrtá. 


Doba pohlavní dospělosti. 


Jak D'Udekem, tak i Magci nikde neudávají v prácech svých 
o předmětu pojednávajících dobu pohlavní dospělosti. Abych ji vy- 
pátral, volil jsem si k celoročnímu pozorování u nás nejobyčejnější 
druh rodu Aeolosoma, A. Ehrenbergi Oersted. Jest ve vodě říčné 
1 v tuních poříčných dosti hojný, zejmena pak v známé tuni na Císař- 
ské louce u Prahy. Odtud čerpal jsem výhradně material po celý čas 
svého pozorování. Započal jsem je roku 1885. Sledoval jsem indi- 
vidua z tuně vylovená nejprve na jaře, pak po celé léto. Po celý 
tento čas dálo se rozmnožování způsobem nepohlavním, dělením, 
teprve na počátku podzimku pozoroval jsem úkaz, že počet individuí 
počal řídnouti, zároveň však ubývalo i energie v množení se dělením. 
Po nastalých prvních mrazících zaopatřil jsem se ještě čerstvým ma- 
terialem, dříve ještě, nežli by voda zamrzla, a tu pak due 21. října 
podařilo se mi poprvé nalézti pohlavně dospělé jednotníky. V násle- 
dujících dnech nalezl jsem vždy toliko jednoho neb dva dospělé jednot- 
níky, načež jsem ukončil pozorování své koncem října, kdy zároveň 
končí se doba pracovní v naší laboratoři. Hlavním výsledkem tohoto 
prvního pozorování bylo tudíž zjištění doby pohlavnosti. Pozorování 
v následujícím roce (1886) mělo potvrditi výsledky prvního. Skutečně 
1 v tomto roce nalezl jsem pohlavní jednotníky v měsíci říjnu a sice 
poprvé dne 13. října, tedy o něco dříve nežli při prvním pozorování. 
I v roce příštím (1887) potvrzena zjištěná již fakta, první dospělá 
individua objevila se 20. října, tudíž skoro v stejnou dobu jako v roce 
1885. Roku loňského (1888), jehož počasí bylo značně výstřední, 
nalézal jsem v rozvodněné tuni na louce Císařské toliko nepohlavní 
jednotníky, v měsíci pak říjnu ve vodě několikráte nabrané nenalezl 
jsem již žádných vůbec jednotníků, ani po sebe pilnějším pátrání. 

Uvedeným tuto a několikráte opakovaným zkoumáním docílil jsem 
toho, že mohl jsem dosti přesně stanoviti dobu pohlavní, kteráž u nás 
v Čechách omezuje se na měsíc říjen. Rovněž byl jsem opakovaným 
zkoumáním u výhodě, že mohl jsem kontrolovati i výsledky morfolo- 
gického zkoumání pohlavního ústrojí. 

O obtížích zkoumání dobře praví již DUdekem: „Dans Vespěce 
gui nous occupe, les difficultés sont encore plus grandes, 4 cause de 
Vextréme petitesse des individus et du petit nombre d'entre eux 
gu'on trouve munis dorganes génitaux.“ 


186 Antonín Štolc 


O opasku, zevnějším znaku pohlavní dospělosti. 
(Tab. VII. Fig. 1., 2., 3., op.) 


Poměry opasku karakterisoval v hlavních rysech již D'Udekem. 
Pozorování moje podává tyto podrobnější výsledky : 

Jako velká většina oligochaetů má i Aeolosoma zevnější znak 
pohlavnosti, a tím je-t právé opasek. U tohoto červa panuje však 
pozoruhodná odchylka, že opasek jest pouze částečným, totiž zduření, 
zvýšení a sežláznatění pokožky, v čem vlastně jeví se podstata opasku, 
má místo své toliko na břišní straně pohlavních segmentů, strana 
hřbetní zůstává úplně netknuta a jeví poměry normalní. Opasek 
částečný nesoustřeďuje se, jak D'Udekem udává, pouze na šestém 
segmentu štětinovém, nýbrž prostírá se i do polovice segmentu před- 
cházejícího (pátého št.) a i téměř do polovice segmentu následujícího 
(sedmého št.). Největší zduření nalezá se na segmentu šestém kolem 
otvoru (Fig. 1., 2., 3., 02.), o němž později řeč bude, ubývá pak stejno- 
měrně nahoru i dolů. Skládá se pak opasek z buněk hypodermalných, 
podlouhle naduřelých a žláznatých, naplněných zrnitým obsahem, jenž 
činí je téměř neprůhlednými. Tak zvané žlázy olejné, jež vyskytují 
se všude v pokožce u rodu Aeolosoma, z opasku úplně mizejí, na 
hřbetní straně segmentů pohlavních nalezají se ovšem v stavu a počtu 
normalním. Takové poměry opasku nalezl jsem po opětovném pozo- 
rování, k domnělému organu, jenž dle D'Udekema rozkládá se kolem 
zmíněného otvoru na segmentu šestém štětinovém, vrátím se ještě 
později. 

Zevnějším znakem pohlavním bývají ještě, zejmena u nižších 
oligochaetů, štětiny pohlavní. Spolehaje na své pozorování ne- 
mohu říci, že by stávalo takových štětin u rodu Aeolosoma. Dle 
analogie, na jakém místě přicházejí u nejblíže příbuzných oligochaetů, 
nutno by bylo hledati je nejspíše na šestém segmentu štětinovém. 
Zde však nalezáme toliko oba svazky břišních štětin, jež nalezají se 
V poměrech normalných, nepodlehnuvše nijaké proměně. Také v sou- 
sedních segmentech, předcházejícím i následujícím, nalezáme jen nor- 
malní štětiny břišní. 


O obou žlázách pohlavních. 
(Tab. VII. Fig. 1., 2., 3., v; Fig. 1., or; Fig. 8. a 9.) - 


Aeolosoma jest obojetník, jako vůbec všichni nám dosud známí 
oligochaeti. Obě žlázy pohlavní, vaječníky i varlata, společně tu při- 


O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 187 


cházejí, nicméně však jeví poměry, které odchylují se karakteristicky 
vzhledem k pohlavnímu ústrojí ostatních oligochaetů. 

Vaječník (Fig. 1., 2., 3. v; Fig. 8.) především není párovitý, nýbrž 
jednoduchý. Jeví se jako plasmatický shluk, podoby pásovité, umí- 
stěný v segmentu pátém štětinovém a sice pod cevou břišní, mezi 
touto a břišní stěnou tělní. Strukturní jeho poměry jsou následující: 

Na předu, v části nejmladší, nalezá se několik málo jader S ja- 
dérky, ponořených v jemně zrnité plasmě a představujících nejmladší 
stadia budoucích vajíček (Fig. 8., c). Po této skupině následuje, ni- 
koliv však vždycky, obyčejně jedna větší již buňka vaječná, ukazující 
zrnitější obsah plasmatický, jemnou blanu žloutkovou a zveličené 
jádro s jadérkem (Fig. 8., b). Dolení a převahu mající konec vaječ- 
níku tvoří pak veliké a dospívající již vajíčko (Fig. 1., 2., 3., vj, Fig. 
8., a), tvaru sploštile vejčitého, dosahující dolení částí svou k otvoru 
v segmentu šestém (št.) a i za tento. Jemná blána žloutková, četná 
tělíska žloutková, plnící obsah plasmatický, veliké jádro (Fig. 1., 8.; 
9., j) sjadérkem (Fig. 1., 90), vše to dobře lze pozorovati a ukazuje 
strukturu, jaká u vajíčka oligochaetů nejnověji velmi podrobně V ej- 
dovským byla vylíčena. Jen na jedno chci upozorniti, totiž že 
obvod vajíčka provádí velmi energické pohyby amoeboidní, jaké v tak 
značné míře neviděl jsem u vajíček žádného jiného oligochaeta (Fig. 9.). 
Celkem vylíčené tuto poměry vaječníku zjistil jsem po opětovném 
pozorování, změny dály se jen v znacích nepatrných a v mezích 
velmi úzkých. 

Varle (Tab. VII. Fig. 1., vr) u Aeolosoma jest rovněž nepárovité. 
Představuje opětně jednoduchý pásovitý shluk plasmatický, umístěný 
nad vaječníkem a sice v segmentu čtvrtém (št.), opětně pod cevou 
břišní, mezi touto a břišní stěnou tělní. Když vaječník uzrává, na- 
lezá se varle již v degeneraci. Představeno jest pak zbytky několika 
buněk, od nichž mateřské buňky chámové dávno již se odloučily, aby 
jako spermogonie prodělaly vývoj chámů. Tento proces vzhledem 
k poměrům u ostatních oligochaetů panujícím nemá do sebe nic zvlášt- 
ního, leda že děje se to volně v dutině tělní. Dospělé chámy mají 
podobu vlásků s nezřetelnou hlavičkou, tudíž podobu u chámů ostat- 
ních oligochaetů nijak neobvyklou, vyplňují pak v chomáčích dutinu 
tělní pošinujíce se sem tam pohybem roury zažívací. V době, kdy 
vajíčka ve vaječníku teprve dozrávají, jsou již chámy úplně vyvinuty 
i opouštějí dutinu tělní, aby při páření na tělo druhého jednotníka 
dostati se mohly. Panuje tudíž u rodu Aeolosoma toliko částečný 
hermafroditismus, žláza samčí dospívá dříve nežli žláza vaječná, kte- 


188 Antonín Štole 


rýžto poměr obou žláz pozorován ostatně při rozvoji jejich i u ostatních 
olisochaetův. V předcházejícím smyslu nutno také opraviti poznámku 
DUdekemovu: „Jai remargué gu'il existe un rapport inverse 
entre la production des deux sécrétions sexuelles: lá oů naissent 
beaucoup de spermatozoides, il se produit peu doeufs et récipro- 
guement. Il est probable gue certains individus fonctionnent prin- 
cipalement comme máles et les autres comme femelles.“ © Totiž jistá 
individua nefungují hlavně jako samci a jiná jako samice, nýbrž 
u všech individuí napřed dospívají a fungují žlázy samčí a po nich 
teprve žlázy samičí. 

Jinak rovněž opravuje mé pozorování údaje DUdekemovy 
v příčině umístění varlete, kteréž umístění vymykalo by se z poměrů 
zjištěných u všech ostatních oligochaetů. Rovněž mé pozorování po- 
sunuje umístění vaječníku o jeden segment níže, kterýž omyl povstal 
u D'Udekema asi tím, že obě žlázy nad sebou umístěné považoval 
za jedinou. Takový omyl jest tím snadnější, že v době zralosti do- 
růstá varle i do segmentu pátého jako prodlužuje se vaječník i do 
segmentu šestého, původní však ložisko jest, jak již pověděno, u var- 
lete segment čtvrtý (šť.) a u vaječníku segment pátý (št.). 

Ještě o jednom záporném výsledku svého pozorování chci se 
zmíniti. Nenalezl jsem totiž žádného vaku chámového, ani vaku va- 
ječného, v nichž by produkty obou žláz docházely konečného dozrání. 
To dalo se ovšem již souditi z domyslu, poněvadž u rodu Aeolosoma 
neexistují dissepimenty, z jichž jistých částí oba vaky se vytvořují. 
Touto negativní vlastností podobají se poměry pohlavní rodu Aeolo- 
soma opětovně oněm u Chaetogastridů, kde rovněž vaků chámových 
i vaječných nenalezáme. Tímto také zdála by se čeleď Chaetogastridae 
úzce příbuznou s rodem Aeolosoma, ovšem však důkladnější srovná- 
vací studium ústrojnosti obou, zejmena pak srovnání Soustavy ner- 
vové poučí nás, že oba rody Aeolosoma i Chaetogaster jsou od sebe 
značně fylogeneticky vzdáleny. 


O sehránkách chámových. 
(Tab. VII. Fis. 1., 3., sch; Fig. 5., 6., 7.) 


Jak bylo uvedeno, viděli schránky chámové D'Udekem i Maggi, 
neudali však nikde, na kterém segmentu přicházejí, aniž vyšetřili urči- 
těji poměry jejich. Proto věnoval jsem jim studium podrobnější. Sle- 
dovati je bývá velmi obtížno, to pro značnou nepatrnosť jejich, čímž 
oku snadno unikají, zejmena nejsou-li ještě naplněny chámy. Umístěny 
jsou v segmentu čtvrtém štětinovém, tudíž nalezají se nad opaskem, 


O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 189 


jsou pak přítomny tu toliko v páru jediném. Aspoň nenalezl jsem 
jich nikdy ve větším počtu. Ústí jejich na venek nalezá se (Fig. 1., 
3., sch) blízko pod oběma břišními svazky štětinovými, vypadají pak 
jako dvě malá kulovitá a průsvitná tělesa, těsně pod pokožkou 
k vnitřní stěně břišní přimknutá. Vlastně mladé schránky (Fig. 7.) 
jsou přední částí svou do hypodermis zapuštěny, a na vytvoření jejich 
účastní se pak jen několik málo buněk hypodermalných. Tvar pravi- 
dlem bývá kulovitý (Fig. 1., 3., sch; Fig. 5.), v jednom případě měla 
schránka podobu zahnutě hruškovitou (Fig. 6.). Stěna schránky jest 
tenká, chitinovitá a průsvitná; na zevnějšku bývá na ní sem tam 
pozorovati jádro s obklopující je plasmou. 

Hrdlovitě zúženého vývodu, jaký nalezáme u schránek ostatních 
oligochaetů, tuto nenacházíme, nýbrž každá ze schránek ústí přímo 
na venek malým kruhovitým otvůrkem (Fig. 5., 6., ot). 

Na konec zbývá mi vrátiti se k údajům, které ve své práci 
publikuje Maggi. Tentýž praví (str. 15.) o schránkách a jejich ob- 
sahu: „Le suddette vesicole adungue si devono ritenere per vere 
vesicole spermatiche, ed i filamenti che ne sortono per i veri 
organi spermatofori“. Údaj tento dlužno opraviti v tom smyslu, 
že ve schránkách chámových u rodu Aeolosoma nenacházejí se 
snad skutečné spermatofory, takové, jaké ku př. nalezáme u Tubi- 
ficidů, nýbrž že jest tu co činiti s obyčejnými shluky či chomáčky 
chámů, asi na ten způsob, jak to nalezáme u Naidomorph, kde 
také podobné shluky za spermatofory byly vykládány (Lankester 
u Nas serpentina), ovšem že neprávem. O těchže schránkách praví 
tentýž autor před tím (15. str.): „Le mie osservazioni in cio vengono 
ad assicurare Videa del signor D'"Udekem, perchě io viddi tali vesiole, 
le guali in un individuo non erano solamente due, ma se ne scor- 
geva una terza alla parte superiore del'animale, vale a dire un po'al 
di sopra della metá del corpo, e probabilmente ve ne doveva essere 
una guarta simetricamente posta“. 

Pozorování třetí schránky chámové, jak tu Maggi udává, k níž 
pravděpodobně měla by býti položena ještě čtvrtá, nutno vřaditi mezi 
případy abnormalní. U nižších oligochaetů takové zdvojení schránek 
chámových a někdy i jiných pohlavních částí (chámovodů) nenáleží 
k velikým vzácnostem. Nejobyčejněji bývá toto zdvojení neúplné, totiž 
že z druhého páru vyvine se toliko jedna část. 

U Naidomorph (zvláště u rodu Stylaria), pak u Tubifi- 
cidů (zvláště u rodu Ilyodrilus) pozoroval jsem několikráte ta-. 
kové částečné zdvojení buď schránek chámových, buď chámovodů. 


190 Antonín Štole 


O poměru pohlavních orgsanů k exkrečním. 


D'Udekem výslovně v práci své uvádí, že nenalezl žádných 
chámovodů. Také já po čas svého zkoumání marně jsem po nich 
pátral. Jest nyní otázka, jakým že způsobem vycházejí chámy na 
venek? Ve směru této otázky zařídil jsem další své zkoumání i snažil 
jsem se vystopovati, co děje se s dospělými chámy, volně se hroma- 
dícími v dutině tělní. Především upoutal pozornost mou záhadný otvor 
(Fig. 1., 2., 3. oz), nalezající se na břišní straně šestého segmentu 
štětinového, o němž D'Udekem vykládá, že obklopen jest zvláštním 
žláznatým organem. Přesvědčil jsem se, že něco takového tu neexi- 
stuje, nýbrž že to, co D'Udekem za zvláštní organ vykládá, jsou 
toliko žláznaté buňky opasku, kupící se kolem jmenovaného otvoru. 
Zde právě, jak jsem již v dotyčném odstavci pověděl, zduřuje opasek 
nejvíce a vystupuje nad své okolí. Neznáme-li jinak význam otvoru, 
můžeme snadno pokládati.omylem tuto čásť opasku za nějaký organ, 
k čemuž ovšem nejvíce přispívají uvedené právě okolnosti. 

Bylo nyní dalším mým úkolem vyšetřiti povahu a účel záhad- 
ného otvoru. Seznal jsem především, že jest značně roztažitelný; což 
ukazuje na přítomnost mocnější vrstvy svalové. Podoby jest nálev- 
kovité, dovnitř se zúžující. Po delším pátrání pozoroval jsem, že 
uvnitř vede do jakési delší chodby volně do dutiny segmentu zavě- 
šené. Na počátku chodby zjistil jsem mocné víření, kteréž sledoval 
jsem dále uvnitř celé chodby (Fig. 1.,2.,3., ech), jež učinivši v prů- 
běhu svém kličku, končila se nálevkovitou rozšířeninou otevírající se 
do dutiny segmentu. K velkému překvapení svému shledal jsem nyní, 
že v nálevkovité rozšířenině trčí chomáč chámů. Nebylo tudíž žádné - 
více pochybnosti, že měl jsem tu co činiti s organem, jehož úkolem 
bylo dopravovati chámy na venek. Tvar, povaha i umístění jeho vedly 
mne však k domněnce, že to není nějaký novotvar, nýbrž že jest to 
organ exkreční přetrvavší v segmentu pohlavním. Domněnka tato. 
vedla mne dále přirozeně k tomu, abych ohledal exkreční organy 
segmentů sousedních, předcházejícího (pátého št.) a následujícího 
(sedmého št.). Skutečně, když se mi to podařilo, seznal jsem, že 
i zde v nálevkách organů exkrečních trčí chomáčky chámů (Fig. 2., 
€0—0,). Tímto pozorováním zjistil jsem tudíž zajímavé a po mém 
soudě důležité faktum, že u rodu Aeolosoma úkol chámovodů' 
vykonávají organy exkreční. 

Ještě něco zbývalo vyšetřiti, totiž jakým způsobem se stalo, že 
v šestém segmentu mohl jsem nalézti místo obou toliko jeden organ 


O pohlavních organech rodu Aeolosoma, 191 


exkreční. Za tím účelem volil jsem ku zkoumání svému individua 
teprve pohlavně dospívající. Přišel jsem pak k výsledkům následujícím : 

U individuí teprve pohlavně dospívajících existují v segmentu 
šestém (št.) oba organy exkreční, dalším průběhem dospívání dege- 
neruje však z nich jeden, zmizí i jeho zevnější otvor, otvor pak dru- 
hého se zveličí i posune se zduřením opasku poněkud více ku střední 
ose břišní, čímž zdá se, jakoby zaujímal skutečnou polohu centralní. 
Však i pozůstalý organ exkreční podroben jest jisté změně. Abych 
mohl ji podrobněji vylíčiti, musím předeslati popis organů exkrečních. 

Podrobnější zkoumání organů exkrečních provedl poprvé Vej- 
dovský.") Dovolím si v krátkosti opakovati hlavní výsledky tohoto 
zkoumání. 

Organy exkreční u rodu Aeolosoma opakují se párovitě v jednot- 
livých segmentech, scházejíce toliko v hlavě a pak ve 4—6 posled- 
ních segmentech. První pár leží u Aeolosoma Ehrenbergii Oerst. 
a A. tenebrarum Vejd. v prvním segmentu štětinovém, u A. guaterna- 
rťum Ehbg. teprve ve druhém; u A. vartegatum Vejd. nalezají se toliko 
tři páry organů exkrečních a to v prvých třech segmentech střevního 
žaludku. Představují silně vinuté uvnitř vířící kanálky, upevněné na 
stěnách roury zažívací, jichž vířivé nálevky těžko lze nalézti. Zevnější 
otvory jejich nalezají se skoro v medialní linii břišní, těsně k oběma 
stranám břišní cevy. 

Pozorování má, jež připojuji k tuto uvedeným, týkají se hlavně 
průběhu organů exkrečních (Fig. 4.). Počínám líčení jeho od otvorů 
zevnějších. Malý, nepravidelně okrouhlý otvor zevnější (0,) vede 
především do malého váčku (sv), vždy však poznatelného, podoby 
vejčité, se stěnami tenkými. Odtud z váčku počíná se. vyvíjeti 
vířivá chodbička a sice ku předu těla, směrem šikmo od centralní 
osy břišní ku postranní stěně tělní. Dospěvši asi k polovině svého 
oběhu vytvoří chodbička malý oblouk, načež mění svůj směr ubírajíc 
se odtud směrem od postranní stěny tělní ku centralní ose břišní 
i dostupuje tak až k přednímu konci segmentu, tam asi, kdeby se 
nalézati měl přední dissepiment. Tím dosažen jest vrcholový bod 
chodby (a), tam se nyní obrací, přimyká se těsně k právě proběhlé 
části své i sleduje ji nazpátek souběžně až k uvedenému oblouku. 
Opakuje pak rovněž i tento oblouk, načež však se opět ku předu 
obrací (5), provede jednu, dvě neb tři kličky v sousedství a v délce 

1) Vejdovský, System u. Morphologie der Oligochaeten (Praha, 1884) pag. 19. 


Týž, Aeolosoma variegatum Vejd. Příspěvek ku poznání nejmžších annulatů. 
(Ze zpráv král. čes. spol. nauk, 1885) pac. 6. a 12. 


192 Antonín Štole 


oblouku, načež podruhé se k němu přimyká (c), i zakončuje průběh 
svůj malou vířivou nálevkou (»), málo jen širší nežli chodbička 
a obrácenou ústím svým (0,) směrem k otvoru zevnějšímu. 

Nověji popsal Frank E. Beddard") nový druh rodu Aeolo- 
soma, A. Headleyt, úzce příbuzný s naším domácím druhem A. varie- 
gatum Vejd. Exkrečním organům téhož druhu věnuje autor přesnější 
rozbor. Praví 0 nich (str. 216): There are a large number of pairs 
of nephridia present, while in A. vartegatum there are only three 
pairs, occupying segments 4—6. They are very readily visible, and 
the terminal aperture into the coelom is extremely obvious, lying 
midway between two successive seta-bundles. The coelomic aperture 
can hardly be termed a „funnel“, as it is only just perceptibly wider 
than the rest of the tube. The external orifice of the nephridium is 
placed close to the median ventral line.“ 

Srovnáme-li průběh exkrečních organů, jak kreslí jej Beddard 
(viz připojená k jeho práci tab., fig. 1., nep), znamenáme patrný rozdíl 
vzhledem k vylíčenému právě průběhu exkrečních organů u A. Ehren- 
bergii. Průběh chodbičky pokračuje zde od zevnějšího otvoru ve 
směru opáčném, totiž na zad, ku zadnímu konci těla. Rovněž vrcho- 
lení, kteréž označujeme na našem obrazci (Fig. 4.) písm. a, nalezá se — 
nazad, nicméně však poslední čásť chodbičky končící vířivou nálevkou 
má tentýž směr a tutéž polohu, jakou nalezáme u našich druhů 
domácích. 

Po tomto vylíčení průběhu organů exkrečních vratme se ku 
změně, kterou prodělává pozůstalý organ exkreční (Fig. 1., 2., 3., ech) 
v segmentu šestém (št.). Ta dosti jest značna a patrna, nikoliv však 
taková, aby jí smyt byl ráz organu exkrečního. Možno říci, že pro- 
vedena jest hlavně v tom směru, aby usnadněna a uvhodněna byla 
funkce, kterou na sebe bere v době pohlavní. Tak především průběh 
organu jest skrácen a zjednodušen. Za to přibývá mu však na mohut- 
nosti. Zevnější stěna žláznatá jest silnější, vnitřní chodba širší, ná- 
levka vířivá zvětšena, zevnější pak otvor rozšířen, n již nahoře po- 
věděno bylo. 

O exkrečních organech segmentu pátého (št.) a sedmého (Fig. 1., 
2., 3., ec) nemohu říci, že by podobné změně byly podrobeny. Noe 
výše čae poněkud zac zachovávajíce ostatně ráz i průběh svůj. 

Ještě by zbývalo vyšetřiti, jakým způsobem dostávají se na 
venek vajíčka. Domněnku o tom, jak uvedl jsem v poznámkách 


1) Observations upon an Annelid of the Genus Aeolosoma. (Proceedings of the 
Zoological Society of London, March 20, 1888. 


O pohlavních organech rodu Aeolosma. 193 


historických, pronesl již D'Udekem. Nepodařilo se mi přímým po- 
zorováním otázku položenou rozluštiti. Proto zbývá mi spokojiti se 
prozatím domněnkou DU dekemovou, již shledávám velice pravdě- 
podobnou. Domnívám se správně souditi, že jako u rodu Aeolosoma 
neexistují zvláštní chámovody, tak také že neexistují i zvláštní vejco- 
vody. Ještě u Naidomorph, nejbližší skupině olisochaetů, nenalezáme 
pravých vejcovodů, nýbrž toliko párovité otvory, jimiž se vajíčka na 
venek dostávají. 

Tudíž z dvojího důvodu netřeba připustiti možnosť, že by se 
tvořily u rodu Aeolosoma zvláštní vejcovody. Představuji si věc tak, 
že organ exkreční šestého segmentu, když funkci chámovodnou vy- 
konal, „degeneruje až na otvor zevnější, jenž pak slouží k východu 
vajíček, které mezi tím úplně byly dozrály. 


Závěrek. 


Na konec jest mi ješté shrnouti výsledky líčeného zde pozoro- 
vání v následující přehled. 

Pozorováním mým nutno bude opraviti obrazec rozdělení po- 
hlavních organů, jak je u rodu Aeolosoma uvádí Vejdovský“') na 
modifikovaném základě pozorování DUdekemových a Magcio- 
vých. Dle mého pozorování jest umístění pohlavních organů takovéto 

1. Jednoduchá, nepárovitá žláza chámová ve 5. segmentu. (Hlava = 

1. segment). 

2. Jednoduchá, nepárovitá žláza vaječná v 6. segmentu. 
3. Pár schránek chámových v 5. segmentu. 
Hlavní výsledek mého pozorování jest obsažen ve zjištění těchto 
dvou fakt: 
1. U rodu Aeolosoma není zvláštních chámovodů. 
2. Funkci jejich vykonávají organy exkreční, jen částečně v jistém 
smyslu modifikované. 

Tudtž i povahou svých ústrojů pohlavních jevé se rod Aeolo- 
soma typem primitivním. Kdežto u všech ostatních oligochaetů vyvi- 
nují se v době pohlavné zvláštní chámovody, při čemž organy exwkrečné, 
nalezající se v segmentech pohlavních, buď degenerují, buď setrvávají, 
u rodu Aeolosoma nevyvinují se žádné zvláštní chámovody a funkci 
Jejich přejímají orgamy exkreční, které setrvaly v segmentech pohlav- 
nách a jen částečně v jistém smyslu se modifikovaly. 

») Vejdovský, System u. Morphologie der Oligochaeten. (Praha 1884) pag. 19. 


ovyr 


Týž, Aeolosoma variegatum Vejd. Příspěvek ku poznání nejmžších annulatů 
(Ze zpráv král. čes. spol. nauk 1885) pag. 7. 


Tř. mathematicko-přírodovědecká. 13 


" 
Ná 
Ů 
“ 
> 
V 
ň 

o 

= if = 


194 Antonín Štole: O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 


Literatura 


DUdekem: Notice sur les organes gémitaua des Aeolosoma et des 
Chaetogaster. Académie Royale de Belgigue. (Extr. des Bulletins, 
2me série, t. XII., n. 11. — 18062). 

Maggi: Jniorno al genere Aeolosoma. EÉstratto dal I. volume delle 
memorie della Societá Italiana di Scienze Naturali. (Milano, 1865). 

Vejdovský: System u. Morphologie der Oligochaeten. (Praha 1884). 

Týž: Aeolosoma variegatum Vejď. Příspěvek ku pozmáná nejnižších 
annulatů. (Ze zpráv král. čes. spol. nauk 1885). 

Beddard: Obdservations upon an Amnelid of the Genus Aeolosoma. 
(Proceedings of the Zoological Bociety of London, 1888). 


Vysvětlení k vyobrazením tab. VII. 


cv, ceva ventralní; cď, ceva dorsalní; ec, exkreční organ; ech, exkreční 

organ fungující jako chámovod; j, jádro buňky vaječné; 70, jadérko 

buňky vaječné; », nálevka exkrečního organu; 0,, otvor vnitřní exkr. 

organu; 0,, Otvor vnější exkr. organu; 09, opasek; oť, otvor schránky 

chámové; ov, otvor vnitřní organu exkr. fungujícího jako chámovod; 

0z, otvor zevnější organu exkr. fungujícího jako chámovod ; sch, schránka 

chámová; sv, stažitelný váček organu exkr.; v, vaječník; vj, dospíva- 

jící vajíčko; vr, varle; ž, zažívací roura. 
(Římské číslice u jednotlivých fig. označují pořadem segmenty ne- 
soucí štětiny.) 

Fig. 1. Část těla s pohlavními seomenty; kresleno se strany. 

Fig. 2. Část těla s pohlavními segmenty; kresleno se strany břišní 
(roura zažívací nenakreslena, rovněž částečně též segment se 
schránkami chámovými). 


Fig. 3. Čásť těla s pohlavními segmenty; kresleno se strany břišní. 
Fig. 4. Exkreční organ z předního segmentu tělního. 

Fig. 5. Schránka chámová tvaru normálního. 

Fig. 6. Schránka chámová jiné podoby. 

Fig. 7. Mladá, tvořící se schránka chámová. 

Fie. 8. Vaječník, kreslen se strany. 

Fig. 9. Dospělé vajíčko jevící na obvodu pohyby amoeboidní. 


=ha=-4- 


6- 


KPISÍRY Ea 4 
| 


L == i 


k Pojaá P ROPĚ z ará 
Baka A S E o no ne NÝ 
/ TETO ak 
l 


é, " , 
i | y 
u L ———————————— = —yL—yYyY—<— 


i 
V 


cd 
o 


Pa 


0 pohlavních orgánech rodu Aeolosoma. 


k Be P P ZA Tah VL 4 AE OTA Se 


ale přírody kres.Ant.Stole. 


G.k.dvopní litogr A Haase v 


Spol Tařulc) 


Věstník král. 


14. 
Die diluvialen Murmelthiere in Bohmen. 


Ein vorláufiger Bericht vorgelest von J. Kafka den 8. Márz 1889. 


Mit zwei Holzschnitten. 


In letzterer Zeit bescháftigte ich mich mit dem Studium der 
Sáugethiere Bohmens mit Růcksicht auf die diluvialen und tertiáren 
Formen. Auf den Rath meines hochverehrten Lehrers Prof. Dr. Ant. 
Frič stellte ich mir vorerst zur Aufgabe die Bearbeitune der Nager 
durchzufůhren, die so weit vorgeschritten ist, dass eine umfangreiche 
Arbeit úber diesen Gegenstand in bohmischer Sprache zum Drucke 
fast fertig vorliest. Da jedoch keine Hoffnung ist, dass die genannte 
Arbeit bald zur Veroffentlichung gelanet, will ich hiemit nur einen 
vorláufigen Bericht ber einen Theil derselben der Offentlichkeit 
úbergeben. 


Die Nager bilden in der Anzahl unserer diluvialen Sáugethiere 
einen vollen Dritttheil und sind auch in der Richtung interessant, 
dass sie eine Reihe von wahren Steppenformen aufweisen, deren Vor- 
kommen auch fůr die Bildungsart der betreffenden Lagen des dilu- 
vialen Lehms von Wichtigkeit ist. 


Die charakteristischen Steppennager Bóhmens sind: Arctomys 
bobac Schreb., Alactaga jaculus Bodt., Spermophilus rufescens Keys « 
Blas, Cricetus (phaeus?), Arvicola ratticeps Keys © Blas (== Arv. oeco- 
nomus Poll.) und eventuell auch Lagomys pusillus Desm. 


Ausser Cricetus und Lagomys liegen mir alle diese Arten aus 
den Lóssschichten der Umgebung von Prag und einiger anderen Lo- 
calitáten in Bóohmen vor; erstere kommen nach Dr. Woldřich in 
Gesellschaft mit Alactaga, Spermophilus und Avvicola bei Zudsla- 
vitz vor. 


Als besonders interessant erweisen sich die zahlreichen Reste 
der Murmelthiere, aus welchen von meinem Vorgánger Herrn J. 


Gregor auch ein fast vollstándiges Skelet fůr die Museumsammlung 
13% 


196 J. Kafka 


zusammengestellt wurde. Ausserdem liegt noch eine Reihe von fast 
unverletzten Schádeln und Unterkiefern nebst einer Fůlle von Bruch- 
stůcken  derselben, Wirbel und Extremitátenknochen vor. Die 
Fundorte, von welchen diese Murmelthierreste stammen, sind in der 
Umgebung von Prag bei Podbaba (Juliska, Kotlářka, Šťáhlavka etc.) 
Šárka, Vysočan, Báně, Lysolej, dann bei Welwarn, Tůrmitz und 
Beraun. 

Alle diese Reste gehóren zu ein und derselben Art, welche ich 
nach zahlreichen und sorgfáltigen Vergleichungen als Arctomys bobac 
Schreb. bestimmt habe und slaube ich durch eine náhere Schilde- 
rung meines Vorganges einen Beitrag zur Kenntniss der diluvialen 
Murmelthiere úberhaupt zu liefern. 


Zur Vergleichung konnte ich ein ziemlich reiches osteologisches 
Material verwenden: 1. 2 Schádel und Skelettheile von Arc. mar- 
motta aus der Museumsammlung. 2. 9 Schádel von Arc. marmotta, 2 
Schádel von Arc. bobac, 1 foss. Schádel von Are. marmotta (Unkel- 
stein) und 3 Schádel von A. monax nebst Skelettheilen von denselben 
Arten theils aus der Zool. Sammlung der kónigl. landwirtschaftlichen 
Hochschule in Berlin*“), theils aus der Privatsammlung des Herrn 
Prof. Dr. Nehring, welcher mir dieses reiche Material mit grósster 
Liebenswůrdigkeit zugánslich machte und mir auch mit Rath und 
That bei meiner vereleichenden Arbeit beistand, wofůr ich ibm mei- 
nen verbindlichsten Dank ausspreche. Nebstdem benůtzte ich auch 
die zahlreichen, genauen Messungen von Hensel und Dr. Scháf, 
so dass die gewonnenen Resultate als gut begriindet angesehen werden 
kónnen. 


Die Unterscheidung der beiden europáischen Arctomys-Arten 
rief eine ganze Literatur hervor ohne jedoch zu einem endgiltigen 
Resultate zu gelangen; es wurde eine canze Reihe von Unterschei- 
dungsmerkmalen aufgestellt, die theils schon widerlegt, theils noch 
immer aufrecht erhalten werden. In wie ferne dies bei den einzelnen 
Arten geltend sein důrfte, mógen meine vergleichenden Untersuchungen 
veranschaulichen. 

Der frůheren Meinung entgegen wurde zuerst von Hensel**) 
der Nachweis geliefert, dass ein erwachsener, recenter Bobac ein er- 
wachsenes, jetzt lebendes Alpenmurmelthier an Grósse úbertrifft. 


*) Hine Reise nach Berlin, welche ich zu diesem Zwecke unternommen hatte, 
wurde mir durch eine Subvention des Vereines „Svatobor“ erměglicht. 
**) Hensel. Mammalogische Notizen. Archiv f. Nature. 1879 I. 


Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 197 


Diese Angabe wurde auch von Dr. Scháff bestátigt und auch meine 
Untersuchungen, so weit móglich, fihrten zu demselben Resultate. 
Dr. Scháff*) hatte jedoch diluviale Schádel von Unkelstein und 
Aachen richtig als Arc. marmotta bestimmt, welche die recenten 
Alpenmurmelthiere an Grósse noch betráchtlich úbertreffen und die 
Grósse der recenten Bobacs erreichten. In unserem fossilen Materiale 
finden sich mehrere Schádel von verschiedener Grósse vor; es un- 
terliegt jedoch keinem Zweifel, dass die diluvialen Arc. bobac we- 
nigstens so stattliche Thiere waren, wie die jetzicen Steppenmur- 
melthiere. 

Obwohl diese Gróssenverháltnisse kein Kriterium fůr die Un- 
terscheidung der Arten bilden und úberhaupt nicht bilden kónnen, 
so geht aus diesen Vergleichungen eine interessante Folgerung 
hervor. 

Erstens wáre vielleicht die geringere Grósse der recenten Al- 
penmurmelthiere auf eine Veránderune der Lebensverháltnisse zu- 
růckzufůhren, zweitens důrften die gleichen Dimensionen der beiden 
Arten im Diluvium fůr hnliche oder eleiche Lebensverháltnisse 
sprechen. Ich glaube, sobald die Existenz beider Arten im Diluvium 
sichergestellt wird, aus diesem Grunde annehmen zu kónnen, dass 
beide zur Diluvialzeit Steppenthiere waren. 

Schreiten wir nun zu den specifischen Unterscheidungsmerkmalen 
beider Arten. 

Dr. Scháff sieht das Verháltniss der Breite des Hinterhauptes 
zur Basilarlánge als charakteristisch an, indem er behauptet, dass 
bei einer Basilarlánge von 915 resp. 91 mm. die Hinterhauptsbreite 
der Marmotten 44 resp. 44:8 mm. betrágt, wogegen dieselbe bei 
Bobac diese Zahl schon bei 80 mm. Basilarlánge erreicht. 

Ich halte diese Vergleichunesart nicht als genug exakt und 
slaube, dass alle solche Gróssenverháltnisse mathematisch durch ihre 
Exponenten verelichen werden miissen, wenn man fir die Schluss- 
forderungen úberhaupt eine sichere Basis haben soll. 

Auf diese Weise habe ich die Verhiltnisse bei 28 fossilen und 
recenten Schádeln theils untersucht, theils nach den Messungen von 
Hensel und Dr. Scháff berechnet und die betreffenden Exponenten 
úbersichtlich zusammengestellt: 


*) Dr. E. Scháff, Beitrag zur genauerem Kenntniss der diluvialen Murmel- 
thiere. 


198 J. Kafka 


| Exp. | Exp. | | 
| 
Nro: 2457(Hensel) ns ob plibrtoe Axct.DoDač |= ei esa 
2458 (ELEnSEL) MOVE > šv k lo) TCL, DODACI|(2ako eh Ná: 
P OSL EErsel) MR SNR ROA Lá ča ký zz 19 duhu o Arct. marmotta 
5724597 (Hensel) „1 v 816 PAret. DOD2ek| hr (M08 
„2461 (Eensel) (RE Aly 18587 FATcE2bobac/| (3 
„24 620(EHEnSel) 88 RS ToVN e čes 853 |pLArct. hobac (4. Vesec 
n. 29831(2n0-HOChscho | 850- Arct. marmotta 
5 37732 (BandHochsch) 420 1901 Febo0915-| ec ss 
„12 '(Suliska b/*Prae) „MA 9020 ACE obae) 20 
„.24561(EHensel) 3314030 zvu 961 Arct.jbobaca||k- 1212: 
5.2882 (Uandw..Hochsch) || 961, ena Arct. marmotta 
„2 (ErobmNehrinostbrivats) 089600100- Arct. marmotta 
PARSE (EEnSe) MMO o: 19979 S50 AP Sama me Arct. marmotta 
„1152841(Berl. Univers. Sam.) 609749 PAretbobael -K 
s“my(Museumbobyrec.) uf 304 P C dp Arct. marmotta | 
„ 1 (Prof. Nehrings Privats.) |1:979 |. . .|. « - —. „| Arct. marmotta 
PZ AtEna BW a oo ano so | 21 eee 8 Ba Argt. marmotta 
„ 9 (Foss. Tůrmitz, Bóhmen) |. . .|2 Arct DODac. || 1 (basa : 
-0025 ©. (Band: ao dt A O OD MERE STE ROS P NS Arct. marmotta 
: 3 Šťáhlavka b. Prag) | AU 20113|ATCE bo baci| 2 ee | 
„U (Kotlářka, b. Prag) + (||e 62021 PAmet4bobacy (131 F 
22 O (EandwEochseho) 202300923 neo Arct. marmotta 
PS useum boh rec) 202300 0 -= Arct. marmotta 
DE SCA AACNEN) 122021003 EO- Arct. marmotta | 
-0037131(Land:;Hochsch. rec) 8042038, (PATct1bobací (0318 | 
1(DryschatAgehen) ei 4210850 EAV ae Arct. marmotta | 
Hi vUnkelstemna (Dr Schati) | (21009 00 oo Arct. marmotta | 
Nro. 6 (Šárka b. Prag) . .- |. . .|2116 | Arct. bobac| . -0 -0-0 


Aus dieser Tabelle seht deutlich hervor, dass das Verháltniss 
der Hinterhauptsbreite zur Basilarlánge so variirt, dass sich nicht 
nur zahlreiche Úbergánge zwischen beiden Arten geltend machen, 
sondern auch Fálle vorkommen, wo die Verháltnisse bei beiden ganz 
gleich sind. (Šiehe Nro. 2456 (Hensel), 2382 (Landw. Hochsch.), 
3773 (L. Hochsch.) und Nro. I. (Aachen). 

Man důríte daraus nur zwei Folgerungen ziehen: entweder ist 
dieses Merkmal fůr die Unterscheidung beider Arten ganz ungenů- 
gend, oder man hat es hier úberhaupt nicht mit zwei verschiedenen 
Arten zu thun. Wir werden jedoch die Sache noch weiter verfolgen, 
ohne uns schon jetzt fůr die oder jene Ansicht zu entscheiden. 

Von Dr. Scháff wurde weiter auch das Verháltniss der Breite 
und Hčhe des Foramen magnum als stichhaltig angegeben, auf 


Die diluvialen Murmelthiere von Bóhmen. 


199 


welches auch schon Hensel seine Aufmerksamkeit lenkte; es soll 
námlich dieses bei Arct. bobac viel breiter als bei Arct. marmotta 
sein. Auch da ist eine exakte Veroleichune nur auf dem schon an- 
gefiihrten Grunde móglich. Fůir den Bobac soll dieses Verháltniss 
©:12:5 (Exp. — 1502), fůr die Marmotta 9:11-7 (Exp. — 1'3) sein. 
Obwohl es auf den ersten Blick scheint, dass die Existenz des er- 
wáhnten Unterschiedes nicht zu bezweifeln ist, geht doch aus einer 
eingehenderen Veroleichung ganz klar hervor, dass auch dieses Ver- 
háltniss nicht konstant ist. Die Zusammenstellune der betreffenden 
Exponenten zeigt nicht nur eine allmáhlige Verschmelzung, sondern 
auch solche Abweichungen dieser Verháltnisse, dass dieselben als 
ein Unterscheidunosmerkmal ganz unbrauchbar sind oder wiederum 
nur beweisen kónnen, dass wir es da nicht mit zwei verschiedenen 
Arten zu thun haben. 

Hier folot nur eine Úbersicht der an 25 Schideln gewonnenen 
Exponenten, welche das Gesaste klar darstellt: 


| Exp. | Exp. | | 

Nro. 1. (Prof. Nehrings Privat- 
samml.). iM DO oa rot 06 asto Arct. marmotta 
le (dimnSetim bl. ie ŽBĚ LY o hynýl o Abaton vlez ve ode VP Arct. marmotta 

» 2157. (Landw. Hochschule 
Ben (2120 Snosnl 2297 PET da TĚ Arct. marmotta 
„ IL (Foss. Aachen. Dr. Schátť) | 1.136 S83 obojí v Arct. marmotta 
m hossKotlářka b. Prase) |=- „| 157 |(Arct.,bobac. | Jy: 4 <; als 
» 2382. (Landw. Hochschule) || 1'175 či c OOA V RU bo Arct. marmotta 
„ 9 (Foss. Tůrmitz. Bóhmen) S Anet. Dobaek | P n 
22 (Bandw EHochsch-) *|1882 |- -| 00 Arct. marmotta 
a (BE mv. samml: Sklo) LA: ko 6 Arut. marmotta 
NEO 2355 (bandy Hoehseh)y (A2 7: Arct. marmotta 
„ I (Foss. Aachen Dr. Scháíť) | 1122 00 VĚ PAA Arct. marmotta 
m (hecaMuseum boh.) . - ||1222 |- © +. + 0- +- Arct. marmotta 
2 EroNehrnes Privats:).. | W222. s be 60 Arct. marmotta 
—. (Unkelstein Dr. Schátf) KOLE PPA SA) (AROMA, LOBO Arct. marmotta 
Nro. 25 £ (Landw. Hochsch.) . | 1805 |. . .|... <.. «.« Arct. marmotta 
mm 2l58 (juv: Landw. Hochschs)| 1305%|- = | = 4 ls Arct. marmotta 
„8184 (Hensel Mam. Notiz),| 1322 |. - -|. ... <- Arct. marmotta 
„ 5284 (Berl. Univer. Samml.) |. . 18 | AAR DOOR || 0,0. o a 5 < 
» 3184 (Landw. Hochsch.) nožsds (| Boka yden M eo koná Arct. marmotta 
„ 37783 b. (Landw. Sny 14315 Arci: Dobae js 21 
„» 7 (Kotlářka b. Prag) . 14705) Arct3 Dobač (M. 444.1 
» 2 (Juliska b. Prag). a A777 Arcto: bobaca budy. yl r 
„ 83778 a. (Landw. Enichach.) NEO 054| LATCHDoba cs NE sel 
„ 3244 (Landw. Hochsch.) babo) VS OR Wot POOR Arct. marmotta 
„3 (Šťáhlavka b. Prag) UO LLP ATCG DODAc E sel 


200 J. Kafka 


Von den úbrigen Verháltnissen an dem Schádel, welche mir 
eben so wenig charakteristisch erscheinen, sei noch der vom Hensel 
angefůhrte Verlauf des hinteren Theils des oberen Randes der Schlá- 
fenbeinschuppen erwáhnt. Von Dr. Scháff wurden schon bei recenten 
Schádeln vollkommene Úbergánge fůr dieses Merkmal nachgewiesen, 
ein Verháltniss, welches durch die Untersuchung unseres fossilen 
Materials nur bestátiegt wird.  Dereleichen finden sich auch bei un- 
seren fossilen Bobac-Schádeln Úbergánge in dem Verhalten der Schei- 
telbeine, welche bei einigen Exemplaren sich nach vorn verjůngen, 
bei anderen dagegen, wie bei Marmotta (nach Dr. Scháff) kurz vor 
ihrem Vorderende breiter als in der Mitte werden. In Folge dessen 
můssen beide Merkmale als ungeniůgend bezeichnet werden. 

Nur die Stirngegend mit ihren Fortsátzen und einigermassen 
auch die Nasenbeine bieten bessere Anhaltspunkte fůr die Unter- 
scheidung beider Arten. Was die Lánge und Breite der Nasenbeine 
betrifft, kann ich wohl der Meinung nicht beistimmen, dass diese 
Verháltnisse genug charakteristisch wáren. Wie schon Hensel richtic 
bemerkt, bieten dieselben keine genau bestimmbaren Punkte zum An- 
setzen des Zirkels und es sind deshalb die Maasse nicht gut zu nehmen 
und eine exakte Untersuchung nicht měsglich; bei den vorhandenen 
fossilen Bobac-Schádeln kann man jedoch schon mit blossem Augen- 
masse wahrnehmen, dass diese Verháltnisse sehr variiren und des- 
halb nicht genug charakteristisch sind ; die Nasenbeine der fossilen Step- 
penmurmelthiere sind theils, wie angefihrt wird, verháltnissmássig kůrzer 
und breiter, als bei der recenten Marmotta, theils erscheinen sie 
wieder lang und schmal, wie bei dieser, und im Gegentheile zur Be- 
hauptung Scháff's an ihrer hinteren Grenze immer schmáler als an 
der vorderen. Nur in der Bildumng des hinteren Randes der Na- 
salta fimde tich einen Unterschted, indem derselbe bet A. bobac guer 
abgestutzt und ziemlich glatt, bei A. marmotta dagegem stark und 
unregelměisstg gezackt aussteht. 

Úbereinstimmend mit Dr. Scháf finde ich die Stirngegend als 
sehr charakteristisch. Bei Are. bobac erscheint diese hinter den Post- 
orbitalfortsátzen und ebenso vorne (kurz vor der Mitte des oberen 
Augenhohlenrandes) viel mehr eingeschnůrrt als bei Acer. marmotta ; 
in folge dessen convergiren auch die oberen Ránder der Augenhóhlen 
bei Arc. bobac nach vorn sehr deutlich, wogegen sie bei Arc. marmotta 
in ihrer vorderen Hálfte fast paralell verlaufen. Infolge dessen er- 
scheinen auch die Postorbitalfortsátze verschieden. Bei Arc. bobac 
sind sie, abgesehen von ihrer bedeutenderen Lánse, allmáhlich zuge- 


Í Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 201 


spitzt, wáhrend bei Arc. marmotta sie fast winklig von der Stirnseite 
im Vorderrande abgesetzt sind und kleinere Spitzen besitzen. Es sind 
zwar auch in dieser Hinsicht einige Úbercánge wahrnehmbar und ich 
habe mir Můhe gegeben auch dieses Merkmal mit der frůher er- 
wáhnten Methode genau zu průfen. 

In Fig. 1. sind einige Profile der Stirngecend (von oben ge- 
sehen) von beiden Arten nebeneinander gestellt, so dass nicht nur 
der Unterschied zwischen Bobac und Marmotte ersichtlich ist, aber 
auch die Art und Weise des Úberganges hervortritt. 


e/ 
(3773 recent alt, 


K. 2158, 2157 und 4173 von Arctomys 


marmotta (4173 foss. von Unkelstein, die úbrigen recent.) 


? 


2156 


3773, 7. 1. 2. 8 und 3773 a von Arciomys bobac 


. 
. 


J7TJ a 


3rr3 
3773 a recent juv., die úbrigen foss. aus Bohmen). 


Fig. 1. Die Stirnprofile 


202 J. Kafka 


Derselbe wird noch deutlicher durch Exponenten dargestellt, 
welche man aus den Verháltnissen der kleinsten Stirnbreite (im 
Punkte des Winkels im Augenhohlenrande gemessen) zu der Schei- 
tellinge des ganzen Schádels gewinnt. 

Solcherweise ist folgende Reihe entstanden: 

Arctomys bobac (Nro. 3773. Landw. Hochsch.) 4651 

ž » (4. T foss. Kotlářka b. Prag) 4227 

1 foss. Kotlářka b. Prag) 3962 
„O 2 oss. Julskab-MB140)91998 
i » (0% 8foss. Šárka b. Prag) © 3846 
» (4 3073 gew. Ldw. Hochsch.) 3832 


Vvěnotájé marmotta (Nro. 8 rec. Mus. boh.) 9:6001 
> % ( „2158 Landw. Hochsch.) 3443 
n : (SA š ee Ona z tl 
» » ( » 2157 » » ) 3303 
k ý (072995 $ DZ) 
: i ( „4173 foss. Unkeistein) — 3:1606 
5 3 ( „ 226 Landw. Hochsch.) 3157 
» » ( » 25 oj » » ) 3006 


Man sieht, dass die Bobacschádel durchaus einen hóheren Ex- 
ponenten besitzen als die Marmottaschádel und man důrfte vielleicht 
als eine Grenze zwischen beiden Arten den Exponent 5:7 ansehen; 
dies můsste jedoch durch weitere Vergleichungen, die mir nicht 
móglich waren, praecisirt werden. Es scheint, dass eine solche scharfe 
Grenze existiren důrfte und dass wir solcherweise sogar ein ma- 
thematisches Hilfsmittel zur Bestimmung und Unterscheidung beider 
Arten gefunden hátten. 


Es erůbriet mir noch auf ein Kriterium, welches besonders von 
Prof. Dr. A. Nehrine hervorgehoben wurde, aufmerksam zu machen. 
Dieses soll in dem Verhalten des untéren Praemolars bestehen. Im 
definitiven Gebiss von Are. marmotta soll derselbe dreťrurzelg, von 
Are. bobac hingegen zweiwurzelig sein. Ich bezweifle nicht, dass es 
bei den recenten Formen vorkommen kann; hingegen aber bei den 
fossilen Bobacs aus bohmischen Lokalitáten habe ich eine vollstándige 
Úbergangsreihe zusammenstellen kónnen, welche mit einem typisch 
zweiwurzeligen Praemolar beginnt und mit einem typisch dreiwurze- 
ligen endict. 


Es kommen in der Reihe auch Exemplare vor, welche ein er 
wachsen der beiden hinteren Wurzel der canze Lánse nach zeigen 


Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 203 


— eben dieselben Verháltnisse, welche Dr. Scháff in dieser Richtung 
bei Marmotte anfihrt. 


Fig. 2. Die Praemolaren von 5 Exemplaren der fossilen Arctomys bobac. 


Besonders maasgebend ist da das Vorkommen von deutlich drei- 
wurzeligem Praemolar, was eigentlich eine Marmotte charakterisiren 
soll; und doch gehóren die unseren Murmelthiere nach dem Vorher- 
cehenden ganz entschieden zum Arc. bobac. Wenn auch die fossilen 
Marmotten (nach Dr. Scháff) dreiwurzelige Praemolaren besitzen, ist 
doch ersichtlich, dass dieses Merkmal nicht stichhaltig ist. 

Úbrigens soll noch ein weiterer Unterschied existiren, námlich 
der, dass Arc. marmotta an dem Praemolare einen kleinen Vorsprung 
besitzen soll, der beim Bobac angeblich fehlt. Es ist leicht begreiflich, 
dass das Vorhandensein dieses Vorsprunges sehr von dem.  Maasse 
der Abnůtzng abhángie ist; ausserdem bemerkt noch Dr. Scháff, 
dass sich die Sache selbst bei fast oleichen Zahnverháltnissen bei 
Arc. marmotta verschieden verhált. Obwohl sich dieser Vorsprung 
bei unseren fossilen Bobacs nicht vorfindet, was das Resultat meiner 
Bestimmung unterstůtzt, will ich von diesem Merkmal aus den ange- 
fůhrten Grůnden keinen Gebrauch machen und úberhaupt sollte daselbe 
nur sehr vorsichtie benůtzt werden. 

Im fossilen Materiale besitzen die Sammluncen des Museums 
des Kónigr. Bóhmen mit kleiner Ausnahme fast alle Knochen des 
Skelets. Die Vergleichungen derselben sind jedoch sehr erschwert 
durch den Mangel am Vergleichsmateriale von Bobac, welches ůúber- 
haupt auch in den fremden Sammlungen selten und unwollstándig ist. 

Ich beschránke mich deshalb in diesem Berichte nur auf die 
Bemerkung, dass auch die Dimensionen der Extremitátenknochen auf 
stattliche Thiere hinweisen und dass die Knochenbrůcke úber dem 
Condylus internus am Humerus bei diesen fossilen Bobacs nirgends 
fehlt. 

Dieselbe fehlt theilweise bei den fossilen Arc. marmotta gánzlich, 
theilweise kommt sie jedoch bei einigen vollstándio entwickelt, bei 


204 J. Kafka 


einigen nur angedeutet vor und erscheint bei den recenten Alpen- 
murmelthierem ©ganz regelmássig wieder. Es wáre sehr wůnschens- 
werth diesen Umstand auch bei den recenten Steppenmurmelthieren 
eingehender untersuchen zu kónnen. Allem Anschein nach war die Er- 
haltung der Knochenbrůcke, wie es schon Dr. Scháff hervorgehoben 
hatte, bei der Marmotta im Diluvium weniger constant als jetzt, was 
beim Bobac nicht der Fall ist. Dieser Umstand wáre dann ein neuer 
Beweis der Verschiedenheit beider Arten schon im Diluvium. 

Aus den vorstehenden Untersuchungen folet nun: 

1. Dass die Unterscheidungsmerkmale beider europaeischen 
Arten der Gattung Arctomys beim Schádel im fossilen Materiale sich 
nur auf die Stirn- und Nasengegend beschránken, námlich auf die 
Gegend, welche úberhaupt fůr die Typen und Gattungen der Naser 
charakteristisch ist. 

2. Dass die bohmischen Úberreste dieser Gattune zur Art Arctomys 
bobac Schreb. gestellt werden můssen. 

9. Dass die Grósse der diluvialen Arctomys marmotta und 
deren Abnahme in der recenten Zeit vermuthen lásst, dass auch diese 
Art zur damaligen Zeit ein Steppenthier oder wenigtens ein Thier 
des Flachlandes war und dass die Abnahme der Grósse besonders 
den veránderten Lebensbedingungen zuzuschreiben ist. 

4. Dass schon im Diluvium ein deutlicher Unterschied zwischen 
beiden Arten vorhanden war, so dass eine Annahme der Abstammung 
von einem gemeinsamen Vorfahren beider Arten im Diluvium nicht 
móglich ist und weiter, dass ihre Verschiedenheit von der Zeit durch 
Abnahme der Grósse bei dem Alpenmurmelthier nur gesteigert wurde. 


Das Vorkommen der Murmelthiere in der Umgebung von Prag 
ist von hohem Interesse. Vor einigen Jahren machte mich schon 
mein hochgeehrter Lehrer Prof. Dr. Ant. Frič in der Ziegelei Ko- 
tlářka bei Podbaba auf die Gánge aufmerksam, welche in den obersten 
Partien des Diluviallehms vorkommen. Diese Gánge fůhren von der 
oberen Grenze des Lehms schráeg in die Tiefe, sind ziemlich breit 
und mit einer dunkleren Masse ausgefůllt, .wodurch sie von dem 
úbrigen gelben Lehme cganz deutlich abstechen. In diesen Gángen 
kommen meist an dem unteren Ende zahlreiche Úberreste von Steppen- 
murmelthieren und anderen Šteppennagern (besonders Ziesel und 
Springmaus) vor; in den hoheren Lagen sind sie oft mit Úberresten 
anderer Nager und kleinerer Thiere fórmlich ůúberfůllt. 

Die Erscheinung, dass ganze Skelete da angeháuft vorkommen, 


hi 


Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 205 


lásst ganz richtig vermuthen, dass die Thiere selbst in diesen Gángen 
zu Grunde gegangen Sind und man kann sich die Entstehung der- 
selben Gánge nicht anders aufkláren, als dass sie von den Murmel- 
thieren gegraben wurden. Die hóchsten Lehmlagen, in welchen diese 
- Gánge vorkommen, sind ziemlich máchtig und ungeschichtet, was 
auch auf ihren subaerischen Ursprung wáhrend der Steppenzeit hin- 
weisen důrfte. Unter denselben befinden sich noch mehrere, deutlich 
(auch durch die Farbe) abstechende Lagen, welche theils vom gelben 
ungeschichteten, theils vom rothgelben oder rothbraunen, geschichteten 
Lehm und důnnen schwarzbraunen humósen Lagen gebildet sind. Und 
in diesen tieferen Lagen kommen erst die UÚberreste der ůbrigen 
Diluvialfauna, námlich der sogenannten Weide- und Glacialfauna 
vor. Zu den seltenen Erscheinungen in diesen Lóssschichten gehóren 
die Úberreste der grósseren Raubthiere und besonders der jůngeren, 
sogenannten Waldfauna. Die ersteren liegen in den tieferen Lagen 
nahe den Rhinoceros- und Mammuthresten, die letzteren in den hoheren 
Lagen nahe der Šteppenfauna. Ich will da nicht die Reihenfolge 
dieser Befunde weiter erórtern und mache nur darauf aufmerksam, 
dass diese Erscheinungen, welche fiir die Beurtheilung des Alters 
der einzelnen Faunen maassgebend sind, darauf hinweisen, dass die 
Steppenfauna unter den diluvialen Faunen Bóhmens nebst der Wald- 
fauna die jůneste ist und dass die grossen Dickháuter ihr jedenfalls 
vorangesangen sind. Fůr dieselbe Auffassung sprechen auch andere 
Vorkommnisse, besonders die, welche mir aus der Umgebung von 
Beraun bekannt sind. In den silurischen Kalksteinen dieser Ge- 
gend kommen zahlreiche Spalten, Klůfte und Schluchten vor, 
welche Úberreste von der Diluvialfauna beherbergen. In den álteren 
Bildungen dieser Art, welche durch einen rothgelben, harten, kalk- 
reichen Lehm charakterisirt sind, kommen nebst einigen Spuren der 
Glacialfauna (Gulo borealis) Úberreste des Rhinoceros, des Elens und 
einiger Raubthiere (Lupus, Ursus, Hyaena) vor. 

Von Steppenthieren ist da noch keine Spur zu finden. In den 
jůngeren jedoch, welche mit einem weichen, gelben Lehm gefůllt sind 
kommt eine jingere Waldfauna vor, welche besonders durch Uervus 
elaphus, Cervus capreolus, Felis lynx, Lupus vulgaris, Ursus aretos 
etc. reprásentirt ist. Und unter dieser Fauna wurde noch ausser 
Lutra vulgaris, Camis vulpes, Anas boschas auch Arctomys bobac 
sichergestellt*“). 

*) Diese Fauna wurde durch Herrn S. Neumann, Ingenieur in den Šteinbrů- 
chen des Beraunflussthales entdeckt. 


206 J. Kafka 


Das steht wohl mit dem Charakter der damaligen mitteleuro- 
paeischen Steppendistricte in keinem Widerspruche, da die Existenz 
von Flissen, Seen und Waldungen in den angrenzenden Gebieten der 
Steppe nicht ausgeschlossen ist. 

Jedenfalls fállt also die Erscheinung der Steppenfauna bei uns 
an das Ende der Diluvialepoche und mit der Existenz der jůngeren 
Waldfauna zusammen. 

Ich glaube, dass diese Verháltnisse auch mit denen von Zudslavitz 
in Sůdbohmen úbereinstimmen, obwohl Dr. Woldřich zu anderen Fol- 
gerungen gelangt ist. Dr. Woldřich nimmt námlich an, dass die 
beiden dortigen Spalten nach einander gefůllt wurden, námlich so, 
dass die von ihm mit I. bezeichnete Spalte zuerst mit den Úberresten 
der Mischfauna der Glacial- und Steppenzeit und dann erst die Spalte 
II. mit der Mischfauna der Weide- und Waldzeit gefůllt wurde. Er 
sucht dasselbe auch dadurch zu erkláren, dass die Spalte II. sich 
erst dann durch eine Senkune der Felsen gegen das Thal gebildet 
hat, als die Spalte I. vollstándie cefůllt oder durch eine Verschiebung 
der Felsmassen unzugánglich geworden ist. Aus diesen Voraussetzungen 
folgert er, dass die Steppenfauna der sogenannten Weidefauna, námlich 
den grossen Dickháutern vorangegangen ist, was im vollen Wider- - 
spruche zu dem unbestreitbaren Faktum, welches uns die regelmássie 
gelagerten Lehmschichten in der Umgebung von Prag darbieten, steht. 
Im Gegensatz zu Dr. Woldřich nehme ich jedoch an, dass die beiden 
Spalten zur gleichen Zeit existirten und ganz unregelmássieg, theils 
wechselweise, theils auch eleichzeitig auscefůllt werden konnten, 
wie es die Art ihrer Fiillung durch die Thátigkeit der Raubthiere, 
des Menschen und durch die subaerischen Bildungen mit sich bringt- 

Solcherweise konnte die Einlagerune der Úberreste der Steppen- 
fauna in der Spalte I. erst dann stattfinden, als schon in der Spalte 
II. die Úberreste der Weidefauna eingelagert wurden und die Úber- 
reste der Waldfauna sich ansammelten. 

Man kann also fůr Bóhmen aus den hier hervorgehobenen Grůnden 
mit voller Sicherheit schliessen, dass nicht lange nach der sogenannten 
Glacialzeit, als unsere Gegenden einen parkáhnlichen Charakter mit 
zunehmender Bewaldung und einigen Tundraáhnlichen Distrikten be- 
kamen, hier Rhinoceros und Mammuth mit den úbrigen Reprásen- 
tanten der Weidefauna, mit den grossen Raubthieren und auch mit 
dem Menschen erschienen sind und dass nachher auch die Šteppen- 
fauna von Osten her eindrang, da sich unterdessen die klimatischen 
und Bodenverháltnisse so weit verándert haben, dass inzwischen unter 


Die diluvialen Murmelthiere in Bohmen. 207 


den schon grósseren Waldungen wirkliche Šteppendistrikte entstanden 
sind. 

Obwohl die Lagerunesverháltnisse in den Lóssschichten der Um- 
gebuneg von Prag keinen Zweifel úbrie lassen, dass die Steppenfauna 
ziemlich spát nach der Weidefauna sich hier eingesiedelt habe, ist es 
nicht ausgeschlossen, dass dieselbe in andere mitteleuropaeische Ge- 
genden etwas frůher eindringen konnte als in das fůr sie minder zu 
gáneliche Bóhmen und man kann dadurch auch das erkláren, dass 
an einigen Stellen beide Faunen (die Weide- und SŠteppenfauna) 
vermischt vorkommen, so z. Beisp. nach Dr. Nehring bei Thiede. 
Es ist an dieser Stelle nur das auffallend, dass in dieser Mischfauna 
die Úberreste von Rhinoceros und Mammuth in den hóheren, die Úber- 
reste der Steppenfauna in den unteren Lagen háufiger sein sollen. 
Es ist jedoch móglich, dass diese Erscheinung auch durch die Unregel- 
mássickeit, mit welcher die Úberreste in die Klůften der dortigen 
Gypsfelsen gelansten, erklárt werden kann. 

In die Periode der Existenz der Steppenfauna bei uns fállt 
noch die Einbůrgerune und Vermehrung der Waldfauna. Hinsichtlich 
der weiteren Details dieser Sache muss ich jedoch auf meine bevor- 

stehende, ausfůhrlichere Arbeit verweisen. 


15. 


Mineta a rula dolů Kutnohorských. 
Podává prof. Jan Vyrazil v Brně. 


Předložil dne 8. března 1889 K. Vrba. 


I. Mineta. 


Při dolování na Skalce za vrchem Kaňkem poblíž Kutné Hory, 
narazilo se v rule druhé štoly ve hloubce 120 m. na straně jižní 
a v hloubce 180 m. třetí štoly na straně západní na žílu horniny 
52 m. mocnou. Tato jest v třetí štole na pohled nezvětralá upomí- 
najíc vzhledem svým na kersantit; má poblíž ruly barvu černohnědou, 
která přechází směrem ku středu žíly v barvu černozelenou; jest 
prorostlá hojnými lesklými lupénky černé slídy, někdy pyritem a kře- 
menem. 

Na žíle ze štoly druhé jest hornina zvětralá, šedá neb šedo- 
zelená s lesklými, bílými neb nažloutlými šupinami slídy; obsahuje 
mnoho křemene, pyritu, magnetového kyzu a jest méně tvrdou než 
v předešlé žíle. Hustota — 2'80. 

Broušené lístky z pokraje horniny (3. štoly) mají jiné vlastnosti 
a tvářnost než lístky ze středu žíly. Tam kde se hornina s rulou 
stýká, jeví se pod drobnohledem jako temně hnědá i v nejjemnějších 
průřezech jen málo průzračná hmota, ze které vynikají šestiúhelníky 
čirého apatitu, světlé hnědé lístky biotitu a větší slabě zelené kry- 
staly poněkud zrušeného augitu. Teprvé v místech vzdálenějších od 
ruly a při zvětšení 400 X, jest vše průzračnějším, orthoklasová zá- 
kladní hmota jest patrnější, jsouc naplněna nesčetnými světle zele- 
nými mikrolithy augitovými, jemnými lístky biotitovými a černými 
tečkami magnetovce. Jest to kontakt endogenní, hornina pak dle 
těchto svých součástek s augitovou minetou se strukturou holokry- 
stalinickou a S mikrophanerokrystalinickou základní hmotou.*) 


*) C. Vrba, die Griůnsteine des Přibramer Erzreviers, Tscherm. Min. Mithei- 
lungen 1877, kde popsána podobná mineta z dolů Příbramských. 


Mineta a rula dolů Kutnohorských. 209 


Augitové krystaly jsou na rozhraní ruly světle zelené, velmi 
slabě dichroitické ; v místech od ruly vzdálenějších zaměňují barvu 
svou v temnější špinavě zelenou a stávají se jemně vláknitými podél 
kolmé osy. Ve středu žíly jsou krystaly augitové barvy jako tráva 
zelené, značně dichroitické, na polech roztřepené, jednotlivá vlákna 
leží těsně a rovnoběžně vedle sebe. Pokraje augitových krystalů 
jsou posázeny černými tečkami magnetovce a zrnky rudohnědými; 
uvnitř obsahují krystaly vrostlice apatitové. 

Z toho viděti, že přeměňoval se zde augit v amfibol a nastalo 
tak zv. uralitisování, které zvláště uprostřed minety pokročilo tak 
daleko, že z původního augitu nezůstalo ani stopy a jen z průřezu 
možno souditi na původ augitový. 

Vedle těchto velikých krystalů nalézá se ve hmotě základní 
hojné množství augitových mikrolithů barvy zelené nebo hnědozelené, 
které se též v těch místech přeměnily v amfibolové jehlice, kde ura- 
litisování velkých augitových krystalů pokročilo. 

Někdy nastupuje jiný spůsob proměny, který záleží v tom, že 
železo (mangan ?) se vylučují, což prozrazuje se tím, že se pone- 
náhle odbarví, trhlinky se množí a často se vylučují černá magnetová 
zrnka, neb černé a hnědé tečky kysličníku železitého. Že pak kyse- 
lina uhličitá při této proměně nejvíce působí, dosvědčují podobné 
průseky augitové, které jsouce na okraji vždy od rozložené slídy 
žlutavě sbarveny, někdy pravidelně, jindy nepravidelně omezeny, ky- 
selinou solnou šumí. 

Ve středu žíly minetové vymizely — rozkladu podlehly — au- 
sitové mikrolithy i jemné listky slídové, zanechavše hnědé sbarvení 
základní hmoty. 

Biotit tvoří tabulky šesterečné, někdy vyhlodané, laločnaté se 
zonální strukturou, barvy kaštanové na pokraji temnější než uprostřed. 
Na podélném průřezu jsou barvy světle žluté jako sláma s pokrajem 
temnějším, posázeny sporými zrnky magnetovce; podél ruly bý- 
vají více méně rovnoběžně seřaděny, zprohybány, přelámány, jevíce 
Auktuační pohyb hmoty základní; někdy leží těchto lístků slídových, 
značně pleochroitických více těsně vedle sebe a jsou jen jemnými 
proužky hmoty základní odděleny. 

Větráním stává se pokraj neurčitým, temnějším a širším, při 
čemž vylučuje se mnoho teček limonitových; na destičkách šeste- 
rečných viděti pak zelené jehly, které pravidelně úhel 1209 svírají, 
přes celou délku plochy sahají, jsouce sestaveny v řadách rovno- 
-běžně ku okraji biotitu; jsou to jehlice sagenitové. Rozložené lístky 
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 14 


210 Jan Vyrazil 


slídové jsou mimo to na mnohých místech naplněny zelenými a ru- 
dými zrnky, které silně lámou světlo a polarisují živými barvami; 
zrnka ta patří nejspíše epidotu a rutilu. 

Apatit, který se slídou a augitem nejdříve se vyloučil, tvoří 
bezbarvé hranoly, zakončené oblými plochami jehlanovými; někdy 
jsou sloupky jeho přelámány, kousky pak leží v přímce aneb obloučku 
za sebou. Hranolky apatitové mají v sobě vrostlice hnědé neb černé 
hmoty původní. 

Bezbarvý křemen v minetě zarostlý neutrpěl změny, je-li na 
pokraji ruly; kusy uvnitř minety jsou korrodovány, okolo nich pak 

augitové mikrolithy někdy paprskovitě seřaděny. 

Macnetit jest v obyčejných tvarech hojný a to buď ve větších 
aneb menších krystalech. Pyrit tvoří světle žlutá kovově lesklá zrna, 
zřídka krystaly. 

Živcová hmota jest v místech rule blízkých čirá a v ní jsou 
uloženy ostatní nerosty, tam však jest hnědá, kde se rozrušily augi- 
tové a slídové mikrolithy. V polarisovaném světle jeví modrou barvu 
(1. stupně), při čemž naznačuje tvoření se jednotlivých orthoklasových 
krystalů, které se seřaďují v paprskovité shluky. 

Mineta ze štoly druhé, z jižní strany je úplně zvětralá; lístky 
z ní vybroušené ukazují na orthoklasové, světle hnědé hmotě temnější 
hnědé neurčité čáry, naznačující obrysy zrušené slídy. Na tabulkách 
šesterečných možno pěkně poznati sagenitové jehlice. Partie špinavě 
zelené, vláknité jsou vyplněny chloritickou hmotou, která povstala 
z původního augitu přeměněného později v amfibol. Bezbarvá místa 
jsou křemen, který jest provázen pyritem a magnetitem. Malá, někdy 
zakulacená neb srdcovitá zrnka barvy zelené neb rudé ležící vždy 
u zrušené slídy, jsou epidot a rutil. Všude tam, kde jest hornina 
více rozložena, jsou druhotně přimíseny vápenec a křemen. 


II. Rula. 


V dolech Kutnohorských nalézá se všude rula v rozličných od- 
rudách. V otevřeném lomu na Kaňku je šedá zrnitě plástevnatá se 
silně lesklými lupénky tmavé slídy, stejně roztroušenými zrnky kře- 
mene a živce; místy táhnou se v ní bílé pruhy křemenné s vylou- 
čenými ena Granáty a jiné nerosty nejsou pouhým okem 
poznatelny; hustota ruly této = 2:05. 

Na vrchu Kuklíku, od Kaňku 500 m. vzdáleném, jest rula plá- 
stevnatá, patrně páskovaná a Šupinatá; rozeznati lze v ní zprohybané 
vrstvy křemene, živce a slídy. 


Mineta a rula dolů Kutnohorských. 211 


V šachtě na Skalce rozeznati lze různé druhy ruly, z nichž 
uvádím: 

a) břidličnatou rulu, ve které tmavá slída převládá nad kře- 
menem a živcem, jež pouhým okem nesnadno jest poznati. Rula tato 
štípe se v tenkých deskách. 


b) páskovanou rulu, jež se nachází vedle minety a tvoří pře- 
chod od ruly plástevnaté do křemenité; zrno slídové je mnohem 
menší než u prvé. 

c) křemenitou, hornicky křemencem zvanou, která tvoří jen žíly 
nebo menší vrstvy a složena jest z jemnozrných součástek pouhým 
okem nerozeznatelných. Připojiti musím, že tyto jednotlivé odrudy 
jedna v druhou přecházejí, tak že jest nesnadno stanoviti jejich 
meze. 

Dle množství řadí se nerosty v nezvětralé rule takto: 


Křemen, tmavá slída, živec, granát, andalusit, zoisit, velmi málo 
muskovitu, rutilu, magnetitu, pyritu, cirkonu a turmalinu. 

Křemen převládá ve všech odrudách ruly. Bezbarvá, čirá velká 
zrna skládající se z více rozličně orientovaných jedinců jsou plná 
dutin, které leží hustě v řadách vedle sebe, přecházejíce z jednoho 
jedince křemenného do druhého. Dutinky, naplněné tekutinou (někdy 
s pohyblivou libelou) jsou velmi malé, buď kulaté, buď protáhlé, 
zřídka nepravidelně ohraničené; vedle těchto jsou biotitové a apati- 
tové vrostlice dosti hojny. ; 

Na Kaňku jsou zrna křemenná velikosti rozmanité, větší střídají 
se s menšími, mezi nimi spořeji nachází se živec zarostlý v množství 
různém. 

Biotit jest v příčných průřezech žlutohnědý, zřídka pravidelně 
omezen, obyčejně laločnatý, Podélné průřezy jsou barvy jako sláma 
žluté na koncích rozčleněné, někdy prohnuté, často v pruhy sesta- 
vené a značně dichroitické. 

Tmavá slída podléhá ze všech součástek ruly nejdříve proměně, 
vylučuje se z ní totiž hydroxyd železitý, tvoří se epidot a chlorit, 
při čemž slída sama zbělá. Odbarvení hnědé slídy lze takto sledo- 
vati: Na počátku rozkladu tmavá slída uvnitř nejdříve sezelená, pak 
zbělá, podržuje však na pokraji původní hnědou barvu nebo později 
zelenou barvu; konečně i tato barva se ztratí a lístek slídový jest 
pak bezbarvý, jen na pokraji temnými tečkami a černými čárkami 
vyloučeného kysličníku železitého posázený. V polarisovaném světle 

14* 


22 Jan Vyravil 


chová se jako muskovit. Při tomto pochodu tvoří se epidot*), který 
se objevuje již v počátcích rozkladu, mnohdy v žlutém na pohled 
nezvětralém biotitu, buď jako jemné žlutavé tečky, které jsou ulo- 
ženy buď jednotlivě nebo ve skupinkách a řádkách v podélných prů- 
řezech slídy, nebo tvoří žluté jehlice **), které se v úhlu asi 609 
protínají. Velikost jejich jest různá, dosahujeť až 0:06 mm. délky 
a 0:004 mm. šířky. Na některých místech, jako v křemenci na Skalce, 
jsou při 150 X zvětšení sotva průsvitny a v takovém množství na- 
kupeny, že se tím stává drobnohledný lístek skoro neprůzračným. 

Nejvíce slídy má rula břidličná na Skalce, křemenec poměrně 
nejméně a nejmenší kousky. V lomu na Kaňku jest slída uložena ve 
větších aneb menších shlucích často i páskách. 

Živec draselnatý je čistý, průzračný, bez krystalových ploch, 
s úplně vyvinutou štípatelností. Velikost i množství jeho jest měnivé. 
V lomu na Kaňku nachází se ve velkých zrnech, kdežto na Skalce toliko 
malá zrna tvoří. V rule na Kaňku zdá se to býti vždy mikroperthit 
se vřetenovitými vrostlicemi albitovými, který svým zvláštním hed- 
bávným leskem i bez polarisovaného světla se snadno poznává. Roz- 
kladem se kalí. 

Živce sodnato-vápenaté jsou vždy pravidelně ostře omezeny, 
majíce podobu krátkých i delších sloupkův ukončených někdy i je- 
hlanem ; barvou a slabou průzračností nelíší se od živce draselnatého. 
V polarisovaném světle jeví jemné rýhování, ve středu jeví se tečky 
a tenké čárky, což poukazuje na počátek rozkladu v muskovit a ka- 
olin. (Celkem jsou plaegioklasy méně rozšířeny než živec draselnatý. 

Jakožto vrostlice pozorovány jsou v mikroperthitu na Kaňku 
a Kuklíku: apatit v bezbarvých hranolech s jehlanem, tmavá slída, 
křemen a cirkon. 

Výše uvedené nerosty, křemen, slída a živec nejsou v určitém 
pořádku v rulách uloženy a jen tam, kde rula je vrstevnatá, jsou 
„více méně od sebe odděleny; tak na Kuklíku střídají se tři pruhy 
často sprohybané, totiž první pruh bezbarvých velkých zrn křemenných, 
druhý pruh slídový, naplněný slídou, andalusitem, zoisitem a malými 
zrnky křemennými a třetí pruh živcový. 

Granát barvy růžové neschází žádné rule a jest zřídka ostře 
pravidelně ohraničen. Obyčejně jsou zrna zakulacená, někdy prodlou- 
žena i siťovitě roztrhána a buď jednotlivě roztroušena aneb ve sku- 


*) C. Foullon, Úber die Gesteine u. Min. des Arlberger Tunnels. Jahrbuch 
der k. k. geolog. Reichsanstalt 1885. 
**) Dr. E. Kalkovský, Elemente der Lithologie 1886. 


Mineta a rula dolů Kutnohorských. 213 


pinách shloučena; granát tento obsahuje velmi mnoho vrostlic, dutiny 
někdy pravidelně omezené a žluté hranolky rutilu. 

Čirý zoisit jeví často obrysy ostré, jeho průřezy příčné jsou 
šestihranné, někdy poněkud zakulacené, průřezy podélné jsou lišto- 
vité na obou polech zaokrouhlené; někdy tvoří pouze zrna. Štípa- 
telnosť bývá přerušena a průmět na ploše řezu jeví se jako čára 
trhaná. 

Zojsit obsahuje tekuté vrostlice dvojího druhu: Jedny mají tvar 
jemných bublinek a jsou uloženy uprostřed krystalů, druhé tvoří je- 
hlance (negativné) s libelou uvnitř. Vedle těchto uzavírají krystaly 
zoisitové bezbarvé, někdy skalené vrostlice nerostné v podobě válečků. 
—— Andalusitové krystaly tvoří bezbarvé hranoly ostrých přímo- 
čarých obrysů s dokonalou štípatelností, která se jeví v četných vedle 
sebe ležicích trhlinkách. Na některých místech na Kaňku a Skalce 
vyskytují se jako violově červené krystaly se silným pleochroismem ; 
a — temně violově, db — červeně, c = slabě zelené až skoro bez- 
barvé. Tyto zbarvené krystaly jsou vždy ve skupinách v podobě 
tenkých a dlouhých hranolů podélně a příčně štípatelných, jež jsou 
pravidelně ukončeny jehlanem; bývají často až 10 X delší než širší, 
kdežto při zoisitových krystalech jest délka 3 X větší šířky. Nej- 
větší zbarvené krystaly mají délku 0:8 mm., šířku 0:02 mm. ; největší 
bezbarvé jsou 07 mm. dlouhé, 0:1 mm. široké. 

V křemenci na Skalce objevují se vedle větších krystalů anda- 
lusitových i malé krystaly pouze na příč štípatelné, hustě nakupené, 
které upomínají svým tvarem na jehly silimanitové. 

V každé rule Kutnohorské se naskytá zoisit vždy v menším 
množství než andalusit. 

Rutil tvoří hranoly jako ocel šedé, na obou koncích jehlany 
ukončené a vyskytuje se někdy i ve vrostlicích; těžko se rozkládá 
a proto nalezá se v rulách skoro úplně neporušen; nejvíce se ho 
nalezá v nerozložené rule na štole „14 pomocníků“ a v rule vedle 
minety. 

Muskovitu jest velmi pořídku. 

Apatit obyčejného tvaru není hojný. 

Magnetovec zřídka se objevuje, za to však pyrit jest velmi 
rozšířen. 

Turmalín nalézá se v křemenitých vrstvách. 

Přecházejíce od těchto nezvětralých odrud ruly ku zvětralým, 
„jež nalezají se uvnitř dolu v „Ryžském couku“ a ve štole „14 pomo- 
cníků“, shledáváme že makroskopicky nelze je od sebe děliti, ačkoliv 


214 Jan Vyrazil 


povstaly z rozličných odrud ruly. Jsou obyčejně drobivy, barvy še- 
dozelené, na některých místech temně zelené, na omak drsné, proni- 
knuty pyritem a galenitem. 

V této zvětralé rule pokročil rozklad biotitu mnohem dále než 
jak výše bylo uvedeno; zúplna se odbarvil a nezanechal po sobě bý- 
valých obrysův, tak že těžko lze jej bez polarisovaného světla na- 
lézti; vždy však zůstavil jehlice buď při 609 skoro pravidelné se 
promítající, aneb v keříčky seřaděné v množství značném. | 

Při malém zvětšení jsou to černé jehly, při 750 X zvétš. mají 
barvu zelenou a tvar podélně rýhovaných hrotovitých hranolků s je- 
hlany; jsou pak 0-08 mm. dlouhé a 0004 mm. široké. 

Vedle těchto jehel nalézají se vždy zrnka a krystaly rozličného 
tvaru, barvy zelené, jež pokládány jsou za epidot.*) 

Křemen jest čirý s hojnými vrostlicemi, mnohdy s četnými trhli- 
nami, které se táhnou podél řad vrostlic kapalínových. 

Živec draselnatý a sodnato-vápenatý jsou v málo zvětralé rule 
poprášeny žlutavohnědými proužky a hromádkami; v rule zúplna 
zvětralé jsou přeměněny dílem v hnědý kaolin, dílem v bezbarvý neb 
zelený muskovit, který je složen z jemných často paprskovitě neb 
i růžencovitě srovnaných lístků. 

Oba druhy pseudomorfosy naskytají se buď pohromadě, nebo 
každý zvlášť, tak že příčinou tohoto rozdílu není chemická různost 
původní hmoty. 

Zojsit zůstává čirým a úplně nazměněn. Též cirkon zůstává 
čistým, někdy však má obal žlutavý. Granátu je málo a jest vždy 
proměněn v žlutavo-zelenon hmotu. 

Andalusit se rozložil. 

Rutil tvoří hranolky ocelové barvy. 

Zvláštního povšimnutí zasluhuje rula z míst, kde se objevuje 
kronstedtit. Ona jest barvy zelené, naplněna světlými bělavými šu- 
pinkami biotitovými, bílým křemenem, který jest obklopen zelenavou 
hmotou, jež není na omak mastná, spíše drsná a obsahuje mnoho 
pyritu. 

Na některých těchto místech zvláště v trhlinách horniny, na- 
lézá se zelená, bezbarvá, měká hmota (jako hlinka) podobajíc se 
Příbramskému lillitu. Vedle této lze někdy viděti jemný povlak ak- 


*) C, Foulon, Die Gesteine und Minerale des Arlberger Tunels. 
Fr. Becke, Die Gesteine der Halbinsel Chalkidece, Mineralog. Mitthei- 
lungen von G. Tschermak 1878. 


Mineta a rula dolů Kutnohorských. 215 


samitový, jindy shluk více méně lesklých a vyvinutých krystalů kron- 
stedtitu, vytvořených na pyritu v sousedství ocelku. 

Chtěje poznati vlastnosti zelenavé hmoty lillitové, zhotovil jsem 
několik průřezů z druhého naleziště, ze štoly „14 pomocníků“. 

Vybroušený lístek obsahoval: 

Křemen, zoisit, bezbarvou, slídě a kaolinu podobnou hmotu, 
zvětráním živců povstalou, veliké množství laločnatých, roztrhaných 
na pokraji zoubkovitě rozhlodaných zrn pyritových, od kterých se 
táhne zelená, buď v hromádkách neb vláscích seřaděná hmota lillitová, 
kterouž jsou druhotné nerosty zbarveny. 

Že zelená hmota vytvořila se vyluhováním pyritu a nikoliv bio- 
titu, lze souditi snadno z té okolnosti, že vždy vázána jest na pří- 
tomnosť pyritu, neboť místa bez pyritu jsou bezbarvá. Rozpouští se 
v kyselině solné a reaguje na železo. 

Ku konci připojuji, že jsem vybrousil shluk jehel kronstedti- 
tových, hustě mezi sebou propletených. Tyto tvoří pod drobnohledem 
skomolené jehlany *) na sobě nastavené, od společného středu papr- 
skovité se rozcházející, zřídka rovně ohraničené, obyčejně vypuklé. 

Při velkém zvětšení jsou velké krystaly uvnitř neprůzračny, 
tmavy, neleskly, jen na koncích průsvitny; menší jemnější krystaly 
propouštějí světlohnědou barvu se světlejšími a tmavějšími odstíny. 
Jsou značně dichroitické, w — tmavé olivově zelené, až černozelené, 
e — sepiově hnědé barvy. Prostor mezi jednotlivými krystalky kron- 
stedtitu vyplněn jest žlutými zrnky sideritu. 

Ke konci jest mi milo, že mohu vzdáti srdéčné díky p. proí. 
K. Vrbovi za laskavou radu a p. hornímu správci Aug. Landsingroví 
za laskavé poskytnutí hornin ku této práci. 


*) K. Vrba, Cronstedtit v. Kuttenberg, Sitzungsberichte d. k. bohm. Gesell- 
schaft der Wissenschaften, 1886. 


16. 


Kritické příspěvky k některým sporným otázkám 
vědy hudební. 


Předložil Karel Stecker, lektor hudební thěorie na c. k. české universitě v Praze, 
dne 22. března 1889. 


Citované spisy: 


H. Helmholtz, Die Lehre von den Tonempfindungen als physiologische Grundlage 
fůr die Theorie der Musik. Braunschweig, Fr. Vieweg. 1877. 

M. Hauptmann, Die Natur der Harmonik und der Metrik. Leipzig, Breitkopf © 
Haertel. 1853. 

Ar.v. Oettingen, Harmoniesystem in dualer Entwickelung. Dorpat und Leipzig, 
W. Glaeser. 1866. 

H. Riemann, Musikalische Syntaxis. Leipzig, Breitkopf © Haertel. 1877. 

Idem, Skizze einer neuen Methode der Harmonielehre. Leipzig, Breitkopf © 
Haertel. 1880. 

Idem, Die objective Existenz der Untertóne in der Schallwelle. Cassel, Fr. Luck- 
hardt. 1875. 

Idem, Musik-Lexikon. Leipzig, Max. Hesse. 1887. 

O. Hostinský, Die Lehre von den musikalischen Klángen. Prag, H. Dominicus. 
1879. 

Idem, Nové dráhy vědecké nauky o harmonii. (Hud. časopis „Dalibor,“ 1887, 
čís. 1.—7.) Praha, Urbánek. 

H. Bellermann, Die Grógse der musikalischen Intervalle als Grundlage der 
Harmonie. Berlin, Jul. Springer. 1873. 

E. Grell — H. Bellermann, Aufsátze und Gutachten ber Musik. Berlin, J. 
Springer. 1887. 

Th. Lipps, Psychologische Studien. Heidelberg, G. Weiss. 1885. 

C. Stumpf, Tonpsychologie. I. Leipzig, S. Hirzel. 1883. 

E, Mach, Einleitung in die Helmhotz'sche Musiktheorie. Graz, Leuschner © Lu- 
bensky. 1866. 

I dem. Beitráge zur Analyse der Empfindungen. Jena, G. Fischer. 1886. 

Fr. Studnička, Úvod do fysikální theorie hudby Helmholtzem zbudované. Praha, 
Grégr © Dattel. 1870. 

W. Wundt, Grnndzůse der physiologischen Psychologie. Leipzig, W. Engelmann. 
1887. 

G. Engel, Aesthetik der Tonkunst. Berlin, W. Hertz. 1884. 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. PV 


O. Tiersch, Elementarbuch der musikalischen Harmonie- und Modulationslehre. 
Berlin, R. Oppenheim. 1874. 

H. Mendel, Musikalisches Conversations-Lexikon. Berlin, L. Heimann. (1., 1870.) 

E. Breslaur, Der Klavier-Lehrer. Musik-paedagogische Zeitschrift. Berlin, Wolf 
Peiser. 1887. 


Vierteljahrsschrift fůr Musikwissenschaft. Leipzig, Breitkopf « Haertel 
1885. 1886. 1887. 1888. 


Fr. Chrysander, Jahrbůcher fůr musikalische Wissenschaft. Leipzig, Breitkopf 
© Haertel. I. 1863. 


L. 


Dle nejnovějších pozorování nejsou tóny krytých píšťal prosty 
svrchních tónů (Helmhotz, Die Lehre v. d. Tonempfindungen, str. 103. 
a 157.); tolikéž ladičky opatřené přístroji resonančními (Vierteljahrs- 
schrift £. M., 1886, str. 188.). Každý zvuk je složitý, obsahuje partialní 
tóny svrchní, jiohž slyšitelnosť a síla jevívá se v různých odstínech. 

Obsahuje zvuk též tóny spodné čili nic? Myšlénka tato leží na 
snadě, poněvadž nepopíratelna jest existence tónů diferenčních. 

Nepřekvapí tudíž asi nikoho příliš tvrzení Riemannovo (Mus. 
Syntaxis, str. 3.), že „to, co zoveme tónem, není než střediskem řady 
tónů v obou směrech, nahoru i dolů, kteréž vzhledem k jich intensitě 
čím dále od středu, tím jeví se býti slabšími posléz úplně mizíce, a 
jichž souhrn sluší nám označiti jakožto zvuk“. Aby tvrzení toto doložil 
co možná nejpádněji, vypravuje Riemann na str. XIII. právě uvede- 
ného spisu: 

„Podařilo se mi učiniti objev, že struny dusítek prosté, jež od- 
povídají spodním tónům jistého udeřeného tónu, činí kmity nejen čá- 
stečné nýbrž i totalní, čímž spodní tóny stávají se slyšitelnými.“ 

Důležité toto odhalení sdělil Riemann písemně Helmholtzovi, 
očekávaje pevně, že Helmholtz souhlas svůj s ním sdělí a odůvod- 
něnost nového výzkumu jen dotvrdí. 

Helmholtz však na str. 587. svého spisu „O pocitech hudebních“ 
prohlašuje, že „s objevem Riemannovým není mu možno vysloviti se 
souhlasně a po jeho náhledu Riemann patrně v omyl dal se uvésti 
okolností, že na nástrojích silné resonance každým prudkým otřesem, 
tudíž i prudkým úhozem na klávesy, některé struny nahodile mohou 
se dostati do chvění, arci beze všeho zřetele k jich tónové výšce.“ 

Než nejen Helmholtz vydal Riemannovi svědectví tak málo pří- 
znivé, i sám tvůrce dualismu Oettingen jej opouští, — o jiných prapor 
zradivších „harmonických dualistech“ (Riemann, Lexikon str. 241.) 
nemluvě, — a svědčí proti němu. Tak čteme v Riemannově „Musi- 


218 Karel Stecker 


kalische Syntaxis“ na str. 121: „Professor Oettingen sděluje se mnou, 
že jemu ani za nočního ticha nepodařilo se na klavíru postihnouti 
spodních tónů.“ K tomu dokládá dále Riemann: „A byť by i veškery 
autority světa povstaly hlásajíce: „Ničeho neslyšíme,“ i tehdáž byl 
bych odhodlán dáti jim v odvetu, že tedy já jediný přece něco slyším, 
a to něco nad míru jasného a zřetelného!“ Ejhle, Galileo Galilei na 
obzoru hudebním! 

Abychom však nebyli v nejasnu, jakým způsobem pojímá Riemann 
tóny spodní, přihlédněme blíže ke stanovisku jeho, jež vyslovil v té 
příčině ve své studii „Die objective Existenz der Untertóne in der 
Schallwelle.“ "Tóny spodními, o nichž zde pojednává, nejsou vůbec 
míněny spodní tóny jednoho zvuku, nýbrž společné tóny spodní dvou 
zvuků současně zaznívajících,tedy vlastně nicjiného než tóny kombinační. 
Helmholtz zove je tóny differenčními, Riemann však přesně tak tvr- 
diti nemůže, poněvadž prvý jeho kombinační tón spodní není, jako 
u Helmoholtze, diferencí výšek obou tónů, nýbrž rovná se vždy „je- 
dničce, ať jsou relativní výšky znějících tónů jakékoliv, jsou-li 
jenom navzájem prvočísly. Tím tedy neobjevil Riemann vlastně nic 
nového, poněvadž o existenci tónů spodních jako tónů kombinačních 
nestává pochybnosti, byť i jeho tóny spodní od Helmholtzových se 
lišily. Za to však padá zde na váhu výrok Riemannův (1. c. str. 9): 
„Svrchovaně obdivuhodna je snaha pojímání našeho, získati intervalu, 
jehož se týče, vždy náležité jednoty zvukové v pevném podkladu jeho 
základního tónu. Jakmile tato jednota nalezne ohlasu v prvním spo- 
lečném tónu spodním, ustaneme ostatnách tónů spodmách dále nepojí- 
majíce; tyto naopak, jakožto spodní tóny tónu kombinačního, splý- 
vají s tímto v jedno, právě tak, jako vesměs splývají tóny spodmí 
s jediným, o sobě zaznávajícím tónem.“ Tedy nic více, nežli jeden tón 
kombinační dvou současně znějících zvuků: jediný zvuk sám o sobě 
nemá žádných tónů spodních, poněvadž s mém splývají v jedno! Tím 
také vysvětluje se, co Riemann dokládá na str. 11: „Spodní tóny 
jakožto integrující součástky jistého zvuku vědy zůstávají skryty; 
evidentní je zde nutnost, že věčně souzeno nám státi před branou 
uzavřenou |“ 

Tak tedy Riemann sám vlastně nucen je popříti „objektivní 
existenci tónů spodních,“ a pojímáním subjektivním nám arci nemůže 
býti poslouženo. Aby však“theorii své přece v něčem zjednal půdy proti 
Helmholtzovým výzkumům, praví na str. 7: „Kdyby při pozorování 
(uvědomělém pojímání) tónů spodních skutečně šlo pouze o diference 
kmitočtů, musila by výška kombinačního tónu při postupně přibý- 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 219 


vajícím rozladění jistého intervalu též postupně stoupati a klesati.“ 
Příkladem uvádí tercii d*— jfis?. 
Dle Helmholtze prý: 
d*—jisž ( T: 9) dává kombin. tón e 


d*— fis“ ( E 9) » » » d, 
d*—fis* (13:16) „ h 6 
d*— fis? ( 9: 11) » n) » Ó 
ČH ( 9: 6) » » » Jj 
= ( 6: 1) » » » G. 


Činí tudíž, jak Riemann tvrdí, postupné snižování tercie d*—jis* 
dle poučky Helmholtzovy řadu differenčních tónů e, d, Cis, c, B, G. 
„Nemůže tedy ani Helmholtz tvrditi, že při pojímání spodních tónů 
jedná se pouze o differenci kmitočtů, ana by tu při postupném sni- 
žování tercie d“—jis" musila povstati řada e, d, cis, c, B, G, nýbrž 
musí při rozladění tónu jis? o komma + (£:13) dle vlastní theorie 
přiznati skok kombinačního tónu s d na Cs, což zásadně není ani 
lepší ani jasnější, nežli skok s d na Fřs,.“ (Dle Riemanna totiž Fřs, 
místo Cs.) Než Riemann tenkráte bezděky přehledl, jaký nemilý při- 
hodil se mu zde lapsus; neboť d*—jis* (13:16) dává skutečně dif- 
ferenční tón cis (3), kdežto Ú7s rovnalo by se 1:5 a celá jeho pracně 
vystavěná budova rázem rozpadá se v nivec. Důsledky, jež z toho 
Riemann kořistí na prospěch svůj proti Helmholtzovi a jiné nespráv- 
nosti nebudeme dále rozváděti, poněvadž po odhalení zmíněné chyby 
vážně k nim přihlížeti nelze. 

Gustav Engel srovnává „dualisty“ ve své „Aesthetice“ (str. 316. 
a 317.) se staviteli. Na obranu jich neuvádí ničeho podstatného ; na- 
opak jeví se býti poznámka o „sklepeních, ornamentech a budově, 
jejíž základy leží kdesi uprostřed,“ poklonou pro dualisty dosti po- 
vážlivou a pochybnou. 

Nebudiž přehlednuto, že meze pojímání sluchového ve hloubce 
přestávají daleko dříve než ve výšce. Berouce za střed ku př. a' 
máme k disposici směrem dolů pouze 435 kmitů, kdežto nahoru, jak 
Helmholtz (l. c. str. 31.) s určitostí tvrdí, kmitů 40.000. 

Preyer a Hensen stoupají ještě výše a Blake v Bostonu udává, 
že osoby trpící vadami bubínkovými nejvyšší tóny mnohem snáze po- 
jímají než tóny hlubší, jsouce s to až 50.000 kmitů sluchem pojati 
(Stumpf, Tonpsychologie, str. 264). Níže vrátíme se k této věci ob- 
šírněji. 

Prvý přímý podmět k dualismu vychází, jak se zdá, od M. Haupt- 
manna. Pozoroval totiž (Die Natur der Harmonik u. Metrik, str. 54), 


290 Karel Stecker 


jako již mnozí před ním, že tvrdý trojzvuk skládá se z velké tercie 
— malé tercie, a trojzvuk měkký naopak z malé tercie —- velké tercie, 
a že tudíž měkký trojzvuk jest pouze převratem trojzvuku tvrdého, 
trojzvukem negativním, odvozeným z jistého východiska cestou zpá- 
tečnou. 

Než hlavním tónem trojzvuku měkkého není, jak Hauptmann 
a po něm řada jiných mylně se domnívají, dominanta, nýbrž, jako 
při trojzvuku tvrdém, základné tón, tedy ve trojzvuku e—es—g tón c 
a nikoli g; c—e—g a c—es—g jsou trojzvuky, mající různou mediantu 
(tercii) (Engel, Aesth. str. 16.). M 

Se vší energií bystrého pozorovatele vrhl se Oečtingen před 
čtvrtstoletím na předmět tak nesmírně lákavý a zbudoval, jak obecně 
známo, na základě tónické a fónické příbuznosti zvuků, kterouž E. 
Mach nazývá „interessantní hypothésou“ (Mendelův slovník, I., str. 
124.), svůj „dualní systém harmonie.“ Od r. 1866., kdy spis Oettingenův 
spatřil světlo světa, mnohý učenec již brousil na něm svůj rozum 
a důvtip, anižby duchaplný tvůrce sám, pokud nám známo, od těch 
dob- byl dal sebe menší známky života. 

Jmenovitě proti fónické části jeho nauky vystupováno opět 
a opět, ano v nejnovější době zúplna zavrhována. Oettingen sám, 
jak výše uvedeno, spodnéch tónů sice neslyší, přes to však počítá 
s nimi jako se skutečnými, objektivními zjevy, jakými v pravdě jsou 
pouze tóny svrchná. V důslednosti své však sleduje je až do hloubky, 
V níž jsou čirou nemožností, přesahujíce daleko meze pojímání slu- 
chového; tak na př. na str. 31. zmíněného spisu sestupuje až k tónu 
C,, jemuž dle normalního a (a* — 435) odpovídají 4,04145 kmitů. 
Poněvadž však dle novějších výzkumů Preyerových a Ellisových „nej- 
hlubší vůbec slyšitelný tón odpovídá 15 kmitům *) za sekundu“ (Engel, 
Aesthetik, str. 13.), náleží nejen C,, nýbrž i Cz, a dle Helmholtze, 
jenž stanoví kmitočet nejhlubšího slyšitelného tónu na 20 (1. c. str. 


*) W. Wundt ve svém díle „Grundzůge der physiolog. Psychologie“ (I, str. 
423) vyslovuje se, že meze pojímání sluchového ve hloubce o celou oktávu 
níže leží, než obecně se soudí, poněvadž dle jeho pozorování a výzkumů 
lze zřetelně postihovati ještě differenční tón 2 retných píšťal při 8 zá- 
chvějích. Počet záchvějů při tónech diferenčních rovná se jich kmitočtům, 
a slyšel tedy Wundt, uváděje jako tóny prvotní C, a G, jich differenční 
tón C, vznikající 8 kmity za sekundu. Tomu staví se s celou rozhodností' 
na odpor C. Stumpf, dovolávaje se všech, kdož kdy podobnýmí pokusy se 
zabývali a dovozuje, že jest v tak veliké hloubce jediné možnou záměna 
a mýlka s tóny svrchnámi, jež při hlubokých tónech poměrně dosti silně 
vystupují (Vierteljahrsschrift fůr Musikwissenschaft, 1888, str. 542.). 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 291 


31.), i tón C, v říši nemožnosti a tolikéž veškery níže než Ú, my- 
šlené tóny differenční. 

Potřebuje-li tudíž Oettingen ku provedení svého systému „tó- 
nický spodní tón“ trojzvuku E—Gy—H, (str. 33.) a shledává jej 
v tónu C,, nepočítá se zjevy skutečnými, nýbrž s pomysly. Co zna- 


mená po té v řadě tónů „C1..... C,“ ještě ono „ete“ (str. 31.), 


věru nesnadno pochopiti. Či snad jediným toho účelem by bylo vésti 
celou theorii „ad absurdum“ poněvadž bychom musili pak tón Ú, 
mysliti si vzbuzený polovicé jednoho kmitu ? 

Jak rozhodně jinak má se věc při tónech svrchních! Nejvyš- 
šímu, v hudbě užívanému tónu odpovídá 41385 kmitů. Zbývá 


YY, 


tudíž pro svrchní tóny tohoto nejvyššího tónu ještě asi 37-000 kmitů: 
svrchní tóny jsou neodmluvně zde, znějí, jsou slyšitelny, jsou posi- 
tivní oproti negaci tónů spodních. 

Dále praví Oettingen (1. c. str. 32.): „Nejhlubší všem (t. zvukům, 
částkám jistého souzvuku) společně náležejících svrchních tónů zovu 
fónický svrchní tón.“ *) Fónickým svrchním tónem trojzvuku c—e—g 


*) Pohříchu neshodují se ani výsledky matematických výpočtů Oettingenových 
(I. c. str. 36.) bezvýminečně s pravidly (tamtéž str. 33.), jím stanovenými. 
Fónickým svrchním tónem intervalu č: 9, t. j. nejhlubším splývajícím („koin- 
cidujícím“) svrchním tónem, nemůže býti 4*, nýbrž A*, tónickým základním 
tónem intervalu c: es ne As,, nýbrž As: neboť, jsouli dva tóny vyjádřeny 
dvěma, čísly celými a jsouli tato navzájem prvočísla („relativ prim“), jest 
tónickým tónem základním jednička (1) a fónickým svrchním tónem, jak 
samozřejmo, tón odpovídající nejmenšímu společnému násobku obou čísel“ 
(Oettingen, str. 33., též Riemann „Die objective Bxistenz der Untertone,“ 
str. 10.) 

Jako součástka trojzvuku c:é8:g (4:5:6) jest €:g725:6, relativní to 
prvočísla; fónický svrchní tón tudíž 5 X 6- 30 t. j. tón Až a nikoli, jak 
na str. 36. uvedeno, A*, čili '$/, c a ne 15 c. Dále c:es jako součástka 
trojzvuku e:es:g (10:12:15) činí poměr 10:12, čísla to, jež, jak zřejmo, 
relativním. prvočísly býti nemohou, jsouce dělitelna dvěma; nemůže tudíž 
dle pravidla Oettingenem vysloveného býti tónickým tónem základním jed- 
mička (As;), nýbrž dvojka (As,) čili 2/4; g a ne "; g. Následovně by ne- 
bylo 1 (As;) tónickým základním tónem intervalu c:es— 10:12, (*,; 9), 
nýbrž intervalu C: Hs==5:6, (",; 9) a p. v. Správnost uvedených fakt 
nejnázorněji vystoupí a potvrzuje se následující přirozenou řadou svrchních 
tónů: 

e (5)—e* (10)—A* (15)—e* (20)—gis?* (25)—4* (30) 
9 ( 6)—g* (12)—d* (18)— g* (24)—)? (30) t. j. 
fónickým svrchním tónem intervalu 8:4 (5:6 jest h* (30), č. "5/, c. 
As; (2)— As, (44— Es (6)— As (8)—c (10)—es (12) t. j. tónickým základním 
tónem intervalu c: es (10:12) jest As, (2), č. */5 9. 


222 Karel Stecker 


však není A* (v textu mylně uvedeno 4*), nýbž d*, jak z následující 
řady jasně vychází na jevo: 

— 0 — gie —e?—g—db—c*—d? 

8— 8 — 1 —eě—gis*— i? ———— d? 

gm — dg" h? VRE MPT S VT TRY d? 

Rovněž i „zrcadlové obrazy“ obou tónorodů (tónického a fóni- 
ckého) v basovém klíči nezdají se jaksi Oettingenovi ve všem býti 
po vůli, jak v melodii tak v basu. Kdo o věc se zajímáš, neobtěžuj 
si učiniti pomocí zrcadélka malý pokus dle Oettingenova návodu.. 

Věru nelze nám než s odporem odvrátiti se od tak hnusných 
hudebních nestvůr, na jichž odhalení vyplýtval Oettingen zbytečně 
mnoho důvtipu a jež mají býti reklamou pro celý ten pochybný 
systém. Půvabná tato, hříčka se „zrcadlovými obrazy“ vede Oettin- 
gena nutně k basovým klausulím v sopranu, sopranovým melodiím 
a ozdobám v basu, závěrům na akordu kvartsekstovém bez citlivého 
tónu, zkrátka k objevům, jež člověku hudebně vzdělanému jsou s to 
vylouditi jen trpký, soustrastný úsměv. Kolik tu absurdních, převrá- 
cených názorů! „Praxe hudební vyhýbá se opatrně všem ozdobám 
v basu, poněvadž k hlubokým tónům pojí se idea vážnosti, těžkopá- 
dnosti a delšího trvání“ (Stumpf, Tonpsychologie str. 218.) Z téže 
příčiny, píše Stumpf, přiděluje praxe veškery koloratury a pasáže 
výhradně sopranu činíc ze pravidla toho výjimku jen ve případech 
zvláště odůvodněných. Jestiť to zcela přirozeno, an „relativní citlivosti 
rozeznavací“ směrem dolů, s výšky do hloubky, značně ubývá; vážné 
tóny hlubší vymáhají více času, abychom náležitě je pojali, než le- 
houčké tóny oktáv vyšších; „proto pohybuje se bas z pravidla zvolna, 
dlouhým krokem, proto svěřuje hudební praxe prodlevy a noty vy- 
držované obyčejně hlasům hlubokým, chody chromatické a p. hlasům 
vysokým“ (Tonpsychologie, str. 220., též Vierteljahrsschrift 1888, str. 
542.). Věru nebylo potřebí autoru v předmluvě teprve čtenáře uji- 
šťovati (L. c. str. III.), že „nedostává se mu jak theoretického tak pra- 
ktického vzdělání v hudbě.“ Leč na základě upřimné této výpovědi 
aspoň tolik lze uvěřiti, že nechápe Oettingen, pročby závěrečný 
akord hudebních skladeb měl v basu končiti právě tónikou a ne 
jiným intervalem na př. dominantou (1. c. str. 76.). Aby systému 
svému, pro nějž právě jako Riemann nemá z celé hudební literatury 
jediného příkladu,*) přece zjednal váhy, reviduje s energií, mírně 

*) Riemann praví ve své „Mus. Syntaxis“ (str. 54.): „Pro provedení Oettin- 


genovy mollharmoniky i ve způsobě nejjednodušší nemohu, pohříchu, z celé 
hudební literatury uvésti ani jediného dokladu“ 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 293 


řečeno, odvážnou harmonisace našich héroů Bacha, Mozarta, Beetho- 
vena a přizpůsobuje je svým fónickým účelům. Jmenovitě v Beetho- 
venovi nezdá se míti zvláštní záliby; opravy jeho skladeb (Harmo- 
niesystem, str. 100. a násl.) aspoň zřejmě tomu nasvědčují. Jakým 
způsobem se mu pokusy jeho daří, posoudiž každý z následující, 
Oettingenem „opravené“ harmonisace jedné z irských písní ve sbírce 
Beethovenové : 


The trees with a-ced arms were war-ring, a- 
| n a a = DEE EEE METR TE, 
: Í p á = — : FE = = zm == 
| s E — 

kor dk ae 
| mě p a 
ED ey | ET = B = =o BEST E re 
m 

P „8 r +- i 

p 

cross the swel-ling drum - lie wave. 


Toho druhu „korrektur“, hudebních abnormit, nalézti ve spise 
Oettingenově slušný výběr. 

Tolikéž Helmholtz upozorňuje na nedostatečnost a nepřístojnosť 
fónického systému Oettingenova, uváděje zřejmě: „Oettingenem se- 
- strojený tónorod jest rod sekstový (t. j. frýgický církevní), jenž od 
historického, obecně užívaného měkkého systému podstatně se liší“ 
(Die Lehre v. d. Tonempf., str. 587.) Engel (Aesthetik, str. 311.) 
o tom píše: „Rod měkký není tónorodem samostatným, nýbrž odvo- 
zeným z rodu tvrdého. Dur a moll nelze nijak pokládati za souřadné 
(„coordinirt“), nýbrž dur musí platiti vždy jako tónorod původní, moll 
jako odvozený“  Vyvíjíť se ze svrchních tónů zvuku a představuje 
se nám jako 10., 12. a 15. svrchní tón. 

Patrno, že fónický systém založen je na půdě sypké, jest pod- 
vratný, pravdě odporující. Současně s ním však padá všechen dua- 
lismus a zbývá pouze systém tvrdý, daný přírodou a náležitě odů- 
vodněný. — 


224 Karel Stecker 


Každý zvuk jest, jak již shora naznačeno, zjevem složitým, 
a rozklad jeho v součástky „základem vší theorie hudby“ Zvuk F 
na př. skládá se z tónů: 


3 k 22 
— 


l +5 5 T = 4m > 
: Ak Zb o 
p == LL = + 


——— g———— — E —— u Z 


: ptal 13 15 
Řada svrchních tónů jest, jak Helmholtz (l. c. str. 37.) uvádí, 
„pro veškery zvuky, jež odpovídají pravidelnému, periodickému po- 
hybu vzduchu, vždy táž.“ Než některé zvuky nechovají v sobě ve- 
škery tóny svrchní; tak na př. scházejí klarinetům tóny připadající 
v řadě vytčené na čísla sudá (svrchní tóny liché). Tón e klarinetů 
skládá se tudíž z následující řady partialních tónů: 


Ba 
-= 
TREK Z UNRABY, KU BOB R 

Z 


V tomto směru sluší tedy rozsah prve zmíněné věty Helmholtzovy 
poněkud omeziti. Na základě pak téhož omezení, na základě tohoto 
* nepopíratelného, zvláštního složení zvuků klarinetových dospějeme 
později, pokud nauky o konsonancích se týče, k závěrům dojista po- 
všimnutí hodným. Při zvucích však, jež skládají se z prve uvedené 
řady úplné, shledáváme, že jména některých tónů se opakují, jiných 
po té nikoliv. V řadě svrchních tónů zvuku F obsažen jest tón f 
pětkráte, tón c třikráte, a a es dvakráte, tóny g, h, d a e pouze 
jednou. Malé septimě es přisouzen, jak viděti, týž význam, jako velké 
tercii a; čistá kvarta, malá tercie a malá seksta vůbec nejsou za- 
stoupeny, velká seksta objevuje se v sousedství intervalů dissonantních 
9, h a e. Právě v tomto častějším opakování některých tónů spatřují 
všichni, kdož s theorií Helmholtzovou nedosti zdají se býti spokojeni, 
princip nový; z něho čerpají podnět ku theorii zastupování zvukův, 
princip to, jenž v prvé řadě jeví se jim býti povolaným hráti hlavní 
úlohu v nauce o konsonanci a dissonanci. 

Tóny, z michž příslušný zvuk se skládá, jej zastupují. Tak, vše- 
obecně vzato, měla by logicky zníti jich zásada. Snadno však pocho- 
piti, že zastancové principu zastupování zvuků dle možnosti domá- 
hají se zásadu tuto zjednodušiti. Meze zde stanoviti není nesnadno, 
poněvadž k utvoření stupnice nevyhnutelně potřebují 15. svrchního 
tónu (při tónu C tónu h*), získávajíce jím jednak velké septimy na př. 


h Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 295 


f—e" (8 : 15), jednak nemohouce bez něho se obejíti při sestrojování 
trojzvuku měkkého v poměru 10: 12: 15. 

Vedle toho však dlouho nerozpakují se vymýtiti vše, co není 
jim dosti pohodlno, a nejraději ovšem by podrželi pouze oktávu, 
čistou kvintu a velkou tercii. "Tomu však již z toho důvodu co nej- 
rozhodněji sluší se opříti, že zvuky různých nástrojů na různé odká- 
zány jsou intervaly, a tu zejména na malou septimu, na př. zvuk e 
klarinetu na tóny e—h'——gis*— d?, nebo klavírní zvuky ve velké oktávě, 
v nichž intensita 7. partialního tónu až nápadně vystupuje. Existenci 
této septimy nižádným způsobem nelze popřáti, její důležitost nižádným, 
byť i sebe důvtřpnějším výkladem odstraniti, snážiti nebo odmátnouti. 

Tvrdí-li tedy na př. Hostinský, že „k sedmé součástce (přiro- 
zené septimě) nelze nikterak přihlížeti, poněvadž v moderní soustavě 
hudební, která stupnice své skládá na základě intervalů trojzvukových, 
tedy stupně jejich výhradně kroky kvintovými a terciovými určuje, 
pro přirozenou septimu není vůbec místa“ (Nové dráhy ete., str. 17.), 
čili, že přirozenou septimu 4:7 (a tudíž i malou tercii 6:7 a další 
velkou sekundu 7: 8) sluší ignorovati, poněvadž „do našeho systému 
se nehodí lišíc se i od septimy čtvrté součástky, odvozené z této 
kroky kvintovými (při tónu c' septima 5"), i od septimy, povstalé 
krokem kvintovým a terciovým (septima 9")“ (Die Lehre v. d. mus. 
Klángen, str. 13. a 65.), tož jest argumentace podobná ve theorii, bu- 
jící vesměs ma tónech svrchních, vždy výsledkem povážlivé libovůle, 
činíc mimoděk dojem argumentace asi následující: Poněvadž přiro- 
zená septima do systému zastupování zvuků se nehodí, opravdu 
hrozíc jej podvrátiti, proto třeba stůj co stůj vybájiti nějaký důvod, 
jímž bylo by lze tuto překážku odstraniti. Proto také nepochybně 
„dospíváme ku přesvědčení, že pátým partialním tónem řada pod- 
statných součástek jistého hudebního zvuku jest vyčerpána ?“ Přes to 
však „zdá se, že náš sluch aspoň tam, kde malá septima zcela 
samostatně vystupuje, poněkud přece kloní se pojímati ji jako septimu 
přirozenou“ (Hostinský, Lehre v. d. mus. KI., str. 64. a 65.) 

K nepopíratelné, nesmírné důležitosti septimy přirozené přímo 
a nejjasněji poukazuje Riemann v „Mus. Syntaxis.“ Štůjž zde resultát 
jeho úvahy, pokud sem se vztahuje (I. c. str. 33.): „Tato enharmo- 
nická identifikace (t. přirozené septimy “/, se septimou */;, povstalou 
kroky kvintovými, ve čtverozvuku dominantním) jest posttivním faktem 
našeho pojímání sluchového, významu mekonečně velikého, jež jediné 
naši 12půltonovou soustavu činí způsobilou pro veškery možné sledy 
akordické.“ Jest arci pravda, že přirozená septima "/,„ není matema- 

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 15 


226 Karel Stecker 


ticky totožnou se septimou jak naší stupnice měkké *, (rod terciový, 
aeolický církevní), tak se septimou 4* —$ X $34, povstalou kroky 
kvartovými (rod kvartový, sekstový a septimový — Helmholtz, str. 
450.), neboť 3:3 33 a £:4* = 4ž; může však proto již okolnost 
ta býti důvodem postačitelným ve theorii, zakládající se cele na svrch- 
nách tónech, v nichž přirozená septima dvakráte a to mohutně jest za- 
sloupena? Tvrdíme s rozhodností, že právě naopak nutno vždy se sep- 
tmou |, počítati, opíráme-l zásady své vesměs o mauku 0 tónech 
Svrchnách. Nelze nám krom toho zamlčeti patrný, do očí bijící přehmat 
v této příčině. Musí totiž theorie zastupování zvuků, ač chce-li býti 
jen poněkud důslednou, nezbytně připustiti, že vedle dissonantnéch 
malých septim */; a "*/, existuje ještě septima konsonantná, zastoupená 
jakožto podstatná součástka v každém zvuku, totiž septima přirozená, 
interval to dle téže theorie konsonantnější než malá seksta, zastu- 
pujíc kterýkoli zvuk jako součástka 4. a 7., kdežto malá sekta jest 
součástkou 5. a 8. 

Hostinský připomíná opět a opět, že nejhlavnějším činitelem 
při pojímání konsonancí jest „zvyk sluchu“ domáhati se přirozeného 
složení zvuku dle jeho součástek i při souzvucích umělých. Toť také 
jedna ze příčin, proč theorie zastupování zvuků musí se zakládati na 
ladění čistém; v temperovaném ladění nutně padá. Jestiť v tomto 
pouze jeden druh malé septimy (1, 78), totožný se septimami *$ (1, 
17) a % (1, 80) i se zvětšenou sekstou !** (1, 73). 

Udeříme-li tedy na klavíru septimu c—2, kterak bude si ji dle 
„zvyku“ vykládati náš sluch? Zdali co septimu *“/, či */; nebo do- 
konce co sekstu !>* ? Připustí zajisté i zastancové zmíněné theorie; 
že na základě zvyku, jenž jest faktorem jediné rozhodujícím, výhradně 
jako septimu přirozenou, zastoupenou v každém zvuku, septimu to 
zvuku c nejblíže příbuznou, t. j. tedy. septimu „konsonantní.“ A jak 
dále bude vykládati si sluch temperovanou malou tercii? Zdaž jako 
tercii £ nebo 3? Zde možno na základě zvyku připustiti výklad dvojí 
t. j. malá tercie ladění temperovaného nezastupuje zvuk jeden, nýbrž 
zvuky dva! 

Toť právě onen kámen nárazu, jemuž nelze se vyhnouti a na 
němž rozráží se veškera theorie zastupování zvuků, poněvadž resultát, 
k němuž zde nutně dospíváme, příčí se skutečnosti. Zde theorie zastupo- 
vání zvuků kapituluje a kapitulovati musí. Jest to tedy pouhým lichým 
zastíráním a odvracením zřetele s pravého, vlastního jádra věci, když 
zastancové zmíněné theorie nemají v řadě svých konsonancí pro při- 
rozenou septimu místa jediné proto, poněvadž „do naší soustavy tó- 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 297 


nové se nehodí.“ Což na tom jim může záležeti? Vždyť přes to 
hodí se a hoditi se muší do theorie konsonance dle zastupování 
zvuků, poněvadž nelze popříti, že každý zvuk jí jest zastoupen. Ne- 
jedná se zde tudíž o to, je-lt septima |; a **|, díssonamcí čilů mic, 
nýbrž jenom, je-li septima "|,, zastoupená v každém zvuku, konsonamcí, 
čili obdržíme-li snížením septimy '“/,„ o interval 9%., ze septimy dis- 
sonantní septimu konsonantní, kterýžto závěr přece nevyhnutelně vy- 
plývá ze zásad theorie zastupování zvuků, Těmto zjevem přichází celá 
theorie tak do úzkých, že nezbývá jí než buď septimu přirozenou uznati 
za konsonanci (!), nebo přiznati si značnou nedůslednost. 

Zastupují tudíž najisto zvuk F'(1) v prvé řadě různé jeho ok- 
távy, vyznačené čísly 2, 4, 8, 10, dále duodecima (5) se svými ok- 
távami (6 a 12), vrchní tercie (5 a 10) a bez odporu též vrchné 
septimy (7 a 14), ze všech uvedených pak hlavně tóny 2. a 4., 3. a 6., 
5. a 7. K zastupování některého zvuku potřebí, jak samozřejmo, 
nejméně dvou současně znějících tónů různé výšky. V našem případě 
béřeme-li v úvahu pouze prvých 8 tónů svrchních, zastupují zvuk F 
kombinace tónů: F-—c', F—a', F—c?, F—es*, f—oc!, f—f', f—a), 
L pon n ona o on Je 
a'—c?, a'—es?, a'—f*, c*—es?, c*—f? a es*—f". 

Z toho vyplývá, že k zástupcům zvuku J" nutně náležejí též 
intervaly PF—es?, c-—es?, f*—es*, a'—es?, c*—es?* a es*—f", t.j. malá 
© septima, zmenšená kvinta a velká sekunda, tudíž vedle intervalů kon- 
- sonantních též intervaly dissonantní. Dále vyplývá z toho důsledně 
že výše uvedené kombinace nezastupují pouze zvuk 7, nýbrž že tytéž 
intervaly jsou též součástkami zvuků jiných. Tak jest: 


f—f"* | 3. a 6. partialním tón2m zvuku B,, 
eI—es* 51412. „ » » Asy, 
r.o T. a, 9. » » » G1, 
== 6.a T » » » D, 
(*—es? 5.a 6. k 9 ss 
sev RÁ) » » » kb) 
ach 6.a 9. » » » By, 
e*—f* 10. a 15. é SZL ALA: 


» 

Stopujeme-li tím způsobem řadu prvých 8 partialních tónů zvuku 
C,, shledáme, že pouze G—B vztahovati lze ku Es, a že k pod- 
statným součástkám zvuku C, vedle jiných intervalů též malou 
septimu, zmenšenou kvintu a velkou sekundu nevyhnutelně sluší po- 
čísti. Toť faktum nepopíratelné, neodvolatelné pro svůj fystkálné základ, 
| na němž staví též zastamoové theorie zastupováná zvuků; náš sluch 
15% 


228 Karel Stecker 


dojmům z tohoto přirozeného složení zvuků vyplývajícím již uvykl 
„Hlavním činitelem je zde zvyk našeho smyslu; ony intervaly, jimž 
uvykli jsme na přirozeném složení jednotlivých zvuků hudebních, žá- 
dáme a vyhledáváme i na všech umělých útvarech hudebních, po- 
něvadž zdáti se nám musí, že tónové pocity, které právě takové 
intervaly tvoří, nezbytně k sobě patří, jsouce podstatnými částkami 
téhož celku přirozeného, jinými slovy: že jsou navzájem nejblíže pří- 
buzné. A jsouli 2 tóny nejbližšími příbuznými, sluch náš současné 
znění jejich snadně přijímá jakožto dojem celistvý a jednotný, har- 
monický, t. j. jakožto souzvuk konsonantní“ (Hostinský, Nové dráhy 
ete., str. 18). Nuže, na základě našich vývodů výše uvedených, a se 
zřetelem na výpovědi právě citované, pokud týče se zvyku našeho 
sluchu, jsou po té malá septima, zmenšená kvinta a velká sekunda 
Kkonsonancemi, a to se zvláštním příhledem ku svrchním tónům kla- 
rinetů atd.. konsonancemi téhož významu, jako kvinta čistá a tercie, 
ano všecky dohromady nad to jsou konsonantnějšími nežli kterákoli 
oktáva základního tónu, po níž v celé řadě svrchních tónů marné 
bychom pátrali! 

Nelze dále přehlednouti, že v řadé svrchních tónů objevují se 
dva druhy malé tercie (5:6 a 6:1) a trojí velká sekunda (7:8, 
8:9 a 9:10), čímž theorie konsonancí na základě zastupování zvuků 
opětně kolísá. Jest tudíž velice na pováženou, sluší-li principu zastu- 
pování zvuků přiděliti význam jemu přisuzovaný čili nic, poněvadž 
v pravdě neodmluvno jest, že konsonance, praktickou hudbou uzná- 
vané, s dissonaneemi nad míru klidně se snášejí a s nimi též zvuky 
zastupují. Než i dle theorie Helmholtzovy nevykazovala by oktáva 
klarinetů žádných koincidencí tónových: 

B— Rh —gis*—d— fis*— as *—cist—dis* 
ee — h— gps — d, 
a kvita pouze jednu: 
o— h'—gis*— dB —fis— ais*—cis*— dist 
h—fis? —  dis—a* — ast — eis“. 

Nemohly by tudíž vůbec na dvou klarinetech povstati konso- 
nantní souzvuky, což však v živém odporu stojí se zkušeností. Tato 
nesrovnalosť odpadla by jenom tehdáž, přijali-li bychom za pravdu, 
že sudé partialní tóny klarinetu nescházejí zcela, nýbrž jen velmi 
slabé jsouce nejsou slyšitelny. — 

Oettingenův fónický systém pozbyl znenáhla úplně půdy, a dnes 
hájí jej již jen pranepatrný kroužek „harmonických dualistů“ s Rie- 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 229 


mannem v čele, s neústupnou sice zatvrzelostí leč bez výsledku. *) 
Přesvědčili jsme se však, že i systém tónický nejednou nalézá se 
v úzkých. „Positivní“ živel konsonance a dissonance, odhalený v prin- 
cipu zastupování zvuků a na odiv stavěný se vší slávou a nádherou 
rozlétá se jako prázdná sněť, poněvadž závěry jeho spočívají na ne- 
Správných návěstích. — „Dle Helmholtze nestává vlastně vůbec kon- 
sonance, nýbrž jen větší neb menší stupeň dissonance,“ hlásá Oettingen 
(I. c. str. 30.). Dojista tvrdí tak Helmholtz vším právem: nečiníť ani 
jednotlivý zvuk o sobě, rozložen ve své součástky, dle běžných ná- 
zorů celek konsonantní, poněvadž svrchní tóny navzájem vesměs ne- 
konsonují. Nelze tedy nikomu nad tím s podivením se pozastavovati, 
nevyjímaje ani Oettingena ani Helmholtze. Ve výrazu Oettingenově 
„větší neb menší míra dissonance“ obsažena jest výtka, že zde ne- 
stává žádných pevných hrází mezi konsonancí a dissonancí, nýbrž 
pouze nenáhlý přechod z jednoho rayonu do druhého. Než právě 
tento postup vysvětluje mnohem přirozeněji vzájemný poměr obou, 
chovaje v sobě analogii pojmů kontrastujících : světla a tmy, dne a noci, 
tepla a zimy a t. p. Či musí slunce z rána najednou vysvitnouti 
plnou, nejjasnější září a na večer okamžitě shasnouti, aby bylo lze 
učiniti si a demonstrovati představu světla a temna? Musí býti vždy 
jen rozžhavená huť obrazem tepla a obrazem zimy ledovec? Musí 
strom jedním okamžikem vypučeti ratolesti a rovněž tak rychle 
uschnouti ? 

Na jiném místě (I. c. str. 45.) uvádí Oettingen, že tvrdý troj- 
zvuk e—e—g „chová v sobě jistý konsonantní a dissonantní živel,“ 
čili že jest „zároveň konsonantní a dtssonantní.“ Totéž tvrdí ve svém 
„Slovníku“ Riemann (Musiklexikon, str. 512.) o kvartsekstovém 
akordu g—c—e, a jest to po jeho náhledu především čistá kvarta, 
jež chová v sobě tuto dvojakosť. Jsou-li toto výsledky „positivního 
živlu“ Oettingsenova, pak věru nené proč měly by máti přednosť před 


*) Jmenovitě sluší v té příčině uvésti H. Schródera a W. Schella, kteří v nej- 
novějsí době snaží se znovu vzkřísiti zavrženou hypothésu o existenci tónů 
spodních (Der Klavierlehrer, 1887, str. 162., 193. a 206.), dovozujíce, že 
na violoncellu při prudkém škrtnutí smyčcem povstávají tóny spodní, ač 
prý jsou to „tóny prašeredné, zvuku ohyzdného, jejž bylo by teprve potřebí 
nějakým způsobem zušlechtiti.“ Pokusy jejich jsou tak málo přesvědčivy 
a tak směle založeny, že nelze k nim přihlížeti vážně, ana spíše blízka 
jest otázka, zdali ony prašeredné zvuky, vylouzené násilným trhnutím 
smyčce, jež nad to dle Schella nečiní určité řady kolísajíce rozmanitě 
ve své výšce, jsou vůbec nějakými tóny neb zvuky hudebními, jimž dle 
výpovědí Schellových asi měrou nepatrnou se podobají. 


230 Karel Stecker 


Helmholtzovou „větší neb menší mírou dissonance.“ — Tolikéž proti 
výpovědím následujícím a jiným podobného obsahu u mladších stou- 
penců theorie zastupování zvuků jest nám ve smyslu dřívějších našich 
vývodů se ohraditi. Hostinský (Nové dráhy ete., str. 25., 33. a 48., 
též Die Lehre v. d. mus. KL., str. 66., 72. a 88.) píše: 

a) „Dva tóny, které jsou podstatnými součástkami téhož hudeb- 
ního zvuku, nazýváme přímo příbuznými. “ Jest tudíž dle toho vzhledem 
ku zvuku c:c—b, e—b a b—c přímo příbuzno, c—es, e—f, c—a, 
c—as nikoliv, na př. 


+ + 
TT ARE NOK E ARA, E TEAC 
| <“ o—1— 
. : —r 6 
— = n nt z 
atd. 
— 
F TOEK E 5 ZK PB IRT Kosina ně Zion 
DP === = ZE 
ZTE ETS KONEN i P 
= = = = 
= 0 m 


Tóny f* a a! nejsou podstatnými součástkami zvuku c, tedy 
nejsou S ním přímo příbuzny. 

b) „Současné znění dvou přímo příbuzných tónů jest konsonance.“ 
Následovně jsou c—d, e—d a d—c konsonancemi, nikoliv však c—es, 
c—f, ©—a a e—es. 

A přece, tušíme, nebude nikdo tvrditi, že ve příkladě sub a) 
uvedeném kvarta a seksta jsou dissonancemi. Činí-li dojem uspokojivý 
čili nic, nepadá zde na váhu: slušíť vždy ostře rozlišovati pojmy 
„konsonance“ a „libozvuku smyslového.“ 

c) „Každý konsonantní interval zastupuje onen. zvuk, jehož 
úryvkem jest.“ Interval e——g" jest úryvkem jak zvuku C, tak zvuku 
A,; který z obou zvuků tedy vlastně zastupuje? Snad přece ne oba 
zároveň? Který zvuk zastupuje tercie c?—es* ve příkladě následu- 
jícím ? 


=== — === 
G LZEZE E FE“ 

Dle theorie zastupování zvuků jediné tónický zvuk As, dle 
„zvyku“ pak sluch má volbu mezi zvukem As a F; a přece sluch 
„nepředpojatý“ bude se zde ihned domáhati tóniky c, v čemž jej 
také další postup utvrdí. Nepřikloní se tedy, jak přirozeno, ani ke 
zvuku As ani F, nýbrž nejspíše ke zvuku c, jejž interval c*—es“ ani 
Deso nP: 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 231 


dď) „Tyrdý trojzvuk (na př. c—e—g) zastupuje zvuk svého zá- 
kladního tónu.“ Totéž činí též tak zvaný dominantní čtverozvuk 
C—e— g—b, pětizvuk c—e—g—d—d a j. 

e) „Měkký trojzvuk (na př. e—es—g) není čistým, bezúhonným 
zástupcem zvuku svého základního tónu, nýbrž předvádí nám zvuk 
ten zkalený, zastřený dvěma jinými zvuky (malé vrchní tercie es 
a velké tercie spodní as) “ Zastupují-li tvrdý trojzvuk (c—e—g), 
čtverozvuk (©—e—g—b) a pětizvuk (c—e—g—b—d) zvuk svého zá- 
kladního tónu, tož zastupuje jej také čtverozvuk e—e—g—4h a ob- 
sažený v něm trojzvuk e—g—h jakožto 10., 12. a 15. partialní tón. 
A tímto způsobem stává se zbytečným onen věru násilně přivlečený, 
těžkopádný výklad „zkalenosti a zastřenosti“ měkkého trojzvuku po- 
mocí zastupování zvuků. Theorie zastupování zvuků nereflektuje zde 
na výklad konsonance měkkého trojzvuku jako 10., 12. a 15. sou- 
částky zvuku. Proč? Snad pouze proto, že v praktické hudbě sou- 
částky tak daleké se odstraňují, any působí rušivě? Z tohoto důvodu 
asi nikoliv, nýbrž předem proto, že by tato theorie musila logicky 
přiznati větší míru konsonance souzvuku na př. e—fis—g (10:11:12), 
nežli souzvuku e—g—h (10:12:15), skládajícímu se ze součástek 
vzdálenějších. Zvyk sluchu, pojímati za dokonalejší konsonanci souzvuk 
součástek 10., 11. a 12., ve zvuku mohutněji zastoupených než součástky 
10., 12. a 15, přirozeně k tomu nás by vésti musil. 

Nad míru závažné jsou však pro naše vývody dvě věty Hostin- 
ského (Nové dráhy etc., str. 19.): „K zastupování zvuků není potřebí, 
aby zvuk byl úplný, poněvadž sluch náš ť zvuky kusé, neúplné přesně 
rozeznává; c-zvuk zůstává jím 1 tehdáž, scházejí-li mu jednotlivé sou- 
- částky ano i součástka prvá (tón základní)“ ... 

„Budiž dále s důrazem podotknuto, že kusé, z konsonantních 
intervalů vznikající zvuky doplňují řadu svých součástek do hloubky 
svými tóny differenčními (bez rozdílu, jsou-lt tyto primární, sekum- 
dárné atd.); ačkoliv tyto tóny jsou jem slabé a pouze na některých 
nástrojích zřetelněji vystupují, sluší v nich přece spatřovati důležitou, 
poněvadž objektivně danou oporu naší nauky“ (roz. zastupování zvuků). 
Tím získáváme pro naši úvahu následujících veledůležitých důsledků : 

1. Theorie zastupování zvuků musí opětně, chtíc býti důslednou, 
-ve svou nauku o konsonanci pojati intervaly, jež vznikají mezi sou- 
částkami vzdálenějšími (výše součástky 8.), byť i tyto v praktické 
hudbě zřídka se objevovaly, poněvadž sluch náš jednak i zvuky kusé 
zcela přesně rozeznává a po druhé součástky vyšší ve přirozeném 
| složení zvuku, byť i slabě zastoupeny, tož přece objektivně jsou dány. 


232 Karel Stecker 


2. Pojímá-li Hostinský jednotlivé intervaly jako neúplné zvuky, 
jimž po případě součástky spodní scházejí, též vyplývá z toho nutně 
pro theorii konsonantních akordů následující: 


SES 
čj k M NÍ = 


t. j. svovnáme-li spolu trojzvuk tvrdý a měkký, a béřeme-li zkouma- 
jíce jich konsonanci dle zastupování zvuků zřetel též ku primárním, 
sekundárním atd. tónům differenčním, této „důležité, poněvadž objek- 
tivně dané opoře“ téže theorie, objevují se nám pro zmíněnou theorii, 
jak ze příkladu zřejmo, výsledky přímo zdrcující, jež netřeba věru šíře 
rozváděti. Budiž jen ještě mimochodem uvedeno, že Hostinský na 
jiném místě souhlasně s Oettingenem zastává náhled zcela opačný. 
Tytéž tóny kombinační totiž, jež jsou zde „důležitou, objektivně danou 
oporou zastupování zvukův“, zasluhují na jiném místě povšimnutí ve 
příčině nikoli harmonické, nýbrž pouze instrumentální (Oettingen, I. c. 
str. 30., Hostinský, Nové dráhy ete., str. 12.) — Ostatně podotý- 
káme s důrazem, že právě onen výklad zastřenosti zvukové velmi málo 
jest na prospěch theorii zastupování zvuků; neboť tvrdí-li někteří její 
stoupenci, že na př. měkký trojzvuk c—es—g jest konečně „přece 
jenom tónickým c-zvukem, a sice a poťtiori, totiž převahou zvuku c“ 
(Hostinský, L. v. d. mus. Kl., str. 88.), mají pravdu jen tak dalece, že 
zvuk c zde skutečně o něco mohutněji je zastoupen nežli zvuky es 
a as. Jiná však nad pomyšlení důležitá a zde jediné rozhodující jest 
okolnost, zdali míra zastoupení zvuku c v našem případě je poměrně 
tak veliká, žeby oba rušivé zvuky es a as, zastoupené terciemi, při 
tom skoro zúplna nepřicházely k platnosti a mizely, jak v pravdě 
srovnávati by se mělo se skutečností. Přihlédněme k věci blíže. Zvuk 
c zastoupen jest kvintou, jež v řadě svrchních tónů objevuje se jako 
součástka 2. a 3., zvuk es velkou tercií a zvuk as tercií malou, jež 
objevují se v řadě tónů svrchních jako součástky 4. a 5., a po té 5. 
a 6. Bude tedy při stejné jinak intensitě všech tří znějících tónů na 
jistém nástroji (na př. na klavíru stejnou silou všech částek udeřený 
trojzvuk c'—es'—g") poměrná mohutnost zastupovací zvuků c (za- 
stoupeného součástkou 2. a 3., c-—g"), Es (zastoupeného součástkou 
4. a 5., es'—g") a As, (zastoupeného součástkou 5. a 6., e'—es'), 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 233 


stavíme-li základní míru zastoupení jistého zvuku v intervalu um- 
sona na roveň jedničce, dle místa, jaké vykázáno příslušným inter- 
valům v řadě tónů svrchních, ve případě nejpříznivějším: 
obě s oo 30, 10235 2 

klademe-li zastupovací mohutnost zvuku c na roveň 10, bude zvuk 
Es naň působiti mohutností 3 a zvuk As, mohutností menší, 2. Po- 
kládáme-li tedy ve theorii zastupování zvuků trojzvuk na př. c—es—g, 
zastupující 3 zvuky, přes to za zvuk jeden, totiž za „tónický c-zvuk 
zkalený “ budou při uvedené zastupovací mohutnosti zvuku e = 10 
naň působiti kalící, rušivé živly es a as společně poměrnou mohut- 
ností 5, čímž by arci zvuk c povážlivě byl alterován, zkalen měrou 
více než citelnou, zastřen hustou mlhou, zkrátka míra jeho konso- 
nance jakožto c-zvuku ve čheori zastupováné zvuků srazila by se na 
míru nepoměrně malou. Netřeba nám snad opět a opět dokládati 
a se zvláštním důrazem znovu k tomu poukazovati, že stanovíce toho 
druhu resultáty máme neustále a výhradně na zřeteli důležitou okol- 
nosť, že theorie zastupování zvuků tímto způsobem, a jediné tímto 
způsobem vykládá konsonanct měkkého trojzvuku, nemajíc po té čeho 
jiného se přidržeti. Zmiňujeme se o tom zté příčiny, aby snad nebylo 
nám náhodou mylně rozuměno; mluvíťt také Helmholtz o zastřeností 
zvuku c v trojzvuku c—es— g (1. c. str. 478.), anižby však jen z da- 
leka v tom chtěl spatřovati nějaký důvod pro konsonanci trojzvuku 
měkkého, kterouž u Helmholtze zcela jinde sluší hledati. Při troj- 
zvuku tvrdém i měkkém jest u Helmholtze míra konsonance totožná, 
pouze tónický význam trojzvuku měkkého poněkud je porušen, kdežto 
dle theorie zastupování zvuků je trojzvuk tvrdý úplnou konsonancí, 
trojzvuk měkký po té stojí na nejkrajnějších hranicích konsonance 
a dissonance: vlastně přísně vzato, jest silně dissonantní právě z toho 
důvodu, že nezastupuje zvuk jeden, nýbrž zvuky úřť, jsa jen za ně- 
kterých výhodných podmínek měrou v celku nepatrnou konsonantním 
t. „a potiori.“ Tu podstatně rozchází se Helmholtz s uvedenou theorií, 
a přiznejme hned, že k velikému prospěchu vlastnímu: u něho troj- 
zvuk měkký jest za všech okolností naprostou konsonancí, neodvislou 
od větší neb menší zastřenosti tónality, konsonance a tónický význam 
jsou u něho věci zásadně různé; ve theorii zastupování zvuků stoupá 
a klesá konsonance parallelně s větší neb menší zastřeností zvuku tó- 
mckého, konsonance a tónický význam stojí zde v nerozlučném svazku 
příčinném! Jest zde tedy měkký trojzvuk za okolností zvlášť pří- 
- znivých konsonancí, rušivými živly mírněji zastřenou, za okolností 
nepříznivých konsonancí docela zastřenou čili správněji dissonamcí, 


234 Karel Stecker 


začasté až příkrou. Konsonancí však, jakou jeví se býti měkký 
trojzvuk u Helmholtze a ve skutečnosti, není ve theorii zastupo- 
vání zvuků nikdy, an? za okolností nejpříznívějších. Upozorňujeme 
krom toho, že podobnými výklady popřává si theorie zastupování 
dosti dalekých licencí vzhledem ke svým základním zásadám. Troj- 
zvuk měkký, jak patrno, skládá se ze 3 konsonantních dvojzvu- 
kův; Hostinský pak shrnuje vývody své o konsonantních dvojzvucích 
v tato slova: „Každý konsonantní dvojzvuk představuje nám jeden 
zvuk hudební, jenž od všech ostatních na tomtéž základním tónu 
spočívajících liší se pouze kvantitou svých součástek, a má proto na- 
nejvýš jinou barvitosť, ne však jinou platnosť zvukovou“ (Nové dráhy 
ete., str. 20.). Proto není ani příliš radno ani správno, intervalům troj- 
zvuku měkkého jen tak zhola přidělovati jinou zvukovou platnosť 
„a potiori,“ než jaká jim náleží, není-li závažnost a odůvodněnosť 
podobného jednání okolnostmi zvlášť příznivými doložena a nepopí- 
ratelně ověřena. 


Choulostivosť výkladu této theorie jeví se býti ještě více do 
očí bijící ve případech následujících (čís 2. a 3.): 


Vezhodnoc 

n 2. S = 
Z | o 
== == = 


Případ 1. jest onen, jejž právě jsme vyložili. — Ve 2. pří- 
padě jest zvuk c zastoupen součástkou 3. a 4. (g'—c?), zvuk Es 
součástkou 4. a 5. (es'—g") a zvuk As posléze 3. a 5. součástkou 
(es"—c*). Který tónický zvuk vlastně a potiort zastupuje «-moll-troj- 
zvuk v tomto svém složení? Patrně asi zase c-zvuk, zastoupený 
kvartou, leč zvuky Es a As, zastoupenými velkou sekstou a tercií, 
skoro k neviditelnosti zastřený. Ještě daleko nápadněji má se věc ve 
příkl. 3. As-dur-trojzvuk je konsonancí, poněvadž lze jej po případě 
redukovati na zvuk jeden, t. tónický zvuk As; ; jaké zvuky však za- 
stupuje předcházející jemu c-moll-trojzvuk? Zajisté opět zvuk c sou- 
částkou 2. a 3. (c-—g"), zvuk Es součástkami 4. a 5. (es'—g"), 4. 
a 8. (es'—es?), 5. a 8. (g'——es?), zvuk es' součástkami 1. a 2. (es'—es?), 
1. a 4. (es'—es*), zvuk es* součástkou 1. a 2. (es*—es*) a zvuk As, 
součástkami 5. a 6. (e'—es"), 5. a 12. (c*—es?*) atd. Který tónický * 
zvuk zastupuje zde c-moll-trojzvuk, při stejné jinak intensitě všech 
5 zaznívajících tónů? Není-liž dle theorie zastupování zvuků pra- 
vděpodobno a důsledno, že a potiori jediné zvuk Es, různými svými. 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 235 


oktávami tak nepopíratelně mohutně zastoupený a zvuk c nadobro 
zastírající? A kterak lze potom vysvětliti konsonanci akordu, o nějž 
jde, pozbývá-li platnosti zásada, dle níž „měkký trojzvuk je konso- 
nancí proto, poněvadž a potiort zastupuje zvuk svého základního 
tónu a tudíž přece jen jest tónickým zvukem,“ podobně jako trojzvuk 
tvrdý ? Důsledně vzato, zastupuje trojzvuk měkký ve příkl. 3. „a po- 
tiori“ jediné zvuk s; bylo by tedy vlastně pramálo vážné, chtíti 
takto složený c-moll-trojzvuk pokládati za konsonanci, an „a pottori“ 
tómckým c-zvukem není. Toť jsou nutné konsekvence zmíněné theorie, 
pravdě ovšem se příčící: neboť i laiku samozřejmo, že akord ten 
vzdor všem uvedeným důslednostem jest a zůstane konsonancí bez- 
vadnou, s tónikou c. — Eklatantním, sem tolikéž se vztahujícím do- 
kladem jest příklad, uvedený výše na str. 230. sub. a), o němž šíře 
se rozepisovati bylo by zbytečno, ana věc je zcela jasna. 

Obracíme zvláštní pozornosť k toho druhu složitějším případům 
jakožto k chorým stránkám theorie zastupování zvuků, kde důslednosť 
zavádí nás až do krajností nejzazších. Jak jednoduchý a jasný u při- 
rovnání s tím ve všech případech jeví se býti výklad Helmholtzův. 
A připustili-li bychom snad, žeby ani Helmholtzův výklad ve všem 
nebyl dokona postačitelný, tolik aspoň je jisto, že toho druhu názory, 
jak je skýtá theorie zastupování zvuků, nemohou ami z daleka jemu se 
blážiti, tém méně ovšem jej nahraditi! 

f) „Dissonance je současné znění 2 tónů nepřímo příbuzných.“ 
Vrátkosť této definice sama sebou vyplývá ze všeho, co jsme dosud 
pověděli... 

Hostinský mimo to odhaluje novou, „zvláštní a pro hudební 
theorii velice důležitou vlastnost našeho sluchu,“ kterouž zove jeho 
„optémismem“ (Lehre v. d. mus. KI., str. (1.), vlastnosť to, jejíž po- 
mocí tam, kde vzhledem k harmonickému výkladu intervalů různé 
vyskytují se možnosti, neomylně s to je stanoviti, zaznívá-li na př. 
Č—es a ne e—dis. Okolnosť tato tím pozoruhodnější nám býti se jeví, 
poněvadž týž autor tvrdí, že „sluch hudební netemperuje.“ Poněvadž 
tedy náš „netemperující sluch“ rozdíl mezi dis a es okamžitě musil 
by znamenati, byl by dle toho „optimismus“ vlastností, jíž příroda 
obdařila sluch náš zcela darmo. V tomže smyslu a souhlasně s tím 
uvádí Hostinský též na str. 49. spisu posléze citovaného: „Objevuje-li 
se ve průběhu skladby malá seksta c—as, poznáváme ji ihned jako 
malou sekstu, i byla-li by sebe více rozladěna, a nezaměňujeme ji se 
zvětšenou kvintou -c—gis, ačkoli tato v temperovaném ladění zní 
stejně jako. c—as. Rovněž tak nezaměňujeme dissonantní f— gis s kon- 


236 Karel Stecker 


sonantním f—as.“ Tvrzení tato skýtají nám podnět k některým po- 
chybnostem. Uveďmež příklady : 


=== = == 
| = pe- = 
| 
1. i | P——— | I | atd. 
| k A 
(2 = E je === = 


Kdož troufal by si ve příkladě tomto rozeznati c*—as', když 
tamže zcela správně může státi též c'—gis*, jak z následujícího 
zřejmo: 


1 
. 


Což není snad příklad tento správný touž měrou jako předešlý ? 
Příklady jiné: 


| === === = 


doba Zd pla ZM a pol 


P u 


Kdo může ve příkladech a i b tvrditi cos určitého. Není-liž 
zde rozdíl čistě orthografický a nikterak zvukový? Právě ve příkladě 
b) vyhledávala by orthografie gis" místo as*, a přece sluch po celou 
dobu trvání tohoto tónu bude jej pojímati jako as* se vztahem k tó- 
nině f-moll, kdežto skutečně zní zde a jediné správno jest gés', roz- 
vádějící se k tónu a'. Zde by najisto onen „optimismus“ sluch náš 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 231 


zradil; nebo by snad měl zde místa jakýsi sluchový „pessimismus,“ 
jenž sluchu vnucuje tón as! na místě gis'? 

Sluch náš zde uveden v omyl a nezbývá mu než klidně vyčkati 
rozvodu, aby teprvé „ex post“ (!) s to byl stanoviti, zaznívalo-li gčs 


SA OPR 


nebo as! Sledujmež ještě jedenkrát příklad posléze uvedený v násle- 


„ZANE = né = Lk 
ZE E 0 0 P E m 
(ZPZE TES = = 
+ = atd. 
| ] | 
ba a 22 dm ke nei M J een 
-= B = 


Zní ve 2. taktu (v sopranu) gis! nebo as', ve 3. taktu (v base) 
cis nebo des, ve 4. taktu (v tenoru) gis nebo as? Sluch náš, jenž 
v podobných případech, kde jest možný dvojí výklad, dle Hostinského 
nikdy není na rozpacích, nevybředl by tentokráte opravdu ze spousty 
zmatků. Ve složitých, hlavně modulujících větách pozbývá tedy „opti- 
mismus“ významu. Než právě tak má se věc i při větách jednoduš- 
ších. Či může sluch náš „z vlastního popudu“ neomylně něco sta- 
noviti ve příkladech následujících ? 


-+ 
EO E A NÍ 
a) = jn JE m dna 0 
: je o 
| n AF 


Rozdíl týče se opět jenom pravopisu; tak může v prvém taktu 
všech tří příkladů státi i gis" i as*; „optimismus“ nemůže zde vy- 
ložiti pranic. 

Než připusťme, žeby, nehledě k uvedeným příkladům, vzhledem 
ku zvětšenému trojzvuku do jisté míry mělo platnosti tvrzení Hostin- 
ského; při pouhém tntervalu je zcela neodůvodněno. „Optimismus“ 
při intervalech nevysvětluje pranic; neboť z obou daných tónů malé 


238 Karel Stecker 


seksty (c—as), pokud se týče zvětšené kvinty (©—gis), bylo by tón 
hořejší lze snad pojímati jako gis tehdáž, postupuje-li náhodou na- 
horu; postupuje-li tón dolejší, může býti hořejší týmž právem gis 
jako as. A ani při prve zmíněném postupu hořejšího tónu není pra- 
vidlo bezvýjimečné, na př : 


Ve příkladě tomto je gis" úplně rovnoprávno S as*, a výklad je 
zcela libovolný. Či bylo by lze vysvětliti zde něco = ante“ nebo 
„ex post“? Nebo dokonce „přípravou“? A což musilo by gčs* býti 
připraveno? Snad tedy „zvukoslovem“ ? Co vysvětluje zvukosled a kte- 
rak? Přihlédněme jen k následujícím rozmanitým rozvodům zvětšené 
sekundy a kvinty (resp. malé tercie a seksty), abychom náležitě se 
přesvědčili o vrátkosti názorů Hostinského a úplné totožnosti přísluš- 
ných intervalů: 


J j = = She A 
=- EE R ET 
6 == == Ee, 
„+ P | p C az 5 ý zz = 
I! | | Pe  — 
(Re P 
E a m jh 1 JR | e 
= 5 hře: === 
| oa m 
SVA dl BE 
== 


FA pen JERNE) 
LT p 


vý“ Blubd tin 


atd. atd. 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 239 


Toho druhu dokladů bylo by lze uvésti celou řadu. Kdyby byla 
idea „optimismu“ možnou v rozsahu, v jakém pojímá ji Hostinský, 
musela by věc nutně míti se právě tak také při kvartě a kvintě 
čisté jako při zvětšené. Může-liž někomu našeptati jeho sluchový 
„optimismus,“ který tón zaznívá a po případě dissonuje v následují- 
cích příkladech ? 


1 2. 3 | 


== = a Ma 
m == 


Jak po té měla by se teprve věc při větách prudce modulu- 
jících !*) 

Přehlížíme-li obor všeho badání sem se vztahujícího, nelze 
nám než zaznamenati nápadnou neshodu v náhledech těch kterých 
autorů. Svorni jsou všichni uznávajíce váhu výzkumů Helmholtzových, 
nevzdávajíce se tím však vší akce offensivní. Právě naopak dávají 
místa přesvědčení, že zásady a poučky Helmholtzovy, určeny jsouce 
opodstatniti a důvody dotvrditi základy harmoniky, trpí všeho druhu 
nepodcenitelnými nedostatky. 

Prvým a zajisté ne nejmenším z nich jest E. Mach, jenž záhy 
(1866) prohlásil: „Nutně musí zde stávati ještě jiného momentu, 
jenž činí nás způsobilými rozeznávati poměr vzdálenosti dvou zvuků 
neodvisle od záchvějů a většího či menšího počtu tónů svrchních 
Tento moment pokládám za neznámý a nerozřešený.“ V nejnovější své 
publikaci „Beitráge zur Analyse der Empfindungen“ snaží se Mach 
postoupiti dále, poukazuje k důležitosti otázek: „Proč hudební po- 
city činířadu ?“ a „dle čeho poznáváme určitý interval ?“ Rozřešení těchto 
otázek shledává Mach v jistých pocitech vedlejších, t. zv. „pocitech 
přísadných,“ analogii to podobných zjevů při barvách, a domnívá se, 
že to jest asi ona dráha, jež snad by mohla vésti k cíli; které však 
jsou ony „fystologické živly“ označené jím jako pocity přísadné, 
toho, dokládá Mach, teprve se dopátrati bylo by dalším úkolem vědy 


*) A přece dle Hostinského „sluch hudební netemperuje.“ Netemperuje 
opravdu? V čem jiném konečně spočívá okolnost, že na př. sbor cvičených 
routinovaných zpěváků někdy ve vokální skladbě neustále klesá, než pod- 
statně v tom, že sluch za jistých okolností přece jen temperuje ? Anebo čím 
lze vysvětliti, že žádný zpěvák, byť i sluchu nejvytříbenějšího, není 5 to 
v C-dďur „čistě“ přednésti melodický postup na př. c—a—d—a, nýbrž 
vždy vezme d o něco níže, nežli jen tím, že sluch hudební temperuje? 


240 Karel Stecker 


hudební. Náhledy svoje v tomže směru naznačil Mach ostatně již r. 
1866: „Způsobilost sluchu rozkládati zvuky v tóny stanovena pokusy 
a prozkoumána dosti podrobné; než vlastností jiných, jež jeví se nám 
býti fakty nevysvětlenými, na př. smyslu pro výšku tónovou a pro 
intervaly, dosud hrubě si nevšímáno. K nim pilné obrátiti zření budiž 
předním úkolem budoucnosti“ (Einleitung in die Helmholtz'sche Mu- 
siktheorie, str. 88.). Jest skutečně s podivením nemalým, že tak 
mnohým cenným, povzbuzujícím ideám Machovým nebyla dosud vě- 
nována náležitá pozornost; kéž aspoň nyní tak se stane, po vydání 
studie dříve zmíněné. i 

Nejnebezpečnějším na nějaký čas odpůrcem Helmholtzovým 
zdál se býti Oettingen, jehož „Harmoniesystem in dualer Entwik- 
kelung“ svojí vábivou hypothésou o systému fónickém vlákal v osidla 
svá nejednoho nadšence pro poctivou snahu. Dnes, jak hned shora 
jsme podotkli, počítá se systémem fónickým vážně snad již jediný 
Riemann. Jeho a Oettingenovým vývodům věnoval Helmholtz (1. c. 
str. 498. a 587.) malou jen odmítavou a nevalně lichotivou zmínku. 

Další ještě podrobný výčet námitek, vznesených proti nauce 
Helmholtzově, byl by do únavy zbytečným, poněvadž v nejhlavnějších 
a nejdůležitějších bodech k nim s dostatek jsme poukázali. Pokud. 
různosti v náhledech odpůrců Helmholtzových se týče, budiž zde 
uveden výrok Machův, čelící proti Oettingenovi (Mendel, Mus. Con- 
versations-Lex., str. 125.) „Kdybychom měli zvláštní ucho pro výšku 
a zvláštní pro hloubku, tehdáž byly by převraty Oettingenovy nezá- 
vadny. Než smysl pro tónovou výšku není, bohužel, symetrický.“ "Také 
Riemann sám, jenž jinak svorně kráčí s Oettingenem, obrací se, což 
zdá se býti skoro k víře nepodobno, v jedné věci proti Oettingenovi, 
totiž pokud týče se ladění: „Ladění čisté naprosto není nutno, po- 
něvadž naše pojímání sluchové snáší se výtečně s poměry tempero- 
vanými“ (Mus. Syntaxis, str. VIII.) 

Lipps brojí proti Wundtově theorii příbuznosti zvuků, „pokud 
vztahuje se k výkladu harmonie a disharmonie zvuků a tónů“ (Psych. 
Studien, str. 112. a násl.) Stumpf opět praví o Lippsově studii „Das 
Wesen der musikalischen Harmonie und Disharmonie“ (Psychol. 
Studien, str. 92.—161.): „Spisovatel (roz. Lipps) obrací pozornosť 
k rhytmu, ležícímu ve kmitových poměrech tónů harmonických, jenž, 
anižbychom jej znamenali, musí prý působiti stejným způsobem jako 
rhytmus, jejž lze sledovati. Tato idea však setkává se s týmiž obtí- 
žemi, jež byly Helmholtzovi podnětem zavrhnouti bezděčné („unbe- 
wusst“) počítání kmitů. Positivní nauka Lippsova uspokojuje věcně 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 241 


pramálo.“ Připomíná-li po té Stumpf Lippsovi, žeby slušno bylo bý- 
valo, aby zpomněl v té záležitosti svých předchůdců Oettingena, 
Lotzeho, Macha, Báhra, Engela a j., tož nespočívá ve zmínce té 
výtka pouze Lippsovi, nýbrž nepřímo všem toho bádání se účastnivším 
vůbec. V podobném smyslu jako Stumpf vyslovuje se o Lippsovi též 
Hostinský (Vierteljahrsschrift, 1886, str. 250. a násl.). Na jiném 
místě uvádí Stumpf: „Bezděčné počítání kmitů a jiné toho druhu 
bezděčné činnosti nikdy nevolejmež ku pomoci; jsoutě to hypothésy, 
jimiž všeho, a právě proto také ničeho nelze dovoditi“ (Vierteljahrs- 
schrift, 1885, str. 347.) 

Vedle toho kárají mnozí složitou, nesrozumitelnou terminologii 
Oettingenovu, Riemannovu a j., jež jen oněm didaktikům pranic ne- 
překáží, kteří z výsledků činnosti své učitelské nemají přímé odpo- 
vědnosti. Zkušenost učí, že nejnadanějším hudebníkům úplně postačí 
minimum terminologické systematiky a že pro svoji činnost produk- 
tivní nepotřebují ani specifikace známých, podnes v učebnách školních 
náležitě respektovaných alterovaných akordů. Jednoduchost odpovídá 
zde účelu svému nejpříslušněji. 

Z celého tohoto chaosu sporných, navzájem se potírajících ná- 
hledů nevede spásná cesta. Nevyhovuje-li nauka Helmholtzova úplně, 
budiž nahrazena naukou, jež by dokonale a přesvědčivě vyčerpala vy- 
tčený jí úkol. Ze systémů pozdějších, zbudovaných na základech Helm- 

| holtzových, nevyhovuje žádný; názory v nich vyslovené jsou po většině 
| nejasny, tápají ve tmách, počítají se zjevy imaginárními, zkoušejí 
a hledají zde a onde potýkajíce se navzájem, takže věru není valnou 
rozkoší je podrobně sledovati. Proto neproviníme se, tuším, příliš 
a jen sobě posloužíme, přidržíme-li se prozatím ve vědecké nauce 
o harmonii toho, co na ten čas aspoň jest jisto a neklamno, totiž 
zase jenom nezvratných, na přírodovědeckém podkladě se zakládajících, 
objektivních pravd Helmholtzových. „Teprve výzkumy Helmholtzovy 
rozhodly v odvěkém zápasu a to způsobem takovým, že nyní theorie 
na vlastní nohy neodvisle jest postavena a tak zdokonalena, že i umění 
hudebnímu jest s to sloužiti za pevné zábradlí při jeho odvážném 
vystupování do idealních výší nebetyčných.“ „Známe-li barvitost roz- 
manitých nástrojů hudebních neb množství a poměrnou sílu svrchních 
tónů a máme-li zřetel při souzvuku k záchvějům a tónům kombi 
načním, které nejenom mezi hlavními tóny, nýbrž i mezi svrchními 
povstávají, můžeme a priori, anižbychom sluch brali ku pomoci, 
snadno rozhodnouti, kdy obdržíme libozvuk, a takfka vypočítati, jak 
-velký poměrně bude. Tuto výhodu poskytuje nám nauka Helmholtzova 


TR. mathematicko-přírodovědecká, : 16 


249 Karel Stecker 


vedle toho, že objasňuje a  odůvodňuje mnoho zjevů akustických, 
kterých dříve nebylo možná vyložiti“ (Studnička, Úvod do Helm- 
holtzovy theorie hudby, str. 6. a 53.) Opustéme-li i toto dalekosáhlé 
pole vymožeností Helmholtzových, pak jest nám jen konstatovati nevý- 
slovně trapné faktum, že nezbývá nám ami jediný moment, na němž 
mohli bychom stavěti a jehož s dobrým svědomím mohli bychom se 
přidržovati! — 
II. 

Stopujíce dnes vývoj umění hudebního shledáváme, že až do 
pozdního stol. 17. jest živým obrazem ustavičného boje proti inte- 
gritě a někdejší nedotknutelnosti modů církevních. Modus lýdický, 
mixolýdický, dórický a frýgický ponenáhlu ustupují modům jónickému 
a aeolickému, modernímu tónorodu tvrdému i měkkému, posléze 
zúplna s nimi splývajíce. Jest na bíledni, že ani jinak býti nemohlo: 
musilť každý hudebník jednou do syta se nabažiti oné věru mrtvé, 
nad jisté, vždy stejně jednotvárné niveau nikde se nepovznášející 
diatoniky. Jak hudebníkům, řekli bychom, aktivním, skladatelům, tak 
1 passivním, vnímavému obecenstvu, záhy zatoužilo se nevystihlých 
půvabů chromatu, koloritu, světla a stínu na poli hudebním; ducha- 
plné bry záměn enharmonických; všichni záhy zatoužili po volnosti, 
vybaviti se jednak z pout úzkoprsé diatoniky a jednak bezstarostně 
se přenášeti z těsných mezí určité tóniny po tóninách vzdálenějších, 
Tato valem v před se deroucí záplava chromatiky, úsilovná snaha 
rychle modulovati do tónin vzdálenějšího příbuzenství, nesla arci při- 
rozeně s sebou podmínku, sine gua non, t. zříci se „čestoty“ akustické 
a obrátiti zření k ladění temperovanému. Tak ztotožňuje již Luca 
Marenzio (1550—1599) v následujícím místě madrigalu „O voi, che 
sospirate“ as S gis, des 8 cis, ges S fis: 


EEE == == 
p CE 
E = =o = 
o LT —— E o— = 


o 


z = — 
m 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 243 


Totéž zříti u Girolama Frescobaldiho (1580—1644) ve Chro- 
matické toceatě, v Capricciu chromatickém atd., u G. Muffata, J. 
Chr. Bacha (16453) a D. Buxtehudeho. Po úplném nezdaru hojných 
pokusů s temperaturou pythagorejskou (o čistých kvintách, terciích 
však o komma — +% kmitočtu — vyšších: naše ladění nástrojů 
smyčcových !), temperaturou „tónů středních“ (meantome ol 
o čistých terciích, leč kvintách o čtvrtinu kommatu — 34; kmitočtu 
— nižších) a s četnými toho způsobu odrudami temperatury nerovno- 
měrné podařilo se na sklonku stol. 1%., jak se všeobecně za to má, 
O. Werkmeistrovi*) sestaviti temperaturu rovnoměrnou, jež rychle zdo- 
mácněla po všem světě hudebním, ana důležitost její a stránka pra- 
ktická ihned všem přátelům umění hudebního jevila se býti samozřejmou. 
Mezi prvými, kdož jí energicky se ujali, byl J. Š. Bach svým „Tem- 
perovaným klavírem.“ Nuž, žehnejmež okamžiku, jenž přinesl ovoce 
tak vzácné! Pouze zavedením rovnoměrné temperatury umožněno se- 
třásti tisíciletá pouta diatoniký; jí rozbřesklo se náhle na obzoru 
hudebním a před udivenýma zrakoma našima s rychlostí úžasnou 
vyrůstá řada velkolepých, epochálních děl héroů hudebních od Bacha 
až k Wagnerovi. 

Spokojenosť s vymožeností temperatury rovnoměrné na dlouhý 
čas byla všeobecná, a ještě dnes s rostoucí zálibou nasloucháme ve- 
lebnému souzvuku orgánů hudebních... Tu náhle zrodí se muž, 
jemuž podaří se dopátrati se „onoho vědeckého podkladu, v němž 
hledati sluší pravou příčinu konsonance a dissonance zvuků hudebních.“ 
Všechen svět sklání se před ním. Ihned hotoví se hudebníci k činu, 
hodlajíce své empirické nauce dodati pevné opory Helmholtzovy. 
S úsměvem stopují stoupenci vědy, hudební učenci, tuto naivnosť 
umělců, tkouce: „Helmholtz předpokládá zvuky hudební v jich při- 
rozené čistotě. Zvuky vaše však nejsou čisty, a musí nutně záchvěje 
způsobiti tam kde Helmholtz dovozuje shodu (koincidenci). Jeho 
výklad tudíž nelze nijak vztahovati k umění vašemu. Rozvažte jen 
bedlivě a k srdci sobě vezměte rady Helmholtzovy, a vraťte se do lůna 
soustavy přirozené; tehdáž bude hudba vaše čista a vaše nauka spo- 
čívati bude na základě vědeckém. Jakým způsobem ovšem onen návrat 
provésti a uskutečniti, toť již vaše věc.“ — 


*) Budiž zde jen zpomenuto prvého podnětu v tomto směru, totiž rozdělení 
oktávy na 6 celých tónů, na př. c, ď, e, fis, gis, ais, his — c neb 12 půltónů 
Aristoxenem Tarentským (ve 3. stol. po Kr.). Dle Ellisa byla prý asi tem- + 
peratura známou již o několik století dříve v Číně (Vierteljahrsschrift, 
1886, str. 511.). 


16* 


244 Karel Stecker 


V tomže směru jako Helmholtz vyslovuje se M. Hauptmann 
ve své studii „Temperatur“ (Chrysander, Jahrbůcher etc., I., 1863.) 
Horuje pro čistotu zpěvu bez průvodu u školených, vzdělaných zpě- 
váků dává výrazu přesvědčení, že i houslisté ba i hudci nástrojů 
dechových zcela mimovolně, „nevědomky“ vždy uhodí interval čistý, 
a že zajisté dovedou zcela správně postihnouti nutné „modifikace“ 
výšky tónové (1. c. str. 30. a násl.) Totéž odhalil o 10 let později 
H. Bellermann (Grósse der mus. Intervalle). „Modifikace“ Haupt- 
mannovy odpovídají zde „pohyblivým stupňům“ Bellermannovým, 
jenž tolikéž, pokud „zpěvu bez průvodu“ se týče, pojí se těsně k ná- 
zorům, jež dávno před ním byl projevil Hauptmann, takže o prioritě 
jich ideí tenkráte snad nejlépe rozhodl by letopočet, v našem případě 
arci v neprospěch Bellermannův. Dojem jeho kolísavých („pohyblivých“) 
stupňů nemůže býti než neodolatelně komický. Jakým způsobem ve 
praktické hudbě sluší jich užívati, o tom dává Bellermann, příkladem 
uváděje následující místo z Mozartova „Ave verum corpus“ (motetto 
pro smíšený sbor s průvodem orchestru) tenoristům pokyny, by vy- 


—— = 
l Ves 43 - immotatum etc. 
ba | lz | 

PE EE Ae PSono 
|= 2 = EEE S 


skytující se tu přechod z A-dur do F-dur čistě byli s to provésti. 
„Místo 

= = — 
sluší ve 2. taktu správně zpívati: 


== 


Za tím účelem postoupiž zpěvák prve 0 prostředné diésis (343%) na- 
horu a po té teprve o lémma — jenom nikoliv 0 apotomé! — dolů 
ku tónu c“ (1. c. str. 53.). Pozoruhodno jest, že Bellermann v této 
příčině ve svém díle „Der Contrapunkt“ hájí pravý opak toho, co 
tvrdí ve spise „Grósse d. mus. Int.“ Tak příkré střídání zásad ovšem 
nepřispívá valně, získati mnohým Bellermannovým výzkumům zvláštní 
úcty. Ve případě prve uvedeném habeat sibi! — tu však maně na- 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 245 


skytá se nám otázka, jak asi vypadala by, dle předchozího návodu 
Bellermannova zřízena, orthografie pěveckých úloh v operách Wa- 
onerových? Či měl snad R. Wagner tvoře svá epochální díla na zře- 
teli zbožná přání Helmholtzova, Hauptmannova a Bellermannova ? 
A srovnejmež s tím ještě následující výpovědi Stumpfovy: „Vzdor 
názorům Aristoxenovým a všech moderních a řeckých pěvců umělců 
zůstává ústrojí hlasové daleko za ústrojím sluchovým. “ Aristoxenus 
sám pokládá diési, čtvrťtón, za nejvyšší výkon pěvecký, leč pokládá 
za nemožné, zazpívati tři po sobě sledující diése. Já (roz. Stumpí) 
nejsem s to zřetelně napodobiti dva tóny, jež líší se o méně než 
čtvrť tónu, jakkoli jich rozdíl, zaznívají-li ve střední poloze, snadno 
znamenám ... Povšimněmež sobě neobyčejné jemnosti v rozeznávání 
tónů, jež z pravidla bývá vlastností cvičených hudebníků, a srovnej- 
mež s tím mohutnost rozeznávací pro pocity svalové: diskrepance 
je na bíledm“ (Tonpsychologie, str. 162. a 119.) Zajisté ne- 
mýlíme se tvrdíce, že Helmholtzem zastávaný a vřele doporučo- 
vaný návrat ku soustavě přirozené nelze v praxi provésti jen tak 
snadno a hladce. Theorie a praxe, věda a umění, výsledky matema- 
tické přesnosti a staleté empirie jsou zde polárními protivami, dia- 
metralními body kruhu. Angličtí generálové — (Helmholtz zmiňuje 
se na str. 664.—670. svého díla o pilné snaze generála Perroneta 
Thompsona a R. H. M. Bosangueta zjednati půdy ladění čistému ; 
budiž tu jen mimochodem připomenuto, že „enharmonické varhany“ 
Thompsonovy mají pro jednu oktávu 65 klávesů, Bosanguetovo har- 
monium dokonce 84 klávesů !) — postupují až příliš zvolna, nejsouce 
nad to ani s to aspoň koncertní síně své vlasti vydobyti vytrvalým, 
nezlomným svým snahám; a nikdež ani stopy nějaké kýžené pomoci. 
Bude to asi jéště vymáhati drahně času, než splní se (?) tužby Helm- 
holtzovy; prozatím však, pokud nedozírně daleka je všecka naděje na 
jich uskutečnění, nezbývá nám než dobrovolně se zříci onoho dobra, 
jehož skýtati nám má soustava čistá ;*) kéž co nejdříve tak se stane 
Nám však, kdož v neblahé této době jsme se zrodili, budiž zatím 
útěchou pevné přesvědčení, že svrchní tóny konsonance temperované 
dle dosavadních zkušeností nikdy nepůsobí takových záchvějů, jež by 
konsonanci činily dissonancí. „Při temperovaných intervalech, tercii, 
kvartě, kvintě a sekstě, nesplývají sice tóny svrchní zcela přesně 


*) Uvádí-li Engel (Aesthetik, (str. 18. a 292.), že jedině správnou, ze základ- 
ních intervalů odvozenou stupnicí není ani stupnice 12tónová ani 53tónová, 
nýbrž stupnice „nekonečná“, jest výrok ten sice theoreticky bezvadný ano 
jediné správný, ale v praxi — říše bájí! 


246 Karel Stecker 


s týmiž tóny intervalů čistých, leží však navzájem tak blízko, že po- 
měr ten od konsonance čisté velmi ztěžka lze vozeznati“ (Mach, Ein- 
leitune in die Helmholtzsche Musiktheorie, str. 93.) Rozdíl mezi 
kvintou přirozenou a temperovanou činí 0,00166, neboť 
čistá kvinta — 1,50000 a 
temperovaná kvinta — 1,49834 
* a rozdíl tudíž © 0,00166 t. j. při kvintě na př. a—e', 
činí-li a* za sekundu 455 dvojkmitů, vzniká difference jedné třetiny 
jednoho kmitu. Činí-li totiž a* 435 kmitů, činí a polovici (2175). Ve 
případě, kdy e" jest ku a čistou kvintou, jeví se nám poměr — 
PÍT 2904 
í « — 32625. 
Čistá kvinta činí tudíž kmitů 32625 
kvinta temperovaná 325:889 
a rozdíl: ©0361 

Při kvintě a'—e* differují přirozené a temperované ež o 0722; 
jest tedy temperované e* o sedm desetin jednoho kmitu nižší než při- 
rozené. Rozdíly takové jsou věru až přespříliš nepatrny, než aby 
z nich někdo byl na váhách, sluší-li temperovanou kvintu pokládati 
za úplnou konsonanci čili nic, ani tehdáž, „byl-li by jeho hudebním 
studiím podkladem zpěv bez průvodu“ (Bellermann.) To doznává 
i sám Hauptmann: „Činí-li kvinta 1500 kmitů na 1000 kmitů tónu 
základního či pouze 1498, nevadí její jasnosti a srozumitelnosti 
pranic a lze ji bez ostychu pojímati jako kvintu čistou“ (Chrysander, 
Jahrbůcher ete. I., str. 37.) 

Našemu, t. j. hudebnímu sluchu nepříčí se tudíž naprosto aku- 
sticky dokázáné záchvěje intervalů temperovaných, a s tímto faktem 
nám vždy v prvé řadě jest počítati; náš vlastní, „nepředpojatý“ 
sluch jest zde výhradným měřítkem. Obrací-li se v tom ohledě proti 
Helmholtzově theorii o záchvějích a příbuznosti zvuků mnohonásob 
ostří badatelů hudebních a vědecká půda, jedva získaná, tím způsobem 
pod nohama nám počíná kolísati a se ztráceti, setrvejmež klidně při 
ladění temperovaném; neboť čím jiní theorii Helmholtzovu snaží a do- 
mnívají se nahraditi, přivádí nás zase v týž nepřesný poměr, zde ku 
kmitočtům, tam k zjevům zvukovým. Není nám prý činiti s příbu- 
„ zností „zvukovou ,“, nýbrž s příbuzností pouze „tónovou“ (Lipps, Psy- 
chol. Studien, str. 158.), a sluší tedy dle toho znovu místa dáti the- 
orii, v níž „základem vší harmonie a disharmonie jsou jednodušší 
a méně jednoduché poměry kmitů mezi jednoduchými tóny.“ Námitkám 
proti matematické methodě Eulerově často vedeným, jakoby nepatrné 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 247 


rozladění oktávy, na př. 264:527'9, jež vůbec ani nelze pozorovati, 
jakožto poměr velmi složitý musilo účinkovati nepoměrně hůře, než 
na př. poměr 204:520 — 33:65, „nejvýš nepříjemný to disso- 
nantná interval“ (Hostinský, Lehre v. d. mus. Kl., str. 38.), lze odpo- 
věděti jediné v ten rozum, že při malé úchylce od matematické pře- 
snosti poměrů kmitů nejde vůbec o intervaly dissonantní, nýbrž 
předem o intervaly, jež by se zřetelem na vědeckou čheori (nikoli na 
obyčejný sluch) slouly intervaly rozladěnými; chybno tudíž zaměňo- 
vati nebo stotožňovati pojmy dissonance a rozladěmá. *)  Dissonancí 
nktávě ve směru zpátečném nejbližší jest velká septima ; se základním 
tónem činí na př. při 264 kmitech tónu základního poměr 264:495, 
poněvadž 294: 8: 15. Rozladění počíná při 527 kmitech, do- 
stoupí vrchole při 5115 kmitů, načež ponenáhlu klesá až ku 495 
kmitům, jimiž dostihne velké septimy. Teprve při těchto 495 kmitech 
nastupuje vlastní dissonantní interval velké septimy; vše, co předchá- 
zelo, bylo pouhým rozladěním dílem oktávy (521—511:5 kmitů) a dílem 
septimy (511'5—496 kmitů). 

Sluší tedy pilně od sebe různiti pojmy konsonance, libozvuku, 
nelibozvuku, dissonance a rozladění jako „věci podstatně různé.“ 
„Míra lahodnosti souzvuku nesplývá, jak již Cartesius jasně vykládá, 
v jedno s mírou konsonance“ (Stumpf; viz Vierteljahrsschrift, 1885, 
str. 347.) Zkušenost učí, že nepatrná míra rozladění působí přibližně, 
jako konsonance úplná, a ani sluch sebe bystřejší není s to je ro- 
zeznati. 

Opravdu závidění hodni jsou oni tergue guatergue beati, jichž 
citlivý sluch domnívá se jasně rozeznávati +35 půltónu (Vierteljahrs- 


120 
schrift, 1886, str. 513.), tedy na př. při a—b asi 0-1 kmitu, neboť: 
b — 230434 
a = 217500 


12-934: 120 — 0107. 
Stumpf, Engel, Joachim a j. jsou s to rozeznati při differenci 
0-1 kmitu i relativní výšku obou tónů! E. Luft příbližně jako Preyer 
rozeznává ve velké oktávě ještě '/„ kmitu (asi 5, půltónu), při c* až 
335 půltónů (asi 1 kmitu —Vierteljahrsschrift, 1888, str. 545.) Při všem 
respektu před „cvičeným“ sluchem uvedených učenců zní výroky toho 
druhu přece jen značně hyperbolicky! Či je snad někdo z nich též 


*) Že právě Hostinský tyto dva pojmy zaměňuje, tím podivnějším a nepochopi- 
telnějším býti se nám jeví, poněvadž týž autor v tomže spise (1. c. str. 47.] 
se zvláštním k tomu poukazuje důrazem, že „smyslový libozvuk a harmo- 
nický význam intervalu jsou dvě věci podstatně různé.“ 


248 Karel Stecker 


s to, při tremolu smyčcových nástrojů udati číslo opětovaného tónu? 
Lipps pojednávaje o „bezděčných rhytmech“ jednoduchých tónů (— 
„unbewusste Rhytmen,“ t. j. rhytmy, jež bezděky pojímáme, aniž 
bychom si toho byli vědomi —) výslovně podotýká, že „na nepa- 
trném jich přesmyknutí („Verschiebung“) pramálo záleží, ana prý 
přibližná stejnosť rbytmů přibližně tytéž služby musí konati, jako 
úplná“ (Psych. Studien, str. 100.) Ejhle, přece i z tohoto tábora stín 
laskavého pohledu na rovnoměrnou temperaturu! 

Příroda skýtá člověku spoustu surovin, jež jest mu ku příslušným 
účelům teprve zpracovati. Cín vymáhá přísady olova, jsa jinak velmi 
křehký ; stříbro a zlato přísady mědi, any jsou jinak příliš měkké. 
Démanty nabývají ceny teprve broušením. Bystřiny třeba opatřiti 
hrázemi, řečiště regulovati, řeky a moře spojovati průplavy. Tolikéž 
hudba nebyla lidstvu s hůry seslána jako dar hotový: člověk musil 
teprve spracovati třtinu, roh a p., chtěje z nich zhotoviti hudební 
nástroje, umělým způsobem připraviti střevo ovčí, aby mohl sestrojiti 
monochord jako pomůcku napomáhající zpěvu, určování partialních 
tónů a tónů přirozeného ladění. Sám sebou, zcela beze vzorů v pří- 
rodě, zrodil se gregorianský zpěv a styl Palestrinův. Byl však styl. 
Palestrinův možným a života schopným bez oprav? Pokusy fysikál- 
ními stanovil G. Engel, že „lidský hlas vůbec není s to, jistý tón 
držeti po delší dobu úplně stejně, s neměnící se, neporušenou čistotou“ 
(Aesthetik, str. 20). Jak málo asi v této příčině „čistě“ provozovali 
staří (ani „božského“ Palestrinu nevyjímaje) své skladby, kteří s hlasem 
zacházeli jako se surovinou, lze nejlépe souditi z četných vydržova- 
ných not, dlouhých not závěrečných, široce rozpředených, oddechu po- 
strádajících figur a ozdob atd..... 

Naši moderní spisovatelé odvozují tvrdou stupnici ze trojzvuku 
I., V. a IV. Stupně, jichž kmitočty vesměs činí poměr 4:5:6. Jest 
tudíž, jak zřejmo, kvinta zde pythagorejská, tercie však nikoliv, an 
by v tomto případě poměr nutně obnášel 64:81 a ne 4:5. 

Z tohoto způsobu odvozování stupnic vyplývá nejedna dosti 
choulostivá nedůslednost. Je-li na př. kvinta e—g rovna ?/;, měl by 
býti týž poměr též při kvintě d—a, a tudíž mělo by %, X */, rov- 
nati se */; t. j. velké sekstě e—a. Ve skutečnosti však jest % X *, 
= +4. Kde hledati toho příčinu? Jenom v poměru kvinty; neboť 
5/3: s — 39, t. j. kvinta d—a nečiní poměr 2:3, nýbrž 27:40. Má 
tedy ve tvrdé stupnici tón a se vztahem ku tónice c jinou výšku jako 
kvinta 2. stupně než jako seksta stupně prvého. Rovněž tak různým 
jeví se býti tón f jako malá tercie a čistá kvarta; nebot c—f = %, 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy budební. 249 


a d—f mělo by se rovnati “/;. Toho však není, an *|;:*/;, činí 37 a 
nikoli S/;; čítatel musil by v tomto případě obnášeti 32:4 místo 52 
Viděti opět, že v C-dur-stupnici jest f jako malá tercie 2. stupně 
o něco vyšší než jako čistá kvarta stupně prvého. Difference jak př( 
kvintě (d—a, */;:*%,,— 33), tak při malé tercii (d—f, *;:32-5j. 
činí vždy poměr 80:81 vzhledem k jich původní čistotě. Z toho plyne, 
že i v čisté, jednoduché, diatonické větě přicházejí tóny č. stupně, 
jimž doznati jest dle okolností jisté změny jich přirozené výšky. Vizmež 
příklady: 


(n —— z S —— u FEL PSE 
= 
Tón a' (příkl. 1.) sluší ve 2. kombinanci (d'—a") vzíti buď 
0 55 kmitočtu výše, nebo tón d'* o týž poměr níže, má-li kvinta 
d'—a' býti čista. Totéž platí o příkladě 2. vzhledem ku d'—f'. 
Příklad 3. skýtá oba právě zmíněné připady spojeny: tóny a" i f' 
sluší ve trojzvuku d'—f'—a' zvýšiti, nebo tón d* snížiti. Odtud tedy 
Hauptmanův dtssonantní („zmenšený“) trojzvuk na 2. stupni v tóno- 
rodu tvrdém (Die Natur der Harmonik und Metrik, str. 43.) Příklad 
4., rozšířený to pouze příklad 3., skýtá následující možnosti: 

a) buď sluší tón d* po obakráte o syntonické komma snížiti, 
pak ale nemáme celý tón c'—d* roveň */„, nýbrž */,,, což ovšem není 
správno; ladění temperované v tomto případě podává interval c-—d' 
čistěji nežli ladění čisté, ponévadž poměr mezi intervalem %; (1125) 
a celým tónem temperovaným (1:12246) jest 1: 099774, kdežto 
Bany a b3)0:987654 

b) aneb lze tón d* vzíti čistě (*/,), pak ale sluší tóny f* i a', 
má-li též trojzvuk d'—f'—a* býti čistý, po obakráte zvýšiti, čímž by 
v tomto příkladě arci i f* i a* čtyřikráte měnily výšku, což jest přímo 
absurdní; 

c) posléze lze oběma tónům /f* i a' nechati neustále touž výšku, 
tón d! však vzíti při tom přece čistě (*,). Tím bude se jeviti troj- 
zvuk d'—f'—a" dvakráte jako trojzvuk „dissonantní,“ poněvadž 
v tomto případě nečiní d:f:a poměr 10:12:15 (čili “/;:33:%%), nýbrž 
21:32:40 (čili %;:%/;:*/). V posledním tomto poměru jest i tercie 
(f) i kvinta (a) o '/;, kmitočtu nižší, poněvadž ve trojzvuku čistém 
musil by poměr ten zníti */;:“,X84:*/, X 84 (10:12:15). 

Dosadíce ve příkladě 3. a 4. místo výšek relativních výšky ab- 
solutní ve kmitočtech, obdržíme — vycházíme-li od a — 2175 — pro 


250 Karel Stecker 


prvý akord hodnoty o' (261) —' (348) — a'(435); pro akord druhý 
ve případě a): 
d' (290) — f' (348) — a*(435); 
ve případě b): 
d' (293-625) — f!(352-35) — a! (440'1875); 
ve případě c): 
d' (293-625) —f! (348) — a! (435), 

a v ladění temperovaném 

o* (258, 653) — d* (290, 327) —f' (345, 260) — a" (435). 

Srovnáme-li navzájem diference kmitočtů při jednotlivých inter- 
valech, dospějeme ku přesvědčení, že zastancové ladění čistého, jichž 
citlivosti vadí již rozdíl 0:1 kmitu, bezděky nuceni jsou vzíti za vděk 
ve svém velebeném čistém ladéní differencemi začasté daleko povážli- 
vějšími, na př. ve případě a) diferencí 3:625 kmitů při tónu d', a 
ve případě c) diferencí 435 kmitů při tónu f* a 5'1875 kmitů při 
tónu a* vzhledem k intervalům čistým. Ve případě posledním zněl 
by náš temperovaný trojzvuk d'—f"—a* skutečně čistěji, než jak nám 
jej podává ladění přirozené. Proto naplňuje nás podivem tím větším, 
že H. Bellermann při svých bezohledných úsudcích o ladění tempero- 
vaném činí v tomto případě, vida nezbytí, výjimečně ústupek věru 
až překvapující. Píšeť ve „Grósse d. mus. Int“ (str. 32.): „Pro 
praktickou hudbu, zpěv a nauku o skladbě, onen chybný interval 
27:40 neexistuje, nýbrž veškery kvinty, skládající se ze 3 celých 
tónů a půltónu, platí za intervaly úplně čisté“ Ovšem, alternativa 
je zde na snadě: buďto „pohyblivé“ d, anebo „falešnou“ kvintu po- 
kládati za čistou, — tertium non datur! 

G. Engel pojednávaje ve své Aesthetice (str. 304.) o tomže 
akordu tvrdí, že lahodí sluchu jeho právě jenom tehdáž, kdy skutečně 
je „dissonantním“; jenom tenkráte, kdy tercie a kvinta nejsou čisty, 
„zní akord ten tak, jak žádá si ho hudební cit.“ Ku podivu, kam až 
zavésti může člověka houževnatá jednostrannosť. Za takých okolností 
nelze se arci diviti, že Engelovi (l. c. str. 32.) na př. akord d—f— 
as—e zcela jinak zní v c-moll nežli v Es-dur, tam měkce, zde pádně. 
z toho jediného důvodu, poněvadž tón f v obou případech differuje o komma 
Š1/z20: Zvýšení tónu f o komma činí z měkkého akordu akord rázný 
a naopak! A což, povstává-li různý dojem téhož akordu po případě. 
1 v ladění temperovaném, kde obojí f nedifferuje pranic ? 

Nebo si snad (dle Hostinského) sluch náš ono f různým způ- 
sobem vykládá, brzy o komma výš brzy níže? Ráz skladby, celková ná- 
lada plynoucí z různosti charakteru tónorodu tvrdého a měkkého ne- 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 251 


padá zde na váhu, a rozhoduje zde výhradně matematika, pro kterouž 
sluch náš ani přesně není zřízen? 

Uveďme ještě některé důsledky, vyplývající pro ladění přirozené 
ze příkladů uvedených, a naznačené ve příkladech následujících: 


1. 

P A TEA VER MaM Sat: ASM 
== 
u u = C = = 

F | pí : 


Incidit in Scyllam, kdo v ladění přirozeném navrhuje ve příkl. 
1. pro druhý trojzvuk (d'—/'—a") uchýliti se od přirozeného d (*;) 
a snížiti je na "9/, (*/, X */,,); budeť z toho trojzvuk třetí ohe 
EMI POMĚT „2% ei 2: -Ja DA místo přirozeného */:*,: "| = 
3:4:5. Buď tedy snížením tónu d' o komma docílíme sice nm 
d'—/'—a" čistého, pak ale obdržíme „dissonantní“ trojzvuk d'—g'—A', 
jejž by Hauptmann důsledně dle terminologie obecně užívané nazvati 
musil trojzvukem „tvrdě zmenšeným“ ; anebo vezmeme tón d* roveň 
9/5, čímž trojzvuk d'—g'—h* sice bude čistý, za to však d'—f'—a' 
„dissonantní.“ Chtěli-li bychom při sníženém ď* míti trojzvuk d'—g'—h" 
čistý, musili bychom snížiti o komma i g" i A; pakby sice byly oba 
trojzvuky, i d'—f'—a' i d'—g'—h", čisty, za to však měli bychom 
předně chybný interval e*-—d' (od prvého z obou akordů příkl. 1. ke 
druhému — 1:%; X *9;,), a po druhé akord d'—g'—A* (a následu- 
jící e —g"—c?) celý o komma níže (d*:g":h'— X% :*, X: 
15 X 89). Tolikéž nemožnosť čistě provésti jednoduchý jónický závěr 
ve příkl. 2. leží na bíledni a není tudíž, čeho zvlášť bychom doložili. 
Tak vleče jedna nedůslednost za sebou druhou, horší prvé! 


S nekonečnými obtížemi, ano nemožno bylo by přednésti s ab- 
solutní „čistotou“ též následující nepatrnou jónickou větu: 


FEEFSFELE=FHF -AFA 


I jiných ještě nedůsledností budiž zde zpomenuto. Prvá v řadě 
svrchníoh tónů se objevující velká sekunda činí poměr */„, druhá %, 
třetí "9/, atd. atd. Který z těchto poměrů sluší vzíti v úvahu, sesta- 
vujeme-li intervaly, není v dotýčných případech lhostejno. Tercie e—e 
=% x",, nikdy však */;, X */, nebo %, X */; atd. Kdo chceš dodě- 
lati se poměru čisté kvarty, nebeř k tomu účelu poměrů *%, X */;, 
neboť výsledek je po té *'/,, a nikoli 4; ve případě tom lze vzíti 


252 Karel Stecker 


jen sekundu "“;, tedy "9; X |; — 43 — $. Stejně rozmanity jsou velké 
tercie (*/4, */, atd.) i tercie malé (%/;, '/; atd.); difference podobají 
se dřívějším. 

Sluší ještě vytknouti, že k odvození kvarty třeba vzíti půltón 

16/;, nikoli půltón v řadě svrchních tónů dříve se vyskytující ""/1y; 
nebot $X 11 =1iria4:X15— a- 

Pozoruhodno krom toho jest, že k utváření trojzvuku měkkého 
patrně dobře „se nehodí“ prvý v řadě svrchních tónů se objevující 
měkký trojzvuk 6:7:9, nýbrž teprvé poměry druhého 10:12:15. 

Postupujíce od Ci v čistých kvintách nahoru, dospějeme 12. 
kvintou k tónu his*, jenž jest o něco vyšší než nežli c*. Neboť staví- 
me-li Ú, na roveň jedničce, bude c* — 1 X 2" — 128 a hist—1X(9"— 
= 3554" ;tudíže?: ns — 12833453 1—524998: 53144 OG 
— to jest na každý kmit tónu c* připadá 1--0:01364 kmitu tónu 
his*, tedy o 0-01364 kmitu více. 

Podobně má se věc při postupech terciových. Měříme-li od tónu 
c po velkých terciích nahoru, dospíváme třetí tercií rovněž ku tónu 
his, jenž není co do výšky totožný s tónem c', neboť (5)* — !2*, vyšší 
oktáva však tónu c (71) rovná se 2 čili '2*. Nemůže tudíž býti ani 
kvinta ani tercie trojzvuku tvrdého čista. 

Soudili bychom snad právem, že jediné ono ladění může býti 
přirozené a pravé, jež odpovídalo by věrně původní výšce svrchních 
tónů: 

Ve stupnici tvrdé 

COA 1 OV OSC 
eba ee s dk 

a ve měkké 

C MOS OSM MM STO 00 
jk jatsjou pes, 

Než jen malý pokus poučil by nás záhy, že tím způsobem ne- 
vypředeme se z toho zauzleného pletiva. I toto ladění není, jako 
všecka předešlá, čisto a důsledno, a tudíž k našim účelům naprosto 
nezpůsobilé. 

Bezděky s úzkostlivostí se ohlížíme po nějakém východu z toho 
hrůzného bludiště: důmyslem, důvtipem lidským rozťat rázem gotrdický 
uzel a záře netušeného světla bleskem rozlila se po všem umění hu- 
debním ! 

Nepatrná jenom oprava, zavedení rovnoměrné temperatury, od- 
stranila okamžitě veškery v cestě stojící překážky. Instituce to přímo 
božská, uvážíme-li celý ten k zoufání spletitý chaos tak zvaného. 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 253 


čistého ladění. Jak nevystihlý vzlet jeví se ve všem umění hudebním 
od dob Bachových až na dobu Wagnerovu! Největší mistři oněch dob 
vytvořili díla nádherná, v pravdě velkolepá, možná jediné v systému 
temperovaném — bez „pohyblivých stupňů“ Bellermannových. Stati- 

sícové obdivovali se jim, kochali se na jich nevystihlých půvabech, 
- anižby jen ve snu pohřešovali ladění přirozeného. A právě tato arci- 
díla jsou to, k nimž neustále a zvláště pilné sluší míti zření. Dojista 
nebudeme chtíti celou onu řadu geniů a umělců světových poháněti 
k odpovědnosti před tribunál přirozeného ladění, nýbrž poctivou 
snahou každého na věci zúčastněného musí býti všechnu píli vynalo- 
žiti, aby divotvory umění hudebního v soulad uvedeny byly s princi- 
- piemi vědy. Třeba tu v prvé řadě pátrati po příčinách a důvodech, 
proč smyslový dojem libozvuku, temperaturou řekněme „poškozený,“ 
sluchu našemu nejen nevadí, mýbrž jej nad to v zanácení uvésti s to 
jest. Náhledy Hauptmannovy a Lippsovy, pokud sem se vztahují, výše 
jsme uvedli. K nim druží se nejen veliká, převážná většina umělců 
a učenců, nýbrž veškeren hudebně vzdělaný svět. Jestliže několik málo 
jednotlivců činí zde výjimku, což na tom záleží? H. Bellermann na 
př. „musí již předem v našem orkestru oželeti veškeru naději na ně- 
jaký skutečný libozvuk“; jemu také ovšem zní náš tvrdý trojzvuk 
C—e—g nepříjemně, jsa „snesitelný jenom hluchým (!) a individuím 
smyslů otupělých“ (— těmito epithety obmyslil Bellermann hlavně 
učitele skladby hudební a zpěvu — Grósse d. mus. Int., str. 45 a 63.) 
Věru více než důstojným jeví se tu býti Bellermann stoupencem svého 
mistra a učitele E. Grella. Grell ve svém posthumním díle, vydaném 
Bellermannem, zavrhuje veškeru instrumentální hudbu, rovnoměrnou 
temperaturu, a z nástrojů především varhany a klavír, poněvadž „tem- 
perované ladění jejich dvanácti stupňů skýtá holý dissonující surrogát 
skutečné harmonie“ ! (Ed. Grell, Aufsátze und Gutachten úber Musik, 
str. 3.) V nesčetných toho druhu projevech, začasté až povážlivě cho- 
robných, jež veledíla instrumentální hudby, výtvory geniů Beethovena, 
Schumanna, Schuberta, Berlioze, Liszta atd.atd. uvádějí v niveč a na- 
prosto činí nemožnými, spatřuje Bellermann konečně výpovědi dle 
svého vkusu, „bahnorechende Vorschláce,“ kterýž výrok vtipnou slovní 
hříčkou trefně opravuje B. Chrysander ve „halsbrechende Vorschláge“ 
(Vierteljahrsschrift, 1888, str. 120.); neboť, píše Chrysander, zamýšlí-li 
kdo vážné účele svého se dodělati jen násilným bouráním a vyme- 
tením všeho, k čemu na poli hudebním celý ostatní svět s neskon- 
čenou přilnul láskou, sám vydává „životní schopnosti svých zásad 
svědectví nade vše pomyšlení nejhorší“ (I. c. str. 121.) (Chrysander 


954 Karel Stecker 


vyslovuje se v té příčině asi v ten rozum, že temperovaná hudba in- 
strumentální v nejlepší shodě může obstáti i vedle čisté hudby vo- 
kální, i při jich současném vystupování. „Jestiť na jisto postaveno, 
že nástrojový průvod pěvcům pranic nebrání zpívati čistě, an by jinak 
dnes nebylo lze nalézti zpěváka, jenž by dovedl čistě zpívati. Celý 
svět však ví, že tomu právě naopak: dnes zpívají zpěváci čistějí než 
kdy jindy. Svazek, jejž uzavřely spolu zpěv a hudební nástroje, jest 
svazkem přirozeným, svazkem srdce.“ 

Pozoruhodný jest v této příčině znamenitý výrok Tierschův: 
„Sluch žádá sobě intervalů čistých a mečistotu jich jen potud při- 
pouští, pokud jí nepozoruje. Bach, Haydn, Mozart, Beethoven a jiní 
mistři neshledalí na ladění temperovaném závady pražádné jen proto, 
poněvadž zde nějaké nečistoty intervalů vůbec neznamenali“ (Elementar- 
buch d. mus. Háarm.- u. Mod.-Lehre, str. 18.) 

E. Mach omlouvaje ku konci svého spisu „Einleitung in die 
Helmholtz'sche Musiktheorie“ (str. 89.), že veškery své úvahy a zkoušky 
zakládá zde na ladění temperovaném, dodává: „V pravdě jsou rozdíly 
ladění čistého a rovnoměrně temperovaného tak nepatrny, že pro pře- 
vážnou většinu pokusů zcela jich lze nedbati. Rovněž opravy, jež zde 


a onde (t. ve spise Machově) bylo by přičiniti se zřetelem na rozdíly: 


právě zpomemenuté, byly by pranepatrny.“ 

Helmholtz oproti tomn nevyjímá sebe z nepatrného hloučku je- 
dnotlivců, již houževnatě brojí proti ladění temperovanému, uváděje 
ve svém díle (1. c. str. 667.), že „odchylky temperovaného ladění 
nezkaženému sluchu vždy jsou nepříjemny.“ 

Budiž zde uvedena nápadná okolnost, že právě Helmholtz na- 
vrhuje zjednodušený přirozený systém, kterýž však ani praktického 
nemá významu, aniž nad to pro všecky případy jest postačitelný 
(Srv. Helmholtz, I. c. str. 512. a 602.) 

Hauptmann ve své studii ,„Temperatur“ (Chrysander, Jahrbůcher, 
L str. 31.) uvádí naopak, jak následuje: „Uchylky od ladění čistého, 
jež temperatura nutně s sebou nese, naprosto nejsou tak značny, že 
by přivoditi mohly nějaký citelný nedostatek harmonie; dovedeme 
a musíme začasté ve produkcích hudebních snášeti nečistoty daleko 
horší oněch, jež bylo by lze vytknouti temperatuře, amižbychom tím 
nějak byli vyrušení nebo nemile dojati.“ "Téhož dočísti se lze také 
u Hostinského, jenž, jak se zdá, opírá se tu o názory Hauptman- 
novy. Ve theoretických svých publikacích vždy vychází ze zásady, že 
vědecká nauka o harmonii musí míti základem ladění čisté, přirozené, 
dokládá však výslovně: „„Všechno, co na prospěch temperatury se 


Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 255 


uvádí, dokazuje pouze její netoliko neškodnosť, nýbrž i výhodnost, ba 
přímo nezbytnost pro hudbu praktickou“ (Nové dráhy ete., str. 9.) Sta- 
novisko naše vůči „optimismu“ sluchu, na nějž Hostinský v této pří- 
čině mnoho zakládá, výtkli jsme výše zřejměji. (Co se týče náhledu 
Hostinského, že ladění čisté „„provésti lze dokonale toliko ve zpěvu, 
třeba nám jenom poukázati k výše uvedené ukázce Bellermannově, 
vyňaté z Mozartova „Ave verum;““ a ku příkladům našim na str. 74.; 
ostatně „netemperuje-lů sluch hudebné““ pak nemusili bychom v hudbě 
vokalné teprve ladění čisté zaváděti, a vzhledem k hudbě onstrumen- 
talné bylo by jen přítěží zcela zbytečnou a bezvýznamnou. Vyslovuje-li 
konečně Hostinský „pevné přesvědčení“ (Nové dráhy etc., str. 10.), 
že názory jeho, pokud horuje pro ladění přirozené, „časem dostanou 
se i do vyučování elementárního“ zdá se nám býti přesvědčení toho 
druhu touž měrou „optimistické ,““ jak optimistickým jeví se býti Ho- 
stinskému přesvědčení Riemannovo vzhledem k budoucnosti dualismu 
(Lehre v. d. mus. KL., str. IV.) 

Nespokojenci rázu Bellermannova nechť jen povznesou umění na 
vyšší stupeň dokonalosti, nežli učinili pod vlivem ladění temperova- 
ného Bach, Beethoven a Wagner, nebo nechť aspoň dovodé toho mož- 
nosť a praktickou cenu svých ideí, a pak dojista překonání uctivě před 
nimi se pokoříme. Dokud však tak se nestane, nelze nám již ve zlé 
vykládati, setrváme-li při svém pěstování hudby „nečisté“ při svých 
pevných (a nikoli „pohyblivých“ či „kolísavých““) stupních. Podaří-li 
se zastancům druhé strany dokázati, že hudba naše, jak Hauptmann 
tvrdí (Chrysander, Jahrbůcher, I., str.37.), bez kruhu kvintového dobře 
může se obejíti, podaří-li se jim ve skutek uvésti hudbu lepší, čťstou, 
tehdáž budiž jim útěchou ujištění, že nikdo v jich tábor ochotněji se 
nevrhne, než všichni jimi tak příkře kaceřovaní umělci. Pohříchu, 
že naděje na toho druhu zlepšení stavu na ten čas jest nekonečně slabá. 
Kmity, kmitočty, svrchní tóny, záchvěje, tóny kombinační, vše to jsou 
okolnosti, fakta, jichž existenci lze objektivně dokázati; než že bychom 
st jich uvědomovali při reprodukci skladeb hudebnách, že bychom byli 
jaksi uvykli skládati zvuky, jest čirou nepravdou. Byloť by v tom pří- 
padě naprostou nemožností naslouchati hudbě vícehlasé, ať již čisté 
nebo temperované; ano temperovaná hudba byla by skoro ještě strašnější. 
Naše praktická hudba stojí stranou, čsolována od badání mužů jinak 
učených, leč praktického vzdělání hudebního namnoze postrádajících, 
výhradně na útvaru, jakého dali jí umělci, se zakládajíc. Výtečná jest 
v tom ohledě poznámka Helmholtzova (1. c. str. 588.): „Nelze nám 
o tom býti v pochybnostech, že nejen skladba dokonalých uměleckých 


256 K. Stecker: Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 


děl hudebních, nýbrž také sama konstrukce našeho systému stupnic 
tónin, akordů, zkrátka všeho, co zahrnuto bývá v nauce o general- 
bassu, nené dáno přírodou, není produktem přirozeného složení na- 
šeho sluchového ústrojí nebo přirozené činnosti sluchové, nýbrž jest 
dílem umělecké vynalezavosti;“ ....a na jiném místě (str. 386.): „Sou- 
stava stupnic, tónin atd. nespočívá pouze na neproměnných zákonnech 
přírody, nýbrž jest částečně též následkem principié aesthetických, jež 
s postupným vývojem člověčenstva podrobeny byly změnám % jim t na 
dále ještě budou podrobeny“ ! 


17. 


Úber die bis jetzt áltesten dikotyledonen Pflanzen der 
Potomac-Formation in N. Amerika, mit brieflichen 
Mittheilungen von Prof. Wm. M. Fontaine. 


Vorgelest von Prof. Dr. 0. Feistmantel, den 12. April 1889. 


Voriges Jahr wurde ich durch einen Aufsatz des Herrn Prof. 
Lester F. Ward auf die fossile Flora der Potomac-Formation in N. 
Amerika aufmerksam gemacht, welche dadurch von grossem Interesse 
ist, dass sie die bis jetzt geologisch ltesten Dikotyledonem enthált; 
die genannte Formation ist aus den Provinzen Maryland, Virgima 
und Nord- Karolina bekannt. 


Bis zur jůngsten Zeit galt als der Ausgangspunkt der Ent- 
wickelung der Dikotyledonen in Europa und in Amerika allgemein 
das Čenoman (Niederschóna in Sachsen, Perucer Schichten in Bóhmen, 
Moletein in Máhren, Dakota-Gruppe in N. Amerika u. s. w.) d. h. 
die mitilere oder nach anderen die obere Kreideformation;*) denn 


*) Ich verweise nur auf einige der neuesten Werke: 
Dr. H. Čredner: Geologie 1887; Graf zu Solms-Laubach: Einleitung in 
die Palaeophytologie 1887; Dr. M. Neumayr: Erdgechichte II. Bd. 1888; 
Prof. Dr. A. Schenk: Die fossilen Pflanzenreste 1888; Ze Marguis G. de 
Saporta: Origine Paléontologigue des arbres 1888 p. 137. 
Zur Orientierung úber diese Frage will ich nur aus zweien dieser 
Werke citieren. Prof Dr. A. Schenk 1. c. p. 207 schreibt úber die Dikotylen: 
„Dass wir fůr die sámmtlichen Perioden vor der jůngeren Kreide keinen 
Nachweis ihrer Existenz haben und alle entgegengesetzten Behauptungen 
irrthůmlich oder unzureichend begrůndet sind, kann nicht bezweifelt wer- 
den. Erst in der jůingeren Kreide treten Blátter der Dikotylen auf, in 
Nordamerika wie in Europa und ůberall, wo pflanzliche Reste in dieser 
Formation gefunden wurden“ (Diess Werk ist zwar ein Sonderdruck aus 
einem grósseren Handbuch der Botanik, von Prof. Schenk, trágt aber in 
der Vorrede das Datum: Anfang September 1888). 
Marguis de Saporta 1. c. 1888, p. 137 schreibt úber denselben Gegenstand : 
„Les Angiospermes vraies .... toutes ces plantes ont leur point de 
départ dans le cénomanien, sur Vhorizon de la craie moyenne, Avant cet 
Tř. mathematicko-přírodovědecká. l 


258 0. Feistmantel 


obzwar Prof. Heer in seiner „Flora fossilis arctica“ Bd. VI, aus den 
Komé-Schichten in Grónland, welche dem Urgonžen (untere Kreide — 
oberes Neocom) entsprechen sollen, eine Populus primaeva Heer, be- 
stehend aus Bláttern und Fruchtstánden, beschrieb, wurde diese Ent- 
deckung nicht in hinreichendem Maasse berůcksichtigt; da, wie es 
scheint die Angabe nicht als hinreichend beglaubigt angesehen wurde, 
indem es hátte mósglich sein kónnen, dass bei dem Einsenden eine 
Beimischung einer Form aus den hóheren Atane-Schichten (Cenoman) 
stattfinden konnte, wo die Gattung Populus viel háufiger vorkommt 
und durch vier Arten vertreten ist, nemlich: Populus Berggrent Heer, 
Populus hyperborea Hr., Fopulus stygia Hr. und Fop. omissa Hr. Doch 
auch im Falle der Bestátigung der obigen Angabe betreffend die Pop. 
primaeva, ist diess nur ein vereinzelter Fund, was auch zur Genůge 
den Umstand erklárt, dass oben genannte Autoren keine besondere 
Notiz davon nehmen, und dennoch den Hauptausganespunkt der Ent- 
wickelung der Dikotylen in das Cenoman legen. 

Doch seitlem mehren sich die Anzeichen, dass die Dikotyle- 
donen des Cenoman und der hoheren Schichten denn doch nur ihre 
álteren und einfacheren Vorfahren haben. 


Vorerst sind hier zu nennen die dikotyledonen Arten Sterculites 


vetustula Daws. und Laurophyllum crassinerve Daws., welche Sir J. 
William Dawsow aus der oberen Partie der Kootante series (Neocom) 
in den Rocky Mountains, N. Amerika beschrieben hatte. *) 

Die náchsten Notizen ber unterkretaceřsche Dikotyledonen stam- 
men vom Marguis de Saporta, und zwar betreffen sie Vorkommnisse 
in Portugal. Die erste darauf bezůgliche Notiz finden wir in Sapor- 
tas: „Origine Paléontologigue des Arbres“, p. 197, die er wáhrend 
des Druckes, unter der Linie einschaltete; selbe heisst: 

„Des observations toutes récentes coincidant avec impression 
de cet ouvrage, tendent a faire voir, gue Vapparition en Europe de 
la catégorie des Dicotylées devra étre reculée jusgue dans le weal- 
dien. Sur Vhorizont de ce dernier terrain, plusieurs gisements du 
Portugal comprennent dassez nombreux vestiges de Dicotylées asso- 


áce, dans le néocomien et Uurgonien, on n'a pas signalé jusguici de ve- 
stiges certains de Dicotylées, ni méme d'Angiospermes avérées.“ 

Hier nimmt Saporta also auf Prof. Heer's Populus primaeva keine Růck- 
sicht. Doch fůgt er eine Anmerkung unter der Linie hinzu, die sich auf 
eine, wáhrend des Druckes seines Werkes gemachte Entdeckung álterer 

- Dikotylen bezieht und die ich weiter wiedergebe. 
*) Sir J. William Dawson. Geological History of Plants 1888 p. 192. 


Die áltesten dikotyledonen Planzen der Potomac-Formation. 259 


ciés 4 des empreintes de Fougěres et de Conifěres caractéristigues 
des étages infracrétacés.“ 

Etwas náher werden diese fossilen Dikotyledonen von Saporta 
in „Comptes rendus des séances, 28. Mai 1888“ besprochen. Darin 
kommt Marguis de Saporta zu dem Schlusse (1. c. p. 1502), „dass 
nach dem wirklichen Stande unserer gegenwártigen Kenntnisse nnd 
mit Růcksicht auf die Funde in Portugal, die Zeit, wo Dikotyledonen 
in Europa aufzutreten und sich auszubreiten begannen, in die Albien- 
und Aptien-Stufen zu setzen sei.“ — (Siehe noch weiter seine brief- 
liche Mittheilung.) 

Viel bemerkenswerther und wichtigcer sind dann die Angaben 
úber die Dikotyledonen aus der Potomac-Formation in N. Amerika 
(Maryland und Virginia), einestheils wegen des Alters dieser Forma- 
tion, anderentheils dadurch, dass die Dikotyledonen ziemlich zahlreich 
vorkommen. 

Die Potomac- Formation wurde 1840 durch Dr. Rogers ausge- 
schieden und als Jurasso-Cretaceous bezeichnet. Im J. 1885 bet rach- 
tete sie W. J. Mcč'(Gee auf Grund der damals bekannten Pflanzenpetre- 
| fakte als „untere Kreideformation — ein Eguivalent des europaeischen 
- Neokom.“ (Vrel. Knowlton, American. Geologist III. 2. 1889 p. 100). 
| Einige Andeutungen úber diese Schichten, unter der Bezeichnung 
„younger Mesozoic“, finden wir auch in Wm. M. Fomtaine's Werke: 
- „The older Mesozoic Flora of Virginia“ (Monographs, Únit. St. Ge- 
ologl. Survey vol. VD. Darin beschreibt der Autor zahlreiche Plan- 
| zenreste, die dem Rhát entsprechen; selbe stammen aus den dlterem 
mesozoischen Sehichten Virginiens („older Mesozoic“), von denen die 
„Jiingeren mesozoischem Schichten“ wohl zu unterscheiden sind (deren 
| Panzenreste eben Fontaine auch bearbeitet hat). Úber die jůngeren 
Schichten sast er l. c. p. 2: 

„The younger Mesozoic strata have very little in common with 
those just deser ibed, (d. i. mit den álteren mesozoischen), but by 
most geologists they have been grouped with them as forming a por- 
tion of the so-called Trias of Virginia.“ 

„This group of younger Mesozoic beds forms an interrupted 
and narrow belt that extends north and south on the eastern margin 
of the Azoic rocks outeropping between them and the Tertiary for- 
| mation...“ 

„Numerous plants are to be found in them. These plants pos- 
sess many interesting features and show that the flora of this group 
| is totally different from that of the older Mesozoic.“ 

17% 


260 0. Feistmantel 


Hier ist daher deutlich die Rede von der Potomac-Formation 
dieselbe lagert auf azoischen Schichten und unter der tertiáren For- 
mation, sie wurde mit der álteren mesozoischen Gruppe classificiert, 
„ ist aber den Pflanzen nach von ihr verschieden. — 

Die náheren palaeontologischen Verháltnisse wurden erst neuerer 
Zeit bekannt. Vor etwa fůnf Jahren sammelte Prof. Wm. M. Fontaine 
gewisse Pflanzenreste bei Fredericksbureg in Schichten, die damals als 
jurassisch angesehen wurden — welche eine gewisse Ahnlichkeit mit 
dikotyledonen Bláttern zu haben schienen. 

Herr Prof. Lester F. Ward hatte aber schon damals seine feste , 
Úberzeuguns ausgesprochen, dass es dikotyledone Blátter seien, 
aber von einem archatschen Typus, und in einem Aufsatze 1884 
ber mesozoische Dikotyledonen *) hatte er schon auch diese bespro- 
chen. In diesem Aufsatze hatte er auch eine Úbersichtstabelle úber 
die Vertheilung der Dikotyledonen in der amerikanischen Kreidefor- 
mation, mit der Artenzahl in den betreffenden Schichtengruppen 
gegeben; natůrlich ist gegenwártig die Artenzahl eine viel hohere. 
Die Dikotyledonenfihrenden Gruppen waren: 

Oberes Senon: 

Fox hills Gruppe — N. Amerika. (Rocky Mountains). 
Unter Senon: 

Fort Pierre-Gruppe am oberen Missuri. 
Turon: 

Mergel von New Jersey; Belly river Gruppe. 
Cenoman: 

Niobrara- und Dakota-Gruppe (oberes Cenoman) — am Missuri, 
in Dakota bis sůdl. nach Kansas. Dunvegan- Gruppe in Kanada; 
Amboy Thone auf New-Jersey. 


Neocom: 
Oueen Charlotte Gruppe von Kanada und Kootanie-Gruppe der 
Rocky Mountains. — Die Arten der Potomac- Formation waren hier 
eingeschlossen. 


Seit jener Zeit verfolete Prof. L. Ward mit grossem Interesse © 
die Arbeiten des Prof. Wm. M. Fontaine, welche in ihrem Verlaufe © 
die ursprůneliche Ansicht L. Warďs vollstándig bestátigten, indenl 
unter einer grossen Zahl von Pílanzen (370 werden angegeben) Prof. 
Fontaine nicht weniger als 76 Arten unzweifelhafter Dikotyledoněn 
erkannte und als solche bestimmte, sowie in einem zum Drucke vor- 


*) American Journal of Science 1884. 


Die áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-Formation. 261 


bereiteten Manuscripte ber diese interessante Flora beschrieb und 
abbildete. 

In Folge dessen betrachtet Prof. Fontaine diese Formation als 
Úberganeselied zwischen Jura und Kreide, also als ein Eguivalent 
"des Wealdem in Europa. 

Lester Ward hat es nun in seinem schon erwáhnten Aufsatze *) 
unternoramen, den Allgemeincharakter der Flora der Potomac-Forma- 
tion sowie ihre Verwandtschaftsbeziehungen zu anderen Floren zu 
průfen und daraus das geologische Alter so annáhernd als měglich 
zu bestimmen. 

Unter den 370 Arten sind 954 neu; sie gehoren zu 80 Gattun- 
gen, darunter 31 neu ; 16 Arten kommen auch anderorts vor; 98 sind 
mit anderen verwandt, 114 kónnen mit anderen verglichen werden 
und 256 sind nicht mit anderen zu vergleichen. 

Die Verwandtschaftsverháltnisse stellen sich folgendermassen: 


Mit Khát 14 verwandte Arten; 
„ čas 6 verwandte Arten; 
„ Oolit 31 verwandte Arten; 
Corallien 6 verwandte Arten; 
Kimmeridgien 14 verwandte Arten; 
Wealden 8 identische und 13 verwandte Arten ; 
Neocom 4 identische und 7 verwandte; 
Urgonien 6 identische und 16 verwandte; 
„»  Gault 2 identische und 2 verwandte ; 
Cenomanien T identische und 23 verwandte; 
Dakota 2 identisch und 11 verwandt; 
Senon © 5 identisch und 9 verwandt, u. Ss. W. 

Daraus ist ersichtlich, dass von den verwandten Arten die meisten 
(31) im Mittel-Jura (Oolit) sind; aber identisch ist keine; dagegen 
ist der Verwandtschaftserad der hěchste mit Bezug auf Wealden 
(8 identisch und 13 verwandt), so dass wenn man noch die allge- 
meinen verwandtschaftlichen Beziehungen zu Oolit in Berůcksichtigung 
zieht, die Potomac- Flora wohl nicht jůnger- als Wealden (oder 
Neocom) angesehen werden kann. 

Die mit anderen Formationen gemeinschaftlichen Arten sind:**) 
Egutsetum Lyelli Mant.; Wealden; 


*) Evidence of the fossil Plants as to the Age of the Potomac Formation. 
American Journal of Science Vol. XXXVI August 1888. 
**) Die Anordnung ist in geologisch aufsteigender Ordnung. 


202 


O. Feistmantel 


Pecopteris Browniana Dunk.; Wealden; 
Dioonites abtetinus Miguel; Wealden ; 


Sphenopteris Mantellt Bgt. — 

Pecopteris Dunkert Schimp. 

Sphenolepidium Kurrianum Heer; 

Sphenolepidium Sternbergianum 
(Dunk.) Hr.; 

Dioontites Buchtanus Schimp.; 

Seguota gracilis Heer; 

Seguoia ambigua Heer; 

Seguota rigida Heer; 


Seguota Reichénbachi (Gein.) Heer; 


Gleichema Nordenskičldi Heer; 
Pecopteris socialis Heer; 
Aspidium Oesterdi Heer; 
Seguota subulata Heer; 


Wealden ; Neocom ; 
Wealden; Neocom ; 
Wealden; Neocom; Šenon; 


Wealden; Neocom ; 

Wealden; Urgonien; Cenoman; 

Urgonien; 

Urgonien; Cenoman; Šenon; 

Urgonien; Gault; Cenoman; Še- 
non. 

Urgonien; Gault; Cenoman, Da- 
kota- Gruppe; Šenon; Lara- 
mie.*) — 

Urgonien; Dakota-Gruppe; 

Cenomanien ; 

Cenomanien ; 

Cenomanien; Senon. 


Was die Flora im Ganzen anbelangt, so sind die 370 Arten 


folgendermassen vertheilt: 


Eguiseten = 
Farren | — 139 
Cycadeen — 28 
Coniferen — 112 
Dikotyledonen = 76 


Ungewiss — 12 


3 Arten ( 2 neu). 


soEUB3 Ony: 
» ( 26 “ ). 
„005 4) 


„ (alle neu). 


» 


Diess sind die Zahlenverháltnisse, wie sie momentan bekannt 


sind, und wie sie Herr L. Ward den Angaben von Prof. Fontatne**) 
und Prof. Knowlton entnommen hat; wenn Prof. Fontaine's grosses 
Werk gedruckt vorliegen wird, werden selbe erst die definitive 
Sicherheit erhalten ; doch sind allem Anscheine nach keine namhaften 
Anderungen vorauszusehen. 

Die oben erwáhnten 370 Arten fossiler Pflanzen sind zumeist 
auí Blátter, Fruchtstánde etc. gegriůndet; fiinf Arten aber gehóren 


verkieselten Hólzern an, und wurden von Prof. Knowlton auf Grund © 


*) Laramie ist eine Úbergangsgeruppe zwischen Kreideformation und Tertiár. 
**) Diese sind noch nicht gedruckt; hier konnte L. Ward das Manuscript 
benůtzen. 


Die áltesten dikotyledonen Pfanzen der Potomac- Formation. 263 


der inneren Holzstruktur errichtet*); lignitisches Holz, das auch háufig 
vorkommt, konnte nicht mit Sicherheit der Gattung oder Art nach 
bestimmt werden. 

Die verkieselten Holzer sind alle Conmiferen und gehóren zwei 
Gattungen und fůnf Arten an, nemlich: 

Cupressinoxylon pulchellum; Cupr. Wardi, Cupr. Mč'Geei, Cupr. 
Columbianum. 

Araucarioxylon virginianum. 

Von den děkotyledonen Blěittern selbst, fůhrt L. Ward keine an, 
da es sich ihm nur darum handelte, den allgemeinen Charakter der 
Potomacflora zu schildern und darauf seine Folgerungen betreffend 
des Alters zu grůnden. 

Fůr mich war es aber dennoch von Interesse diese alten Diko- 
tyledonen dem Namen nach, wenigstens theilweise, zu kennen. 

Ich wandte mich daher, durch Vermittelung des Prof. L. Ward 
an Herrn Prof. Wm. M. Fontaine, mit der Bitte mir gůticst, bevor 
sein grosses Werk gedruckt sein wird, einige Notizen úber die Di- 
kotyledonen der Potomac-Formation zukommen zu lassen. 

Dieses hat Prof. Fontaine in einer brieflichen Mittheilung vom 
12. Márz d. J. in úberaus freundlicher Weise gethan; die darin ge- 
machten Angaben sind von einem solchen Interesse, dass ich sie in 
originali wiedergebe, ohne dadurch dem grossen Werke des Herrn 
Prof. Fontatne in irgend welcher Weise vorereifen zu wollen. 

„The significance of the dicotyledonous element of the Potomac 
flora cannot be properly estimated by simply taking into considera- 
tion the occurrence in it of certain forms. The relative abundance, 
the variety of character, and the extent of distribution must be re- 
garded. The Potomac plants in these respects show much difference. 

The series of beds grouped as lower Potomac and which contain 
nearly all the plants, cannot by any indications now perceptible, be 
separated, but still some difference is seen in the assemblage of 
plants shown at different localities. At most points where plants have 
been found the predominating elements of the flora are Jurassic in 
type, and consist mainly of what may be regarded as surviving Ju- 
rassic forms with many species peculiar to the Potomac. 

By the phrase, Jurassic in type, is meant the type of flora cha- 
racteristic of the Jurassic or Mesozoic age, that is a flora composed 
of Ferns, Cycads, Egutseta and Comifers. Where this type prevails 


*) Vergl. Knowlton: The fossil Wood and Lignites of the Potomac-Formation 
The American Geologist. Vol. III. N. 2. February 1889. 


264 O. Feistmantel 


Dicotyledons occur usually guite rarely, and are mostly archaic in 
character. At other localities, however, the Jurassic feature is much 
diminished, the proportions of Perns, Cycads, Conifers and Bguiseta 
is much smaller, and Dicotyledons are more abundant. At these loca- 
lities the Dřcotyledons with the most modern aspect occur. 

Notwithstanding this difference in the flora, the conformability © 
of the beds, and the number of plants common to all, forbid a se- 
paration into distinct members. 

The archaic character of some of the Dicotyledons has been al- 
luded to. By this is meant a character including the following fea- 
tures. The nervation is lax and irregular. It is noteworthy for the 
slenderness of the primary lateral nerves, or ribs and for the com- 
parative strength and fern-like character of the ultimate reticulation ; 
in a number the petiole, which seems to have been rather succulent, 
splits up into a number of nearly egual nerves. These characters 
are independent of the comprehensiveness of type possessed by so 
many of the Potomac Dicotyledons. This latter is indicated by the 
outline of the leaf, its mode of division, etc. 

The following are the genera of Dicotyledons. Most of them are 
so vaguely characterized, or so complex in type that it is very dit- 
ficult to refer them to any single living relatives. 


List of genera. 
Conospermites 1. Species.*) 
Acaciaephyllum gen. nov. 4 
Proteaephyllum 8 
Rogersta 2 
Sassafras 3 
Ficophyllum mn 4. 
Ficus 2. 
Sapindopsts A bůh 8 
Saliciphyllum ně 3 
Celastrophyllum oát Smí 9 
Ouerciphyllum Plaekío 2 
Vitiphyllum » » 9 
Myrica 1 


*) Lester Ward giebt in seinem Aufsatze die Zahl der Arten als 76; hier er- 
geben sich nur 73, was jedoch an dem Interesse des Gegenstandes gar 
nichts ándert. Die Zahl 73 ist immerhin hoch genug. 


Die áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-Formation. 265 


Bombax 1. Species. 
Populophyllum gen. nov. 2 
Ulmophyllum 3 
Sterculia 1 
Aralha 1 
Juglandophyllum J 
Myriaephyllum 1 
Platanophyllum é , jj ů 
Arahaephyllum x 4 
Hymenaea 1 
Aceriphyllum 1 
Menispermites 1 
Artstolochtaephyllum 1 
Hederaephyllum 2 
Eucalyptophyllum 1 
Phyllites l 

Acaciaephyllum. — This is a peculiar genus with small spatu- 
late elliptical leaves, which much resemble those of some of the 
Australian Acacias, in which phyllodes act the part of leaves. "The 
species are rare, but occur with the older elements of the flora at 
a number of localities. 

Proteaephyllum. — This is a widely diffused genus, the species 
oceuring both with the older and newer elements at many localities. 
They, howerer, nowhere show a great abundance of specimens. Most © 
of the species are markedly archaic in type and remind one most 
of some of the forms of Protea. 

Rogersta. — This genus named in honor of Prof. Wm. B. Ro- 
gers, although never abundant, is one of the more common forms 
associated with the older elements of the flora. It is decidedly ar- 
chaic, with a lax irregular nervation reminding one of some ferns. 
The leaves are long and narrow, resembling in outline those of some 
Eucalyptus. 

Sassafras. — This belongs decidedly with the younger elements, 
and has never been found where the older types predominate. One 
of the species can hardly be distinguished from the living one. This 
plant has been found at very few localities and is one of the rarest 
genera. 

The still living genera Ficus, Bombax, Myrica, Stereula, Aralia, 
Hymenaea, are among the greatest rarities, being exceedingly re- 
stricted in distribution, and possessing only a very few specimens 


266 0. Feistmantel 


They are found mostly at only one locality, and by their occurrence 
there, impart a newer aspect to the flora of that point. They, hence, 
do not play any important part in the flora of the Potomac and 
suggest the idea that they are new comers, not yet well established. 

The same rarity and restriction in distribution is found in the 
new genera Auerciphyllum, Populophyllum, Aceriphyllum, Aristolochiae- 
phyllum, Hederaephyllum, Eucalyptophyllum. They with Menispermites 
occur almost entirely where the older elements are Sparingly repre- 
sented. They are so rarely found, and the specimens, when occur- 
ring, are so scarce that these forms cannot be regarded as characte- 
ristic and developed elements in the Potomac ora. Most of them 
excepting Menispermites, are rather vaguely defined and comprehens- 
ivel types. They are named from the living genera that they most 
resemble. The complexity of type is strikingly shown in Aral'aephyllum. 
One of the species of Hederaephyllum, showing only two or three 
specimens, has a leaf of very peculiar form whose entire outline 
is formed of nearly straight lines meeting under large angles. 

„ Aceriphyllum is fouud only at one locality and in three or four 
specimens at most. The single species has a remarkable leaf which shows 
some of the features of Acer, Aralia and Ltriodendron all combined. 
These examples may suffice to give some idea of these rare genera. 
The genera named next are more important on account either of 
the greater abundance of specimens, or of their wider diffusion. 

Ficophyllum — This is a widely diffused genus, although never 
very abundant. It occurs mostly where the older Jurassic types pre- 
dominate. The leaves have mostly thick midribs, slender primary 
nerves, and a coarse irregular ultimate areolation. Fraements of le- 
aves of one species of this genus, were the first of the fossils resem- 
bling dicotyledons that were found, but the nervation was so like 
that of some ferns that it was not until better specimens were found, 
that the dicotyledonous nature could be certainly made out. 

Sapindopsis. — Most of the species of this genus occur in 
company with the more recent looking plants of the Potomac flora 
and at one locality leaves of one species are very numerous. The 
leaves of this species, although much like those of Sapindus, show 
in the uppermost pair and terminal leaflet remarkable variations. © 
Celastrophyllum and Saliciphyllum are not found where the older 
types are abundant.. The former is rather abundant at one locality. 

Vitiphyllum. — Includes forms near fossils hitherto deseribed as C?s- 
sites but the incising of the leaves and toothing are more complex. 


Die áltesten dikotyledonen Pfianzen der Potomac-Formation. 267 


Two of the species were found at only one locality, that mentioned 
above as showing some abundance of Celastrophyllum. They occur very 
rarely with predominating older types“ — 

Noch auf einen Umstand ist aber hinzuweisen. In jiůngster Zeit 
sind nemlich in der Potomac- Formation auch Wtrbelthierreste vorge- 
funden worden, die von hochster Bedeutung sind und die Prof. Marsh 
als von Jurassischem Alter ansieht. Eswerden sich dann zur Entschei- 
dung úber das Alter der genannten Formation beiderlei Arten von 
Petrefakten zu vereinigen haben, und in dieser Hinsicht ist Lester 
Ward der Ansicht, dass, wenn die Thterreste die endgiltige Zuweisung 
der Potomac-Formation zum Jura erfordern wůrden, auch die Fflanzen 
trotz der darin enthaltenen Dikotyledonen wohl kein ernstes Hinderms 
bieten wiirden. 

Und so stehen wir hier vor dem wichtigen Ergebnisse. — Die 
Potomac-Formation in Nord-Amerika, die allem Amnschetne nach mchtť 
Jiinger ist als Wealden, enthůlt die bis jetzt geologisch čiltesten Diko- 
tyledonen, worunter zumetst sogenamnte archaische Typen, die wohl 
als die Stammformen der spáter entwickelten, hóher orgamisierten 
Formen angesehen werden kónnen, mit modernen Formen, die aber zu 
den Seltenheiten gehóren, zusammen vorkommen. Eine prácise Sonde- 
rung nach geologischen Horizonton, scheint nach Herrn Pontatne 
nicht durchfůhrbar zu sein, indem viele der Formen von unten bis 
hinauf durchgehen. 

Úbrigens scheinen nach brieflichen Mittheilungen, die der Mar- 
guis de Saporta mir neulich zukommen liess, in den erwáhnten Ab- 
lagerungen in Portugal ganz áhnliche Verháltnisse vorhanden zu sein. 

Herr Saporta schrieb mir dariůber folgendermassen: 

„Je reviens sur la guestion interessante des premiěres Dico- 
tylées parcegue je Vai étudiée pendant toute Vannée derniěre et si 
mon travail est demeuré en suspens, cést gue j'ai été obligé de map- 
pliguer A terminer avant tout ma flore jurassigue dont il ne reste 
a paraitre gu'un dernier supplément.“ 

„Je voulais vous dire aujourdhui gue mon étude sur la flore 
infracrétacée de Portugal est cependant trěs avancée...“ 

„Ce gui me frappe cest gue les choses se trouvent lá disposées 
absolument comme dans le Potomac, et gu'á la base gui est incon- 
testablement wealdienne avec des formes encore jurassigues, telles 
gue le type par exemple de Pecopteris ligata du Philips et d'autres 
encore, il n'y a pas encore des Dicotylées. — Les Dřcotylées arrivent 
un peu plus haut, dabord en minorité bientót aprěs plus nom- 


268 0. Feistmantel: Die áltest. dikotyl. Planzen d. Potomac-Formatioa. 


breuses, mais d'abord associées  incontestablement 4 des formes 
soit jurassigues soit wealdiennes et entrautres a des Brachyphyllum. 
Moi gui viens de dessiner toute une série des Fougěres coralliennes 
je les retrouve représentées en Portugal par des formes trěs peu dif- 
ferentes et en outre plusieures des especés gui figurent dans la no- 
tice de Lester Ward se montrent ici tel gue par exemple le Sphe- 
nopteridium, les Seguoia gracilis et subulata.“ — 

„Mais ce gui me frappe encore plus c'est de voir apparaitre en 
měme temps et associées aux espěces wealdiennes caractéristigues 
tels gue Sphenopteris Mamtelli ici trs abondantes des Dicotylées 
dont les uns sont prototypigues et les autres trěs voisins des formes 
actuelles et en měme temps des formes identigues ou trěs peu diffe- 
rentes des celles de Cénomanien de Bohéme.“ — 

Hierauf nennt Herr de Saporta noch die einzelnen in der inte- 
ressanten Kreideflora vertretenen Gattungen, doch will ich nicht weiter 
seinen in Publikation befindlichen Aufzeichnungen vorereifen. 

Jedenfalls werden beide Werke, von Prof. Wm. M. Fontatne 
und vom Marguis de Saporta interessante Aufschlůsse úber die Vor- 
fahren der Dřkotylenjlorem bringen und es wird sich dann náher er- 
geben, in welchem Verháltnisse die Floren der beiden angefihrten 
Lánder zu einander stehen. 


Einige Zusátze und Correcturen zum Aufsatze „Uber 
die geolog. und palaeontolog. Verháltnisse des Gond- 
wána-Systems in Tasmanien“ *). 


Wegen der ausnahmsweisen Beschleunigune, mit welcher mein 
obiger Aufsatz diessmal durch die Presse zu gehen hatte, ist es 
geschehen, dass ich der Besorgung der Correcturen nicht die hinrei- 
chende Musse widmen konnte, weswegen ich mehrere Mángel und 
Ungereimtheiten zu verzeichnen habe. Ich hebe hervor: 


*) Sitzungsb. d. k. bóhm. Gesellsch. d. Wissensch. Prag. 1888. 


O. Feistmantel: Einige Zusátze und Correcturen. 269 


Auf Seiten 610—612 ist úberall Dr. A. Schenck anstatt Dr. A. 
Schenk zu lesen. 

Auf Seite 612, zweite Zeile von unten ist včer anstatt drei zu 
lesen. 

Im systematischen Verzeichniss der Pílanzenpetrefakte aus Au- 
stralien etc. ist auf Seite 638 bei der Gattung Noeggerathiopsis Fstm. 
folgende Art ausgelassen : 

Noeggerathiopsis prisca Feistm. 

1879. Pal. « mesoz. Fl. Austr. p. 158, Taf. VIII, F. 3, 

Vorkommen: Palaeoz. Kohlenschichten (Karbon) bei Greta, N. 

S. Wales. 

Bei der Lokalitát Bobuntungen, Seite 641 ist Cyclostigma 
australe Fstm. nicht angefůhrt; 

bei Ipswich, Seite 640 fehlt Ginkgo amtaretica Sap. und bei 

Wyatt Mt., Seite 647 Cyclostigma sp. 

Eine besondere Berichtigung bedarf meine Notiz (unter der Li- 
nie), 651—652. Dort habe ich nemlich eine kleine Correctur einer 
Mittheilune des Herrn Direktor Stur in seinem Aufsatze Verhandlg. 
der k. k. geol. Reichsanstalt 1888, Nr. 10 p. 11 vorgenommen. Bei 
seiner Mittheilung (betrefend das Vorkommen von lótzfiihrenden 
Schichten, deren fossile Pílanzen ganz normalen Habitus zeigen etc.) 
berief sich Herr Director Stur auf Prof. Neumayr's Erdgeschichte II, 
p. 191. Im Vertrauen auf Herrn Dir. Stur's richtige Berufung habe 
ich Prof. Neumayr's Werk nicht weiter nachcgeschlagen. Erst nach- 
dem mir mein Aufsatz in Separatabdrůcken vorlag, habe ich bei der 
Durchsicht derselben Gelegenheit genommen, Prof. Neumayr's Werk 
nachzusehen. Zu meiner Úberraschung finde ich, dass Prof. Neumayr 
etwas anderes behauptet, als worauf sich Dir. Stur beruft. Prof. Neumayr 
fůhrt flotzfiihrende Schichten mit Culmpflanzen richtig nur aus Austra- 
ken an, wáhrend bei Indien korrekt mitgetheilt wird, dass keinerlei 
Ablagerungen mit einer typischen Karbonflora vorhanden sind; bei 
Afrika wird dann auch die Karbonflora erwáhnt, wáhrend von Afgha- 
„mstan in dieser Abtheilune weiter nicht eingehender gesprochen wird. 

Die oben erwůihnte kleine Correctur in meinem Aufsatze (Notiz, 
Seite 651—0652) hat daher in diesem Falle einzig und allein Beziehung 
auf Herrn Dir. Stur's Mittheilung (1. c., 1888, Nr. 10, p. 11). 

Ebenso gewinnt mein letzter Punkt d) Seite 654, wo ich mich 
gegen den Gebrauch des Ausdruckes „Glossopteris Flora“ ausspreche, 
auch in Herrn Prof. Neumayr's Werk volle Bestátigung; denn Prof. 
Neumayr handelt von dieser Flora besonders in der Abtheilune Koh- 


270 0. Feistmantel: Einige Zusátze und Correcturen. 


lenformation (Seiten 191—198), fůhrt aber Glieder derselben auch 
noch bei Ferm (Seite 211), und ebenso bei Trias (Seite 237) an; 
denn die bei der letzteren Formation angefůhrten Dicynodontschichten 
iber den Koonapschichten sind die Beaufortbeds, die auch Glossopteris 
fůhren; nur anhangsweise móchte ich noch zufůgen, dass auf Seite 211 
úber den Talchirschichten vorerst die Karharbári-Kohlenschichten anzu- 
fůhren wáren, wáhrend die Damudaschichten (wenigstens theilweise) 
den Beaufortsehichten in Afrika gleichzustellen sein důrften. 


18. 


Příspěvek k theorii krystalisace. 


Napsal F. Wald. Předložil prof. K. Preis dne 12. dubna 1889. 


Ve svých pojednáních o druhé větě mechanické theorie tepla *) 
dovodil jsem, že žádný druhé větě podlehající zjev dle povahy své 
nemůže býti dokonale zvratný, tak že dokonale zvratné změny stavu 
jsou jen idealními, nedostižnými limitami zjevů obyčejných. Jelikož 
zjevy takové vždy vedou ku stavu konečné rovnováhy, nazval jsem 
je končivými, na rozdíl od zjevů ryze mechanických, trvacích. 

V uvedených pracích dokázal jsem, že zjevy tíhnoucí ku koneč- 
nému stavu rovnováhy (tedy zjevy končivé), lze opáčit jen nákladem 
zevní mechanické práce, a přeměnou její v energii méně působivou, 
že tudíž nutně spojeny jsou se ztrátou energie mechanické. Na zá- 
kladě těchto názorů (které ovšem jsou jen zvláštním pojetím známé 
druhé věty theorie tepla) došel jsem mimo jiné k následujícím vý- 
sledkům, které zdají se mi dosti zajímavými, ač částečně odporují 
názorům posud platným. Úvahy moje týkají se kohaese. Kohaesí 
zoveme síly, které podmiňují souvislost částic tělesa pevného, síly, 
které staví se nám na odpor, chceme-li těleso takové rozdělit na 
menší části. Běžné názory, čerpané z atomistické hypothesy, vedou 
k náhledu, že kohaese jest silou ryze mechanickou, podobnou tíži. 
Názor ten zdá se mi však býti nesprávným, neboť kohaesi lze pře- 
moci z pravidla nejen vynaložením zevní práce, nýbrž i zvýšením 
temperatury (tavením) nebo pomocí přilínavosti, totiž rozpouštěním 
v tekutinách. Zjevy ty jsou bez odporu končivé, neboť dějí se za 
daných poměrů vždy jen ve směru určitém a vedou ku stavu rovno- 
vážnému, tak že oprávněn jsem tvrditi, že původní stav pevného tě- 
lesa (a po případě užitého rozpustidla) lze dosáhnouti jen vynalože- 
ním zevní práce a proměnou její v energii tepelnou. Z okolnosti té 


+) Zeitschrift fůr physikalische Chemie I. 408—415, II. 523—530. Listy Che- 
mické, XII. 169—179. 


279 F. Wald 


vyplývají podobné důsledky, jaké osvědčily se vzhledem k dissociaci 
sloučenin při vyšší temperatuře; lze-li za vysoké temperatury přemoci 
teplem affinitu kyslíku k vodíku, nelze při nižší temperatuře tuto 
affinitu přemoci pouhým teplem, ovšem ale současným vlivem men- 
šího množství tepla a jisté energie mechanické; téhož účinku docíliti 
lze vždy pouhou energií mechanickou, avšak pouhou energií tepelnou 
jen při temperatuře dostatečně vysoké. 

Při temperatuře 09 C přemoci lze kohaesi ledu pouhým vlivem 
tepla, z čehož soudím, že při temperatuře nižší přemoci lze kohaesi 
ledu současným vlivem tepla a mechanické práce. Nemíním tím známý 
vliv zevního tlaku na bod tání, nýbrž myslím si tím zjev podobný 
galvanickému rozkladu lučebnin, ač ovšem neznám okolností, za nichž 
dal by se zjev takový uskutečnit.  Chei-li pevné těleso rozděliti na dva 
díly, musím k cíli tomu vynaložit jistou práci; domnívám se pak, že 
jednostranné přemožení kohaese mechanickým dělením jest zjevem po- 
dobným jako úplné její přemožení táním nebo rozpuštěním, a soudím 
dále, že také mechanická práce k zjevu tomu nutná má určitou limitu 
a že práci zbývající vykonati lze pomocí tepla. Z náhledu toho vy- 
plývá dále, že energie vybavená mechanickým sloučením dvou kusů 


téže látky, nedá se vybaviti úplně ve formě mechanické práce, nýbrž © 


že určitá část její musí se vybaviti ve formě tepla. Kdyby kohaese 
byla síla ryze potentialní, jak jeví se ze stanoviska obecných názorů, 
dala by se zmíněná energie vždy vybaviti úplně co práce mechanická, 
a nemusila by nikdy proměniti se v teplo; pak dala by se však i při 
tuhnutí látky roztavené vybaviti co práce, změna skupenství děla by 
se bez zjevů tepelných a nezávisela by tudíž na temperatuře. Z dů- 
vodu toho zdá se mi, že názor můj jest správným. Ostatně jest 
názor můj obecnější než názor běžný, a zasluhuje již z této příčiny 
uvážení. Mám tedy kohaesi za sílu podobnou chemické affinitě a do- 
mnívám se, že energii změnou kohaese zabavenou neb vybavenou 
rozeznávati sluší na dvě části: na energii vázanou, tepelnou a tudíž 
závislou na temperatuře, a na energii volnou, ryze mechanickou. 

Mechanické dělení neb slučování částic téže hmoty považuji 
tudíž za zjevy končivé. 

Dle (známých, v. Helmholtzem podaných vzorců, závisí vázaná 
energie též na specifickém teple látek před a po reakci; jelikož však 
pouhým mechanickým rozdělením pevného tělesa se specifické teplo 


nemění, odpadl by při zjevech takových zmíněný vliv, a názor můj. 


dá se vyjádřiti následujícím vzorcem: 
U—L+ TS 


ky Gb né r 0 


Příspěvek k theorii krystalisace. 273 


U značí energii, která zabaví se přemožením kohaese na prů- 
řezu rovném jedničce plochy; L jest mechanická práce, jíž k účeli 
tomu nejméně jest zapotřebí; TS jest teplo, které při temperatuře 
T k cíli tomu nejvýše přispěti může. 

Veličina S jest změna entropie a jest v našem případě na tem- 
peratuře nezávislou. 

Vybaví-li se působením kohaese energie U, sloučí-li se tedy dvě 
částice pevné hmoty plochou jedničky, vybaví se zjevem tím nejméně 


| teplo TS, a jen energie L dá se v případu nejpříznivějším užíti k pra- 
| cím mechanickým. Rozumí se samo sebou, že veličiny U, L a © vy- 
| jádřeny jsou v stejných jednotkách, buď kaloriích nebo metrkilogra- 
| mech. Dle obecného názoru bylo by S rovno nule a U rovno L. 


Z hoření rovnice neplyne ještě, že při bodu tání jest L rovno 


"nule a U rovno TS, neboť tání jest úplné rozrušení kohaese ve všech 
| směrech, kdežto zde uvažuji jen přemožení kohaese dle jistých ploch. 
- Naopak známo, že i při bodu tání hmota neroztavená má ještě z pra- 
| vidla určitou pevnost, a soudím z toho, že při temperatuře té má L 
| ještě hodnotu konečnou, a že zjev příslušný hořením vztahům dal 


by se uskutečnit až nad bodem tání, kdyby roztavením látky nestal 


| se nemožným. 


Enersii L, která dá se při sloučení dvou kusů téže hmoty vy- 


| baviti za každou jedničku plochy co práce mechanická, můžeme pova- 
| žovati za enereii potentialní v obecném smyslu. Částice pevné hmoty, 
| uložené na povrchu, mají dle toho jisté množství energie potentialní, 
| mají schopnost sloučením s podobnými částicemi vybaviti práci, a názor 
| můj liší se od běžného jen potud, že domnívám se, že při zjevu tom 
| vybavuje se mimo tuto energii potentialní také ještě energie tepelná, 


a že tudíž ona energie potentialní závisí také na absolutní tempera- 
tuře, při níž se zjev ten děje. 

Jelikož v dalších úvahách obmezím se zatím na zjevy o skoro 
stálé temperatuře, odpadne téměř úplně ohled na tuto závislost, a byl 
bych tedy úvahy ty mohl snad potlačiti, kdybych si byl nepřál předem 
již zaujmouti stanovisko obecnější. Nechybím však zajisté, vezmu-li 
za základ dalších úvah větu, že v povrchu každého pevného tělesa 
uloženo jest jisté množství energie mechanické, která dá se zmenše- 
ním povrchu vybaviti. Z věty právě vyslovené dá se vyvaditi zají- 


| mavý důsledek. Víme, že při tuhnutí hmoty roztavené i při vypařo- 


vání roztoků z pravidla téměř vylučují se krystaly, a že podobně i při 


| srážení chemickými reakcemi zhusta vylučuje se látka pevná ve tva- 
| rech krystalograficky určených. 


Tř, mathematicko-přírodovědecká. 18 


214 F. Wald 


Jelikož pak na utvoření povrchu útvarů těch vynaložiti jest práci, 
která se pak jeví co zmíněná potentialní energie povrchu, soudím, 
že vyloučené útvary mají za daných poměrů možné mintmum práce 
na utvoření povrchu. Jinými slovy tvrdím, že povrch krystalu obsa- 
huje částice hmoty v neúplném sice, ale přece pokud možno největším 
nasycení kohaese. 

Krystaly lze tedy považovati za útvary, které při dané rozsá- 
hlosti a jakosti povrchu mají největší obsah, nejvíce látky co do ko- 
haese úplně nasycené. Na první pohled zdá se správnost závěrky 
této samozřejmou, blíže-li však přihledneme, lehce seznáme, že platí 
jen tehdy, pakli kohaese jest silou nikoliv ryze mechanickou, nýbrž 
thermodynamickou v tom smyslu, jak z hora jsem dovodil. Šíly ryze 
mechanické nemohou nikterak způsobiti zjevy končivé, neboť majíce 
potential závislý jen na vzdálenostech a hmotě, ale nezavislý na čase, 
temperatuře i sloučenství hmoty, nemohou způsobiti trvalé změny 
stavu. Z toho čerpám zvláštní posilu pro správnost líčených názorů 
o kohaesi. 

Povrchu látky pevné musíme přisouditi jisté množství energie 
potentialní, ať si již vycházíme od náhledů jakýchkoli, a musíme 
tudíž připustiti, že na utvoření povrchu jejího vždy zapotřebí jest 
mechanické práce, musíme tedy hledati zdroje práce té při tvoření 
se krystalů. 

Mysleme si ku příkladu vodu za obyčejného tlaku a za tempe- 
ratury 09 C., a v ní úplný krystal ledu. Někde uvnitř krystalu my- 
sleme si malinký prostor, do něhož schází ještě molekula vody, 
a dejme tomu, že dovedli bychom z venčí molekulu tu vpraviti na 
patřičné místo. V prostoře té podlehala by zmíněná molekula přítaž- 
livosti všech vůkolních, a považujeme-li přítažlivost tu za příčinu tu- 
hnutí, musíme připustit, že bude pro zmíněnou molekulu vody možnost 
sloučení se s ostatní hmotou co možno největší. 

Myslíme-li si však, že některá molekula vody má sloučiti se 
pouze s povrchem krystalu, budou podmínky ztuhnutí pro ni mnohem © 
nepříznivější, neboť kohaese působí na ni jen z jedné strany; nejméně © 
příznivý byl by případ, kdy první zárodek krystalku ledového měl by 
se vyloučiti uprostřed pouhé vody, neboť proti tomu působila by celá 
vzájemná přitažlivost molekul tekutých, ve prospěch zjevu toho pak. 
jen přitažlivost malého počtu molekul snažících se sloučiti. 

Úvahu tuto lze jak zřejmo téměř doslovně rozšířiti i na kry- 
stalisaci při ochlazení neb vypaření roztoku látky rozpuštěné, a vy- 
plývá z toho obecně, že vyloučení prvního zárodku krystalového budsi 


Příspěvek k theorii krystalisace. 275 


z roztoku nebo z látky roztavené spojeno jest s jistými obtížemi, tak 
že krystalisace nastane spíše, vneseme-li do tekutiny hotový prvek 
krystalu. Tím zdá se mi, že podáno jest nejjednodušší vysvětlení 
známých zjevů přechlazení a přesycení tekutin. 

Označil jsem shora potentialní energii povrchu pro jedničku 
plochy veličinou L; při tvoření se krystalu z tekutiny vykonati musí 
tekutina práci L za každou jedničku plochy. Máme-li však v teku- 
tině již hotový krystal, bude při vzrůstu jeho patrně vykonati jen 
práci na zvětšení povrchu spojené se vzrůstem krystalu; vyplývá to 
z úvahy, že usadí-li se na krystalu nová vrstva téže látky, vybaví se 
z každé jedničky původního povrchu práce L, a dá se užíti na utvo- 
ření nového povrchu o stejné ploše. Vzrůstem krystalu vzrůstají 
na vzrůst jejich. Naskytá se nám tu domněnka, že snad práce na 
utvoření povrchu krystalu nezávisí na rozměrech krystalu, a že tedy 
snad L počítané na jedničku povrchu tím jest menší, čím větší po- 
vrch, tak že součin obou zůstává stálým. 

Pak neměl by roztok zapotřebí vykonávati žádné práce více, 
jakmile by utvořen byl první zárodek krystalu, a práce ta jednou 
daná přenášela by se hladce na nový povrch. Domněnka ta nezdá 
se mi správnou, neboť pak rostla by patrně kohaese povrchu s veli- 
kostí krystalu, a to jest jistě pravdě nepodobno. 


Pokud mi známo, nezávisí fysikální vlastnosti povrchu na roz- 
měrech krystalu, a proto kladu na dále L za veličinu stálou. Tvoření 
i vzrůst krystalu spojen jest tedy s vykonáváním mechanické práce; 
jinými slovy, při vzrůstu krystalu i při tvoření prvního krystalového 
prvku vybavuje se méně energie tepelné i mechanické, než kdyby 
látka z tekutiny se vylučující mohla se usazovati uvnitř hotového 
povrchu. Kde jest zdroj na uhražení této energie? 


Aby mohl krystal růsti, musíme částicím se vylučujícím zděliti 
jisté množství energie tepelné a dále jisté množství energie mecha- 
nické. Zvětšením povrchu spojeným se vzrůstem krystalu nevybavuje 
se totiž celá energie kohaese, jíž bylo by zapotřebí k roztržení pout 
vížících částice rozpuštěné k rozpustidlu, a tento úbytek energie 
musíme uhraditi, aby krystalisace pokračovati mohla. O energii te- 
pelnou k zjevu tomu nutnou patrně není nouze, neboť teplo svou 
všudypřítomností zbavujé nás starostí o uhražení. Jinak jest s energií 
mechanickou, kterou částicím těm sděliti musíme; metřeba nám na 
dále než píditi se po zdroji energie mechanické, jíž jest ku vzrůstu 

18% 


216 F. Wald ' 


neb prvnímu utvoření krystalu vynaložiti; ten-li nalezneme, pak se 
teplo k zjevu tomu nutné dostaví samo. 

Mysleme si předem, že máme tekutinu ve stavu takovém, že 
byla by schopna vylučovati hmotu pevnou jen v onom 'stavu úplné 
kohaese, který přísluší částicím uloženým uvnitř krystalu, aniž mohla 
by zastati práci s tvořením povrchu spojenou. Budiž to na příklad 
voda o temperatuře tak vyměřené, aby tvořiti mohla jen led ve zmí- 
něném nasycení kohaese, a temperaturu příslušnou považujeme za 
pravý bod mrazu. V přírodě nikde neděje se produkce energie ryze 
potentialní na úkor energie méně působivé, a proto voda při tempe- 
ratuře té není schopna vylučování ledu, jejž bez povrchu nelze sobě 
mysleti. Tuhnutí při této temperatuře nebylo by tudíž možno bez 
vynaložení zevní energie; položíme-li za teplo vybavené při tvoření 
se ledu o úplně nasycené kohaesi veličinu ©, pro kilogram ztuhlé 
vody, a označíme-li absolutní temperaturu pravého bodu mrazu (jak 
shora byl definován) T;, poznáme, že při nižší temperatuře T bude 
limita tepla, jež při téže temperatuře vybaviti se musí, patrně menší, 
jak plyne z následující úvahy. 

Dle druhé věty mechanické theorie tepla jest 


z 
78 


| 
3 
P 
== 
© 
| 
0) 
| 


kdež C, a C, značí spec. teploty ledu a vody, či obecně látky pevné 
a roztavené. Veličiny ty smíme velmi přibližně považovati za stálé, 
z čehož plyne 


T=m+(6 — G) log nat a 

Temperatury T; a T neliší se přílišně, tak že poměr jejich 

blíží se jedničce, a logarithmus jeho nule. Jak z příkladů v tabulce 

následující uvedených zřejmo, jest mimo to absolutní hodnota veličin 

C, a C, (a tím více rozdílu jejich) v porovnání s veličinou ©, vždy 
dosti malá a někdy nepatrná *). 


*) Graham-Otto's Lehrbuch der Chemie. I. 2. pas. 477 a 491. (Horstmann -— 
1885). Dáta pro veličinu © na str. 491. udaná vztahují se na atomovou 
resp. molekularnou váhu v gramech, a musil jsem je tedy k porovnání 


S prvnějšími přepočítati násobením tisícem a dělením atomovou (moleku- 
lárnou) váhou, aby udávala latentní teplo jednoho kilogramu. 


Příspěvek k theorii krystalisace. ZTTÍ 


BEMIsA, 0:084 | 0:106 — 0022 1:02 

db- 00054 0108 — 0054 | 117 

BRE 0:081 0:033 — 0002 28 

RODN:: la 0:031 0040 — 0009 bl 

B2070.) 0504 1:000 — 0496 | 800 
| | 


Smíme tedy přibližně položiti 


(C — G) log nat > rovno nule, tak že bude 
O 
ZTS 


a limita tepla k tavení nutného menší se s absolutní temperaturou. 
Mám tu stále ještě na mysli tuhnutí bez tvoření povrchu, tedy bez 
nákladu práce. 

Z hořeních příkladů však spolu zřejmo, že energie U vůbec vy- 
bavená při rozdílných temperaturách závisí jen nepatrně na tempera- 
| tuře, neboť jest 


U=0- (G— (G) (T—T) 


| tak že vybaví se i při nižší temperatuře skoro celá energie O,. Z ener- 

gie té jen O musí se vybaviti co teplo, a zbytek O, — © může se 

vybaviti co mechanická práce, co volná energie. 

| Snáží-lů se temperatura tekutiny pod pravý bod tuhnutí, objevuje 
se (hlavně na účet tepla O, přicházejícího z vyšší temp. T, na T) 

zdroj volné energie, energie schopné vykonání práce s tvořením povrchu 

krystalů spojené. 

Správnost závěrky této vyplývá ostatně a priori ze samozřejmé 
věty, že tuhne-li za daných poměrů látka nějaká již při vyšší tempe- 
ratuře 7,, musí za těchže poměrů tím spíše tuhnouti při tempera- 
tuře nižší, a na opak, taví-li se za jistých daných okolností teprve 
při vyšší temperatuře T,, nemůže nikterak taviti se za těchže poměrů 
již při nižší temperatuře T. Závěrka moje vyplývá tudíž obecně 
z definice, že bod tuhnutí za daných poměrů jest nejvyšší tempera- 
tura, při níž látka přejíti může ze skupenství tekutého do pevného, 
a nejmžší, při níž díti se může opáčný zjev. Pak jest přechod ze 
| stavu tekutého do pevného při všech temperaturách pod bodem tu- 


978 F. Wald 


hnutí příslušného čěmže podmínkám zjevem nejen možným, ale nut- 
ným, tudíž zjevem, při němž se objevuje nadbytek energie mechanické, 
ku zjevu tomu nutné. 

Máme-li tudíž směs látky pevné a roztavené o temperatuře 11 
tak vymezené, aby tání neb tuhnutí záviselo za daných podmínek jen 
na vyšší neb nižší temperatuře okol“ (jsou-li tedy obě ta skupenství 
při temperatuře té ve vnitřní rovnováze), nebudou více v rovnováze 
při témperatuře nižší, a tání neb tuhnutí za čěchže okolností nebude 
záviseti na zevním spádu tepla, nýbrž nastane tuhnutí bez ohledu na 
spád temperatury k zevním tělesům. — 

Směs má tedy při nižší temperatuře volnou energii a tato může 
skutečně konati práce mechanické, ač může se také zmařiti na pro- 
spěch energie tepelné, není-li jí ku zjevu zapotřebí (pak ovšem 
urychlí průběh zjevu, o nějž se jedná). 

Jelikož tuhnutí spojeno jest s nákladem mechanické energie na 
utvoření povrchu, nemůže na př. voda bez prvků krystalových tu- 
hnouti za temperatury, při níž ještě není schopna konati takové práce, 
ovšem ale při temperatuře dostatečně nízké. 

Tytéž závěrky platí o každé tuhnoucí látce, a v jiné formě 
i o nasycených roztocích, při nichž vylučování látky rozpuštěné díti 
se může jen současně s vypařováním rozpustidla. Mysleme si, že 
máme vodný roztok některé soli o takovém shuštění, aby při vypa- 
řování mohl vylučovati sůl o úplné kohaesi, tedy bez práce nutné na 
tvoření povrchu ; jelikož sůl pevnou bez povrchu nelze sobě mysleti, 
nedá roztok ten při vypařování vody žádných krystalů, leda by se 
v něm nalezal již hotový krystal, a ten kdyby mohl růsti, aniž by se 
povrch jeho zvětšoval. 

Vypařováním roztoku toho za stálé temperatury nabudeme tedy 
roztoku přesyceného. Z obecné lučby jest známo, že zhuštěním roz- 
toku snižuje se bod varu, že tedy jinými slovy snižuje se napjetí 
vodních par z roztoku se vyvinujících; lehce také nahlédneme, že 
tomu tak býti musí. 

Postavíme-li roztok o jistém shuštění pod zvon, tedy budou se 
z něho vyvinovati páry vodní potud, až napjetí jejich dostoupí jistého 
maxima, závislého na temperatuře, povaze a zhuštění roztoku. Dá- 
me-li pod týž zvon roztok o menším napjetí par, bude se pára pod 
zvonem obsažená do něho srážeti, kdežto původní roztok stále vysílati 
bude nové a nové páry, tak že nastane samočinná destilace z roztoku 
o větším napjetí par do roztoku o menším, a potrvá potud, až nastane 
rovnováha v napjetí obou roztoků. 


Příspěvek k theorii krystalisace. . 219 


Nyní dejme tomu, že napjetí vodních par ubývá za stálé tempe- 
ratury se shuštěním, tedy dojdeme k výsledku, že v líčeném zjevu 


| pod zvonem rozpadl by se hustší roztok v ještě hustší o větším na- 


pjetí- par a v páru vodní. Původní řidčí roztok nabyl by však ab- 


| sorpcí par ještě menšího napjetí a tak dále, tak že roztok hustší 
| rozpadl by se úplně a rovnováha by vůbec nenastala, dokud by v hust- 
- ším roztoku bylo vody. Smísením obou roztoků musili bychom dojiti 
© k témuž výsledku, neboť síly, které snaží se stav obou látek změ- 


niti, zajisté nezávisí na tom, zda obě látky působí na sebe prostřed- 
nictvím páry vodní či přímo. Hustší roztok nemohl by tedy vedle 
slabšího ani existovati, ten neobstál by vedle ještě slabšího, zkrátka 
nemohl by vůbec existovati. Kdyby pak napjetí par z roztoku bylo 
zcela nezávislé na shuštění jeho, musilo by napjetí jeho rovnati se 
napjetí par z roztoku o shuštění nula, tedy napjetí čistého rozpu- 
stidla. Pod zvonem ve shora líčeném pokusu obstál by vedle roztoku 
slabšího roztok hustší, i třeba pouhé rozpustidlo; nejevila by se žádná 
snaha po zjevu končivém, nebylo by žádné příčiny k slučování se 
roztoku s vodou, a tudíž také žádné příčiny k rozpouštění vůbec. 
Z toho plyne tedy, že napjetí vodných par z roztoku musí ubývati se 
shuštěním jeho. 

Vyšli jsme od roztoku tak zhuštěného, aby dovedl vylučovati 
jen sůl o kohaesi úplně nasycené. Roztok ten bude patrně v dokonalé 
rovnováze se solí, již sám při vypaření vyloučiti může, bude tedy 
sám nasycen vzhledem k soli o kohaesi úplně nasycené. Jiná jest 
otázka, v jakém poměru jest roztok takový vzhledem onomu stavu 


soli, jaký přísluší částicím na povrchu uloženým, jichž kohaese není 


nasycena, úplně, které tedy mají ještě potentialní energii. 

Vzhledem k nim roztok patrně není ani nasycen ani přesycen, 
neboť nemůže částice takové vylučovati; jest tedy nedosycen vzhledem 
k nim, a stal by se nasyceným jen dalším vypařováním vody, a tudíž 
zvětšením koncentrace. Zřejmo, že takým shušťováním roztoku nabý- 
váme podobně zdroj mechanické energie, nutné k utvoření nového 
povrchu, jako přechlazením tekutiny pod bod tání. Množství této 
volné energie dá se také určiti z napjetí par příslušného roztoku. 
Dejme tomu, že buď známe souvislost koncentrace jistého roztoku 
s jeho napjetím, nebo že si ji určíme; pak mysleme si, že ve válci 
s pístem bez tření pohyblivým máme roztok o normálním nasycení, 
a že píst zatížen jest tak, aby byl s tlakem par z roztoku vystupu- 
jících v rovnováze. Snížením tlaku na pístu docílíme vypaření vody 
a zhuštění roztoku, a získáme na pístu jistou práci, jejíž limita dala 


280 F. Wald 


by se vypočítati ze souvislosti napjetí par s koncentrace. Pro nás 
nemá té chvíle počet ten zajímavosti, pročež se jím zabývati nebu- 
deme. Když došli jsme postupem vypařování jisté libovolné koncen- 
trace, mysleme si, že počneme z roztoku vylučovati sůl, avšak ve 
stavu úplné kohaese, tedy bez práce povrchové. Mysleme si tudíž, že 
pomocí zevní práce uhražujeme spotřebu volné energie na tvoření po- 
vrchu, a že za to v náhradu dovedeme vyzískati práci v roztoku 
přesycením nashromážděnou. 

Když vodu úplně vypaříme (a sice za stálého tlaku příslušného 
dosažené větší koncentraci), získáme současně na pístu další práci, 
neboť zvedne se za stálého tlaku, až pod ním ve válci nabude místa 
všecka voda z roztoku se vypatující. Pak oddělme páru od soli 
a shušťujme isothermicky páru tu do tlaku páry normálně nasyceného 
roztoku, a při tlaku tom dejme jí v opětný styk se solí, tak aby se 
sůl rozpouštěla; mysleme si, že lze nám při tom vyzískati opět práci, 
kterou jsme prve vynaložili na utvoření povrchu, což jest dovoleno, 
neboť práce ta jest ryze potentialní a nemusí se zmařiti na prospěch 
enercie tepelné, ovšem ale může. Tepelné zjevy s tvořením neb 
zničením povrchu souvisící v lčmaitě také nevyžadují žádné ztráty. 
volné energie, tak že zbývá nám uvážiti jen práci na pístu získanou 
neb vynaloženou a práci získanou vyloučením soli z přesyceného roz- 
toku. Líčený kruh proměn děje se za stálé temperatury, tak že limity 
tepla při něm vybaveného a zabaveného jsou si rovny. Limita práce 
vyloučením soli z přesyceného roztoku dobytá rovná se tudíž přesně 
limitě práce na pístu válce vynaložené, či správněji řečeno algebrai- 
ckému součtu limit prací na pístu vykonaných. 

Na výkresu vedlejším byla by to plo- 
cha ABCDA, značí-li abscisy objem páry 
ve válci a ordinaty tlak na jedničku plo- 
chy. Z A do B vypařuje se voda a roz- 
tok se zhušťuje, z B do C vypařuje se za 
stálého tlaku a vylučování soli, z C do D 
zhušťujeme páru a z D do A za stálého 
tlaku tvoříme ze soli a vody původní roz- 
tok. Plocha ABCDA dává práci, kterou jsme při změně stavu z B 
do C získali. j 

Tutéž práci můžeme ovšem i přímo vynaložiti na tvoření se 
povrchu. Zřejmo tedy, že přesycením roztoku skutečně dán jest zdroj 
práce nutné na utvoření povrchu, a že obnos práce k cíli tomu se 
naskytující roste s přesycením roztoku. Mysleme si, že líčeným 


Příspěvek k theorii krystalisace. 281 


změnám podrobili jsme roztok obsahující jedničku soli; práce daná 
plochou ABCDA jest funkcí přesycení, tedy i funkcí vody při změně 
AB vypařené. Označíme-li množství to znaménkem 7, bude práce ta 
rovna f(r). Vyloučíme-li z roztoku přesyceného jen menší čásť soli 
ku př. ds, rozložíme-li tedy vypařením jen nekonečně malou část 
roztoku, bude limita práce, již možno vynaložiti na utvoření povrchu, 
rovna f(r) ds. 

Mysleme si nyní, že máme v roztoku hotový krystal, jehož 
plochy jsou v krystalografickém smyslu stejnorodé a mají tudíž vesměs 
stejnou kohaesi. Práce nutná k utvoření jedničky takové plochy budiž 
£. Povrch krystalu měj plochu O, tak že potentialní energie jeho 
jest OL. Kolmá vzdálenost libovolné plochy krystalové od středu kry- 
stalu budiž «, a mysleme si, že vypařováním roztoku vzroste krystal 
na ©- dz. 

Z důvodů stereometrických jest povrch krystalu úměrný w?, 
obsah krystalu úměrný «*. Položíme-li O — aw*, bude volum krystalu 

O 
= 35- 

Bude tedy dO — 2az. dx a dV—ax*. dr. Značí-li h hutnost 
soli bude AdV váha soli na krystalu vyloučené. Práce na zvětšení 
povrchu nutná jest tudíž LO = 2Lax . dz, práce vybavená vyloučením 
soli z přesyceného roztoku f(r).h.dV. Rovnovážný stav nastoupí jen 
tehdy, jsou-li obě ty veličiny rovny, tak že bude 


2Loxda — f(r) . hax? „de 
2L 
2 hfý(r) 


V rovnici té jsou L a 4 veličiny stálé, z čehož plyne, že shu- 
štění nasyceného roztoku měná se s rozměry krystalu, a sice bude pa- 
trně f(r) a tedy i r tím menší, čím větší ©; shuštění roztoku blíží 
se tedy čím více nasycení normalnému, čím větší krystaly. Důsledek 
ten zajisté překvapuje, neboť posud platí rozpustnost soli za neod- 
vislou od rozměrů krystalů. Podobně stoupati by musila temperatura 
tuhnutí roztaveného pevného tělesa. | 

Není-li v tekutině ani sledu pevné látky, bude L dle « téměř 
nekonečně veliké, a krystalisace bude naprosto nemožná. Libovolnou 
tekutinu lze však sotva chovati jinak než v nádobě z nějaké látky, 
a jelikož všecky látky chovají k sobě jistou přilínavost, mají tedy na 
vzájem též jistou energii potentialní jako částice látky stejnorodé, 
a tato může zastupovati místo enereie dané povrchem hotového kry- 


989 F. Wald 


stalu; tekutina z nedostatku styku s krystaly stejnorodými může tudíž 
krystalovati zajisté i na stěnách nádoby. Nalezá-li se v tekutině látka 
o značné přilínavosti k látce rozpuštěné neb roztavené, počne krysta- 
lisace přirozeně na jejím povrchu, a tu máme jednoduché vysvětlení 
známých zjevů, že na isomoriních látkách postupuje krystalisace 
zrovna tak, jako na látce stejnorodé. Nevyčerpali jsme posud dů- 
sledky podaných náhledů vzhledem k přesycení a přechlazení. Mysleme 
si, že do roztoku v? obecném smyslu silně přesyceného vložíme malin- 
kou částici schopnou spůsobiti krystalování, a dejme tomu, že krysta- 
lisace počala, že tedy roztok jest s důstatek nasycen, aby bez vypa- 
řování zastati mohl práci vzhledem k rozměrům vloženého krystalku 
se vzrůstem povrchu jeho spojenou. Vzroste-li průměr krystalku z « 
na «—- de, zmenší se nasycení, jehož by bylo zapotřebí k dalšímu 
růstu krystalu. Máme-li však větší množství roztoku, zmenší se shu- 
štění jeho vyloučením malinké částice vyloučené soli A dV = hax*. dx 
jen tak nepatrně, že lze to úplně zanedbati; pak má roztok přebytek 
potencialní energie, a krystalisace bude bez přetržení pokračovati tak 
dlouho, až vyloučí se z roztoku tolik soli, aby shuštění jeho kleslo 


na míru nutné koncentrace při dané velikosti povstalých krystalů. | 


Další krystalisace postupuje tedy, aniž by bylo třeba roztok vypařo- 
vati, a teprve po delší době nastane rovnováha. Zjev ten jest obecně 
známý. Podobně při přechlazené tekutině vybaví se vyloučením pev- 
ných částic na zárodku krystalovém tak málo tepla, že tekutina vzhle- 
dem k rostoucím krystalkům zůstává potud přechlazenou, pokud 
značná část její nestuhne. 

Rovnováha nastane tedy až tehdy, když nové krystaly dosáhnou 
rozměrů makroskopických, a temperatura, potažmo shuštění roztoku 
dostoupí mezí obyčejného tuhnutí, tedy obyčejného bodu tavení neb 


obyčejné koncentrace. V rovnici — h.f (r) možno přibližně polo- 


žiti f(r) — br, kde b jest přibližně stálé, a považovati tedy potencial 
přesyceného roztoku za úměrný úbytku vody 7 z roztoku normálně 
nasyceného. Pak jest zřejmo, že největší rozdíly v nasycení roztoku 
hledati jest při rozměrech krystalů co nejmenších, tedy při co nej- 
menším z; tu však musilo by i množství tekutiny býti obmezeno na 


míru nejmenší, a pokusy takové daly by se s nadějí na výsledek 


podniknouti jen pod drobnohledem. Přiznati musím, že za takých 
okolností bude as velice obtížno vystihnouti pokusem zde předpově- 
děnou závislost koncentrace na rozměrech krystalků. Předem jest 
patrno, že pod drobnohledem nelze pomýšleti na přímé určování kon- 


o on ho aa 


Příspěvek k theorii krystalisace. 283 


centrace; snad stačilo by na přesyceném roztoku určit souvislost kon- 
centrace s některou optickou vlastností, na př. barvou, neb lomivostí 
světla resp. úhlem totálního odrazu, a touto cestou pak zjistit kon- 
centraci malinkého množství roztoku pod drobnohledem krystalujícího. 


Ze známé okolnosti, že pevné látky vylučují se z tekutin z pra- 
vidla v krystalech, soudím (jak shora již dovozeno), že plochy kry- 
stalografické mají poměrné maximum kohaese, tedy minimum práce 
L; alespoň platí věta zde vyslovená pro -látky při vylučování se sku- 
tečně krystalující. Každá plocha povstalá spůsobem jiným, ku př. ro- 
zlomením krystalu, musí míti kohaesi menší, a má tudlž potentialní 
energii stačící na přeměnu v plochu krystalografickou. Úlomky kry- 
stalů v roztoku dostatečně nasyceném mohou tedy přeměniti se v kry- 
staly úplné. 


Uvažovali jsme shora rozpustnost krystalu, a nalezli ji závislou 
na rozměrech jeho. 


Úvahu tu lze v jistém ohledu gene- 4 B 
ralisovati. Budiž AB kolmý průřez nějaké 
plochy krystalu, a C bod té vlastnosti, že 
vzrůst či ubývání plochy krystalové děje 
se té chvíle ve směrech paprsků vedených 
z bodu toho. Kolmá vzdálenost bodu C 


od plochy AB budiž z; pak bude podobně ře 


jako dříve práce za jedničku soli získaná neb vynaložená rovna — 


a ta jest měřítkem koncentrace, již k vyloučení soli nejméně jest 
zapotřebí, když roztok vypařujeme, neb měřítkem koncentrace, již 
smí roztok na nejvýše míti, aby mohl povrch ještě rozpouštěti, sdělí- 
me-li roztoku příslušnou částici vody. Výraz ten jest tedy krátce 
měřítkem rozpustnosti, a ta závisí tudíž nejen na povaze plochy kry- 
stalové, nýbrž i na kolmé vzdálenosti © bodu ČC od plochy. Pozoru- 
hodno jest, že zmíněná práce bude negativní, leží-li bod C mťmo 
krystal, že tudíž nasycení vzhledem k ploše takové jest menší než 
normalní nasycení shora definované. Užil jsem theorie své také 
k rozboru zákonů, jevících se při kombinacích krystalografických 
ploch. Rostou-li všecky plochy kombinace tak, aby tvar celku zůstal 
geometricky podobným, tedy leží střed vzrůstu (bod C v hořejší úvaze) 
pro všecky plochy společně v geometrickém středu krystalu, a jelikož 
pak za normalních poměrů rozpustnost veškerých ploch musí býti 
rovnou, plyne z toho, že platí 


284 F. Wald 


z == 2 = Fa atd. 

s 20o 3 
z čehož následuje, že každé krystalografické ploše na určité látce 
přísluší určitá poměrná vzdálenost od středu, závislá pouze na kohaesi 
její. Vzájemné vyvinutí určitých ploch na kombinaci nepodlehá tedy 
náhodě, nýbrž každé kombinaci na určité sloučenině přísluší určitý 
habitus, jisté poměrné vyvinutí jednotlivých ploch, a sice závisí poměr 
ten na oka těch kterých ploch. 

Čím menší kohaese, čím větší tedy práce L s Po deník jejím 
spojená, tím dále od středu octne se příslušná plocha. Kdyby byl 
- vzájemný poměr obou prací Z, a £, přílišně veliký, nebude kombi- 
nace možna, neboť pak objímaly by plochy s větší povrchovou prací 
druhé plochy tak, že nikde nenastal by vzájemný průsek. Lehce se 
domyslíme, že v případě tom mají plochy s menší povrchovou prací 
větší pravděpodobnost vzniku, neboť plochy ty mají větší nasycení 
kohaese, a povstanou tedy přirozeně spíše než plochy s kohaesí menší. 

Pro kombinace teserální plyne z toho na př. pro oktaedr O 
S prací n a 00 0m $ páně L, 


V a 


podobně pro kombinaci Ó s prací I, a w 0 s prací L, 


DM 3 Mel. 
Každá skutečně možná kombinace má větší pravděpodobnost vzniku 
než jednotlivé tvary, z nichž se skládá, neboť při stejném obsahu 
vykazuje vždy menší povrchovou práci než tvary ryzé. 

Krystalografie jak známo nezná těchto ohledů; jí platí jen po- 
měr os téhož tvaru, kdežto poměr os tvarů rozdílných na témže 
krystalu zanedbává, a udává nejvýše, který tvar převládá. Myslím, že 
při pozorování skutečných krystalů nedá se upříti, že poměrné vyvi- 
nutí jednotlivých složek určité kombinace podlehá jistým pravidlům, 
která snodují se shora dovozenou větou. Ovšem nelze také upříti, 
že na krystalech větších často pozorovati značných nepravidelností, 
které dají se však z theorie mé dobře vysvětliti tím, že nasycení 
roztoků mění se již jen pranepatrně, jakmile krystaly dosáhly makro- 
skopických rozměrů, tak že pak další vzrůst krystalu velice podlehá 
nahodilým vlivům. 

Známé jsou však příklady, že tatáž látka dává ku př. buď kry- 
staly lupenkovité, povstalé převládáním pinakoidu neb hranolovité, 
na nichž pinakoid vyvinut jen velmi nepatrně. Podobné zjevy nelze 


Příspěvek k theorii krystalisace. 285 


asi přičítati více náhodě, a tu naskytla se mi domněnka, která by 
i případy takové vysvětlila. Z krystalografie známo, že jen takové 
tvary jsou možné, které dají se ze základního tvaru vyvoditi dle zá- 
kona o racionálních úsecích os. Máme-li tudíž na př. oktaedr, který 
protíná osy ve vzdálenostech 1:1:1, jest možný i tvar 2:1:2. 

Z toho soudím, že na př. možný jest 1 oktaedr 2:2:2, jemuž 
dle theorie shora líčené pak přísluší povrchová práce dvojnásob 
větší než oktaedru prvnímu. Domnívám se tedy, že tatáž krystalo- 
orafická plocha existovati může v rozličných stavech kohaese, a že 
jí pak přísluší jiná poměrná vzdálenost od středu krystalu, že však - 
vzdálenosti jakož 1 příslušné práce ty mezi sebou rovněž podlehají 
zákonu; že poměr jejich jest racionálný a jednoduchý. — Z vyložené 
theorie krystalisace plyne dále, že kombinace sestávající pouze ze 
dvou jednoduchých tvarů, tíhnou vždy k takovému složení, aby vzdá- 
lenosti ploch od středu stály v poměru jejich energie potentialní. 
Kombinace, složené z většího počtu ploch, zákonu tomu nepodlehají 
přísně, neboť lze z ploch jejich sestaviti nekonečný počet tvarů, které 
při stejném obsahu ale rozličném vyvinutí jednotlivých složek, mají 
celkem totéž minimum povrchové práce, tedy tutéž povrchovou ko- 
haesi. Ale při vzrůstu mění se tvar jejich tím způsobem, že blíží se 
tvaru normálnímu ; tvar ten tedy není jediný možný, ale jediný, který 
se dalším vzrůstem nemění, a proto jest nejstálejší. 

Vyložil jsem z předu důvody, z kterých považuji kohaesi ploch 
za sílu nikoliv ryze potentialní, nýbrž za thermodynamickou, složenou 
z energie tepelné a volné. Mnohé úsudky shora pronešené tratí velice 
na přesvědčivosti, považujeme-li kohaesi za energii ryze mechanickou, 
spolu však nastávají obtíže, které každou rozpravu o tomto předmětu 
činí nemožnou. Nikdo zajisté neubrání se přesvědčení, že krystal, 
nalézající se v roztoku nasyceném, působí jistou přítažlivostí na čá- 
stice rozpuštěné, a že tudíž předpokládané mnou síly na povrchu kry- 
"stalu skutečně existují. Kdyby však síla ta byla ryze mechanická, 
nikdy nedonutila by částici rozpuštěnou, aby ku krystalu přilnula, 
neboť neměla by na ni jiný účinek než tíže, působící na dokonale 
elastický míč; dovede jej přitáhnouti, nikdy však udržeti. Aby nastal 
zjev končivý, aby se tedy částice rozpuštěná s povrchem skutečně 
sloučila, musí se alespoň jistá Část vybavené enereie nutně objeviti 
vé formě tepla, jinými slovy, energie vybavená musí míti limitu tepla, 
a spadati tudíž pod vládu zákonů thermodynamických. 

Poznamenávám ještě dále, že dle theorie zde vyložené nemusí 
na tomže krystalu vyvinouti se všechny plochy téhož krystalografi- 


286 F. Wald 


ckého útvaru, neboť vztahy pro plochy ty vyvozené platí pro každou 
zvláště bez ohledu na to, kolikrát se na krystalu vyskytuje. Jest to 
okolnost, která snad mohla by nabýti jisté váhy při rozboru hemiae- 
drie a tetartoedrie krvstalů. Konečně připomínám, že touže cestou, 
jakou v hydrodynamice dovozuje se povrchové napjetí tekutiny, do- 
spěti musíme z náhledů vyložených k důsledku, že každá plocha kry- 
stalu způsobuje určitý tlak na krystal; myslím, že z okolnosti té 
dala by se snad vysvětliti cirkulární polarisace krystalů, na nichž 
objevují se plochy tetartoedrické bez stejné plochy na opáčné straně 
krystalu, neboť pak podlehá krystal jednostrannému tlaku, pocházejí- 
címu z ojedinělé plochy tetartoedrické. 

Nejnápadnější důsledek rozvinuté theorie jest zajisté předpově- 
děná závislost rozpustnosti či bodu tuhnutí na rozm ěrech krystalových 
a bylo by tudíž zajímavo nabýti alespoň přibližného číselného obrazu 
této závislosti. Není jej ovšem lehko získati, an neznáme limitu L 
povrchové práce, a pokusím se tudíž alespoň o hrubý odhad. 


Máme-li kostku ledu v jednom kubickém metru, zajisté dá se 
rozštěpiti pomocí dláta, do něhož uhodíme kladivem jeden kem těž- 
kým z výše 10 metrů padajícím. Na utvoření 1 m* povrchu stačí- 
tedy as 5 metrkilogramů, a veličina Z, která jest limitou, a sice 
minimum práce k cíli tomu nutné, bude daleko menší. 

K podobnému odhadu dospěti lze také jinou cestou. 


Průměrná vzdálenost molekul udává se při plynech asi na 
00001 millimetrů *). Myslíme-li si tedy, že kubický decimetr ledu 
rozdělíme kolmými řezy na malé kostky tím způsobem, aby na délku 
jednoho millimetru přišlo tisíc dílů, obdržíme 3000 m* nových řezů, 
a smíme s bezpečností tvrditi, že jsme tím kohaesi ledu daleko nevy- 
čerpali, neboť na kostku takovou přijde v plynu ještě as tisíc molekul, 
a v látce tuhé as dva tisícekráte tolik. Na roztavení jednoho kub. 
decimetru ledu potřebí as 72 cal — 30600 metr. kilogrammů. 


Dejme tomu, že na utvoření oněch 3000 m* nových řezů po- 
třebí jest celá tato práce (což patrně jest odhad ještě přes příliš vy- 
soký), dostaneme pro L na čtvereční metr rovněž as 5 metrkilogram- 
mů práce. 

Nalezli jsme příbližně a 

1 
a jest tudíž volná energie R za kilogram vody R= A (8, — 0) 


*) Graham-Otto's Lehrbuch der Chemie, I. 2. pas. 625 (vydání z roku 1885). 


Příspěvek k theorii krystalisace, 281 


čili R aj 11 
7 
kdež A jest mechanická rovnomocnina tepla. 

Hledáme veličinu « ledového krystalu, jemuž přísluší bod tání, 
ležící na př. 1" C pod pravým bodem mrazu, za nějž položiti smíme 
obyčejný udaj 09 C, tedy 7, — 274; 
pak bude == 7 

1 
a jelikož A; = 80 cal., bude R = 125. 

Měříme Z v metrkilogrammech na čtvereční metr, pročež mu- 
síme nejen © ale také h měřiti v příslušných jednotkách, a položíme 
za váhu kubického metru ledu 4 — 9100 kgm. Na místě rovnice 


2L 
Z ho 
položíme = = MB 


= ře metru či hh millimetru 
02000 114 0 08) 
Aby dalo se postihnouti snížení bodu mrazu 0 jeden stupeň Cel- 
sla, nesměl by ve vodě nalezati se žádný krystalek ledu dosahující 
jednu sedmapadesátinu millimetru průměru. 

Podotýkám ještě jednou, že odhad veličiny L na pět metrkilo- 
grammů za čtvereční metr jest bezpečně příliš vysoký, tak že « pro 
jeden stupeň Celsia musí býti daleko menší. Zajisté dlužno uznati, 
že za takových okolností může zjev tuto z theorie vyvozený existo- 
vati, aniž byl posud vystížen. Mohl bych připojiti podobnou úvahu 
vzhledem k roztokům, která sice vede k podobným výsledkům, ale 
z nedostatku dát pro f (r) jest mnohem méně spolehlivou. 

Ku konci podotýkám, že ve výtečné učebnici obecné chemie od 
Ostwalda nalezl jsem v kapitole o přesycení roztoků krátkou úvahu, 
která rovněž vysvětluje přesycení povrchovou prací*). 


Na Kladně, dne 3. dubna 1889. 


tudíž 


*) Lehrbuch der allsemeinen Chemie, Ostwald I. pag. 731. 


HE) 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 


Sděluje Julius Stoklasa. Předložil prof. K. Preis dne 12. dubna 1889. 


Část první. 


Studia o povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu jsou důležitá 
pro poznání komplikované povahy superfosfatů; dosavádní výzkumy 
chovají velice různé nálezy a právě tato okolnost mne přiměla k opět- 
nému studiu této zajímavé soli. 

Příprava monocaletumfosfatu. © Chemicky čistý dicalciumfosfat 
rozpuštěn byl v čisté kyselině fosforečné (sp. váhy 1:28, tajil 3129% 
P,O;) až do úplného nasycení. Získaná sůl sušena nad konc. kyse- 
linou sírovou, rozpuštěna ve vodě a roztok na vodní lázni odpařen 
až ku krystalisaci. Krystaly již dosti čistého fosforečnanu rozpuštěny 
na novo ve vodě, roztok sfiltrován, odpařen při 409 C na vodní lázni 
(odpařování trvalo 6 dnů). Vykrystalovaný monocalciumfosfat sušen 
na hliněné desce, pak filtračním papírem a konečně v sušárně při 
509 C po 6 hodin. Pak promýván preparát absolutním alkoholem 
a konečně etherem *), sušen předem nad kyselinou sírovou, pak v su- 
šárně při 709 C. Podobně počínali si pp. Hrlenmeyer, „Ueber Bildung 
und Zusammensetzung des sogen. sauren phosphorsauren Kalks“, Hei- 
delberg 1857., Býrnbaum, „Zeitschrift fůr Chemie“ 1871. S. 138. 
a Wattenberg, „Journal fůr Landwirthschaít“ 1879, až ke konečnému 
promývání. Jmenovaní autoři promývali za účelem odstranění volné 
kyseliny fosforečné preparat pouze étherem; přesvědčil jsem se však, 
že pouhým étherem se nám nepodaří zbaviti monocalciumfosfat volné 
kyseliny fosforečné stejně dokonale jako alkoholem. Tím si vysvět- 
líme též různé výsledky, k jakým dospěli jednotliví badatelé; praco- 
vali, jak dále ukážu, s preparáty, které tajily menší neb větší podíl 
volné kyseliny fosforečné a tato má značný vliv na povahu mono- 


*) Prodajný absolutní alkohol byl destilován s páleným vápnem. 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 289 


| caleiumfosfatu. Krystalovaný“), mnou analysovaný monocalciumfosfat 
-byl sušen v proudu vzduchu ve zvláštním přístroji k váze konstantní. 


| Preparat číslo I. 5 gr rozpuštěno při teplotě 15—20? C vodou 
„ve 2000 em*. Roztok byl úplně čirý. 50 cm* okyseleno kyselinou dusi- 
| nou. sraženo solucí Sa atd. Získáno: 0-111 gr Mg,P,O, = 
(= 568%; P,O;. Dalších 100 cm* okyseleno slabě kyselinou octovou 
| a sraženo ammoniumoxalatem; získáno: 0:0554 Ca0 —= 22. 169 Ca0. 
|  Jiných 100 cm“ sraženo kyselinou sírovou a alkoholem i získáno: 
(0135 gr CaS0, — 22259/, CaO. Jelikož, jak Birnbaum konstatoval, 
| monocalciumfosfat žíháním za bubření v metafosforečňan vápenatý 
„se mění a kyselina fosforečná částečně prchá**), nelze vodu jinak 
| stanoviti, než za přidání žíhaného, úplně čistého kysličníku vápena- 
tého anebo olovnatého. 1 gr monocalciumfosfatu úplně vysušeného 
-v proudu vzduchu, žíháno bylo s CaO k váze konstantní (na 1 gr látky 
2 gr CaO). Nalezeno: 21529, H,O — (průměrné číslo 3 analys). 
Stanovené volné kyseliny fosforečné. © Erlenmeyer a Heinrich 
(Liebig's Annalen Bd. 190., dále Sitzungsberichte d. k. B. Akademie 
der Wissenschaften zu Můnchen 1872), Birnbaum i Wattenberg neur- 
čili volné kyseliny fosforečné, ač zajisté v jejich preparátech se nalé- 
zala, ve množství třeba jen skrovném. 
Volnou kyselinu fosforečnou vedle kyselého fosforečňanu lze 
| stanoviti dvojím spůsobem : 


a) použitím indikatoru methyl-oranže, 
b) vyloužením pomocí absolutního alkoholu. 


Roztok methyl - oranže se kyselým fosforečnanem vápenatým 
nemění, ale již 00015 gr volné kyseliny fosforečné ve 100 em“ roz- 
toku zbarví žlutý roztok cibulově, 0:003 gr krásně červeně. Použitý 
roztok indikatoru jsem si připravil následovně: V jednom litru desti- 
lované vody rozpustí se 05 gr methyl-oranže, a roztok se po 24 ho- 
dinách sfiltruje. K titraci užíval jsem přesně */,, n. louhu draselnatého. 

Prvé, nežli jsem přikročil ke zkoumání monocalciumfosfatu, vy- 
šetřeno bylo, jak správné výsledky methoda ta poskytuje. 

5-682 or kyseliny orthofosforečné chemicky čisté, specifické váhy 

1:280, zředěno bylo vodou v 500 cm?. 


*) Soustavy kosočtverečné, Dle Haushofera (Zeitschrift £. Kryst. 7. 265.) kry- 
staluje nejvíce ve © Po, »Pw, OP,. 
+*) V kelímku platinovém zjeví se nám sklovitá hmota metafosforečnanu vá- 
penatého, která dále žíhána propálí i kelímek. 
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 19 


290 Julius Stoklasa 


100 em* toho roztoku titrováno za studena ; spotřebováno 50 em" 
velnoKOR 531. 3129070 

25 em* roztoku titrováno uranacetatem (1 cm? -— 00025 gr 
P,0,); spotřeba 35:8 em“ — 31:49 P,O;. 

25 cm* roztoku sraženo solucí molybdenovou, získáno 0:140 gr 
Me, P, OE o TE 


Nyní smíšen byl výše poznamenaný roztok kyseliny orthofosto- 


rečné s roztokem monocalciumfosfatu (preparat číslo I., obsahující 
pouze 0:35/;). : 
BO cm* roztoku monocalciumfosfatu (5 gr ve 2000 em* vody) 


nejevilo žádné reakce s indikatorem, neboť při tomto zředění obsa- © 


ženo bylo ve zkoumaném roztoku volné kyseliny fosforečné 00002 gr. 
Přičiněno nyní 50 em* roztoku kyseliny orthofosforečné ; spotřebováno 
25 em "o n. KOH—= 3129, P,O;. K přesnějšímu zkoušení a k patr- 
nější reakci rozpustil jsem monocalciumfosfat v menším množství vody. 

2 gr monocalciumfosfatu rozpuštěno ve 200 cm* vody. V upo- 
třebených 100 cm* roztoku se nalezalo 0:0035 gr volné kyseliny fos- 


forečné. 100 cm* tohoto roztoku smíseno s 50 cm* roztoku kyseliny 


orthofosforečné. Spotřeba "/;, n. KOH:26*2 em? — 312 —-0359/; P20,. 


Správnost methody dále dokázána byla analysemi prodajného 
kyselého fosforečnanu vápenatého, který vždy značnější množství volné 
kyseliny fosforečné tají. Preparát, koupený od firmy Merck z Darm- 
štatu, obsahoval dle úplné analyse části ve vodě rozpustné: 

P;05 (ve formě CaH4(PO%)5-H50)79300050:355 
P,O; (ve způsobě volné kys. fosforečné)*) . © 73, 


CaO dkě | AAV ek AV VS" ěh 196% 
BOJ 10 O Pa ned adbath Se Ain sve Poč OLAV ě sledy 
Ce: da MODA ok“ 18s © doaicí PASOK, sledy 


10 gr tohoto preparatu rozpuštěno ve 2000 cm? vody. 
Na 100 cm* roztoku spotřebováno: 5'1 cm* "44 n. KOH= 729%, 
PO; ve způsobě volné kys. fosforečné. 
Na 200 em? roztoku spotřebováno: 102 em* '4;, n. KOH= 72% 
P,O; ve způsobě volné kys. fosforečné, 
- Na 50 cm? roztoku spotřebováno: 2:6 cm? '$, n. KOH= 73%, 
P,O; ve způsobě volné kys. fosforečné. 
D0 em* roztoku kyseliny fosforečné smíseno se 100 cm* pozna- 
menaného právě roztoku a hned titrováno. Spotřebováno 4, norm. 
KOH : 302 cm? — 312 + 73%, volné kyseliny fosforečné. © Vidno 


*) Dtanovena též absolutním alkoholem. 


A 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 291 


z výsledků zde poznamenaných, že titrací za upotřebení methyloranže 


| lze volnou kyselinu fosforečnou vedle kyselého fosforečnanu vápena- 
- tého správně stanoviti. 


Druhý způsob, kterým lze určovati volnou kyselinu fosforečnou 


© vedle monocalciumfosfatu, zakládá se v loužení absolutním alkoholem 
© (předestilovaným se žíhaným kysličníkem vápenatým); i takto lze zí- 


skati správných výsledků, pak-li přesně vyhovíme veškerým nutným 
v té příčině podmínkám. 
Monocalciumfosfat vysušíme v proudu suchého vzduchu k váze 


| konstantní, pak jej třepáme s čerstvě destilovaným absolutním alko- 
hoholem při maximalní teplotě 209 C asi dvě hodiny (2'5 gr monocal- 


ciumfosfatu s 500 em“ alkoholu). Čirý roztok sfiltrujeme a filtrat 
odpařujeme za přidávání vody, až veškerý alkohol prchne. 


Připomínám zřejmě, že absolutní alkohol monocalciumfosfat ne- 
rozkládá, ač mnozí badatelé tvrdí opak. Pracovali buď s vodnatým 
alkoholem a S nevysušeným monocalciumfosfatem anebo digerovali 
teplým alkoholem a možná též, že upotřebili monocalciumfosfat sušený 
při 1009 C, při které teplotě ztrácí monocalciumfosfat pouze jednu 
molekulu vody *). Uvedené doklady přesvědčí dostatečně, že absolut- 
ním alkoholem získáme resultaty spolehlivé. 


A. Monocalciumfosfat tajil 0:0729/; volné kyseliny fosforečné. 

5 gr digerováno s 500 cm“ absolutního alkoholu. 400 cm* roz- 
toku odpařeno a vodný roztok titrován "p n. KOH. Spotřebováno 
04 em* — 00719; volné kyseliny fosforečné. 

5 gr digerováno s 500 cm* absolutního alkoholu. 400 cm* alko- 
holu odpařeno, vodný roztok okyselen kyselinou dusičnou, kyselina 
fosforečná vyloučena solucí molybdenovou atd. Nalezeno 00046 gr 
Mg, P,0, = 007249, P2O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 

Zbylý monocalciumfosfat po loužení absolutním alkoholem, po- 
zorně byl vysušen v sušárně při 60? C, pak uschován pod exikato- 
rem; odváženo 25 gr a zředěno vodou na 500 cm*. V roztoku ne- 
bylo lze dopátrati ani stopy volné kyseliny fosforečné, 


B. Monocalciumfosfat tajil 0:359/, volné kyseliny fosforečné. 


Odváženo 31115 gr monocalciumfosfatu, digerováno s 500 cm* 
absolutního alkoholu atd. 250 cm* odpařeno, okyseleno kyselinou 


*) O vlastnostech uvedených pojednám ve druhé stati. 
19* 


292 Julius Stoklasa 


dusičnou, sraženo solucí molybdenovou atd. Nalezeno 0:0091 gr Mg, 
P,0, — 0359; P4O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 

250 cm* odpařeno a titrováno. Zpotřebováno "1+ norm. KOH = 
= 08 cm? = 03694 P,O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 


C. Jiný preparat mnou připraveného monocalciumfosfatu. Odvá- 
ženo 6:308 gr, digerováno s 500 cm* absolutního alkoholu atd. 250 
cm* odpařeno, nakyseleno, sraženo solucí molybdenovou atd. Nale- 
zeno: 00205 gr Mg, P,0; — 0419, P4O; ve způsobě volné NÍ 
fosforečné. 


Dalších 250 cm* odpařeno a titrováno; spotřebováno "/, n. 
KOH — 19 cm? — 0439; P,O, ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 
Zbylý monocalciumfosfat po loužení, vysušen byl při 609 C a za 
nepřístupu vlhkého vzduchu vpraven byl ve váze 5107 gr ve 1000 cm* 
vody. Volnou kyselinu fosforečnou jsem v roztoku více nekonstatoval. 


D. Jiný monocalciumfosfat, opět mnou připravený, tajil 0:037"/; 
P,O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 

25365 gr digerováno s 500 em* absolutního alkoholu, tekntina 
sfiltrována a za uvedeného postupu titrována "1+ n. KOH. Monocal- 
ciumfosfat zbylý po loužení velmi pozorně sušen při 609 C a ve váze 
2-486 gr na novo digerován 500 cm“ absolutního alkoholu po 6 ho- 
din. Filtrat odpařen a nenalezeny ani sledy kyseliny fosforečné. Mo- 
nocalciumfosfat opět vysušen a rozpuštěno 2103 gr v 500 cm? vody. 
Volná kyselina fosforečná nalezena nebyla. 


E. 5 gr monocalciumfosfatu od firmy Merek v Darmštatu dige- 
rováno s 500 cm* absolutního alkoholu a postupováno jak právě 
poznamenáno. 100 cm* roztoku odpařeno a titrováno ";, n. KOH. 
Spotřeba 10:2 cm* — 7249; P,O, ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 

100 cm? odpařeno, okyseleno kyselinou dusičnou a kyselina fos- 
forečná vyloučena solucí molybdenovou. Nalezeno 0115 gr Mg, P,0, = 
1359, P4O; ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 


2:5 gr vylouženého absolutním alkoholem monocalciumfosfatu 
rozpuštěn ve 500 cm* vody. V roztoku volná kyselina fosforečná 
dopátrána nebyla. : 

Monocalciumfosfat vyloužený absolutním alkoholem obsahoval 
po okamžitém vysušení a rozpouštění ve vodě jen tak skrovné množ- 
ství volné kyseliny fosforečné, že nebylo lze ji kvantitativně stanoviti 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 399 2% 


Pak-li ale ponechán byl v ucpané láhvi, vždy po několika dnech, 
jevilo se skrovné množství volné kyseliny fosforečné, 

Preparát číslo II. vyloužen byl absolutním alkoholem, pak 
zvolna sušen při 609 C a uschován v exikatoru po 2 hodiny. Jeden 
gram rozpuštěn ve 200 cm? vody. Volná kyselina fosforečná dopá- 
trána nebyla. 5 gr preparatu skoumáno poznovu po 6ti dnech a sice 
2D gr třepáno s 500 cm* alkoholu; nalezeno volné kyseliny fosfo- 
rečné 00469. 

Po 30 dnech skoumán opět preparát týž na volnou kyselinu 
fosforečnou a nalezeno 00509, P,O; ve způsobě volné kyseliny fos- 
forečné. 

Preparat čís. III. Monocalciumfosfat vyloužen absolutním alko- 
holem, pak zvolna sušen při 609 C a uschován v exikatoru 2 hodiny. 
Jeden gram rozpuštěn ve 200 cm* vody. Volná kyselina fosforečná 
dopátrána nebyla. 2:5 gr louženo poznovu absolutním alkoholem ; 
takézde volná kyselina fosforečná nalezena nebyla. Po 10 dnech opět 
skoumán monocalciumfosfat, a shledáno: 0:069/, volné kyseliny fosfo- 
rečné, po 60 dnech shledáno totéž množství. Monocaleiumfosfat se 
tedy více nerozložil. 

Nemálo zajímavé jest další pozorování, rozkládá-li absolutní 
alkohol monocalciumfosfat průběhem delšího působení. 


Preparát číslo II. 2-5 gr monocalciumfosfatu třepáno bylo občas 
po 24 hodin s 500 cm* absolutního alkoholu; nalezeno 0429; P;O; 
ve způsobě volné kyseliny fosforečné. Rozklad se tudíž nezjevil. 

2-5 gr téhož preparátu třepáno bylo častěji po 10 dnů s 500 cm“ 
absolutního alkoholu v dobře ucpané láhvi; nalezeno 046%; P,O, 
ve způsobě volné kyseliny fosforečné. I zde tudiž nenastal rozklad. 

2-5 gr téhož fosforečnanu třepáno s 500 em* absolutního alko- 
holu po 30 dnů za teploty 15—209% C v dobře ucpané láhvi; nalezeno 
0409 PO; ve způsobě volné kyseliny fosforečné. Opět žádný rozklad. 

Ve všech případech, kdy loužen byl monocalciumfosfat absolut- 
ním alkoholem čerstvě připraveným za teploty 15—209 C v dobře 
ucpané láhvi, zachoval preparát svůj lesk a nebylo lze pozorovati 
ani nejmenších sledů vyloučeného snad dicaleiumfosfatu. Výsledky 
získané dokazují, že alkohol monocalciumfosfat nerozkládá, šetří-li 
se udaná pravidla. Sušený toliko při 1009 C monocalciumfosfat se 
alkoholem rozkládá, též teplý alkohol rozštěpuje kyselý fosforečnan 
vápenatý v dicalciumfosfat a volnou kyselinu fosforečnou. Vodnatý 


294 Julius Stoklasa 


alkohol rozkládá jej okamžitě, jak již pozorovali Erlenmeyer a Birn- 
baum. — 

Úplný rozbor preparatu č. II. Volné kyseliny fosforečné nale- 
zeno 042%, P;O,. Dále rozpuštěno 5 gr při 159 C vodou v 1000 cm?. 
Roztok byl po dvouhodinném třepání úplně čirý i nalezeno v něm 
56:89, P20;, 22189% Ca0 (sráženo z octového roztoku šťovanem 
amonatým, vážen CaO) resp. 22-299, Ca0 (srážen ve způsobě síranu 
vápenatého). Vody shledáno 21709. 


Preparat číslo III. 10 gr rozpuštěno, jako za poměrů dřívěj- 


ších, při teplotě 15—20? C ve 2000 cm* vody. Po půlhodinném tře- 


pání jevil roztok slabounké zakalení. Jelikož volné kyseliny fosfo- 


rečné nalezeno bylo 0:079/,, jest na snadě se domnívati, že vznikl- 


rozklad a zákal pochází od vyloučeného dicalciumfosfatu: CaH;P,O,; 
= CaH;PO; — H;PO,. Sedlinka sebrána na sušeném při 1109 C 
a váženém filtru, promyta studenou vodou a sušena při 110% C 33 
hodin. 

Nalezeno 0006 gr sedliny, čili 0:06/,. Sedlina byla jemně práš- 
kovitá, pod mikroskopem jevila se složená z drobných hranolků sou- 
stavy kosočtverečné. Soudím, že to dicalciumfosfat, vzniklý již při 
přípravě preparatu (loužením vodnatého ještě monocalcium fosfatu 
absolutním alkoholem) a zachycený velmi spoře na krystalech kyse- 
lého fosforečnanu. © Dicalciumfosfat jest těžko rozpustný ve vodě 
a sice dle Birnbauma rozpouští 1000 dílů vody 0135 dílů dicalcium- 
fosfatu *). 

Konal jsem též pokusy o rozpustnosti dicalciumfosfatu ve vodě 
a shledal jsem čísla mnohem menší než-li Birnbaum. Pro nás má 
zajímavosti následující experiment. 1 litr filtrovaného roztoku mono- 
calciumfosfatu (10 gr ve 2000 cm“ vody) smísen se 0'3 gr chemicky 
čistého dicalciumfosfatu, mnou připraveného. Váženým filtrem kalný 
roztok zfiltrován a sedlina promyta, až nebylo lze dokázati monocal- 
ciumfosfatu. Po vysušení vážen opět filtr a nalezeno 0275 gr dical- 
ciumfosfatu. Rozpustilo se tedy 0:025 gr. Pokusy tyto byly opako- 
vány a nalezeno, že z 03 gr dicalciumfosfatu zbylo nerozpuštěno 
0272, 0276, 0274. Uvážíme-li tato fakta, musíme připočítati k nale- 
zenému kvantu 0006 gr ještě 0.026 gr, tedy celkem 0032 gr. 

Množství toto ovšem žádného vlivu nemá při analysi monocal- 
ciumfosfatu, ale významné jest při studiu o rozpustnosti monocal- 


*) Jahresbericht 1858. 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 205 


| ciumfosfatu ve vodě. Absolutním alkoholem určeno 0:079/, P,O; ve 

| způsobě volné kyseliny fosforečné, 

| Uplný rozbor preparatu č. III. 5 or rozpuštěno ve 1000 cm* 
vody. 50 cm* roztoku okyseleno kyselinou dusičnou a kyselina fos- 

| forečná vyloužena solucí molybdenovou. Nalezeno 0:22 gr Mg,P;,0, 

| =56329, P,0;. Dále nalezeno 22-319, CaO a 21:18% H,O. 


Preparát číslo IV. Absolutním alkoholem určeno 00379; P;O; 
„ve způsobě volné kyseliny fosforečné. 5 gr rozpuštěno vodou v 1000 
cm*. Roztok nezjevil nejmenšího zakalení. Nalezeno 5656% P,04, 
(22349, Ca0 a 21249, H,O. 

Tento preparat, jak vidno, choval pramalé množství volné kyse- 
| liny fosforečné, která v drobných krystalech zadržena byla. 


Preparát číslo V. Absolutním alkoholem nalezeno 0014% PO; 
„ve formě volné kyseliny fosforečné. Dále rozpuštěno 5 gr vodou 
v 1000 cm? a nalezeno 56-689, P,O,, 22-369, Ca0 a 21539, H;O, 

Stopujme nyní celková složení jednotlivých preparátů. 

Z předchozího vysvítá, že monocalciumfosfat vždy v sobě obsa- 
huje skrovné množství volné kyseliny fosforečné, ku které na počátku 
úvahy vytknutí badatelé nepřihlíželi. V některých případech pak pre- 
parat v sobě obsahovati může též skrovný podíl dicaleiumfosfatu (č. 
PA 05 5) 

Analysované mnou preparaty vykazovaly následující složení: 


Preparat číslo I. II. III. IV. V. 
Ca0 22-25 22-14 2231 22-34 22-36 
P,O; 56:80—0-35 ron.P;0; 56:80—0:42 56:32—0:07 56:56—003 56:68—0:014 
E70.21:52—0:13 21'70—0:16 21:23—002 21:24—0:01 21:53—0:00 
10057 10064 99:86 10014 10057 


Odečtením volné kyseliny fosforečné dospějeme k analytickým 
výsledkům, sestaveným v následující tabuli vedle analytických resul- 
tatů jiných badatelů a theoretického složení čistého kyselého fosfo- 
rečnanu vápenatého CaH,(PO,),.H,O. (Viz tabulku I. na str. 296.) 


Další bádání o povaze monocalciumfosfatu rozděleno v tyto statě: 
I. Hygroskopická vlastnost monokalciumfosfatu. II. Rozpustnost mono- 
calciumfosfatu ve vodě. III. Působení tepla. IV. Působení alkoholu 
a etheru. V. Působení tricalcium- a dicalciumfosfatu ve monocal- 
ciumfosfat. VI. Působení síranu a uhličitanu vápenatého ve mono- 
caleciumfosfat, VII. Působení solí hlinitých, železnatých a železitých. 


296 Julius Stoklasa 


Tabulka I 
| SSM | 5 Vlastní rozbor 
sa5|s88| 8 (88, : 
HS | 38 = B © |Preparat|Pr zepěra) Preparat|Preparat E SoDAE at 
ETNA z (E čís. IL. | čís. čís. III. | čís. IV. | čís. V. 
> 


CaO | 2222|22-19| 223 |22-29| 22:25 | 2214, 2231| 2234| 2236 
P,0;| 56:35 |55:82| 56:8 |56'10| 50:45 | 56'38| 56:25 | 5653 | 5667 
HO | 21:43|2200| 216 |21'51| 21:39 | 2154, 2121| 2123| 2153 


I. Hygroskopická vlastnost monocalciumfosfatu. 


K. Birnbaum a A. Packard*) tvrdili, že monocalciumfosfat jest 
velice hygroskopickým a odvodili z nálezu svého časté diference při 
analysích superfosfatů. Erlenmeyer**), opakovav experimenty K. Birn- 
bauma, shledal, že nálezy obou poznamenaných chemiků spočívají na 
pochybném pozorování a prohlásil, že monocalciumfosfat hygroskopi- 
ckým není. V uzavřeném prostoru, nasyceném vodnémi parami, na 
váze sice přibývá, ale na obyčejném vzduchu opět původné váhy nabyde. 
Výrok Erlenmeyerův povzbudil K. Birnbauma ***) k opětným rozsá- 
hlejším pozorováním, která stvrzují dříve nalezená fakta v míře pře- 
kvapující. Tak udává autor, že 1339 gr monocalciumfosfatu (prý 
chemicky čistého, obsahujícího dle analyse Birnbama 56:49, P;0;)+) 
během 7 dnů absorbovalo 0*2 gr vody — 1499, v obyčejném vzduchu 
březnovém. Dalšími výzkumy shledal, že kyselina fosforečná klesne 
ze 564 procent na 47:69/, v monocalciumfosfatu, vystaveném působení 
vzduchu v měsíci březnu a dubnu i tvrdil tudíž opětně, že chemicky 
čistý monocalciumfosfat jest sloučeninou velice hygroskopickou. Náhled 
páně Birnbaumův byl všeobecně přijat a monocalciumfosfat čítán byl 
mezi sloučeniny hygroskopické. 

Moje výzkumy nesouhlasí s pozorováním Birnbauma a Packarda, 
neboť shledal jsem, že chemicky čistý monocaletumfosfat mená hygro- 
skopickým. 

4258 gr chemicky čistého preparátu číslo V. postaveno byla 
meziokna a poklopeno 2litrovou kádinkou s výlevkou, by vzduch © 
dostatečného přístupu měl. Od 1. února t. r. do 9. března byla 
každého dne váha vyšetřována a současně temperatura a vlhkost 


*) Zeitschr. Chem. 1871—137. Jahresbericht 1872. 

**) Verhandlungen der math. phys. Classe d. k. bayer. Academie 1872. 
***) Berichte der deutschen chem. Gesellschaft zu Beřlin 1873. 898. 

+) Volnou fosforečnou neurčil. 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 297 


| vzduchu zaznamenány. Průběhem celé té doby, kdy kolísala teplota 


vzduchu mezi okny od 42 do +539 C a vlhkost mezi 75—94, kon- 
statován byl maximalný přírůstek na váze 0199, (0'06—0:19). 

Pozorování rozšířeno bylo i na monocalciumfosfat, obsahující 
v sobě volnou kyselinu fosforečnou a sice s 999, volné H;,PO,. Tento 
preparat položen byl vedle poznamenaného preparatu číslo V. a vážen 
každého dne od 1. února až do 9. března 1889. Odváženo bylo pů- 
vodního preparátu 5'055 gr. 


vláhy vláhy 

Dne 2. naváženo 5-100 gr., přibral tudiž 0:899/, Dne 18, narážeo 5-399 gr., přibral tudíž 6-89, 
EU ÁDAIS ZARAKONCZA REV RADOU NA ský 
» 4 » 5250 » » 59 » » 22. » 5409 » » 70 » 
» 9. » 5255 » » 59 » » 23. » 5409 » » 70 » 
» 6. » 5353 » » D8 » » 24. » 9410 » » (0 » 
(s » 5355 » » 59 » » 20. » 5:423 » » 12 » 
5360" „060% +. L. odážm 5430 53 PAN VŽBK 
» 9. » 9302 » » 60 » » 2. » 5439 » » 15 » 
R 0003 4 AUNO:O JM 09 0 Do Koná LA 
» 12. » 9368 » » 61 » » k » 5505 » » 89 » 
» 15. » 5369 » » 61 » » 5. » 5511 » » 9-0 » 
E150 5384, ze 40105 VN SSE 200 PA 01806 
OM O D98; MAG O 028 W 


Preparát přijímal vzdušnou vláhu, až počal se rozplývati. 

Z vytknutých čísel zračí se, že ve vlhkém vzduchu březnovém 
a únorovém absorboval chem. preparát čistý maximalně as 029; vláhy, 
kdežto preparát s volnou kyselinou fosforečnou absorboval za těchže 
poměrů velmi značné množství vláhy, a sice za 97 dnů 99%. 

Dáta tato skýtají zajímavá objasnění různých povah superfos- 
fatů. Jest známo, že některé superfosfaty zůstávají velmi suché, jiné 
opět snadno ve vlhkém vzduchu vlhnou. Vytknutá pozorování nás 
poučují, že toto rozdílné chování závisí na množství volné kyseliny 
fosforečné. Superfosfaty, vyrobené kyselinou sírovou 509 Baumé, tají 
čtyř- až pětkráte více volné kyseliny fosforečné než superfosfáty, při- 
pravené rozkladem kyselinou sírovou 60% B. Tato vlastnost, která 
jest velevýznamnou při analysi vzorků superfosfatů, byla dosud úplně 
nepovšímnutá. Nápadné v té příčině chování jeví disuperfosfaty (0b- 
sahující v sobě 30—409, rozpustné kyseliny fosforečné), vyrobené 
kyselinou fosforečnou, 50—559 Baumé (obsahuje 45—479/, rozpustné 
P,O:5); tyto obsahují pranepatrné jen množství volné kyseliny fosfo- 
rečné a skutečně zůstávají velmi suché v každé povětrnosti, 


298 Julius Stoklasa 


Dále bylo vyšetřováno, kterak se chová monocalciumfosfat ve 
vytopené místnosti laboratoria; průměrná teplota vzduchu byla tu 
15—209 C. Během 14 dnů monocalciumfosfat neabsorboval nižádné 
vláhy. Odváženo bylo 53695 gr původního preparatu; od 16. do 
30. ledna kolísala váha mezi 5:3695—5-3684 sr. Vidno, že mono- 
calciumfosfatu nejen na váze nepřibylo, ale že pranepatrné množství 
(0:0006 gr) vody prchlo. Dále vložen byl monocalciumfosfat pod 
skleněný zvon nad misku s vodou. 


Během 24 hodin přibral preparát vláhy 089; 


» 48 » » » » 1 : 1 » 
» ď 2 » » » » 1 ; 2 » 
» 9 6 » » » » 1 ; 2 » 
» 1 2 0 » » » » 1 ; 2 » 


Za 10 dnů určeno vláhy: 1:359;, za 20 dnů: 2-43%/, a za 30 dnů: 
409,. Není tudíž chemicky čistý monocalciumfosfat tak hygrosko- 
pickým, jak Erlenmeyer i Birnbaum udávají. Za podmínek právě 
poznamenaných (pod zvonem nad vodou) choval se monocalciumfosfat, 
obsahující 9:99, volné kyseliny fosforečné, následovně: 


Během 24 hodin přibral vláhy 24%, 


» 48 » » » 36 » 
» 72 » » » 42 » 
» 96 » » » 5:8 » 
» 120 » » » 79 » 
Za 10 dnů určeno vláhy 97%, 

» 20 » » » 12:5 » 

» 30 » » » 154 » 


Monocalciumfosfat, obsahující volnou kyselinu fosforečnou, jest 
tudíž velice hygroskopickým; absorboval za stejných okolností téměř 
4kráte více vláhy než preparát úplně čistý. 

Oba preparáty, jimiž právě poznamenané pokusy byly prove- 
deny, přenešeny v místnost chráněnou před prachem, ve které teplota 


kolísala mezi 15 a 209 C, aby poznáno bylo, kterak opět vláhy ztrá- 


cejí. Chemicky čistý preparát (číslo V.) po 3 dnech nabyl původní 
váhy, kdežto preparat s volnou kyselinou fosforečnou ztrácel vláhu 
velmi zvolna i tajil ještě po 10 dnech 889%, po 15 dnech 8439, 
a po 20 dnech 8:14% vláhy. 

Zajímavé jest, že přítomnost vody ze vzduchu přijaté nezavdá 
podnět k rozkladu monocalciumfosfatu. Oba preparaty vysušeny byly 
pozorně v sušárně při 809 C k původní váze a pak uschovány v exsi- 


-— 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 299 


katoru. Po vypuzení vláhy a loužení absolutním alkoholem nezjevily 
více volné kyseliny fosforečné než-li původně obsahovaly a sice 


monocalciumfosfat chemicky čistý . . . « « + « 009005 
monocalciumfosfat s volnou kyselinou fosforečnou 99 „ 


a) Vliv páry vodné v monocalečumfosfat. 


Přes 2507 gr monocalciumfosfatu, na loďce ve skleněné rouře 
uloženého, veden byl proud horké (80—859 C) páry vodní. Po 30 
minutách byla loďka osušena a vážením nalezeno: 2713 gr 829, 
vláhy. Po vysušení při 809 C, vychladnutí v exsikkatoru a loužení 
absolutním alkoholem nalezeno 0'75%/, volné kyseliny fosforečné, což 
nasvědčuje, že se monocalciumfosfat za těchto poměrův rozkládá. 

Na základě vlastních výzkumů o hygroskopické povaze monocal- 
(ciumfosfatu soudím, že p. Birnbaum nepracoval s čistými preparáty 
a že preparát jeho obsahoval nejméně 29, volné kyseliny fosforečné. 

Preparát číslo V. tajil pouze 00149, volné kyseliny fosforečné, 
— ale guantum tak nepatrné nemá žádného vlivu. Monocaletumfosfat, 
jak z pokusů jsme zřeli, jest stálým na vzduchu. Provedený s pre- 
parátem č. III. (0:079/, volné kyseliny fosforečné) výzkum skýtal dáta 
souhlasná s výsledky výzkumu preparátu číslo V. 

Pouze preparáty číslo I. a II. absorbovaly větší měrou páry 
vodní ze vzduchu. Když dostoupila vlhkost hygroskopická u prepa- 
rátu číslo V. 0:199/, nalezeno u preparátu číslo III, 028%, u I. a II. 
(tajily 0:49; volné kyseliny fosforečné) 0:999/,. Obsahuje-li tudíž mo- 
nocalciumfosfat více než 0:19, volné kyseliny fosforečné, jest již 
patrně dosti hygroskopickým. 


20. 


Molekulárná váha rhamnosy. 


Předložil Otakar Šule, dne 12. dubna 1889. 


Molekulárná váha rhamnosy stanovena methodou Raoult-ovou ve 
vodném roztoku. Za příčinou orientace v methodě stanovena dříve 
molekulárná váha dextrosy. Pokusy daly tato čísla: 


Dextrosa : Rhamnosa: 
C, H,, 0, = 180 O, B,,0,— 182 

P D M P D M 
0482 0065. 141 0542 0071. 145 
0841. 0102 157 0070. 147 
0113. 141 1019. 0130. 149 

1512. 0185. 156 2157. 0244. 168 
0174. 165 49450503. 187 

1975. 0200. 187 0478 198 


P značí procentové složení roztoku, D rozdíl mezi body tuhnutí 
rozpustidla a roztoku, M molekulárnou váhu. 
Jest tedy molekulárná véha rhamnosy C, H;,O;.H,O0.— 182. 


Laboratoř chemie org. vys. školy technické. 


is 
Molekulárná váha kyselin řady C,H;, ,0,. 


Předložil Otak. Šule, dne 12. dubna 1889, 


Jest zvláště nápadné, že kyseliny řady olejové vrou sice asi při 
týchž teplotách, jako kyseliny řady mastné o stejném počtu atomů 
uhlíka, tají však teprvé mnohem výše než korespondující kyseliny 
řady mastné. Příčinou rozdílů v bodech tání bývá zhusta nestejná 
molekulárná veličina látek ve stavu pevném. Dalo by se tedy souditi, 
že příčina uvedeného zjevu spočívá ve větších fysikálních molekulách 
členů řady C)H>, +0;, kteří majíce dvojnásobné vazby, pdotno se po- 
lymerisovati mohou.*). 

Pokud tato domněnka jest oprávněna, mělo rozhodnouti stano- 
vení molekulárných veličin methodou Raoult-ovou. 

Váha molekulárná dána jest tu vzorcem: 

/e 
D, 


3 


M—K 


kde P jest procentové složení roztoku, D rozdíl mezi body tuhnutí 
rozpustidla a roztoku. Hodnota konstanty užita jest pro kyselinu 
octovou 43, pro vodu 19, pro benzol 49. 

Zkoušeny byly kyselina krotonová, chlorokrotonová a chloriso- 
krotonová. 


I. Rozpustidlo kyselina octová **). 
1. Kyselina krotonová CH.. CH — CH.CO,H; M=86. 


P D M 

0:595 0*302 85 
0-290 s 
0:380 78 


*) Viz o tom B. Raýman, Chemie theoretická str. 87. 
**) Kyselina octová užitá ku pokusům č. 1. a 3. tuhla asi při 14, kyselina 
užitá ku pokusu č. 2. tuhla při 15-9%, 


302 


P 
0:961 


1282 

1617 

2920 
2. Kys. chlorokrotonová. 
CH, .CH= CCI.C0,H 


P D M 
0-364. (0130. 120 


0135 "116 
1085 0380 | 123 
0380 | 123 
1885 0660 | 123 
0632 | 129 
2481. 0900. | 119 
0:880 | 121 


I. Rozpustidlo voda. 


Kys. krotonová M = 86, 


P D M 
0508 0112 | 86 


0112 86 
1001.. 0246 1 
0228 83 
32602 | 0698 89 
0:698 89 
0703 88 


5.811 roztok «přesycen 


Otakar Šulc 


D 
0510 
0515 
0:700 
0702 
0:970 
0872 
1'540 
1.680 


M= 1204 


M 
81 
81 
19 
19 
„2 
90 
82 
15 


3. Kys. chloroisokrotonová. 


CH, = CG.CH,.CO,H 


VP 
0312 


0:624 


1217 


1622 


D 


0*105 
0-100 
0-205 
0-195 
0-480 
0-386 
0:645 
0-645 


M 


128 
134 
131 
138 
109 
136 
108 
108 


III. Rozpustidlo benzol. 


Kys. krotonová M = 86. 


P 


0:607 
1:01 


221 


331 


424 


D 


0*200 
0:320 
0:330 
0:680 
0750 
1:020 
1.040 
1:350 
1:360 


M 


149 
154 
149 
159 
145 
159 
156 
154 
153 


Kyselina chlorokrotonová pro svou skrovnou rozpustnost ve vodě © 


zkoušena býti nemohla. 


Molekulárna váha kyselin řady CnH2n—202. 303 


-Z provedených pokusů jde na jevo, že kyselina krotonová exi- 
stuje rozpuštěná ve vodě neb kyselině octové jakožto molekuly C,H.O, 
kdežto v roztoku benzolovém má molekuly dvojnásob tak velké. Pří- 
činu toho hledati jest v tom, že voda a kys. octová štěpí svým vlivem 
chemickým molekuly kys. krotonové, které benzol chemicky ku kyse- 
lině krotonově úplně netečný nechává neporušeny. 

Můžeme tedy míti za to, že kyselina krotonová ne-li též ve 
stavu pevném, tož aspoň rozpuštěna jsouc v benzolu má molekuly 
(© ano 

Kyselinu angelikovou, tyglinovou a akrylovou podrobíme zkoušce, 
jakmile nám budou v čisté formě k disposici. 


Laboratoř chemie org. při c. k. vys. škole technické, 


22. 
Písecký Bertrandit. 


Předložil Karel Vrba dne 12, dubna 1889. 


(S 1 dřevorytem.) 


Na bertranditu pozorována byla několikerá dvojčata. Na krystalech 
z Barbin, které jsou dle plochy g9* (010) coPěó (nebo dle postavy 
mnou navržené c (001) of*) tence tabulkovité, pozoroval Des Cloi- 
zeaux dvojčata, vytvořená dle plochy g*(130) ooPŠ (plocha f (101) Pos 
dle postavy mé). Úhly dvojčatné Des Cloizeauxem měřené jakož 
1 z mého poměru parametrů počítané jsou tyto: 


Postava Des Cloizeaux-ova Postava Vrbova 
počítáno: měřeno: 
g' (010) : (g") (010) | 1199211/" 119954 <(001): (c)(001) 
h! (100) : (4) (100) — 60 38%/,' 60 6 a(100): («)(100) 


g'(010): (k*) (100) 150382" 150 6. c(001): (a) (100) 
g' (010) :(g*) (I30) 1494037 14957. <(001): (F) (T01) 


Bertrand uvádí z téhož naleziště dvojčata se zapuklým úhlem 
as 609, jimž patří rovina dvojčatná e':(031) 3 Pšs**) (dle mé postavy 
d(045) */„ Pě6). Nelze o tom pochybovati, že i v tomto případě byla 
individua dvojčatná dle plochy g* (010) oP% (c(001) oP dle postavy 
mé) tabulkovitě vyvinuta, kterýž typus jest na krystalech z Barbin 
nejobyčejnějším, kdežto krystaly, které jsou habitu Petit Port-ského, 
Píseckého a Mt. Antero-ského jsou velikou vzácností. 

Majíce tuto okolnosť na mysli obdržíme počtem pro zmíněné 
dvojče — 

Bertrand Vrba 
g*(010):(g")(010) 121926" c(001): (c)(001) 
p(001): (p)(001) 58 34" b(010):(b)(010) 


*) Viz tento věstník 1888. 557. 
**) Bulletin de la Société minéralogigue de France 6. 1882. 252. 


Písecký Bertrandit. 905 


Penfield pozoroval na jednom dvojčeti bertranditu z Mt. Antero 
zapuklý — skutečný — úhel ploch spodových 


e(001):(c)(001) | 61952' 


a uvádí za plochu dvojčatnou Bertrandovo e'*(031)3Pčs, což však 


není možné, neboť obdržíme počtem pro Bertrandův dvojčatný 
zákon skutečný úhel 


p(001): (p)(001) — 1219267,*) 


Z úhlu dvojčatného, Penfieldem měřeného plyne srůst dvoj- 
čatný dle plochy e'(011) Pěó (dle mé postavy e(041)4 P%) a zapuklý 
úhel ploše této odpovídající obnáší 


e(001) : (e)(001) 61*27"/,' [5 (010) : (5) (010) dle mé postavy]. 


Já pozoroval jsem jen třikrát na četných kusech Píseckých dvoj- 


| čata, bohužel však tvořena byla z lupénků jako papír tenkých, tak že 


se mi nepodařilo z podkladu je vyprostiti. Pročež jsem zavázán k dí- 


- kům tím větším panu G. Seligmannovi v Coblenci, který mi za- 
| půjčil ku prozkoumání krásnou drůzu bertranditu Píseckého, na kry- 
staly dvojčatné neobyčejně bohatou. Také laskavostí pana inspektora 


| tence tabulkovitá a omezená vedle 


9(021)2 P%; (pouze jednostranně vy- 


-jako na dvojčeti Penfieldově, to- 


Dra. H. Mache v Praze obdržel jsem krásné dvojče bertranditu 
z téhož naleziště. 

Tato dvojčata jsou dle mé po- 
stavy směrem plochy 5(010) oP% 


této ještě plochami 9 (301) 3 Po; 


vinuto) jakož i a(100) o Pos. Rovina 
dvolčatná i rovina srůstu jest táž, 


tiž e(041)4 P. Na připojeném dře- 
vorytu možno pozorovati obyčejný 


*) American Journal of Science 1888. 36. 53. Do výpočtu osy c z c: (c) == 11898" 
vloudila se chyba; Penfieldův poměr poloos jest ž:8:c7= 05723 : 1: 0:5997, 
což se přepočte na parametry dle postavy mé č:8:c=— 071626: 1: 0'41717. 
Podobně jest chybně udán úhel z: z — (130) : (130) — 129934' místo 589427/,' 
v práci Penfieldově. Des Cloizeaux ostatně úhel 2:(z) neměřil a zdá 
ge, že zaměnil s ním měřený úhel g':(g*)— 119930", jehož počítaná hodnota 
obnáší 119921'/,'. 

Tř.; Mafhematicko-přírodovědecká. 20 


306 Karel Vrba: Písecký Bertrandit, 


vývoj dvojčat Píseckého bertranditu, které bývají narostlé negativním 
koncem brachydiagonaly. Rovina dvojčatná stojí vertikalně a oba 
jedinci jsou souměrně vzhledem k ní rýsováni, jak též i skutečně 
vyvinuti bývají. Krystaly Písecké liší se od krystalů Penfieldem 
pozorovaných v tom, že tvoří plošné pásmo [1%], které odpovídá 
oblé, analogně elektrické ploše, úhel vypuklý, kdežto antilogní rovná 
plocha b'(010) tvoří dvojčatný úhel zapuklý “). Na dvojčeti bertran- 
ditu z Mt. Antero jest tento poměr obrácený. 
Úhly měřené jakož i úhly z mého poměru parametrů počítané © 
jeví spolu značnou shodu, ačkoli plochy nebyly ku měření valně spů- 
sobilé. 


počítáno : měřeno: ; 
b(010) : (b)(010) | 1189327; TSP) 
1(021):(4)(021) 141 36 14112.. (3). 


c(001) : (e)(001)**) 61 271, 6151. (8) 
g(301):(9)(801) 29 18%, 2943 (1) 
(b)(010) : (4)(021) 68937 6755 (1) 
b(010): 1 (021) 49552, 50 5 
a(100): g (801) 29 40%, 29 431, 


Jest to věru velmi nápadné, že pozorovány byly tři zákony dvoj- 
čatné na mineralu, který takřka nedávno objeven byl, dosti vzácným © 
jest a vyznačuje se toliko jen sporým počtem tvarů. Při tom překva- 
puje velmi ta věc, že krystalky dvojčatné dle těchto tří různých zá- 
konů mají zapuklý úhel, jenž měří ve všech as 60". Udaje Bertrandovy, 
které se týkají dvojčete dle d(048)*/, Ps (e%(031)3P%) jsou příliš © 
neúplné, než aby se o nich mluviti mohlo. Des Cloizeaux mohl 
na krystalech z Barbinu měřiti pouze pásmo vertikalní, kdežto brachy- © 
domata nebyla tak vyvinuta, aby se mohl stanoviti jejich vzájemný © 
sklon. Avšak právě plochy pásma vertikalního velmi se blíží ve sklo- © 
nech svých plochám pásma brachydiagonalního a nelze-li provésti měření 
dosti přesné, snadno se může státi, že se jedno pásmo s druhým za- 
mění. Aby se ještě stanovilo, že se na dvojčatných krystalech ber- 
tranditu také zákon Bertrandem a Des Cloizeauxem stano- 
vený skutečně vyskytá, bylo by záhodno, zkoumati ony krystalky dvoj- 
čatné také opticky nebo aspoň pro kontrolu při orientaci ploch vy- 
voditi plochy štěpné a určiti jejich sklon. 


*) American Journal of Science 37. 215. 
**) Měřeno na plochách štěpných. 


29. 


O nálezu hranatých valounů v Čechách. 


Sepsal Čeněk Zahálka. Předložil K. Vrba dne 12. dubna 1889. 
(S tab. VIII) 


I. O hranatých valounech vůbec. 


Slovem „hranatý valoun“ (trojhran, Dreikanter, Geschiebe-Drei- 
kanter, Kantengerólle, Pyramidalgeschiebe, sandeuttings, pyramidal- 
stenar, sandcarwings) rozumí se valoun rozmanité velikosti a rozma- 
nité petrografické povahy, který má obyčejně na jedné straně ten za- 
kulacený tvar, jaký se u valounu vyskytuje, avšak na druhé straně 


- objevuje se dvé nebo více ploch hladkých, vybroušených, mírně vy- 


puklých nebo vydutých anebo rovných, jež se Často v ostrých hranách 
protínají. Vyskytují-li se na valounu pouze dvě řečené plochy, pak se 


| protínají pouze v jedné hraně; vyskytují-li se však tři, protínají se 


ve třech hranách a slovou „trojhrany“ (Dreikanter, Geschiebe-Drei- 
kanter u většiny německých geologů). Poněvadž se však sbíhají tyto 
tři hrany v jednom rohu jako ve vrcholu trojbokého jehlance, nazval 
F. Meyn valouny takové „jehlancovými valouny“ (Pyramidalgeschiebe), 
Jsou také hranaté valouny, které mají více než tři plochy a hrany, 
pročež navrhl F. E. Geinitz pro všecky hranaté valouny vůbec 
název „hranaté valouny“ (Kantengerčlle). Dosti často naleznou se hra- 
naté valouny, které mají na obou stranách trojhrany, tak zv. „dvoj- 
násobné trojhrany“ (Doppeldreikanter). 

U trojhranů bývají obyčejně dvě plochy větší, třetí menší. Tato 
třetí plocha bývá obyčejně původní plocha valounu. Obě hrany, které 


- ku této menší ploše přináleží, bývají všelijak zohýbané nebo zlomené 
-podle toho, jaký je tvar původní plochy. Také nebývají řečené dvě 
| hrany tak ostré, poněvadž jsou jen z jedné strany přibroušené. Plochy 
| hranatých valounů bývají někdy rýhované, jamkovité a hrbolkovité. 


| 
| 
| 
| 


Horniny, z nichž hranaté valouny sestávají, jsou tak rozmanité, 


jako horniny diluvialních štěrků, v nichž se hlavně vyskytují. Nejčet- 
| nější a nejkrásnější jsou z křemence. 


20* 


308 Čeněk Zahálka 


Velikosť je též velmi rozmanitá. Nejobyčejnější jsou velikosti 
pěsti až hlavy. Však sbírky kr. prus. geologického ústavu v Berlíně 
chovají též kusy až půl metru délky. Ještě delší nalezl E. F. Geinitz 
v Meklenburku "). Theile*) vyobrazuje dva kusy 16 m a 17 m 
délky. 


Vyskytování se hranatých valounů je známo hlavně v oboru se- © 


veroněmecké planiny na povrchu vyššího diluvialního písku (Oberer 
Diluvialsand = Geschiebesand — Decksand). Tak G. Berendt*) na- 
lezl je v okolí Berlína, Stendalu a Gardelegen. V týchž místech 
a v sousedních krajinách *): Laufer, Dulk, Wahnschaffe, 
Scholz, Gruner, Keilhack a Klockmann. Gottsche a Jenč 
nalezli je u Hamburku a ve Šlesvíku i Holštýnsku *); Kayser v okolí 
Cónnern“) ; F. E. Geinitz*) v celém Meklenburksku, na Lůneburkské 
pustě, u Drážďan, Pirny, Lipska, Fischbachu, Moritzburku, Stolpen 


a Zschorna v Sasku; Torell s De Geerem v okolí Striegau ve © 


Slezsku pruském a u Schonen a Kristianstadtu ve Švédsku “). K. Keil- 
hack“) nalezl je v písčitých vrstvách islandských rovin, „sandr“ 
zvaných. V údolí Rhony mezi Lyonem a Středozemním mořem *) na- 


lézají se často hranaté valouny u paty a na stráních kopců, jež jsou. 


korunovány písky a štěrky vyššího pliocenu *). Vyskytují se též na 
písečných náspech diluvialních při Baltickém moři blíže Nomme u Re- 
valu (v Estlandu) v Rusku *). V Horním Rakousku byly nalezeny troj- 
hrany mezi t. zv. „Scheuersteiny“ v obrovských nádobách v žule vy- 


1) Die Bildung der Kantengerólle. Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklen- 
bursg. 1886. Str. 37. 

2) Úber Berg u. Thal. Organ des Gebirgvereins f. d. sáchs.—bóhm. Schweiz. 
VIII. 1885. Str. 22. 

3) Geschiebe-Dreikanter oder Pyramidal - Geschiebe. Jahrb. d. k. preuss. ge- 
olog. Landesanstalt f. 1884. Berlin 1885. S. 201. 

4) Die Bildung d. Kantengerólle ete. S. 33. 

5) Om vindnotta stenar. Geol. Fóren. i Stockholm Fórh. Bd. VIII. Hft. 7. 


6) Vergleichende Beobachtungen an islánd. Gletscher u. norddeutsch. Dilu- © 
vial- Ablagerungen. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landesanst. £. 1883. Berlin 


1884. S. 160. 

7) F. Fontannes: Sur la cause de la production de facettes sur les guartzites 
des alluvions pliocěnes de la vallée du Rhone. Bull. Soc. géol. 1885 — 86. 
p. 246. ; 

8) Ch. Depéret: Notes sur les terrains de transport alluvial et glaciaire des 


vallées du Rhóne et de ' Ain aux environs de Meximieux. Bull. Soc. géol. © 


1885 — 86. p. 122. 


9) A, Mickvič: Úber Dreikanter im Diluvium bei Reval. Neues Jahrbuch fůr © 


Mineralogie etc. 1885. II. Str. 177. 


O nálezu hranatých valounů v Čechách. 309 


hotovených u Steyregcu "). Také v usazeninách starých řek mezi Nilem 
a Červeným mořem v Africe?) se vyskytly. Konečně byly objeveny 
v Mainu a Coloradu v Šev. Americe na povrchu glacialního štěrku *). 

Již A. v. Gutbier popsal trojhrany z okolí Drážďan v létech 
1858 a 1865 *). Originaly Gutbierovy nalézají se ve sbírkách po- 
lytechniky v Drážďanech. Tento vykládal si vývoj trojhranů tak, jak 
to připouštěla tehdy všeobecně uznávaná Lyellova „Drifttheorie“ *). 
Valoun, na spodní straně ledovce v moři plovoucího přimrzlý, třel se 
při pohybu svém o kamení pod ním ležící a tím se vyleštil. Jestli 
se z původní polohy své zviklal, nabyl jiné polohy, a přimrznul-li, 
dřel se opěť po kamení a tím způsobem vyleštilo se na něm více 
ploch. 

Dříve nežli bylo známo rozšíření hranatých valounů v německém 
diluviu, myslilo se, že jsou to díla rukou lidskou vytvořená, poněvadž 
se poblíže staropohanských hrobů v Lužici nalezly “) a později ve 
hrobech Fláminžských *). Tento náhled podporoval s počátku též R. 
Virchow "). 

Braun*) poukazuje na výzkumy Schimprovy o štěrkách 
řeky Rýnu, vykládal vývoj trojhranů r. 1871. tím způsobem, že se 
třely o kameny vedle ležící, jež se vodou sem a tam na témže místě 
pohybovaly. 

F. Meyn“), poukázal r. 1872. na jehlancové tvary trojhranů 
křemenných v Holštýnsku a nazval je jehlancovými valouny (Pyrami- 
dalgeschiebe). Veškeré originály Meynovy z bílého křemene (pů- 
vodně třetihorního) nalézají se ve sbírce německé geolog. společnosti. 

G. Berendt"?) předložil r. 1876. sbírku hranatých valounů 
z okolí Berlína, Stendalu a Gardelegen německé geolog. společnosti, 
čímž zavdán byl podnět k rozmanitým výkladům o jejich povstání, 


1) H. Commenda: Riesentěpfe bei Steyregg in Oberósterreich. Verhandl. d. k. 
geolog. Reichsanstalt. Wien 1884. S. 308. 

2) Sdělení J. Walthera král. společ. nauk v Lipsku. V listopadu 1887. 

© 3) G. H. Stone v American Journal of Science XXXI. 1886. p. 135. 

4) Geognost. Skizzen aus d. sáchs. Schweiz. S. 71. a Sitzungsb. d. Ges. Isis. 
1865. S. 47. 

5) Viz J. Krejčího: Geologie. Praha 1877. Str. 996. 

-€) Sitzungsb. d. Berliner Anthropolog. Ges. v. 11. Juni u. 9. Juli 1870. 

7) Tamtéž: 13. Juni 1874. 

5) Zeitschrift f. Ethnologie. Verhandl. d. Berl. Ges. £. Anthrop. HI. 1871. S. 103. 

9) Protokoll d. Februar-Sitzung 1872, Zeitschr. d. Deutsch. geol. Ges. XXIV. 
S. 414. 

10) Zeitschr. d. Deutsch. geolog. Gesellschaft. Sitz. v. 5. April 1876. 


310 Čeněk Zahálka 


aniž bylo uspokojivé vysvětlení zjevů těchto podáno. Hlavně bylo po- 
ukazováno na plochy vrstevnatosti nebo na plochy rozsedlin, dle nichž 
oddělování hornin se děje. Avšak týž tvar trojhranů na rozmanitých 
horninách trojhranů odporoval tomu. Také zde byl pronešen náhled, 
že lze trojhrany považovati za produkt hnaného větrem písku na va- 
louny (sandcuttings). Od té doby často byly nalezeny hranaté valouny 
na severoněmecké planině na povrchu tamějšího Geschiebesandu. 

Podle nové t. zv. glacialní theorie Švédského geologa Otty To- 
rella ) (od r. 1815.) rozprostíraly se ledovce za doby diluvialní ze 
Skandinavie přes celé Severní Německo, a usazeniny diluvialní v Sev. 
Německu považují se za morény z oněch ledovců. Berendt, jenž 
vedle jiných učenců tuto theorii dle svých zkušeností za pravou uznal, 
vyvinul na základě jejím t. zv. „Packunestheorii“ o povstání hranatých 
valounů ?). Berendt poukázal na to, že na každé hromadě valounů 
spočívá nejčastěji jeden valoun na třech valounech. Tak mohlo býti 
i u valounů, z nichž trojhrany se utvořily. Voda z voztátých tuzem- 
ských ledovců měla pak uvésti svou hybnou silou kamení na sobé 
nahromaděné v takový třesavý pohyb, že se o sebe třelo a trojhrany 
spůsobilo *). 

Všecky předcházející theorie o povstání hranatých valounů byly 
novějšími výzkumy za nepravé uznány. Theorie Gutbierova byla 
vyvrácena tím, že Lyellova „Drifttheorie“, na níž je založena, no- 
vějšími výzkumy za nepravou byla uznána. Proti Braunově theorii 
a Berendtově „Packungstheorii“ svědčí ta okolnosť, jak Wahn- 
schaffe uvádí) *, že posud nikdy nebyl nalezen mezi valouny takový 
tvar, jenž by se s trojhranem shodoval; kromě toho nedá se vysvět- 
liti touto theorií rýhování a hrbolky na povrchu vybroušených ploch 
hranatých valounů, jež by se třením valounů o sebe následkem po- 
hybující se vody vytvořiti nemohly. 

V novější době vysvětluje se povstání hranatých valounů zcela © 
jiným způsobem. | 

C. Gottsche*) projevil již r. 1883., že hranaté valouny lze | 
nalézti v každé takové vrstvě diluvialní písčitoštěrkovité, kde písek © 


20) F. Wahnschaffe: Die Entwickelung der Glacialtheorie in Norddeutschland 
Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 5. 

21) Geschiebe-Dreikanter ete. Jahrb. d. k. preuss. geol. Landesanstalt u. Berg- 
akademie zu Berlin. £. d. J. 1884. Berlin. 1885. S. 207. 

22) Srovnej obraz Berendtův v témže díle str. 207., v němž znázorněno alóžení 
valounů pro vznik trojhranů. 

23) Naturwissensch. Wochenschrift. S. 146. 

2) Die Sedimentár-Geschiebe der Provinz Schleswig-Holstein. S. 6. 


O nálezu hranatých valounů v Čechách. 311 


větrem odváti se může, pročež je dlužno považovati za „sandcuttings“, 
za produkt pohybujícího se větrem písku, jenž na valouny narážeje, 
obrousí je. 

Také švédský geolog De Geer“) předložil geologické společ- 
nosti ve Stokholmu r. 1883. kameny vanoucím pískem vybroušené 
S povrchu písčité krajiny Schonenské. Zvláště důležitý byl nález jeho 
u Kristianstadtu, kde nalezl kameny s vybroušenými plochami, při 
čemž hrany obroušených ploch byly kolmé ku směru vanoucího větru. 
De Geer připisoval též jako Gottsche pohybujícímu se větrem písku 
vybroušení ploch kamenů. 

Švédský geolog G. Holm"), nalezl sice r. 1884. vanoucím 
pískem ohlazené štěrky na písčitých náspech blíže Nómme u Revalu 
(v Estlandu) v Rusku, avšak teprve A. Mickvič z Revalu objevil 
pravé hranaté valouny tamž, a podal o nich velmi zajímavé zprávy *) 
r. 1885. a 1886. Mickvič shledal na mnoha kamenech, které na 
povrchu ležely, větší nebo menší přiostření hran podle toho, jestli 
z jemnějšího nebo hrubšího zrna se skládaly ; kromě toho nalezl 
kusy, na nichž rozmanité fáse vývoje bylo pozorovati. Plochy vyleštěné 
jeskly se zvláště na slunci. Trojstranný jehlancový výbrus ploch sho- 
doval se v poloze své s třemi směry větrů, jež v této krajině panují, 
a objevuje se zvláště u jemnozrných valounů. Ony trojhrany vysky- 
tovaly se na místech odvátých, kdežto na těch místech, kde se písek 
teprv odvívá, valouny se sice mnohem více lesknou, ale nejsou ještě 
v trojhranné jehlance zaostřeny. Veškery kameny byly jen v těch 
místech vybroušeny větrem poletujícím pískem, pokud ze země vy- 
stupovaly. 

Také A. G. Nathorst ve Stokholmu“) vyslovil se r. 1885. 
pro vytvoření se trojhranů pískem pohybováným od větru, čím se 
plochy na valounech vybrousily; a zvláště znamenitý byl jeho nález 
dvojitých trojhranů v kambrickém eophytonovém písku z Lugnásu. 
Předpokládá-li se, že trojhrany pouze vanoucím pískem se utvořily, 
dá se z toho souditi, že tam již během kambrické periody souš byla. 
Tvoření se těchto trojhranů dvojitých vysvětluje F. Wahnschaffe*) 


1) Om vindnětta stenar. Geol. Fóren. i Stockholm. Bd. VIN. Hít. 7. 

2) Bericht úber geolog. Reisen in Estland, Nordlivland u. im St. Peterburgschen 
Gouvernement in d. J. 1883 u. 1884. 

3) Die Dreikanter, ein Produkt des Flugsandschliffes eine Entgegung etc. 
Neues Jahrbuch f. Mineralogie ete. 1885. II. Str. 177—179. 

+) Neues Jahrbuch f. Mineralogie etc. 1886. I. S. 179. 

5) Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 147. 


312 Čeněk Zaháika 


takto: Tím, že vítr narážel na písek, na kterém trojhran spočíval, 
mohlo býti v některých případech tolik písku u trojhranu odvanuto, 
že těžiště jeho nenalézalo se svisle nad podporou, takže se svalil, 
obrátil, a pak spodní strana opět mohla býti na trojhran vyhlazena. 

F. Wahnschaffe“") oznámil r. 1887., že veliké množství hra- 
natých valounů nalezl na vysočině diluvialní jz. od Gráningen nedaleko 
Rathenova. Ty byly různé velikosti, od lískového ořechu až po velikost 
hlavy. Tvar jejich byl velmi rozmanitý. Velmi často měly jen jednu 
hranu; také nalezl mnoho trojhranů jakož i dvojitých trojhranů. Vy- 
skytovaly se pouze na povrchu vyššího diluvialního písku (Oberer 
Diluvialsand, Geschiebesand). Wahnschaffe se přesvědčil, že se 
písek za mocného větru silně pohybuje. Dva nalezené trojhrany 
z křemencovitého pískovce byly zvláště tím pozoruhodny, že jen v oné 
části byly vybroušeny, která z písku nad povrch vystupovala; část 
v písku vězící byla oblá jako u jiných valounů, které ve vodě se 
pohybují. F. Wahnschaffe myslí, že jedině působením větru troj- 
hrany tam se vyskytující povstaly. 

G. H. Stone"“) uvádí větší nebo menší balvany z Maine a Co- 


lorada v Sev. Americe. Nalézají se na povrchu mezi glacialním štěrkem © 


v údolí Androscogcinu. Vespod mají původní zachovalý povrch, kdežto 
nahoře jsou plochy vybroušeny. Plochy ty stýkají se ve hranách a mají 
někdy rýhy. Povstání těchto „Sandcarvines“ připisuje působení písku 
větrem poletujícího. 

W. Dames*) (r. 1887.) jest toho náhledu, že trojhrany po- 
vstaly tím, že je obrousil písek větrem pohybovaný. Shledal, že pod 
Regensteinem na Harzu nalézá se půda se sypkým pískem, na němž 
vyskytuje se více méně diluvialního štěrku, jehož původ je ponejvíce 
z Harzu. Tyto jsou skorem bez výminky hranaté valouny. Vybroušené 
plochy jeví se jen na té části valounu, která z písku vystupuje. Část 
valounu v písku vězící jest oblá. Strany kamenů těch k jihu obrácené 
jsou větším dílem neobroušeny, poněvadž Regenstein chrání valouny 
ty ob jižních větrů. 

F. Wahnschaffe*) navštívil r. 1887. naleziště hranatých va- 
lounů u Revalu a přesvědčil se o správnosti výzkumů Mickvičových. 


V tamějším průřezu dráhy shledal, že valouny vyskytující se uvnitř 


písku diluvialního nemají hran ni lesku. Avšak ony valouny, které 


1) Zeitschrift d. Deutsch. geolog. Gesellsch. XXXIX. 1. S. 226—7. 
2) American Journal of Science XXXI. 1886. p. 135. 

5) Zeitsch. d. Deutsch. geolos. Gesellsch. XXXIX. S. 229. 

+) Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 147. 


O nálezu hranatých valounů v Čechách. 313 


na povrchu se nalézají a kde písek již jest odvát, jsou valouny v oné 
části, která nad povrch vystupuje vybroušeny, a vyskytují se zde roz- 
manité tvary obroušených valounů. Často nalézají se na jich vybrou- 
šených plochách bradavičné hrbolky nebo jamky. Vybroušené plochy 


- kolmo ku hranám trojhranu ležící zcela pravidelně směřovaly vždy 


ku straně severní, jihovýchodní a jihozápadní. Wahnschaffe ne- 
souhlasí s náhledem Mickvičovým, jakoby ku povstání trojhranu 
tré v různém směru působících větrů bylo potřebí, nýbrž připouští, 
že stačí dva převládající směry větrů, aby průsekem povstalých ploch 
tři hrany trojhranu se vytvořily. 

J. Walter oznámil r. 1887. kr. společnosti nauk v Lipsku nález 
trojhranů v poušti mezi Nilem a Červeným mořem v Africe. Tam na- 
lezl obroušené štěrky jen v té části, která z písku vyčnívala. Troj- 
hrany nalézaly se na povrchu starších usazenin říčních. Plochy vy- 
broušené měly ten lesk, jaký spůsobuje vanoucí písek Chamzinu (hor- 
ký vítr v Egyptě z pouště přicházející) skorem všem kamenům pouště. 

Sluší však také uvésti hlasy proti theorii uvedené. 

Byl to především K. Keilhack") r. 1883. Ten nalezl četné 
trojhrany v recentních morenách Islandu, a proto tvrdil, že jsou pra- 
vými výtvory ledovců. Nalezl trojhrany jen z tvrdých hornin, doleritů 
a čedičů složené a nikdy z měkkých hornin. Z toho soudí, že první 
příčina ku vytvoření jich tvaru bylo ztroskotání kamenů, čím nabyly 
tvaru poněkud rovnými plochami omezeného, potom posouváním se 
ledovce vyleštily se a nabyly ostrých hran. Wahnschaffe s De 
Geerem“) však myslí, že ony trojhrany, které až posud velmi 
zřídka v morenách se pozorovaly, vytvořily se v předkraji ledovce 
a při pošinování jeho ku předu byly do moren pojaty. Ostatné praví 
Keilhack, že v popředí ledovců působí mocné vichry na tamější 
lysé písčiny, že odnášejí oblaka písku, jehož zrna velikosti prosa do- 
sahují *). 

F. Theile“) vykládal r. 1885., že trojhrany povstaly tlakem 
ledovců na hromadu valounů vesměs kulovitých neb ellipsoidických, 
stejně tvrdých. Náhled Theilův vyvrátil již E. F. Geinitz.*) 

r) Vergleichende Beobachtungen an islánd. Gletschern ete. Jahrb. d. k. preuss. 

geolog. Landesanstalt f. 1883. Berlin 1884. S. 172. 

2) Naturw. Wochenschrift. 1888. Str. 146. 
5) Vergleichende Beobachtungen ete. S. 175. 
3) Geschliffene Geschiebe (Dreikanter), ihre Normaltypen und ihre Entstehung. 


In „Úber Berg u. Thal.“ Dresden 1885. VIII. S. 374. a 382; jakož i 1886. 
S. 19. 


5) Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklenburg 1886. Str. 43. 


314 Čeněk Zahálka 


F. Fontannes“) pojednal r. 1885. o trojhranech z údolí 
Rhony mezi Lyonem a Středozemním mořem. Ty vyskytovaly se u paty 
a na stráních kopců, jež jsou korunovány písky a štěrky vyššího 
pliocenu *) s význačným Elephas meridionalis. Již před ním pozoro- 
val Cazalés de Fondouce takové valouny vyleštěné u St. Lau- 
rent-du-Arbres mezi Orangí a Avignonem a připisoval vývoj těchto 
jejich ploch vyleštěných leštivému působení písku větrem hnaného, 
při čemž zvláště poukázal na „mistral“ (vítr v Provencii, který s vel- 
kou prudkostí věje). F. Fontannes vylíčil okolnosti, které se mu 
zdají svědčiti proti náhledu Fondouceově, zvláště: 1. Že vyleštěné 
valouny nalézají se výhradně v určitém geologickém niveau, totiž ve 
svrchním pliocenu, a to po celém údolí Rhony, kdežto mistral přece 
jen na Provenci jest omezen. Jednotlivé trojhrany nalézají se nejen 
na povrchu, nýbrž i v hloubce mezi ostatními obyčejnými valouny. 
2. Na Provenci, ač je suchá, jest vanoucí písek ve větších rozměrech 
neznámý. 3. Staré budovy, v krajině kde trojhrany se vyskytují, vy- 
stavené působení mistralu, neposkytují nikde známky účinků vanou- 
cího písku. — Lapparent") vyvrátil však námitky Fontannovy 


poukázav na to, že námitky Fontannovy jen k tomu směřují, že © 


ony vybroušené plochy se „nyní mistralem netvoří“, nic však nesvědčí 
proti tomu, že by se nebyly mohly v dřívější geologické periodě vy- 
brousiti poletujícím pískem. 

E. F. Geinitz*), který souhlasil s Berendtovou „Packungs- 
theorií“, vyslovil se r. 1886. rozhodně proti povstání trojhranů pů- 
sobením vanoucího písku. Jeho námitky nebudeme tu uváděti, po- 
něvadž již pozdější práce Mickvičovy, De Geerovy a Nathor- 
stovy přesvědčily jej, že hranaté valouny povstaly působením vanoucího 
písku *). 


II. O českých hranatých valounech zvláště. 


R. 1884. objevil se mi poprvé hranatý valoun, a sice pravý 
trojhran na povrchu písčitoštěrkovitého diluvia mezi Horními Pod- 


1) Sur la cause de la production de facettes sur les guartzites des alluvions 
Bull. Soc. géol. 1885—86. p. 246. 


2) Ch. Depéret: Notes sur les terrains de transport ete. Bull. Soc. géol. - 


1885—86. p. 122. 

3) Bull. Soc. géol. 1885—6. v téže schůzi. 

+) Die Bildung der Kantengerolle. Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklenburg 
1886. Str. 39 a 41. 

5) Ueber Kantengerólle: Neues Jahrb. £. Mineral. etc. Str. 78— 79. 


O nálezu hranatých valounů v Čechách. 815 


čáply a Předonínem u Roudnice (ve výši asi 205 m. n. m.). Byl 
velikosti hlavy a měl tři ostré hrany a tři vyhlazené plochy v podobě 
trojbokého jehlanu sestavené. Spodní plocha byla zakulacená, jako to 
u jiných valounů bývá. Tomuto prvému nálezu jsem nedůvěřoval, ač 
se srovnával s těmi trojhrany, které mi bylo téhož roku poznati 
v geologických sbírkách v Drážďanech a v Berlíně. Předsevzal jsem 
si od té doby věnovati písčitoštěrkovitým vrstvám diluvialním v okolí 
Řipu větší pozornost, i podařilo se mi objeviti pravé trojhrany i jiné 
hranaté valouny na několika místech, které tuto uvádím: Na výšině 
polabské nad Kyškovicemi na tak zv. „Hamráčku“ (asi 200 m. n. m.) 
na povrchu písčitoštěrkovité vrstvy diluvialní; na písčitoštěrkovité vý- 
šině diluvialní jižně od Podlusk zvané „Na vrchách“, opět na povrchu 
(ve výši 210 m. n. m.); na povrchu mocných písčitoštěrkovitých vrstev 
diluvialních „Na Šibeníku“ nad Hracholusky (as 215 m. n. m.); na 
povrchu týchž diluvialních vrstev mezi Hracholusky a Račiněvsí (210 
až 220 m. n. m.) a mezi Hracholusky a Vescem (220 až 224 m. n. 
m.). Jinde jsem až posud nehledal hranatých valounů, ale doufám, 
že budu moci větší počet nalezišť vytknouti, ba, že i v jiných kraji- 
nách Čech, kde podobné poměry se vyskytují, jako na vysočině řip- 
ské, zjištěny budou. 

Roku 1886. vzal jsem nalezené trojhrany české do Drážďan 
a Berlína a srovnával jsem je s trojhrany v tamějších geologických 
sbírkách v Německu nalezených. Shledal jsem, že se s nimi shodují. 
Také výtečný odborník, král. zems. geolog Dr. F. Wahnschaffe, 
který mé trojhrany viděl, potvrdil můj náhled, že jsou české troj- 
hrany z okolí řipského shodné s německými trojhrany. 

Každý z našich hranatých valounů jest na jedné straně oblý, 
avšak na druhé straně má dvě nebo tři plochy vyhlazené. Vyhlazené 
plochy stýkají se v ostrých hranách, které jsou někdy přímé, někdy 
obloukovité i vlnité. Tvar hrany i plochy vyhlazené i jejich uspořá- 
dání vzájemné závisí vůbec na původním tvaru valounu, z něhož 
hranatý valoun povstal, jak již A. Heim") dobře poznamenal. Na 
plochách trojhranu od Podlusk nalézá se rýhování kolmé ku hranám 
trojhranu. Malé jamky okrouhlé nalézáme někdy na našich vyhlaze- 
ných plochách též. Na každém hranatém valounu našem pozorujeme 
hlavně dvě plochy obroušeny; je-li kromě těchto dvou ještě více 
ploch, pak jsou to plochy původní valounu, a ty bývají vyhlazeny 
málo nebo zcela nic. I v tom souhlasí naše hranaté valouny s něme- 


1) Úber Kantengeschiebe aus dem norddeutschen Diluvium. 


316 Čeněk Zahálka 


ckými. Plochy vyhlazené jsou buď úplně rovné, nebo vypouklé nebo 
vyduté. Jeden exemplár z Hamráčku má po obou stranách vytvořené 
trojhrany s velmi ostrými hranami. Jest to tedy „dvojitý trojhran“. 

Celkový tvar našich hranatých valounů jest kulovitý, vejčitý, 
ellipsoidický a deskovitý. Velikost je rozmanitá: od velikosti holubího 
vejce až po velikosť hlavy. Jeden kulovitý, z bílého, místy prosvita- 
vého bezbarvého křemene měl délku 36 cm. To byl najvětší, který 
jsem až posud u nás viděl. Měl na horní strané tak ostré tři hrany 
a vybroušené plochy, že z ostatního dokonale kulovitého tvaru va- 
lounu nápadně vynikaly. Kolemjdoucí z Hracholusk do Vesce, poně- 
vadž při pěšině ležel, valně otloukli ostré a nápadné tyto hrany. 

Co se týče petrografického složení našich hranatých valounů, 
nalezl jsem až posud všecky z jemnozrného křemence nebo křemene 
složené *). Křemenec byl barvy šedé, šedožluté nebo šedé s hnědými 
skvrnami. Křemen byl žlutavý, šedý nebo do běla. Ve štěrku diluvi- 
alním, vysočinu řipskou pokrývajícím, jest křemenec a křemen pře- 
vládajícím kamenem. Jest zajímavo, že křemenec českých hranatých 
valounů co do barvy i co do zrna srovnává se s křemencem hrana- 
tých valounů německých, ač je známo, že původ našich štěrků zcela 
jiný jest, nežli štěrků v Německu. V severním Německu vyskytují 
se hranaté valouny nejvíce z křemence ?), mimo to z rohovce, křemene, 
buližníku, žuly, ruly, dioritu, diabasu, porfýru a j. Bnad se mi též 
podaří nalézti hranaté valouny z jiných hornin nežli z křemence 
a křemene. 

Na vysočině řipské, kde mocné štěrky a písky diluvialní *) po- 
krývají útvar křídový, vyskytují se, jak již v předu uvedeno, hranaté 
valouny pouze v nejvyšší části, kde všude plochy pískem pokryté se 


vyskytují. Hledal jsem též hranaté valouny ve hlubších polohách štěrku 


jako na Šibeníku u Hracholusk, v zářezu silnice k Račiněvsi, „Na 
vrchách“ u Podlusk, ale nikde nepodařilo se mi valouny nalézti: 


1) Viz dodatek ku konci této zprávy. 


2) G. Berendt: Geschiebe-Dreikanter. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landes- 


anst. £. 1884. Berlin 1885. 8. 204. 
E, F. Geinitz: Die Bildung der Kantengerólle. Arch. d. V. d. Fr. d. 
Nat. in Meklenbure. 1886. 8. 37. 


5) Ve svých publikacích: „První zpráva o geolog. pom. výšiny Brozanské etc. - 


1884“ „Geologie výšiny Rohatecké ete. 1885“ „Druhá zpráva o geolog. 
pom. výšiny Brozanské. 1887“, (Ve spisech král. čes. spol. nauk) nevěděl 
jsem ještě s určitostí, zdali štěrky tyto k útvaru křidovému neb diluvial- 
nímu počítati mám. V posledních dvou letech nabyl jsem však přesvědčení, 
že štěrky ty jsou diluvialní a podám o nich později zprávu podrobnou. 


O nálezu hranatých valounů v Čechách. ali 


Myslím, že spůsob vyskytování se našich českých hranatých valounů 
podporuje též theorii dnešním dnem na jisto *) postavenou, že vy- 
leštěné plochy hranatých valounů českých povstaly působením pohy- 
bujícího se větrem písku na valouny, které z povrchu zemského 
v krajině písečnaté vyčnívaly. Poletování písku na vysočině řipské 
děje se podnes tam, kde povrch písčitoštěrkovité vrstvy diluvialní 
jest holý. Letošního roku, kdy v suchých zimních měsících prudké 
vichry řádily, naskytla se mi ve třech dnech: 9., 10. a 11. února 
příležitost pozorovati účinky větru na písek na vrcholu Šibeníka. Na 
místě jodnom, kde větší prostranství písku a štěrku jest, odfukoval 
vítr písek a navál jej na Stráň proti větru stojící, i utvořila se ve 
třech dnech vrstvička 3 cm mocná; největší zrnka písku toho měla 
v průměru 1 mm“). Kultura pozemků na celé pláni vysočiny řipské 
valně omezila poletování písku větrem. Písčité vrstvy vrchní staly se 
následkem kultury spojitější a přilnavější. Naše hranaté valouny ne- 
vybrousily se za doby dnešní, neboť hladké plochy jejich nemají 
toho mastného lesku, jaký se spatřuje na hranatých valounech, které 
se ještě za dnešního dne na př. u Revalu v Rusku aneb u Rathenova 
v Německu pískem leští. Jest-li však některé naše hranaté valouny 
na plochách vyhlazených dost málo šátkem otřeme, již se plochy ty 
zalesknou týmž mastným leskem, jako ty kusy Rathenovské, které 
se dnes ještě leští pískem větrem hnaným. Jinak shodují se nelesklé 
plochy našich hranatých valounů s těmi hranatými valouny rathenov- 
skými, které již lesku pozbyly. Poněvadž jsem až posud našel hranaté 
valouny v takových místech, kde nedalo se s určitostí tvrditi, že po- 
loha jejich jest původní, nemohl jsem přistoupiti ku měření směru 
hran kompasem, jak to A. Mickvič a F. Wahnschaffe učinili. 

Dodatek. Po sepsání této zprávy podařilo se mi nalézti krásný 
dvojitý trojhran z tmavého lyditu červeně skvrnitého na vrcholu 
Šibeníku. Na jedné straně jest četnými důlky opatřen a tvaru obláz- 
kovitého jako to na štěrkách lyditových v diluviu spatřujeme, na 
druhé straně má však dva vyvinuté trojhrany s ostrými hranami a vy- 
broušenými plochami rovnými a vydutými. 


1) F. Wahnschaffe: Ueber die Einwirkung des vom Winde getriebenen 
Sandes etc. Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 145. 

?) Č. Zahálka: O geologickém, petrografickém a fysikalním výzkumu půdy 
v okolí Řípu. Č. II. str. 11. Roudnice 1889. 


318 Čeněk Zahálka: O nálezu hranatých valounů v Čechách. 


Vysvětlení obrazců na tabulce VIII. 


Obr. 1. Hranatý valoumn s jednou hranou. Levá i pravá plocha 
vyhlazená. Levá plocha skoro rovná, pravá mírně vypuklá. Z křemence 
žlutavého, jemnozrného. Přirozená velikost. Pohled shora. Z výšiny 
jižně nad Hracholusky. S povrchu písčitoštěrkovité vrstvy diluvialní. 


Obr. 2. Trojhran. Levá, horní a pravá plocha jsou vyhlazeny. 


Spodní vydutá plocha jest původní plocha valounu.. Levá plocha skoro 
rovná s malými hrbolky a jamkami. Plocha horní a pravá jsou rovné. 
Z křemence žlutavého, jemnozrného. Ž přirozené velikosti. Pohled 
s hora. Severně od Račiněvsi. S povrchu písčitoštěrkovité vrstvy di- 
luvialní. 

Obr. 3. Trojhran. Všecky tři plochy vyhlazené. Levá plocha má 
rýhy kolmé ku střední hraně. Pravá a dolní plocha rýh nemají. Spodní 
zlomená plocha (zlomení je staré, původní) má mělké jamky. Z kře- 
mence šedého do hněda, jemnozrného. % přirozené velikosti. Pohled 
shora. Naleziště: Na vrchách u Podlusk. S povrchu písčité vrstvy 
diluvialní. 


Obr. 4. Dvojitý trojhran. Tvar deskovitý celkem. Levá horní 


plocha vypuklá, dolní levá vydutá, pravá rovná. Všecky tři vyhlazené. 
Na spodní straně druhý trojhran. Z křemence žlutavého, jemnozrného. 
Přirozená velikosť. Pohled od levé strany shora. Z Hamráčku. S po- 
vrchu písčité vrstvy diluvialní. 


NA 


C.ZAHÁLKA 


o 


ALEZU HRANATYCH VALOUNU. 


ON 


Krestil C. Zahalka. 


Jiéh. Farský v/raze 


rodověd. 1889. 


1 
l 


Ty 


Věstník král české společnosti nauk. Třida mathemat- př 


SSM SS ESET ==122713<T22530220C3T7 


= 


je ee U. 


Se : : : A5 o DO o EO SBE Zde P aoooto ato v as oa dh -= p: 
. - : : < 5" 
F © f i 

ní m Í 

3 7 Z 


24. 
O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 


Předložil dr. Ladislav Čelakovský dne 10. května 1889. 
(S tab. IX.) 


Jehnědokvěté rostliny mne již v mém mládí zvláště zajímaly, 
takže jsem o nich již r. 1857, jsa ještě studentem, uveřejnil v Živě 
větší pojednání, plod to mých mladistvých studií. Zvláště též mne za- 
jímala otázka, v jakém poměru různé. čeledi toho velkého řádu k sobě 
stojí, a jak možná uvésti v soulad a Souvislost velmi rozmanité jejich 
architektonické uspořádání. Jediný pohled na schematické obrazce 
přiložené tabulky poučuje o tom, jak veliká panuje rozmanitost v celé 
úpravě os vegetativních a květných. Buk má samičí dvoukvěté, v číšce 
uzavřené květenství přímo v paždí lupenu, květenství samčí pak 
v úžlabích listů dolejších, kaštan nese totéž číškou obdané květenství 
na dolejšku klasů, hořeji samčích, v paždí hořeních lupenů, dub 
chová v úžlabí hořeních listů klasy chudokvěté, však pouze samičí, 
číškonosné. U všech těchto kupulifer jest listnatý květoucí výhonek 
neobmezený, u břízovitých a u většiny habrovitých jest obmezený 
jehnědou konečnou, kteráž jest na konci prodloužených víceletých 
prýtů a jednoletých krátkých prýtů (brachyblastů) co do pohlaví roz- 
dílná způsobem určitým, však pro rozličné rody rozličným a t. d. 

V naší době, kdy descendenční theorie (základ to Darwinismu) 
v biologických vědách (botanice a zoologii) na pevno opanovala pole 
a za pravdivou uznána, má otázka po vnitřní ladné souvislosti mezi 
všelikými různostmi příbuzných shluků tím větší význam, že se při 
ní nejedná toliko o vymyšlenou souvislost, nýbrž o skutečné genetické 
odvození, o vývoj, kterýmž rozličnosti rodové se vytvořily ze spo- 
lečného jednorodého základu. 

Tento vývoj fylogenetický, jehož poznáním rozlévá se jasno do 
záhadné zmotaniny všelikých růzností, možná sestrojiti se značnou 
přesvědčivou pravděpodobností bedlivým porovnáním rozmanitých, 


320 Ladislav Čelakovský 


v nynějších rodech se vtělivších stadií toho vývoje, ovšem ne bez 
znalosti hlavních zákonů možného vývoje, které musí na cestě fylo- 
genetické konstrukce sloužiti za vodítko. 

Od poznání fylogenetického vývoje a tudíž od poznání příbu- 
zenské souvislosti a odvoditelnosti v jednotlivých oddílech rostlinstva 
jsou však dosud botanikové dosti vzdáleni. Největší pokrok učinil 
Nágeli ve své „Mechanisch-physiologische Theorie der Abstammungs- 
lehre“, ve které vytkl poprvé hlavní zásady fylogenetického skoumání 
v říši rostlinné. Kdyby botanikové těchto pokynů více si všímali a na 
základech těchto dále stavěly, nebyly by možnými leckteré nejapné 
domysly fylogenetické, jen tak na zdař bůh do světa posýlané. 

Co se týče fylogenetické souvislosti čeledí a rodů v obšírném 
řádu Jehnědokvětých (Amentaceí), tedy i tuto posud postrádáme hlub- 
šího vniknutí do této souvislosti. Nejnověji pojednal o ní K. Prantl 
ve svých „Beitráge zur Kenntniss der Cupuliferen“ $. 2. a 3. Avšak 
i tu jest mnoho pochybeného a především nedostává se tam vodících 
myšlének. Eichler svým originálním výkladem číšky kupulifer (jakožto 
srostlé ze čtyř sekundárních listenů) provedl sice žádoucí homologii 
samčích a samičích květů u kupulifer a sblížil spolu Corylacey s Cu- 
puliferami, avšak jeho výklad číšky neobstál před kritikou na nových 
pozorováních spočívající, jakož jsem ukázal v těchto zprávách (12. list. 
1886) v pojednání „o morfologickém významu kupuly u pravých ku- 
pulifer“. Též Prantl o rok později (1887) v Englerových Jahr- 
bůcher a sice ve článku již citovaném dospěl na základě jiných prae- 
missí (porovnáním s rodem Pasania) k témuž výsledku, že totiž číška 
kupulifer jest útvarem osním a nikoli ze srostlých listů povstalým. 

Pokusil jsem se tuto vyvoditi fylogenetické homologie a pochod 
fylogenetického vývoje Amentaceí podobným způsobem, jakým jsem 
v sezení společn. nauk ze dne 25. ledna t. r. pojednal o fylogene- 
tických homologiích, které se jeví ve květenstvích Ostřicovitých (Uber 
die Blůthenstánde der Cariceen). 

K tomu cíli vyšetřil jsem srovnáváním hlavní vzor nejvyššího 
vývoje a nejúplnějšího složení u Jehnědokvětých (tab. IX. obr. 1.), 
ze kteréhož největší díl různých nyní žijících typů rozličnou redukcí 
odvoditi možná. Třebas vzor tento v úplnosti své toliko v ořešáko- . 
vitém rodu Platycarya uskutečněn se nachází, spočívá předce v tom 
povšechnější význam jeho, že dle něho poznati můžeme, jakými pře- 
měnami, najmě redukcemi povstaly sebe různější typy ze staršího 
pratvaru, Ovšem třeba uvážiti, jakými pochody z nejprvotnějších po- 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. DUAL 


čátků, z dávných pramateřských forem mohl povstáti vzor tak vysoce 
zrůzněný a složitý, jaký viděti na obr. 1. K tomu pak třeba uvědo- 
miti se hlavními zákony fylogenetického vývoje. Zákony takové, 
o kteréž zde běží, jsou tyto: 

1. Zákon zrůznění (differencování) prýtů ohledně me- 
tamorfosy. Původně jsou postranní prýty stejnorodé (opakovací) 
s prýtem mateřským, co se týče jich tvaru, jich formací listových 
a jich výkonů životních Postup záleží v tom, že se různé formace 
a různé výkony rozdělí na rozličné posloupné generace prýtové, což 
se děje redukcí. Kdežto původní prýty měly všecky formace tomu 
druhu vlastní, jak vegetativní tak rozplozovací na sobě vyvinuty, tedy 
od šupin a lupenů až do květních formací ve květu konečném: redu- 
kují se postupem dalším pozdější výše stojící prýty na pouhé osy 
reproduktivní, opakujíce květní formace původního květu konečného, 
pozbyvše však úplně doleji formací vegetativních. Zrůznění to dochází 
vrchole svého zdokonalení, když zároveň prvnější prýty opět se re- 
dukují v hoření části, to jest ztrácejí vrcholek reproduktivní. Tak 
povstávají z rostlin jednoosých (monokaulických) rostliny dvouosé 
(diplokaulické) a z těch opakováním toho pochodu rostliny troj- 
1 víceosé. 

Abych toto zrůznění objasnil příkladem vzatým právě z jehnědo- 
květých, poukazuji na dub. (tab. IX. obr. 12.). První osa jest vege- 
tativní, pouze pupenové šupiny. a lupeny vytvořující, druhá osa jest 
osa jehnědová, pouze listeny nesoucí, třetí osa teprva jest osa květní. 
Původně, u předků dávnějších, musila již osa první docházeti do 
květu, končiti květem, pod nímž redukcí prýtů vznikaly květy po- 
stranní a tím klas (jehněda) květem ukončený. Pak přestala jehněda 
konečná vyvinovati svého konečného květu; květy zbyly tudíž toliko 
v generací druhé. Avšak též postranní prýty v paždí lupenů redu- 
kovány na pouhé jehnědy ztrátou lupenů v dolejší své části, a ko- 
nečně pozbyla osa první i schopnosti vytvořovati jehnědu konečnou, 
stanouc se výhradně prýtem vegetativním ročně se dále prodlužujícím, 
formacemi rozplozovacími nikdy neukončeným. 

S redukcemi prýtů bývá pak spojen úkaz předčas- 
ného vývoje čili prolepse prýtů. Pro rostliny stromovité (jaké 
jsou rostliny jehnědokvěté), jakož i pro podzemní oddenkové prýty 
mnoholetých rostlin platí zákon, že se každoročně toliko jedna gene- 
race prýtů úplných čili smíšených (doleji vegetativních, na konci re- 
produktivních) aneb toliko vegetativních vyvinuje. Nové prýty roční 
vznikají tudíž normalně z lonského letorostu svého mateřského prýtu. 

Tř, AE nanaucko-příkodověde cká, 21 


322 Ladislav Čelakovský 


Výjimkou však mohou takové prýty předčasně v témž roce jak ma- 
teřský prýt se vyvinouti, tedy o rok dříve. Pro úkaz ten možno po- 
užiti názvu „Prolepis“ od Linnéa zavedeného, a prýty o rok (neb 
potom i o více let) předčasně vytvořené možno nazývati prolepti- 
ckými. Prýty na formace reproduktivní redukované bývají z pravidla 
též proleptické a jen tím jsou možná celá květenství, ze dvou až 
mnohých generací os se skládající a současně květoucí. 

Zrůznění posloupných os (jedno- až víceosost) bývá z pravidla 
spojeno s prolepsí; tak na př. vyvinují se troje různé osy dubu 
(tab. IX. obr. 12.) současně v jednom roce, druhé a třetí osy pro- 
lepticky. Jak zrůznění metamorfické tak i prolepsis jsou však vý- 
sledkem fylogenetického vývoje. 

Ovšem není prolepsis příčinou zrůznění čili metamorfosy, jak 
si to Linné představoval, třebas oboje nejčastěji pospolu bývají, neboť 
zrůznění může býti též bez prolepse (na př. Daphne Mezereum, jejíž 
květy na lonských letorostech z paždí opadalých listů se vyvinují). 
O všem tom šíře jedná mé pojednání o metamorfosi rostlin *). | 

2. Zákon zrůznění pohlavního. Jednopohlavní květy, jaké 
u jehnědokvětých vůbec nalézáme, nejsou nikdy původní, nýbrž vznikly 
redukcí jednoho neb druhého pohlaví, tudíž pozdějším differencováním 
pohlavním, z květů obojakých. 

Též ve zrůznění pohlavním jsou stupně a sice be dva. Zpo- 
čátku jsou květy pohlavně zrůzněné pospolu v jednom květenství 
(u jehnědokvětých v též jehnědě), obyčejně určitým spůsobem seřa- 
děny, na př. květy samčí v hoření, samičí v dolení části téhož kvě- 
tenství (jakož také ponejvíce u Jehnědokvětých spatřujeme). 

Na druhém stupni zrůžnění pohlavního stávají se celá květen- 
ství jednopohlavnými: na jedněch prýtech pouze samčími, na druhých 
výhradně samičími, tím že se na jedněch redukuje samčí hoření, na 
druhých samičí dolení čásť. Zde třeba rozeznávati několikero případů. 
Bylo-li původní obojpohlavné květenství na prýtu výhradně konečné, 
tedy se může rozdělení pohlaví na různá květenství díti jen v tom 
způsobu, že se rozličné letošní letorosty stanou různopohlavnými. 
Obyčejně konečný letorost makroblastu má pohlaví jiné než brachy- 
blasty postranní na lonském letorostu téhož makroblastu. Buď pak 
jest konečný letorost samičí a postranní samčí jako u habru (tab. IX.. 
obr. 3.) neb ořešáku (obr. 7.), aneb naopak konečný letorost samčí 
a postranní samičí, jako u břízy (obr. 5.) Při tom však může ně- 


*) V „Osvětě“ ročn. XIV. 1884. 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 393 


který postranní brachyblast, blíže pod konečným letorostem stojící, 
opakovati co do pohlaví letorost konečný (obr. 3., 5.). Jestliže však 
letorost konečný nedochází do květu, nýbrž pouze ve vegetativním 
stavu dále roste, stává se tím, že oboje různopohlavní květenství na 
postranní brachyblasty z lonského letorostu se podělují, jako u lísky 
(obr. 4.). 

Vytvořila-li se květenství postranní prolepticky na letošních 
letorostech, tedy se zrůzní květenství hoření od dolejších ve svém 
pohlaví, též dle určitého zákona, takže na př. hoření květenství stá- 
vají se čistě samičími, dolení čistě samčími, jako u dubu (tab. IX. 
obr. 12.). V tom případě jest týž letorost obojpohlavní, ač pohlaví 
na rozličná květenství rozděleno se spatřuje. Ale i tu jest možnost 
pohlavního zrůznění celých letorostů, když totiž na konečném letorostu 
květenství jednoho pohlaví se nevyvinou a na postranních brachy- 
blastech opět pohlaví druhé se potlačí, čehož příklad viděti na oře- 
šákovité Engelhardtii (obr. 8.). Přechod do tohoto zrůznění celých 
letorostů znázorňuje nezřídka i dub, když totiž postranní brachyblast 
pouze samčí jehnědy nese (obr. 12.). Třeba jen, aby samčí jehnědy 
© na konečném letorostu se nezaložily a tím aby se týž stal pouze 
samičím, což se také skutečně sem tam přiházívá. 

Nejvyšších stupňů dochází zrůznění pohlavní, když se celé sou- 
stavy os a konečně celé rostliny obmezí na jedno pohlaví potlačením 
pohlaví druhého, což se u Amentaceí přihází zhusta mezi Myricaceami, 
mezi Cupuliferami v rodu Nothofagus se to udává. 


Myslím, že všeobecnou platnost obou fylogenetických zákonů 
zrůznění, totiž z ohledu metamorfose i z ohledu pohlavnosti, netřeba 
obšírně dokazovati. Jestiť samozřejmo, že všecko zrůznění vzejíti může 
toliko ze stejného, jednotného, kteréžto předcházeti musí. Ta věta 
platí o všelikém vývoji, též o vývoji buněk a pletiv bunečných. Ne- 
méně všeobecnou platnost má též ve vývoji fylogenetickém. Dříve 
než se vyvinuly prýty různé tvarem (metamorfosí) svých listů, musely 
býti prýty stejnotvárné, před rostlinami dvoj- a trojosými musely býti 
rostliny jednoosé. Též musely květy obojaké ve všech skupinách 
rostlinstva býti dříve nežli květy různopohlavné a rozdělení jich na 
různé osy a soustavy osní, posléze na celé rostliny muselo se díti 
postupně jak výše naznačeno. 

Řečený rozvoj fylogenetický, záležející ve zrůzňování stejno- 
rodých údů a ústrojů rostlin, vyhovuje jednak již logickému poža- 

21* 


324 Ladislav Čelakovský 


davku, jednak dochází ve větších příbuzenstvech rostlinných dosti 
stvrzujících dokladů; mezi jinými zvláště však se k průkazu takému 
výborně hodí skupina jehnědokvětých pro rozmanitost v poměrech 
metamorfosních a v poměrech rozdělení pohlavního. 

Hlavní období ve vývoji fylogenetickém rostlin jehnědokvětých 
dle výše vyjádřených zákonů zrůznění jsou tato: 

1. První období. Prýty do květu docházející jsou všecky 
vespolek stejné, ve všech tuto obvyklých útvarech listů úplné: každý 
prýt, rovněž i vrcholní letorost prýtu loni pouze vegetativního, za- 
číná listy Šupinovitými (šupinami pupenovými), nese potom nějaký 
počet lupenů, výše listenů a končí květem. Příštím rokem se tytéž 
prýty opakují, proleptické prýty se ještě netvoří. V tomto prvním 
období byly květy ještě obojaké, poněvadž všecky prýty byly stejné. 
Období toto odbylo se již před vystoupením jehnědokvětých, u předků 
dávnějších, tudíž mezi nynějšími jehnědokvětými nikdež více předsta- 
veno není. 

2. Období druhé. Nastává prolepsis a redukce prýtů v prvním 
stadiu. Prolepticky totiž tvoří se po celém letorostu letošním roz- 
troušeny, neb jen hořeji, též jednokvěté opakovací prýty postranní 
v paždí lupenů letorostů a v témž roce se vyvinují. Avšak k výživě 
tolika prýtů úplných v jednom roce látky výživné, dovážené k tomu 
místu nestačí, pročež nastává redukce prýtů postranních, tím že lupeny 
se na nich buď spoře buď naprosto více netvoří, takže po Šupinách 
a Šupinovitých lístenech ihned květ následuje. Tím způsobem postranní 
prýty hlavnímu letošnímu letorostu neodpovídají více úplně, liší se od 
něho tím, že ztratily funkci vegetativní, stavše se prýty výhradně re- 
produktivními. 

Zrůznění těchto dvojích prýtů v jednom roce se vyvinujících 
zvětšilo se pak ještě a zdokonalilo tím, že prýt hlavní pozbyl schop- 
nosti vyvinovati květ konečný, stal se čistě vegetativním, tak jako 


zase postranní prýty staly se čistě reproduktivními. Toto stadium ve . 


druhém období zastoupeno jest rodem k buku příbuzným Nothofagus. 

Zrůznění pohlavní událo se již hned v tomto druhém období 
vývoje, neboť Nothofagus má již květy různopohlavní, a sice již tak 
daleko dospělé zrůznění pohlavní, že již celé soustavy osní, anobrž 
i celé rostliny jednopohlavní květy nesou, takže se v posledním pří- 
padě rostliny staly dvojdomými. Tak daleko jdoucí zrůznění, jaké 
v rodu Nothofagus se zračí, předpokládá však nutně přechodní stav 
původnější, ve kterém oboje květy na témž prýtu se nalezaly, a sice 
hoření květy (v paždí hořeních listů) samčí, dolení pak sa- 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 395 


mičí. Takovéto rozdělení květů obojích na témž prýtu u předků 
rodu Nothofagus musí se proto předpokládati, poněvadž také u jiných 
kupulifer a u většiny jehnědokvětých vůbec (vyjímaje toliko Myricacey), 
kdekoliv květy oboje na témž prýtu pospolu se nalézají (v jehnědách 
androgynických), tedy v rodech Castanea, Pasania, též u ořešákovité 
Platycarya samčí květy nad samičími postaveny bývají; též i z té 
příčiny, že květy samičí u Cupulifer se svou číškou hojné šupiny ne- 
soucí méně redukovány jsou než samčí, kterýmž kupula schází, 
pročež dle zákona, dle něhož přibývá redukce prýtů postranních 
k vrcholku hlavního prýtu, musí silněji redukované samčí květy býti 
výše než samičí. 

Redukované prýty poboční, které v tomte druhém období v paždí 
lupenů se nalezají, zůstávají buďto jednokvěté anebo vyvinují z paždí 
svých listenovitých dvou prvolistů květy třetiřadé, tvoříce 3květé vrcho- 
líčky (dichasie). Oba případy vyskytují se v rodu Nothofagus. Tab. IX. 
obr. 9. představuje větévku z toho rodu, předpokládaje oboje květy 
na ní vyvinuté, což ovšem při nynějších druzích toho rodu, při nichž 
oboje pohlaví na rozličné větve anobrž i rozličné rostliny roztříděno 
bývá, více se nenachází. 


3. Období třetí. Tato třetí fase vývoje fylogenetického vy- 
značuje se vytvořováním jehněd. Z vegetativní části větve s postran- 
ními květy neb vrcholíčky různopohlavními, jaká v obr. 9. vyobrazena, 
povstává jehněda tím, že lupeny přeměňují se v listeny (obr. 2.). 
Prvotní jehněda jest tudíž konečná k prýtu, jenž doleji má neplodné 
listy vegetativní. Jakož se v prvním období ukončuje prýt jedním 
květem, tak se na tomto třetím stupni vývoje ukončuje celou jehně- 
dou (viz tab. IX. obr. 3). A jak v druhém období buď jednotlivé 
květy neb 3květé vrcholíčky v paždí lupenů, tak i tuto sedí v paždí 
listenů nově povstalé jehnědy. Dalším rozvětvením z listenců květů 
třetiřadých mohou pak povstati i vrcholíčky 5—7květé; někdy jako 
u buku v pohlaví samičím stávají se nevyvinutím (ablastem) primárního 
květu vrcholíčky dvoukvětými (viz obr. 10 c). 

Konečná jehněda jest dle odvození svého původně obojpohlavná, 
totiž v dolejší části samičí, v hořejší části samčí, toliko u Myriceí 
opáčně uspořádána. V stavu obojpohlavním však se jehněda konečná 
jen velmi zřídka zachovala, totiž pouze někdy v rodě Platycarya mezi 
Ořešákovitými, ačkoli vlastně příklad ten již do následujícího období 
přechází, poněvadž se tu vedle konečné také poboční úžlabní jehnědy 
vyvinují. Záhy stal se však konečný klas jednopohlavním, buď samčím 


3926 Ladislav Čelakovský 


nebo samičím, a druhé pohlaví obmezuje se pak na postranní letorosty, 
jak o tom ještě šířeji bude jednáno. 

4. Období čtvrté. Další postup ve složitosti letošních leto- 
rostů spočívá v tom, že se mimo jehnědu konečnou vyvinují prolepticky 
též jehnědy poboční, buďto v úžlabí lupenův neb šupin na nejdolejší 
části letorostu. "Tyto poboční jehnědy opakují prostě jehnědu ko- 
nečnou, a jak tato jsou původně též obojpohlavní, nahoře samčí, dole 
samičí, a jak tato buďto z jednotlivých květů neb 3květých dichasií 
složeny. Poněvadž jsou prýty jehnědové proleptické, jsou opět a to 
na pouhou jehnědu redukovány, ježto by jinak, vznikajíce z letorostu 
lonského (jako L v obr. 1. a 3.) vyvinovaly prvé šupiny a listy, 
nežliby do květenství dospěly. 

Touto opětovnou prolepsí povstává povšechné květenství složi- 
tější, totiž lata ovšem listnatá z jehněd se skládající. 

Obr. 1. představuje takové prýty složité; z nejdolejší části, která 
značí kus lonského letorostu, vychází konečný letorost letošní T a jemu 
zcela se rovnající letorost pobočný L; každý z nich se skládá nejho- 
řeji z dichasií ze samčích d, doleji samičích c, které dohromady tvoří 
jehnědu konečnou (samičí jsou tu méně redukovány, nesouce větší 
počet šupinovitých listů); nížeji pak z jehněd pobočních, z nichž 
hořejší b též obojpohlavná, dolení « představena již jakožto reduko- 
vána na pohlaví toliko samčí. 

Jest to nejdokonalejší typus, jaký u jehnědokvětých vyskytovati 
se může, ale ovšem typus ideální, který by jen tehdy v té úplnosti 
skutečně se vyvíjel, kdyby nebyly nastaly rozličné redukce, zrůzněním 
pohlavním podmíněné. Avšak redukce se udály všude u jehnědokvětých, 
v rozličné míře a rozličných částí této dokonalé laty se týkajíce, a to 
jak ve třetím, tak i ve čtvrtém období vývoje, poněvadž vývoj fylo- 
genetický směřuje k většímu a dokonalejšímu zrůzňování a k úplněj- 
šímu rozdělení prací fysiologických. I bude dále úkolem mým, tyto 
redukce podrobněji sledovati. 

Poněvadž se při tom jedná o pohlavní differencování jehněd na 
prýtech a letorostech, a poněvadž tyto prýty jehnědotvorné jsou buďto 
proleptické na témže letorostu anebo normální z letorostu předcho- 
zího, rozdělíme nejvhodněji úkazy sem patřící na dva oddíly. 

1. Pohlavně zrůzněné (jednopohlavní) jehnědy na 
témže letorostu. Takovéto zrůznění bylo možné toliko ve čtvrtém — 
období vývoje fylogenetického, ve kterém kromě jehnědy konečné 
(kteráž potom i vymizeti může) také jehnědy poboční, úžlabní, na 
témž letorostu se nalezají. Konečná jehněda však se zachovala v tom 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 3927 


případě pouze u některých Juglandeí, najmě v rodu Carya a Platy- 
carya. 

Dle toho, co Siebold a Zuccarini, pak Cas. de Can- 
dolle o japonsko-čínském rodu Platycarya, mně z autopsie neznámém, 
na jevo vynesli, vyskytují se zde ještě všecky přechody z jehněd ne- 
zrůzněných (obojpohlavních) do jebněd úplně různopohlavních. Veškeré 
květenství na konci krátkých listnatých větviček skládá se v tom rodu 
z jehnědy konečné a z několika (2—8) jehněd postranních, jejichž 
podpůrné listy dílem lupenovité, dílem na listeny redukované bývají. 
Jehnědy jsou buď všecky obojpohlavní, nahoře samčí, doleji samičí, 
aneb jest pouze jehněda konečná obojpohlavná, postranní již pouze 
samičí. Myslíme-li si v typu obr. 1. místo 3květých dichasií jednot- 
livé květy (samičí jen se 2 listenci, samčí dokonce bez listenců), tedy 
představuje tento typus zcela správně květenství Platycarie. Dle 
Englera („Pflanzenfamilien“) může se konečný klas státi také pouze 
samičím, a v tom případě jest rozdělení obou pohlaví nejdále po- 
kročilé, 

V rodu Carya jsou již vždy jehnědy jednopohlavné, a sice ko- 
nečné jehnědy vždy samičí; poboční samčí vycházejí (u Carya alba) 
z paždí doleních šupin na letorostu, avšak ponejvíce ne jednotlivě, 
nýbrž po třech, totiž jedna na stopce jehnědové konečná a 2 z paždí 
Šupinovitých prvolistů jejích postranní. Přistupují tudíž tyto 2 
jehnědy jakožto proleptické výhonky dalšího stupně. 

Jiné Juglandey, Pterocarya a Engelhardtia, toliko z části neb 
výjimkou vyvinují také proleptické samčí prýty na letorostu-konečném, 
jinak ale normálně na letorostu lonském, bude tedy přiměřeněji 
v druhém oddílu o nich pojednáno. 

Ostatně vyvinují jenom ještě pravé kupulifery (mimo Nothofagus) 
samčí i samičí jehnědy na témže letorostu. U těchto pak se jehněda 
konečná nikdy nevyvinuje, hlavní prýt neb letorost stal se tudíž čistě 
vegetativním, pouze šupiny a lupeny vyvinujícím, tedy neobmezeným ; 
on se každoročně uzavřeným pupenem lupenotvorným ohraničuje, ale 
příštím rokem opět z něho vyhání. Zde dostoupilo zrůznění prýtů 
svého vrchole, ježto letorosty nyní jsou trojosé: první osu tvoří vege- 
tativní letorost sám, druhou osu poboční jehněda, třetí teprve osa 
květní. 

Dle zákona fylogenetického výše uvedeného není však nejmenší 
pochybnosti, že vegetativní prýt byl původněji obdařen jehnědou ko- 
nečnou, neboť jehnědy poboční mohly vzniknouti toliko opakováním 
konečné jehnědy na redukovaném prýtu proleptickém. Prantl se po- 


328 Ladislav Čelakovský 


zastavuje nad tím, že u kupulifer konečná jehněda nikde se více ne- 
vyskytuje, a proto pochybuje, zdali kdy u nich bývala vyvinuta, avšak 
v této pochybnosti zračí se neuvědomělost možného fylogenetického 
vývoje. 

Že též u kupulifer původně musely býti jehnědy konečné, a, sice 
nejprve androgynické, potom samičí, o tom poučuje nás i rozhled po 
příbuzných Juglandeích, u kterých se tato konečná jehněda ještě ve 
většině rodů zachovala, vyjímaje pouze tropické rody Engelhardtia a 
Oreamunoa, u nichž pravidelně tak jako u kupulifer schází, takže 
samičí jehnědy jako u kupulifer pouze pobočně z paždí lupenů ho- 
řeních se vyvinují. Jest patrno, že tyto rody s pouze postranními 
jehnědami povstaly z formy konečnou jehnědou nadané, což u Engel- 
hardtie jest tím více dosvědčeno tím, že se v řídkých výjimkách tato 
konečná jehněda, jak dále ještě uvidíme, dokonce i vyvinouti může. 
Jestliže u kupulifer, kde poměry jsou v podstatě tytéž, tato konečná 
jehněda ve všech nynějších rodech naprosto se ztratila, spočívá v tom 
ovšem charakteristický znak nynější čeledi kupulifer, avšak nemůže 
se to bráti za důkaz, že nikdy ani u dávnějších předků nebývala. 

Z typu v obr. 1. odvodíme tudíž většinu nynějších kupulifer 
tím způsobem, že celou konečnou jehnědu, totiž dichasie samičí 
i samčí c i d, jakož skutečně se stalo, zredukujeme, takže zbudou 
pouze jehnědy poboční a na místě samčích a samičích prýtů vyvi- 
nou se pupeny vegetativní pro příští rok. Postranní jehnědy byly 
původně, tak jako vymizelá konečná jehněda obojpohlavní, nahoře 
samčí dole samičí. Jich zrůznění dělo se tak, že v nejhořejších po- 
bočních jehnědách (tak jako kdysi snad i v konečné jehnědě kupu- 
lifer a jako zajisté v konečné jehnědě nejmnožších ořešákovitých) od- 
padlo vytveřování se hořeních květů samčích a v dolejších jehnědách 
opět odpadlo vytvořování se květů samičích v dolejší části jehněd. 
Staly se tedy hoření jehnědy čistě samičími a dolení 
pouze samčími. 

U kaštanů (Castanea) a u mnohých druhů rodu Pasania (s duby 
nejblíže příbuzného a od mnohých autorů také od rodu OAuercus 
nelišeného) jest toto zrůznění ještě nedokonalé, jelikož hoření jehnědy 
zůstaly ještě androgynickými, a toliko při doleních vymíceno druhé, 
totiž samičí pohlaví. Z typu v obr. 1. odstraněním konečné jehnědy 
povstává tedy bez další změny prýt květonosný svrchu jmenovaných . 
rodů. Avšak již v těchto rodech redukcí hoření samčí části jehně- 
dové na hořejších jehnědách povstávají někdy jehnědy čistě samičí, 
a to jest pak již u vlastních dubů (z rodu Auercus) všeobecným pra- 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 329 


vidlem. U dubů jsou oboje jehnědy nad to ještě ostřeji lišeny růz- 
nějším místem svého vzniku, ježto jehnědy samičí jak u předešlých 
v paždí hořejších lupenů, samčí však v paždí hořeních šupin na zpodu 
letorostu vznikají, takže zde oboje jehnědy dvěma různým formacím 
toho letorostu přiděleny jsou (obr. 12). 

Letorosty postranní na lonském letorostu ovšem opakují letorost 
konečný v jeho morfologickém složení, bývají však z husta mnohem 
slabší a redukované, tak že jen nemnohé lupeny bez úžlabních 
jehněd samičích, tudíž toliko jehnědy samčí z paždí svých šupin 
vyvinují, jak obr. 12. též ukazuje. Když zároveň konečný letorost, 
jakož se někdy děje, samčí jehnědy nevytvoří, pak nastává u dubu 
již 1 pohlavní zrůznění konečného a pobočních letorostů, kterýmž 
dub do druhého oddělení, o němž dále řeč bude, přechází. Avšak toto 
zrůznění pro duby ještě není typické a stálé, nýbrž jen sem tam po- 
různu se namanuje. Právě proto však jest úkaz ten zajímavý, že 
velmi patrně ukazuje cestu, kterou z letorostů původně stejných (zde 
ovšem s jehnědami vesměs pobočními) může se vyvinouti zrůznění 
těchto celých letorostů v ohledu pohlavnosti. © 

Jiná odchylka od obyčejného složení vyskytuje se u některých 
druhů z rodů Castanea ($ Castanopsis) a Pasania (Castanea chryso- 
phylla, Pasania Beccariana), totiž rozvětvenost postranních samčích 
jehněd. Z paždí doleních listenů primární jehnědy nevynikají hned 
samé květy neb dichasie květů, nýbrž postranní jehnědy vyššího 
stupně, tedy proleptické jehnědu opakující prýty další (obr. 1. B). 
Prantl z toho soudí, že fylogeneticky z vrcholíčku 3květého, pro- 
dloužením osy, potlačením konečného květu a přeložením dichasií na 
osy postranní, povstati mohla jehněda, poněvadž u Pasania Beccariana 
„fozvětvením jehnědy skutečně na místě dichasia jehněda vzniknouti 
může.“ Tak též si představuje jmenovaný autor zejména vznik samčí 
jehnědy u buku. 

Buk totiž se od dubovitých a kaštanovitých kupulifer nápadně 
tím liší, že nese v paždí hořeních lupenů toliko 2Zkvěté dichasie 
samičí (v číšce uzavřené), nevšak jehnědy samičí. Jest ovšem otázka, 
kterak tento rozdíl fylogeneticky správně vysvětliti možná? 

Logicky možným byl by trojí způsob vysvětlení. Buď totiž jsou 
vrcholíčky 3květé (potom i 2květé) v úžlabí listů u buku (i u Notho- 
fagus) původnější a z nich vyvinuly se, tak jak se Prantl domnívá, 
jehnědy ostatních kupulifer, anebo jsou původnější jehnědy těchto, 
z nichž redukcí povstaly dichasie bukovitých kupulifer. Tato dvojí 
možnost předpokládá však ohledně dichasií a celých jehněd direktní 


330 Ladislav Čelakovský 


vývoj jedněch z druhých ; naproti čemuž stojí třetí možnost, že dichasie 
a jehnědy z nich složené nepřeměnily se vůbec nikdy jedny v druhé, 
nýbrž že jehněda povstala souborem četnějších postranních dichasií 
v jeden celek. 


Proti té možnosti, žeby dichasie bukovitých byly povstaly re- 
dukcí z jehněd, Prantl právem se vyslovuje, neboť jehnědy nemohly 
hned hotové se objeviti, ony předpokládají, jak již vyloženo, před- 
běžné stupně vývoje fylogenetického, a ty vedou K stadiu, kde jsou 
jednotlivé květy neb dichasie v paždí lupenův, jejichž souborem a meta- 
morfosou lupenů v listeny právě jehnědy vznikají. Dichasium Skvěté 
(a pak i vícekvěté) má zcela jiný původ, povstávajíc rozvětvením 
proleptickým původní jednoduché osy květné ve vyšší stupně. Není 
tudíž ani také možná, aby z dichasia povstati mohla jehněda, tedy kvě- 
tenství botrytické, samo jsouc z dichasií složené. 


Rod Fagus jest velice příbuzný k rodu Nothofagus, u kterého 
(dle obr. 9.) jak samčí tak samičí květy neb dichasie v úžlabí 
lupenů se nalézají. Také v rodu Fagus sedí v úžlabí lupenů 
přímo dichasie samičí, mohlo by se tudíž dle analogie za to míti, 
že i květenství samčí u buku jsou dichasie aneb že z takových di- 
chasií povstaly. Mínění tomuto zdálo by se nasvědčovati to, že jest 
samčí květenství buku opravdu velmi skrácené, strboulku podobné 
a že možná zhusta mezi květy jeho rozeznati jeden dloužeji stopkatý 
větší květ, jenž v prodlouženém směru hlavní osy stojí a tudíž zdá 
se býti vskutku konečným, což nejprvé vytknul Prantl pro Fagus 
ferruginea, a což jsem já nejenom při tomto americkém buku, nýbrž 
také při našem domácím buku rovněž tak shledal. Častěji pod tímto 
květem konečným shledáváme dvě skupiny květů, v nichž také vždy 
jeden květ centrální zvláště vyniká. Z toho soudí Prantl, že jest 
květenství buku též dichasium, jenže v obou postranních skupinách 
do vyšších stupňů bohatěji rozvětvené. Ovšem nemůže ani týž autor 
upříti, že též pozoroval místo dvou i tři poboční skupiny, tedy 3 
květy sekundární v tom květenství, což si on vykládá tak, že tím na- 
značen přechod z dichasia do hroznovitého květenství, kteréž tuto 
jehnědou se zove. Já jsem též v strboulkovitém květenství buku 
mohl rozeznati někdy tři a nemýlím-li se i čtyři postranní skupiny 
květů; ovšem že analyse toho květenství do podrobna jest znesnadněna 
tím, že listeny a listence v něm vesměs potlačeny či zhola nevyvinuty 
zůstaly, takže ani Eichlerovi ani Prantlovi podrobné rozebrání 
květenství toho' se nepoštěstilo. Eichler však jest spíše nakloněn, 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 331 


považovati květenství to „za aggregat dichasických klubíček jako 
u kaštanu“. 

Zajisté pojal Eichler samčí květenství bukové správně, mnohem 
správněji než Prantl, neboť pro jeho výklad možná uvésti některé 
přesvědčivé důvody. Předně se ono skládá začasté z více nežli dvou 
postranních skupin květních, což nasvědčuje botrytickému, ačkoli nej- 
spíše konečným květem obmezenému květenství, za druhé nalézají 
se na stopce toho „strboulku“ 1—3 prázdné listeny, což se neshoduje 
s povahou dichasia, kteréž vždy u Amentaceí (u kupulifer i v pohlaví 
samičím, ač tu veliký počet lístků na kupule se nalézá) právě z paždí 
prvních dvou listenů se rozvětvuje, kdežto jehněda může míti dolejší 
listeny své prázdné; za třetí nesnáší se s povahou dichasií též po- 
stavení samčího květenství. Toto vyniká totiž z paždí dolejších 
listů pod číškou samičí (obr. 10.), tedy zrovna tak jako jehnědy 
samčí u kaštanu pod jehnědami gynandrickými neb samičími u ka- 
štanu a pod jehnědami samičími u dubů. Kdyby to bylo dichasium, 
musilo by po způsobu ostatních kupulifer vynikati nad samičími 
dichasiemi (d nad c v obr. 1., neb d nad c v androgynické poboční 
jehnědě kaštanu v obr. 11.). Prýt bukový (obr. 10.) však odvodíme 
z typu obr. 1. redukcí samčích květů neb dichasií d, takže zbudou 
samičí dichasie ec, pod nimi pak opakovací jehnědy a, b, které 
jsouce vesměs, tak jako a, na pohlaví samčí uvedené zaujímají právě 
to postavení, které květenství samčí u buku má. 

Kdyby samčí květenství buku byla dichasie, bylo by jich po- 
stavení v poměru k dichasiím samičím právě opáčné než u kaštano- 
vitých a dubovitých kupulifer, z čehož by následovalo, že se zrůznění 
květů původně obojakých u bukovitých událo zvláště a rozdílně od 
zrůznění u ostatních kupulifer, což jest vzhledem k blízké příbuznosti 
těchto skupin mezi sebou a zvláště vzhledem k velké shodě v úpravě 
číšky bukové a kaštanové supposice velmi málo pravdě podobná. 
Škoda jen, že v rodu Nothofagus, jenž s buky (Fagus) v číšce úplně 
se srovnává, nenacházejí se nikde již oboje květy na témže prýtu 
pospolu. Nepochybuji, že by se v tom případě samčí květy neb troj- 
květé dichasie objevily nad samičími, jak to v theoretickém výkresu 
obr. 9. vyjádřeno bylo. 

Konečně uvážiti třeba, že jsou dichasie samičí, číškou mnoho- 
listou obdané, méně redukované prýty nežli dichasie samčí, které 
toliko podpůrné listeny květů a žádné další listy nevytvořují. Dle 
pravidla vůbec platného pak přibývá k vrcholku mateřského prýtu 
redukovanosti jeho pobočných prýtů, a tedy i z této příčiny vyplývá 


332 Ladislav Čelakovský 
vyšší postavení dichasií samčích u kupulifer, kteréž u kaštanu a Pa- 
sanií také vskutku shledáváme. 

Jestliže tedy samčí květenství buku pod číškami samičích di- 
chasií se nalézá, nemůže to býti dichasium, nýbrž jehněda, z dichasií 
složená, samčím jehnědám dubů a kaštanů se rovnající. (Ovšem liší 
se tato jehněda u buku tím, že osa její, jak se zdá, květem se končí. 
Tomu však se nelze diviti, uvážíme-li, že původně dle fylogenetických 
zásad i jehnědy Amentaceí konečným květem opatřeny býti musily, 
jak to i v typu obr. 1. naznačeno, takže u buku toliko původní 
konečný květ jehnědy se zachoval, nejspíše pro krátkost a strboulo- 
vitou směstnanost té jehnědy, kdežto na velmi prodloužených jehně- 
dách ostatních rodů vymizel. 

Dle toho, co zde seznáno, tvoří rod Fagus přechod mezi rodem 
Nothofagus a ostatními Kupuliferami, ježto má, jak Nothofagus samičí 
dichasie přímo v paždí lupenů, dichasie samčí však v jehnědách níže 
stojících jako u ostatních Kupulifer. 

Ohledně číšky Kupulifer odkazuji k tomu, co jsem ve Zprávách 
naší společnosti v r. 1886) uveřejnil a o čemž šířeji v Pringsheimo- 
vých Jahrbůcher pojednám. Dovodil jsem tam (a Prantl pak přišel 
k témuž výsledku), že jest číška vyzdvižená část osy květní, posázená 
četnými šupinovitými neb (u kaštanů) v rozvětvené kolce přeměně- 
nými listy. Rozeznávati se musí číška dubovitých (Auercineae), k nimž 
patří Ouercus a Pasania a číška kaštanovitých a bukovitých (Casta- 
neae, Fageae). Prvnější jest jednoduchá (cupula simplex), poslednější 
složitá (cupula composita). Jednoduchá číška obsahuje vždy jen jeden 
konečný květ a jest právě vyzdviženou osou tohoto květu tvořena, 
složitá číška z pravidla a původně obsahuje květy 3 a více (dichasium); 
které však mohou býti též na dva až 1 na jeden květ redukovány, 
a tvořena jest z největší části osami čtyřmi, úžlabními k čtyrem liste- 
nům obou květů sekundárních. U dubů a u části Pasanií jest číška 
v úžlabí listenů jehnědy toliko jednotlivá, u Pasanií' ze sekce Eupa- 
sania Prantl jest 3—5 číšek pospolu,| ježto sé osa květu primárního 
z paždí nejdolejších dvou Šupin rozvětvuje; jak primární květ tak 
i sekundární (a po případě i terciární) mají každý svou zvláštní 
číšku. To jest představeno schematicky v obr. 1. Číška složitá u buků 
a kaštanů povstává tímtéž rozvětvením, z paždí dvou prvorodých 
listenů, avšak primární a sekundární květy jiných šupin nevyvinují, © 
toliko terciární čtyři osy, obyčejně již bezkvěté, tvoří četné lístky 
číškové a všecky jsou sloučeny v jedinou, proto právě složenou číšku 
(tab. IX. obr. 10. a 11.). V číšce kaštanové jsou osy terciární 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 333 


úplně srostlé, toliko při uzrání v sekci Eucastanea se jakožto čtyři 
chlopně od sebe oddělujíce, kdežto u bukovitých (Fagus a Notho- 
fagus) jsou hořeji z největší části volné, tvoříce chlopně hned od po- 
čátku oddělené. 

2. Pohlavní zrůznění jehněd na rozličných koneč- 
ných a postranních letorostech. 

V tomto případě zrůznění jest mezi rozličnými letorosty, oby- 
čejně mezi letorostem konečným a jednoročními prýty pobočními, ten 
rozdíl, že jedny pouze samčí, druhé pouze samičí jehnědy nesou. Toto 
zrůznění nastalo toliko v ořešákovitých rodech Engelhardtia a Orea- 
munoa v období čtvrtém, jak dále uvidíme ; namnoze však již ve třetím 
období vývoje fylogenetického, kdy konečný letorost i postranní měly 
vyvinutou toliko jehnědu konečnou, obojpohlavní, která pak na všech 
letorostech potlačením jednoho pohlaví stala se pouze jednopohlavní 
a sice na konečném letorostu jiného pohlaví než na postranních. Jsou 
pak dva případy možné, že totiž buďto jehněda konečného letorostu 
stala se samičí, postranních pak samčí, anebo naopak. V prvnějším 
jest jehněda samčí na ose vyšší generace nežli samičí, ve druhém 
pak 'opačně. | 

Po tomto differencování letorostů vznikly pak ještě častěji po- 
stranní opakovací jehnědy proleptické téhož pohlaví pod kone- 
čnou jehnědou letorostu (tab. IX. obr. 4., 6.). 


Samčí letorosty, jak postranní tak konečné, bývají více méně 
redukovány, častěji až na jehnědy a leda některé předchozí Šupiny; 
samičí bývají úplněji zachovalé, vegetativními listy assimilačními opa- 
třené (obr. 4., 5., 8.). 

Mezi Amentacey, u kterých letorost konečný stal se samičím 
a postranní prýty jednoroční z lonského letorostu samčími, náležejí 
především skoro veškeré Juglandacey. Samčí prýty jsou tu vždy 
toliko na samé jehnědy neb pod jehnědou na několik předchozích 
šupin redukovány. 

Nejjednodušší a nejpravidelnější uspořádání jeví sám rod Ju- 
glans (obr. 7.). Jehnědy samčí vznikají tu vždy z paždí hořejších 
(v čas květu ovšem již opadalých) listů mna loňském letorostu ; 
letošní konečný letorost pak se končí chudokvětým klasem samičím. 
Též tak se chová asijská Pterocarya; toliko že některá ze samčích 
jehněd také v paždí letošních listů, tedy na letošním letorostu 
prolepticky vzniká, čímž naznačen přechod do předešlého prvního 
skupení. 


394 Ladislav Čelakovský 


Rody Carya, Engelhardtia a Oreamunoa velmi zřetelně objasňují 
pochod, kterým se udává pohlavní zrůznění letorostů období čtvr- 
tého, to jest tedy letorostů s proleptickými jehnědami pobočními, 
a kterak zrůznění to co nejdále možno pokračuje. 

V rodu Carya jsou totiž jehnědy samčí, dloužeji stopkaté a oby- 
čejně z paždí dvou předchozích listenů dvě postranní jehnědy vysýla- 
jící (tedy dichasiálně rozvětvené) proleptické, na letošním (konečném 
neb postranním) letorostu z paždí dolejších jeho šupin povstalé; je- 
bněda samičí jest jako u Juglans na letorostech konečná. U někte- 
vých druhů, jako Carya alba, vznikají na témže letorostu konečném, 
kterýž samičím klasem se končí, nejdolejší též zpomenuté jehnědo- 
nosné prýty samčí; tyto druhy patří tedy do předešlého prvního od- 
dělení jako Kupulifery (kdež o nich zmínka se již stala), shodují se 
co do vzniku samčích prýtů s rodem GAuercus, od tohoto se lišíce 
zachováním samičí jehnědy konečné, kteráž u dubů hořeními jehně- 
dami pobočními nahrazena jest. Jiné druhy rodu Carya, jako Carya 
amara, ukazují již pohlavní zrůznění letorostu konečného a postran- 
ních, nastalé tím, že na zpodu konečného letorostu netvoří se více 
jehnědy samčí, a letorost poboční (z lonského letorostu se vyvinující) 
nevytvoří více samičí jehnědu konečnou, nýbrž nad dvěma basilár- 
ními dichasiemi samčích jehněd toliko vegetativní listy. Carya amara 
ukazuje tedy normálně a stále totéž zrůznění původně obojpohlavních 
letorostů postranních a konečného, které u dubů, jak výše toho spo- 
menuto, toliko někdy a výminečně se přiházívá. 

Ještě větší shodu s duby jeví rody: jihoasijská Engelhardtia 
a středoamerická Oreamunoa. U těch totiž vymizela jak u kupu- 
lifer zpravidla samičí jehněda konečná a jest nahražena postranními 
proleptickými jehnědami samičími © z paždí lupenů konečného le- 
torostu (obr. 8. 7). Samčí jehnědy sedí po straně zhusta neobme- 
zeného, bezlistého pobočního letorostu (obr. 8. L"). Tážeme-li se, 
kterak toto neobyčejné uspořádání povstalo, obdržíme správnou 
a bezpečnou odpověď jen tehdáž, víme-li, že samčí poboční letorost 
L bývá někdy zakončen jehnědou samičí, a že, ovšem ještě řídčeji, 
i listnatý letorost samičí jehnědou ukončiti se může. Z toho již 
možná učiniti si zcela správnou představu fylogenetickou. Jako u rodu 
Carya měl původně každý letorost samičí jehnědu konečnou a na. 
zpodu jehnědy samčí; avšak na letorostu konečném vymizely jak 
u Carya amara jehnědy samčí, a samčí jehněda konečná obyčejně 
též, jsouc opakovacími jehnědami pobočními nahražena, na letorostu 
postranním však zůstaly pouze jehnědy samčí, celá hoření čásť lupeno- 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 335 


tvorná a zpravidla i jehněda samičí byla potlačena. Ostatně prýt 
s jehnědami samčími nevzniká vždy na letorostu lonském, nýbrž i (dle 
Eichlera) prolepticky na konečném letorostu letošním, takže v tom 
případě tento obojpohlavním se jeví. Kdežto pak u Pterocarye někdy, 
u Kupulifer normálně, proleptické prýty opakují pouze konečnou je- 
hnědu, tož u Engelhardtia a Oreamunoa opakují, ovšem v reduko- 
vaném bezlistém tvaru, celý konečný prýt s konečnou (ač nevždy 
vyvinutou) jehnědou samičí a postranními jehnědami samčími. 

Z Betulaceí má Carpinus (habr) samičí letorost konečný a slabší, 
více méně redukované, chudolisté neb bezlisté, však na zpodu šupi- 
nami pupenovými opatřené poboční letorosty samčí, oba s konečnou 
pouze jehnědou, tedy z období třetího pocházející. Arciť není po- 
hlavní různost mezi konečným a pobočními letorosty tak přísná jako 
u Juglandeí, poněvadž častěji 1—2 nejhořejší poboční letorosty jakožto 
opakovací samičí prýty se vyvinují (tab. IX. obr. 3. L), takže tyto 
poboční letorosty pohlavně od letorostu konečného se nerůzní. Jako 
Carpinus má se i mongolská Ostryopsis. 

U všech ostatních Betulaceí létorosty zrůznily se pohlavně na- 
opak v tom způsobu, že se konečný létorost stal samčím, krátké 
jednoroční prýty poboční samičími. Leč i tehdy nebývá zrůznění 
to zcela ostře vyvinuto, tak sice že vedle konečného létorostu též 
postranní brachyblasty se samčím pohlavím vyrůsti mohou, načež 
opět samčí i samičí brachyblasty na lonském létorostu souřaděné se 
spatřují. 

Samčí výhonky konečné liší se od samičích pobočných, náležitě 
olistěných létorostů vždy silnou redukcí, jevící se v krátkosti jich 
a v úplném nedostatku lupenů, a s redukcí pojívá se nezcela úplná 
prolepsis, t. j. létorost konečný a jeho jehnědy netoliko že se v roce 
před květní dobou (jarní) zakládá, nýbrž jehnědy samčí dorostou 
v témž roce do té míry, že nemají zapotřebí ochrany šupin pupenových 
přes zimu, pročež se tyto ani nevyvinují, čímž konečný výhonek 
pouze na krátkostopečnou jehnědu, anebo častěji, ježto se hroznovitě 
rozvětvuje, na krátký, volně přezimující hrozen jehněd redukovaným 
se stává. 

Mezi Betulacey právě vylíčené patří Ostrya, Corylus, Betula 
i Alnus; avšak i tyto rody a jich sekce mezi sebou v jednotlivostech 
ještě poskytují značnější rozdílnosti. Předně činí Ostrya jakýs přechod 
k rodu Carpinus tím, že její samičí jehněda rovněž tak jako samčí 
na konci víceletých makroblastů se nalézají, takže zde již makro- 
blasty pohlavně zrůzněné nacházíme. Rod Corylus, přísně vzato, 


336 Ladislav Čelakovský 


nezdá se žeby do této skupiny (s konečným letorostem samčím) ná- 
ležel, poněvadž jeho samčí prýty vedle samičích souřaděně po stra- 
nách lonského létorostu stojí, anižby také konečný letošní letorost, 
jakožto pokračování lonského, jehnědou se končil, ježto makroblasty zde 
pouze vegetativní formace vyvinují, tab. IX, obr. 4. Zajisté však 
i makroblast býval původně obmezený, jehnědou se končící, a že 
tato byla pohlaví samčího, možná dosti bezpečně dle toho souditi, 
že samčí jehnědonosné prýty na lonském letorostu nahoře vznikají, 
a jako opakovací prýty původního konečného létorostu se jeví. Též 
i ta okolnost, že na samčích větvičkách z nejdolejší šupiny časem 
(u Corylus tubulosa z pravidla) proleptický samičí prýtek vypučí, 
svědčí tomu,že vůbec v rodu Corylus vlastně a původně samičí prýty 
k prýtu samčí jehnědou ukončenému postranně se rodí, a že na ma- 
kroblastech samčí konečný létorost teprve později zvegetativněním 
celého makroblastu odstraněn byl. 

Většina bříz má dle pravidla pro tuto skupinu platícího samčí 
jehnědy poloproleptické jednotlivě neb několik na konci celého ma- 
kroblastu, někdy (sekce Humiles, Costatae) krom toho na krátkých 
bezlistých brachyblastech poboční; samičí jehnědy pak na dolejších 
dosti chudolistých brachyblastech konečné (obr. 5.) Některé břízy (z hi- 
malajsko-japanské sekce Acuminatae) a mnohé olše vytvořují na sa- 
mičích těch létorostech krom konečné jehnědy ještě i proleptické po- 
stranní jehnědy. Z olší shoduje se pouze sekce Alnaster (Alnus viridis) 
s břízami v tom ohledu, že tyto samičí brachyblasty její normálně 
(nikoli prolepticky) na lonském létorostu, tedy v roce po svém zalo- 
žení se vyvinují. Avšak v sekcích Alnus $ Gymnothyrsus (Clethra) 
a S Clethropsis vyvinuje se samičí brachyblast (brzy o jedné, brzy 
o více hroznovitě sestavených jehnědách), přímo pod samčími jehně- 
dami v paždí nejhořejšího lupenu založený, zároveň se samčím ko- 
nečným výhonem předčasně v témže roce a jak tento bez lupenů 
a šupin pupenových, tudíž volně přezimujíc (obr. 6.). V sekci Cle- 
thropsis pak ten předčasný vývoj až tam dostoupil, že i doba rozkvětu 
a opylení již na podzim téhož roku, v němž oboje květy založeny byly, 
připadává, takže jak samčí konečný výhonek tak i postranní samičí 
úplně proleptickými se stávají, pročež vlastně obojí výhonky nejsou 


více zvláštními létorosty; stalyť se z nich konečné součásti vegeta- © 


tivního, původně o rok staršího létorostu. 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 337 


Výklad tabulky IX. 


Ve všech obrazcích jest T letorost konečný, L stejnopohlavný 
letorost postranní, L* jinopohlavný letorost poboční; a jehnědy na 
letorostu poboční pouze samčí, b jehnědy výše stojící obojpohlavní 
neb redukcí samčí části pouze samičí, c květy neb Skvěté dichasie 
(vrcholíčky) samičí, d květy neb vrcholíčky samčí. Stíněné listy 
a osy patří ročníku (letorostu) lonskému. 

Obr. 1. Nejdokonalejší a nejzachovalejší typus Amentaceí, bez 
redukcí (jemuž nejblíže stojí Platycarya). Osy samičích květních prýtů 
představeny jak u Cupulifer s četnějšími Šupinovitě redukovanými 
lístky. : 

Obr. 1. B. Složitá rozvětvená jehněda samčí na místě jehnědy 
jednoduché a v obr. 1., jak se nalézá u některých kaštanů (Castanea 
chrysophylla Hook. ete.) a dubů (Pasania Beccariana Prantl). 

Obr. 2. Jehněda obojpohlavná, nahoře samčí dole samičí, z květů 
jednotlivých. 

Obr. 3. Schema pro habr (Carpinus) platné. Konečný letorost 
T' s jehnědou konečnou, kteráž redukcí hořeních samčích květů stala 
se pouze samičí; postranní letorost L jest opakovací prýt též pouze 
samičí; tleorost postranní Z* zredukován z původního obojpohlav- 
ního na letorost pouze samčí. 

Obr. 4. Schema pro lísku (Corylus). Konečný letošní letorost 
stal se výhradně vegetativním; pohlavní letorosty jsou pouze po- 
stranní, a sice hořeji samčí Z, doleji samičí L*. Bezlistý letorost 
samčí, silněji proleptický, rozvětvil se z paždí nejdolejších šupinovitých 
lístků. 

Obr. 5. Schema pro břízu (Betula alba). Konečný letorost re- 
dukovaný a proleptický T jest samčí, pod ním opakovací též samčí 
(pouhá jehněda) Z, dole létorost pouze samičí L'. 

Obr. 6. Schema pro břízu (Alnus glutinosa). Samičí letorost 
L* rozvětvený vícejehnědý, proleptický (na rozdíl od obr. 5). Jinak 
jako v obr. 5. 

Obr. 7. Schema pro ořešák (Juglans). Konečný létorost T se 
samičí jehnědou na konci; postranní L', zredukovaný na pouhou je- 
hnědu, jest pouze samčí. Srovnej s habrem obr. 3. 

Obr. 8. Schema pro Engelhardtii. Konečná jehněda na ko- 
nečném letošním výhonku ořešáku tuto se nevyvíjí, za to opakovací 
poboční jehnědy samičí. Též postranní zredukovaný samčí letorost L' 

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 22 


338 Ladislav Čelakovský 


pozbyl konečné jehnědy (samičí) a nese toliko poboční jehnědy 
samčí. 

Obr. 9. Schema od Nothofagus; samčí i samičí 3květé vrcho- 
líčky na též větvi postranními supponovány, ačkoli u druhů známých 
bývají na různé větve neb i jednotníky rostlinné rozděleny. 

Obr. 10. Schema buku (Fagus). Pod 2květými samičími vrcho- 
líčky (číškou 4laločnou, složenou objatými) c vznikají z paždí lupenů 
jehnědy samčí, krátké, husté, konečným květem (jak se zdá) obmezené. 
Vrcholek d v obr. 1. zde se nevyvíjí. 

Obr. 11. Schema kaštanu (Castanea). V paždí lupenů letorostu 
poboční jehnědy, hoření b obojpohlavné, dole samičí, nahoře samčí, 
dolení a pouze samčí. Vrcholek c d v obr. 1. redukován (více ne- 
vyvinut). 

Obr. 12. Schema dubu (Auercus). Hoření poboční jehnědy re- 
dukcí samčí hoření části ďd (v obr. 11.) staly se čistě samičími; 
samčí jehnědy vznikají v paždí Šupin na zpodu letorostu T. Postranní 
letorost L vyvinul toliko samčí jehnědy. Jak samčí tak i samičí je- 
hnědy toliko z jednotlivých květů složeny. 


Resumé. 


Úber die phylogenetische Entwickelung der Amentaceen. 


Das Grundaxiom der phylogenetischen Entwickelung úberhaupt 
ist dieses, dass alles Differenzirte aus Gleichartigen, Nichtdifferenzirten 
entstanden ist. Um den Entwickelungsgang z. b. der Grnppe der 
Amentaceen recht zu verstehen, muss man vor Allem zwei phylo- 
genetische Differenzirungsgesetze beachten. 

1. Gesetz der Diferenzirung der Sprossein Betref 
der Metamorphose. Die Sprosse mussten nach obigem Axiom 
zuerst alle eleichartig sein, d. h. alle dem allgemeinen Typus zu- 
kommenden Blattformationen besitzen,  mithin alle Seitensprosse 
mussten ursprůnglich gleichartige Wiederholungssprosse ihres Mutter- 
sprosses sein. Die Differenzirung geschieht durch Reductionen : zunáchst 
wird an den Seitensprossen der vegetative untere Theil reducirt, es © 
entstehen reine Reproductionssprosse. Die Differenzirung erreicht 
einen hóheren Grad und wird schárfer, wenn am Hauptspross wiederum 
der reproductive obere Theil reducirt wird. So werden zunáchst ein- 
achsige (monokaulische) Pflanzen zweiachsig (diplokaulisch); durch 


v 


JELAKOVSKÝ: AMENTACEAE. 


ji 
| 


ZA | 


ď 
s 


Věstník kral české společnosti nauk. Trida mathemat 


prirodověd. 188 


9 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých: 339 


verschiedene Reductionen von drei und mehr Achsengenerationen ent- 
stehen drei- und mehrachsige Pflanzen. 

Reducirte und diferenzirte Sprossgenerationen bilden sich ge- 
wóhnlich proleptisch (beschleunigt, verfrůht) in derselben Vegetations- 
periode, wáhrend als Norm, zumal fůr Holzgewáchse dies gilt, dass 
vollstándige, vegetativreproductive oder auch rein vegetative Sprosse 
in jeder Vegetationsperiode nur in einer Generation entfaltet werden. 
Bei mehrachsigen Pflanzen sind also die Sprosse zweiter Generation 
um ein Jahr, die der dritten um zwei Jahre u. s. w. anticipirt. 

2. Gesetz der geschlechtlichen Differenzirune. Ein- 
geschlechtige, also rein mánnlich und rein weiblich differenzirte 
Blůthen sind ůberall aus hermaphroditen Blůthen durch Reduction 
des anderen Geschlechtes hérvorgegangen. Die sind zunáchst im ge- 
meinsamen Blůthenstande vereinigt, gewóhnlich in bestimmter Anord- 
nung, z. B. an derselben Inflorescenzachse die mánnlichen oben, die 
weiblichen unten (so bei den Amentaceen zumeist), oder umgekehrt 
(so unter den Amentaceen nur bei den Myriceen). SŠpáter werden 
auch die ganzen Blůthenstánde, welche verschiedene Achsen beschlies- 
sen, differenzirt, die einen werden mánnlich durch Reduction des weib- 
lichen Theils, die anderen weiblich durch Reduction des mánnlichen. 
Entstehen die Sprosse mit differenzirter Inflorescenz proleptisch auf 
demselben Jahrestriebe, so erscheinen noch die ganzen Jahrestriebe 
gleichartig, doppelgeschlechtig, sind aber die geschlechtlich differen- 
zirten Sprosse ebensoviele (theils terminale, theils seitliche) Jahres- 
triebe am vorjáhrigen Triebe, so erscheint das Geschlecht auf ver- 
schiedene Jahrestriebe vertheilt. Noch weiter schreitet die sexuelle 
Differenzirung vor, indem ganze Šprosssysteme oder sogar <anze 
Pflanzenstocke eingeschlechtig werden (wie bei Nothofagus und vielen 
Myricaceen). 

Als Phasen der phylogenetischen Entwickelung resp. Differen- 
zirung der Amentaceen sind folgende vier zu unterscheiden : 

1. Phase. Die mit Blithe abschliessenden Sprosse sind alle 
gleichartig, darum auch die Blithen zwitterig, in den Blattformationen 
vollstándie. Prolepsis keine. Diese Phase ist fiir die Amentaceen prá- 
historisch, bei ihrem Auftritte bereits absolvirt. 

2. Phase. Beginnende Reduction und Prolepsis. Proleptisch 
bilden sich, úber den ganzen Jahrestrieb zerstreut oder nur ober- 
wárts 1blůthige reducirte Wiederholungssprosse in den Achseln der 
Laubblátter. Die Reduction besteht darin, dass Laubblátter auf den 
proleptischen Šeitensprossen gar nicht oder nur rudimentár und 

22% 


340 Ladislav Čelakovský 


kůmmerlich gebildet werden, die Šeitensprosse also ganz oder vor- 
herrschend zu Reproductivsprossen werden. Die Differenzirune wird 
noch schárfer, indem der Hauptspross seine Endblůthe einbůsst und 
rein vegetativ (und unbesgránzt) wird. Die axilláren einblůthigen 
Sprosse kónnen durch weitere proleptische Sprossung aus den Vor- 
bláttern zu Sblůthigen Cymen oder Dichasien werden. Diese Ent- 
wickelungsphase reprásentirt Nothofagus. 

Die Geschlechtsdifferenzirune trat bereits in dieser zweiten 
Phase auf. Bevor aber bei Nothofagus die ganzen Sprosssysteme ge- 
schlechtlich differenzirt wurden, mussten die Hauptsprosse doppel- 
geschlechtig sein, und zwar, wie es sonst fůr die Cupuliferen Norm 
(Pasania, Castanea), die mánnlichen Blůthen oben, die weiblichen 
unten auf demselben Hauptsprosse stehen (Fie. 9.). 

9. Phase. Ist charakterisirt durch das Auftreten der Kátzchen- 
bildung, námlich Metamorphose der die Bliithensprosse stůtzenden 
Laubblátter in Hochblátter. Der kátzchenartige racemose Blůthenstand 
musste daher zuerst zum Jahrestrieb terminal sein (wie noch oft, 
bei Betulaceen, Juglandaceen), und zwar zunáchst noch androgyn, 
oben mánnlich, unten weiblich (Platycarya, welche aber wegen Vor- 
handenseins seitlicher Kátzchen in die folgende Phase úbergeht). Viel 
háufiger ist die Trennung der Geschlechter soweit vorgeschritten, 
dass das Gipfelkátzchen eingeschlechtig wurde, am Gipfeltrieb und 
den Seitentrieben oder auch an verschiedenen Seitentrieben unter sich 
(Corylus) verschiedenen Geschlechts. So bei den Betulaceen, den meisten 
Juglandeen. 

4. Phase. Dieselbe beginnt mit der proleptischen Entwickelung 
seitlicher Wiederholuneskátzchen unter dem Gipfelkátzchen, welche 
ebenso wie letzteres ursprůnelich wieder androgyn sind. Fig. 1. stellt 
diesen vollkommensten Idealtypus (dem Platycarya zunáchst steht) 
schematisch dar. Durch verschiedene Reductionen behuís schárferer 
Differenzirung ist dieser Typus verschiedentlich abgežndert worden. 
Bei den Cupuliferen (abgesehen von den Fageen) ist das ganze an- 
drogyne Terminalkátzchen total reducirt, indem der Trieb rein vege- 
tativ wurde. Es entfielen also die Zweige c d als Reproductions- 
sprosse und wurden durch vegetative ruhende Knospen ersetzt. Dadurch 
ging zunáchst Castanea Fig. 11. hervor, wo nur noch die weitere 
Veránderune eintrat, dass die unteren Kátzchen aus androgynen rein 
mánnlich geworden sind.. Auercus Fig. 12. entstand sodann, indem 
an den oberen androgynen Kátzchen der mánnliche obere Theil re- 
ducirt wurde, die unteren rein mánnlichen aber bereits den Schuppen- 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 341 


bláttern am Anfange des Triebes zugetheilt wurden. Bei Fagus Fig. 10. 
ist von der Terminalinflorescenz in Fig. 1. nur der mánnliche obere 
Theil (Sprosse d) věllig reducirt, die weiblichen dichasialen Sprosse c 
blieben, noch zu Laubbláttern axillár; die mánnlichen Infiorescenzen a 
sind, als oleichwerthig mit den Kátzchen a bei Castanea und Auercus, 
gedrungene Kátzchen, wahrscheinlich noch mit erhaltener Gipfel- 
blůthe (den mánnlichen Cymen von Nothofagus kónnen sie nicht 
entsprechen, weil solche iúber den weiblichen Dichasien c stehen 
můssten). 

Auch in dieser vierten Entwickelungsphase kónnen sich die 
ganzen Jahrestriebe mit ihren lateralen Kátzchen geschlechtlich diffe- 
renziren, so gelegentlich schon bei Ouercus, wenn am Endtrieb die 
Bildung der mánnlichen Kátzchen unterbleibt, dagegen am schwachen 
Seitentrieb wiederum die Bildung der oberen weiblichen Kátzchen. 
Bei Engelhardtia und Oreamunoa (Fig. 8.) ist dies typisch der Fall, 
nur ist der mánnliche Seitentrieb (der manchmal noch von einem 
weiblichen Kátzchen begránzt wird!) laubblattlos geworden. 


Erklárung der Tafel [X. 


In allen Figuren ist 7' der Endtrieb, Z der Seitentrieb gleichen 
Geschlechts, L" Seitentrieb des anderen Geschlechts; a zum Jah- 
restrieb seitliche Kátzchen rein mánnlichen Geschlechts, b hóher- 
stehende androgyne oder durch Reduction des oberen mánnlichen 
Theils rein weibliche Kátzchen, c weibliche Einzelblithen oder 
Dichasien, Z mánnliche Einzelblůthen oder Dichasien. Die schraí- 
úrten Blátter und Achsen gehóren dem vergangenen Jahre am. 

Fig. 1. Vollkommenster, wohlerhaltenster Amentaceentypus, ohne 
statteehabte Reductionen  (zunáchst steht demselben Platycarya). 
Achsen der weiblichen Blůthensprosse mit zahlreichen Bláttchen be- 
setzt, wie bei den Cupuliferen, dargestellt. 

Fig. 1 B. Verzweigtes mánnliches Kátzchen an Stelle des ein- 
fachen Kátzchens a in Fig. 1., wie es bei manchen Kastanien (Ca- 
stanea chrysophylla Hook. u. a.) und Eichen (Pasania Beccariana, 
Prantl) vorkommt. Die Seitenkátzchen sind nicht etwa aus Dichasien 
hervorgegangen und diesen homolog, sondern sind Wiederholungessprosse 
des Terminalkátzchens aus den Achseln der unteren Deckblátter und 
dem ganzen Terminalkátzchen homolog. 


942 Ladislav Čelakovský 


Fig. 2. Androgynes Kátzchen aus Einzelblůthen, unten weiblich, 
oben mánnlich. 

Fig. 3. Schema von Carpinus. Endtrieb T' mit terminalem, in 
Folge Reduktion des oberen mánnlichen Theils ďd rein weiblich ge- 
wordenen Kátzchen. Der Seitentrieb L ebenfalls weiblicher Wiederho- . 
lunesspross des Terminaltriebes, Z* mánnlicher Seitenspross, durch 
Reduction (Ausfall) des weiblichen Geschlechts aus dem ursprůnglichen 
androgynen entstanden. 

Fig. 4. Schema fůr Corylus. Der heurige Terminaltrieb ist rein 
vegetativ geworden; nur die Seitentriebe sind geschlechtlich, die 
oberen Z mánnlich und proleptisch verzweigt, die unteren L* weib- 
lich und einfach. 

Fig. 5. Schema der Betula alba. Der proleptische reducierte 
Endtrieb 7' und darunter stehende ihm sgleiche Seitentriebe L rein 
mánnlich, tiefer aus der Achsel eines vorjáhrigen Laubblattes ein 
rein weiblicher Seitentrieb. 

Fig. 6. Schema fůr Alnus $ Gymnothyrsus (Alnus glutinosa 
etc.). Die oberen mánnlichen Kátzchen wie in Fic. 5, aber der wei- 
bliche Seitentrieb ebenfalls proleptisch, reducirt (laubblattlos) und 
verzweigt. 

Fig. 7. Schema fůr Juglans. Terminaltrieb mit weiblichem End- 
kátzchen wie in Fig. 3, aber die mánnlichen Seitentriebe L* auf 
blosse Kátzchen reducirt. 

Fig. 8. Schema fůr Engelhardtia. Endkátzchen von Juglans ist 
hier reducirt (in Wegfall gerathen), damit der Endtrieb rein vegetativ 
geworden ; dafůr axilláre weibliche Wiederholungskátzchen 6 entwickelt. 
Auch der stark reducirte (laubblatt- und endkátzchenlose) Seitentrieb 
L* trágt nur seitliche, jedoch mánnliche Kátzchen. Geschlechtliche 
Differenzirung von Endtrieb und SŠeitentrieben, durch die stattgehabten 
Reductionen (am Seitentrieb L* ist ein weibliches Terminalkátzchen, 
welches sich manchmal noch entwickelt, reducirt) ebenso vollkommen — 
wie bei Juglans. 

Fig. 9. Schema fůr Nothofagus, den Trieb als androgyn sup- 
ponirt (obzwar bei den gegenwártig existirenden Arten die Ge- 
schlechter auf verschiedene Zweigsysteme oder dioecisch auf ganze Indi- 
viduen (Štocke) vertheilt sind). Der androgyne unten weibliche, oben 
mánnliche Theil des Triebes ist homolog dem androgynen Kátzchen' 
c d in Fig. 1. 

Fig. 10. Schema von Fagus. Unter den weiblichen 2blůthicen, 
von einer Cupula composita umgebenen axilláren Dichasien c ent- 


O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 343 


springen mánnliche, gestauchte, mit Endblůthe (wie es scheint) ver- 
sehene Kátzchen a. Der mánnliche Endtheil d (in Fig. 1, Fig. 9) 
ist reducirt. 

Fig. 11. Schema von Castanea. In den Achseln der oberen 
Laubblátter androgyne proleptische Seitenkátzchen b, oben mánnlich 
unten weiblich; die unteren Seitenkátzchen a wieder nur auís mánn- 
liche Geschlecht reducirt. Der ganze androgyne Endtheil (c d in 
Fig. 1) ist hier reducirt, da der Langtrieb, wie bei den Cupuliferen 
úberhaupt, rein vegetativ geworden ist. 

Fig. 12. Schema fůr Auercus. Die oberen Seitenkátzchen durch 
Reduction des oberen mánnlichen Theils (von b in Fig. 11) rein weiblich 
geworden; mánnliche untere Kátzchen aus den Achseln der oberen 
Knospenschuppen. Der Seitentrieb ZL hat nur mánnliche Kátzchen 
entwickelt. Vergleiche damit Engelbardtia Fig. 8. 


25. 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných, 
okolí Vysočan, Vinoře a Ouval. 


Předložil Fr. Kovář, dne 10. května 1889. 


Delvauxit a diadochit jsou karakteristické mineraly pro okolí 
Vysočan, Vinoře a Ouval. Objevují se tam pospolu v podobě hliz 
v diluvialných hlinách na rozhraní vrstev silurských, prvý však 
mnohem řidčeji, než tento. 

Loňského roku udělena mi byla slavným musejním sborem pří- 
rodovědeckým vzácná podpora na chemické prozkoumání těchto za- 
jímavých hliz, jež v Čechách byly dříve výhradně známy z ložisk © 
rud železných okolí Nučického *) a pak z „Bázovy rokle“ u Mezihoří 
blíže Benešova, kde provázejí ložiska limonitu, uložená v proměněných 
břidlích prahorních. **) 


I. Delvauxit. 
A) Výsledky vyšetření předběžného. 


Delvauxit z hlin diluvialných jeví se v nepravidelně zakulacených 
tvarech hlizovitých, povrchu ledvinitého, nebo hroznovitého. Potažen 
jest slabou vrstvou zemitou, barvy žlutavé, žlutozelené, až šedé. 
Střed jeho jest obyčejně hnědá, kompaktnější hmota, mnohdy svě- 
tlejšími žilkami protkaná, jež od vnitřku ku obvodu směřují. 

Barva delvauxitu, obzvláště na okraji jest hnědá, kaštanově 
hnědá, až hnědočervená. Lom jest lasturnatý, lesk smolný. Střed 


*) J. Vála und R. Helmhacker: Das Eisensteinvorkommen in der Gegend von 
Prag und Beraun. (Archiv fůr die naturw. Landesdurchforschung v. Bóhmen 
II. Bd. 1877). 

**) B. Helmhackeť: (GGeognostische Beschreibung eines Theiles der Gegend 
zwichen Benešov und der Sázava. (Archiv. £. d. naturw. Landesdurchf. v. 
B. II. Bd. 1877 p. 488.) 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 345 


bývá směs delvauxitu s diadochitem, jest poněkud kompaktnější, lomu 
nerovného, lesku poněkud mdlého. 

Čistý delvauxit rozpadá se na vzduchu velmi snadno. Takové 
rozdrobování jeví se nejprve na povrchu a následuje povlovně do- 
vnitř. Čím více znečistěn jest diadochitem, tím děje se to po- 
vlovněji. Delvauxity, mající jádro diadochitové, nerozpadávají se tak 
snadno; tu a tam toliko okraj se drobí. 

Příčina, proč mineral na vzduchu se drobí, záleží patrně ve 
vysýchání. Původně byl asi delvauxit v zemi pevný, jsa dokonale 
vodou prostoupen.*) Teprve, když na povrch se dostal a vlivu vzduchu 
byl podroben, pouští povlovně vodu, postupně vysýchá, při čemž se 
drobí. Však i mineral na vzduchu vysušený obsahuje ještě značné 
množství hygroskopické vody. 

Hutnota na vzduchu vysušeného mineralu jest velmi měnivá, 
závislá asi na množství hygroscopické vody. Jelikož tají v sobě 
delvauxit mnoho vzdušných bublinek, třeba vzorek při určování hu- 
tnoty předem dobře vyvařiti.  Určuje-li se hutnota v kouscích, nebo 
v prášku, vždy jsou výsledky shodny. © Vzorky nad H,S0, zprvu vy- 
sušené, mají dle různých hliz hutnotu od 198—238**). 

Pálen v pinsetě přímým plamenem plynovým, delvauxit svítí 
a třeští; po vychladnutí bývá mnohem temněji zbarven, ba místy 
1 nabíhá do modra. Světle červený nebo oranžový prášek nabývá 
prudkým žíháním barvy červenohnědé. Před dmuchavkou taje v čer- 
nošedou, magnetickou kuličku. 

Ve studené, koncentrované kyselině solné a dusičné velmi 
snadno se rozpouští, při čemž poněkud šumí. Taktéž se snadno roz- 
pouští v teplých, zředěných kyselinách***). Ze všech tří nalezišť značně 
jest znečistěn látkami cizími a v kyselinách zanechává značně neroz- 
pustného zbytku; do roztoku přechází něco kyseliny křemičité. 
(Celkem byl zkoumaný material velmi nestejnorodý. —) 

Lučebným rozborem kvalitativným byly ve množství převážném 
ve všech zkoumaných hlizách objeveny: H,O, Fe,O,, CaO a P,O,. 


*) J. Vála und R. Helmhacker: Archiv £ d. nat. Landesdurchf. v. B. II. Bd. 
p- 378. 
**) Hutnota delvauxitu z Berneau (Haidinger: Handbuch der bestimmenden 
Mineralogie 1845) — 1:85, hutnota delvauxitu z okolí Nučic (J. Vála und 
R. Helmhacker: Archiv £. d. nat. Landesdurchf. a. Bóhmen 1877 Bd. II. p 
877) = 2696—2-707. : 
***) Dle Helmhackera nešumí v kyselinách mineral z okolí Nučic, šumí však 
delvauxit belgický, jsa poněkud kalcitem proniknut. (Archiv 1877. Bd. II. 
p. 377.) 


346 Fr. Kovář 


Ve skromnějších podílech zjištěna v některých hlizách přítom- 
nosť kysličníků: M90, K„O, Na,O, S10, a SO.. Jiné exemplary ne- 
tajily v sobě ani magnesie, ani alkalií. Ve sledech toliko objeveny 
byly: C a CO,. 

V kyselinách nerozpustný podíl tají v sobě převážnou většinou 
kysličník křemičitý a vedle toho silikat, kyselinami za obyčejného 
tlaku nerozložitelný, v němž zjištěna přítomnosť kysličníků: Fe,0,, 
Al0; a CaO. 


B) Výsledky lučebného rozboru kvantitativného. 


Zkoumání kvantitativné provedeno na šesti různých exemplarech. 

Pod. č. I. analysován byl okraj kaštanově hnědý, lesku smol- 
ného. Hutnota 2:43. Kousky, k určování hutnoty použité, zbaveny ve 
všech případech hygroskopické vody v exsikatoru nad H,S0,. (Vy- 
sočany). 

Pod č. II. analysován hnědý střed jiné větší hlízy. Hutnota 239. 
(Vysočany). 

Pod. č. III. analysována partie mezi zemitou korou a středem , 
opět z jiné hlízy. Hutnota 2-32 (Vysočany). 

Pod. č. IV. analysován opět jiný, kaštanově hnědý střed hlízy. 
Hutnota 2-25. (Vysočany). 

Pod č. V. analysovány jednotlivé rozdrobené kousky, dílem ze 
středu, dílem z povrchu hlízy, na vzduchu rozpadlé. Barva kaštanová 
lesk smolný. Hutnota 198 (Vysočany). 

Pod. č. VI. analysována partie mezi zemitou korou a červeno- © 
hnědým středem. Lesk smolný, barva kaštanově hnědá. Hutnota 2:48 
(Vinoř). 

Ve všech případech vzat k rozboru mineral, předem nad /H,S0, 
vysušený i tajil ve 100 částneh: (viz tab. na str. 351.) 


C, Některá zvláštní zkoumání. 


1. Určováné vody hygroscopické. 


Aby se vyšetřilo, mnoho-li delvauxit na vzduchu vysušený ještě 
hysroskopické vody v sobě tají a kterak tuto postupně ztrácí, sušen 
byl práškovitý mineral na hodinkovém sklíčku v exsikatoru nad 
H,S0,. V různých přestávkách bylo pak váženo. Delvauxit č. I. ztrácel 
vody: 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 347 


Delvauxit Či ČEL ČS TRE ČSD | č. V č. VI | 
Vysočany Vinoř 
nody yet: -4 s 16:13 | 18-97 | 12-08 | 1925 | 1058 | 20:01 
EBU 00% unmk. |(622..0:98,..( 15, 089... (02, (ol 
HO žíháním unik. . | 10:92| 12-52| 1482| 1595| 1324, 150 
Nerozp. zbytku . .| 10'49| 805| 664, 532| 3-85| 1371 
S10, v roztoku . .| 1009, 068,- 026, 112, ©41| 073 
RER ea 46-70 | 46:81 | 48:60, 49'13| 4731| 4676 
VO 169, 674, 438| 356, 782| 614 
MOD K 0) 504 0:16| sledy | O55| 120, 036| — 
K520; Na2O .. .. .| 013) ©28| 038| 021| sledy | — 
Ba As Jess 8 18-11| 18:45| 17-32| 1643| 1768| 1704 
S20 S sledy | 0:35| 0:86, 1:08| 126| 105 
SO ho 6 sledy | sledy | sledy | sledy | sledy | sledy 
PaM sledy | sledy | sledy | sledy | sledy | sledy 
10072, 100:18 E 10083, 9955 | 10024 
Za 1 hod.. . . 226" | za 10 hod.. . . 15089, 
mol, 28 POL (ae dose OKA 
A 0 DE 6:53 od ddny 0815:31 
KED ana neiica ast ed la SEO macu © oáL00 
od Z 486 ZR PRO OR EA PROV SATO 
„ 24 0:10 SVS) (Vs p -bod A0LO00: 
2 A lo,01 ADO sata are DKO 
„ 4 oa LA50) La V i ULOJo 
52 a 3 1803 o l o3 


Více již další dny neztrácel a tudíž tají v sobě 16139, vody 
hygroskopické, 


2. Určování vody při 1009 unikající. 
Aby vyšetřeno bylo, mnoho-li vody teprve při 1009 unikající 
mineral v sobě tají a kterak tuto postupně ztrácí, sušena byla pů- 


vodní práškovitá látka ve vodní sušárně a po určitých dobách bylo 
váženo, Delvauxit č. I. ztrácel vody: 


ZAM 00. 92. 100296 za 0 hod49922:0358 
Ze OLO AL p LB) SPS 
o ZEN E SRS 2 RA 2D E ela 20 


BU du. 21:62 „2 9036 


348 Fr. Kovář 


Při dalším sušení byla již váha konstantní. 


Gelkemprchlo vody- 22369% 
Vody hygr. urč. předchozím. . ... . 16:13 
Vody teprve při 100% unikající . . . 623%, 

Barva prášku se tímto sušením nijak nezměnila. 

Poněkud červenohnědě zbarven byl již práškovitý vzorek č. IV. 
sušením ve vzdušné sušárně při 1209 i prchlo veškeré vody za dva 
dny 28-349. Při 1309 uniklo pak celkem za tři dny 29-949, vody 
a prášek nabyl barvy hnědé. Dalším sušením při téže teplotě byla 
jak barva prášku, tak i váha jeho konstantní. 


3. Zkouška, znázorňující lakotné přibírání vody z okolí. 


Aby vyšetřeno bylo, kterak vysušený mineral opět vlhkosť ze 
vzduchu přibírá a do jaké míry tak se děje, ponechána byla látka, 
prve při 1009 vysušená, na otevřeném sklíčku na vzduchu a po urči- 
tých přestávkách váženo. Delvauxit č. I. přibíral vody: 


Za 15 minut. . . 1389, Za. 1240n0d4005390|5 
"2025 a „22 Atd) „Ob OA 
„8155 p s EKO IL S Pe 1) 
„voe hod be 412 „ 24 50 


Po té položen práškovitý mineral na otevřeném sklíčku pod 
zvon, vedle nádobky s vodou a přibíral dále: 


Za. 2 hod. -14509 za, 2 dny.. 5 20 
a AA a 026,95 nA 
S o ZO PoP VE 
sina ar deka end 40 ne drn jooo 


Další dny byla pak už váha konstantní. Přitáhla tudíž látka, 
při 1009 dříve vysušená, vody: 
Na vzduchu es 150% 
pod zvonem vedle vody. . « . 16'14 
Celkem, 1423649 


Poněvadž z mineralu, na vzduchu vysušeného, prchlo sušením 
při 100" celkem 22-369; vody a opět přitáhnuto bylo z okolí 23:64% 
a nic více, zdá se, že přebytkem 1289, — (23:64 — 2236) byl pů- 
vodně mineral v zemi proniknut a totéž asi množství že uniklo volným 
jeho ležením na vzduchu. 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 349 


Nelze vůbec tak snadno rozhodnouti, je-li voda při 100“ prcha- 
jící vodou hygroskopickou, nebo chemicky vázanou. Že mineral 
v kouscích, při 1009 sušený, nemění ani barvy, ani formy, to zdá se 
nasvědčovati náhledu prvnímu. 


4. Určování vody teprve žíháním unikající. 


Všecky delvauxity z hlin diluvialných tají v sobě malé množství 
kyseliny sírové. Proto při určování vody v tomto případu pokryto 
bylo odvážené množství původní práškovité látky, odváženým množstvím 
vyžíhaného klejtu a po té žíháno v porcellanovém tyglíku do kon- 
stantní váhy. Vrstva klejtu zadržuje všecek kysličník sírový i pota- 
žena byla slabounkým, bílým povlakem síranu olovnatého; pod ní 
pak nabyl vzorek prudkým žíháním barvy temně hnědé. 


Delvauxit č. I. ztratil veškeré vody . . ...... 392650 
Vody, při 100 prchající, nalezeno . . . . .... 22-36 
Vody, teprve žíháním unikající . . . . ... . 10:92% 


5. Analysa podílu, v kyselinách nerozpustného. 


Nerozpustný podíl delvauxitu č. I. (10-4995) zahříván po dva 
dny v platinové misce s nasyceným roztokem sody, dvojnásobným 
množstvím vody zředěným. Po té nerozpustný zbytek sfiltrován, promyt, 
vysušen a vyžíhán. Z filtratu, po předchozím přesycení kyselinou 
solnou, určeno pak množství Si0,. Rozborem tím shledáno, že v ky- 
selinách nerozpustný podíl skládá se z 85:729, Si0, a 14289, sili- 
katu, kyselinami za obyčejného tlaku nerozložitelného, jenž rozložen 
byv tavením s uhličitanem sodnato-draselnatým, obsahoval kysličníky: 
Fe,0,, A130; a CaO. 

Podobným způsobem analysován nerozpustný podíl delvauxitu 
č. VI. z Vinoře (13'71“/;) i zjištěny byly v silikatu, kyselinami ne- 
rozložitelném, vedle Fe,0;, Al,O0, a CaO, ještě sledy MgO. Vážený 
SIO, zkoumán byl v obou případech na čistotu. Zahříván byv na 
platinové misce s vodnatým fluorovodíkem za přítomnosti kyseliny 
sírové, těkal v podobě Si F, úplně beze zbytku. 


D. Vyšetření formuly. 


Delvauxit č. I. nad H,SO, vysušený, po odpočtění nerozpust- 
ného zbytku a kysličníku křemičitého, má přepočtený výsledek, vzta- 
hující se na látku čistou, v hlavních součástech tento: 


350 Fr. Kovář 


Nal í ŽSLví, látk Th t. složení 
O O 
BO) v áhd, 19-179/, | 1:068 celistvý 7 19579, 
Fe.0;,.299 1895720 PO321 2 a 
Č80. s ak 855 |0153 1 „869 
PO; at 20:28 | 0143 1 . 2205 

10025 100:00 


Složení toto dobře se shoduje s analysami Hauer-ovými, pře- 
počtenými na látku čistou, nad H,SO, vysušenon, jež provedl- na 
delvauxitu belgickém (Berneau nedaleko Visé) a štyrském (Dolling- 
graben blíže Lubna) *) i dá se vyznačiti formulou: 


2 Fe,O 6 Fe,O 
sa i P,0,4-7H,0, nebo 6% 3P,0, +21 H,O= 
2 Fe,P,O, 


ko. + 4 Fe, (OH), +- 9 HO. 


Hauer kontroloval analysy na mineralu belgickém, původně 
Delvauxem provedené**) a dle téhož od Dumonta „delvauxéne“***), po- 
zději od Haidingera „delvauxit“+) nazvaném a prozkoumal tehdá nově 
nalezený mineral z ložisk limonitových ve Štyrsku. K analyse vzal 
mineral na vzduchu vysušený, i dospěl k těmto výsledkům : 


Přepočteno Přepočteno | 
Mineral na | na látku Mineral na | na látku 


Nalezené součásti vzduchu | čistou, nad | vzduchu | čistou, nad 
vysušený | H,S0, vy- | vysušený | H,S0, vy- 
sušenou. sušenou 
Berneau Dollinggraben 


H,O při 1009. MEP  j1918 TETU 1904 


H,O žíháním . .|13'84 BM 

BOJ des she 2-08 — | 124 — 

L EA 6 Ek ar 46:40 52-03 [46:34 52-54 

640.48 VDO 108 194| 7-39 8:37 

PsDE Ye 18:61 20-93 |17:68 20-04 

ODA BěPsoBC sledy — — — 
10027 99-98 | 99:36 99:99 


*) K. Hauer: Uber die Zusammensetzung einiger Mineralien, mit besonderer 
Růcksicht auf den Wassergehalt. (Jahrbuch der geolos. Reichsanstalt 
V. Jahrgang 1854 p. 67. 
**) Bull. de Vac. roy. de Brux. 1838 T. V, p. 147. 
***) Bull. de Vac. roy. de Brux. 1838 T. V, p. 296. 
+) Haidinger: Handbuch der bestimmenden Mineralogie 1845 512. 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 351 


Poměr molekul Fe,O;:Ca0 :P,0;:H,O—2:1:1:7 i resul- 
tuje táž formula, jako pro delvauxit z hlin diluvialných a z ložisk 
rud železných okolí Nučického *). 

Taktéž i vlastnosti mineralu belgického a štyrského shodují se 
dobře s vlastnostmi českého nerostu až na to, že delvauxity z hlin 
diluvialných jsou valně znečistěny a obsahují všecky malé množství 
kyseliny sírové. 


II. Diadochit. 


A) Výsledky vyšetření předběžného. 


V diluvialných hlinách okolí Vysočan, Vinoře a Ouval objevuje 
se diadochit v podobě hliz buď kulatých, nebo aspoň zaokrouhlených, 
jež mají povrch ledvinitý, nebo poněkud hroznovitý. 

Hlízy potaženy jsou zhusta šedým, zemitým povlakem, jenž jest 
někdy i poněkud nažloutlý, nebo zelenavý. Mnohdy prostoupeny jsou 
hlízy žilkami, podobně zbarvenými. 

Čistý diadochit drobí se mnohem pomaleji, než delvauxit. Jen 
tehdá, je-li buď proniknut, nebo poněkud znečistěn delvauxitem, snáze 
na vzduchu se drobí. Čistý delvauxit neobsahuje kyseliny sírové, 
čistý diadochit nemá žádného vápna. Jest tedy diadochit na vzduchu 
tím stálejším, čím více tají v sobě kyseliny sírové a čím méně má 
vápna. 

Lom diadochitu jest nerovný, zemitý, lesku mdlého. Barva jest 
rozličná a spolu také i struktura. Vyskytují se hlízy světle bílé, nebo 
světle žlutohnědé, velmi měkké a jako křída. Jiné hlízy jsou buď 
žlutošedé, nebo červenožluté a mají tvrdosť poměrně větší. Značně 
tvrdší pak jsou hlízy barvy cihlově červené, nebo přihnědlé. Pozna- 
menati však sluší, že diadochity z hlín diluvialných jsou po většině 
delvauxitem znečistěny tak, že těžko jest vybrati k analyse material, 
úplně stejnorodý. Často bývají hlízy na povrchu obdány kaštanově 
hnědou korou delvauxitovou a protkány jemnými, snadno drobivými 
žilkami, lesku smolného. Vlastní diadochitová substance jest pak 
pevnější. 

Hygroskopickou vodu obsahují všecky zkoumané, na vzduchu 
vysušené mineraly, ačkoli ve množstvi měnivém. Vodu tuto sušením 


*) J. Vála und R. Helmhacker: Das Eisensteinvorkommen in der Gegend von 
Prag und Beraun. (Archiv f. d. naturw. Landesdurchf. v. Bohmen. Bd. II. 
1877 p. 376.) 


352 Fr. Kovář 


v exsikatoru nad /, 90, sice zvolna ztrácejí, však opět ji z okolí 
přitahují, byvše volně na vzduchu ponechány. Přitahování vody na 
vzduchu, nebo z vodného okolí děje se menší měrou a mnohem likna- 
věji, než u delvauxitu. Hutnota na vzduchu vysušených diadochitů 
jest jako u delvauxitu velmi měnivou; patrně závisí na množství 
hygroskopické vody. Toliko vzorky, vody hygroskopické předem zba- 
vené, mají hutnotu od 1:86—2'92 *). I zde nutno hutnotu teprve po 
předchozím vyvaření vzdušných bublinek stanoviti. 

Pálen v pinsetě přímým plamenem plynovým, diadochit svítí; 
pouští vodu a kyselinu sírovou, nabývaje po vychladnutí barvy čer- 
venohnědé v různých odstínech. Podobné barvy nabývá světle žlutý, 
nebo bělošedý prášek, byv prudce žíhán v uzavřeném, porcellanovém 
tyglíku. Před dmuchavkou barví plamen nazelenale, nadýmá se a taje 
na hranách v černou, poněkud magnetickou kuličku. 

Ve studené, koncentrované kyselině solné a dusičné, jakož i ve 
zředěných těchto kyselinách za tepla, rozpouští se jako delvauxit 
velmi snadno, stím toliko rozdílem, že při tom nešumí. Roztok jest 
žlutý, nebo slabě nahnědlý, při čemž zanechává diadochit pokaždé 
značný nerozpustný zbytek a do roztoku přechází něco kyseliny kře- 
mičité. Ve studené vodě vydává bublinky, po zavaření v kousky se 
rozpadává a do vodného roztoku přechází malé množství kyseliny 
sírové a sledy chloru. 

Lučebným rozborem kvalitativným byly ve množství převážném 
objeveny: H,O, Fe, O;, P4O; a SO0;. Ve skrovnějších podílech zji- 
štěna přítomnost kysličníků: CaO, Mg0, K„O, Na,O a 510,. Ve 
sledech byl objeven: CZ. | 

Připomenouti sluší, že zvláště některé světlé hlízy neobsahují 
ani vápna, magnesie, ani alkalií; jiné toliko sledy vápna, však žádné 
magnesie ani alkalií. Takovéto hlízy jsou poměrně čistším diadochitem. 
Ve všech případech zanechával zkoumaný mineral dosti podílu, v kyse- 
linách nerozpustného, jenž má obdobné chemické složení, jako neroz- 
pustný zbytek delvauxitu. 


B) Výsledky lučebného rozboru kvantitativného. 


Zkoumání kvantitativné provedeno na sedmi různých exemplarech. 
Pod č. I. analysována bleděžlutá partie mezi delvauxitovou koron 


*) Hutnota diadochitu ze Saalfeldu. (Breithaupt: Bestimmung neuer 
Mineralien in Journal fůr prakt. Chemie 1837 Bd. I. pag. 504) == 2.035—2.057; 
hutnota diadochitu z okolí Nučic (J. Vála und R, Helmhacker: Archiv £. d. 
naturw. Landesdurchf. v. Bohmen 1877 p. 384) — 2.2205- 2.7707. 


© 
i 
CI 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 


a hnědooranžovým jádrem. Hutnota 2:92. Ve všech případech vzat 
k určování hutnoty mineral, nad H, SO, vysušený (Vysočany). 

Pod č. II. analysován bleděžlutý střed jiné hlízy, pokryté korou 
delvauxitovou. Hutnota 2:86 (Vysočany). 

Pod č. III, analysována oranžově hnědá střední partie opět jiné 
hlízy, korou delvauxitovou pokryté. Hutnota 258 (Vysočany). 

Pod č. IV. analysována hlíza bledá, šedobílá, měkká, jako křída 
píšící. Hutnota 1:90 (Vysočany). 

Pod č. V. analysován oranžově žlutý střed poněkud tvrdší hlízy, 
korou delvauxitovou obdané. Hutnota 2:78 (Vysočany). 

Pod č. VI. analysován střed hlízy úplně bílé, jako křída píšící. 
Hutnota 1:88 (Vinoř). 

Pod č. VII. analysovány různé partie hlízy bleděžluté, rozpu- 
kané, prostoupené hojnými šupinkami sádrovce. Hutnota 1:86 (Ouvaly). 

Ve všech případech vzat k rozboru mineral, předem nad JH, S80, 
vysušený a tajil ve 100 částech: 


Diadochit ča 1M 6161 (6 V v V 
Vysočany Vinoř | Ouvaly 

NOdvohy stoka 2 ej 5 6:48 302 2:86 1:14 423 054 2:26 
H,O při 100“ unik. .. 732 8:58 712 8:36 8:89 8"71 8:08 
H,O žíháním unik.. . .| 16'14| 1811, 1794| 19:07, 15-79| 19:89| 1917 
Nerozpust. zbytku . . .| 226, 1:60, 3'22| 063, 061, 063,  1'09 
SiO, v roztoku .... 0:53 0:72 0:41 0:84 062 0:92 0:68 
BEOS jseš [18 rysd jes 41:08| 39:12, 3718| 3602| 42'38| 36:61| 36:60 
AO 2 256| 116, 305| sledy| 457, sledy| 475 
MER SDOY S40, U o41| "o12| "1150 — = 0:38 
KONA cl 0:68| 026, sledy| — — — sledy 
AO 57607060 VO PSO ATO 10'57| 14:80| 1742| 1726| 1756| 16'43| 1492 
SUM MB A 2 12:87| 1520, 11:98) 18:02| 10:00| 16'92| 1487 
O bod dk sledy| sledy, sledy| sledy| sledy| sledy| sledy 
100:42| 99:67| 99-82 | 100'20 | 100'42 | 10011 | 100'54 


C) Některá zvláštní zkoumání. 


1. Určování vody hygroskopické. 


Aby se vyšetřilo, mnohboli hygroskopické vody diadochit na 
vzduchu vysušený v sobě ještě tají a kterak tuto postupně ztrácí, 


dělo se stanovení vody zrovna tak jako při delvauxitu, totiž sušením 
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 23 


354 Fr. Kovář 


prášku na hodinkovém sklíčku v exsikatoru nad H,S0,. V různých 
přestávkách dělo se pak vážení. Diadochit č. II. ztrácel vody: 


ZARVLUDOGSM0 2 AVN, 0875 | Zadny 7.0200 RO NNO- 2849, 
ABA 3 VARN S UM gk be 0 147 c JN OMMRBÍÉ SA Ro o ké 293 
PRANÍ o ŠOK R co POŘ 1:89 KON K OVK MS ao ou c 302 
polo ZA E EAA ona OAO PV 245 Po al dálk něho PAv 3oko 3:02 


Více již další dny neztrácel a tudíž tají v sobě 3029; vody 
hygroskopické. 


2. Určování vody při 1009 unikající. 


Aby se vyšetřilo, mnoholi na vzduchu vysušený diadochit vody, 
teprve při 1009 unikající v sobě tají a kterak tuto sušením postupně 
tratí, sušena byla původní, práškovitá látka ve vodní sušárně zrovna 
tak, jako při delvauxitu a po určitých přestávkách vážena. Diadochit 
č. II. tratil vody: 


Za Azhodjié 5. 20% 5458 1349/9 
TRAV c Ma ha Pata 0 1104 
5 ar $pojndko folakade lava ová 11:60 
Při dalším sušení byla již váha konstantní. 
Gelkemiprchlotv0dy 5-0- 11609; 


Vody hygr. určováním předchozím . . 3:02 
Vody teprve při 1009 unikající . . . 858%. 


Barva prášku se tímto sušením nikterak nezměnila. 


Zřetelně do žluta zbarven byl původní, práškovitý vzorek č. VL 
sušením ve vzdušné sušárně při 1209 i prchlo veškeré vody za dva 
dny 10-689; (při 100" toliko 92595). Při 130" uniklo pak celkem 
za 3 dny 20619, vody (veškeré žíháním s PbO 29:14%) a prášek 
nabyl barvy červenohnědé. Dalším sušením při téže teplotě byla jak 
barva prášku, tak i váha jeho konstantní. 


3. Zkouška, znázorňujeí lakotné přibíráné vody z okolí. 


Aby vyšetřeno bylo, kterak vysušený mineral opět vlhkosť z okolí 
vodného přijímá a do jaké míry tak se děje, vpravena byla práško- 
vitá, při 100“ vysušená látka na hodinkovém sklíčku pod zvon a po- 
stavena vedle nádobky s vodou. Po určitých přestávkách bylo pak 
váženo. Diadochit č. II. přibíral vody: 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 355 


ZO MoOdov (WO « 2019 za 14 dnys. 0+ 1189 
PaM udov = hů td 3:13 ZZ, 1598 0 6 8:15 
A Vo P koa D50) ZOE OBR NSNNe nc LEONÝO 8-96 
PAZ Any visí sire (60 613 Papa (PAS 12:35 


Následující dny byla již váha konstantní. Přitáhla tudíž látka 
z okolí pouze 12359 vody. Poněvadž z mineralu, na vzduchu vy- 
sušeného, prchlo při 100“ celkem 11:60% vody a opět přitaženo bylo 
12:35"/, a nic více, zdá se, že přebytkem 0759; vody = (12:35—11:60) 
byl původně mineral v zemi proniknut a totéž asi množství že uniklo 
volným ležením jeho na vzduchu. Podobně jako u delvauxitu, i zde 
těžko lze rozhodnouti, je-li voda při 100% prchající hygroskopickou, 
nebo chemicky vázanou. Že kousky mineralu, při 100“ sušené, nemění 
ani barvy, ani formy, to zdá se svědčiti ve prospěch náhledu prvého. 


4. Určování vody teprve žíháním unikající. 


Veškerá voda stanovena žíháním odváženého množství původní 
práškovité látky s odváženým množstvím vyžíhaného klejtu v porce- 
lánovém tyglíku. Vyžíhaná hmota byla červenohnědá, vrstva klejtu 
potažena bílým povlakem síranu olovnatého. 

Aby také ukázáno bylo, kterak výsledky differují, určuje-li se 
voda prostým žíháním bez PbO a pak žíháním za přítomnosti tohoto, 
provedeno bylo stanovení vody způsobem obojím v diadochitu č. II. 
Ten ztratil veškeré vody žíháním za přítomnosti PbO . . . 2971% 
Vodyvápamt009 prchající nalezeno < s < < < 4elk.. 11:60 
předytepne Zíháním unikající: „js s Ses +405 s 18:11% 

Žíháním látky bez PbO prchlo zároveň s vodou 13-879, S04. 


5. Analysa podílu v kyselinách merozpustného. 


Nerozpustný podíl diadochitu č. III. (3'229/;) analysován zrovna 
tak, jako týž u delvauxitu. Rozborem shledáno, že skládá se ze 
18329, 5i0, a 21689, silikatu, kyselinami za obyčejného tlaku ne- 
rozložitelného, v němž po rozkladu dokázány kysličníky: Fe,O;, Al;0, 
a Ca0. 

Vážený Si0, zkoumán byl i v tomto případu na čistotu. 


6. Určování SO, z roztoku vodného. 


Zmínil jsem se již na začátku, že z mineralu přechází do vod- 


ného roztoku malé množství kyseliny sírové. Týž zjev vyskytá se 
28* 


356 Fr. Kovář 


u některých toliko exemplarů z okolí Nučic, kdežto hlízy jiné vlast- 
nosti této nejeví.*) V tom liší se české diadochity od týchž, z jiných 
lokalit známých. 

Dle G. Cesůra,**) jenž analysoval mineral velmi čistý (destinezit) 
z Visé, přechází prý varem všecka kyselina sírová ve vodný roztok; 
dle Rammelsberga***) z mineralu Šaalfeldského toliko 12:69. Studoval 
jsem delší dobu působení jednak horké, jednak studené vody v dia- 
dochit, ale nalezené množství SO, bylo toliko od 056—1:329,. Více 
do roztoku nepřešlo, i když jsem po celých 14 dní práškovitý mine- 
ral studenou vodou vyluhoval. Pokusy tyto hodlám příležitostně opa- 
kovati na exemplaru belgickém. 


D) Vyšetření formuly. 


Diadochit č. IV. nad H,SO, vysušený, po odpočtení nerozpust- 
ného podílu a Si0, má přepočtený výsledek, vztahující se na látku 
čistou, v hlavních součástech tento: 


Nalezené množství na Hine poseh Theoretické složení | 

látku čistou přepočtené dle formuly 

18 1 O RA o ECO SDV Al o AVE 8 213396 

BeOS: 0229 . Pá (k popadom př at 31:30 

ESO ní 652 0:124 A 1 R OE ANO A 

SOŠ O2 0229 ý 7 V Po SO 
10023 : 10000 


Složení toto dosti dobře se shoduje s výsledky G. Cesůrovýmu, 
jenž analysoval mineral velmi čistý „destinezit“ z Visé,+) jakož i blíží 
se složení mineralu, původně u Saalfeldu nalezeného, který Breit- 
hauptem „diadochit“ nazván) a potom Plattnerem analysován bylýt1). 
Složení obou jest následující. 


*) J. Vála und R. Helmhacker: Archiv 1877 Bd. II. p. 385., 386. 
**) Referát Hrbenův: Vesmír č. 10. 1889. 
**%) Beitráge zur Mineralchemie in Poggendorfs Annalen Bd. 62. p. 137. und 
Mineralchemie 1860. p. 360. 
+) Referat Hrbenův: Vesmír 1889. č. 10. 
++) Diadochit d. i. so viel als vicariirend (nach stellvertreten), weil in dem 
Mineral, verglichen mit dem Eisensinter die Arsensáure durch die Phosphor- 
sáure vicariirt wird." (Breithaupt: Bestimmung neuer Mineralien in Journal 
fůr die prakt. Chemie I. Bd. 1837. p. 503.) 
+11) Rammelsberg: Beitráge zur Mineralchemie in Poggendorfs Analen Bd. 62., 
p. 137. und Mineralchemie 1860., p. 360. 


Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 357 


| Destinezit z Visé 


Diadochit ze Saal- kal = 
Molekul. poměr ale: Odkáku Molekul. poměr | 


feldu dle Plattnera 


HO . . 30-349/)1:700 celistvý 16, . . . 25'859/, |1:412 celistvý 12 
Fe,0, . 3969 0248., 2... 8760. (0236. ,. 2 
BOB 1481150:105). ; díře 016416, 28oxnoob en" 
PO b14 0190. 2- 41885 "1028610 us 2 
| 99:98 98-56 | 


Složení diadochitu z hlin diluvialných, nad H,S0, vysušeného, 
dá se vyznačiti formulou: 


P, 0; 
250, 
o BOB O 
2 Fe, so h Fe, (OH); —- 36 H, O, 
kdežto z analysy Plattnerovy vychází formule: 
3 Fe, P, 0, 
n oj tFe (OH), +45, 0 
a z výsledků G. Cesůrových: 
SBE oD 
7 Sou) + Fe, (OH), +38 H, 0. 

Taktéž i vlastnosti mineralů těchto shodují se dobře s vlast- 
nostmi mineralu českého až na to, že diadochity z hlin diluvialných 
jsou dosti cizími látkami znečistěny a pak, jak již předem bylo uve- 
deno, že voda z nich vyluhuje poměrně nepatrné množství kyseliny 
sírové. 


+ 13 E, Onebo 6 Fe, 2 é k: +39 H,O= 


3 


2 Fe 0 


E) Úvaha závěrečná. 


Breithaupt byl náhledu toho, že delvauxit i diadochit dají se 
považovati za jednu specii*). Chemické složení čistých mineralů, z lo- 
kalit prve uvedených, jakož i ostatní jich vlastnosti tomu odporují, 
jak ostatně již Hauer dokázal**). 

Poněvadž některé delvauxity z hlin diluvialných poměrně méně 
vápna, za to ale něco kyseliny sírové v sobě tají a opět některé dia- 
dochity vápnem a poměrně menším množstvím kyseliny sírové se vy- 


*) Handworterbuch des chem. Theiles der Mineralogie von C. F. Rammelsberg. 
IV. Suppl. p. 48. 
**) Jahrbuch der geolog. Reichsanstalt V. Jahrgang 1854. p. 69. 


358 Fr. Kovář: Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 


značují, než mineraly normalné, odjinud známé, dlužno jest tyto hlízy 
považovati za směsi obou minerálův, ovšem, že v poměru velmi mě- 
nivém. Tolik jest jisto, že, je-li delvauxitu jen poněkud diadochitu 
přimíseno, pak jest již značně pevnějším. 

Na konec naskytá se ještě otázka, kterak že oba minerály 
v těchto hlinách se vytvořily ? 

Zabývám se pokusy, abych především zajímavou přeměnu dia- 
dochitu v delvauxit vysvětlil. Vyžaduje to ovšem delší doby a teprve 
až pokusy za tím účelem podniknuté dokončeny budou, dovolím si 
o svých výsledcích zprávu podati. 


Anorg.-análytické laboratorium na c. k. české vys. škole technické. 


20. 
Bakteriologické studie. 


Předložil Fr. Faktor, dne 10. května 1889. 


1. Bakteriolosgické zkoumání vzduchu Pražského. 


Určitý výrok o přítomnosti mikroorganismů ve vzduchu vyslovil 
r. 1765. Spallanzani. Svařené a snadno rozkladu schopné tekutiny 
nechal státi v otevřených nádobách a shledal, že tekutiny počaly se 
rozkládati, čehož příčinou byly jedině mikroorganismy se vzduchu do 
tekutiny napadané. K vůli dokázání jich zkoumány později mikrosko- 
pem prach a sraženiny atmosferické. Bádání však v tom směru ne- 
byla správná, jelikož pracováno s přístroji nesterilisovanými. Teprv 
roku 1830 dokázal Ehrenberg a o dvě léta později Gaultier de 
Glaubry s jistotou spory plísní ve vzduchu. 


Značný pokrok ve zkoumání vzduchu učinil r. 1860 Louis Pa- 
steur. K filtrování a zadržení zárodků ve vzduchu plovoucích použil 
střelné bavlny, kterou pak rozpustil ve směsi alkoholu a etheru a ne- 
rozpustný zbytek zkoušel mikroskopicky. Tím přímo stanovil spory 
hub a později i přítomnost vývinu schopných bakterií, když byl vnesl 
zátku zárodky napuštěnou do dobře sterilisované výživné tekutiny, 
kde se mikroorganismy vyvinuly. 

Později vytvořil Pasteur methodu ku zkoumání vzduchu na 
bakterie, upotřebiv k tomu určitý počet balonů naplněných sterilisova- 
ným bouillonem a zatavených. Při provádění rozboru vzduchu ulomil 
špic balonu a tu vnikl dovnitř vzduch určitého objemu. Podle toho, 
mnoho-li balonů se infikovalo, což se prozradilo zakalením a mnoho-li 
jich po delší době nezměněno zůstalo, soudil na počet mikroorganismů 
ve vzduchu. 

Posledně uvedený způsob zdokonaliti hleděl Miguel. Týž pracuje 
následovně. Vzduch nechá bublati určitým. množstvím sterilisované 
vody a vodu pak rozdělí v jistý počet balonů naplněných bouillonem, 
jež vloží do ohřívárny k vývinu. Předpokládá, že do každého balonu 


360 Fr. Faktor 


se dostane 1—2 zárodky, jež sé rozmnoží a obsah nádoby se zakalí. 
Hlavní námitka proti methodě Miguelověé jest, že se předpokládá, 
aniž by pravdivost něčím zaručena byla, že pouze 1 nebo 2 zárodky 
do bouillonu se dostanou, ač se může státi, že celá skupina mikro- 
organismů tam přijde. 

Po zavedení způsobu pěstování bakterií na plotnách gelatinových, 
upotřebeno toho dle Kocha též pro bakteriologickou analysi vzduchu. 
Do sklíčka hodinkového, 9 cm. v průměru majícího a při teplotě 170 až 
180“ sterilisovaného, naleje se sterilisovaná gelatina, jež se vystaví 
po určitou dobu napadání mikroorganismů se vzduchu. Pak se sklíčko 
pokryje přiléhajícím víčkem a dá do thermostatu. Vyvinuté kolonie 
se sečtou a z čísla obdrženého dostane se měřítko pro množství mi- 
kroorganismů ve vzduchu. 

Důkladnější způsobu Kochova jest methoda, kterou vypracoval 
Hesse a dle níž možno i kvantitativně vzduch na mikroorganismy 
zkoušeti. K bakteriologické analysi vzduchu slouží roura, která má 
délku 70 cm. a v průměru 3'5 cm. Na jednom konci roury, který jest 
na zevnějšek rozhrnut, se navleče gumový poklop, opatřený otvorem 
o průměru 1 cm. Na poklop protržený přijde druhý poklop celistvý. 
Do roury dá se pak přirozené množství (asi 50 gr.) gelatiny, načež 
se druhý konec uzavře kaučukovou zátkou, opatřenou otvorem, do 
kterého se vpraví rourka 1 cm. široká a 10 cm. dlouhá, jež skrývá 
dvě zátky bavlněné. Vnitřní zátka bavlněná slouží k poslednímu za- 
držení mikroorganismů ze vzduchu a druhá pak ku zevnější straně 
obrácená má ten účel, by se zabránilo možné znečistění. Tak připra- 
vená roura sterilisuje se po dobu 2 hodin v páře vodní. 

K sterilisování slouží válec plechový 1 m. vysoký a 15 cm. v prů- 
měru mající. Hořejší okraj válce má žlábek, do kterého zapadá po- 
klop kuželovitý. By se zamezilo sálání tepla uvnitř nahromaděného, 
jest zevnější stěna válce i poklopu pokryta povlakem plstěným. Do- 
lejší čásť válce má uvnitř vložený rošt a pod tím připevněna jest ná- 
doba vodou naplněná, jež se ve var uvede. 

Ze sterilisačního přístroje vyjmutá a ochladlá roura, dokud ještě 
jest v ní gelatina tekutou, se otáčí kolem osy a při tom též pohybuje 
se ní v pravo v levo, by se gelatina na vnitřní stěně roury stejno- 
měrně rozdělila, což se děje tak dlouho, až gelatina úplně stuhne. 
Stuhnutí se urychlí, když se rourou pracuje pod výtokem vody z vo- 
dovodu. Na zevnější straně roury lpící mikroorganismy se usmrtí tím 
způsobem, že se roura vloží do 1“/, roztoku sublimatu a v tom po- 
nechá se asi 1 m. ležeti. 


Bakteriologické studie. 961 


K pokusu úplně připravená roura se pak buď za použití stojanu, 
jaký fotografové užívají, aneb jiným opatřením přivede do polohy vo- 
dorovné. Rourka, jež ční v kaučukové zátce, se spojí s aspiratorem, 
k čemuž pohodlně slouží dvě lahve, z nichž jedna jest vodou napl- 
něna a druhá prázdná. Odejme-li se z roury celá poklopka kauču- 
ková, uvede se potom i v chod aspirator. Ssání vzduchu se provádí 
takovou rychlostí, že během 2—3 minut prossaje se 1 1. vzduchu. Ve 
vzduchu obsažené zárodky dopadnou v rouře na gelatinu a vyvinou 
se tam v isolované kolonie, jež možno nejen pohodlně sečítati, ale 
1 dále prozkoumati. By se kolonie vyvinuly, přijde roura do thermo- 
statu o stálé temperatuře 20—219 C. a 3. neb 4. dne se provede jich 
sčítání a rozbor. Pokusy jsou pak tehda správnými, když ';—'/, 
roury, počítaje od konce, v němž zátka jest zasazena, nevykazuje žád- 
ných kolonií. 

Zda-li bavlněná zátka vnitřní, v rource s aspiratorem spojené 
uložená, též mikroorganismy obsahuje, jsem zkoumal, že jsem ji při- 
vedl do gelatiny a tuto vylil na skleněné plotny. Nikdy však nenalezl 
jsem v ní.zárodků zachycených. 

K filtrování vzduchu použil R. J. Petri písku přirozeného 
neb skleněného. Písek důkladně promytý a nečistot přimísených 
zbavený usuší a potom proseje se sítem s otvory, jichž strany měří 
0:5 mm. Poněvadž ale obdržený písek má mnoho přimíseného prachu, 
dlužno ho dáti na síto, kde obnáší strana otvoru 0*25 mm. a. pro- 
padlý písek se upotřebí. Hrubší písek není radno bráti, poněvadž tím 
povstávají mezi zrny velké mezery a při ssání vzduchu by se státi 
mohlo, že by zárodky prošly. 

Písek k filtrování vzduchu určený přijde do skleněných rourek, 
jež mají délku 9 cm. a průměr 1:5—1:8 cm. Do středu roury vloží 
se dvě přepážky z drátěné sítě, jež má v 1 Dem. 1600 otvorů. Pak 
se dá do polovice roury vrstva písku o výšce 3 cm. a hořejší plocha 
písku drátěnou sítí se pokryje. Naposled uzavře se roura zátkou ba- 
vlněnou. Podobným způsobem naplní se i dolejší díl roury, načež se 
zůstaví sterilisaci při 180%. Pro aspirování vzduchu vpraví se na mí- 
stě dolejší zátky bavlněné zátka kaučuková s rourkou bavlnou uvnitř 
opatřenou, jež spojí se s pumpou buď ruční nebo vodní. Spojení se 
obstará patentovaným kaučukem nebo rourou olověnou. Má-li se za- 
počíti se ssáním vzduchu, odejme se hořejší zátka bavlněná a filtrem 
se nechá projíti jisté množství vzduchu v určité době. Když jest 
aspirování ukončeno, odejme se zátka kaučuková a oba konce se 
uzavrou bavlnou. Po provedení pokusu mají se co možná nejrychleji 


362 Fr. Faktor 


smísiti filtry pískové s gelatinou, k čemuž slouží skleněné misky prů- 
měru 9 cm. s přiléhajícím poklopem. Bavlněná zátka z rourky se 
odejme a čerstvě vypálenou pincettou odstraní se drátěná síťka, jež 
se nechá spadnouti do misky, kam i čásť pískového filtru přijde. Na 
to se ještě do 38—4 misek rozdělí filtr pískový hořejší, kterým nejprv 
vzduch prošel a podobně stane se i s filtrem spodnějším. Je-li písek 
do misek rozdělen, musí se do těchto přidati ještě gelatina. Po vylití 
gelatiny nechá se písek gelatinou prosáknouti a pak se hledí pohyby 
v gelatině stejnoměrně rozděliti. Když gelatina stuhla uloží se do 
thermostatu a po několika dnech přikročí se ku sčítání vyvinutých 
kolonií. Ku konci i rourka, v níž se písek nalézal, vyleje se gelatinou. 

Při sčítání kolonií seznal jsem, že v spodním filtru pískovém 
nezadržel se žádný mikroorganismus a totéž platí i o rource samé. 

K filtraci vzduchu použil jsem též skelné vlny. Rourka skleněná, 
15 cm. dlouhá a 0'9 cm. v průměru mající, jest na dvou místech zú- 
žena. Nad první zúženinu přijde zátka ze skelné vlny, která jest vol- 
nější a lehčeji dovnitř vpravena než zátka druhá, jež sloužiti má ke 
kontrolle a pak k úplnému zachycení mikroorganismů první zátkou 
nezadržených. Oba konce roury ucpány ještě zátkami bavlněnými. 
Sterilisování roury provede se při 160—18090. 

Pred pokusem postaví se roura svisle a zavedlo-li se spojení 
S pumpou ruční, odejme se hořejší zátka bavlněná. Po prossátí vzdu- 
chu přenesou se obě filtrační zátky do skleněných kolb většího ob- 
jemu, sterilisovaných při téže teplotě jako roury. Do kolb na to přidá 
se patřičné množství stekucené gelatiny. Filtrační zátky se důkladně 
s gelatinou promíchají, by se co možná stejnoměrně rozdělily, aniž 
by se při tom bubliny utvořily. Za přítoku vody se nechá gelatina 
stuhnouti a kolby pak uloží se do thermostatu, načež kolonie vyvi- 
nuté se sečtou a zkoumají. K způsobu tomuto hodí se mnohem lépe 
veliké baňky Erlmayerovy, než obyčejné balony, poněvadž při 
zkoumání kolonií velké ulehčení nastane. 

Vedle filtrů nerozpustných upotřebil jsem k filtraci vzduchu 
i filtry rozpustné. H. Fol užil již r. 1885 jako filtru rozmělněného 
chloridu sodnatého a prof. A. Gautier rok na to odporučoval siranu 
sodnatého vody prostého. Vedle posledního použil jsem k últraci 
vzduchu též cukru krystalovaného, písek zvaného. Jelikož ale kry- © 
staly byly dosti velké, musil jsem je ještě rozmělniti a pak prosel 
je sítem, jež má 30 nitek na 1 cm. (Co prošlo, prosíváno na sítě, 
jehož 1 cm. má 440 otvorů a zde obdržená propadlá čásť proseta 
na sítě obsahujícím 625 otvorů na 1 cm. Obdržený drobný písek 


Bakteriologické studie. 905 


použit k filtraci. Do roury skleněné, 20 cm. dlouhé a 0*8 cm. v prů- 
měru mající, dal jsem nad zúženinu bavlněnou zátku a na tu písek 
cukrový ve výšce 8 cm. Oba konce roury uzavřel zátkami bavlně- 
nými a pak rouru dal do sušárny, kde se však cukr karamelisoval 
a slabě nahnědlou barvu obdržel. 

Po sterilisování upotřebena roura k aspiraci vzduchu, jež ob- 
"staráno pumpou ruční nebo vodní. Filtr cukrový se zárodky ze vzduchu 
musel býti rozdělen ve výživnou gelatinu a to jsem provedl tak, že 
na desky skleněné jsem nejprv obsah rourky vysypal a potom roz- 
topenou gelátinu přidal a vše řádně promíchal. Cukr rozpustil se 
v. gelatině a po stuhnutí ploten gelatinových vložil jsem tyto ve vlh- 
kou komoru a nechal při temperatuře 20—219 C. Vyvinuté kolonie 
pak sečetl a zkoumal. 

Provedl jsem též pokus, že nechal jsem vzduch bublati rozto- 
penou gelatinou, v které se mikroorganismy zadržely. Ve vodní lázni 
udržované při teplotě 30—359 C, nalézaly se vnořeny tři zkoumavky, 
naplněné do polovice gelatinou a rourkami spojené mezi sebou. Rourky 
delší jdou až na dno eprouvett a v poslední třetí zkoumavce opa- 
třena jest rourka, jež nalézá se ve spojení s aspiratorem, zátkou ba- 
vlněnou, která měla zadržeti poslední gelatinou snad nezachycené 
zárodky. 

Poněvadž se mi při jednom pokusu utvořilo za provádění vzduchu 
mnoho pěny, přidal jsem při pokusu následujícím ku gelatině steri- 
lisovaný olej olivový a tím zamezeno nepříjemné tvoření se pěny. Po 
aspirování vzduchu vylit obsah každé zkoumavky na dvě hodinková 
sklíčka o průměru 9 cm. a nejen vylitá gelatina, ale i eprouvetty 
uschovány do thermostatu k zjistění vývinu mikroorganismů. Zátka 
kontrolní vnesena do gelatiny a tato vylita na plotnu. 

Upozorněn byv panem profes. Fr. Štolbou, užil jsem dle jeho 
návrhu k aspirování vzduchu byretty Gay-Lussacovy. Dyrettu Gay- 
Lussacovu vysušenou a bavlněnou zátkou uzavřenou nechám steri- 
lisovati v ohřívárně při teplotě 180%. Po dvouhodinném pálení naplní 
se přiměřeně byretta sterilisovanou vodou. Do širšího ramene byretty 
vpraví se kaučuková zátka sterilisovaná, v níž nalézá se otvor, do 
kterého zasazena jest rourka, která v konci zasahujícím do byretty 
má zátku bavlněnou, sloužící k zachycení mikroorganismů. By ze ze- 
vnějšku nenastalo znečistění, jest rourka v zátce zastrčená, rozšířena 
v kuličku, která vycpána bavlnou. Upravená byretta vpraví se na 
1 hodinu do parní lázně a potom použije se k aspirování vzduchu. 
Ssání děje se pozvolna a bubliny vzduchu musí pronikati vysokou 


364 Fr. Faktor 


vrstvou vody, v které se mikroorganismy zadrží. Voda potom rozdělí 
se do gelatiny nebo agaru, z kterých se plotny zhotoví a na nich vy- 
vinuté kolonie sečtou i stanoví. 

Byretta pak ještě se vyleje gelatinou a zátka kontrolní se vpraví 
do téhož ústředí. 

Podle způsobů uvedených vykonal jsem bakteriologické analyse 
vzduchu, aspirovaného na dvoře c. k. české polytechniky v Praze. 
Prostora jest tu rozsáhlá a výška, v níž vzduch čerpán, obnášela 
1 m. 10 cm. 

Dne 26. ledna r. 1889 dle methody Hesseovy ssát vzduch rourou 
80 cm. dlouhou, jejíž světlý průměr obnášel 3:5 cm. Průměr otvoru 
gumové poklopky měřil 1 cm. Aspirace prováděna pomalým výto- 
kem vody a v 30 minutách prossáto 10 litrů vzduchu. 

Dne 29. ledna zkoumány kolonie vyvinuté, jichž napočtěno 4 
a při tom nalezeny ve 3 bakterie a ve 4 plísně. Vzdálenosti v cm., 
v nichž usadily se mikroorganismy od vstupu do roury, jsou: 2"j, 
em. bacilly, 3"/, bacilly, ("/, a 11'/, plísně, 12 kokky, 14 plíseň, 19 
bacilly, 25 a 28 cm. plísně. 

Přihlédneme-li ku vzdálenostem blíže, shledáváme v tomto 
i v následujících případech, že nejdříve usadí se bakterie a dále od 
vchodu roury plísně zaneseny jsou. 

Dne 29. ledna prossáto rourou, týchž rozměrů co v prvním po- 
kuse uvedeno bylo, od 1 h. do 1 h. 20 min. 10 litrů vzduchu. 1. 
února napočtěno 9 kolonií, z nichž jsou složeny 4 z bakterií a 5 
z plísní. 

29. března od 3 h. 15 min. do 3 h. 45 min. aspírováno 10 litrů 
vzduchu. 1. dubna stanoveno 11 kolonií. Shledány pak v 8 koloniích 
bakterie a ve 3 plísně. Kolonie nalézají se ve vzdálenostech od vstupu 
do roury: 2 cm., 2'/;,, 4, 4'/,, 44, (zkapalňuje gelatinu), 5'/, bakterie 
T, 10",, 10%, 20 cm. plísně. 

30. března prossáto od 12 hod. 38 min. do 1 h. 8 min. 10 litrů 
vzduchu a 3. dubna nalezeno 7 kolonií, z kterých obsahovaly 3 bak- 
terie a 4 plísně. 

Vzdálenosti kolonií v cm. jsou: 3 saccharomyces, 11 bacilly, 
tvořící mazlavý povlak, 12 saccharomyces a pak plísně 13'/,, 15'/,, 
20,139 C0 : 

31. března v 28 minutách od 6 hod. 5 min, do 6 h. 33 min. 
večer čerpáno 10 litrů vzduchu. 4. dubna nalezeny 4 kolonie a tu ve 
2 bakterie a ve 2 plísně. Odlehlosti jich obnáší 12'/, cm. bakterie, 
14'/, torula, 19 a 25'/, cm. plísně. 


Bakteriologické studie. 365 


Po dobu co aspirován vzduch nechal jsem vedle misku S vy- 
litou gelatinou vystavenou napadání mikroorganismů. Čtvrtého pak 
dne napočtěno 12 kolonií, z nichž obsahovalo 6 bakterie a 6 plísně. 

1. dubna v době 30 minut od 12 hod. 30 min. do 1 hod. od- 
polední 10 litrů vzduchu prossáto rourou. 4. dubna vyrostly 4 kolonie 
bakterií a 9 plísní; dohromady 15 kolonií. Vzdálenosti jich jsou 2'; 
cm., 5'/, kokky, 6 saccharomyces, 11 kokky; 15'/,, 19, 19, 20'/,, 
2 20:1, 20, 30'/2- 33'/, cm. plísně. 

3. dubna prossáto filtrem ze skelné vlny 40 litrů vzduchu v 10 m. 
od 3 h. do 3 h. 10 min. ruční pumpou. V balonech vyvinulo se po 
5 dnech t. j. 8. dubna 63 kolonií a z toho byly v 6 bakterie a v 57 
plísně. 

3. dubna. V rouře, 10 cm. dlouhé a 1'5 cm. mající v průměru, 
byly 2 pískové filtry, každý 2:5 cm. vysoký. V 10 minutách od 3 h. 
40 m. do3h. 50 min. prossáto 35 litrů vzduchu a nalezeno 8. dubna 
33 kolonií, z kterých připadá na bakterie 8 a na plísně 25. 

Vzduch v obou posledně uvedených případech brán z ulice Res- 
slovy hned po kropení ulice vykonaném. 

3. dubnave30 minutách od 3 h. 15 m. do 3 h. 45 m. prossáto 
rourou na dvoře techniky 101. vzduchu. 8. dubna shledáno 13 kolonií, 
z čehož připadá bakteriím 5 a plísním 8. Vzdálenosti kolonií jsou : 
3!/, cm. dlouhé bacilly, 7%/, krátké bacilly, 8*/, sarcina, 9"/, plíseň 
se žlutým středem, 10'/, plíseň s hnědým centrem, 12"/, plíseň též 
uprostřed barvy hnědé, 13'/, diplococcy, 16%, torula, 23 plíseň s hnědým 
středem, 25"/, plíseň barvy žlutozelené, 217"/, plíseň tmavozelená, 
27%/, plíseň žlutá, 35 cm. plíseň bílá. 

Po dobu ssání vzduchu vystavena napadání mikroorganismů miska 
s gelatinou. 6. dubna sečtěno 27 kolonií bakterií a 12 plísní. Z ko- 
lonií bakterií bylo 8 gelatinu zkapalňujících v kterých stanoveny dlouhé 
bacilly. 

Jak z tohoto tak i v ostatních případech jest vidno, že při 
volném napadání mikroorganismů na plotnu gelatinovou obdrží se 
vždy více bakterií než plísní. Spočívá úkaz ten v tom, že bakterie 
jsou těžší plísní a následkem větší tíže snáší se snadněji dolů než 
plísně. 

6. dubna od 12 h. 30 min. do 1 h. odpolední prossáto 10 litrů 
vzduchu. 9. dubna nalezeno 7 kolonií, z kterých 6 bakterie a 1 plíseň 


obsahovaly. 
Vzdálenosti jsou tyto: "/„ cm. bacilly, 1 a 1"/, cm. kokky, 1"/, 


a 2"/, cm. krátké ale široké bacilly, 5 plíseň, 6*/, cm. krátké bacilly. 


366 Fr. Faktor 


8. dubna v 35 min. od 1 h. 36 m. do 2 h. 11 m. aspirováno 
10 litrů vzduchu. -11. dubna provedeno sčítání. Vyvinulo se 14 ko- 
lonií, z kterého čísla přísluší 4 bakteriím a 10 plísním. Odlehlosti 
jich v cm. vyjádřené vykazují tento přehled: 3 cm. plíseň, 4*/, sarcina, 
534 6%, T, 7/4, T, plísně, 9 a 14, kokky, 16 plíseň, 16 bacilly, 
281/,, 28%, a 33"/, plísně. 

9. dubna opět upotřebeno k bakteriologické analysi 10 litrů 
vzduchu, který čerpán 31 minut od 4 h. 49 m. do 5 h. 20 m. odp. 
Třetího dne t. j. 12. dubna stanoven počet kolonií. Z 14 kolonií na- 
lézají se ve 3 bakterie a v 11 plísně. Rozdělení v rouře jest násle- 
dující: 3 cm. torula, 5 plíseň, 6"/, sarcina, 8'/,, 9'/,, 10%., 11, 18, 
20 plíseň, 22"/, bacilly, 31, 35, 37, 46'/, cm. plísně. 

Po dobu ssání vzduchu vystavena napadání mikroorganismů 
plotna gelatinová o ploše 63:6 [] cm. 12. dubna při sečítání obdrženo 
25 kolonií bakterií a 12 plísní. 

10. dubna během 30 minut od 1 h. 59 min. do 2 hodin 29 min. 
čerpáno 10 litrů vzduchu. 13. dubna shledáno vyvinutých kolonií 16; 
z těch obsahují 4 bakterie a 12 plísně. Počet kolonií 16. dubna se 
nezměnil. Odlehlosti kolonií, počítaje od vstupu do roury, jsou 4 cm. 
bacilly gelatinu zkapalňující, 6'/, žlutavá kolonie složená z bacillů © 
dlouhých, 12"/, plíseň, 13%/, žlutavá kolonie obsahující bacilly, 15%/,, 
16"/,, 18,,18"/, plísně, 18*/4 bacilly, 22, 26, 28, 295/,, 31, 34 35 
cm. plísně. 

11. dubna aspirováno v 27 minutách od 4 h. 13 min. do 4 h. 
40 min. 10 litrů vzduchu. 15. dubna sečtěny 2 kolonie bakterií a 9 
kolonií plísní ve vzdálenostech '/, em., */„, bakterie 2, 2',, 3",, 5 
6 bacilly, 1"/,, 9, 11, 36 cm. plísně. 

28. dubna upotřebeno k analysi 10 litrů vzduchu. Ssání jeho 
trvalo po 30 min. od 6 h. do 6 h. 30 m. večer. 2. května stanoveno 
vyvinutých 5 kolonií bakterií a 2 plísně a sice ve vzdálenosti 2 cm. 
bacilly, 4 saccharomyces, 11'/, krátké ší. v řetízkách po 3—4 
jednotnících, 15, 16 plísně, 17 diplokokky, 35 em. diplobacilly. 

Na misce s gelatinou, jejíž plocha, okna ih 63:6[] cm. nale- 
zeno 50 bakterií a 9 plísní. 

29. dubna v 30 min. od 10 h. do 10 h. 30 m. aspirováno 10 
litrů vzduchu. 2. května zkoumán vzrůst mikroorganismů zadržených 
a nalezeny 1 kolonie bakterií a 3 kolonie plísní ve vzdálenostech 3, 4,' 
5, 15 cm. 

30. dubna čerpáno po 30 minut od 1 hod, 30 m. do 2 h. 10 
litrů vzduchu. 3. května stanoven počet kolonií a stanoveno jich 9, 


3 


Bakteriologické studie. 961 


z kterých obsahovaly 2 bakterie a 7 plísně. Uspořádání kolonií uvnitř 
roury bylo toto. Ve 2 cm. kokky, 2"/, plíseň, 3'/, saccharomyces, 5, 
12,19, 39, 51 cm. plísně. 

1. května od 1 hod. 45 min. do 2 h. 15 m. tedy v 30 minutách 
aspirováno 10 litrů vzduchu. 4. května shledáno vyvinutých kolonií 
6; 2 byly kolonie bakterií a 4 plísně. Vzdálenosti jich jsou 2 cm. 
plíseň, 2"/, bacilly; 5 bacilly, 8, 18"/,, 43 cm. plísně. 

1. května v 15 min. od 2 h. 26 min. do 2 h. 41 m. prošlo 
filtrem pískovým, majícím 5 cm. výšky a 15 cm. průměr, 50 litrů 
vzduchu. Na 5 skleněných misek o průměru 9 cm. rozdělen filtr ho- 
řejší 2:5 cm. vysoký. 6. května při sčítání vykonaném nalezeno 82 
kolonií, z čehož připadá na bakterie 29 a na plísně 53. 


V spodním pískovém filtru neobjeveno žádných mikroorganismů 
a totéž shledáno v rouře samotné, která po pokusu gelatinou vy- 
lita byla. 

1. května použit k filtrování vzduchu zrněný cukr. V rource 
20 em. dlouhé byla vrstva cukru 8 cm. vysoká o průměru 0:8 cm. 
V době 15 minut od 2 h. 45 m. do 3 hodin prossáto cukrem 100 
litrů vzduchu. Na gelatinových plotnách nalezeno 6. května 193 ko- 
lonií, z čehož připadá na bakterie 57 a plísně 196. 


9. května dle způsobu Hesseova v 30 min. od 8 h. do S h. 
90 min. vzato 10 litrů vzduchu. 13. května pak nalezeny 2- bakterie 
a 10 plísní ve vzdálenostech 4 a 6 cm. bacilly, 10'/,, 11, 18, 19, 
28'|,, 32, 93'|5, 34'/,, 42"/,, 45'/, cm. plísně. 

9. května podrobeno aspiraci 10 litrů vzduchu, který prossát 
během 30 minut od 10 h. do 10 h. 30 m. Při sčítání vykonaném 
15. května shledáno 5 kolonií a to 1 bakterie a 4 plísně. Vzdálenosti 
kolonií jsou 13 cm. plíseň, 14 saccharomyces, 15, 24, 41 cm. plíseň. 


9. května prossáto v 30 min. od 12 h. 30 min. do 1 h. odpo- 
lední 10 I. vzduchu. 15. května sečtěno 9 kolonií, z kterých obsaho- 
valy 2 bakterie a 7 plísně. Jich odlehlosti jsou '/„ cm. torula, 8"; 
a 11 plíseň, 27'/, torula, 30, 32, 33, 39'/, a 51 plísně. 


12. května odpoledne od 5 do 6 hod. prossáto třemi zkoumav- 
kami naplněnými gelatinou, jež při 30% udržována byla v stavu te- 
kutém, 10 litrů vzduchu. 17. května při sčítání kolonií na deskách 
gelatinových shledány 2 bakterie a 8 plísní. 


Na desce gelatinové, v níž nalézá se zátka kontčetií(a a ve zkou- 
mavkách neobjevila se žádná kolonie. 


368 Fr. Faktor 


Po dobu aspirování vyložena napadání mikroorganismů gelati- 
nová deska o ploše 69'6 [ ] cm. Po pětidenním vývinu kolonií stano- 
veno jich 46, z čehož připadá na bakterie 35 a na plísně 11. 

15. května prossáto rourou gelatinou vyloženou v 30 min. od 
8 hodin do 8 hod. 30 min. ráno 10 litrů vzduchu. Při sčítání kolonií 
vykonaném 18. května stanoveno 11 kolonií, z kterých obsahovaly 
2 bakterie a 9 plísně. Kolonie v rouře byly rozděleny, počítaje od 
vstupu vzduchu do roury, takto: ve vzdálenosti 2 cm. plíseň, 4a4", 
plíseň, 5 diplokokky, 6 dlouhé bacilly v řetízkách, 7, 13, 14, 20, 26, 
27 cm. plísně. ) 

15. května od 2 hod. -45 min. do 3 hod. 15 min. aspirováno 
rourou dle methody Hesseovy 10 litrů vzduchu. 

18. května sečteno vyvinutých kolonií 20 a z těch připadají na 
bakterie 4 a na plísně 16. 

Odlehlosti kolonií jsou: 1 cm. dlouhé bacilly, 2 a 2"/, plísně, 
5 diplokokky, 5'/, plíseň, 8 a 8'/, torula, 9'/,, 15'/,, 16'/;, 18, 20, 
22, 24, 27, 31, 34, 40, 43 a 46'/, cm. plísně. 

15. května od 4 h. do 4 h. 45 min., tedy v 45 minutách aspi- 
roval 10 litrů vzduchu vodou v byrettě Gay-Lussacově. Voda, 
mající mikroorganismy, rozdělena v roztopený agar a z toho vylito © 
5 ploten, jež ponechány v thermostatu při teplotě 309 C. Také by- 
retta vylita roztopenou gelatinon. 

20. května při sčítání nalezeno 24 kolonií, z nichž obsahovalo 
T bakterie a-17 plísně. V byrettě objevily se 2 plísně, tak že dohro- 
mady bylo 26 kolonií. Z bakterií stanoveny sarcina žlutá, dlouhé ba- 
cilly, pak torula, saccharomyces. 

16. května aspirováno dle způsobu Hesseova 10 litrů vzduchu 
od 8 hod. do 8 hod. 30 min. ráno. Při sčítání vykonaném 20. května 
napočtěno 13 kolonií, z kterého čísla připadají na bakterie 4 a na 
plísně 9. Vzdálenosti kolonií v cm. vyjádřené jsou: 1"/,„ cm. bacilly, 
2 a 5 plísně, 6 široké bacilly, 8"/, plíseň, 9 saceharomyces, 11'/, to- 
rula, 15, 15, 20"/,, 21, 34 a 43 cm. plísně. 

17. května dle methody Hesseovy aspirováno 10 1. vzduchu od 
9 hod. 45 min. do 10 h. 15 m. 20. května napočtěno 6 kolonií. 
Z těch složeny 2 z bakterií a 4 z plísní. Odlehlosti kolonií měřeny 
v cm. jsou: 1 cm. bacilly, 18 plíseň, 23 bacilly, 29, 30"/; a 39 cm. 
plísně. : 

18. května během 1 h. 45 min. od 2h. 15 m. do 4h. promyto 
vodou, nalézající se v byrettě Gay-Lussacově, 10 1. vzduchu. 
22. května stanoveno na agarových plotnách vyvinutých 14 kolonií, 


Bakteriologické studie. 269 


z kterých nalezeny v 3 bakterie a v 11 plísně. V byrettě gelatinou 
vylité nevyvinula se žádná kolonie. 

18. května aspiroval 8 cm. vysokou vrstvou bezvodého siranu 
sodnatého v 10 minutách od 3 h. 10 m. do 3 h. 20 m. 10 litrů 
vzduchu. Na to rozpustil siran sodnatý v sterilisované vodě a tuto 
rozdělil v agar, z něhož plotny vylitý. 22. května shledáno na plotnách 
12 kolonií, z těch byly 4 složeny z bakterií a 8 z plísní. 

18. května vystavena miska o průměru 9 cm. s rozlitou gela- 
tinou napadání mikroorganismů se vzduchu od 4 h. 10 m. do 4 h. 
25 m. ve výši 170 cm. nad zemí. 22. května stanoveno ve 14 kolo- 
niích 8 bakterií a 6 plísní. 

19. května vystavěny 2 misky S gelatinou napadání mikroorga- 
nismů se vzduchu od 8 h. do 8 h. 30 m. ráno, z nichž jedna polo- 
žena přímo na zem a druhá nalézala se ve výši 170 cm. 22. května 
sečtěno na první misce 120 kolonií a to 86 bakterií a 34 plísní. Na 
druhé misce pak nalezeno 25 kolonií, z nichž 8 obsahovalo bakterie 
a 17 plísně. 

19. května po dobu 15 minut od 1 h. 17m. do 1 h. 32 m. zů- 
stavena miska s gelatinou naplněná ve výši 170 cm. napadání vzduš- 
ních mikroorganismů. Při sčítání 22. května vykonaném nalezeno, 
že ze 7 kolonií jedna obsahuje bakterie a 6 plísně. 

19. května vystavěny po dobu 30 min. od 1 h. 17 m. do 1 b. 
47 m. 3 misky s gelatinou. První při tom položena na zem, druhá 
uložena ve výšce 170 a třetí ve výši 150 cm. 22. května shledáno na 
první 23 kolonií a z těch obsahovalo 11 bakterie a 12 plísně a na 
druhé misce z 11 kolonií obsahovala pouze 1 bakterie a 10 plísně 
a na třetí stanoveno, že z 11 kolonií 5 skládá se z bakterií a 6 
z plísní. 

O výsledcích bakteriologických analys Pražského vzduchu podává 
nejlepší přehled tabulka, ve které udané množství mikroorganismů 
v 1000 L vzduchu obdrženo jest přepočtěním ze skutečně nalezeného 
množství ve vzduchu aspirovaném. 


Analyse vzduchu V 1000 1. vzduchu jest 
provedena bakterií plísní © dohromady 
26. ledna 1889 . . .300 400 100 © 
ZO MBA 204400 - 500 900 
DOB Ia 06 2800 300 1100 
BO 04300 400 700 
Sl. Ara šo  200 200 400 
dubna 1.. 400 900 1300 


Tř. mathematicko-přírodovědecká, 24 


370 Fr. Faktor 


Analyse vzduchu V 1000 I. vzduchu jest 
provedena, bakterií plísní © dohromady 
3. dubna 1889 . . . 230 110 940 
S bí. 1500225 Aaa 
SA 00 800 © 1300 
B 8600 100 700 
8 i PN č 010,0) 1000 1400 
9 aa 0UU 1100 1400 
JW 10400 1200 1600 
11 i Ze 020) J00 1100 
28 “ 00) 200 100 
Zo ao VO 300 400 
BD 1 edce 200 700 900 
1 května 0200 400 600 
r ak 29 220800 1060 1640 
De eros aaa A004 S 030 
9 % 5: oo 3200 1000 1200 
9 : Pe 10,0) 400 500 
O Roda O V ná MR VO 110) 700 900 
VA VA raj Oe u DALO) 800 1000 
Aa a vodě 200 900 1100 
DD sh ra EU 1600 2000 
JOE 08 a 000 1900. 2600 
6 ADOPCE 1010) 900 1500 
67 RS PE 0) 400 600 
18: VE SAN ESA 0) 1100 1400 
TAS O E 00 800 1200 


Při volném napadání mikroorganismů se vzduchu na gelatinovou 
plotnu, obdrží se, pak-li se přepočtou nalezená čísla na plochu o roz- 
měru 100 cm. tyto výsledky. 


Pokus vykonán Gelat. plotna © Na 100'Ocm. plochy napadne 


dne vystavena m. © bakterií plísní | dohromady 
31. března 1889. . . 28 6 6 12 
a5,dubnaj (ls 4-290 20 12 39 
DMO KL all 2D 12 31 
98. M 0 50 9 59 
12- května „006 401) 35 11 46 
VO ZDOLA REK 12 9 21 
O BCM É 030 135 53 188 


194x A o 1 9 10 


Bakteriologické studie. BYMÍ 


Pokus vykonán Gelat. plotna © Na 100Ocm. plochy napadne 


dne vystavěna m. bakterií — plísní | dohromady 
197"května 1889... .30 17 18 35 
TSR M30 1 15 16 
OP ea 6020 T 9 16 


O mikroorganismech ve vzduchu se vyskytujících soudí se, že 
pochází z povrchu zemského, od něhož se případně oddělí a do proudu 
vzdušného přijdou. Účinkem tíže nebo srážkami atmosferickými jsou 
opět strženy k zemi, kde se uloží, a přišly-li na příznivou půdu, usadí 
se tu, různá stadia vývinu prodělají a příležitostně opět novou cestu 
do vzduchu nastoupí. Dle uvedeného dá se předpokládati, že jedině 
vzduch nad šírými oceany jest prostý mikroorganismů. Když přibli- 
žujeme se k pevnině, začnou se mikroorganismy objevovati a vedle 
vzdálenosti země i směr panujících a z pevniny vanoucích větrů má 
vliv na množství zárodků. Fischer, který na své cestě do Západní 
Indie mnoho bakteriologických analys vzduchu provedl, shledal, že 
vzduch mořský jest nejen vůbec chudým na mikroorganismy, nýbrž 
i velmi často objeví se zárodků úplně prostým. Jako při methodě 
Hesseově lze konstatovati, že plísně mnohem dále při ssání vzdu- 
chu dolétnou než bakterie, také i podobně z Fischerových pokusů 
vychází na jevo, že ve velkých vzdálerostech od pevniny převládají 


VyYY> 


plísně nad bakteriemi, poněvadž tyto co těžší dříve do vody dopadnou. 


2. Bakteorolosické zkoumání sněhu Pražského. 


Bakteorologické zkoumání sněhu na mikroorganismy děje se po- 
dobným způsobem jako zkoumání vody. Do sterilisované zkoumavky 
nabere se sníh, načež se nechá roztáti, za kterým účelem přijde 
zkoumavka s obsahem do vodní lázně 30% teplé. Je-li všechen sníh 
ve vodu přeměněn, promíchá se kapalinou, by se docílilo co možná 
stejnoměrného rozdělení zárodků. Na to se odměří sterilisovanou 
pipetou 05 a po druhé 1 cm“ vody táním sněhu obdržené, která 
množství se pak vpraví do zkoumavek roztopenou gelatinou naplně- 
ných. Smíchání gelatiny se sněhovou vodou se docílí pohybem zkou- 
mavky v různých směrech nebo za použití platinového drátu, načež 
se obsah zkoumavek vyleje na skleněné desky. Po stuhnutí vrstvy 
gelatinové dají se plotny do vlhké komory a s touto do thermo- 
statu. Po třídenním zahřívání sčítají se vyvinuté kolonie. K usnadnění 
sčítání berou se k rozlévání celatiny plotny, které jsou rozděleny rý- 
hami v ně vrytými ve čtverečky anebo má-li se sčítání provésti a Ge- 

24%. 


22 Fr. Faktor 


latina rozlitá jest na plotně dílky neopatřené, dá se nad gelatinovou 
vrstvu skleněná deska dělená a pomocí té se kolonie spočítají. Není-li 
kolonií příliš mnoho, sečítají se po sobě všechny; je-li však kolonií 
nad míru, sečtou se kolonie na různých místech plotny gelatinové 
a sice hledí se taková pole vybrati, by různě koloniemi poseta byla. 
Z počtu sečtěných kolonií a čtverečků stanoví se přibližně číslo pro 
jeden čtvereček a tím násobí se plocha gelatiny čtverce pokrývající. 

Dle uvedeného prováděl jsem zkoumání se sněhem Pražským. 

Dne 20. ledna 1889 brán sníh ku bakteriologickému stanovení 
ze dvora c. k. české techniky. 25. shledáno, že v 1 cm? sněhové vody 
bylo jednou 65 a po druhé 70 bakterií. 

23. ledna napadlý sníh vzat poblíž ústavu c. k. české fakulty 
lékařské. 26. ledna stanoveno, že v 1 cm? vody povstalé roztáním 
sněhu nalézá se 10—102 mikroorganismy. 

11. února brán vzorek na dvou různých místech Karlova náměstí 
a obdrženo 14. února v 1 cm“ jednou 100 a po druhé 140 zárodků. 
Vzorek vzatý u ústavu pathologického vykazuje číslo 155. 

15. února napadlý sníh brán poblíž pathologického ústavu české 
university. Při sčítání 18. února nalezeno v 1 cm“ sněhové vody 220 
a 280 mikroorganismů. | 

23. února vzat sníh ke zkoumání v místě co předešlý a při sčí- 
tání kolonií, 20. února vykonaném, obdrženo 255 a 368 zárodků. 

Z 28. února na 1. březen padal po celou noc sníh, z kterého 
1. března připraveny gelatinové plotny. 4. března sčítány kolonie, 
jež vykazují čísla 40 a 48. 

15. března brán ke zkoumání sníh, jako v případu předchozím, 
poblíž ústavu české fakulty lékařské. 18. března provedeno sčítání 
kolonií a nalezeno jednou 161 a po druhé 170 zárodků. 

Ačkoliv dosti značné rozdíly se jeví v číslicích obdržených, 
přece vždy vykazují značné množství bakterií v napadlém sněhu. Roz- 
díly, jevící se v rozborech sněhu z téhož místa vzatého, dají se asi 
tím vysvětliti, že vánicí dostaly se do sněhu nečistoty, které ze sou- 
sedních blízkých budov přineseny byly. Dá se předpokládati, že 
bakterie dostanou se do sněhu již při jeho tvoření a jiný díl jich pak 
teprv při padání sněhu stržen jest s sebou z atmosfery. Tím tedy dá 
se vzduch podobně vyčistiti, jako pozoruje se za déle trvajícího deště, 
kdy počet mikroorganismů ve vzduchu se značně zmenší. Z druhů 
bakterií ve sněhu přicházejících zkapalňují některé gelatinu, kdežto 
většina jich gelatinu nemění. 


Bakteriologické studie. 313 


8. Bakteriologická analyse ledu Vltavského. 


Zmrznutím vody obdržený led jest vždy mnohem čistším než 
voda, z které povstal. Absolutně čistého ledu přirozeného nikdy dostati 
nelze a to tím méně, pakli se bere vedle součástí anorganických 
v něm se vyskytujících ještě zřetel k mikroorganismům, jež v ledu 
přicházejí, neb týž obsahuje vždy hojnost zárodků života schopných. 

Pro bakteriologické zkoumání ledu oddělí se z větší kry řádně 
vyčistěným kladivem několik kusů velikosti pěsti, jež se opláchnou 
sterilisovanou vodou a pak vpraví do sterilisované nádoby, kde se 
nechá led táti. Nahromadí-li se více cm“ vody, promíchá se kapalinou 
a stou se pak dále pracuje podobným způsobem, jak naznačeno bylo 
při zkoumání sněhu. Bakteriologická analyse vody táním ledu (nebo 
sněhu) obdržená musí se ihned prováděti, poněvadž, obzvlášť zvýšila-li 
se teplota, rychle se bakterie rozmnožují a tím chybných číslic by 
se docílilo. 

Vltavský led poskytuje následující výsledky : 

Dne 28. ledna 1889 brán vzorek ledu pod mostem Palackého, 
blíž letní stanice parníků. 31. ledna při sčítání nalezeno v 1 cm? 
vody ledové 680 a 760 mikroorganismů. Zelenavé kolonie od bacilla 
fluorescens liguefaciens čtvrtého dne víc jak polovici gelatinové 
plochy zaujaly. 

90. ledna podroben zkoumání led pod Střeleckým ostrovem 

vzatý, vykazuje 2. února 1080, 1140 a 1490 zárodků. 


31. ledna nad mostem císaře Františka Josefa braný led obsa- 
hoval 3. února při sčítání 780 a 840 mikroorganismů, 


1. února zaopatřen vzorek ledu v místě převozu pod Vyšehra- 
dem. 4. února nalezeno, že v 1 cm? vody táním ledu obdržené jest 
2976—3144 zárodků. 

Na rozmanitost výsledku má vliv voda, jak právě bohatou byla 
na mikroorganismy, nalézajíc se v stadiu mrznutí a dále i vzdálenost 
břehů a poloha vrstvy zkoumané od povrchu vody a od hořejší hla- 
diny lední. 

Přirozený led nikdy není prost mikroorganismů. Pouze uměle 
připravený led z destilované vody může poskytnouti výrobek, který 
ukazuje buď velmi málo kolonií (6, 10, 14 pro 1 cm?) a často i žádných 
bakterií se v něm neobjeví. Vezme-li se k přípravě umělého ledu voda 
studničná, tu naskytne se případ, jaký platí o ledu přirozeném a po- 


374 Fr. Faktor: Bakteriologické studie. 


dobně i smíchá-li se voda destilovaná se studničnou, není výsledek 
o nic lepší. 


Poněvadž pak led nalézá velmi rozsáhlého upotřebení, mělo by 
se vždy k tomu přihlížeti, by v případech, jako jest ochlazování 
nápojů ledem, polykání jeho dle nařízení lékařského aneb přikládání 
na rány, užit byl pouze led uměle vyrobený z destilované vody, neb 
dokázáno jest, že pathogenní bakterie velmi dobře nízkým teplotám 
vzdorují a tím snadno jich přenesení cestou naznačenou do organismu 
lidského státi se může. 


27. 


Vorláufiger Bericht úber fossile Pflanzen aus den 
Stormbergschichten in Sůd-Afrika. 


Vorgelest von Prof. Dr. 0. Feistmantel am 24. Mai 1889. 


Vor einiger Zeit erhielt ich von Herrn Dr. A. Schenck in 
Berlin eine Suite Pflanzenpetrefakte, welche er selbst in den Storm- 
bergschichten in Sůd-Afrika gesammelt hatte; selbe haben den Vorzug, 
dass bei ihnen die Lokalitáten und der Horizont gut verzeichnet sind. 

Die Stormbergschichten bilden die obere Abtheilung der sog. Karú- 
formation (Eguivalent des Gondwána-System in Indien) in Sůd-Afrika, 
deren unterstes Glieď das vermutlich glaciale Dwykakonglomerat mit 
den Bkkaschiefern (— Kimberleyschiefern) bildet, und deren Mitte 
von den Beaufort beds (mit Glossopteris und Dicynodonten) einge- 
nommen ist. Betreffs der Gliederung dieses Systems weise ich vor- 
láufig auť Herrn Dr. A. Schenck's Darstellune in Petermann's Mit- 
theilungen 1888 VIII. hin. 

So weit mir bekannt, wurden aus den Stormbergschichten zuerst 
Dunn *) Pílanzenpetrefakte genannt, und zwar: 

Fecopteris odontopteroides Morvr. 
Cyclopteris cuneata Carr. 
Taentopteris Daintreei Carr. 

Pecopt. odontopteroides Morr. ist jetzt allgemein unter dem 
Namen Thinnfeldia odontopteroides Morr. sp. (Fstm.) bekannt; Cyclopt. 
cuneata Carr. ist eine zweifelhafte Form., und úber ZTaentopt. Daintreet 
Carr. kann ich, da keine Abbildung vorliegt, weiter nicht schliessen. 

In einem spáteren Aufsatze (Trans. « Proc. Roy. Soc. Victoria 
XXIV. 1888 pp. 44—46) erwáhnt Dunn ausser den schon genannten 
noch Sphenopteris elongata Carr., die in Oueenland und Tasmanien 
vorkommt, in den mesozoischen Kohlenschichten; diese ist dann in 
das von mir gegebene Verzeichniss noch einzuschalten. 


*) Report. on the Stormbere Coalfield 1876. 


316 O. Feistmantel 


Da ich die von Herrn Dr. A. Schenck gesammelten Pílanzen 
eingehender beschreiben und mit gehórigen Abbildungen versehen 
werde, will ich vorláufig nur nachstehendes darůber mittheilen. 

Die von mir unterschiedenen Arten sind: 


Farme. 


1. Thinnfeldia odontopteroides Morr. sp. (Fstm.) 

Liegt in vielen Exemplaren vor, — die deutlich die Dichotomie 
des Blattes, zusleich aber auch eine grosse Formenvariation der 
Fiederbláttchen zeigen, áhnlich wie die Formen in den mesoz. Kohlen- 
Schichten in Tasmanien, in den Hawkesbury-Wianamatta-Schichten in 
N. S. Wales und von Cachenta etc. in der argent. Republik. 

Stammen aus Schichten ber dem Kohlenlager an der Indwe, 
und bei Cyphergat, Stormberge, oestl. Cap. Colonie. 

Auch sind einige Varietáten vertreten. 

2. Thinnfeldia comp. trilobita Johnston. 
Aus Schichten úber dem Kohlenlager an der Indwe, 
3. Asplenium comp. nedbense Bot. 

Ein Fragment einer Fieder bin ich geneigt, zu dieser Art zu 
stellen, jedenfalls gehort sie in die Abtheilung Asplenium. 

Aus Schichten úber dem Kohlenlager an der Indďwe, wie oben. 

4. Taeniopteris Carruthersi Ten. Woods. 

Es ist dieselbe Form, wie sie ursprůnelich von Carruthers als 
Taentopt. Datntreet aus den mesozoischen Kohlenschichten der Tivoli- 
Kohlengruben beschrieben wurde; doch unterscheidet sich diese hin- 
reichend von Mc Coy's Taeniopt. Daintreet aus Victoria, so dass sie 
jetzt unter obigem Namen unterschieden wird.  Vielleicht hat auch 
Dunn's Bestimmung Beziehung auf diese Art. 

Selbe liegt in mehreren guten Exemplaren aus Schichten úber 
der Kohle an der Indwe vor. 

5. Taeniopteris conf. Dainíreei Mc'Coy. 

Ein Exemplar, das mit den obigen zusammen vorkam, glaube 
ich zu dieser Art stellen zu kónnen, 

6. Anthrophyopsis sp. (comp. obovata Nath.) 

Ein Bruchstick eines Blattes mit deutlich genetzter Nervatur - 
(ohne Mittelrippe) von radiárer Anordnung, ist wohl in dieser Gat- 
tung unterzubringen, da Unterschiede sowohl von Sagenopteris als 
auch von Gangamopteris vorhanden sind. — Stammt von Cyphergat, 
Stormbergschichten. 


Vorláufiger Bericht úber fossile Planzen. BYMÍ 


Cycadeaceen. 


7. Zeusophyllites (Podozamites) elongatus Morr. 
Mehrere Exemplare dieser Blátter, die deutlich an Podozamtes 
erinnern, liegen vor — und zwar aus Schichten úber der Kohle an 
der Indwe, und bei Molteno, Stormbereschichten. 
Es wird wohl am besten sein, selbe geradezu unter der Gat- 
tune Podozamites anzufůhren. 


Coniferae (Ginkgoartige). 


S. Baiera Schenecki n. sp. 

Mehrere Blitter, welehe die Charaktere dieser Gattung tragen 
und an manche rhátische Arten erinnern, so z. B. an B. paucipartita 
Nath. u. a. 

Stammen aus Schichten úber dem Kohlenlager an der Indwe. 

Endlich ist ein Bruchstůck eines gerippten Stammes vorhanden, 
das wohl eine Eguisetacee ist und z. B. an den Stamm der Schizo- 
neura hoerensts Nath. erinnert. 

Alle weiteren Details werden in meiner in Vorbereitune befind- 
lichen Abhandlung angegeben und durch Abbildungen erláutert werden. 

Nur soviel will ich noch zufůgen, dass wohl kein Zweifel dar- 
úber bleiben kann, dass diese Schichten ein Analogon hnlicher 
Schichten in der argentintschen Republik (Cacheuta, Mendoza), in 
Tasmanien (Jerusalembasin), Hawkesbury (theilweise wenigstens) und 
Wianamatta-Schichten in N. S. Wales, Ipswich- Tivoli in Aueensland, 
und Rádschmahál-Schtchten in Indien darstellen, und wohl als oberste 
Trias beziehw. unterster Jura (am besten Rhát) anzusehen sind. 


28. 


Revision der in Kolenati's Trichopteren-Sammlung ent- 
haltenen Arten. 


Von Fr. Klapálek, Asistent d. zoolog. Abth. des National-Museum zu Prag. 
Vorgelest von Prof. Dr. Ant. Frič, den 24. Mai 1889. 


Da ich an einem faunistischen Verzeichnisse der Trichopteren 
Bohmens arbeite, hielt ich es fůr unerlásslich die Trichopteren-Arten 
der im National-Museum befindlichen Sammlung von Fr. A. Kolenati 
zu revidiren. Diese Sammlung entspricht in ihrer Anordnung genau 
dem ersten Theile des Werkes: Genera et Species Trichopterorum 
von Fr. A. Kolenati (Pragae 1848) und die sámmtlichen in ihr ent- 
haltenen Exemplare sind Originale zu dčeser Arbeit. Aus diesem 
Grunde, obwohl meine Bestimmung nur in seltenen Fállen von den 
in McLachlan's Revision angefůhrten Namen abweicht, will ich hier 
ein Verzeichniss derselben geben in derselben Folgenreihe, wie sie 
geordnet sind, mit beigefůgten neuen Speciesnamen, als welche ich sie 
bestimmt habe. 


Fam. I. Heteropalpoidea. 


Trib. 1. Limnophiloidea. 
Gen.: Glyphidotaultus, K1ti. — Glyphotaeltus, Steph. 


Spec.: Umbraculum, Klti. — punctatolineatus, Retz. 
© Hagen, Kónigsbere. 

Spec.: Pellucidus, Klti. (Oliv.) — pellucidus, Retz. 
© Schmidt, Laibach. 


Gen.: Grammotaulius, K1ti. — Grammotaulius, K1ti. 


Spec.: Lineola, K1ti. = nitidus, M ůller. 
© Berolin. 


Revision der in Kolenatis Trichopteren-Sammlung enthaltenen Arten. 379 


Spec.: Atomarius, K1ti. = atomarius, F. 
G © Schmidt, Carniolia ; 
G Fieber, Bohemia. 


Gen.: Chaetotaulus, K1ti. — Limnophilus, Leach. 

Spec.: Vitratus, Klti. (Zett.) — lunatus, Curtis. 

G Berolin; © H. Scháffer, Regensburg. 
Spec.: Decipiens, Klti. — decipiens, Klti. 

G (sehr verdorben). Friwaldsky, Hungaria. 
Spec.: Flavicornis, Klti. — favicornis, F. 

© Schmidt, Carniolia; © Hagen, Kónigsberg. 
Spec.: Striola, Klti. — nigriceps, Zett. 

G' Scháffer, Regensbure. (Sehr verdorben.) 


Gen: Colpotaultus, Klti. — Colpotaulius, Klti. 
Spec.: Excisus, Klti. = incisus, Curt. 
© Berolin. 


Gen: Gonmotaulus, K1ti. — Limnophilus, Leach. 


Spec.: Vittatus, Klti.— vittatus, F. 
Drei S und ein © Kolenati, Bohemia. 
Spec.: Flavus, K161i. — vittatus, F. 
© Kolenati, Bohemia. 
Spec.: Fenestratus, Klti. — auricula, Curt. 
G Silesia; © Scháffer, Hungaria. 
Spec.: Trimaculatus, K1ti. — trimaculatus, Zett. 
G' Schónherr, Lapponia mer. 
Spec.: Griseus, K1ti. — griseus, L. 
G, © grosse dunkelgefárbte Exemplare (G' Kolenati, Bo- 
hemia, Schanzeraben, 19. V. und © Fieber, Bohemia; 
© Hagen, Kónigsbere; © Dalmatia (diese beide sind 
kleine nur licht gefárbte Exempl.) 
Spec.: Stigmaticus, Klti. — stigma, Curt. 
G Schmidt. Zirknitzer See. 
Spec.: Concentricus, Klti. — politus, McLach. 
G' Kolenati, Petropol. 


Gen.: Desmotaulius, Klti. — Lémnopmlus, Leach. 


Spec.: Unimaculatus, Meg.: sparsus, Curt. 
© Schneider, Styria. 


380 Fr. Klapálek 


Spec.: Hirsutus, Pict. — extricatus, MeLach. 
© Dormitzer, Závist 30. V. 

Spec.: Fumigatus, Klti. (Ger m.) — fuscicornis, Ramb. 
© Kolenati, Libussabad 30. V. 


Gen: Phacopteryx, Klti. = Phacopteryx, Klti. 


Spec.: Granulata, Klti. — brevipennis, Curt. 
O Heger, Liineburg. 


Gen.: Statkmophorus, Klti. — Anabolia, Steph. und Stenophylaz, Klti. 


Spec.: Fuscus, L. — Anabolia laevis, Zett. 
G, © Fieber, Bohemia; © Kolenati, Bohemia. 
Spec.: Puberulus, Zett. — Stenophylax picicornis, Pict. 
© Schneider, Silesia. 


Gen.: Stenophylax, K1ti. — Stenophylax, Klti. 


Spec.: Striatus, L. — vibex, Curt. 
G H. Schátffer, Regensburg. | 
Es ist, wie die Etiguette beweist, das typische Exemplar fůr die 
Var. «) Tota testacea. Lčmnophilus flavescens H. Scháffer in lit. 
Ratisbonae (H. Scháff!) in Kol., G. et Sp., ps. I. p. 65. Das Spe- 
cimen stimmt in jeder Hinsicht mit der in McLachlan's Rev. a. Syn. 
p. 136 gegebener Beschreibung ůúberein; auch d. Costalrand ist ohne 
dunklere Punctirung, was fůr diese Species charakterisch ist. Es wird 
hiemit Regensburg als ein neuer Fundort dieser Species sicher. ge- 
stellt. 


Gen.: Hallesus, Klti. Halesus, Steph. 


Spec.: Digitatus, Schk, — radiatus, Curt. 
Zwei G, ein © Kolenati, Petropol. 


Gen.: Chaetopteryx, Steph. — Chaetopterye, Steph. 


Spec.: Villosa, F. — villosa, F. 
Schmidt, Brunndorf, Laibach. 
Gen.: Apatanta, Klti. — Apatanta, Klti. 
Spec.: Vestita, Zett. — Stigmatella, Zett. 
G Schónherr, Lapp. mer. 
Das Exemplar ist ziemlich gut erhalten. MeLachlan fůhrt die 
Ap. vestita, Klti. als Synonym der Ap. Wallengreni, McLachl. an, 


Revision der in Kolenatis Urichopteren-Sammluag enthaltenen Arten. 381 


aber die Průfune der Analanhánge, welche bei Ap. stigmatella weit 
verschieden sind von jenen der Wallengreni, hebt allen Zweifel auf, 
dass dieses Insekt der ersteren Art angehórt. Von den in seinem 
Werke angegebenen Localitáten ist die erste die Zetterstedtsche, von 
der zweiten (Lapponia mer.) haben wir das Insekt in der Sammlung; 
jenes von der dritten (Silesia) ist hier nicht vorhanden. Es unter- 
liegt keinem Zweifel, dass Kolenati nur die Apat. stigmatella kannte. 
Das Exemplar ist lichter gefárbt als die Ap. Wallengreni, obwohl 
es im allgemeinen mit dieser Art úbereinstimmt. Die Vorderflůgel 
sind nicht nur in der Gegend von Pterostigma, sondern auch an 
dem unteren Aste des oberen Cubitus dunkler. Ihre Behaarung ist 
goldgrau, und die Adern sind mit schwárzlichen Hárchen besetzt. Ich 
glaube, die Kolenatis Beschreibung der Analanhánge passt ebenso 
auf die Ap. stigmatella,ja vielleicht noch besser wie an die Ap. Wal- 


lengreni. 
Tribus 2. Phryganeoidea. 
Gen.: Agrypnia, Curt. = Agrypma, Čurt. 


Spec.: Pagetana, Curtis. — Pagetana, Curt. 
Kablík, Sudetis. 


Gen.: Anabolia, Steph.— Neuronia, Leach. 


Subgenus a) Oligostomis, Klti. 


Spec.: Analis, F. — ruficrus, Šcop. 
G, © Kolenati, Bohemia. 

Spec.: Clathrata, Hffeg c. clathrata, Kol. 
© Schmidt, Laibach, Stadtwald. 

Spec.: Reticulata, L. — reticulata, L. 
G' Berolin. 


Subgenus 6) Holostomis, Klti. 
Spec.: Phalaenoides, L. 


Gen: Trichostegia, Klti. Phryganea, L. 


Spec.: Grandis, L. — Grandis, L. 

G' Kolenati, Bohemia; © Hagen, Kónigsberg. 
Spec.: Varia, Fab. varia, Fab. 

© Schmidt, Laibach. 
Spec.: Minor, Curt. = minor, Curt. 

G' Schneider, Silesia. 


3989 Fr. Klapálek: Revision d,in Kolenati's Trichopteren-Sammlung enthalt. Arten. 


Tribus 3. Sericostomoidea. 


Gen.: Prosoponia, Leach. — Sertceostoma, Lat r. 
Spec.: Collaris, Sch k. — pedemontanum, MeLach. 
G' Schneider, Silesia; G' Schmidt, Laibach. 


Gen.: Notidobra, Steph. — Notidobia, Steph. 
Spec.: Ciliaris, L. = ciliaris, L. 
Ein G und zwei © Kolenati, Bohemia ; S Schmidt, Laibach. 


Gen.: Hydronautia, Klti. — Brachycentrus, Curt. 
Spec.: Maculata, Oliv. — Subnubilus, Curt. 
; Zwei $ Kolenati, Petropolis. 
Spec.: Albicans, Zett. = albescens, MeLach. 
G © Kolenati, Petropolis. 


Gen.: Spathidopterye, Klti. — Gočra, Leach. 
Spec.: Capillata, Pict. — pilosa, F. 
G' Kolenati, Bohemia. 


Von dem Genus Aspatherium picicorne nichts mehr als zwei 
Geháuse und trockene Larven vorhanden. 


Gen: Goera, Hffeg. — Lepidostoma, Ramb. 
Spec.: Hirta, Fab. — hirtum, F, 
G' © Kolenati, Petropol; © H. Scháffer, Regensburg. 


Gen: Slo, Curtis. — Beraeodes, Eaton. 


Spec.: Minutus, L. — minuta, L. 
G' Kolenati, Bohemia. 


Gen.: Hydrorchestria, Klti. — Agraylea, Curt 
Spec.: Sexmaculata, Curtis. — multipunctata, Curt. 
Zwei © Kolenati, Petropol. 


Gen.: Hydroptila, Dalman.— Hydroptila, Dalman. 
Von spec.: pulchricornis nichts mehr ůúbrig. 
Spec.: Tineoides, Dalman. sparsa, Curt. 
G' Schneider, Silesia. 


Ich glaube hiemit die Identitát der H. Tineoides in Kolenati's 
Werke mit der H. sparsa Curtis sichercestellt zu haben. 


——— oo en 


OBSAH. INHALT, 


Seznam přednášek roku 1889 ko- Verzeichniss der im Jahre 1889 
OV CEN ee eee 60 66 BUDY abgehaltenen Vortráge. . . . 8. V. 
d Pag. 
- Gelakovský, Dr. Lad. Uiber den Aehrchenbau der brasilianischen Gras- 
gattune Streptochaeta Schrader. Mit Taf. II. (Nr. 3.) ....... 14 


—  Uiber die Bliůthenstánde der Cariceen. Mit Taf IV. (Nr. 7.) . ..... 91 
— 0 fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. S tab. IX. (č. 24.) .319 
— Resumé des bohmischen Textes úber die phylogenetische Entwickelung 


denAmentaceens Mb Lat PX. 2 Suea ala de onny are (ped e 338 
E2kior 2 BeBaktetologické studie. (č. 26.) <. <.. 210 4 dle js 204 4. 359 
Feistmantel, dr. Ot. Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 

Ao oa kat OREA OE R RVR BE V Vo NN ASK OLO POROD AD 43 


—  Uiber die bis jetzt áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-For- 
mation in N.-Amerika, mit brieflichen Mittheilungen von Prof. Wm. 
RE A ate (INA 0 INZ, Rae dear vyb PRE NS Bo o B BALE 60 leda dt'05 dua: ale) a 257 
—  Einige Zusátze und Correcturen zum Aufsatze „Uiber die geolog. und 
palaeontolog. Verháltnisse des Gondwána-Systems in Tasmanien . . . 268 
—  Vorláufiger Bericht úber fossile Pflanzen aus den Stormbergschichten 
ARES PULO ENTY 2 )Ei a Vataha jr Vala ae o soda je) 008 100 R AMOS AKo a 375 
Hansgirg, Dr. A. Resultate der vom Verfasser im J. 1888 ausgefůhrten Durch- 
forschung der Sůsswasseralgen und der saprophytischen Bacterien 


1/3 lounnenůěy (AN AVB RV zoo OPP R OE BE 7000 PANE MBE 2) Co 121 
Chodounský, dr. K. a Raýman, dr. B. Nová řada dusikatých derivatů glykos. 
BEEAEZnetsdělenc (6182). 4. akde Name ce). s0a (Vella os Ma eh 22 114 
Kafka, J. Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. Mit 2 Holzschnitten. 
jap. AAA) 0 AAS 6 PROM KE o Oe C DRES ARD Da 13 S OOA A 195 
Klapálek, Fr. Revision der in Kolenatis Trichopteren-Sammlung enthaltenen 
PAOEHMA (NA 28.4 -s ee) she dpsl a) Uehte je 45 l 98,1 Sa a UNS oa ods : 318 


Kovář, Fr. Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných z Ptolí ke 
SACANAVINOLE TAL Ouvals (G 262) me 20020 Lao SAVA E lado tee 344 


Pas. 
Lerch, M. Sur un S oněné fondamental dans la théorie des ok ditfé- 
rentelléss (NE 125) ka hs br oa Vedže dnes nedktm dua 81200 oseé . 180 
Preis, K. Zprávy z únaly úbké laboratoře c. k. české vysoké školy Kdehnsekce, 
S 2 dřevorytinami. (č. 5.) 


| Hexagonalný UIuorokteman“draselnatý“ 1% 85 

Spodumen z Nových Mlýnů u Vápenného Podal Zoo na OL O SAR R A 86 
Raýman, dr. B. a Chodounský, dr. K. Nová řada dusíkatých derivatů glykos. 

Předběžné sdělení (Č8)kteiah7ue120 oudědka ee rad] (0jka 15350020 ej PASS 114 


Stecker, K. Kritické příspěvky k některým otázkám vědy hudební. (č. 16.) . 216 
Stoklasa, J. O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. Úást první. (č. 19.) - 288 
Stole, A. O pohlavních organech rodu Aeolosoma a jejich poměru ku or- 


ganum.exkrečním. "Suab: VI (613) 65401 oc: s:e000 Vel. MÉ 183 
Šule, Ot. Molekulárná váha rhamnosy. (č. 20.). . . <. < < « + « + « +- 300 
—  Molekulárná váha kyselin řady C4IEn—0,. (č. 21.). ...... « +. 301 
Teixeira, M. F. Gomes. Sur V intésrale ji edm.. (Nr. 99) 3075000200300 „ 118 
0 k k 
Vejdovský, Fr. Poznámky vývojepisné. S tabulkou V. a VI. a 1 dřevorytem. 
(G. ea oomolBle na u jemat: ce ihania 76 (ef neita da B6303 10í es MOS MSN: 165 
Vrba, K. Kalomel ze Srbska. s tab- 1. 0br./1—5. (č. A)4 22: 3 
— Realsar z Bosny. S'tabo I. obr. 6—8. (č. 2.5. © -2390 10 
— 7 Pisecký Bertrandit. S 1 dřevorytem. (6. 22.) 6 < - 3. -se 304 © 
Vyrazil, J. Mineta a rula dolů Kutnohorských. (č. 15.) . . ........ . 208 
Wald, F. Příspěvek ko Leo Krystalsace (C 16.) 2:2- 271 
Zahálka, (0) Camerospongia monostoma, Róm. sp. z českého útvaru křídového. 
pojí 021 oa LUN ez (7115) POR el sa de oje eo ORP A ARR ARO PA OB EB 3 c 88 


— 0 nálezu hranatých valounů v Čechách. S tab. VIII. (č. 23.) . . . .307 


6 ip p P Úsk 2 
TISKEM DR. EDY. GRÉGRA V PRAZE 1889. 


B: ČSETADE é 


Sitzungsberichte 


der kóniel. bohmischen 


NN EK VSOSOAA 


MATREMATISCH - NATUR VISSENSCHAPTLICHÉ CLASE © 


1889. 
SES 


VĚSTNÍK 


královské 


ČESKÉ SPOLEČNOSTI NáUK. 


TŘÍDA. MATEEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, © 


ň 


Ayo sen) čb 


VĚSTNÍK 
„ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK 


TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ, 


ROČNÍK 1889 


II. SVAZEK. 


S 6 tabulkami a 10 dřevoryty. 


—<=>—— 


V PRAZE 1890. 
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK, 


V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE. 


SIT UNGODKRLULTE 


DER KONIGL. BOHMISCHEN 


PŘOBLLOURAT L DE MLADBNOUNÁE LBN 


MATEEMATISOH-NATURWISSENSGHAFTLICHÉ (LASSE, 


J AHRGANG 1889 


H. BAND. 


Mit"6 Tafeln und 10 Holzschnitten. 


—Y©=— ře 
EEG S90: 
ÚNIGL. BŮHM, GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN. 


IN COMMISSION (BEI FR. ŘIVNAC. 


Seznam přednášek 


konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké 
roku 1889. 


II. půlletií. 


— 6 © 


Dne %. června. 
Stoklasa J.: O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 
Milbauer E.: Mineralogická mapa království Českého. 


Dne 21. června. 
Sitenský, dr. F.: O poměru pohlaví u konopí — Cannabis sativa. 
Safařík, dr. V.: O jednoduchém úhloměru. 


Dne 5. července. 
Velenovský, dr. J.: O nových rostlinách bulharských. 


Dne 11. října. 
Vejdovský, dr. F.: O nové zemské planarii. 
Šafařík, dr. V.: O B Cassiopeiae. 
Zahálka, Č.: O nové fossilní spongii. 
Štolba, Fr.: Zprávy chemické. 


Dne 25. října. 3 
Palacký, dr. J.: O endemismu bylinstva ve Spoj. státech severo- 
amerických. 
Raýman dr. B. a O. Pohl: O nových sloučeninách glykos. 
Pohl, 0.: O estherifikaci solmi uranitými. 


| Verzeichniss der Vortráge, 
melhé n den ollzungen der malhemalisch-aturmissensohattlichon (lasse 


im Jahre 1889 abgehalten wurden. 
LE Eo USD en Ei 


— 9 © 


Den 7%. Juni. 
Stoklasa J.: Úber die Natur und Eigenschaften des Monocalcium- 
phosphates. 
Milbauer E.: Mineralogische Karte des Kónigreiches Bóbmen. 


Den 21. Juni. 
Sitenský, Dr. F.: Úber die Geschlechtsverháltnisse beim Hanf— 
Cannabis sativa. 
Šafařík, Dr. A.: Úber einen einfachen Winkelmesser. 


Den 5. Juli. 
Velenovský, Dr. J.: Úber neue Pflanzen aus Bulgarien. 


Den 11. Oktober. 
Vejdovský, Dr. F.: Úber eine neue Landplanarie. 
(Šafařík, Dr. A.: Úber B Cassiopeiae. 
(Zahálka V.: Úber eine neue fossile Spongie. 
Štolba F.: Chemische Mittheilungen. 


| Den 25. Oktober. 

Palacký, Dr. J.: Úber den Pfanzen-Endemismus in den Verei- 
nisten Staaten von Nordamerika. 

"Raýmann, Dr. B. « O. Pohl: Úber neue Derivate der Glykosen. 

Pohl O.: Úber Estherification durch Uransalze. 


VI Seznam přednášek. 


Šulc, 0.: O molekulárné váze kyselin C,H,„—,0,. 
Nonfried F.: Revise druhu Ancisostroma Curt. 
Kušta J.: Geologické poznámky o Carbonu Kladenském. 


Dne S. listopadu. 


Vejdovský, dr. F.: O vývoji a morfologii nervové soustavy bi- 
laterií. 
Friedrich J.: O tetrachloridu olovnatém. 


Dne 22. listopadu. 
Hansegire, dr. A.: O některých fysiologických pozorováních rostlin., 
Weyr, dr. Ed.: O problemu projektivity v jednoduchých útvarech. 
geometrických. 
Lerch M.: O Eulerových integralech. 
Šafařík, dr. V.: O „Mira Ceti r. 1780.“ 
— O zastínění Joviše měsícem 7. srpna 1889. 
Kušta J.: Otisky v třetihorním jílu u Sádku blíže Žatce. 
— O valounech z kamenného uhlí u Kroučové, Studňovsi a Šla- 
ného. 


Dne 6. prosince. 
Čelakovský, dr. L.: O výsledcích botanického prozkoumání Čech 
BOB: 
Deydler, dr. A.: O interpolaci v řadách o dvou argumentech. 
Augustin, dr. F.: O pozorováních teploty vzduchu v Praze. 
Machovec F.: O rovinách oskulačních křivek křivosti ploch 2. řádu. 
Palacký, dr. J.: O rybách hlubin mořských v oceanu indickém. 
Sucharda A.: O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvr- 
tého podle pronikův s rovinou bitangentialnou. 
Kušta J.: Druhý seznam třetihorních rostlin z plastického jílu 
u Vřešťan blíže Bíliny. 


Verzeichniss der Vortráse. VII 


(Šulc O.: Úber das Molekulargewicht der Sňuren C,Hox 202. 
| Nonfried F.: Revision der Gattung Ancisostroma Curt. 
K ušta J.: Geologische Bemerkungen úber das Carbon von Kladno. 


Den 8. November. 

Ve jdovský, Dr. F.: Úber Entwickelung und Morphologie des 
Nervensystems der Bilaterien. 

(Friedrich H.: Úber Blei-Tetrachlorid. 


Den 22. November. 
(Hansgirg, Dr. A.: Úber einige pflanzen-physiologische Beobach- 
tungen. 
| Weyr, Dr. Ed.: Úber das Problem der Projektivitát bei einfachen 
geometr. Formen. 
Lerch M.: Úber Euler'sche Integrale. 
Šafařík, Dr. A.: Úber Mira Ceti im J. 1780. 
—  Úber Jupiters Bedeckune durch den Mond am 7. Aug. 1889. 
Kušta J.: Abdrůcke im tertiáren Thon bei Satkau náchst Saaz. 
—  Úber Gerólle aus der Steinkohle von Kroučová, Studňoves 
und Schlan. 


Den 6. December. 

| Čelak ovský, Dr. L.: Úber die Resultate der botanischen Durch- 

| forschung Bohmens im J. 1889. 

Seydler, Dr. A.: Úber die Interpolation in Reihen mit zwei Argu- 
menten. 

| Augustin, Dr. F.: Beobachtungen ber die Lufttemperatur von 
Prag. 

Machovec F.: Úber Osculationsebenen der Krůmmungs-Curven der 
Fláchen 2. Ordnung. 

Palacký, Dr. J.: Úber Tiefseefische des Indischen Oceans. 

Sucharda A.: Úber die Normalfáchen zu den Růckunesfláchen 4. 
Ordnung lánes ihrer Schnitte mit Bitangentialebenen. 

Kušta J.: Zweites Verzeichniss der tertiáren Pflanzen aus dem 
plastischen Thon von Preschen bei Bilin. 


ŠD sh Vodák adí 


Pika zl Vo odradí s 


ký PAPNORC Pa 8 Sodno t a 


zoo o P om lol | AR 


PP asovinhi "tej r A 1 


k svolí s note 


LEE k 


ROU ŘATALNÍHA, ohář. ho zadá, "toho fn 


Í , ň Ý 


tab navy). Balet oatij P 


ZA ah ji v ab arbailo od tož el AE 


A PADÁ ur ké „oh sodtl 


PTE UMS vet anuadnt 


PŘEDNÁŠKY 
SE Z EINÍCE UŘÍD I 


MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ, 


VORTRAGE 
=. EA S LA Z DY CT EDÍ 


DER 


MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHEN CLASSE. 


Nákladem král. české spol, nauk. — Tiskem dra. Edy. Grégra v Praze 1889. 


1. 
O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 


Podává Jul. Stoklasa. Předložil prof. K. Preis dne 7. června 1889. 


Čásť druhá ). 
Rozpustnost monocalciumfosfatu ve vodě. 


O rozpustnosti a rozkladu monocalciumfosfatu vodou existují 
velmi různé názory. Hrlenmeyerové známo bylo již v roku 56tém, že 
monocalciumfosfat menším množstvím vody se rozkládá *). Později 
v roku 1872tém publikoval E. dotýčná pozorování ve „Verhandlungen 
der math. phys. Classe der Kkóniel. bayer. Academie“ 1872, 209., 
podle kterých monocalciumfosfat v poměru 1:100 vodou se neroz- 
kládá. V roku %6tém pak prohlásil, že jeden díl monocalciumfosfatu 
teprvé ve 700 dílech vody za obyčejné temperatury bez rozkladu se 
rozpouští. Při poměru skrovnějším než 700 vylučuje se prý dical- 
ciumfosfat a vzniká volná kyselina fosforečná *). 

Wattenberg*) opakoval pokusy Erlenmeyerovy a shledal, že mo- 
nocalciumfosfat se za obyčejné teploty již více nerozkládá použitím 
144 č. vody na 1 č. soli. 

Prof. Márker potvrdil nálezy Wattenbergový a poměr naznačený 
plati po dnes za správný. V-novější době sdělil H. Otto“), že. již 
v poměru 1:25 se monocalciumfosfat nerozkládá (při 159 C). Nález 
Ottův jest úplně nesprávným, jakož i nález Wattenberesův; v obou 
udaných poměrech se čistý monocalciumfosfat rozkládá. Buď nečisté 
preparaty, aneb pochybené rozbory mohly zaviniti, že Otto nepostihl 
rozkladu, tak nápadnou měrou se jevícího, při poměru 1:25. 


1) Viz tento Věstník 1889. I. 288. 
2) Jahresbericht 1857. 145. 
3) Berichte der deutschen chem. G. 1876. Strana 1839, 
2) Dr. H. Wattenberg: Zur Bestimmung der lóslichen Phosphorsáure in Super- 
phosphaten. 1870. 
5) Zeitschrift fůr angewandte Chemie. 1887. Sešit 20, str. 208. 
1* 


4 Julius Stoklasa 


A. Joly*), který se také snažil určiti hranice rozkladu mono- 
calciumfosfatu, stanovil poměry mezi vyloučeným dicalciumfosfatem 
a vzniklou volnou kyselinou fosforečnou; totéž učinil i při mono- 
bariumfosfatu ?). Celá ta velice záslužná práce nepodává nám však 
pravého názoru o rozpustnosti monocalcium- a monobariumfosfatu ve 
vodě. Výzkumy pana Joly-ho obmezily se hlavně na poměry od 
1:25—1:50?). Ale již tento badatel opět konstatoval, že v poměru 
1:25 se monocalciumfosfat rozkládá, o kterémžto sdělení Otto ničeho 
nevěděl. : 

Rozhodnuv se, poznovu studovati rozpustnost zmíněné soli, po- 
stupoval jsem následovně: Určité množství vody odměřeno v baňce, 
za stejné pokaždé teploty 15“ C přidáno odvážené množství mono- 
calciumfosfatu a po 15 minut třepáno. Po 30 minutách filtrován 
roztok váženým filtrem při 110% C sušeným a ve filtrátu stanovena 
veškerá a volná kyselina fosforečná a kysličník vápenatý. Sraženina 
byla důkladně promyta studenou destilovanou vodou, sušena při 
1109 C po 36 hodin a konečně vážena. 


Pokusy s preparátem čís. V. Upotřebený monocalciumfosfat 


tajil : 
Ca0 — 22369, 
P/0; = 5668., 
HOW :58 


Volné kyseliny fosforečné obsahoval pranepatrné množství 
(0:014%). 

Poměr 1:1. 20 gr monocalciumfosfatu vpraveno bylo ve 20 
ecm* vody. Filtrat zředěn v 50 cm* a nalezeno v něm analysou: 


1519, volné kys. fosforečné 
49-029, veškeré kys. fosforečné 
a 16249; CaO. 


Odečteme-li 7:59, volné kyseliny fosforečné od veškeré, nalezneme 
41:51 kyseliny, odpovídající 73669, (na 100 původní soli počítáno) 
nerozloženého monocalciumfosfatu. 


v) Comp. rend. 97. 1480. Jahresbericht 1883. 315. 
2) Compt. rend. 
3) Joly rozpouštěl ve 100 gr vody 4'02—49-01 gr monocalciumfosfatu a 0:96 až 
724 gr monobariumfosfatu. 
Resultaty získané nesouhlasí s nálezy mými. Autor udává čísla mnohem 
větší než skutečně shledáme u monocalciumfogfatu. 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 5 


Rozložilo se tedy při poměru 1:1: 26349, monocalciumfos- 
fatu. Vedle kyseliny fosforečné vylučuje se dicaleiumfosfat ve formě 
krystallinické dle vzorce 


CaH,(PO,), .H4O -HO — (CaHPO, .2H,O) +- H,PO,. 


10 gr monocalciumfosfatu třepáno se 10 cm* vody; vyloučená, 


- promytá a nad kyselinou sírovou k váze konstantní sušená sedlina 


obsahovala v sobě 


kdežto form. CaHPO,.2H; O vyžaduje 


Ca0. . . 32249, 32-569, 
Plobe. „444, 4128 , 
HO... 2661, 26:16 , 

100:29 100:00 


Sušením při 110% C po 36 hodin ztrácí CaHPO,.2H;O vodu 
a vzniká CaHPO,. Celkem nalezeno v tomto případě 14539, CaHPO, 
Analysa tohoto bezvodého fosfatu dala tyto výsledky: 


kdežto formule CaHPO, vyžaduje 


Ca0 . . . 41-489, Ca0 . < „41189 
PO. ...5236, PO 5920 
BO. 6:30, LOM 46620 


Dicalciumfosfat se neslučuje tak rychle s volnou kyselinou fos- 
forečnou jak obecně bývá udáváno; v další stati seznáme zevrubněji, 
za jakých okolností vzniká z vyloučeného dicalciumfosfatu a volné 
kyseliny fosforečné opět monocalciumfosfat. 


K znázornění poměrů rozpustnosti monocalciumfosfatu upravil 
jsem získaná dáta tabelárně. Připomínám, že volná kyselina fosfo- 
rečná stanovena byla *16—'/100 n. KOH a roztokem methyl-oranže. 
Veškerá kyselina fosforečná stanovena byla solucí molybdenovou. 
Dicalciumfosfat rozkladem vzniklý promýván studenou vodou a sušen 
při 1109 C po 36 hodin. Získaný v jednotlivých případech dical- 
ciumfosfat byl uschován a analysován. Složení použitých v jednotli- 
vých výzkumech preparatů bylo následovné: 


Poměr 1:1—1:25; Poměr 1:25—1:%5; Poměr 1:75—1: 100, 
GAD pt 3995 41039, 41569, 
POs ras B2006, z 5263 , 5254, 
EPO 592 z 614, 6:03 


6 Julius Stoklasa 


Monocaleiumfosfat a voda v různých poměrech. 


Stanoveno ve filtratu sype ě 5 == | 
Rozpustilo se : i Sa © 
čr (Volnékys. K. vápena-| Veškeré | ZS == 
PPan o> ak Kosforečné (ého (Ca0) k. fosfore-| A 8: S88 | 
í ZV PV OE SE 2 
s. Má | 
2000 20grmdyj 1:1 15) 16:24 | 4902 1453 | 2634 
O 20 B 6:4 — 50:12 12-00 | 22-50 
D50 0 5:6 — 51:18 103291912 
Bo TB de5 5,0 = 5161 924 | 1730 
Di 00 20 43 = 52:62 8:06 14:25 
ZE O0 2 3:85 19002 o (55 | 1354 
ONE OU MU 349 — 53:54 614 | 1110 
4 „ 140 , | 1:35 | 305 | — | 5352 | 554 | 105 
Da UZAV OE SZ) 2:80 — 53:75 5:28 96 
ZP ko O JPOVN boož ko) 243 —= 5405 4062 84 
E 20046:5 150 2:06 20:63 | 5486 d'01 6:3 
230027 0:91 21:48 | 5598 1:54 23 
DSO (004 0:50 — 56:32 0:77 095 
Dj O25H E125 W021 — 56:40 0:36 029 
S 1502001501013 2180 | 5042 |psEE 53 
DO UO, 05 — 0040 (E35 = 
2090059141809 |(80:035 = »»w|s=|. — 
DOZOR O NULU 26 — 5652 SS = Kě 
9070950.11:190|1105020 — 56:48. |neb.lzedokáz | © — 
5, 95 „ | 1:195 | 4.ledkáz, 22:09 | 56:57 : = 
DULAO00 2200 4 22.36 | 56:68 | ro. pl, čirý |v. se nerozlož. 


Roztoky monocalciumfosfatu při poměrech 1:180—1: 190 byly 
zakaleny, jasnějším jevil se roztok za poměru 1:195 a čirým byl 
roztok 1:200. Roztok monocalciumfosfatu v poměru 1:200 nejeví 
pražádné známky rozkladu — ale domnívám se, že i v této koncen- 
traci děje se rozklad, ovšem že velmi nepatrný. — K domněnce té 
vede mne zajímavá stupnice nalezeného množství volné kyseliny +fos- 
forečné. 

Při poměru 1:1 nalezeno — 1519; za poměru 1:25 — 385%; 
při poměru 1:50 — 2069, volné kyseliny fosforečné atd. — tedy vždy 
v intervalech od předchozí koncentrace —- 25 ve zředění zříme polo- 
vinu (skorem) předcházejícího množství volné kyseliny fosforečné. 

Poučná v té příčině jest následující tabulka, ve které jsou vedle 
sebe zaznamenána množství nalezené a dle právě poznamenaného pra- 
vidla vypočtěné volné kyseliny fosforečné. 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. r 


4 


|, Vypočtěno: Nalezeno: 
Poměr. 1:1 — 1519, vol. k. fosfor. 
20 3.1D..9o volné kys fosfor. 385 a 
P ko50 ODM E 2:06 A 
stale 5 WO. : OJ ý 
10070468., : 050 , ý 
» 1:125 0234 » » 021 » » 
-150.WII7 é Ozlona 
mar 175. 00:0585' , k 0:05 , a 
6:623200,010:029' 4 
220010014 v : 
M 00, z: Nebylo lze dokázati 
p 00085, ý volnou kys. fosforečnou 
PR 3300..-00017 ý 
332510 0:00085 a 
„o 1:350. 000042, : 


Zvláštní a nemálo poutavý tento úkaz nebyl dosud pozorování 
i vede nás k stanovení hranic rozpustnosti monocalciumfosfatu ve vodě. 

Naše analytické methody nejsou tak citlivy, abychom ještě roz- 
klad při 1:195, tím méně další rozklady dokázati mohli. V poměru 
1:350 vypočísti lze přibližně 0000429; volné kyseliny fosforečné 
a 0:00089/, dicaleciumfosfatu, tedy čísla naprosto nepostížitelná. 

Poměr 1:200 zjevuje rozklad momocaleiumfosfatu ve stoťinách 
procenta; roztok jest čirý, volnou kyselinu fosforečnou nelze více do- 
kázati, a uznávám tento poměr jakožto správný pro rozpustnost mono- 
caletumfosfatu ve vodě při teplotách 10—209 C. 


Obsahuje-li monocalciumfosfat v sobě dicalciumfosfat, vzniklý 
u přípravě '), jest roztok takového preparatu při poměru 1:200 více 
méně zakaleným. "Tato okolnost mě přivádí k domněnce, že Erlen- 
meyer pracoval po druhé s monocalciumfosfatem, znečištěným dical- 
ciumfosfatem. Krátký počet poučí nás, že není mnoho dicalciumfosfatu 
zapotřebí, aby se zjevil čirý roztok teprvé při poměru 1:00. Ku př. 
preparat číslo III. tajil 0:569/, dicalciumfosfatu a rozpustilo se v úplně 
čirou tekutinu 10 gr teprvé ve 3000 cm* vody. Roztok nejevil žádné 
reakce (ani při 1:200) na volnou kyselinu fosforečnou, proto musíme 


1) Nevysušíme-li pozorně monocalciumfosfat, prvé než-li jej extrahujeme abso- 
lutním alkoholem a konečně étherem, vznikne na povrchu krystalů něco 
dicalciumfosfatu, který lze jen opětným vypíráním v absolutním alkoholu 
odstraniti. 


8 Julius Stoklasa 


předpokládati, že 0079; volné kyseliny fosforečné sloučilo se se: 
01494 dicalciumfosfatu ve monocaleiumfosfat; pak by ovšem tajil|l 
preparát místo 0:569/,—0:7%/, dicalciumfosfatu. 

Preparat číslo III. obsahoval 56329; kyseliny fosforečné. Ná- 
padně nízké množství veškeré kyseliny fosforečné, které vykazuje 
monocalciumfosfat Erlenmeyerův, nasvědčuje tomu, že můj náhled! 
jest správný. Erlenmeyerův preparát obsahovati musel asi 15%, 
CaHPO , 


Preparat Erlenmeyerův tají: Preparat č. III. tají: Preparat č. V. tají: 


Ca0. . .22199, 22319, 22-369, 
P,0, . .55:82, 56-32 „ 56-68 , 
EO 282 2:000, 2123, 2158, 


Nález p. Erlenmeyerův není tudíž správným a také již v tehdejší 
době brán byl v pochybnost. Roku 1876 podnikli někteří badatelé 
pokusy jednak s monocaleiumfosfatem (Wattenberg), jednak s rů- 
znými superfosfaty, aby se přesvědčili o pravdivosti udání pana Erlen- 
meyera. Jmenovitě v agrochemické laboratoři university Gůttingen 
podnikl pan Wattenbere *) příslušná pozorování, i dospěl k tomu vý- 
sledku, že se monocalciumfosfat nerozkládá při poměru 1: 144. Pozo- 
rujme však, kterak si p. Wattenberg počínal. 


Předně nestanovil volnou kyselinu fosforečnou ve monocalcium- 
fosfatu a za druhé nestudoval dosti zevrubně poměry rozpustnosti. 
69362 gr monocalciumfosfatu rozpustil nahodile ve 1000 em“ vody, 
při čemž zřel v roztoku značnou zakaleninu, způsobenou vyloučeným 
dicalciumfosfatem *) a když byl nalezl ve filtratu totéž množství kyse- 
liny fosforečné (?), pravil, že se při poměru tom kyselý fosforečňan 
vápenatý nerozkládá. Nyní ale nevyšetřoval ještě četnější dálší po- 
měry, nýbrž přistoupil přímo k druhému jen ještě pokusu, ve kterém 
rozpustil 3:4681 gr monocalciumfosfatu ve 1000 cm? vody a opět filtrat 
analysoval (tedy poměr 1 : 288), a shledal 56629, kyseliny fosforečné. 


To jest vše, co provedl p. Wattenberg, co podnikl za příčinou 
seznání tak důležitého poměru.) P. Wattenberg ostatně později sám 


1) Berichte der d. d. chem. Gesellsch. 9. S. 1839. 

2) Zur Bestimmung der lóslichen Phosphorsáure in Superphosphaten. J. £. i 
1879. 

5) Zajímavé jest, že p. Dr. Max Fesca, svého času docent university Góttingen 
zkoumal preparáty pana Dr. Wattenberga ve příčině absorbce kyseliny 
fosforečné z monocalciumfosfatu. P. Fesca konstatoval ve dvou případech 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 9 


doznává, že nastal rozklad při poměru 1: 144, poněvadž měl roz- 
toky zakalené — ale domnívá se, že rozklad ten nemá žádného pod- 
statného významu. 

Významný jest též nález prvotní p. Erlenmeyera, dle kterého 


 monocalciumfosfat rozpouští se bez rozkladu při poměru 1:100; — 


výrok ten odvolal později p. Erlenmeyer, přesvědčiv se, že mono- 
calciumfosfat při poměru tom se rozkládá velmi znatelně. 

Dle udání p. Erlenmeyera zmizí vyloučený dicalciumfosfat při 
poměrech až 1:100; sloučí se totiž s volnou kyselinou fosforečnou 
v monocalciumfosfat. Dále týž autor tvrdil, že vyloučený dicalcium- 
fosfat při poměru 1:10 zmizí teprvé za 3 týdny při častém třepání, 
kdežto při poměru 1:40 již za několik dnů. Dle provedených pokusů 
nemohu i v tomto případu souhlasiti s p. Erlenmeyerem; vyloučený 
dicalciumfosfat zůstává v roztoku stále vyloučen a neslučuje se se 
vzniklou rozkladem volnou kyselinou fosforečnou, zachováme-li pů- 
vodní koncentraci. 


Rozklad při poměru 1:1.10 gr monocalciumfosfatu smíseno 
s 10cm? vody; v malé baničce obsahem častěji třepáno. Po 5ti dnech 
měla tekutina stejné vzezření jak na počátku; po 15ti dnech byl 
obsah baňky filtrován a nalezeno 7:29, volné kyseliny fosforečné — 
tedy množství, které původně při rozkladu vzniklo. 


10 gr monocalciumfosfatu smíseno s 10 cm“ vody v malé baňce 
(pečlivě ucpané zátkou), obsahem častěji třepáno po 120 dnů, a pak 
siltrován; nalezeno 7:03%/, volné kyseliny fosforečné. 


Rozklad při poměru 1:25. 4 gr monocalciumfosfatu smíseno se 
100 cm? vody; po 30 dnech nalezeno ve filtratu 3569, volné kyse- 
liny fosforečné. 


Rozklad při poměru 1:50. 4 gr monocalciumfosfatu smíseno 
se 200 em“ vody; po 30 dnech nalezeno ve filtratu 200%, volné 
kyseliny fosforečné. 

Rozklad při poměru 1:100, 5 gr monocalciumfosfatů smíseno 
se 500 em“ vody; po 30 dnech nalezeno ve filtratu 0:429%, volné 
kyseliny fosforečné. 


Rozklad v poměru 1: 125. 5 gr smíseno se 625 cm* vody; po 
30 dnech nalezeno 0-329/; volné kyseliny fosforečné. 


v preparatu p. Wattenberga 564319, P,0;, tedy 0:39, méně než-li pan 
Wattenberg Ve spisu svém: „Beitráge zur agronomischen Bodenuntersu- 
chung.“ Berlin 1882. zřejmě praví na straně 32té, že monocalciumfosfat se 
rozkládá v poměru 1:144, ale rozklad ten že jest prý nepatrným. 


10 Julius Stoklasa 
| 

Tyto pokusy dokazují, že V po delší době a častým třepáním me- © 
vznikl ze zplodin rozkladem vzniklých, zpět momocalečumfosfat a že © 
tudíž názor p. Frlenmeyerův není správným. 

Zajímavý úkaz se objeví, pakli zředíme tekutinu, utvořenou tře- 
páním monocaletumfosfatu s vodou v různých poměrech (od poměru 
1:1—1: 195) vodou až do poměru 1:200. Dicalovumfosfat se v těch 
případech slučuje s volnou kyselinou fosforečnou ve monocaletumfosfat, 
zákal zmizí a volnou fosforečnou nelze více dokázati ami v stopách. 
Roztok jest čirým, 


I tato pozorování dokazují správnost přijatého mnou poměru 
1:200, vyznačujícího rozpustnost monocalciumfosfatu ve vodě. Ovšem 
lze rozpustiti vyloučený dicalciumfosfat i v koncentrovanějších teku- 
tinách přidáním malého přebytku kyseliny fosforečné. 


Lze se domnívati, že existují monocalciumfosfaty s volnou kys. 
fosforečnou nejrůznějšího složení, ku př. 10 CaH,(PO,), . H,O—-H;PO,; 
9CaH,(PO,),;. H,O + H;,PO,; 80aH,(PO,), . H,O — H,PO,") atd., 
které líší se složením i povahou. 

Produkty rozštěpení těchto smíšenin jest těžko stopovati, ale. 
to jest jisto, že čím více volné kyseliny fosforečné monocaleiumiosfat 
v sobě obsahuje, tím více se rozpouští ve vodě bez rozkladu. Nýdrž 
ani při poměru 1:1 se nerozkládá více 4 CaH,(PO,),. H,O — H,PO,. 


Úvahy o rozkladu monocálciumfosfatu. 


Monocaleřumfosfat se vodou rozkládá za obyčejné teploty. V kon- 
centrovamých roztocích jest proces emergickým, v zředěném roztoku ocha- 
buje a při poměru již 1: 200 jest tak nepatrným, že jej nelze více kom- 
statovati.*) 

Poměry rozkladu řídí se dle různého poměru činných molekul, 
a sice vlivem hmotnosti čili massy. Od množství monocalciumfosfatu 
ve vodě závisí atrakce molekul. — Rozpustnosti přibývá, kde atrakce 
molekulárné ubývá. — Reakce děje se podle provedených rozborů 
v celé řadě fásí. 


Poměr 1:1. 4CaH,(PO,), .H,0 + H,O = 30aH,(PO,), .HLO+ 
— CaHPO, — 2H,O | PO,H,. 


1) Nejsou to snad jednotlivá individua, nýbrž pouhé směsi. 
2) Experimentem dokázáno, že se děje rozklad při teplotě 15—209 C bez vý- 
bavy tepla. 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 1 
| Theorie vyžaduje: 
| — CaHPO,. |. 13-499/, 
=O.. 04 
(ve formě volné H;,PO,). 
Nalezeno: 
=AHPO,. (0. 145 9, 
BOR DU. 


Dle theorte rozloží se 25-009; monocaletumfosfatu, nalezeno bylo 
200- 
| Poměr 1:25. 8CaH,(PO,),. H,O + H;O = 7CaH(PO,), . H4,O— 
+- CaHPO, —- 2H,O — PO,H;. 
Theorie vyžaduje: 


—02EBO 1 6749 
E05 232, 
(ve formě volné H,PO,). 
Nalezeno: 
—WAMEO DD 
BS) 603080 
Dle iheovie. rozloží se 12-59/,, momocaleiumfosfatu, nalezeno ale 
bylo 13-549|,. 


-Poměr 1:50. 16 CaH,(PO,), .H,0+H,O=15CaH,(PO,), . HLO+ 
+ CaHPO, + 2H,O + PO,H;. 


Theorie vyžaduje: Nalezeno: 
PAMEW 3379 ao 
E05 (ve formě POJH;) . 1:16, 2:06 , 


Rozlož. monocalečumfosfatu 625 „ 6:30 „ 


Poměr 1: 75. 32CaH,(PO,), .H,O--H,O—=31 CaH,(PO,), . H,O0+ 
+ CaHPO, — 2H,O I- H,PO,. 


Theorie vyžaduje: Nalezeno: 
BBE O oje o: 10580 1549, 
P20; (ve formě PO,H,) . 081 , O5 
Rozlož. monocaletumfosfatu 9:15 „ 290, 


12 Julius Stoklasa 


Tak fáse rozkladu následují dále, ovšem ale nalezáme čím dále 
tím méně dicalciumfosfatu než skutečně se odštěpuje; příčinu lze hle-- 
dati v tom, že se poněkud ve vodě rozpouští. Proto také veškerá. 
kyselina fosforečná jest vyšší než theorie vyžaduje a nalézáme též. 
méně rozloženého monocalciumfosfatu, jak z následujících příkladů. 
vysvítá: 


Poměr 1:100. 64CaH,(PO,), .H.O+H,0—680aH,(PO,), .H4O — 
— CaHPO, + 2H,0 + PO,H,. 


Theorie vyžaduje: Nalezeno : 
ČAERO: 3 oz jiho Ač a: WSB 07000 
P2O; (ve formě PO,H,) . 043 , 050, 
Rozlož. monocaleřumfosfatu 1:57 0-95 „ 


< 


Konečně znázorním poměr 1: 200. 


1024 CaH,(PO,),.H,O--H,O—1023 CaH,(PO,), .H,O-+-CaHP0,+ 
+2 HO- H,PO,. 


Theorie vyžaduje: Nalezeno: 
CAHPO, E A oka 0:05 % Roztok úplně čirý 
P„O; (ve formě v. kys. fos.) 0021, — Reakce na v. fos. žádná. 


Rozloženého monocalciumfosfatu 0:109;. 


Tedy dle theorie rozkládá se při poměru 1:200 ještě 0:1"|, 
monocalcitumfosfatu, množství, které našimi methodamí dokázati melze. 


V grafickém znázornění v síti ze čtvercův, ve kterém ordinata 
představuje poměry rozpustnosti a abscissa nalezené množství roz- 
pustného monocalciumfosfatu, zříme, že křivka rozpustnosti z počátku 
jest vypuklou k ose abscissi, pak jeví podobu sspymnioly a konečně 
S osou splývá. — 


Rozpustnost monocalciumfosfatu, obsahujícího v sobě volnou ky- 
selinu fosforečnou. 


Zvláštní povaha monocalciumfosfatu, obsahujícího v sobě volnou 
kyselinu fosforečnou, jest dosahu nemalého pro seznání vlastností super- 
fosfatů a jmenovitě činnosti v půdě při studiu o vzájemných konver- 
gencích živin rostlinných. — Jest to karakteristický zjev, že roz- 
pustnost monocalciumfosfatu jest podřízená množství volné kyseliny 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 13 


fosforečné. K výzkumu připravilj sem si monocalciumfosfaty, obsahu- 
jící volnou kyselinu fosforečnou tohoto složení. 


Preparat A. 
BO5"(ve iormě) CaH,(PO,)3 HO). . . 50:89 
P,O; (ve formě volné kys. n 13, 
Ca0 M AO V VO 


Poměr 1:1. 10 gr preparatu třepáno s 10cm“ vody. Roztok 
úplně čirý. Volné fosforečné nalezeno původní množství. 


Foměr 1:1. Vpraveno 11 gr monocalciumfosfatu v 10 cm* vody; 
roztok po hodinném třepání jevil slabé zakalení, ale volné kyseliny 
fosforečné konstatováno původní množství. 

Tedy se 4CaH,(PO,), .H,O + H;,PO, při poměru 1:1 ne- 
rozkládá. 


Preparat B. 


P,O; (ve formě CaH,(PO,),.H,O). .53629%, 
P,0, (ve formě volné kys. fosforečné) 324, 
O2 o n 2100 , 


Poměr 1:25. Vpraveny 4gr preparatu ve 100 cm* vody. Roztok 
byl čirý, volné kyseliny fosforečné nalezeno původní množství. 


Poměr 1:1. Vpraveno 10 gr preparatu v 10 cm? vody. Nalezeno 
volné kyseliny fosforečné — 724%, a CaHPO, —662",. | 


Preparat C. 
P20; (ve formě CaH,(PO,), . HO) 55:409, . 
E0(vetorme; BOPEE) 1 ROD 
WD O5 Ms E 21. O5 2140, 


Poměr 1:50. Vpraveno 4 gr ve 200 em* vody. Roztok byl č čirý 
a volné kyseliny fosforečné nalezeno původní množství. 


 Foměr 1:25. Vpraveny 4 gr ve 100 cm* vody. Nalezeno volné 
kys. fosforečné = 3-26"/, a CaHPO, — 3029,. 


Poměr 1:1. Vpraveno 10 gr ve 10 cm* vody. Nalezeno volné 
kyseliny fosforečné — 7009; a CaHPO, — 10009. 


14 Julius Stoklasa 


Preparat D. 
P,O0; (ve formě CaH,(PO,), . H,O) 55-969, 
P203(ve, forme BOJE) 120 
GA" (A1 K RC DAP 2154, 


Poměr 1:75, 4 gr preparatu smíseny se 300 cm? vody. Roztok: 
byl čirým. Nalezeno původní množství volné kyseliny fosforečné. 


Poměr 1:50. 4 gr smíseny se 200 cm* vody. elozen volné 
kyseliny fosforečné 1629; a CaHPO, 1289. 


Poměr 1:25. 4 gr smíseny se 100 cm* vody. Nalezeno volné 
kyseliny fosforečné 3469; a CaHPO, 3109, 


Poměr 1:1. 10 gr smíseno se 10 cm* vody. Nalezeno volné 
kyseliny fosforečné 6699; a CaHPO, 11539. 


Preparat E. 


PO, (ve formě CaH,(PO,), . HO) 56:09, 
P205(ve forme BOJE: 0:56 , 
C402 Roo há os102005 spalo olalé 2200% 


Poměr 1:100. 5 gr smíseno se 500 cm* vody. Roztok byl 
úplně čirým, nalezeno původní množství volné kyseliny fosforečné. 


Poměr 1:75. 4 gr smíseno se 300 ecm* vody. Nalezeno volné 
kyseliny fosforečné 090%; a CaHPO, 0'059,. 


Poměr 1:50. Smíseny 4 gr preparatu se 200 cm* vody. Na- 
ezeno volné kyseliny fosforečné 1469, a CaHPO, 221"/,. 


Poměr 1:25. Smíseny 4 er preparatu se 100 cm? vody. Na- 
lezeno volné kyseliny fosforečné 3:10% a CaHPO, 6009. 


Poměr 1:1. Bmíseno 10 gr preparatu se 10 cm* vody. Nale- 
zeno volné kyseliny fosforečné 736%, a CaHPO, 12689, atd. 


Poznáním povahy rozkladu zříme, že rozpustnost monocalcium- 
fosfatu mění se značně přítomností různého množství volné kyseliny 
fosforečné. Z výzkumů lze stanoviti následující skupiny, které se 
v jistých poměrech nerozkládají. 


O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 15 


Volné kyseliny fosforečné : Maxim. rozpust. při poměru 
4CaH,(PO,), .H,O--H,PO,. .704 9, 1:1 
8CaH,(PO,),.H4,O—- H;,PO,. .352 , 125 


160aH,(PO,),.H,O -H;,PO,. .176 „ 
32CaH,(PO,),.H,O--H,PO,. .087 , 
64CaH,(PO,),.H,O.-- H,PO,. .043 , 
128CaH,(PO,),.H,O--H,PO,. .023 , 
256CaH,(PO,),.H,O-—-H;PO,. .0-108, 
| 512CaH,(PO,),.H,O-——-H,PO,. .0057, 
(1094CaH,(PO,),.H,O -H,PO,. .0021, 


n n n S né 
= 
DI 
Ot 


Rozpustnost monocalciumfosfatů, obsahujících v sobě volnou ky- 
selinu fosforečnou, ve vodě lze vyjádřiti následujícím pravidlem: 


Rozpouštějí se bez rozkladu v tom kterém množství vody tenkráte, 
obsahují-lů v sobě takové množství volné kyseliny fosforečné, jaké 
vzniká při rozkladu čistého monocale'umfosfatu 1). 


! Významná to věta pro posuzování povahy superfosfatů! Nyní 
| nám jasno, proč Erlenmeyer nalezl poprvé poměr 1:100 (již 049, 
| volné kyseliny fosforečné zabránilo rozklad); též pochopujeme nález 
p. Wattenbergsa, Otty a jiných autorů, kteří tvrdili, že se monocal- 
| ciumfosfat snadno rozpouští. Ano, ale jen tenkráte, obsahuje-li v sobě 
-volnou kyselinu fosforečnou. V přečetných zkušebních stanicích ně- 
« meckých, francouzských a anglických stopován poměr rozpustnosti 
superfosfatu a konstatováno, že lze bez obavy rozpouštěti 20 gr 
v 1000 cm? vody. Souhlasím, pokud se tento nález týká superfos- 
- fatů, vyrobených pouze kyselinou sírovou. Jmenovitě rozložené fos- 
faty kyselinou sírovou 50“ Baumé tají vždy značnější množství volné 
kyseliny fosforečné, méně ovšem superfosfaty vyrobené pomocí kyse- 
liny sírové 609 Baumé, — v těchto vždy nejméně 80%, rozpustné 
kyseliny fosforečné nalezá se ve formě monocalciumfosfatu. Disuper- 
fosfaty obsahují velmi často rozpustnou kyselinu fosforečnou pouze 
ve formě mono calciumfosfatu. Přímo po přípravě (fosfaty tající 
10—859, Ca,(PO,), rozkládají se kyselinou fosforečnou 50—559 Bé) 


1) Fáse procesů jsou tyto: 
Poměr 1:1: 

4 CaH,(PO,), . H+O + H;,PO, + HO = 3CaH,(PO,), . H,O + CaHPO,. 2H,0O — 2H;PO, 
3 CaH,(PO,), . H+O + CaHPO, .2H,0 + 2H,PO, — 4CaH,(PO,).H;O + H;PO, + H„O 
Poměr 1:25: 

8 CaH,(PO,), . H,O + H,PO, + HO 7 CaH,(PO,),. H+O — CaHPO, . 2H,O0 + 2H,PO, 
7CaH,(PO,),. H,O + CaHPO, . 2H,O —+ 2H,PO, = 8CaH,(PO,),. HO + H,PO, =- HO. 


16 Jul. Stoklasa: O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 


obsahují disuperfosfaty sice něco volné kyseliny fosforečné, ale tato' 
se sloučí záhy S nerozloženým tricalciumfosfatem. © Rozpouštíme-li 
při stanovení rozpustné kyseliny fosforečné 20 gr disuperfosfatu ve. 
1000 cm* vody, jeví se nám tyto poměry: 


Disuperfosfat se 409; rozpustné kyseliny fosforečné : 
14:18 gr CaH,(PO,), .H,O:1000 cm* vody. 


Disuperfosfat se 359, rozpustné kyseliny fosforečné : 
12:4 gr CaH,(PO,), .H;O:1000 em* vody. 


Disuperfosfat se 309, rozpustné kyseliny fosforečné: 
10:6 gr CaH,(PO,), .H,O : 1000 cm* vody. 


Ve všech těch případech nastane rozklad a nalezneme méně 02- 
pustné kyseliny fosforečné než skutečně v disuperfosfatu se nalezá. 

Zajímavé processy vznikají v půdě. — Superfosfat velmi často 
nahromaděn jest v menší nebo větší kavalky; není-li řádně rozdělen 
v půdě, nastane vždy rozklad při menším působení vláhy než za uda- 
ných poměrů. 

Přítomnost volné kyseliny fosforečné ovšem podmiňuje energii 
rozkladu. 

Čím více volné kyseliny fosforečné superfosfat tají, tém méně 
podléhá rozkladu za působení vláhy. : 

Můžeme se zajisté domnívati, že při menší srážce meteorické, 
neb vlastní vláze půdy nastanou poměry — na př. 1:1— 1:50.. 
V případech takových chová se vyloučená kyselina fosforečná dle cha- © 
rakteru půdy. Dicalciumfosfat ve většině vzniklých reakcí rozptyluje 
a rozpouští vláha v zemi za vlivu organických kyselin. Mohu již nyní 
se vysloviti, ač o thematu tomto bude promluveno v jiné části, 
že v půdách tajících větší podíly hydrátu železitého a železnatého, 
přechází volná kyselina fosforečná v medium kořání rostlinstva méně 
přístupné. 


28 
Einfachster Winkelmesser. 


Vorgelegt von Professor A. Šafařík den 21. Juni 1889. 


(Mit einem Holzschmtt.) 


Hr. J. L. Soret hat kůrzlich (Archives des Sc. phys. nat. 21, 
21) ein winkelmessendes Fernrohr beschrieben, in welchem die eine 
Hálfte der Pupille durch eine halbirte Convexlinse eine auf ge- 
(krůmmter Glasiláche auígetragene Theilung betrachtet, die andere 
| Hálíte ohne Ocular entfernte Objecte durch die Theilung hindurchsieht, 
| und nunmehr beide messend vergleicht. 


Veranlasst durch diese Mittheilung erlaube ich mir eine áhn- 
liche nur noch etwas éinfachere Vorrichtung zu beschreiben, welche 
cich vor nahe 15 Jahren construirt habe, und zwar wórtlich so, wie 
-ich die Beschreibung im Januar 1982 fůr mich aufcesetzt habe. 


Wenn man die Peripherie eines getheilten Kreises durch Rollen 
auf einer Geraden abwickelt, so úbergeht die Kreistheilung in eine 
Lineartheilune, und umgekehrt, wenn man eine in aeguidistante Inter- 
valle getheilte Gerade auf die Peripherie eines Kreises aufwickelt, so 
wird die Lángentheilung zu einer Winkeltheilune. Natůrlich wird 
man im zweiten Falle die Grósse der Intervalle und den Radius des 
Kreises so gegen einander abmessen, dass die Anzahl der Intervalle 
im Kreise eine ganze wird, am zweckmássiesten ein Multiplum oder 
Submultiplum einer der beiden allein gebráuchlichen Kreistheilungen, 
also, wenn der Kreis in Grade getheilt werden soll, 360 oder 400. 


Dies kann wieder auf zweierlei Art geschehen: entweder nimmt 
man den Radius des Kreises als gegeben, berechnet die Peripherie, 
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 2 


18 A. Šafařík 


trást die gefundene Lánge auf, theilt sie in die verlanote Zahl Inter 
valle, und wickelt nun die Theilung auf; oder umgekehrt: man nimmf 
die Peripherie z. B. 360 mm, als gegeben an, construirt einen Kreis 


vom zugehórigen Radius - — 573 mm, und wickelt auf ihn diel! 
Lineartheilung auf. | 
Das zweite Verfahren gestattet gegenwártig, wo billice Linear- | 
theilungen von verháltlich grosser Genauickeit und Feinheit auf Me- 
ball, Elfenbein, Holz und Papier massenhaft producirt werden, in Fil=" 
len, wo es nicht auť grosste“ 
Genauigkeit ankommt, ohne 
Kreistheilmaschine Kreisthei- 
lungen zu improvisiren. 90 
mm aufgewickelt auf einen 
| Kreis von 573 mm Radius“ 
geben einen in Grale ge- 
theilten Ouadranten; 120 pariser Linien auf einen' 
Kreis ven 1146 p. L. 2585 mm Radius einen in 
halbe Grade getheilten Sextanten, 450 mm auf einem | 
Kreise von 5730 mm Radius einen in Zehntelerade * 
getheilten Octanten. Da man durch Federzirkel auch 
ohne Nonius und Lupe den Radius kaum um 0:2 mm 
fehlerhaft auftragen wird, so betrágt der aus dieser 
Ouelle stammende Fehler des ganzen Bogens im 
letzten Falle 1', fůr 19 nur 1'3". i 
Ich weiss, dass dieser Gedanke nicht neu ist; 

der verdiente Behrnauer (geb. 1765 zu Górlitz, © 
gest. als geh. Oberregierunesrath zu Berlin 1831) 
hat ihn (bei Gelegenheit des Prioritátsstreites zwi-. 
schen Liebherr und Reichenbach ůber die Urheberschaft der. 
Reichenbach'schen Kreistheilungsmethode) in seinem Aufsatze: ůúber. 
Theilung astronomischer Kreise (1821, Gilb. Ann. Phys. 68, 417-421) 
bereits hingeworfen, mit den Worten: „Mich důnkt, dass ersteres. 
[Theilung einer Kreisperipherie in eine beliebige Anzahl gleicher 
Theile] werde geschehen kónnen, wenn die Kreislinie als eine Gerade 
abgewickelt und so getheilt wird“. Dagecen ist mir bisher nicht be- 
kannt, dass dieser Gedanke eine praktische Verwendung gefunden. 
chátte. Ich habe denselben im J. 1875 zur Construction eines Ta- 
schenwinkelmessers benůtzt, den ich seitdem auf Reisen immer mit- 
fůhre, und der mir bei Zeichnungen von Gebiresprofilen und Land-- 


I 
$ 


Einfachster Winkelmesser. 19 


| schaften, bei raschen beiláufigen Distanzschátzungen u. s. w. nůtzlich 
| gewesen ist. 
Das erste Exemplar besteht aus einem nicht ganz centimeter- 
icon Brettchen in Gestalt eines gleichschenkligen Dreieckes von 
| nahe 40" Offnuneswinkel, dessen Scheitel etwa 35 mm von der Spitze 
abgeschnitten ist. Die dem Scheitel gegeniber liegende Seite ist ein 
Kreisbogen, beschrieben mit 1146 mm Radius, aus der Mitte der ab- 
stumpfenden Geraden; auf sie ist senkrecht zur Fláche des Brettchens 
ein steifer Cartonstreifen von 16 mm Breite aufgeklebt, der 8 mm 
úber die Fláche hervorrast, und auf dem Innenrande eine Theilune 
(von 1 Theil — 2 mm trást, deren ŠStriche von 5 zu 5 lánger aus- 
| gezogen und beziffert sind, und von einem kleinen Katasterlineal mit 
| Feder und Tinte úbertragen wurden. 
| Auf der stumpfen Spitze des Dreieckes sitzt eine kleine mes- 
singene Diopter mit Spalte von 1 mm DBreite, deren dem Auge zuge- 
wendete Seite, genau úber dem Kriimmungscentrum des Gradbogens 
steht. Die obere Fláche des Brettchens ist geschwárzt, in die untere 
kann nahe dem Augenende ein leichter Griff eingeschraubt werden. Die 
Theilstriche reprásentiren Grade, der Bogen umfasst nur 35%, da man 
durch eine enge Diopter sehend schwerlich einen Winkel von mehr 
als 309 úbersehen kann. Úm die Angulardistanz zwéier Punkte z. 
B. Berogipfel zu bestimmen, sieht man durch die Diopter, brinst 
beide Punkte in Berůhrung mit dem getheilten Rande, den einen 
auf 0%, oder (bei kleinen Winkeln) einen langen Theilstrich náher der 
Mitte, fixirt nun den zweiten und den zugehoricen Punkt der Scala 
blickt rasch zurůck auf den Ausgangspunkt der Scala, um zu sehen, 
ob man das Instrument nicht verrůckt hat, und wiederholt dies, bis 
man befriedigt ist; es ist leicht 0:19 zu schátzen. 

Da Scala und Objekt sehr uneleich weit vom Auge sind, so 
kann man nicht beide zugleich scharf sehen; aber durch die Diopter 
wird der Unterschied der Schárfe sehr vermindert, und durch ab- 
wechselndes Fixiren beider vollig unschádlich gemacht. 


Zur Controlle habe ich einige Šterndistanzen gemessen, indem 
ich die Scala durch eine Laterne schwach beleuchtete. 


čy Ophiuchi . . beob. 9944 ber. 9928' Č—O — 16 


em Ursae Maj.. . . 1022 10-27 + 

«B Ursae Min.. . . 1628 16:39 + 11 

BO Benasi O2 20: 7 — 14 
Mittel. ..— 4. 


2% 


20 A. Šafařík 


(Die Distanzen sind aus den nur auf Bogenminuten gegebenen 
Positionen von Argelanders Uranometria Nova gerechnet, kónnen 
also um 1' von den wahren abweichen; auch ist die Refraktion ver- 
nachlássigt, welche jedoch keinen merklichen Fehler bewirken kann, 
weil ich die Sterne měglichst gleich hoch úber den Horizont wáhlte). 

Auch durch wiederholte Aufnahmen an verschiedenen Tasgen, 
sowie durch Rundmessen im Horizonte habe ich mich úberzeugt, dass 
die Fehler bei kleineren terrestrischen Winkeln in den Zehntelgraden 
bleiben, bei 1009 bis 1509 selten 1% úberschreiten, daher fůr den ge- 
nannten Zweck ohne Belang sind. Ich habe auf diese Weise, indem 
ich gegittertes Papier zum Zeichnen benitzte, rasch Gebiresprofile 


von grosser Treue aufnehmen kónnen, viel genauer als blosses Augen- © 


mass sie liefern kónnte. Wo das Gebirge unmittelbar aus meeres- 
gleicher Ebene aufsteict, wie z. B. die grossartige Kaukasuskette 


gesehen von Wladikawkas im Norden, dort kann man auch Eleva- © 


tionswinkel úber der Ebene nehmen, und in 2—3 Stunden verwickelte 
Gebiregsprofile von 1009 bis 1509 Ausdehnung aufnehmen, welche mit 
Sextant oder Theodolit mehrere Tage Arbeit erfordert hátten, wáhrend 


doch eine Ablesung auf Minuten und Sekunden fůr diese Zwecke 


úberflůssie ist. 


Eine zweite von mir im August 1876 construirte Form meines © 
Instrumentes hat die Gestalt eines flachen Kástehens von 12 cm Lánge, 
(5 cm Dreite, 2:5 em Dicke; von den schmalen Seiten ist die eine © 
kůrzere offen, die ihr gegeniůber liegende hat in der Mitte eine ver- © 
tikale Spalte von 0:8 mm Weite; das Grundbrettchen trást auf der 


Innenseite eine schmale mit dem Radius 1146 mm (von der Spalte 
aus) scharf eingerissene Kreisbogennuth, in welche senkrecht zur 
Bodenfláche ein 2 cm breiter klarer Glimmerstreifen von 7 cm Lánge 
eingeschoben ist, auf den man mit Ziehfeder und Tusche eine Scala 
von 1 d = 2 mm auígetragen hat. Hier sieht man durch die Scala 
durch, und kann sehr scharf pointiren. Wenn man den Krůmmungs- 
radius vereróssert, so kann man schárfer ablesen, schon weil die 
Differenz der Sehweiten fůr Scala und Object abnimmt; aber mit der 
Grósse nimmt die Tragbarkeit des Instrumentes ab. 

Ich will noch zeigen, wie man dasselbe Verfahren wenig modi- 
ficirt benůtzen kann, um das Gesichtsfeld von Fernróhren zu be- 
stimmen. Auf der obern Fláche einer etwa 1 M 20 langen und 
6 cm breiten Latte wurde eine Mittellinie gezogen, in dieser nahe 
dem einen Ende das Krimmungscentrum bezeichnet, und am anderen, 
1 M 1459 vom bezeichneten Punkte, senkrecht zur Mittellinie eine 


Einfachster Winkelmesser. 21 


Millimeterscala aufgeklebt. Eine zweite und etwas schmalere kůrzere 
| Latte ist durch einen feinen Stift auf das Krůmmungscentrum drehbar 
| aufgesetzt, und trágt am freien Ende eine feine Nadel oder einen 
| schwarzen Glasfaden, welcher die Scala streift; auf der oberen Fláche 
r der zweiten Latte sind zwei Y tráger, in die man das Fernrohr lest. 
| Man pointirt ein geeignetes feines Object (Thurmknopf, fernen Blitz- 
' ableiter), und bringt es in Contact mit dem linken, dann mit dem 
| rechten Rande des Sehfeldes, dort wo er von einer durch das Cen- 
| trum gehenden Horizontalen geschnitten wird; die Differenz der Ab- 
| lesungen gibt den Durchmesser des Feldes, dieser multiplicirt mit 
| der Vergrósserung den Winkel am Auge. Man misst hier den Sinus 
| statt des Bogens, aber der Unterschied ist fůr die hier in Betracht 
| kommenden Gróssen verschwindend. Bei obigen Dimensionen ist 1 mm 
| der Scala — 3' Bogen. Hátte man z. B. den Radius des Šehfeldes 
| zu 23 mm gemessen, so findet man 7 als Sinus — 199009" als 
Bogen 1990'06". 

Diese Bestimmungsweise hat von der gewóhnlichen aus der 
| Durchgangszeit von Aeguatorealsternen das voraus, dass man keiner 
- Uhr und kůnstlichen Beleuchtung bedarf, und weder von der Heiter- 
- keit des Himmels noch von der Festigkeit der Aufstellung resp. vom 
| Winde abhánst. Da man 0-1 mm = 03' Bogen schátzen kann, und 
mehrere Einstellungen machen kann, so wird man im Mittel stets 
| auf U sicher sein, was vóllig ausreicht. 


Bogar eine rasche approximative Messung der Vergrósserung 
ist auf diese Weise móglich, indem man mit einem Auge durch das 
Okular ohne Fernrohr nach dem Horizonte sieht, mit dem anderen 
Objekte bemerkt, welche beide entgegengesetzte Ránder der projicirten 
hellen Kreisfláche tangiren, und nun deren Angulardistanz mit dem 
Instrumente bestimmt. Die angulare Weite des Ocularfeldes dividirt 
durch jene des Fernrohrfeldes ist die Vergrósserung, natůrlich we- 
niger genau als mit dem Dynameter, aber immer noch weit genauer 
als die meisten Angaben von Vergrósserungen, die man mit Fern- 
róhren zu erhalten pflegt. 


Ein schónes kleines Fernrohr eines renommirten Optikers ergab 
auí diese Weise Fernrohrfeld 1937, Ocularfeld 479, Vergrosserung 
47: 1037" — 289; dynametrisch fand ich die Vergrósserung 292; 
der Verfertiger hatte sie zu 40 taxirt. Natůrlich ist man nicht ge- 
bunden den Radius so zu wáhlen, dass 1 mm einer runden Zahl 
Winkeleinheiten entspricht, es ist dies nur beguem. Nimmt man im 


29 A. Šafařík, Einfachster Winkelmesser. 


letzten Beispiele den Radius der Theilung = 1 M 100, so wird 
h(DA98 nam 
= 0 7 31. 
Der sprachlich richtige Name fůr das neue Instrument wáre 
Goniometer; da derselbe schon verbraucht ist, so habe ich das In- © 
strument (etwas barbarisch) fůr mich als Angulometer bezeichnet, 
Man kann es exacter und eleganter machen, z. B. die Scala auf einen 
Aluminiumstreifen auftragen, und die Bodenplattě von Mahagoniholz 
machen; aber ich zweifle, dass ein solches mehr und bessere Auf- 
nahmen liefern kann, als mein unansehnliches erstes Exemplar, das 
ich in etwa zwei Stunden aus einem Fichtenbrettchen und einem 
Cartonstreifen zu Stande brachte. 


1 mm 


3. 
O poměrech pohlaví při konopí Cannabis sativa L. 


Předložil prof. dr. Frant, Sitenský dne 21. července 1889. 


Stručnou tuto podati chci zprávu o výsledcích jednoho z pokusů, 
| konaných mnou v letech posledních na botanické zahradě při vyšším 
| hospodářském ústavu v Táboře. 

| Pokusem, o němž tuto promluviti chci, hleděl jsem vyšetřiti 
| podmínky tvoření se různého pohlaví při konopí. Pohnutkou mi ku 
| pokusu byla zajímavost jeho ve směru čistě vědeckém, a při možném 
I — jestli vůbec možném — rozřešení záhady pokusem tímto i důleži- 
| tost jeho ve směru praktickém. Jeť známo, že pěstuje hospodář konopí 
| předně pro vlákno a za druhé, že je pěstuje pro semeno *). Ač pak 
| sémě vypěstovati chtěje, řídčeji a v řadách dále od sebe vzdálených 
! je vysévá, a pěstuje zase konopí na vlákno, houšť je seje, nečekaje 
| se sklizní, až mu každé zrnko uzraje, nýbrž klidí je již, když první 
| zrnka uzrála, — předce by to hospodář raději viděl, kdyby se mu 
© v obou případech pěstování urodilo samičích rostlin co nejvíce. Kli- 
I dilť by pak vedle vlákna i hojnost semene. "Tu okolnost pak, že 
vlákno z rostlin samčích jemnější bývá, než ze samičích, by vzhledem 
| k tomu, že ho bývá i méně, hospodář již oželel. 

| I bylo by to tedy již s praktické stránky užitečno, kdyby bylo 
| možno nalézti podmínky ty, za nichž se vytváří semena, z nichž vy- 
| růstají rostliny samičí, k jichž vypěstování by pak čelila snaha hospo- 
| dářova. Leč vyšetření podmínek, za nichž se děje zrůznění pohlaví 
| v potomstvu téže rostliny dvoudomé, bylo by u každé takovéto rostliny 
| velice zajímavo i ze stanoviska čistě vědeckého. I bádali proto již mnozí 
-o tom, v čem asi toho příčina, že se vytvoří to či ono pohlaví, kdy 
| asi ono zrůznění pohlaví nastává. Bádali o tom zoologové i botani- 
| kové. Byli to hlavně Leukart, Ploss, Born, Pflůger, Gries- 
| heim, Wilkens, Vejdovský, nejvíce však Důsing, kdož o va- 


*) Slova sémě užívám tu jako pars pro toto na místo jména plodu „nažky, 
oříšku.“ 


DN, Frant. Sitenský 


osa A 


jíčku a vlivech na tvoření se pohlaví u živočichů konali studia a ve-|. 


řejnosti větších nebo menších o výsledcích studií svých podali zpráv. | 
O vlivech v tvoření se pohlaví u rostlin dvoudomých psali | 
vedle Důsinga*“) hlavně Hoyer**) a Fisch***). 


Neníť úkolem stručného pojednání tohoto, citovati náhledy všech, 


o předmětu tomto, dotknu se tu jen náhledů posléze jmenovaných, 


těch totiž, kdo o otázce této jenom ze stanoviska botamického pojedno- 
vali. Z rostlin vzali pozorovatelé tito ku pokusům těmto hlavně ko- © 


| 
| 


nopí (Cannabis sativa) a bažanku (Mercurialis annua). 

Fisch, jenž konal pokusy s konopím Duryňským, shrnuje vý- 
sledky pokusů svých v slovech následujících : 

1. Poměr pohlaví při konopí jest konstantní, takže na 100 žen- 


ských rostlin připadá asi 64:84 mužských rostlin; úchylky od tchoto © 


pravidla neobnášely nikdy více než 55%. 

2. Potomstvo jediné ženské rostliny ukazuje týž poměr. 

9. Zevní vlivy na klíčení semene a na vývoj rostliny neruší 
poměr pohlaví. 

4. I jediná rostlina rodí za různých poměrů semena v tomtéž 
procentovém poměru. 

5. Na téže rostlině tvoří se semena v příčině zrůznění pohlaví 
tak, že z počátku převládně vytváří se semena samičí, později samčí 
a Samičí ve stejném množství. 

Výsledky tyto souhlasí s výsledky pokusů Hoyerových, jenž 
před Fischem konal pokusy s Mercurialis annua a později s Can- 
nabis sativa „odrudou Oberlándskou“ a jemu vlastně přísluší zásluha, 
že on první ukázal na to, že poměr individuí samčích a samičích 


u rostliny dvoudomé jest konstantní, i když podmínky, za nichž vy- | 


rostla, byly různé. Důsine rozšířil náhledy ty na tvorstvo vůbec, 
tvrdě, že nehledíme-li ku schopnosti tvorstva uzpůsobiti se poměrům 
životním, že jest stálý a určitý poměr pohlaví u dvoudomých orga- 
nismů, ten že jest jich vlastností, již si v boji za život byli osvojili. 

Fisch rovněž uznává tuto konstantnost poměrů pohlaví, 1 on 
uznává, že může při ní nastati kolisání v různých podmínkách po- 
třebám různým vyhovujících, ale má za to, že třeba to mnoholetým 
pozorováním zjistiti. (Cesty, jimiž se oba pozorovatelé brali, byli si 


*) Důsino: Regulierung des Geschlechtsverháltnisses bei der Vermehrung 
von Menschen, Thieren und Pflanzen. Jena 1884. 
**) Hoyer: Ueber das Zahlenverháltniss des Geschlechtes. 1886, Landw. Pr. 
***) Wisch: Ueber Zahlenverháltnisse des Geschlechtes bei Hanf. Ber. d. 
deutsch. bot. Gesell. 1887. 


i 
'| 
] 
1 
i 


: 


| 
| 


d 


: 


j 


O poměrech pohlaví při konopí Cannabis sativa. 25 


podobné, i ve výsledcích obou celkem shoda dosti značná, a difference 
| v nich jen nepatrné. 
Aniž bych o pokusech Fischových byl věděl, poněvadž dříve 
| ještě, než on výsledky pokusů svých uveřejnil, konal jsem i já v letech 
1886., pak 1888. a letos (1889.) pokusy s konopím. Pohnutky k nim 
| uvedl jsem z předu pojednání. 
Neboť být bych byl měl mnohou o věci této domněnku za pře- 
| konanou, (na př. že by různá velikost semene již zrůznění pohlaví 
I předem označovala, nebo že by různé stáří semene mělo vlivu v po- 
! hlaví), myslil jsem předce, že by snad jiné okolnosti, větší nebo menší 
| množství živin v půdě a podmínky, jež by přijímání živin těch rost- 
| lině znesnadnily, anebo znesnadniti mohly, mohly míti vlivu na po- 
I hlaví, že by snad delší nebo kratší vegetační doba, snad i doba 
opylení a na to následujícího zúrodnění, že by snad i odruda různá 
| mohla vlivu míti na vývin toho kterého určitého pohlaví. A v těchto 
| domněnkách utvrzovaly mne i výsledky bádání Wilkensových“), 
| jenž ze statistických dát u koní, hovězího dobytka a ovcí tolik pra- 
1 vděpodobného zjistil, že matky dobře živené poměrně více ženských, 
I špatně živené matky poměrně více mužských mláďat rodívají. — Prů- 
| během pokusů svých však přišel jsem ku přesvědčení, že veškeré 
| ty okolnosti a vlivy výše jmenované jsou v příčině zrůznění pohlaví 
| lhostejné, a ku domnění že asi v zúrodnění, ve způsobu a výsledcích 
| pohlavního aktu samého sluší hledati počátek a příčinu zrůznění po- 
| hlaví, v němž vládne zákonitost, na niž mohou asi jen nepatrný vliv 
| míti okolnosti zevnější a nahodilé. Že by snad teprve později určilo 
se pohlaví, když semeno v rostlinu vzrůstá, tomu těžko věřiti. 

Stůjž tuto stručné vylíčení pokusu mého a jeho výsledků dosa- 
vádních, jichž uveřejnění i po publikacích Fischových a Hoye- 
rových, nehledě k jinému již proto by snad mohlo býti zajímavé, 
že konáno bylo s jinou odrudou totiž s konopím čínským. 

Pokus byl dosud opakován po 3kráte v půdě těžší původem z ruly 
biotitové, dosti hluboké i živné. Prvním rokem zvoleno bylo k tomuto 
účelu místo výslunné, místo i půda humosnější, po bramborách. Druhým 
rokem vyseto konopí na místo velice humosní, poněkud stinné, před 
tím po leta trávou porostlé a třetím rokem vzata byla ku pokusu 
část pole zkušebného s půdou téžší hlinitopísčitou, na půdu stejného 
původu navezenou, oproti půdám při pokusech obou dřívějších méně 
humosní, za to však hlubší. 


*) Untersuchungen úber das Geschlechtsverháltniss und die Ursache der Ge- 
schlechtsbildune bei den Hausthieren. Landw. Jahrbůcher. 1886. Heft 3 u. 4. 


26 Frant. Sitenský 


Pěstováno bylo konopí obvyklým způsobem: 

Na podzim bylo místo v obou prvních letech hluboce zryto, 
chlévskou mrvou pohnojeno, z jara zryto znovu, a počátkem května 
za sucha bylo seto. Šemeno bylo zaseto poprvé hloub; do hloubky 
asi 5, po druhé do hloubky as 4 a po třetí do hloubí as 3 cm řídce 
v řadách asi 40 cm od sebe vzdálených. Semeno k prvnímu pokusu 
koupeno od firmy Wolíner a Weiss z Vídně, po am a po třetí 
užito ono z prvého vypěstované. 

Ač vzešlé z vysetého semene rostliny nebyly od sebe ;všude 
stejně vzdálené a někdy i těsně u sebe 2 rostliny stály, nenechal 
jsem předce konopí to protahati, poněvadž jsem přirozený poměr 
číselný samiček a samců porušiti nechtěl. Snadnoť by mohly ry- © 
chleji se vyvíjející štíhlejší samčí rostliny při protahování odstra- 
něny, více a spíše, než volnější z počátku ve vzrůstu samičky. (To že 
činil Fisch, aby rostlinám více světla zjednal, v tomto ohledu mohlo 
přesnosti číselných dát jeho býti na závadu.) 

Když konopí dorostlo výše 1 dm, bylo okopáno, i vyvíjely se 
statné rostliny nejsouce rušeny plevelí, která byla od počátku pilně 
pletím odstraňována. I dorostly na půdě nejhumosnější a nejhlubší 
výše až i skoro 3 metrů, na půdě méně humosní výše 1';,—2 metrů. 

Abych obdržel semeno k setí pro příští dobu a uchránil je před 
zrnozobým ptactvem, o to pečoval živý krahujec, druhým rokem po- 
štolka, třetím rokem pálená sova na poli tom na místě vyvýšeném 
připoutaná. 

Při sčítání rostlin, jež jsem sklidil, přesvědčil jsem se 0 vý- 
sledcích následujících: 

Prvním rokem připadlo na 100 rostlin samčích 120 samičích, 
Druhým » " » » » » 135 h) 
mřetím k 6 129 ě 

Srovnám tyto lela : elle, Hoyerovými a Fi- 
schovými. 

První pracoval s konopím Oberlándským, i připadlo mu na 
100 samčích rostlin 11251 samiček, Fisch s konopím Duryňským 
a jemu připadlo na 100 samčích rostlin 15423 rostlin samičích. (Tuto 
větší summu samiček Fischových zachtělo by se mi skoro přičísti na 
vrub protahování jeho mladého konopí, při čemž asi odstraněno samců 
více než samiček.) 

Zdá se vskutku, že celkové shody cifer těchto, jež ani jiné vla- 
stnosti půdy, ani různá hloubka setby, ani podnebí různých krajin, 
v nichž pokusy tyto byly konány, neruší, svědčí tomu, že tu jest 


i 


| 


0 poměrech pohlaví při konopí Cannabis sativa. 27 


jakási zákonitost v číselném poměru mezi obojím pohlavím. Leč jest 
tento poměr stálý tak vždy a všude? Není převaha samičích rostliu 
| snad tím vyvolána, že rostliny samčí spíše k zahynutí v nejútlejším 


mládí nakloněny jsou, jsouce povahou svou slabší, štíhlejší, útlejší 


SO 


| než statnější, zelenější, svěžejší a proto záhubě více vzdorující 
| rostliny samičí, jichž snad již proto vždy; více) bývá než samčích 


rostlin ze semena vysetého. 

A je-li taková zákonitost, tož zajisté, že musí počátky a příčiny 
její hledány býti již při zúrodnění samém. Prášivý a nikoliv lepkavý 
pyl větrem do květů samičích zanešený, jak jsem často měl příle- 
žitost pozorovati nestejnou měrou dostává se na blizny květní rostlin 
samičích. Na jedné z nich lpí zrnko pylové jediné, na jiné lpí jich 
více. Pylová však zrnka nejsou všechna stejně veliká. Jedna jsou 
větší, jiná poněkud menší. Jest resultat opylení v případech těch vždy 
stejný? Jest to pro pohlaví budoucí rostliny ze semene jež zúrodněním 
tímto povstati má, lhostejno, v jakém poměru má se guantum zúro- 
důující hmoty samčí ku obsahu buněk vaječných, tedy ke guantu 
hmoty samičí? Neplatí tu něco podobného tomu, co při vajíčku živo- 


- čišném někteří badatelé tuší, že převládá-li hmota samičí při zúro- 


dnění nad samčí vytváří se zárodek samičí a naopak, převládá-li pak 
hmota samčí nad samičí že zárodek zplozený jest pohlaví samčího ? 

Máli zúrodnění to vliv takový, že se buňka vaječná jenom ná- 
sledkem zúrodnění dále vyvíjeti, vzrůstati a tvar rostlinný repro- 
dukovati může, na němž se zrodila, tož zajisté při něm již i děje 
se, že na rostliny dvoudomé již při zúrodnění popud se dává k tomu, 
má-li býti rostlina ze zárodku vzešlá samčí anebo samičí. Čímť stává 
se vaječná buňka schopnou dalšího vývoje? Jen tím, že přijala zúro- 
důující hmotu z nucleinu láčky pylové, i nemůže tu předce roz- 
množení hmoty bunky vaječné hmotou touto nově přijatou býti jedno- 
stejné, ať si přistoupila tato nová hmota zúrodňující v poměru jakém- 
koliv. Jsouť ovšem náhledy, že není toto obohacení hmotou, toto 
rozmnožení hmoty, vinou zúrodnění, nýbrž že to jest přivedení hmotě 
buňky vaječné toho, co jí scházelo, dodání jí jakéhosi dráždidla, 
jehož k dalšímu vývoji nezbytně potřebuje. Avšak kdybychom i měli 
zúrodnění jen za pouhé podráždění, jímž buňka vaječná tak podivně 
reaguje, že z toho nový zvláštní vzrůst povstává, tož může býti i jest 
zajisté i v tomto podráždění možný různý jeho stupeň, jímž možno 
vyvolati snad různý produkt, samčí anebo samičí. O tom však lze jen 
uvažovati, to sledovati a pozorováním zjistiti, zdá se mi býti skoro 
nemožným. 


4. 


Plantae novae bulgaricae. 


Auctore dr. J. Velenovský. Praes. die 5. julii 1889. 


In universa flora bulgarica systematice deseribenda oceupatus, 
guod opus proximo jam anno confecturus et ipsum per se in lucem 
editurus sum, anno vertente complures novas et notatu dignas species 
plantarum inveni, guarum partem primam hoc loco breviter descrip- 
tam prodo. Plurimas complectebatur plantarum collectio, guam stu- 
diosissimus rerum bulgaricarum investigator et amicus meus dilec- 
tissimus, H. Škorpil, autumno anni superioris ad me miserat. Plantae 


caeterae hujus collectionis in stationibus novis lectae et in Bulgaria © 


nondum observatae in majore opere, cujus Supra mentionem feci 
vulgabuntur. 


Corydalis balcanica sp. n. 


Tubere solido globoso, caule recto sguamifero, foliis alternis 
ambitu rotundato-triangularibus biternatim sectis, segmentis 22 lacintas 
J lineares vel lineari-lanceolatas acutas partitis, pettolo limbum aeguanit 
vel eo multo breviore, racemo fructifero erecto laze paucijloro, bracteis 
late cuneatis vel cuneato-rotundatis č lacinias lineares saepegue 
dentatas profunde incisis, floribus pallide luteis petalis internis apice 
brunneis, calcare recto apice acuto, siligua lanceolata pedicellis sublon- 
gioribus suffulta. 

In lapidosis excelsis montis Vitoša legit Škorpil. 

Caulis 10—16 cm longus, in medio foliatus, laciniae foliorum 
1—2 mm latae, folia glaucescentia interdum brevissime  petiolata 
ad racemum approximata et in bracteas sensim abeuntia, bracteae 


semper profunde incisae laciniis anguste linearibus, flores a 


sime 5—8, calcar rectum apice evidenter acutatum. 

C. solida Sm. medium tenet inter C. slivenensín Vel. et C. bal- 
canicam Vel. Ouomodo differant C. depauperata Schur et C. decipiens 
S. N. K., guas Schur in Transsilvania indicat, e descriptione dis- 


l 


Plantae novae bulgaricae. 29 


cernere negueo. Simkovič (Fl. Trssilv.) utrangue contrahit cum 


C. solida, 


Papaver rumelicum Vel. 


Caule dBienn? erecto angulato-sulcato tota longitudine longe 
patenti-hirsučo parce ramoso, pedunculis erectis longis patenti-hirtis, 
foliis olaucescentibus učringue patenti-hirsutis, mis elongatis rosulatis 
longe petiolatis, petiolis limbo brevioribus tenuibus basi in vaginam 
latam abruptim dilatatis, superioribus breviter petiolatis elongatis, 
omnibus bipinnati-partitis, segmentis oblongis pinnati-partiiis vel pin- 
nati-sectis lobis lamceolato-ovatis acuminatis apice setifleris margine 
revolutis, rhachiťde omnino exalata, sepalis ellipticis setosis, petalis 
coccineis basi nigro-maculatis, filamentis filiformibus apicem versus 
sensim attenuatis, capsula obovata, disci lobis 7—l4nis superin- 
cumbentibus. 

Prope Šliven legit Škorpil. Folia inferne 7— 9 cm longa, su- 
perne 4—6 cm longa et 2—3 cm lata, caulis 30—40 cm. 

Capsulae forma, disco et floribus accedit ad P. Rhoeadem L., a guo 
tamen radice duro evidentur bienni, foliis rosulatis regulariter 
bipinnati-fidis, laciniis parvis brevibus latis dignoscitur. Folia P. 
Rhoeadis sunt multo minus divisa rhachide semper late marginata in 
laminam sensim abeunti. Erronee confudi formas P. dubů L. cum 
P. rumelico. 


Cardamine Škorpili Sp. n. 


Perenms, estolonosa, foliis rosularum junioribus minute puberulis 
exceptis glabra, caule sat crasso erecto subsenifolio paulo supra bastn 
in ramos longos strictos důviso, foliis inferioribus breviter petiolatis 
pinnatis 5—7 jugis, foliolis pettolulatis rotundatis grosse et sat profunde 
crenatis terminali paulo majore, superiorum sessilium non auricula- 
torum foliolis 3—5 jugis oblongo-linearibus vel lanceolatis denticulatis 
vel subintegris terminali paulo majore, racemis elongatis multiforis, 
petalis albis oblongo-cuneatis calyce duplo longioribus, siliculis erectis 
pedicellis aeguilongis vel brevioribus flores non superantibus lineari- 
bus, funiculis tenuibus, stylo latitudine siliguae longiore, antheris 
Gnis luteis. Floret junio. 

In pratis alpinis montis Vitoša legit Škorpil. Caules 25—40 cm, 
foliolum terminale foliorum radicalium 6—8 mm diam., foliola supe- 
riorum 6—11 mm longa et 2—4 mm lata, ffores 6—7 mm longi, 
siligua 2—3 cm longa. 


30 J. Velenovský 


Speciem hane cum nulla europaea vel orientali conjungere, 
possum. Affinis est C. silvatiecae Link. et C. pratensí L., prima tamen. 
differt indumento ciliato vel hirto, caule graciliore, floribus duplo. 
minoribus, siligua pedicello nunguam breviore flores longe superanti,. 
radice annua. €. pratensis statura similis praeter foliorum formam. 
aliasgue notas floribus multo majoribus a nostra discrepat. (. silva- 
čicam indicat Pančič in saxosis sub monte Čeder et in Fl. serb. 
pag. 139 eandem speciem perennem dicit. Non vidi has plantas, sed. 
utrague cum nostra identica esse posset. 


Alyssum pulvinare sp. n. 


Perenne, rhizomate lignoso rosulas caulesgue florentes plurimos 
pulvinari-confertos proferenti, rosulis brevibus foliis integris oblongo- 
spathulatis obtusis dense confertis densissime molliter canescenti-stellatis | 
constantibus, caulibus floriferis sťmplicibus e basi ascendenti erectis. 
2—3 plo longioribus foliosis unacum foliis lineari-elongatis inflores- © 
centiague praečer indumentum stellatum půlis longis patulis bifurcis 
obsitis, silieula oblongo-elliptica apice paulisper vetusa comvexo-inflata | 
stylum subaeguamti pedicello stricte patenti subdreviore indumento mol- 
liter stellato crebre vestita, loculis biovulatis, seminibus compressts la- 
tvuscule alatis. Floret junio, julio. 

In rupestribus calcareis supra vicum Konjovo. Legi a. 1887. 

Caules 10—13 cm, rosulae 2—5 cm altae, earum folia 1 cm. 
longa et 2—2"/, mm lata, fol'a caulina 1"/, mm longa et 1*|,—2 mm 
lata, silicula 4 mm longa et 2",—53 mm lata, semina 1'/, mm diam.. 

Planta densissime pulvinari-caespitosa, rosulis argyreo-canis 
dense foliosis sat decora. Congruit cum nulla specie e grege A. mon- - 
tant L., guamguam plures orientales in Botsstert FI. Or. enumeratae 
maxime affines videntur. © 


Alsine bulgarica sp. n. 


Perennis, densissime caespitosa, foliis rosulatis elabris viridibus 
setaceo-linearibus convoluto-bisulcatis trinerviis acutissimis faleatis, 
caulibus floriferis saepius pumilis apice conferte corymboso-multifloris, 
inflorescentia sparse glandulosa, pedicellis calycem aeguantibus vel 
eo brevioribus, calycis bast truncati segmentis ovatis breviter acutatis 
vel fere obtusis anguste membranaceo-marginatis externís multinerviis 
internis 5—Tnervůs, petalis ovatis calyce paulo longioribus, capsula © 
calycem subaeguanti, seminibus tenuissime rugulosis. Floret julio. 


Plantae novae bulgaricae. al 


In saxosis alpinis montis Vitoša et montis Balkan supra Šliven 
(Škorpil). 

Valde affinis A. falcatae Grsb. Spicil. I. p. 200 (non A. re- 
curvae Whlnb.) et cum ea ulterius comparanda. Differt rhizomate non 
erasse lignoso, caulibus foriferis pumilis (5—7 cm), sepalis latioribus 
brevius acutatis multinerviis, infforescentia conferta, foliis brevioribus. 


Alsine Škorpili Sp. n. 


Perennis, dense caespitosa, foliis in rhizomate dense rosulatis 
rigidis vix falcatis anguste linearibus obtustuseulis laevibus triguetris 
margine serrulatis dorso nervo erasso duobusgue marginalibus orassis 
percursis, caulinis brevioribus, eaulibus floriferis ad nodos incrassatis 
fere a bast dichotome úteratim divisis pluriflovis fragilibus, inflorescentia 
dense glanduloso-viseida, pedicellis flores subaeguantibus, calycis seg- 
mentis breviter lanceolatis fere obtusis anguste membranaceo-margi- 
natis nervis tribus elevatis percurvsis petalis multo brevioribus, capsula ? 

In saxosis declivium montis Balkan supra Sliven legit Škorpil. 

Folia inferiora 5—10 mm longa et "'/„ mm lata, calyx 3 mm 
longus, caules floriferi 3—5 cm. 

Ex affinitate A. vernae Bartl., rigiditate foliorum, caulibus fra- 
gilibus, indumento inflorescentiae praesertim insignis. Accedit ad A. 
junýperinam Fnzl, sed haec statura robusta, foliis multo majoribus 
duris spiniformibus, floribus elomeratis majoribus, sepalis longe acu- 
minatis prater alia longe discedit. 


Cytisus Jankae sp. n. (C. pygmaeus Vel. 1886.) 


Suffruticosus, pumilus, adpresse sericeo-canescens, caulibus foliosis 
tenwbus gracilibus pumihs erectis e basi lignosa numerose egredien-: 
tibus, petiolo foliolum subaeguante vel eo sublongiore tenui, folioles 
linearwbus vel lineari-spathulatis obtusiusculis, Horibus dreviter pedi- 
cellatis 2—4mis ad apicem caulium fasciculatis foliis summis paulo 
longioribus, calycis adpresse sericei labio superiore breviter bidentato 
plus duplo breviore, labio inferiore in dentes tres lanceolatos ad 
medium fisso, corolla pallide lutea, vexillo extus dense adpresse se- 
riceo, legumine sericeo oblongo recto calyce viz duplo longiore. Floret 
julio, augusto. 

In argillosis cretaceis apricis collis Golem Jug prope Razgrad. 
Legi a. 1885. 


S ZAM J. Velenovský 


Caules 8—10 em, foliola 1 cm longa et 2—2', mm lata, legu-. 


men 1'/, cm long. et 5 mm lat., flos totus 1", cm. 


Ex affinitate C. austriací L. et C. pygmaet WId., posteriorem © 


praesertim statura aemulans, ab eo tamen ramis erectis tenuibus, 
indumento, foliolis angustis utringue densissime sericeis, vexillo se- 


riceo, legumine adpresse sericéo nec lanato bene distinguitur. Species. 
nostra primo aspectu Argyrolobio Linnaeano simillima! Proxima spe- © 


cies est C. Tmoleus Boiss. asiaticus, sed hic (e descriptione) ramis 
elongatis prostratis, indumento rariore discedit. 

CI. V. de Janka, scrutatori forae orientalis meritissimo, speciem 
hanc dedico. 


Orobůs Škorpili sp. n. 


Perennis, rhizomate stolomfero longe repenti. tenuč nec filipen- 
dulino nec nodoso-incrassato, caulibus ascendentibus superne modice 
alatis glabris vel parce pilosis foliosis simplicibus, foliolis molliter 
půosts laete výridbus subtus nitidis 2—8 jugis, čnfertoribus oblongo- 
lanceolatis et oblongo-ellipticis supertoribus oblongis, omnibus basi api- 


cegue modice attenuatis mucronatis approximatis, rhachide supert- 


orum exalata, stipulis semisagittatis petiolo 2—3plo longioribus parte 
superiore ovato-lanceolatis vel lanceolatis puberulis, pedunculis erectis 
late 3—6floris folium semper superantibus, floribus nutantibus, pedi- 
cellis tubo subbrevioribus, calycis dense pilosi rarius glabrescentis ore 
valde obligut basi gibbosi dentibus superioribus drevissímis conver- 
gentibus caeteris e bast latiore lneari-acuminatis vexillů ungue brevi- 
oribus tubum subaeguantibus, corolla violaceo-rosea, vemillt glabri 
lamina ungue breviore, stylo apice sensim dilatato, legumine? Floret 
julio, augusto. 

In graminosis siccis et lapidosis regionis alpinae montis Vitoša. 
Legi a. 1885. 

Caulis 15—25 cm, foltola foltorum superiorum 2—2"|; em longa 
et 6—9 mm lata, inferiorum breviora, petiolus cum rhachide 1—2 cm 
longus, corolla 13—15 mm longa. 

Rhizomate tenui repenti tuberibus tamen carenti staturague 
O. tuberoso L. affinis. Haec species e copia speciminum a me com- 
paratorum ab O. Skorpilť semper dignoscitur: glabritie, foliolis re- 
motis glaucescentibus subtus opacis lineari-elongatis inferioribus su- 
perioribus semper tenuioribus, rhachide unacum petiolo longiore, 
stipulis minoribus, pedunculo folium subaeguanti 2—4floro, calyce 
olabro latiore ore parum obliguo, dentibus calycinis superioribus ma- 


E 


Plantae novae bulgaricae. 33 


1 joribus, inferioribus lanceolato-linearibus unguem vexilli aeguantibus, 
(lamina vexilli unguem aeguanti. O. alpestris WK. secundum de- 
'seriptionem et icones differt: glabritie, foliis opacis, racemo subbi- 
'loro, vexillo margine minute piloso-ciliato. Color foliorum, calyces 
let lores sat numerosi magis revocant O. vernum L. et O. flaccidum 
Rad. specifice autem diversissimos. Štyli forma convenit cum ea 
10. verni, tuberost etc. 


Trifolium orbelicum sp. n. 


i Perenne, glabrum, caulibus tenuibus longe repentibus radican- 
| tibus parce foliosis, foliis tenuiter et longe petiolatis, foliolis rotun- 
| dato-obovatis minute serrulatis subsessilibus, stipulis scariosis a basi 
| latiore subulato-attenuatis, pedunculis erectis axillaribus folio multo 
| longioribus, capitulis subglobosis, pedicellis defioratis deflexis tubum 
| calycis subaeguantibus, calycis glabrescentis scariosi corolla aZbo-fla- 
| vescenti demum nigro-špadicea trůplo brevioris Snervií dentibus e basi 
| latiore sensim subulato-attenuatis čubo brevé plus duplo longioribus, 
| leoumine sessili lineari obtuso 3—4spermo. Floret julio, augusto. 

| In graminosis excelsis cacuminis montis Vitoša. Leci a. 1887. 
| Caules 5—12 cm, foliola 5—7 mm longa et £4—5 mm lata, pe- 
| dunculus 10—12 cm, capitulum 22 mm diam., corolla 1 cm longa, 
| calycís tubus 1—1"|, mm longus (1). 
| Certissime species bona. Ab affini T. repent? L. eximie differt 

florum colore, corolla dimidio majore, vexillo latiore calycem multo 

| superanti, calycis tubo tantum Šnervi (nec 1Onervi ut in T. repenti) 
| brevissimo, capitulo magis laxifloro, foliolis minoribus, caulibus te- 
| nujoribus remote foliosis et longe simpliciter repentibus. 


Trifolium pseudo-badium sp. n. 
(T. badium Paně. et Vel. olim.) 


Perenne, parce adpresse hirtum vel subglabrum, rhizomate foli- 
orum rosulas paucas caulesgue floriferos saepisstme solitarios erecto- 
elatos parce foliosos basi paulisper ascendentes edenti, foliolis oblongo- 
ellipticis subsessilibus basi excepta minute denticulatis apice inter- 
dum paulisper retusis, petiolis foliorum inferiorum stipulis 3—4plo 
loneioribus, superiorum stipulis sublongioribus, stipulis inferioribus 
lineari-elongatis longe subulato-attenuatis superioribus lneari-lanceolatis 
sensím acuminatis, capitulis ad apicem caulis 1— Snis tandem globoso- 


Tř. mathematicko-přírodovědecká, 3 


| 
; 


34 J. Velenovský | 


ellipsoideis pedunculis foléo 2—3plo longtoribus adpresse albo-hirtiss 
erectis suffultis, pedicellis tubo calycino subaeguilongis, dentibusy 
lineavi-subulatis rectis supertorobus tubo aeguilongis vel sublongioribus 
inferioribus tubo 3—4plo longioribus, corolla aurantiaco-fusca tandem! 
spadicea calyce triplo longiore, vexillo elevatim plicato-sulcato ob-, 
ovato-oblongo dorso convexo, stipite leguminis brevissimo, stylo le-, 
gumine 4plo breviore. Floret julio, augusto. | 

In pratis alpinis humidis montis Vitoša freguens (legi a. 1885), 
montis Čeder et Midžor (leg. Pančič). 

Caules 28—35 cm, petioli infer. 8 em, foliola 1"/,—2 cm lonsa 
et 19 mm lata, corolla 7—8 mm longa, pedunculi 5—6 cm. 

Species facie T. badio Schreb. similis, hoc tamen dignoscitur; 
caulibus humilioribus crebrius foliosis saepe pluribus e rhizomate,. 
petiolis inferioribus stipulis 1—2plo longioribus, stipulis inferioribus. 
lanceolato-acuminatis superioribus obligue ovatis breviter acutatis,. 
pedunculis folio subaeguilongis, dentibus calycinis superioribus tubum © 
subaeguantibus vel eo brevioribus inferioribus tubo duplo longioribus.. 


Daucus ponticus sp. n. 


Annuus, setuloso-hirtus, caule tenuž a bast divaricatím ramoso, 
foliis ambitu oblongis in lacinias oblongo-lineares breves integras et. 
2— 3fidas bipinnati-sectis, umbellis parvis longe pedunculatis breviter 

8—14radiatis tandem contractis, involucri phyllis umbellam aeguan-- 
- tibus 3—T7fidis laciniis setaceo-linearibus, involucelli phyllis lineari- 
setaceis plerumgue simplicibus umbellulae aeguilongis, flore centrali | 
saepe fertili, jugorum aculeis ad trientem in membranam coalitis ca- | 
dillari-setacets densis 8—11nis elochidiatis fructus oblongi diametro * 
longioribus, floribus albis radiantibus. Floret julio, augusto. : 

In arenosis maritimis prope Varna ubigue freguentissima (Velen., 
Bornmůller). 

Caulis 12—35 cm, foliorum infer. limbus 5 cm longus et 3 cm 
latus (saepius minor), radii 1"/„—2 cm, fructus 9—4 mm longus (9. 

Caulis a basi ramosus ramis ascendentibus tenuibus. Tota planta © 
aspera. Umbellae eis D. Carotae L. multo minores. Facie valde © 
revocat D. Broteri Ten., gui autem fructibus diversissimus est. Fructus 
ejus enim multo major est (5—6 mm), aculei ad guartam tantum © 
partem connati, rigide setacei multo validiores 5—7ni. D. muricatus © 
L. etiam longissime distat, nam hic praeter alia statura robusta 
fructibusgue jam eis D. Broteri multo majoribus insignis est. Censere 


Plantae novae bulgaricae. 19) 


vellem, D. muricatum thracicum (Forsk.) ad nostram speciem spectare 
posse. EÉtiam D. muricatus Graeciae cum nostro comparandus est. 


Anthriseus Vandasii sp. n. 


Perennis, rhizomate crasso verticali, caule folioso crasso glabro 
leviter sulcato erecto jam in parte inferiore %teratím striete multira- 
moso, ramis multi-umbellatis foliosis glabris, foliis inferioribus et ra- 
dicalibus (htsce 3—6mis) longisstme petiolatis petiolis acute angulatis 
et sulcatis ambitu late triangulari-ovatis 3S—4natim pinnatipartitis, 
segmentis strictis ambitu triangularibus longe acuminatis longe te- 
muiter petiolatis, foliolis teneris mollibus utringue molliter et demse pu- 
berulis subtus fere canescentibus ambitu ovatis vel ovato-lanceolatis in 
lacinulas lineares acutas integras vel inciso-paucidentatas fissis, foliis 
caulinis superioribus sensim decrescentibus sessilibus, summis bracte- 


| antibus, vaginis glabris subcoriaceis valide mervosts a basi dilatata 
| Sursum sensim attenuatis, umbellis sat parvis pedunculis tenuibus 
- laevibus opposttis vel saeptus verticillatis  strictís suffultis, involucro 


nullo vel monophyllo, radiis str?ete erectis subdenis, involucelli phyllis 
sub bnis late ovatis acutis membramaceis margine ciliatis pedicellos 
aeguantibus, floribus sub 12nis albis, pedicellis tandem crassioribus 
strictis fructum lineari-oblongum elabrum vel tuberculato-hispidum 
subaeguantibus, rostris erectis fructu plus guam Splo brevioribus. 


| Floret julio, augusto. 


Caulis 1—2 m, petioli inferiores 30—45 cm, limbus eorum 


- cire. 20 cm diam., petiolluli primarii 5—6 cm, foliola 3—4 X 2 cm, 


laciniae cirč. 2 mm latae et 1 cm longae, radii 2"/,„—3 cm, fructus 
7—9 mm longus. 

In herbidis alpinis excelsis cacuminis m. Vitoša non procul ab 
agro niveo Sofiam versus sito. Legi a. 1887. 

Planta statura gicantea patule multiramosa, ramis ramulosis 
sat tenuibus, foliorum limbus tener, flaccidus, ob magnam divisio- 
nem eximie decorus. Fructus glabri vel tuberculati eodem loco oc- 
currunt. 

Species proxima est A. fumarioides Bpr., cujus specimina in 
Herb. Austr. Hung. n. 1313 (de m. Vellebit) edita comparo. Haec 
tamen certissime specifice dignoscitur: foliis radicalibus nullis (an 
semper? in meis speciminibus ea non reperio), inferioribus triplo fere 
minoribus et duplo minus divisis, laciniis brevioribus latioribus mucro- 
nulatis, segmentis valde divergentibus, petiolis nec angulatis nec sul- 

3* 


36 J. Velenovský 


catis, caule tenuiore non sulcato parce ramoso, ramis ramulisgue nec 
verticillatis nec dichotome divisis (nempe oppositifoliis), radiis valde. 
patentibus, pedicellis patenti-arcnatis, fructu 5 mm longo, stylis di- | 
vergentibus. Čaeterum est tota planta triplo minor et omnibus par- 
tibus gracilior. 

Amico cl. dr. C. Vandas dico. 


Peucedanum šeguiradiům sp. n. 


Perenne, glabrum, radice verticali sat crassa, foliis radicalibus. 
paucis fibris lacerosis basi cinctis, caule stricto gracili 1—2folio parte 
superiore in ramulos strictos simplices tenues diviso, foliorum petio-. 
latorum limbo čače triangulari pinnati-secto, segmentis (—4jugis in- 
ferioribus in lacinias Anas setaceo-lineares longas důvisis, superioribus 
simplicibus setaceis, vaginis fulcrantibus tenuibus, involucro nullo, um- 
bellae longe pedunculatae radiis 9—11nis aeguilongis intus tomen- 
tellis, dnvolucellt phyllis 3—5ms pedicellis sublongioribus anguste 
linearibus, foribus albis vel roseis, mericarpiis elabris. Floret augusto.. 

In graminosis alpinis siccis praesertim inter Vaccinia in cacu- 
mine montis Rujen montium Osogovska Planina (legi 1887). 

Caulis 30—40 cm, folia infer. 5—6 cm longa basigue 4—5 cm 
lata, radit omnes 1"/, em, pedicelli 3—4 mm, foltorum lacíniae 1*/, em © 
longae et *|;—"|; mm latae. 

Habitu et affinitate accedit ad O. Chabraei Jeg., a guo gracili- © 
tate, foliorum ambitu late triangulari, laciniis longis paucis setaceo- 
linearibus (tamen planis!), radiis pluribus sempergue aeguilongis, 
involucelli phyllis 3—5nis certe diversum. Fructus nondum erant 
maturi. 


Ceutaurea bovina sp. n. 


Biennis aspera parce canescens polycephala, caule crasso folioso 
saepe pumilo paulo supra basín tm ramos věgidos orassos úteratimgue 
vagide et breviter ramulosos foliosos patentisstme diviso, foliis rigidules 
scabridis, inferioribus petiolatis caeteris sessilibus, omnibus in laci- 
nias breves oblongo-lineares mucronatas parce lobatas vel integras © 
pinnatipartitis, summis minutis simpliciter linearibus ad bastn capě © 
tulorum saepe approxvmatis, capitulis sesselibus vel brevisstme pedun- 
oulatis 2—5mis ad apicem ramorum aggregatis nonnullis tantum soli- 
tarlis, Ovato-conicis superňe valde constrictis, involucri glabri vel 
parce tomentelli pallidi phyllis infimis triangularibus mediis lanceo- 


Plantae novae bulgaricae. 37 


latis summis lánceolato-linearibus multo longioribus, mediis et infe- 


| rioribus apice fulvo pectinato-ciliatis in spinulam validam erecto-pa- 


tulam ciliis ragidis 2—8plo longiorem sensim abeuntibus, losculis 


| purpureis paulisper radiantibus, achenžo calvo vel pappo paupero bre- 
| vissimo coronato. Floret augusto. 


In graminosis prope Varna a. 1886 legit cl. Bornmůiller. Caulis 
14—35 cm, dnvolucrum 6—7 mm longum, basi 3"|, mm latum. 


Planta habitu eximio. Caulis patentissime ample ramosus sed 


"rami crassi breves, capitula passim 2—3na ad apicem ramorum ap- 
| proximata. Proxime affinis est C. Orphanidea Hldr. in Attica obvia, 
| sed haec habet (comparo specimina authentica) capitula paulisper 
| majora in ramis divaricatis solitaria, appendicem phyllorum intensius 
| coloratum, indumentum canum, achenia longe papposa. 


Erythraea subspicatá sp. n. 


Annua, viridis, caule stricto angulato folioso apice in corymbum 


| laxum amplum diviso, foliis ovato-lanceolatis S—Ďnerviis breviter 
| acuminatis margine minute glandulosis, bracteis linearibus acutis 


elongatis, ramis corymbi prťus dichotome divísis ramulis autem sim- 


| pliciter 3—Sfloris spicatis elongatis tenuibus, bracteis spicarum lance- 
| olato-linearibus calycem aeguantibus, calycis eximie guingue-alati 


dentibus linearibus sub authesi tubum corollae aeguantibus demum 


| paulisper brevioribus, tubo corollino infra limbum tenuiter constricto, 


limbi laciniis roseis oblongo-lanceolatis acutis, styli indivisi stigmate 


| capitato vix bilobo, ramulis inflorescentiae alato-angulosts, bracteis 


alisgue calycis glanduloso-htspiďis. Floret junio, julio. 
Ad lacum Kajabaš legit Škorpil. 
Caulis 14—30 cm, folia 1"/,—2'/, em longa et 6—10 mm lata, 


| totus flos 1 cm longus, limbi laciniae 4 mm, capsula 7—8 mm longa 


et 11, mm lata. 


Statura et olandulositate similis Z. čurcicae Velen., ab ea tamen 
inflorescentia, limbi laciniis angustioribus acutis calycegue certe di- 
versa est. Flores sunt e minimis, calyx forma sua valde insignis: 
e basi alata ovata in dentes tubo corollino tenuissimo adpressos an- 


| Bustatus. K spicata L. differt praeter glabritiem coloremgue glauco- 


viridem inflorescentia non cymoso-ramosa sed ramis tantum paucis 
virgatim elongatis multifloris, calyce non alato, capsula breviore 
et latiore. 


38 J. Velenovský 


Verbaseum Bornmůlleri sp. n. 


Bienne, caule robusto erecto folioso superne anguloso et in 
paniculam pyramidatam amplam diviso, foliis inferioribus permagnis 
limbo e basi profunde cordata (auriculis coniventibus) ovato et cordato- 
oblongo duplicatim repando-crenato supra glabro vel parce puberulo 
subtus molliter canescenti-villoso petiolo suo sublongiore, caulinis 
brevius petiolatis e basi ovata vel cordata oblongis acutis duplicatim 
acute crenato-dentatis supra subelabris subtus molliter canescenti- 
villosis, summis subsessilibus longe acuminatis, bracteis bracteolisgue 
fasciculos subaeguantibus filiformi-elongatis, ramis paniculae robustis 
strictis simplicibus dense floribus obsitis rarius laxiusculis, fasciculis 
10—20 floris, pedicello tenui calyce longiore, calycis laciniis anguste 
linearibus molliter villosis capsula oblonga dense pubescenti brevi- 
oribus, corolla mediocri saturate lutea, filamentorum lana violacea. 
Floret julio. 


In saxosis et dumosis regionis submontanae montis Balkan 
prope Petrohan, m. Vitoša, m. Osogovska Planina freguens (legi a. 
1885—1881). 


Caulis 60—100 cm, limbus foliorum infer. 20—40 cm longus et 
10—20 cm latus, panicula 40 em longa, corolla 16 mm diam., capsula 
5 mm longa. 


Planta saepius gigantea inflorescentiague copiosa pulcherrima; 
in dumosis et umbrosis occurit gracilior inflorescentia magis depau- 
perata. Non potest esse proles hybrida, nam fert ubigue capsulas 
evolutas Seminague matura, praeterea crescit freguenter in sub- 
montanis indicatis. Characteribus nullum parentem florae bulgari- 
cae revocat. Proxima species est V. austriacum Schrd., sed hoc 
differt: statura graciliore, foliis infer. oblongo-lanceolatis in petiolum 
attenuatis, superioribus obtuse crenulatis, omnibus subtus molliter 
villosis nec canescentibus, panicula multo graciliore relative pauciflora, 
ramis tenuibus laxis, fasciculis paucifloris, bracteis brevibus lanceolato- 
acuminatis, pedicellis calycem subaeguantibus. Foliis indumentogue 
accedit nostra species ad V. lanatum Schrd. (V. Wierzbickii Heuf.), 


guod autem gracilitate, floribus majoribus racemo longo simplice di- 
versum est. 


Amico meo cl. J. Bormůller, scrutatori florae balcanicae 
acerrimo, hanc speciem dedico. 


Plantae novae bulgaricae. D9 


Teucrium Škorpili Sp. 1. 


Perenne, dense totum molliter canescenti-villosum, caulibus sat 
cras is, floribus sessilibus vel subsessilibus in capitula terminalia 
slobosa compacta confertis, calycis dentibus evidenter inaegualibus 
setaceo-acuminatis patentibus, tribus majoribus late triangularibus 
abruptim setaceo-attenuatis, foliis linearibus ad nervum fere revolutis. 

In saxosis montis Tyrdica-Balkan augusto a. 1888 legit 
Škorpil 

Simile et proximum T. montano L., a guo notis indicatis spe- 
cifice certe discedit. Non est confundendum cum T. pannonico Kerner 
et T. parnasisco Čel. (Z hirsutum Boiss.). 


Thymus Vandasii sp. n. 


Perennis fruticulosus, caulibus primariis crassts lignosis procum- 
bentibus ramosis, ramis hornotinis longe repentibus subguadrangulis pube- 
rulis foliis fasciculisgue foliorum axillaribus crebre obsitis, caulibus ori- 
feris erectis pumilis stmplicibus pubescenti-ciliatis, foliis viridibus vix 
coriaceis spathulato-obovatis in petiolum brevem sensim attenuatis 
margine enervi non revolutis nervis parum prominulis percursis subčus 
glandulis parvis perpaucis obsitis margine infertore vel toto Vtidemaue in 
pagina superiore ciliis setiformibus longis albis barbatis, verticillastris 
in capitulum globosum vel oblongum approximatis, bracteis conformibus 
obovatis vel ellipticis margine longe barbatis caeterum glabris viri- 
dibus foliis similiter glandulosis et nervatis flores subaeguantibus, 
dentibus calycinis rvgide pectinatím ciliatis superioribus labio triplo 
brevioribus, corolla submajore rubra parum exserta. 

In alpinis saxosis montium Osogovska Planina legi a. 1887. 

Folia caulina 8—10 mm longa et 5—4 mm lata, capitula 1—1', 
em longa et 1 em lata, calyx 3"/, mm longus, ramí primarů lignost 
seepius 95—4 mm diam. : 

Species ramis lignosis crassis procumbentibus ciliisgue albis fo- 
liorum viridium statim dignoscenda. Affinitas T. Chamaedrys L., sed 
nulla mihi species nota similis est. Amico meo col. dr. C. Vandas 
plantam hanc dedico. 


. 
Chemische Mittheilungen. 


Vorgelegt von Prof. Fr. Štolba den 11. Oktober 1889. 
(Mit 3 Holzschnitten.) 


I. Úber das Fluorborammonium. 


1. Die Darstelluug des Fluorborammontums. 


Zur Darstellung reichlicher Mengen dieser Verbindaung wandte | 
ich zumeist diese Methode an. Gleiche Theile káuflicher roher Fluss- | 
sáure und Wasser wurden in einer Platinschale unter Růhren so lange | 
mit reiner krystallisirter Borsáure versetzt, als sich selbe in der | 
heiss werdenden Flůssickeit beim anhaltenden Růhren noch lósen | 
wollte. 

Hierauf wurde die entstandene Fluorborwasserstoffsáure allmáhlich 
entweder mit kohlensaurem Ammonium in Stůcken oder auch mit 
Aetzammoniak bis zum Eintritte einer stark alkalischen Reaktion ver- 
setzt und bis zum Kochen erhitzt. Hiebei schied sich eine reich- 
liche Menge Kieselsáure aus, welche der in der verwendeten rohen 
Flusssáure vorhandenen Kiesellusssáure entstammte. 

Die Lósung wurde filtrirt, wozu nunmehr Glastrichter verwendet 
werden konnten und in Platinschalen abgekůhlt. Dabei schied sich 
beim Erkalten eine reichliche Menge von Fluorborammonium aus, 
welches gesammelt und unter Anwendung von Luftdruck abgesáust 
und mit kleinen Wassérmengen abgesůsst wurde. 

Dieses Práparat wurde wiederholt in der eben genůigenden Menge 
sledendheissen Wassers gelóst, die Lósune mit Ammoniak bis zum 
Eintritte der alkalischen Reaktion versetzt, filtrirt und krystallisirt. 

Die Krystallisation wurde schliesslich bei Anwendung von blossem 
Wasser wiederholt, die Mutterlauge abgesáust u. s. w., bis das Salz 
bei sorefáltiger Průfung als rein befunden wurde. 


Die Mutterlaugen wurden verdampft, und in derselben Art ver- 
arbeitet. 


Chemische Mittheilungen, 41 


Berzehus stellte die Verbindune bekanntlich durch Báttigen 
einer Lósung von Fluorammonium mit Borsáure dar. 


2. Die Průfung des erhaltenen Průparates. 


Soll das erhaltene Práparat fůr rein gelten, so muss es folgendes 
Verhalten zeigen. 

Es muss sich im Platintiegel erhitzt verflůchtigen, ohne einen 
Růckstand zu hinterlassen. 

Die frisch bereitete Auflósung muss gegen den Lakmusfarbstoff 
nur schwach sauer reagiren, die Reaktion wird beim Stehen der 
Lósung allmáhlig stárker sauer. 

Die Lósung darf mit Chlorbariumlósune versetzt keine Ver- 
' anderung erleiden (Abwesenheit von Sulfaten und von Kieselfluor- 
'ammonium), ebenso mit einer Lósung von salpetersaurem Silber. 


Von Schwefelwasserstoff und Schwefelammonium darf die Lósung 
nicht verándert werden. 


Schliesslich muss das Práparat bei der guantitativen Analyse 
die berechnete Menge von Fluorborkalium und Ammoniak liefern. 


3. Die Eigenschaften der Verbindung. 


Die reine Verbindung bildet kleine farblose prismatische Kry- 
stalle, welche dem orthorhombischen Krystallsysteme anzugehóren 
scheinen. 

Diese Krystalle zeigen unter der wásserigen Lósung ein schónes 
Farbenspiel fast wie Kieselfluorkalium. 


Lásst man einen Tropfen der wásserigen Lósung auf einem 
Objekteláschen freiwillig verdunsten, so bemerkt man unter dem 
Mikroskope eine reichliche Krystallisation theils isolirter theils ver- 
wachsener schón entwickelter Individuen. 


Beim Erhitzen in einem Glasrohre decrepitiren die Krystalle, 
verlieren die etwa anhángende Feuchte und sublimiren ohne vorher 
zu schmelzen, und wird hiebei das Glas an den Stellen, wo die 
Sublimation stattfand, auch dann angegriffen, wenn alle Feuchte aus- 
geschlossen ist. 

Das Sublimat bildet milchweisse zusammenhángende Rinden. 
Sublimirt man aus einem Platingefásse und sammelt das Sublimat 
mittels eines gekůhlten Platinschálchens, so erhált man Rinden, die 
durchaus keine Krystallbildungen wahrnehmen lassen. 


49 Fr. Štolba 


Der Flamme eines Bunsenbrenners oder der Spirituslampe er- 
theilen schon kleine Mengen, die man mittels eines Platindrathes 
fasst, eine ebenso intensive wie prachtvolle grůne Fárbung, die keinen 
Farbenwechsel zeigt und vor dem Spectroskope ein schónes Spectrum 
wahrnehmen lásst. Es wird wenig Borverbindungen geben, die sich 
mit diesem Práparate bezůglich der Flammenfárbung vergeleichen lassen. 

Das lufttrockene Salz enthielt zumeist 0:49, Feuchte. Die Dichte 
des reinen trockenen Salzes wurde theils mittelst Petroleum, theils 
mittelst der gesáttigsten wássericen Lósung in etwa 10 Grammen 
Substanz bestimmt und in 3 Versuchen zu 

1:8398 

1:8552 

1:8582 bei 17'/,9 C. befunden, also im Mittel zu 1851. 

Bei der Bestimmung der Lóslichkeit im Wasser ist der Umstand 
zu berůcksichtigen, dass sich die Lósung beim lángerer Štehen zum 
Theile zersetzt. 

Es ergiebt sich dieses aus der stark sauren Reaktion und fernér 
aus dem Umstande, dass eine gesáttigte frisch bereitete Lósung eine 
andere Menge der Verbindung enthált, als eine solche, die lángere 
Zeit úber úberschůssigem Borfluorammonium steht. 

Ich fand beispielweise, dass eine durch anhaltendes Schůtteln 
mit úberschůssigem Borfiuorammonium frisch bereitete Lósune in 
100 Gewichtstheilen 16-15 Theile Borfluorammonium enthielt, und 
dass demnach 1 Theil Borfiuorammonium 5:19 Wasser zur Lósung 
erforderte (Temperatur 169 C), wáhrend eine wásserige Lósung, die 
bei der Normaltemperatur ein halbes Jahr úber úberschůssicem Bor- 
fuorammonium gestanden hatte in 100 Theilen, 20 Theile Salz 
enthielt, was einer Lóslichkeit von 1 Theil Borluorammonium in 
4 Theilen Wasser von 169 C. entspricht. 

In heissem Wasser ist die Verbindung viel leichter lóslich und 
enthielt die kochend heiss gesáttigte Lósune in zwei Versuchen in 
100 Gewichtstheilen 

50:52 und 

51:22 Theile Borfluorammonium, 
wonach zur Auflósung bei dem Šiedepunkte der Lósuna 105—102 
Theile Wasser erforderlich waren. 

Der bedeutende Unterschied in der Lóslichkeit bei gewoóhnlicher 
Temperatur und bei Siedhitze erleichtert die Reindarstellung der Ver- 
bindung ganz besonders. Im Weingeist ist die Verbindung desto 
weniger lóslich, je weniger Wasser derselbe enthált. 


Chemische Mittheilungen. 43 


So erfordert in zwei Versuchen 1 Theil Borfluorammonium 
Weingeist von 92'/, Gewichtsprozenten. . „812 Theile 
a 250 ý ča ABI Lib 

Die wásserige Lósung brennt auffallender Weise beim Anziůnden ohne 
| grůn gefárbt zu Sein. 
Zum Schlusse muss ich nach bemerken, dass das Borfiuorammo- 
| nium nach den Versuchen meines Assistenten des Herrn Franz Faktor 
nur schwache antiseptische Wirkungen áussert, und im Gegensatz 
| zum Kieselluorammonium ein schwaches Gift ist. 


2. Apparat zur Bestimmung der Kohlensáure aus dem 
Gewichtsverluste. 


In dem 7. Jahrsance der „Listy chemické“ habe ich einen Ap- 
parat zur Bestimmung der Kohlensáure aus dem Gewichtsverluste 
beschrieben und abgebildet, den ich jedoch seitdem in einzelnen 
Theilen vortheilhaft abgeándert habe. Umstehende Zeichnune (Fig. 1.) 
stellt in '/„ Grósse jenen Apparat dar, der sich mir bei langem 
Gebrauche sehr gut bewáhrt hat. 

Ein entsprechend grosses Erlenmayrisches Kólbchen ist oben 
| durch einen Kautschuckstopfen geschlossen, welcher eine eigenthům- 
- lich ausgebauchte Róhre als Vorrichtung zum Trocknen der entwei- 
| chenden Kohlensáure und ein Glasróhrchen von ziemlicher Lánge 
-zum Einlassen von Luft beim Absaugen der Kohlensáure trágt. 

Die ausgebauchte Roóohre wird unten zunáchst mit etwas lockerer 
| Glaswolle und dariber mit Kupfervitriol-Bimstein gefillt. In die 
|, Wólbung kommt auch ein wenig lockere Glaswolle. Das enge Glas- 
rohrchen ist unten abgeschmolzen und etwa 6 Millimeter vom Ende 
mit einer Offinung versehen, wie man selbe durch Feilen mit einer 
Rundfeile leicht erzielen kann. So kann man je nach der Stellung 
dieser Offnung das Róhrchen luftdicht abschliessen oder beim Ab- 
saugen der Kohlensáure die Offnung bis nahe zum Boden verschieben. 
Zur Aufnahme der Šáure beniůtze ich einen entsprechend langen und 
weiten Glascylinder, welcher jedoch so vorgerichtet ist, dass er den 
Kolben im Innern nicht beschádigen kann. Zu dem Behufe ist er 
| sowohl unten am Boden als auch oben am Rande von einem pas- 
senden weiten Kautschukrohre umfasst, so dass das Glas mit dem 
| Kólbchen nicht in Berůhrune kommen kann. 

| Auch schůtzt eine passende Stellung des oberen Kautschuk- 
| rohres vor dem Ausgiessen der eingefůllten Sáure in dem Grade, 


44 Fr. Štolba 


dass man die Sáure nur bei absichtlicher Neigung zum Ausfliessen 
zwingt, und daher die Wágung ganz sicher vornehmen kann. 

Bezůglich der Manipulation mit dem Apparate měchte ich nur 
dieses hervorheben. 

Man bringt die abgewogene Substanz und die eben genůgende 
Wassermenge in den leeren Kolben und fůllt den Glaseylinder mit 
der geeigneten Sáure (nicht rauchende Salzsáure oder mássig ver- 
důnnte Schwefelsáure) soweit es angehet. Man brinet denselben 
mittelst einer Pinzette in den Kolben, gibt ihm die entsprechende 
Neigung, schliesst den Apparat und bringt auf die Wage. 


(NIN 
1m) 


v 


R) 
S 
a 


= 


E 


= 


> 


Man zersetzt hierauf das Čarbonat durch den durch starkes 
Neigen bewirkten Zutritt der Sáure und unterstůtzt das Austreiben | 
der Kohlensáure schliesslich durch Erwármen. Die weiteren Ope- © 
rationen werden in bekannter Art vorgenommen. Beim Absaugen der © 
Kohlensáure, wo man Luft eintreten lásst, setzt man an das enge 
Róhrchen des Trockenrohres einén Kautschukschlauch aů. 


Chemische Mittheilungen. 45 


Um das Abkihlen des Apparates zu beschleunigen, stelle ich 


| denselben auf einen mássigen Metallblock. Das Trockenrohr kann 
- wiederholt verwendet werden, wenn man es nach der Bestimmung 


herausnimmt und auf einer Asbestplatte auf etwa 3009 C vorsichtig 
erhitzt, wodurch das aufgenommene Wasser ausgetrieben wird. Ich 
pflege die Trockenróhren hierauf unter einem Exiccator aufzuheben. 

Bezůsclich der erzielten Resultate muss ich hervorheben, dass 
dieselben sowohl unter sich als auch mit den zu erhaltenden Zahlen 


sehr befriedigend úbereinstimmen. 


Der Apparat ist sehr stabil, die Arbeit sicher und beguem. 


| Das schliessliche Gewicht des gefůllten Apparates, wie ich ihn ver- 
© wende, pílegt circa 65 Gramme zu betragen. 


3. Tráder fůr die Kůhlschlangen bei Destillationen. 


Es ist bei manchen Destillationen sehr vortheilhaft, wenn das 


zur Aufnahme des Destillates bestimmte Gefáss auch zum sicheren 


| Tragen der Kůhlverrichtune dienen kann. 


Die beistehende Zeichnung (Fig. 2.) stellt einen Apparat dar, von 
dem ich oft Gebrauch mache. Die Kůhlschlange wird wie ersichtlich 
von einem starken entsprechend konstruirten Erlenmayrischen Kolben 
von grosser Stabilitát aufgenommen, zu welchem Zwecke der Hals, wie 
aus der Zeichnung ersichtlich, entsprechend geformt und verlángert ist. 

Um wáhrend der Destillation Proben des Inhaltes entnehmen zu 
konnen, ist ein entsprechend weiter Tubulus angeschmolzen, den ein 
gut eingeschliffener Glasstopfen verschliesst. 

Alles andere ist aus der Zeichnung leicht zu entnehmen. 


4. Stehendes Absorbtionsrohr. 


Die vorliegende Zeichnung (Fig. 3.) stellt ein stehendes Absorb- 
tionsrohr in */, der natůrlichen Grósse dar, von dem ich háufig und 


© namentlich bei guantitativen Bestimmungen Gebrauch mache. Dasselbe 


bestehet aus einem Glasrohre von etwa 44 Ú. Lánge, dessen grósse- 
rer Theil eine horizontale Spirale bildet, wáhrend die Enden senk- 
recht ansteigen. 

Das Glasrohr hat eine Wandstárke von 1 Millimeter und einen 
áusseren Durchmesser von 1'/, Centimetern. Die senkrechte Róhre 
hat úber der Spirale eine Hóhe von 8 Centimetern, und náhern sich 
die Windungen hochstens auf "/, Centimeter. 


46 Fr. Štolba 


Ich schliesse das Absorbtionsrohr mit durchbohrten das Gaszu- 
leitungs- und Ableitungs-Rohr haltenden Gummistopfen in der Art, 
dass man durch einen Zug das Absorbtionsrohr luftdicht schliessen kann. 

Zu diesem Behufe sind die beiden Rohrchen unten zugeschmolzen 
und etwa 6 Millimeter vom Boden ist eine Offnung von etwa 2 Milli- 
metern in dem Glasróhrchen eingefeilt. Stehen die Róhrchen wie: die 
Zeichnung zeigt, so kann man das betrefende Gas ein- und auslassen ; 
ziehet man jedoch die Róhrchen so in die Hohe, dass die Ofinungen 
in den Gummistopfen zu liegen kommen, so ist das Rohr luftdicht 
verschlossen. *) 


Fig. 3. ', 


Bei guantitativen Bestimmungen der Kohlensáure fůlle ich die © 
Spirale mit Natronkalk und die senkrechten Róhren mit Stůckchen 
von Aetzkali, úber welche eine diůnne Schichte von Glaswolle zu liegen © 
kommt. 
Es ist eine Annehmlichkeit dieser Apparate, dass zu allen Be- 
stimmnngen, wo man es mit kleineren Auantitáten von Kohlensáure © 
zu thun hat, ein einzelner genůsgt, und dass derselbe sehr stabil, 
wenig voluminos ist und direkt auf die Wagschale gebracht werden 
kann, obne sammt Fiůllung mehr ais 40 Gramme zu wágen. 


Es ist selbstverstándlich, dass derselbe Apparat bei geeigneter 
Fillune zum Trocknen von Gasen, zur guantitativen Wasserbestim- 
mung u. d. g. mehr verwendet werden kann, und empfehlen sich zu 
manchen Zwecken solche Apparate von kleineren, zu anderen Zwecken 
solche von grósseren Dimensionen. 


*) Ich wende derartige Roóhrchen seit dem Jahre 1883 an. Listy chemické 
Jahrsang VII. 


Chemische Mittheilungen. 47 


5. Chemische Analyse des Sandes von Prosík. 


In der Náhe von Prag kommen namentlich zwischen den Gemein- 
den Lieben und Prosík grosse Ablagerungen eines meist weissen locke- 
ren und kleinkornigen Sandes vor, welcher in den Haushaltungen 
Prags vielfach verwendet wird. 

Dieser Sand gehórt der Kreideformation an und enthált stellen- 
weise lockere Sandsteine und reichliche Glauconitkorner, so dass er 
an manchen Stellen ganz grůn erscheint. 

Besonders rein und weiss ist eine máchtige Sandschichte auf 
dem Gute Kunrátka zwischen Prosík und Lieben, wo dieselbe in 
grossem Massstabe ausgebeutet wird. 

Der reinste Sand besteht aus kleinen abgerundeten Auarz- 
kórnchen, denen eine sehr geringe Menge kleiner Kórnchen von 
Muskovit und Kieselschiefer beigemenset erscheint. 

Beim Glůhen erleidet die gróssere Menge der Sandkórner keine 
Veránderung, die kleinere wird jedoch blass róthlich gefárbt. 

Nach einer chemischen Analyse enthielt ein Durchschnittsmuster 
in 100 Theilen in lufttrockenem Zustande: 


ideselerde 4: Na 98-429, 
MRONEKAE? os č skt C 0:74, 
BISENOXYAŮ 12454 és as) pe OJ 
Maenesia basi 4 Junk slygj 0129; 
Masses 317240) Ďe nebe Ol 0:32"/, 
Kali unď Natron . . „ . . . Spuren č 


SUMA 201.2 OA dele 
Der hohe Gehalt an Kieselerde, námlich fast 98"/,%/, und der 
geringe Gehalt an den anderen Stoffen, der wohl kaum 1“/, erreicht, 
speziell an Eisenoxyd, gestattet manche technische Anwendungen dieses 
Sandes, namentlich in der Glasfabrikation, und werden nunmehr sehr 
reichliche Mengen desselben in jenem Šinne verwendet. 


6. 


Úber B Cassiopeiae. 


Vorgeleot von Prof, A. Šafařík in Prag den 11. October 1889. | 


Herr Hind hat aus einem Theile von Tycho's Beobachtunsen © 
der Nova 1572 eine genaue Position fůr 1850 abgeleitet, und im , 
August 1848 sehr nahe an dieser Štelle zwei Sternchen beobachtet, 
das eine (11. 12)", das andere etwas schwácher, von denen er meint: © 
„Vielleicht ist das zweite Object das verdáchtigere von den zweien, - 
wiewohl beide úberwacht werden sollten.“ (M. N. 21, 233.) © | 
Im J. 1864 publicirte d'Arrest in den Sitzunesberichten der © 
kón. Dánischen Akademie der Wissenschaften (p. 1—9): „Resultate © 
einer teleskopischen Untersuchune der náchsten Umgebung des Ortes © 
am Himmel, an welchem Tycho's neuer Stern in den Jahren 1572, 
1578, 1574 sichtbar war.“ 
dW'Arrest liess durch Herrn Thiele aus sámmtlichen brauch- 
baren, im ersten Theile der Astronomiae instauratae progymnasmata © 
miteetheilten Messungen einen scharfen Ort der Nova ableiten, welcher © 
nahe mit Tycho's und mit Hindďs Berechnung stimmt, und ver- © 
zeichnete nunmehr mit dem Kopenhagener Refractor (Offnung 284"m) 
alle Sterne in dem Raume zwischen 0* 15% und 0* 19" AR und 
— 6390" bis I- 640" D, in dessen Mitte ungefáhr der Ort von B Cassio- 
peiae liegt. Den w. F. einer Position schátzt Arrest auf -056 © 
und -+0"26; in der náchsten Umcegend der Nova hat er auch die 
allerfeinsten Sterne 15. bis 16. Grósse aufgenommen, in den úbrigen 
Theilen nur etwa bis zur 14. Grósse. Der Katalog (Epoche 1865.) 
záhlt 212 Sterne; beigefůgt ist eine saubere Karte. 
Hind's beide verdáchtige Objecte entsprechen bis auf wenige © 
Sekunden den d'Arrestschen Sternen : 
Nr. 114  Grósse (1011)“ AR 01798 D—- 639263 
Nr. 129 1011 0-17-18 63:22 9 
dď Arrest hat beide 1863—1804 háufie beobachtet und wáhrend © 
der ganzen Zeit keine Helligkeitsánderung gefunden. Die Verschie- 


A, Šafařík: Úber B Cassiopeiae. 49 


| denheit der Gróssenangaben 1848 und 1863 entspricht nach F' Arrest 
-nur der constanten Differenz der Gróssenschátzungen zwischen Hind 


und anderen Astronomen; es sei daher kein Grund, zwischen 1848 
und 1863—1864 eine Veránderlichkeit fůr einen der zwei Sterne 


| anzunehmen. 


Veranlasst durch d'Arrests Untersuchungen theilte Arge- 


lander in den Astr. Nachr. (Nr. 1482, Bd. 62 p. 273) die Resultate 

| seiner 40 Jahre álteren Arbeiten ber diesen Gegenstand mit. Aus 
- Tychos sámmtlichen Distanzmessungen zwischen der Nova und 
| 9 Sternen der Cassiopeia findet er durch strenge Rechnune, mit 
| Růcksicht auf Eigenbewegungen, den Ort der Nova (welche Bayer 
| mit B bezeichnete) 


1805: AR 491958" | D— 6392555" 


etwa 9' abweichend von Hind, dagegen merkwůrdie stimmend mit 


| F'Arrests Position von Nr. 129 


1865: AR 4919'30" | D—-63922'54" 


„Der Unterschied důrfte kaum die Unsicherheit der beider- 
seitigen Positionen ůúbersteigen.“ 


Hieran knůpft Argelander die Mittheilung, dass er mit dem 


| Sschuhigen Passageninstrumente zu Abo (nach VJS. 6, 77 Óffnung 
(5'/, par. Zoll == 149 mm) und mit dem Meridiankreise zu Bonn 
| wiederholt an dieser Stelle nachgesehen und nichts gefunden habe, 


zuletzt 1849, zuerst (nach der Angabe: vor 40 Jahren) etwa 1824. 


- „Bollte der Stern wohl langsam im Helierwerden begriffen sein? 
Ma Arrest schátzt den „Stern 10:11"..... Dass ich.. 2 dAr- 


rest's Stern am Meridiankreise [OÓffnung wahrscheinlich 4 par. Zoll = 
108 mm) nicht gesehen habe, měchte ich nicht fir entscheidend 
halten; dass ich ihn aber in dem lichtstarken 8fiůssigen Fernrohr zu 
einer Zeit nicht gesehen habe, wo meine Augen noch viel kráftiger 
waren als jetzt, erscheint mir doch als hóchst auffallend. Ich měchte 
daher die Astronomen, denen sehr starke Fernróhre zu Gebote stehen, 
dringend auffordern, diesem Sterne ihre Aufmerksamkeit zuzuwenden“ 
(I. c. 278). 


Ich habe seit 12. August v. J. den Stern 129 des Arrest- 


"schen Kataloges an 31 Abenden mit Nr. 114, 173 und 206 verglichen. 


Die Positionen und Helligkeiten dieser Šterne sind (1865): 


Tř, mathematicko-přírodovědecká, 4 


50 A. Šafařík 


Grósse dA. Stufen 
az Nr. 114 AR 0"1778* D + 639263 10:11" 16:4 


B' 129 0:17:18 63229 10-11 
b 173 0:18:6 63233 10:11 10:0 
c 206 0:18:55 63:16'0 1011 22:1 


Zu den Vergleichungen verwendete ich durchaus einen Reflector 


mit Silberspiegel von 175 mm Offnung, Vergrósserung 62, Feld 43/, © 
Im Mittel aus den besten vorhandenen Bestimmungen kann man an- 
nehmen, dass ein in gutem Zustande befindliches Silberspiegelteleskop © 


gleiche Lichtstárke hat, wie ein moderner Achromat von 0-S85mal 


kleinerer Ofnung. Darnach wáre mein Reflector aeguivalent einem © 


Achromaten von 149 mm, und dieser sollte nach Pogson's und 
Stampfers bekannten Formeln (im Mittel) unter gůnstigen Um- 
stánden noch Sterne von der Grósse 1373 erkennen lassen. In der 


That sehe ich damit bei reiner Luft noch deutlich Winnecke's. 
Vereleichstern 7 zu U Geminorum, welchen Winnecke — 1276 setzt, 
von dem mir aber Hr. Schóonfeld mittheilte, dass er ihn 13" 


setzen wůrde. 


Da Sterne von dieser Helligkeit mir im directen Šehen ver- 
schwinden, so musste ich indirectes Sehen anwenden, und fixirte. 


regelmássig eine 5' unterhalb des zu vereleichenden Šternes gelegene 
Stelle. Sind stórende hellere Sterne in der Náhe, so neige ich den 
Kopf nach rechts oder links soviel als nothig, und verfahre im úbrigen 
wie sonst. Seit ich gefunden habe, dass Neigung nach rechts etwas 
andere Helligkeiten gibt als jene nach links, mache ich — sobald es 
sich um měglichste Schárfe handelt — Schátzungen in beiden Lagen 
(auch mit zwei verschiedenen Ocularen) und nehme das Mittel. 


Die von mir gemachten Stufenschátzungen, reducirt auf die oben © 


angegebene Helligkeitscala, ergeben folgende Helligkeiten: 


1888.""g121" 191 "188891227 15 11118897G250054 
1414579869205 15:6 7925 78 
24002:3 D05 249 04 
28101 60b 1178 819. 118 
29.125 29 170 25 OSA 
93.126 D19 Zo 
105 B1068 93 124 
2 AZ dbal 23 
25 00 29 178 o) 
10247 "61 523,00 : dy 
20 21 O0 


Úber B Cassiopeiae. 51 


Es hat somit in obigem Zeitraume von 14 Monaten ein fort- 
| laufender Lichtwechsel von 8 Stufen (etwa 0:3 Gróssenklasse) statt- 
| gefunden, den ich, solange nicht bestimmte Grůnde fir das Gegen- 
theil vorhanden sind, als einen objektiven ansehen muss. Wenn man 
' obige Helligkeiten in gewohnter Weise graphisch auftrágt, wobei man 
| zweckmássig um die Flachheit der Curve zu vermindern fůr die Hellic- 
keiten den Maassstab verdoppelt, so erhált man eine ziemlich regel- 
| mássige Lichteurve, welche zwei Minima (zu Beginn der Reihe und 1889 
© Ende Juli) und zwei durch ein secundáres Minimum getrennte Maxima 
(1889 Anfang Februar und Mitte Mai) zeigt. Nur fortgesetzte Be- 
obachtungen kónnen lehren, ob eine Periode vorhanden ist oder etwa 
blosse regellose Lichtschwankungen auf und ab stattfinden. 

Schon am zweiten Beobachtungsabende und spáter noch mehr- 
mals erkannte ich durch ein besonders lichtstarkes Ocular (Zeiss'sche 
aplanatische Lupe aus drei verkitteten Linsen), dass der Stern 
práchtig tief roth ist, etwa 95“ meiner Scala (09 — rein weiss, 59 — 
hellgelb, 109 tiefstes Roth, nahe bei A im Sonnen-Spectrum). Im 
Frůhjahre 1889 konnte ich diese Wahrnehmung durch meinen 8zol- 
ligen Clark'schen Refractor bestátisen. Rothe Sterne erscheinen 
meinem Auge, und wohl demjenigen der meisten anderen Beobachter, 
im directen Sehen heller als im indirecten (werden fixirt heller); so 
auch dieser: anhaltend fixirt wird er mir grade nur matt sichtbar. 
Die gerineste Helligkeit, welche ein weisser Stern haben muss, um 
mir in obigem Instrumente im centralen Felde sichtbar zu bleiben, 
ist etwa 9:75. Da mir dasselbe Instrument im lateralen Felde Sterne 
13" zeigt, so lásst sich daraus ableiten, wie vielmal die periphe- 
rischen Theile der Retina meines linken Auges lichtempfindlicher 
sind als die centralen; 13:0 — 95 — 35, und (2'512)*5 — 251; ein 
Stern im Centrum meines linken Sehfeldes muss 25mal heller sein, 
als an der Peripherie desselben, um in beiden Fállen gerade noch 
sichtbar zu sein. Die gróssere Lichtempfindlichkeit der peripherischen 
Theile der Retina ist Astronomen und Physiologen lange bekannt; 
hier haben wir den ersten Versuch einer numerischen Bestimmung 
des Empfindlichkeitsverháltnisses. Auch Herr Fick hat kůrzlich 
(Pflůgers Archiv £. Physiol. 43, 441) gefunden, dass die Lichtem- 
pííndlichkeit des Netzhautcentrums nicht um Bruchtheile sondern 
um ein Vielfaches kleiner ist, als jene gewisser peripher gelegener 
Netzhautstellen; sie erreicht nach ihm ihren Hóhenpunkt 129 bis 15 
temporalwárts vom Centrum des Retina. D'Arrest fand diesen Ab- 
stand fůr lichtschwache Sterne 119 bis 13“ (Aubert Grundzůge 495). 

4* 


52 A. Šafařík: Úber B Cassiopeiae. 


Ich kann den Abstand nicht so gross finden; fůr Sterne von mittlerer 
Sternfarbe (schwach gelblich) fand ich nach Hůchtigen Versuchen, die 
noch vervielfáltigt werden můssen, etwa 4", fůr planetarische Nebel 
79 — ein erstes Indicium der ungleichen Vertheilune der Licht- 
empfindlichkeit in der Retina je nach Farben. Die hellsten planeta- 
rischen Nebel (IV'1, IV:18, IV'37) verschwinden mir im obgenannten 
Fernrohre bei centralem Sehen vollstándig. Der grósseren Lichtem- 
pfindlichkeit der centralen Netzhautgegend entspricht bei mir auch 
ein weitgeringerer Stufenwerth; das Intervall zweier an Helligkeit 
wenie verschiedener Šterne drůcke ich im indirecten Sehen durch eine 
zwei bis dreimal gróssere Anzahl von Stufen aus als im directen. 

Durch den Nachweis der Veránderlichkeit und der tiefrothen 
Fárbuns wird die Wahrscheinlichkeit vermehrt, dass der Štern 129 
des dď'Arrestschen Verzeichnisses mit Tycho's Nova von 1572 
identisch ist, und ich gedenke ihn weiter zu beobachten. Es wáre 
wůnschenswerth sein Spectrum kennen zu lernen, doch wird seine 
geringe Lichtstárke diese Beobachtung schwierig machen. Nach Hrn. 
Vogels Erfahrungen am Wiener Refractor (Potsd. Public. Nr. 14 
p. 6—7 wird von den vorhandenen grossen Refractoren weniger © 
Erfolg zu erwarten sein, als von grossen Reflectoren. Der grosse 
Silberspiegel von Hrn. Common zu Ealing bei London hat 5 engl. 
Fuss — 1 M 524 Offnung, und ist ungefáhr aeguivalent einem Achro- 
maten von 1M. 295, fůr welchen die Sichtbarkeitsgrenze 17%9 wird, 
um 4"6 weiter als im Achromaten von 149=%, Es wird also ein 
Stern von 11" im ersten so hell erscheinen, wie im zweiten einer 
von 6*4, was vielleicht einem geibten Beobachter eine Beobachtung 
mit schwacher Dispersion noch erlauben móchte. 


0. 


- O novém rodu zemských planárií,“). 
(Microplana humicola nov. gen., n. sp.). 
Předložil F. Vejdovský dne 11. října 1889. 


(Se 6 dřevoryty.) 


V hromadě kompostu, kterou jsem v Bechlíně r. 1887 za pří- 
činou chovu dešťovek a jinak k embryologickým studiím nanésti dal, 
objevila se záhy zcela zvláštní fauna, kterou na tomto místě uváděti 
nemohu, poněvadž se mi jedná o vylíčení jediného a to nejzajíma- 
vějšího spolubydlitele uměle snešené prsti a setlívajících látek orga- 
nických. | : | 

Připomínám pouze, že takovéto hromady kompostu jsou v prvých 
letních měsících velmi vydatnými nalezišti pro embryologický materiál 
arthropodů; lze tu nalézti shluky průsvitných vajíček rozličných Thy- 
sanurid, zvláště Lipurus, dále vajíčka stonožek, drobné zástupce 
hmyzí, zvláště ve velikém množství Campodea staphylinus, a larvy 
hmyzí nejrozmanitějších forem. 


Za suchého počasí jsou dotyčné místnosti útočištěm všech druhů 
Enchytraeidův a Lumbricidův; zde také nalezl jsem poprvé v Čechách 
nejmenší stonožku Pauropus Huxleyt a dále u velikém množství Sco- 
lopendrella immaculata, jež nijak není ostatně zjevem v Čechách tak 
vzácným, jak jinde udáno. 
| Hlavní pozornost mou zaujala ovšem nepatrná planárie, která 
se v dotýčném nánosu objevila a již budu zváti Mteroplana humticola 
n. ©., n. sp. Zdá se mi ovšem, že zařaděním tohoto nového zástupce 
do seznamu naší fauny vědě velikých služeb neprokáži. 


*) Francouzský překlad této práce vychází současně v -„Revue. biologigue“ 
Lille T. II. s 2 tabulkami („Sur Microplana humicola, un genre nouveau des 
Planaires terrestres“). 


„P 
p 


54 F. Vejdovský 


1. O zemských planáriich v Evropě nalezených vůbec. 


Jediným, domácím druhem zemských planárií v Evropě jest 
zjištěn až dosud jen Rhynchodemus terrestris O. F. Můller, který dle 
dosavádních zkušeností sice na mnohých místech, avšak jen pořídku 
byl objeven; znám jest z ostrovů Balearských, z okolí Lillu, z po- 
břeží středomořského, z okolí Wůrzburku, z Dánska a Anglie atd. 
V Čechách až dosud nalezen nebyl, ač nepochybuji, že i u nás žije. 
Dle sdělených zpráv nejspíše z jara záhy nebo na podzim ba i v zimě 
lze jej nalézti a to pod kameny, kde Vitriny a Daudebardie žijí. Za 
leta marně jej hledati, neboť té doby ani na vlhkých místech se ne- 


objevuje. 


Jiné dva druhy planárií zemských v Evropě nalezených, sotva 
jsou zde domácí, neboť odkryty ve vyhřevárnách velikých botanických 
zahrad evropských, opravňují k správné domněnce, že zanešeny sem 
z krajin tropických. Tak jest to s druhem Geodesmus bilineatus, jejž 
poprvé Grube a Mečnikov nalezli ve vyhřevárně botanické zahrady 
Giessenské. Rovněž objevil se Geodesmus ve mnoha exemplářích 
a podobných poměrech ve Wůrzburku a což velmi nápadné, byla ně- © 
kolikráte nalezena tato planárie i v květinových hrncích v soukromých 
domech Wůrzburských. Kennel na základě tohoto fakta a jiných 
nahodilých okolností pronáší myšlenku, že snad Geodesmus jest druhem 
v Německu vůbec domácím, že však žije pouze ve vřesovce. 

V některých velikých botanických zahradách v Evropě nalezen 
mimo to druhý druh Břpalium Kewense, o jehož vlastním domovu 
nelze se vůbec vysloviti, poněvadž dle nových pozorování objeven 
současně v Austrálii a jižní Africe, na Capu, jak o tom nedávno 
zprávu podal Trimen. 


2. Miceroplana humicola nov. gen. nov. sp. 


Je-li tedy v Evropě dosud na určito zjištěn jediný druh zem- 
ských planárií, není předce dle mého zdání zbytečným podati popis 
této mnou objevené formy druhé. Vlastně býval bych tak učinil již 
dříve, kdyby pozorování má byla dokonalá. Jak řečeno nalezl jsem 
Mikroplanu r. 1887, a to poprvé v polovici července ve stavu zcela 
mladičkém, kdy střevo ještě ani v laloky postranní nerozčleněno. Po- 
stupem srpna sledoval jsem pak exempláře dospělejší, a v září po- 
čala se objevovati individua s dokonalým samčím apparátem, kdežto 
samičí orgány ještě neúplně vyvinutými býti se zdály. Nenalezl jsem 


O novém rodu zemských planarií. 55 


| ani polohu vaječníků, trsy žloutkové atd., když přiblížila se doba, že 
| jsem musil Bechlín opustiti. Odložil jsem tedy řešení otázek těchto 
na budoucí leta. Získané exempláře Mikroplany sledoval jsem, jak 
| to zvykem mým vůbec, nejprvé za živa, abych se tak přesvědčil 
| o všem, co se touto methodou získati dá. Ze skrovného nalezeného 
| materialu nemohl jsem tudíž ničeho pro methody řezové konservo- 
| vati, předpokládaje, že budoucí leto a podzim poskytne mi hojného 
| množství naší planárie. Předpokládaje také, že Mikroplana v do- 
| spělém pohlavním stavu přezimuje a z jara klade kokony, doufal 
| jsem nastávajícím jarem otázky tyto řešiti. 
| Bohužel nezdařila se očekávání a plány mé; jarní prázdniny r. 1888 
| musil jsem z rodinných poměrů stráviti v Praze, roku 1889 pracoval 
| jsem pak na zoologické stanici Neapolské, takže řešení pro jaro sta- 
| novených otázek neprovedeno. Za suchých letních měsíců roku 1888 
- a 1889 neobjevila se pak Microplana v dotyčné hromadě kompostu 
| vůbec, ač nemyslím, že zcela zde vyhynula. Poněvadž pak pro nával 
- jiných prací nebudu moci této otázce větší pozornost věnovati, uve- 
| řejňuji své nálezy již nyní, upozorňuje zároveň odborníky na tuto 
© novou formu zemských planárií. 
Nalezení Mikroplany děkuji pouhé náhodě: prvý exemplář její 
| vězel přilepen na bláně kokonu dešťovky, jejíž vajíčka v ohledě rý- 
| hování jsem skoumal. Upozorněn na její přítomnost hledal jsem 
| pečlivě a ovšem teprvé s velikou námahou 
dopátral jsem se za celou výše udanou dobu 
asi 2 tuctů planarie. Obyčejně vězí přilepena 
V prsti na nějakém úlomku organickém, neb 
i v malých dutinách, nehybně odpočívajíc jako 
malé, lesklé, bělostné tělísko, kteréž laik sna- 
dno může považovati za právě vylíhlou rou- 
pici (Enchytraeida). Na světle počíná se ob- 
nažený červík líně protahovati a snaží se skrýti 
před paprsky slunce, zarývaje se do půdy 
Exempláře v červenci nalezené dosahovaly 
sotva 1—2 mm délky a 05 mm v největší 
šířce. V epruvetách udržely se planárie po 
několik neděl, pokud půda udržována i v nej- 
méně značném stavu vlhkoty. Ve vodě však © Obr. 1. Microplana humi- 
záhy degenerovaly a druhý až třetí den úplně © ©0la, mladý exemplář (15 
hynuly. Exempláře podzimní (v září) vzrostly pod je OD 
váný; se žaludkem neroz- 
až do délky 4—6 mm a postupem času vy- větveným. © 
víjely pohlavní orgány. 


56 F. Vejdovský 


Potravou Mikroplany jsou jiná menší zvířata, zvláště červi a ar- 
thropodi. V žaludku její nalezl jsem z pravidla neztrávené štětiny 
roupic, v jednom případě kutikulu tykadla Lipura, chitinové zbytky 
chlupů hmyzích atd. Rostlinné látky jsem v žaludku nenalezl. 


Tělo Mikroplany jest ve všech stadiích nikoliv ploché, jak jsme | 


zvyklí nacházeti u všech známých forem planárií, nýbrž čistě oblé, 
kterážto okolnost dovoluje mnohé podrobnosti poznati, jež na plochém 


těle jiných planárií jen s obtíží lze znamenati. Hlavně se to týká © 


vychlipování jícnu, jak dále vylíčíme. 
Přída a zadek těla jsou zúžené i u mláďat i u dospělých exem- 


plárů, u těchto však jest tělo zvláště ve stavu protažení velmi štíhlé, 


kdežto u mláďat jeví se silně zavalitým a k čilejším pohybům vůbec 
méně schopným (srovn. obr. 1. a obr. 2.) 

Velmi charakteristickým znakem Mikroplany jest nedostatek 
úšek, jimiž se přída těla většiny planárií vyznačuje. Jsoutě sice 
mnohé formy, u nichž přída ta rovněž úšek postrádá, avšak předce se 
může rozšířiti, při čemž se objeví známá jamka na předním polu 
těla. U Microplany není po této poslední ani stopy, jakož vůbec 
přída jest úplně zaokrouhlená jako u nějaké turbellarie přímostřevné 
(srovn. obr. 2. a 3.) 

Tělo Mikroplany jest v rozličném stupni průsvitné, u mláďat 
méně, u dospělých více, což pochodí od obsahu střevního, neboť zdá 
se, že mláďata i volně žijící, v dutině žaludkové obsahují zbytky 
žloutkových buněk. To by bylo lze ovšem rozřešiti na řezech příčných, 
které jsem, jak řečeno, neprovedl. 

Mikroplana jest pouze na břišní straně drvami vířivými pokryta, 
brvami to velmi kratičkými, jež teprvé při silných zvětšeních zna- 
menati lze, any vzbuzují proud od zadu ku předu pokračující. Oblé 
tělo naší planarie dovoluje vystihnouti současný nedostatek brvy na 
bocích a hřbetní straně. Tedy má se Microplana v tomto ohledě jak 
udává Moseley u Geodesma, kdežto Mečnikov u téže zemské 
planárie tvrdí, že na celém povrchu těla jest obrvena. 

Za to cuťicula zvláště na hřbetní straně, avšak i jinde velmi 
zřetelně vystupuje. Jest to blanka sice celkem tenká, dosahující asi 
polovinu tlouštky epidermis, nic však méně svým leskem na optických 
průřezech velmi zřetelně vystupuje; na břišní straně prostupují jí 
brvy. Cuticula tato jest asi značně resistentní, pružná a jest pří- 
činou, že planárie snese i dlouhou dobu tlak krycího sklíčka. Lesk 
živého zvířete na zevnějšku patrně pochází též od této zevnější po- 


O novém rodu zemských planarií. 57 


| krývky. U jiných planárií popírá Jijima přítomnost kutikuly, kdežto 


-jen Minot udává, že přítomna jest. 

Pokud lze epidermis vystihnouti na živých zvířatech a nikoliv 
„na průřezech, tož lze znamenati celkem stejně tlustou vrstvu tuto 
| buněčnou na celém těle, jen na přídě zdají se buňky býti vyššími. 
| Jsou to buňky jasnou plasmou opatřené, žlaz kožních nenalezl jsem, 
vyjma zadek těla, jehož buňky mohou naduřovati, plniti se jasným 
| obsahem, pomocí něhož Microplana během lezení občas se přilepuje. 
| Jsou to zajisté elementy obdobné podobným zařízením u některých 


| jiných turbellarií. 


Nápadnými jsou v epidermis Mikroplany tyčinky čili rhabdity, 


| jednak pro různost tvaru, velikosti a rozdělení v rozličných částech 
těla. K poměrům tyčinek pod epidermis nebudu míti zřetele, poně- 


vadž ty lze jen na příčných řezech dobře poznati. V epidermis samé 
shledáváme rhabdity dvojí velikosti: na přídě, v končinách zauzliny 
mozkové jsou větší a téměř klínovité; v ostatních částech těla menší, 


| štíhlejší a na obou polech zašpičatělé. Tyto jeví se buď roztroušené, 
| ojedinělé v epidermis, aneb ve shlucích tak sestavené, že podobají 


se tyto skupiny známým pohárkovitým tělískům u jiných skupin ži- 
vočišstva. | 

Zajímavé jest rozdělení rhabditů na přídě těla (srovn. obr. 3.): 
tu jsou hustě vedle sebe sestaveny, jako hřebíčky, že nelze podrob- 


| něji seznati poměry epidermis; s hora pozorované průřezy rhabditů 


jeví se jako ozdobné dláždění. Celá hřbetní strana epidermis nad 


| mozkovou zauzlinou takto jest vyložena rhabdity, také ku stranám 


přídy těla nalezáme tuto úpravu, avšak střední část břišní plochy na 


| přídě těla jest vůbec zbavena rhabditů. Podobně zdá se býti i u Geo- 
-plany americké, jak Jijima udává. Tato úprava epidermis podporuje 


-velice náhled, že rhabdity slouží jakožto ochranná podpora jemné 


epidermis, tak že může tato poslední snésti větší tlak, nežli blanka 
postrádající rhabditů. Chýlím se tedy z toho důvodu k názoru Ji- 
jimově o fysiologické funkci tyčinek kožních a nesouhlasím S oněmi 
autory, již hledají v dotyčných elementech 
tělíska, jež podporují citlivost kůže, byť by 
je nepovažovali přímo za zakončení apparátu 
nervového. Graff svůj názor, v posledním 
smyslu znějící, podporoval faktem, že rhab- 
dity u živě se pohybujících itlivějších 
va ne je „ 1, pleernke NY BEK byo OA O 
a ; Microplany se skupením 
sostoma ve větší míře jsou vyvinuty nNeŽ vhabditů na břišní straně. 


58 


F. Vejdovský 


u druhů líně se hýbajících a málo citlivých jako jsou Plagiostomida. 
U prvých jsou rhabdity na citlivé přídě těla ve velkých rozměrech 


vyvinuté tyčinky. 


Proti oprávněnosti těchto kombinací vyslovil se již Jijima, 
naše pak Microplana tím více mluví proti podobným výkladům. Jest 
tato planárie nejméně ze všech turbellarií čilá, nepatrným citem se 
honosící a předce pokud vím, rhabdity na přední části těla jsou nej- 
hustěji sestavené a poměrně největší. Zato tím více podporují výklad 
o ochranné funkci pokožky; Mikroplana žijící pouze v půdě a to ni- 


Obr. 2. Microplana humi- 
cola, dospělý červ se ža- 
ludkem plně rozvětveným. 


Dole v přirozené velikosti. 


koliv příliš vlhké, má zapotřebí zvláštní ochra- 
ny při lezení v hrubém ústředí, v němž žije. 
Zvláště hřbetní strana přídy těla vysazena 
jest nebezpečí poškození, kdežto jest pravdě 
podobné, že břišní plochou nepřiléhá přímo 
a těsně k půdě, na níž se plazí, ješto tato 

jest brvami pokryta. | 

Bez příčných průřezů nelze se ovšem 
o zevnějších poměrech svalové soustavy a vni- 
terného parenchymu, jak se samo sebou roz- 
umí, vysloviti. 

Zajímavějším jest faktum, že mláďata 
Mikroplany postrádají postranních laloků na © 
zažívací rouře (srovn. obr. 1.) V prvé polo- 
vici července nacházel jsem vždy jen malé 
planárie, u nichž vyvinuta mohutná tlustá, 
až k stěnám tělním přiléhající přední větev 
žaludku se prostírala, na zad pak od ústí 
pharyngu do střeva rozbíhaly se 2 druhé 
větve. Ani tyto, ani přední hlavní vak ne- 
jevily žádných laloků postranních, na nejvýše 
jakési hrboly na celé periferii bylo lze pozo- 
rovati. Ovšem příčné řezy vysvětlily by za- 
jímavou tuto úpravu zažívací roury. 

Teprvé u exemplářů nacházených kon- 
cem července a počátkem srpna jevily se na 
přední větvi postranní, avšak velmi tupé la- 
loky, kdežto zadní 2 větve byly dosud hladké ; 
průběhem doby však i zde nastávaly postranní, 
malé lalůčky, kdežto přední byly již zřetelně 
vyvinuty. Zdá se, že laloků těchto postupem 


, O novém rodu zemských planárií. 59 


"vývoje přibývá, neboť u mladších exemplářů, kde počínal se vyvíjeti 
apparát pohlavní, shledal jsem na přední větvi 11, 12—13 párů 
laloků, u dospělých individuí, v září však z pravidla laloků 17 párů. 
! Jak jsem již výše pravil, jest žaludek mláďat úplně neprůsvítným 
| a teprvé později stávají se stěny jeho průsvitnými, ze zřetelných ele- 
Imentů buněčných složenými. Tyto poslední, zvláště v lalocích jsou 
různé velikosti a naplněny aspoň částečně hnědavými lesklými tělísky, 
| uvnitř hyalinní protoplasmy. U dospělých individuí (obr. 2.) jsou laloky 
| značně od sebe oddáleny, takže se zdá, jakoby střední větev byla 
|zpeřena; stěny hlavní větve a její laloků sestávají ze stejně vyso- 
kých buněk, průsvitných, zvláště když ponechána individua o samotě 
| k úplnému vyhladovění; tehdy mizí hnědavá zrnka v epithelu střevním, 
| za to ve zřetelné dutině střeva jeví se tekutina lesklá, nažloutlá dle 
| pohybu zvířete proudící od přídy na zad a naopak. 
| Poloha jícnu a patrně i struktura jeho nelíší se od známých 
| poměrů planárií. Jícen jest v normální nestažené poloze přímý, trubi- 
| covitý, jehož zevní konec zasahá daleko za malý otvor ústní. Ve sta- 
| ženém zvířeti bývá jícen k jedné straně zahnutý. Otázka o způsobu 
| vychlipování jícnu dá se velmi dobře zodpověditi u naší mikroplany, 
| ježto oblé tělo její možno dobře pozorovati při vychlipování z profilu. 
Jícen nevychází ústy volným svým kon- 
| cem, nýbrž téměř zadní svou, poněkud zúže- 
| nou částí, načež následuje teprvé přední vol- 
| ný, trubicovitý jeho odstavec. Proces tento 
lze vysvětiiti právě jen značnou vzdáleností 
| volného konce jícnu od otvoru ústního. Dě- 
-jet se vychlipování následovně: 
V prvém momentu vychlipování (srov- 
nej obr. 4. a, b, c) vnikne zadní část jícnu 
zevní stranou do otvůrku ústního, který se 
patrně působením svalů, jež u ostatních pla- 
narií jsou známé, ponenáhlu rozšíří. Dotyčná 
| část jícnu ihned vyrazí na venek jako malý 
© hrboulek, kdežto přední část jícnu s otvorem 

vězí v těle v t. zv. jícnové dutině. Hrbolek l 
| z ústního otvůrku trčící velmi rychle roste, 6 
Ježto zadní a střední část pharyngu rychle oby KOD do koslvtk da 

se valí na venek, kdežto část s otvorem jícnu © Reale seattle 
| více a více se krátí. Posléze provalí se na © chlipování jícnu Micro- 
venek, a tudíž naposled, i tato část a jícen plany. 


n 
ý 


60 F. Vejdovský 


trčí jako nějaký roh z těla ven. V této své poloze udržován patrně: 
zvláštními svaly, jež jako jasné pruhy mezi stěnou těla a pharyngu: 
šikmo v těle probíhají. Ony fungují bezpochyby jako retraktory, po-: 
mocí nichž se jícen opět může zatáhnouti; avšak nepodařilo se mil 
tento proces sledovati. 

Vychlípená část jícnu jest trubicovitá, stejného průměru, kdežto 
část v těle se nalezající jest valně zúžená a rozšiřuje se teprvé při. 
ústí pharyngu do žaludku. : 

Jakmile vychlípení jícnu dosáhlo svého vrchole, objeví se na, 
jeho zevním obústí několik jasných krupiček, které se čím dále tím více 
zmnožují, takže se zdá, jakoby ústí jícnu bylo ovroubeno drobounkými. 
perličkami. Mám za to, že jest to produkt slinných žláz, jakéž se 
u jiných planárií popisují, které jsem však u mikroplany bez průřezů. 
pozorovati nemohl. Možno také, že se vniterný jícnový epithel na 
tvoření se onoho sekretu účastní. 

Jisto jest, že jícen samovolně se vychlípiti může, aniž by bylo. 
k tomu jiných samostatných svalů zapotřebí. Jak Lang ve své zna- | 
menité monografii Polyclad správně vykládá, svalovina jícnová jest | 
jediným při vychlipování činitelem. Pozorování má to dokládají. 

Ovšem ale vlastní způsob vychlipování jícnu nebyl dosud pozo- © 
rován, jak to ostatně nesnadno u forem zcela plochých. Lang sám. 
u Polyclad vykládá, že trubicovitý jícen, jehož ústí přímo souvisí © 
s otvorem ústním, jednoduše, působením svých svalů -vyniká ven. 
Tomu odpovídají také jeho schematická znázornění polohy jícnu v po- © 
měru k otvoru ústnímu. Taktéž u sladkovodních dendrocoel se vy- 
kládá vychlipování jícnu obyčejnou protrakcí z úst, v nichž vězí ústí 
jícnu. Avšak dle mých známostí sahá otvor jícnu sladkovodních pla- 
nárií daleko za otvor ústní, takže, má-li se vychlípiti, musí asi po- 
dobný proces vykonati, jako u Mikroplany. Na každý způsob nutno 
ještě tuto otázku u ostatních dendrocoel důkladněji, než dosud, | 
sledovati. | 

O nervové soustavě nemnohé mám připomenouti. Zauzlina mozková 
prosvítá zvláště v mladších exemplářích hustě sestavenými rhabdity 
a to zvláště když červ se silněji protáhne. Tehdy jeví se zcela na 
předu těla uložena zauzlina sestávající ze 2 velmi dlouhých, štíhlých 
polovin, jichž zadní konec zúžuje a ztrácí se pod zažívacím ústrojím. 
O nervech, které ze zauzliny mozkové vystupují, nemám nijakých 
zkušeností, tolik ale musím tvrditi, že tak četné a jemné větve, jakéž 
na př. u Anocoelis jsem v živých červech pozoroval a vykreslil, 
u Mikroplany neexistují. Ze smyslových orgánů zmínky hodny jsou 


O novém rodu zemských planárií. 61 


| pouze oči, nalezající se na předních cípech polovin mozkových. Jsou 
-to malinké, černé body, ponořené pod pokožkou, na nichž nelze zna- 
| menati nijakých světlo lámajících tělísek. Bez příčních řezů nemohu 
(o těchto očních bodech ničeho podrobnějšího pověděti. Tolik ale jest 
(jisto, že mezi Planariemi, očima nadanými, má Mikroplana orgány tyto 
| nejmenší. 

Přicházím k exkrečním orgánům Mikroplany, jež v posledních 
|letech pro svůj význam neustále se přetřásávají, aniž by sjednocení 
|v náhledech svému konci se blížilo. Z důvodů, které vyložím později 
[ve svých vývojezpytných studiích *), budu je u naší Mikroplany, jako 
Iu plochých hlístův vůbec, zváti pronefridiemi. 


Tedy pronefridie Dendrocoel jsou celkem podrobně známy; 
(k jich poznání přispěli hlavně Vejdovský,**) Lane a Jijima. 
Mé zprávy o Planaria albissima a Anocoelis potvrdil vůbec Jijima, 
|Jehož zprávy o Dendrocoleum jsou správné. Nejnověji pojednal o nich 
| též Sekera. 

! Celkem máme 2 typy exkrečního apparátu u Planarií: u jedněch 
| jsou výměšné buňky zavřené, bez plaménku vířivého; příklad Anocelis. 


| V druhém typu počíná exkrece pomocí buněk zavřených, s veli- 
kým míhavým bičíkem. Příklad: Dendrocoelum, Gunda, Polycelis. 
| K tomuto typu náleží také naše Microplana. 


Jakkoliv však poměrná průsvitnost této zemské formy dovoluje 
(vystihnouti rozšíření plaménků míhavých v celém těle, tož na druhé 
straně jest nápadným, že hlavní, svodné větve nelze podrobně v jich 
(průběhu sledovati, což se vysvětluje okolností, že jsou stěny jich bez- 
"pochyby ztažitelné a ve stavu stažení se na 

jistých částech svého průběhu skrývají v ple- 

tivu parenchymovém. To, co jsem viděl, sdí- 

lím v následujícím: 

V přídě těla, po obou stranách zauzlin R) 
mozkových, znamenati lze v každém dospě- | , 
lejším individuu po jedné širší, průsvitné f / 
„větvi podélné, jež málo se vinouc, postranní DA / 
a zakončité větve ku předu a ku stranám : 
(vysílá. I větévky postranné mohou se rozvět- Obr. 5. «) Jemné konečné 
(vovati. Čím dále na zad, v končině roz- vět nou plany: 


i 1 b) Silně zvětšené prone- 
„větveného žaludku, tím více se hlavní větve © gridiostomy (Zeiss Imm.J.) 


*) Entwickelungsgeschichtliche Untersuchungen. Heft I. 1888. 
* **) Exkreční apparát planárií, Zasedací zprávy král. spol. nauk, 1882. 


62 F. Vejdovský 


ztrácí a nemožno jejich průběh vystihnouti. Zdá se však pravdě- 
podobným, že táhnou se i dále na zad a snad po celé délce těla, 
neboť na příznivějších, hlavně vyhladovělých individuích vystupují 
i v střední části těla takovéto párovité chodby, ztrácejíce se opět 
V parenchymu tělním. Z nich možno sledovati ještě části po obou 
stranách jícnu, avšak nikoliv ve směru přímém, nýbrž jako kličky, 
jež ve stejném tvaru u všech pozorovaných individuí se vyskytaly. 
V zadní části těla přítomnost hlavních chodeb vystihnouti se mi ne- 
podařilo. 


Průběh těchto kanálků hlavních nesleduje se tak zřetelností 
stěn jejich, nýbrž živým vířením; zvláště ve zmíněných kličkách lze © 
viděti, že stěny jejich jsou vyloženy hustým hávem drobounkých brv 
a takovétéž objevují se i v předních chodbičkách. Jakým způsobem © 
tyto hlavní chodby na venek ústí, nepoznal jsem. Avšak že z druhé 
strany jsou ve spojení s konečnými apparáty čili vířivými plaménky,. 
to jest pro soustavu pronefridií Mikroplany tak jasné a zřetelné, 
jako u žádné planarie mně dosud známé a jak nelíčí se také u forem © 
dosud v tom směru sledovaných. 


Konečné apparáty pronefridií čili plaménky vířivé jsou po- 
měrně snadno k sledování; u mladších individuí zvláště v zadním 
konci těla za jícnem, u dospělých v celém těle. A tu jest velice ná- 
padným zjev, že tyto u velikém množství přítomné plaménky, čili 
pronefridiostomy při optických podélných pohledech pouze po obou. 
stranách těla, těsně pod epidermis ve svalovém apparátu jsou uloženy,- 
kdežto uvnitř parenchymu tělesného nepodařilo se mi ani jediného 
pronefridiostomu objeviti. Při pohledu vyšším jeví se celá plocha. 
hřbetní pod epidermis proseta samými pronefridiostomy, jež jsou. 
ovšem zřetelné po živém míhání bičíku. Ve tvaru svém neliší se od 
známých forem pronefridiostomů ostatních hlístů plochých; malé jádro © 
nalezá se ve svrchní části, pod ním pak počíná plamének. Jest tudíž 
pronefridiostom jednobuněčný. 


Zúžená spodní část pronefridiostomu přechází v kanálek velice 
zúžený, jejž nesnadno lze ihned objeviti, kterýž ale ve svém průběhu 
se prozrazuje po přítomnosti míhavých plaménků. Tyto jsou ovšem 
menší než plamének pronefridiostomu, jinak ale ve tvaru se neliší.. 
Pečlivé sledování delšího kanálku ukazuje, že tam kde bičík jest vy- 
vinutý, kanálek sám jest naduřený a upomíná celkem na zmenšený 
pronefridiostom. Výklad tudíž kanálku samého v ohledu morfologickém. 
byl by ten, že skládá se ze samých jednobuněčných elementů, z nichž © 


O novém rodu zemských planárií. 63 


každý je bičíkem opatřen. Čili: Řada pronefridiostomů tvoří exkreční 
kanálek. 

Do takovéhoto kanálku ústí opět jiné postranní, stejně tvořené 
kanálky, aneb jen jednoduché pronefridiostomy s kratičkými stonkovi- 
tými výběžky, dutými. Pečlivým sledováním při silných zvětšeních lze 
vystihnouti celé síti takovýchto kanálků, jež beze všech pochybností 
posléze do hlavních podélných kanálků ústí. 


Pokládám za prospěšné připomenouti, že pro demonstraci prone- 
fridiostomů plathelminthů hodí se nad míru dobře pyjový apparát pla- 
nárie, velmi blízko stojící Planaria subtentaculata Drap, jež v okolí 
pražském pouze na jediném místě přichází, jež však všudy jinde 
v Čechách, v pramenitých vodách se objevuje. Od zmíněného druhu líší 
se delšími úšky a menším lalůčkem středním*). Pyjový apparát tohoto 
druhu, t. j. zevní vrstva podélných svalů jest na zevnějšku, totiž do 
vířivé dutiny, v níž celý orgán jest uložen, a jak později ještě po- 
drobněji se zmíníme: tato zevní svalová vrstva jest pokryta velmi 
hustě vedle sebe stojícími žlazami hruškovitými, naplněnými velmi 
lesklou, světlo lámající hmotou, v níž v zevním, rozšířeném konci ulo- 
ženo veliké jádro. 

V prostorách pak mezi žlazami možno pozorovati již slabšími 
zvětšeními živé míhání. Při silných zvětšeních objeví se nám pak 
v pravdě obrovské pronefridiostomy tvaru známého s velmi dlouhými 
plaménky uvnitř každé buňky. Při tom však objevují se vedle těchto 
normálních terminálních apparátů pronefridia zvláštní pronefridi- 
ostomy, totiž klínovité buňky jako obyčejné pronefridiostomy, avšak 
brva není uvnitř, nýbrž stojí na povrchu buňky a mihá v dutině mezi- 
žlázové. Na tento významný zjev, kterýž mi ostatně podrobněji znám 
je u pronefridií embryí Rhynchelmis, poukáži ve svých „Entwicklunes- 
geschichtliche Untersuchungen“, kdež také vyložím vznik nefridia 
z embryonálního pronefridia, rovněž tak jako původ pohlavních chodeb 
- z těchto posledních. (Ostatně jsem podrobněji, ovšem bez náležitých 
vyobrazení uvsřejnil výklad o významu pronefridia a nefridia již 
r. 1887 ve Věstníku společnosti nauk. 

Pohlavná orgány. Varlata jsem nalezl založena již v mladých 
exemplářích a sice vždy ve 2 párech; jevily se jako kulaté, lesklé 
žlázy asi v končinách třináctého a patnáctého laloku střevního. Byly 
celkem ostře ohraničeny a obsahovaly větší počet buněk s velikými 


*) Jinak myslím, že rozdíl tento a níže uvedené znaky dotyčné planáric jsou 
méně závažnými, než abych ji považoval za druh zvláštní. 


64 F. Vejdovský 


jádry a jasným, hyalinním obsahem. Jinak o histologické struktuře 


jich, bez methody řezové více udati nemohu. U téměř dospělých indi- © 


viduí, v září skoumaných byly tyto žlázy — varlata — daleko objem- 
nější k zevní straně zaokrouhlené, k vnitřní pak hruškovitě se zužu- 
jící a v nich jevily se již stadia vývoje chámu i dospělé chámy. 
Celkem však nemohu z nedostatečného množství takovýchto stadií 
nic nového sděliti o vlastním vývoji a tvaru spermatozoí. Pravdě 
však podobno, že zúžené vnitřní konce varlat přicházejí do chámo- 


vodů, kteréž však v těch končinách pro jícen a žaludek v jich prů- © 


běhu sledovati nelze. 

Teprvé u dospělejších exemplářů 
lze na dalším průběhu viděti 2 úzké, 
ale dosti ostře vystupující chámo- 
vody (obr. 6. df), kteréž se brzo 
sjednotí, a tvoří širší vak, v němž 
nakupují se chámy, dříve než nastává 
páření. Představuje tudíž vak tento 
v dospělém stavu schránku chámovou 


jako naduřelá splynutá čásť chámo- 
vodů. U jiných planárií, jako u Den- 
drocelum, Polycelis nigra a zmíně- 
ného výše druhu, příbuzného Planarii 


vody, dříve než se sjednotily. U Pla- 
Okr 0 Pohaa nar denne naria torva vnikají však oba —. 
zoo vs vesicula seminalis, od vej- ny hluboko Z zeme pyjový : B 
covod. krátce před vlastní, vychlipitelnou 
pyjí splývají v jedinou chodbu. 

Aparát pyjový má celkem tvar hruškovitý a jest poměrně jedno- 
dušší než u druhu blízkého Pl. subtentaculata tím, že se mi nepo- 
dařilo nalézti na něm vrstvu svalů podélných, resp. meridionálních. 


subtentaculata naduřují oba chámo- 


(vesicula seminalis), jež ovšem se jeví © 


- Na zevnější straně pokryt jest aparát svalový vrstvou velkých 


buněk, celkem průsvitných, mezi nimiž některé jsou naplněné hrubo- 
zrnným obsahem. U některých exemplářů nalezl jsem na proximálním 
konci apparátu, tudíž tam, kde vesicula seminalis vniká do pyje, 
2 skupiny velikých hruškovitých žláz, patrně přeměněných to epithe- 
lialních buněk, jež obalují vrstvu svalovou. U jiných exemplářů schá- 
zely tyto žlázy. 


Na distálním konci jsou buňky ty daleko nižší a vchlipují se 


O novém rodu zemských planárií. 65 


| do nitra svalové vrstvy, kdež tvoří zprvu úzký kanálek, z mládí vylo- 

žený živě vířícími brvami. Kanálek ten ponenáhlu naduřuje a tvoří vak, 
| do něhož vesicula seminalis záúženým koncem přímo ústí. Stěny tohoto 

nádoru pyjového jsou veskrze žláznaté, anyť buňky epithelialní ve 

žlázy jednobuněčné jsou přeměněné. 

U mladých exemplářů žlázy tyto rychle vyprazdňují svůj obsah, 

| až změní se docela na obyčejné ploché buňky epithelialní. Pak jest 
ale nitro nádoru pyjového naplněno hustou, lesklou hmotou, obsahem 
| to bývalých žláz. U dospělých planárií jest proces sekrece těchto 
| žláz pozvolný a ani po dlouhé době neztrácejí žlázy svůj charakteri- 
| stický tvar. 

Prostor mezi zevním epithelem a dutinou pyje jest vyplněn 
| vrstvou svalovou, jež ve způsobě obrouček jeví se složena veskrze ze 

svalů okružných. Nedostatek podélných čili meridionálních svalů má 
asi za následek jiný způsob působení pyje, než u oněch druhů, kde 
| se pyje skutečně vychlipuje. Skutečně také neviděl jsem vychlipování 
| vnitřní části pyjového apparátu u Mikroplany, kdežto mi známo u jiných 
| druhů, že pyje tato se daleko z těla jako vlákno vychlipuje. 


Dokladem na rozdíl od Mikroplany uvádím pyjový apparát výše 
zmíněného příbuzného, ne-li totožného druhu s Flanaria subtenta- 
| culata. 
| Průsvitnost toho druhu dovoluje sledovati celou organisaci py- 
|jového a pohlavního apparátu, jako u málokterého druhu více. I shle- 
| dáváme zde na zevnějšku především velmi mohutnou vrstvu svalů 
podélných čili meridionálních, jež ve spůsobu širokých pruhů přikládá 
| se na spodnější vrstvu svalů okružných. 

Pod těmito následuje rovněž mocná vrstva, skládající se z mnoha 
vrstev buněk s malými lesklými jádry, i možno ji vykládati za epithel 
| mnohovrstevní, jehož spodina jest brvami vyložena. Epithel tento 
ohraničuje totiž dutinu apparátu, v němž uložena jest pyje vlastní. 
(Tato poslední jest tvořena však mimo zevních podélných svalů, všemi 
| ostatními vrstvami svrchu zmíněnými, jež se vchlipují do naznačené 
(dutiny. Pyje představuje orgán naduřelý, ve své střední části k ze- 
| vnějšku se zužující. Nitro jest duté a do něho ústí společná chodba 
(povstalá splynutím chámovodů. Tenkostěnná tato chodba, tvořená 
(z plochých buněk, přechází ve vnitřní stěnu pyjovou, jež sestává 
(z válcovitého a dále níže z kubického epithelu. V naduřelé části pyjové 
mohutní však buňky epithelové ve větší, lesklým obsahem naplněné 
| žlázy jednobuněčné. 

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 5 


| 


66 F. Vejdovský 


Tato vnitřní vrstva epithelová jest zevně objata svaly okrnžnými, 
což jest vlastním pokračováním okružné vrstvy svalové z pochvy py- 
jové a posléze zevním tenkým epithelem, kterýž zase přechází ve 
výše zmíněný epithel mnohovrstevný. Jeví se tudíž pyje vlastní jakožto 
duplikatura svalové pochvy pyjové a může se tedy vychlípiti pouze 
působením zevní samostatné vrstvy svalů podélných, čemuž skutečně 
tak jest. Stažením se těchto svalů roztáhnou se svaly okružné a 
usnadňují vychlípení vnitřní pyje, což se děje téměř bleskurychle 
a z pohlavního otvoru vynikne dlouhé vlákno. 

Naproti tomu roztažením se podélné vrstvy svalové čili přecho- 
dem její ve stav prvotný stáhne se vrstva okružná a pyje zatáhne 
se samovolně zpět. 

Nedostatek tedy zevní podélné vrstvy svalové na apparátu py- 
jovém u Mikroplany musí míti za následek jiný způsob funkce tohoto 
apparátu; zdá se mi totiž, že pyje se nevychlipuje, jakož skutečně 
jsem také u nijakého exempláře neshledal. Ovšem ale jako orgán 
kopulační musí působiti jiný apparát, který bezpochyby tvořen pou- 
hým vychlípením části antra pohlavního. Nemohu však následkem 
nedostatku pozorování nic bližšího o tom sděliti; i jest u jiných druhů 
nutno otázku tuto zvláště studovati. 

Polohu vaječníků, jak výše již zmíněno, nepoznal jsem; zajisté 
budou velmi malé a jen řezovou methodou lze je objeviti. Taktéž 
průběh vejcovodů neznám, jen distální část společného jich vývodu, 
krátce před jeho vyústěním do antra. Jest to chodba celkem široká 
a zřetelná po zvláštní hnědavé a zrnité vrstvě vniterné a zevním 
jasném, ostře konturovaném pásmu (obr. 6. oď). 

Zevní konec vejcovodu jest obdán zvláštním naduřelým obalem, 
sestávajícím z velkého počtu jednobuněčných, zrnitým obsahem na- 
plněných žlázek. O významu tohoto orgánu nemohu se vysloviti. 

Vak ústící do antra (obr. 6. ac) a obyčejně vykládaný za uterus, 
ač, jak z mnoha stran vytknuto, jest tento názor zcela nesprávný — 
tento vak objevuje se záhy již v mladých Planariích a ovšem tím 
zřetelněji u dospělých. Jest to těleso hruškovité, dlouhostopkaté 
a na vnitřním konci velmi naduřelé. Stěny jeho jsou celkem svraštělé, 
nitro pak naplněné zvláštní tekutinou hyalinní. | 

Vystupující vajíčka, tvoření kokonů a tyto samé vůbec neznám. 
Jest velice pravděpodobné, že hlavní doba kladení kokonů spadá do 
doby podzimní, v říjnu snad bylo by možno vyplniti veškeré mezery 
u poznání zajímavé domácí naší Mikroplany. 


O novém rodu zemských planárií. 67 


(8. Přehled planarií v Čechách nalezených. 


Po leta jsem se snažil vyšetřiti druhy Dendrocoelů, kteréž ve 
vlasti naší přicházejí, upozorněn býv na zajímavost jich forem při 
vyšetřování pramenišť Vrutických, z nichž svého času Praha vodou 
pitnou měla býti opatřena. Během doby snesl jsem také značnější 
materiál k monografii planarií, leč nával jiných prací zabraňoval mi 
uveřejnění dosavadních výsledků mých pozorování. 

Ani jinde dosud neučiněno rozhodnějších kroků k vypsání forem 
dendrocoelů, mám však pevnou naději, že se této skupině Turbellarií 
dostane rovněž tak pečlivého zpracování, jako Rhabdocoelům a moř- 
ským Dendrocoelům. Zpracování českých Dendrocoelů nadějeme se 
od Sekery, jehož práce o našich turbellariích těší se pozornosti 
cizích odborníkův, jak toho také skutečně zasluhují. V poslední své 
práci o Planaria albissíma podal tento pilný pozorovatel již částečný 
seznam Dendrocoelů v Čechách nalezených, řídě se mými zprávami 
na jiných místech sdělenými. 

K vůli statistickému přehledu uvádím nyní celkový obraz bádání 
faunistického ve skupině Dendrocoel. 

V prvé zprávě své o této skupině Plathelminthů (Oznamovatel 
druhého sjezdu přírodozpytcův a lékařův českých v Praze r. 1882) 
uvádím 8 druhů Dendrocoel. 

Téhož roku podařilo se mi objeviti poprvé po celém půlstoletí 
opět jiný druh — Anocelis coeca — v Čechách. Lonského roku při- 
činil Sekera svým pozorováním v okolí Hlinska opět jiný druh, 
dosud v Čechách neznámý, totiž Planaria polychroa O. Schm., jenž 
dosud u nás pozorován nebyl. Nyní přidávám také zemskou planarii 
Mikroplanu. 

Tudíž podávám obnovený seznam všech dosud v Čechách zná- 
mých planarií a současně i jejich naleziště. Jsoutě zastoupeny ve 
5 rodech: 1. Dendrocoelum Oerst. 

2. Planaria Můll. 

3. Anocelis Štimp. 
4. Polycelis Ehrenb. 
5. Microplana Vejd. 


I. Rod Dendrocoelum. 


1. Druh Dendrocoelum lacteum Oerst. ve všech, tekoucích vo- 
dách českých. 
5* 


68 F. Vejdovský 


Syn.: Planaria lactea, Můller, — Ehrenberg, Acaleph. roth. 
Meeres p. 65 a 67. — Thompson, Ann. nat. hist. XVIII 
1846. p. 338. — Schulze Turbellarien, I. Ab. 74. Tab. 

L. 2, 
Dendrocoelum lacteum Oersted.; — O. Schmidt. Z. w. Z. XI. 

JB 26k 


Poznámka: Friesem (Zool. Anz. 1879 p. 151) popsaná Pla- 
narta cavatica z jeskyně Falkensteinské ve Švábsku zdá se, že náleží 
rodu Dendrocoelum ; rozbor pohlavních orgánů by podal doklad k tomu- 
Tato zajímavá slepá forma známa jest z více nalezišť. Jmenovaný autor 
nalezl ji ještě v jedné studni v Miindenu (Hanoversko), nověji pak 
zmiňuje se Moniez o její přicházení v jedné studni Lillské. Posléze 
mohu přidati nové naleziště tohoto pro podzemní vody charakteristi- 
ckého druhu. Můj velectěný přítel a kollega August Wrzesniowski, 
zasloužilý professor university Varšavské, zaslal mi ze Zakopaného 
v Tatrách 16. září 1887 3 exempláře naší planárie současně se znač- 
ným množstvím Phreoryctes Menkeanus a Niphargy, © jichž nalezišti 
píše mně následující: 


W studni wykopanej w piwnicy domu naležaceso do Jana Kozie- 
niaka znalazlem ogromna, obfitosé Niphargus, oraz w zenilych ziemnia- 
kach, które sie w tej studni znajdowaly, zebralem caly klebek robaków, 
a W piasku znalazlem pluskiego robaka podobneso do Dendrocoelum 
lacteum. Lumbriciny i Dendrocoelum posylam szanownemu koledze. 
Nadmieniam, že piwnice jest zupelnie ciemna; studnia na jakie 0:50 
metra gleboka ; we chwili poszukiwania znajdowaly sie w niej ziemaki.“ 


II. Rod Planaria. 


Syn: Goniocarena, Schmarda. 
Dugesia, Girard. 

a) Druhy úškaté : 

2. Planaria subtentacuiata Drap. v prameni Chuchelském. Tato 
forma jest velmi blízka oné, jejíž pyjový apparát jsme v tomto 
pojednání vylíčili. Zevnějším tvarem těla neliší se od sebe, avšak 
chuchelská forma opatřena jest velmi hustým povlakem žlaz na sva- 
lovém obalu pyjovém, kdežto u druhé formy žlázy tyto scházejí. 
Celkem jest to znak nepatrný, a možno, že souvisí s dobou, ve které 
dotyčný druh byl pozorován. Druhou formu znám z velkého množství 
nalezišť, totiž: z Litomyšle (Klapálek), Hlinsko (Sekera), Prameny 
Vrutické, Šumava (Špičák), Středohoří — vesměs z pramenitých vod. 


O novém rodu zemských planárií. 69 


3. Planaria gonocephala Dugěs, rovněž forma z vod prameni- 
tých. U Prahy (Závist), prameniště Vrutice Mělnické, Sobčice (Šan- 
dera), Středohoří, MI. Boleslav, doly Příbramské (Mrázek). 

Syn.: Planaria torva, var. Gonocephala, Diesing, Syst. Helmin- 

thum, I. p. 200. 

Planaria gonocephala? Leydie. Můllers Archiv p. 188. 
Taf. XL 

Planaria gonocephala, Ehrenbere, Acalephen des rothen 
Meeres, p. 86. — Stimpson, Prodrom. I. 5. — O. Schmidt, 
Sitzungsber, Acad. Wien. XXXII. 1858, p. 268. — Týž, 
Z WZ A. D0. 

Goniocarena gonocephala, Scehmarda, Neue Wirbellose Thiere, 
PR 

b) Druhy bez úšek: 

4. Planaria torva M. Schulze, v tekoucích vodách a rybničných : 
Lomnice u Třeboně, Vltava u Prahy; Labe u Roudnice. 


Syn.: 1862. Planaria Schulzei, Diesing, Revision der Turbellarien 


p. 497. 
1846. Planaria torva, Thompson, Ann. nat. hist. p. 388. 
Stimpson, Prodromus I. — Gerstield, Mém. Soc. 


etrang. Acad. St. Petersbourgh. VIII. 1859. p. 202. 
1852. Planaria torva, Schulze nec Můllér. Z. w. Z. IV. 
p. 184. 
1862. Planaria torva, O. Schmidt, Ueber Planaria torva 
aut. Z. w. Z. Bd. XI. p. 92. 

5. Planaria polychroa O. Schm. Hlinsko (Sekera). 

6. Planaria vruticiana Vejd.; nepohlavně. vyvinuté exempláře ve 
velikém množství nalezeny mnou v prameništi Klokoči ve Vrutici Kro- 
páčově z jara 1819. 

7. Planaria albissima Vejd. Běloskvoucí tento druh znám jest 
v Čechách ze 2 nalezišť: Kropáčova Vrutice a z okresu Hlinského 
(Sekera). 


III. Rod A nocelis. 


8. Anocelis eoeca Dug.; nepohlavní exempláře nalezl jsem jedině 
a pouze vústí Ploučnice do Labe u Děčína. 


70 F. Vějdovský 


IV. Rod Polycelis. 


9. Polycelis nigra (Můll.) Ehrbg. V lučních potocích a stojatých 
vodách. U Prahy: v potoce Kejském u Hrdlořez; v tůních labských 
u Labského Kostelce, v luční strouze u Kouřimi. Dle pohlavního 
apparátu (ostnité pyje) souhlasí P, nigra s formou O. Schmidtem 
popsanou. V nové době stanovil Jijima nový druh F. čenuis z okolí 
Lipska. Co do tvaru zevního (přídy těla, velikosti a rozdělení očí) 
neliší se naše P. nigra od P. tenuis. Zmíněný autor zakládá soud 
svůj na rozdílech pyje, neboť u P. tenuis prý místo ostnů přicházejí 
zvláštní lesklá tělesa v epithelu pyjovém. Avšak Jijima zkoumal pyje 
pouze na průřezech, kde dotyčné ostny Pl. nigra ve změněné formě, 
zvláště na zataženém orgánu mohou přicházeti a v pravé své povaze 
teprve při vychlípení, tudíž za živa se objevují. Považuji tudíž Poly- 
celis tenwis za totožnou s F. migra. 

Syn.: Planaria nigra, Thompson, An. nat. hist. XVIII. 1846. p. 328. 

— Ehrenberg, Acalephen. — Stimpson, Prodromus. 

10. Polycelis viganensis Dug. Druh tento ve Francii a Alpských 
vodách Štyrských přicházející nalezl jsem pouze a jedině na Šumavě, 
v bystřině, jež z Pancíře stéká a ve svodnici pod Černým jezerem. Ve 
Středohoří jsem marně po ní pátral. 

Syn.: Polycelis nigra, var. (P viganensis, Diesing, Syst. Helm. 

£ 192. 
Goniocarena viganensis, Schmarda, Neue wirbellose Thiere. 
Ehěslé LS 


Planaria viganensis, O. Schmidt, Šitzungsber. kais. Akad. 
Wien. XXXII. 1858, p. 208. 


V. Rod Microplana. 


11. Microplana humicola Vejd. V kompostu, v Bechlíně u 
Roudnice n. L. 


Sběratelé Planarié v Čechách: 


1. Vejdovský F. objevil: Dendrocoelum lacteum, Planaria 
subtentaculata, Planaria gonocephala, Planaria torva, Planaria vruti- 
ciana, Planaria albissima, Anocelis coeca, Polycelis nigra, Polycelis 
viganensis, Microplana humicola. 

2. Klapálek Fr. objevil: Planaria subtentaculata. 

3. Šandera Č. objevil: Planaria subtentaculata. 


O novém rodu zemských planárií. 78 


4. Sekera Emil objevil: Planaria polychroa a Planaria al- 
bissima. 

5. Mrázek J. objevil: Planaria gonocephala ve vodách dolů 
Příbramských. 


s.r 


4. Literatura, jednající o Planáriich v Čechách žijících. 


1. Vejdovský F., O planáriích českých. — Oznamovatel dru- 
hého sjezdu českých přírodozpytcův a lékařův v Praze r. 1882 str. 58. 

2. —, Exkreční apparát planárií. — Zasedací zprávy král. spol. 
nauk v Praze r. 1882 p. 274—279 s jednou tabulkou. 

9. Sekera Emil, Příspěvky ku známostem o planariích sladko- 
vodních. — Věstník král, spol. nauk v Praze r. 1888 p. 403—420 
s jednou tabulkou. 


8. 
© nové fossilní spongii Solidonodus Počtai. 
Předložil Čeněk Zahálka dne 11. října 1889. 
(S Tab. I). 


V českém útvaru křidovém okolí roudnického nalezl jsem ve 
slinitém pásmu vyššího turonu (pásmo teplické) na několika místech 
sponcie, které se neshodují se žádnou fossilní spongií ani v útvaru 
křidovém ani v jiném útvaru. Náleží do řádu Hezactinellidae a do 
podřadí Dřctyonina; lze ji zařaditi do čeledě Ventrieulitidae Toul. 
Smith., bude však potřebí, jak později uvedeme, definici této čeledi | 
rozšířiti. Rod i druh její je nový. Pojmenoval jsem fossilní spongii | 
tuto Soltdonodus Počtat. 


I. O tvaru a velikosti. 


Solidonodus Fočtať má nejčastěji tvar obráceného kužele, zřídka 
je válcovitá. Na dolní straně přechází v tenký válcovitý kořen, který 
na exemplaru obr. 3. se rozdvojuje. V nejvyšší části houby nalézá 
se velké osculum. Některé kusy jsou více neb méně zahnuté. Většina 
kusů je stlačena se strany, takže je příčný průřez jejich elliptický ; 
se strany nestlačené kusy mají příčný průřez okrouhlý. Na některých 
kusech znáti je stlačení shora. Poněvadž jsou stěny máandricky zo- 
hýbané, jeví se na povrchu někdy podélné záhyby. (Tab. I. obr. 1.). 
Takové záhyby způsobují vroubkovaný okraj oscula. Na větším počtu 
exemplárů nejsou podélné záhyby na povrchu zachovány. 

Velikost našich sponsií je rozmanitá. Ze 23 nalezených kusů 
byl nejmenší ten, co je na obr. 5. vyobrazený; má délku 5 mm, 
šířku 2 mm a výšku 3 mm. Jeden kus od Netluk byl ze všech nej- 
větší, není však celý; má délku 22 mm, šířku 12 mm. Kus na obr. 1. 
má délku 18 m, šířku 11 mm a výšku 58 mm. 


II. System chodeb. 


Stěny druhu Solidonodus Počtat objímají střední chodbu, která 
má tvar obráceného kužele a končí se nahoře osculem. Dole sahá 


O nové fossilní spongii Solidonodus Počtai. 13 


střední chodba až ku kořenu, u něhož se valně zúží. Ve stěnách na- 

lézají se radialní chodby, které nevycházejí ani na vnitřní ani na 

vnější povrch stěn. Proto není viděti ostií na povrchu stěn. Teprvé 

když odstraníme povrchovou kostru, objeví se kruhové důlky nepra- 
| videlně roztroušené jakožto průřezy radialních chodeb. 


III. Kostra. 


Kostra naší spongie byla původně křemitá; nyní však je z nej- 
větší části ve vápenec a limonit proměněná. Hodíme-li tudíž kus 
kostry do kyseliny solné, vytratí se vápenná kostra zcela a zůstane 
jen kostra limonitová se zbytky původní křemité kostry. Na povrchu 
nalézáme kostru vápencovou neb limonitovou velmi pěkně zachovalou 
(obr. 8.); uzly jehlic bývají obyčejně 0:2 mm od sebe vzdálené. Li- 
monitová kostra uvnitř stěn je velmi chatrně zachována. Větší kus 
křemité kostry nalézti je velmi těžko. Nejlepší byl ten, který je 
vyobrazen dle 100 X zvětšení na obr. 6. a 7. Kostra tato je na po- 
vrchu drsná, což je následek chemické proměny její. 


Vnitřní kostra séstává z mřížovitě srostlých jehlic. Jehlice jsou 
 Šestipaprskové a mají ve vnitř tři centrální kanálky téže polohy jako 
osy oktaedru. Tyto centrální kanálky jsou zřídka kde zachovány. Na 
obr. 6. a 7. spatřujem je pouze v jednom rameni jehlice. Uzel, 
| v němž se 6 ramen jehlic sbíhá, jest kulovitý a není provrtaný, nýbrž 
plný (k tomu se vztahuje naše rodové jméno Solidonodus). 

Kostra na vnějším povrchu stěn podobá se vnitřní kostře. Čtyři 
ramena jehlic leží na povrchu spongie, páté jde do vnitř a Souvisí 
S vnitřní kostrou, šesté rameno však, které by mělo jíti z povrchu 
houby ven, není vyvinuto. Uzly těchto jehlic povrchových jsou téže 
velikosti jako u jehlic vnitřní kostry. 

Ramena jehlic bývají často nepravidelně skupena. Velmi často 
připojí se k uzlu šestiramenné jehlice ještě jedno neb dvě ramena, 
takže jich z jednoho uzlu 7 i 8 vychází. Často zase ramena jehlic 
nekončí se v uzlu, nýbrž uprostřed neb na jiném místě druhého ra- 
mene (obr. 7. 8.). Ramena jehlic jsou někdy zakřivená. 

Mezi kostrou nalézá se dosti mnoho velmi útlých křemitých 
jehlic parenchymových, které se jeví zřetelně teprve při 300 až 
600 X zvětšení. Jsou přímé, stejně všude silné neb zašpičatělé 
(obr. 9. 10.). 

Na naší spongii nebyla nalezena žádná krycí blána. 


74 Č. Zahálka 


IV. Naleziště. 


Solidonodus Fočtat vyskytuje se v pásmu vyššího turonu (pásmo 
teplické) křidového útvaru v Čechách. Až posud nalezl jsem ji pouze 
v severozápadní části okolí města Roudnice v měkkém slínu. U Číž- 
kovic") vyskytlo se 9 kusů, z nichž na naši tab. vyobrazeno je 5 kusů 
(obr. 1. až 5.); u Lukavce?) 9 kusů; u Netluk“) vyskytl se jeden 
kus; u Koštic“) vyskytly se 4 kusy. Jest zajímavo, že se spongie tato 
nalézá ve vrstvách téhož stáří, i podobá se, že bude charakteristickou 
pro určitý geologický horizont. | 


V. Určení. 


Z popisu kostry našich sponeií následuje, že náleží do řádu 
Hexactinellidae O. S chmidt*), poněvadž její kostra původně křemičitá 
z šestipaprskových jehlic sestává. Poněvadž jehlice mezi sebou sou- 
visí a nejsou tedy osamoceny, náleží do podřadí Dictyonina Zittel“). 
Porovnáme-li dále naši spongii se všemi čeleděmi Dictyonin, jak je 
Zittel uvádí“), shledáme, že se liší ode všech čeledí nějakou vlast- 
ností. Od některé čeledi líší se vnějším tvarem, od jiné zase tvarem 
stěn, aneb soustavou kanálků aneb kostrou. Nejbližší je čeledi Ventricu- 
bitidae Toul. Smith*) a to jak tvarem, tak zvláště máandricky zohý- 
banými stěnami. Pokud se týče kostry, tu náš Solidonodus nemá pro- 
vrtané uzly jehlic jako to u spongií z čeledi Ventriculitidae jest. Krom 
toho nemá Solidonodus ostie, kdežto u spongií z čeledi Ventricubitidae 
je nalezáme. Ačkoliv jsou tyto rozdíly dosti závažné, předce nechc 


1) Č. Zahálka: První zpráva o geolog. pom. výš. Brozanské. Zvl. otisk ze 
zpráv kr. čes. spol. nauk. 1884. Str. 14. 
2) Tamtéž str. 5. h 
S) Téhož: Příspěvek ku poznání geolog. pom. pyrop. štěrků v Českém Středo- 
hoří. Zprávy spol. geolog. v Praze. 1885. Str. 115. 
5) Téhož: Druhá zpráva o geolog. pom. výš. Brozanské, Zvl. otisk ze zpráv 
o zased. kr. čes. spol. nauk. 1887. Str. 271. 
5) K. A. Zittel: Handbuch der Palaeontologie. I. Bd. S. 167. 
8) Tamtéž S. 172. 
7) Tamtéž S. 172—184. 
K. A. Zittel: Beitráge zur Systematik der foss. Spongien. Neues Jahrb. 
f. Min., Geolog. u. Palaeont. 1877. S. 337. 
Téhož: Studien úber foss. Spons. I. Abhandl. d. m.—ph. Cl. d. k. bayer. 
Ak. d. W. 1880. S. 44—60. 
S) Téhož: Handb. der Palaeontologie. I. Bd. S. 176. 


O nové fossilní spongii Solidonodus Počtai. 75 
| pro spongie naše novou čeleď zaváděti, poněvadž v mnohém ohledu 
| diagnosa druhu Solidonodus Počtat souhlasí s vlastnostmi čeledi jme- 
 nované. Chceme-li však Solidonodus do čeledi Ventriculitidae počítati, 
| třeba doplniti její definici. Navrhuji tedy, aby se definice čeledi Ven- 
| driculitidae Toul. Smith rozšířila i na spongie mající uzly jehlic 
| plné (neprovrtané) a které nemají ostií. V této čeledi nechť má nový 
(rod náš následující definici: 


Solidonodus nov. gen. 


Spongie obráceně kuželovité neb válcovité, dole kořenem zakon- 

- čené. Střední chodba široká až ku kořenu sahající, nahoře osculem 

zakončená. Kostra sestává z jehlic o plných uzlech. Na povrchu je 

| kostra podobna kostře vnitřní. Jehlice masoviny se objevují. Krycí 

vrstva chybí. Radialní chodby na povrch nevychází. Povrch bez ostií. 
Stěny máandricky zohýbané. 


Vysvětlení obrazců na tab. I. 


Obr. 1. 2. 3. 4. 5. Solidonodus Počtai od Čížkovic. Přirozená 
velikost. 

Obr. 6. 7. Vnitřní křemitá kostra druhu „Solidonodus Počtat 
podle 100 < zvětšení. 

Obr. 8. Povrchová kostra druhu Solidonodus Počtať ve vápenec 
a limonit proměněná. Podle 20 X zvětšení. 

Obr. 9. 10. Jehlice parenchymové dle 300 X zvětšení. 


9: 


Dusikaté sloučeniny cukrů. 


Předložili dr. B. Raýman a 0. Pohl dne 25. října 1889. 


Derivaty dusíkaté uhlohydratů jsou velmi důležitou kapitolou, 
jelikož poznáváním jich a přeměn i reakčních podmínek ocitujeme se 
v blízkosti bílkovin, kteréž z mnohých ohledů těmto blízky býti musí. 

Známe již více čeledí dusíkatých sloučenin uhlohydratových ; 
nepřihlížíme-li k dusičnanům t. zv. nitrolátkám z uhlohydrátů odvo- 
zeným, rozeznáváme: 

I. Aminy odvozené z halogenhydrinů alkoholických cukrů k. př. 
duleitamin C;H3;5O;N, jenž z dulcitanchlorhydrinu obyčejnou cestou 
ammoniakem alkoholickým byl připraven; aneb z dusičnanu pomocí 
ammoniaku k. př. manitantetramin C,H,O(NH,),. 

II. Aminy, mezi něž sluší zařaditi elykosamin z chitinu a pak 
aminy: akrosamin, isoglykosamin a j., kteréž hydrogenisací fenylosa- 
zonů připraveny byly. 

III. Sloučeniny, kteréž kondensací aldehydické skupiny glykos 
S aminy, najmě aromatickými vznikají 

a) s monaminy: k. př. anilidy (OH);C,H,:NC;H; (glykosanilid). 
Sloučeniny ty jsou tak složeny, jako veškeré aromatické sdružiny 
aldehydů s primarnými aminy (C;,H;CH = NC,;H, a j.); 

b) s fenylhydraziny — hydrazony a osazony; 

c) s diamíny, kdež podle ústředí reakce probíhá podle jedné z těch 
rovnic: 


1. C,H,(NH,), + C;H1,0; = Ú;H,(NH), : C;H,0;——H,O—-Hg; 

2. C,H,(NH,), — C,H,,0, = C;H,N; . C; 0, + 2H,O—H;; 
— N = ((;H;,0 

3. OH(NE OHM C = (CHO) 12H,0. 


III. Sloučeniny vzniklé reakcemi hlubšími za částečného neb 
hlubšího setření rázu uhlohydrátového; sem náležejí dusíkaté, kyslík 


Dusíkaté sloučeniny cukrů. TK 


ze vzduchu absorbující, huminové látky Thénardovy, glykosiny 
| Tanretovy, manitin vzniklý destilací manitu se salmiakem a j. 


Sama o sobě stojí reakce J. Effronta (Berl. B. 18. ref. p. 383), 
| jenž zahříváním manitu s volným anilinem aneb s chlorhydratem ani- 
"linu při 200—2409 získal «a-naftylamin. Nenalezli jsme nikde vy- 
| světlení, i máme za to, že reakci tu dlužno sobě vyložiti, ze sou- 
| působnosti anilinu a furfuranu, kterýž poslední (aneb látka jemu 
| blízká) z manitu při reakci té vedle jiných produktů asi vznikl. Fur- 
furan i anilin mohou velmi dobře poskytnouti a-naftylamin. 


me OH 
oz „rasutna ČH 
TTS no M 
OH CH CH L 
furfuran C.NH, 
B CH 4 0- 
A - OH 
CH C + 


jakž skutečně dokázáno experimentem od Oliveri a Canzoneri 
| Berl. B. XX. ref. 220 z Gazz. chim. it. XVIII. 1886 str. 486—491. 


Záměr naší práce byl, studovati vliv ammoniaku i aminů v di- 
„bromaddiční sloučeniny elykos a pak zkusiti zdařilou reakci ammo- 
niaku i acetoctanu ethylnatého v glykosy, kdež očekávati bylo látek 
glykospyridinových s alkaloid-elykosidy ne neanalogických. (Předběžné 
sdělení B. Raýman a K. Chodounský letošní zprávy str. 169.) 

Prvá část problemu zahájena rhamnosou v ethylalkoholickém 
(absolutním) prostředí. Přidaný brom rychle mizí, v té míře, jak jest 
přidáván; pakli dodán jest ku směsi anilin, vzniká rhamnosakchartn. 
Tato podivná reakce, která by se s aldehydickou povahou rhamnosy 
| ztěží srovnávala, ana v pouhém odjetí 2HBr — bromovodíku — po- 
(zůstává C;H,,O; | Br, = C;H,50; | 2HBr vyžaduje ještě dalšího 
„podrobného studia. 
| O působení ammoniaku i acetoctanu ethylnatého v rhamnosu 
bylo již předběžně referováno ve vzpomenuté výše zprávičce. Ku pří- 
(pravě látky C,;H;,O,N; pokračujeme nyní způsobem tímto : 


78 B. Raýman a O. Pohl 


Ku methylalkoholickým roztokům rhamnosy (ne více než po 
10 grammech látky) přidávají se přes dvě molekuly acetoctanu ethyl- 
natého a něco více než dvě molekuly ammoniaku rozpuštěného taktéž 
v alkoholu methylnatém. Za obyčejné temperatury započne záhy kry- 
stalisace, i vleje se celý roztok na ploché porcelánové talíře, v nichž 
rychle krystalují houfy jehel v chumáčcích. První krystalisace jsou 
velmi čisté i poskytují překrystalováním ihned čistého „rhamnodia- 
zinu“. Poslední krystalisace jsou nezřetelné, prosáklé mazem a pá- 
chnou po zásadách pyridinových, bezpochyby následkem samostatně 
podle běžící reakce ammoniaku s acetoctanem. ' 


Z vřelé vody nejlépe daří se překrystalování. Látka krystalická © 
jsouc ve vodě studené velmi málo rozpustnou, vypadne při chladnutí © 
roztoku; v matečném louhu zbývá část cukru reakci ušlého, jenž při 
odpařování i po odbarvení spodiem stále zbývá jakožto látka černá. © 


Přední reakce probíhala vždy podle rovnice: 


C,H,+0; + 2NH, + 20,H,40; — 38,0 = C,,H3,0,N,. 


Nechť si poměry měněny jakkoliv, vždy vstouply v reakci jen © 
látky podle rovnice té, ostatní v přebytku dodané zůstaly nepromě- © 


něny. Ta reakce je tudíž jiná než obyčejná s aldehydy. 
O konstitucí rhamnodiazinu. 
Působení jodmethylu. Látka v methylovém alkoholu jsouc roz- 


puštěna, smíšena jest s vypočteným přebytečným množstvím jodme- © 
thylu, ostavena několik hodin při obyčejné teplotě, pak ponenáhlu © 


zahřívána v lázni vodní výše a výše, až reakce změnou barvy stala 
se patrnou. Při otevření trubice i neutralisaci a odbarvení tekutiny 
šířil se zápach po methylovaných aminech i vyloučil se maz, z něhož 
nebylo lze nabýti látky ku zkoušení vhodné. 

Působenáé zředěných kyselin. 

V alkoholickém roztoku rozkládá kyselina ledová octová slouče- 
ninu naši, rhamnosu odštěpujíc. Cukr poznán podle fysikálných jeho 


vlastností. Mnohem zvolněji působí alkoholický roztok chlorovodíku. © 


Přidáme-li ku velmi zředěnému lihovému roztoku rhamnodiazinu přesně 
dvě molekuly chlorovodíku rozpuštěného v alkoholu ethylovém, počne 
as v týdnu za obyčejné temperatury *) krystalisace; usazují se pěkné 
tvrdé krystalky, místy srostlé jako větévky neb lépe přesličky. Mezi 


nimi nalézaly se někdy v pramalém množství známé tvary salmiaku. © 


+) Nemůžeme dosti upozorniti, že veškeré reakce hledíme prováděti, jak dalece © 


možno, za teploty obyčejné. 


Dusíkaté sloučeniny cukrů. 19 


| Matečný louh, velmi opatrné jsa odpařován, vylučoval na konci kry- 
© stalky salmiaku za ustavičného temnění hmoty. I bylo nemožno pře- 


sličkovité krystalky překrystalováním zúplna B a bylo nutno je, 


© tak jak byly, analysovati. 


L 0:3627 gr látky poskytlo 02582 gr AgC1 — 006385 or. CI, 
600607901 


IL 0:3565 50002587, = 006278 gr. CL 
t.j. 17599, CI 
OAO., 03004., Z 0007428 ar. CL 


tj 1601361 
1002012 5 dalo 125 kem dusíka při 199 C. a 135-8 mm 
tlaku — 001384 grm dusíka = 6889,. 


Elementárných analys bylo provedeno několik, avšak látka byla 
velmi nesnadno spalitelná i skytala mezi 38—409/, uhlíka a 61—629%, 
vodíka. 

C,H;,N,O, . 2HCI 


nalezeno: vyžaduje: 
C 38—40%, 41-68 % 
H 61—62"/, DIOD 
ŇN..— 6:88% 694 „ 
P0L75 10619 1704 , 
0 — — — Z 


Ač veličiny pro uhlík se neshodují, přece, hledíce ku snadné 
rozlučitelnosti látky (viz důležité analogie níže), připisujeme krystalům 
formulu C,,H>,N,O,.2HC1 i odvozujeme sloučeninu ze svého tak 
zvaného diazinu podle rovnice: 


C1gH3,N;O, — C,H,0 = G,H,,N,0; 
Ku dotvrzení dalšímu snažili jsme se připraviti sůl podvojnou 
s chloridem platičitým. V alkoholickém prostředí jsou sneseny reagu- 


jící látky, i zvolna ostaveno krystalisaci. 
Pěkné vyloučené krystalky ukázaly se analysou: 


0:4276 gr. látky poskytlo 0:1873 gr. Pt. — 44819, Pt. 
Pt. CL(NH,), vyžaduje 43839% 


býti pouhou platičitou sloučeninou salmiaku. 

Alkalie i vyšší teplota štěpily i původní látku (diazin) i chlor- 
hydrat za odštěpení kysličníku uhličitého. 

Ze žádných těchto reakcí nelze souditi více, než: že snadné 
odštěpování molekuly neporušeného cukru (rhamnosy) nesvědčí reakci 


80 B. Raýman a 0. Pohl 


obyčejně mezi aldehydy % acetoctanem % ammomiakem probíhající, kde 
jeví se rozhodná tendence ku vytvořené jádra hydrolutidinového — ne- 
poměrně stálého. 

I zkoušeno opáčně: působí-li ammoniak s rhamnosou, zdaž za 
těch okolností nepůsobí snad primárné aminy (zejména aromatické) 
s rhamnosou i acetoctanem, aneb je-li ammoniak při reakci nutným, 
zdaž snad nedá se v rovnici výše vypsané, alespoň jedna jeho mole- 
kula nahraditi aminem primárným ? 

I. Rhamnosa (1 mol.), anilin (2 mol.) i acetoctan ethylnatý 
(2 mol.) za obyčejné teploty v absolutně alkoholickém prostředí rea- 
gujíce, poskytly anilidy rhamnosy, jeden při 1189 tající (z acetonu 
ihned krystalující) složením C,,H,,NO,*) a jiný, při 1429 tající, v ace- 
tonu mnohem rozpustnější, jenž poskytoval analysou veličin: 


uhlík dle methody Messingerovy: 
0246 gr. látky 05205 gr. CO, 01419 gr. C 577 9, uhlíka 


OWMOB a 3830 401044 
020844049 0470061201081 OPR 
VOUT4AT VOB U28T4 0 MOOG 10 OP 
spálením : 


0-2502 gr. látky poskytlo 01645 or. H,O = 001827 gr.H— 739%, H 
05423 „ CO, —01479 , C =5911,0. 


OZ0G30 4 „43:7 kem. dusíka: při 239 Ca 748mm 
tlaku = 001513 gr. dusíka — 733%, N 
01467, „ : 9-5 kem. dusíka při 229 C a 7474 mm 


tlaku — 001082 gr. dusíka — 7379, N. 


Tyto jen částečně souhlasící analysy odpovídají veliké molekule 
C;oH,,N;0; [(C;H;,0,CH),(NHC;H5),NC;H;], kteráž žádá: 


63:059/; uhlíku získáno do 61:6 % C 
T185. vodíku. KE POL AMB 
T359" (dusíku. 1 P O NEVÍ KDU VÁNÍ 
2242, kyslíku „ p — — 
Vedle anilidů vznikly nerozluštitelné mazy. 
Působí-li anilin (1mol). ammoniak (1mol). acetoctan ethylnatý 
(2mol) a rhamnosa získán jest rhamnodiazin (bod tání 1869). Zde pů- 
sobil patrně ammoniak sám. 


*) Vlastnosti tohoto anilidu byly již vypsány. 


Dusikaté sloučeniny cukrů. 81 


II. Zcela podobně měla se věc s kombinacemi orthotoluidinem, 


| jenž poskytl pěkně krystalující orthotoluid (bod tání 1659); s ammoni- 
- akem a orthotoluidinem mimo to i rhanmodiazin. 


III. Za těchže okolností vznikl pouhým P-naftylaminem, acet- 


| octanem i rhamnosou rhamnos-6-naftylid, jenž jest v rozpustidlech 
| velmi nesnadno rozpustným (i v alkoholu, vroucí vodě, etheru i ace- 


tonu) a jenž taje při 1599 C. Mimo to získána jest látka v organi- 
ckých rozpustidlech velmi snadno rozpustná, v tvrdých hranolech 


| pěkných krystalující a při 669 tající. Látka ta jest už známý 6-naftyl- 
| -B-imidokrotonan ethylnatý 


Leo 
CH, .NH.C. CH c0,0,H. 


Látka první při 159" tající jest C; H,, O,. CH (NG, H;,) du- 


síka 5:05 (theor. 484). 


Působí-li s sebou ammoniak vzniká mimo to i diazin. 
I zde jest patrno, že reakce ubíraly se různými i jinými směry, 


| než bylo předpokládáno ; rhamnosa působila jednak sama s B-naftyl- 


aminem, byl-li ammoniak přítomen i s tímto ve smyslu známém; 


| B-naftylamin pak působil sám za těch podmínek (při obyčejné teplotě) 


| S acetoctanem i poskytl obyčejnou kondensací imidokrotonan. 


Ve svých výtečných pracích o kondensaci primarných aminů 
s acetoctany praví pan Knorr: Bei B-Naphtylamin erfordert die Con- 
densation eine etwas hohere Temperatur als bei Anilin und seinen 
homologen. Wáhrend Anilin schon bei 120% mit Acetessigaether zu 
Phenylimidobuttersáure condensirt wird...etc. (Berl. B. XVII. 543). 

Pánové Konrad a Limpach (Berl. B. XX 1532) získali 6- 
naftyl-6- imidokrotonan ethylnatý (jakožto hranoly při. 66“ tající) 


| „durch lángeres Erhitzen seiner Ingredienzien auf 1009“. 


My získali ester onen za obyčejné teploty ve prostředí alkoho- 


lickém. Z počátku myslili jsme, že snad reakce cukru s aminem vy- 


volala jakýmsi impulsem*) reakci, kteráž probíhajíc jinak při vyšší 
teplotě, zde při temperatuře obyčejné dokonána byla, avšak záhy pře- 


| svědčili jsme se, že i ta reakce za obyčejné temperatury se provésti 


*) "Takových reakcí, kteréž započnuvší reakcí jinou bývají zahajovány, známe 
v organické chemii velmi mnoho; sem náleží vliv PCI, NH,CI., octanu 
ethylnatého, vlhkosti, malého množství chloridu zinečnatého atd., kteréž 
u malém množství jsouce přítomny, samy reakci započnuvše tím dávají 
impuls k reakcím často cizím. Reakce takové zahajující nazýváme znchou- 
tivnými. 

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 6 


89 B. Raýman a 0. Pohl 


dá, ba že B- naftyl-8 imidokrotonan ethylnatý za obyčejné teploty © 
získaný jest ihned daleko čistší. 

Z těchto výsledků nebylo lze jinak souditi, než že diazinu pří- 
sluší formula co možná nejjednodušší, zvlášť pak snadný rozklad 
jeho tomu nasvědčoval. I přikládáme mu formuli: 


-Gní 
Z o on 00,04 
C,H,0,.CH X -G-cH +60, C/B, 


Látce pak působením alkoholického chlorovodíku vzniklé připi- 
sujeme konstituci : 
— CH; 
—N = ČC— CH; . GO 
C0 CH kb sy Est: (o 70.2HU 


208, 


Co se týká reakce s chlorovodíkem, tu, ač chlor a dusík výborně 
souhlasí, není dostatečné záruky pro formulu vypsanou, ana skutečně 
nemá mnoho analogií. Formula tak zvaného diazinu, jakožto rhkamnos- 
di-B-imidokrotonanu ethylnatého jest velmi nápadnou, reakce ta líší 
se naprosto od reakce aldehydů s ammoniakem i acetoctanem ethyl- 
natým. Zde obyčejně jest snaha pouze s jediným dusíkem zavésti jádro- 
uzavřené. 

Při prohlédnutí celé literatury nevystihli jsme analogie při či- 
stých aldehydech, pouze s amidy kyselin a s močovinou reagují alde- 
hydy tak podobně. 

C;H; .CH(NH .. C,H;0),, C; H; „CH(NH. CONE), a mastné al- - 
dehydy s aminy aromatickými: CH,. CH(NH. C;H;),; však s acetoc-. 
tanem není analogie mimo při orthonitrobenzaldehydu. My jsme 
opakovali práce školy Hantzschovy zkoušejíce poměry reakce náší, 
i přidávajíce dvě molekuly ammoniaku na molekulu aldehydů, zkusili 
jsme reakci s benzaldehydem, aldehydem kyseliny skořicové, s oxy- 
benzaldehydy, kuminolem, ale nemohli jsme isolovati látek studia schop- 
ných, vznikaly však vždy mimo v literatuře uvedené hydrolutidin- 
dikarbonany i látky níže tající, s tendencí ku amorfii, neb vůbec látky 
beztvaré. 

Práce pana Lepetit-a (Berl. B. XX. 1338) můžeme šbdto zcela 
potvrditi; metanitrobenzaldehyd i orthonitrobenzaldehyd reagují za 
studena (není třeba ani zde zahřívati, jak pan autor píše) s ammoni- 


Dusikaté sloučeniny cukrů. 83 


akem (2 mol.) i s acetoctanem ethylnatým (2 mol.) ve prostředí alko- 
holickém. Po několika dnech započne krystalisace. Metanitrobenzal- © 
dehyd reaguje jako veškeré ostatní aldehydy, vzniká: 


C,H,(NO,). C s(ENÍG0: G „H5), 


metanitrofenyllutidindihydrodikarbonan ethylnatý, 
z orthonitrobenzaldehydu vzniká sloučenina dusíkem mnohem bohatší. 
C,,H,.N,0,. | 

Analysy naše shodují se dosti dobře s analytickými daty p. Le- 
petit-a. Kdežto lutidinový derivat jest látka velmi stálá oproti ky- 
selinám i alkaliím, rozkládá se chlorbydrat ortholátky snadno, odštěpuje 
se salmiak a data pro uhlík jsou mnohem nižší. Varem s kyselinou 
solnou odštěpuje se chlorid ethylnatý, kysličnék uhličitý, destiluje ortho- 
mitrobenzaldehyd neporušený a salmiak zbývá. 

Rozklad ten jest úplně obdobný s rozkladem naší látky, i máme 
za to, že i konstituce ortholátky té jest obdobna s konstitucí látky 
naší, ač polohu čtvrtého dusíku v C,,H;;N,O; i my objasniti ne- 
můžeme *). 

Tato analogie dvou osamělých reakcí vhodně potvrzuje, co jeden 
z nás (Raýman), o konstituci glykos byl (v Berl. B. XXI. 2841) 
propověděl. 


*) Veškeré naše názory o konstituci cukrů zakládají se v poslední řadě na 
reakci jodovodíka a červeného fosforu v kyseliny, kteréž reakcí kyanovo- 
díkovou z glykos vznikají. Addice kyanovodíku není ovšem pro aldehydickou 
povahu glykos rozhodující, neboť i alkylenoxydový kyslík může addovati 
vazbou svou kyanovodík jak nejlépe plyne n. př. ze sloučenin kyseliny 
rosolové, kteráž má kyslík ku dvěma uhlíkům připnutý a předce adduje 
kyanovodík dobře. Při reakcích s jodovodíkem za okolností, jak je při 
kyselinách z cukrů provádíme, není nic o přesmykováních molekulových 
známo, jsou tudíž i konstituční formuly saccharinů spolehlivé. Sacehariny 
vznikají působením alkalií, zejmena vápna, v glykosy; reakce jest zde jako 
při aldehydech vůbec. Benzaldehyd poskytuje benzyl-alkohol a kyselinu ben- 
zoovou, avšak i redukce nastávají, aldehydy i alkoholy mění se alkaliemi 
v uhlovodíky: benžylalkohol v toluol (Cannizzaro), Kyselina glycerová 
v mléčnou, glycerin v propylenglykol. 

Tytéž úkazy u saccharinů : dextrosa (aneb prostorově isomerická galaktosa) 
z cukru mléčného poskytuje s vápnem za jistých okolností metasaccharin, 
v němž aldehydická skupina jest oxydována a vedlejší alkoholická reduko- 
vána v CH,. Nepochopitelno zůstává ono přesmyknutí též posledních uhlíků 
v dextrose, zvláště pak v levulose při přechodu v sacharin. Jelikož v le- 
vulose není místa, kdeby se opřela působnost vápna, musí tři poslední 
uhlíky v glykosách býti zvláště pohyblivé. 

6* 


84 B. Raýman a O. Pohl: Dusikaté sloučeniny cukrů. 


Brzo po nás, když jsme předběžnou zprávu o reakci své v Ber- 
liner Berichte uveřejnili, vypsal pan Dr. Biginelli v academica 
dei Lincei vol. V. str. 531. předběžnou notu o podobné reakci s gly- 
kosou, kterouž my též i s galaktosou záhy v program jsme pojali- 
Pan Piginelli působí v 1 mol. glykosy, 1mol. ammoniaku a 2 mol. 
acetoctanu, tudíž zcela ve smyslu reakcí obecných aldehydických. Za- 
hřívá pak pan autor se zpětným chladičem, později dokonce v zali- 
tých trubkách při 110%, 1259 až 150". 

Odtud jsou látky výsledky hlubších rozkladů ; sloučeniny vzniklé 
jsou C,,H+,0,N ano i C,;H,,NO,. 

„My v tom smyslu pracovat nemíníme. 


Laboratoř chemie orgamcké při c. kr. vysoké škole technické. 


10. 


Soli uranité a estherifikace. 
Předložil lékárník 0. Pohl, dne 25. října 1889. 


Mimo estherifikaci, která s přesností matematickou studována 
byla, jest v této kapitole částí zajímavou estherifikace, která jest způ- 
sobena vznikem kyseliny in conditione nascendi. I může pak kyselá 
funkce vzniknouti při jedné molekule ve prostředí alkoholickém,=aneb 
může vznik funkce kyselé i estherifikace na jedné a téže molekule 
se odehráti a to buď oxydací aneb též i při redukci resp. hydroge- 
nisaci. 

U př. při oxydaci hexylalkoholu Lieben (L. Ann. 178. 24.) zí- 
skal vedle kyselin i esthery. Šem náleží vznik estheru při elektro- 
lyse solí kyselin organických (Kolbe L. Ann. 69. 257, sem též mo- 
derní pokusy šlechtění vína elektrickým proudem ?)., při fermentaci 
a j. Tato estherifikace musí v rychlosti svého průběhu říditi se po- 
vahou radikalů, vždyť známo, že některé kyseliny i alkoholy esthe- 
riikují se báječně snadno. Roztopíme-li k. př. benzoovou kyselinu 
a benzhydrol vzpění masa unikající vodou a esther jest připraven 
(Linnemann), kyselina fenylpropionová (homotoluylová) estherifikuje 
se již při překrystalování z líhu (Erlenmayer). Esthery takové ale 
za to snadno se štěpí, v té míře, jak snadno vznikají: poslední esther 
stává se kyselým již vlhkostí vzduchovou. 


Příklad estherifikace v druhé způsobě máme v laktonech, sak- 
charinech a j. Byl jsem vyzván dr. Ray man-em, abych studoval esthe- 
rifikaci pomocí dissociace solí uranitých světlem. Případy zde mohou 
nastati různé. 


1. Uranitá sůl má kyselinu, kteráž po odštěpení působí jakožto 
agens vodu odnímající, i může sůl taková ve směsi kyseliny nějaké 
organické i alkoholu způsobiti etherifikaci, v prostředí alkoholickém 
způsobiti i etherifikaci (tak chová se síran uranitý ba sírany disoci- 
ující se vůbec). 


86 O. Pohl: Soli uranité a estherifikace. 


2. Uranitá sůl jest založena na kyselině, kteráž po odštěpení 
může provésti oxydaci alkoholů v kyseliny a estherifikovati in cond. 
nascendi k. př. dusičnan uranitý. Chtěl jsem provésti jednu řadu po- 
kusů zcela úplnou, k tomu hodí se nejlépe alkohol amylnatý. Přele- 
jeme-li dusičnan uranitý alkoholem amylnatým vzniká působením 
světla za obyčejné teploty aldehyd valerový, volná kyselina valerová, 
valeran amylnatý, dusičnan amylnatý, a temně hnědá sedlina ma- 
zlavá, která mimo redukční produkty uranité chovala i soli kyseliny 
valerové s kysličníky uranu. Zcela podobně probíhal proces s al- 
koholem methylnatým i ethylnatým. Ještě zajímavější jest intramole- 
kulárná oxydace, kteráž nastala v naší sbírce v preparatu dusanu 
amylnatém, jenž světlem naň dorážejícím proměněn částečně v příjemně 
páchnoucí esthery kyseliny valerové. Veškeré ty procesy nejsou ničím 
jiným než oxydací. Nápadné jest vyskytování se tak velikého podílu 
volných kyselin. 

Kyselina isomáselná nebyla dusičnanem uranitým zoxydována, 
pouze rozpustila se veškerá sůl uranitá. 

3. Bůl uranitá může míti kyselinu organickou, jakž se zachová? 
Octan uranitý krystalický jest přelit alkoholem ethylnatým a ostaven 
za obyčejné temperatury vlivu světla. Redukce byla patrná vznikáním 
sedliny světle žluté, pevně ku nádobě lpící. Při destilaci unikal acet- 
aldehyd (stříbrem reakce zcela zjevná), volná kyselina octová, octan 
ethylnatý. Zde nastala disociace, kyselina octová (doplnivší zbytek 
C,H,O z disociace pošlý vodou krystalovou v kyselinu volnou) čá- 
stečně co taková, Částečně ve stavu zrodu estherifikovala se s alko- 
holem; kysličníky uranu teprv dále za spolupůsobení světla jest 
alkohol oxydován v acetaldehyd. 

Octan uranitý přelit alkoholem amylnatým jevil taktéž estheri- 
fkaci ale nenalezala se zde oxydace v aldehyd, nýbrž u volnou ky- 
selinu, tak že esthery nalezeny oba. 

Soli uranité organických kyselin tudíž se rozkládají světlem, ky- 
selý zbytek provádí své reakce, kysličník pak oxyduje sám látku or- 
ganickou. 

Zkoušíme dále oxydační pochody disociací solí organických že- 
lezitých a uranitých u přítomnosti terpenů. 


Z laboratoře chemie organické vys. školy technické. 


o 


1 
Molekulárná váha kyselin řady CnHzn-202. 


Předložil Otak. Šule dne 25. října 1889. 


-© Molekulárná váha kyselin řady C,Hon-—20; stanovena v benzo- 
lovém roztoku methodou Raoult-ovou*). 
Dle této methody jest dána molekulárná váha výrazem : 


je 
M = Konst. D? 

Konstanta má pro benzol hodnotu 49, 

P značí procentové složení roztoků, 

D depressí, t. j. rozdíl mezi bodem tuhnutí roztoku a roz- 
pustidla. 

Tato depresse stanovena tím způsobem, že ponechán roztok až 
do přechlazení dosti značného, a když teploměr počal následkem na- 
stalého mrznutí roztoku stoupati, přenesen roztok i se svou nádobkou 
do vaty, kde ponechán tak dlouho, až byl teploměr právě na tom, 
aby ve stoupání stanul. V tom okamžiku přenesena nádobka s roz- 
tokem zpět do chladné lázně. Tím se docílilo, že se body tuhnutí 
roztoku, opětovaným pokusem stanovené, shodovaly úplně, neb se 
líšily jen o několik málo tisícin stupně. 

Výsledek pokusů jest tento: 


1. Kys. tyglínová C;H.O, — 100. | 2. Kys. akrylová. C, H,O, = 12. 


P D u P D M 

0-48 0-191 195 063 0297 136 
181 0463 191 1:19 0414 141 
246 0649 BE © 9000631 148 


2:86 0915 153 
485 1571 151 


*) | Viz Berl. Ber. 21., 701. — Zeitschr. f. phys. Chem. II. Heft 9, 10, 12: 
III. Bd. Heft 1, 2. 


88 Otak. Šule: Molekulárná váha kyselin řady CnHen—202. 


3. Kys. olejová C1, H,,O, = 282. 
JŠ D M 


044 0048. 450 
1:45 0159 446 
272 0289 461 
9:53 0365 474 
D značí všude depressi střední, z dvou až tří pokusů odvozenou. 
Z toho patrno, že kyseliny tyglínová i akrylová jeví v benzolo- 
vém roztoku dvojnásobné molekuly, jako se již dříve u kyseliny kro- 
tonové objevilo; kdežto chování se kyseliny olejové jest dosud ne- 
vysvětlené. 
Laboratoř chemie organické vysoké školy techmické. 


12. 
Geologické poznámky o karbonu Kladenském. 
Podává J. Kušta v Rakovníku. 
Předložil dne 25. října 1889 K. Vrba. 


Dovoluji si tuto podati několik menších nových pozorování, které 
jsem učinil v kamenouhelném útvaru krajiny Kladenské. 

Uhelný okrslek tento jest nejvydatnějším v Čechách, otevřen 
jest četnými šachtami na rozličných místech, seznamy otisků rostlin- 
ných a hojné profily jeho podány jsou ve více důkladných spisech 
geologických (Lipold, Krejčí, Helmhacker, O. Feistmantel, 
K. Feistmantel a j.); nicméně nemůže se posud vykázati rozsáhlý 
karbon zdejší mnohou charakteristickou vrstvou, která na jiných místech 
kamenouhelného útvaru v ostatních středních Čechách se dokázala 
a která i v Kladensku s velkou pravděpodobností dá se předpokládati. 
Též nemá útvar zdejší přes všechno čilé dolování posud některých 
význačných zbytků rostlinných, jakož i mnohých zástupců zajímavé 
zvířeny fossilní, kromě málo druhů z Kralup a Votvovic (Frič), 
jakou se více méně honosí ostatní kamenouhelné krajiny středočeské. 

Příčina jest ta, že práce hornická, na níž geologické pozorování 
úzce závisí, věnuje se tu téměř cele mocné a rozsáhlé uhelné sloji 
zdejších svrchních vrstev Radnických, a že tudíž méně všímá si ostat- 
ních pásem a stupňů: vyšších i nižších, které v krajinách jiných, 
uhlím chudších, kde i po uhlí špatnějším (ve spodním pásmu) aneb 
po lupkách ohnivzdorných (v Nýřanském pásmu) úsilovně se pátrá 
často průkopy, hluchým kamením vedenými, poskytly polaeontologii 
zajímavý material čivočišný i rostlinný a nové příspěvky podaly k ze- 
vrubnějšímu rozčlenění útvaru. 

U Kladna podařilo se mi konstatovati tyto vrstvy kamenouhelné, 
které tu posud známy nebyly a to slepenec s granáty ve spodním 
pásmu, porfýrové tufy a vrstvu s otisky rostlinnými z pásma Luben- 
- sko-Nýřanského. Kromě toho získal jsem více geologických dát o no- 
-vých dolech Libušínských, které v oboru vlastního útvaru kameno- 


90 J. Kušta 


uhelného dosti poměrně vzdáleny jsou od Kladenského břehu uhelno- 
silurského. 


Granátonosný slepenee spodního pásma Radnického. 


Slepenec, do něhož vtroušeny jsou četné granáty, nalezl a popsal 
K. Feistmantel z tak zvaného „bezuhelného“, nejspodnějšího pásma 
Radnického a to z dvou míst v Radnicku. Naplaveny byly na své 
druhotní místo, jak Feistmantel uvádí, i s matečním kamením: rulou 
a svorem. Asi před desíti lety nalezl jsem granáty v podobném kaoli- 
novém slepenci téhož horizontu v uhelných dolech „na Moravii“ 
u Rakovníka. Po tom přišlo se na granáty u Hvozda, as míli od Ra- 
kovníka, když se tu vrtalo na uhlí ve výběžku kamenouhelného útvaru 
u samého siluru a loni opět na jiném místě u Hvozda dosaženy zrna 
téhož nerostu při vrtání. 

Z Kladensko-Šlánské „pánve“ nebyly granáty známy, až jsem 
je nalezl na haldě Leyerovy šachty u Kladna, kde jsem více kusů 
slepencových rozbil a ve všech dosti hojná zrnka granátu pozorval. 
Patrně, že slepence s granáty jsou v Kladenském uhelném okrsku 
asi i na jiných místech rozšířeny a že charakterisují nejspodnější 
vrstvy celého karbonu středních Čech vůbec a že tudíž při hledání 
uhlí jsou jistou předzvěstí konce útvaru uhelného. 

Ač vrstva slepenců těchto jest mineralogicky velmi dobře cha- 
rakterisována, tož přece lépe jest, že se již přidružují ke spodnímu 
pásmu Radnickému, než aby se oddělovaly co samostatné „bezuhelné“ 
pásmo, zvláště když tomuto nedostává se dělidla palaeontologického, 


Brousky a pískovec spodního pásma. 


Vrstvy spodního pásma Radnického, jako jsou od spodu na 
horu, zejmena: granátonosné slepence, uhelná sloj, obyčejně zbřidlič- 
natělá, žlutavý pískovec a brousky, které tvoří přechod od kulmu 
k svrchním Radnickým vrstvám svou forou i faunou, jsou v Kladensku 
málo známy. 

Že nyní i toto pásmo na více místech se proráží a že též spodní 
sloj (Grundflotz) se zde onde začíná těžiti — dřív se vní pracovalo 
jen ve Vrapicích — to dokazují kusy hornin, rozházené po Ps 
rých haldách. 

V brouskách u Libušína jsem viděl jen Cyatheites dentatus Bet. 
a Lepidodendron dichotomum Stb. a v dolu Mayrauově, kde brousek 


Geologické poznámky o karbonu Kladenském. 91 


přechází do břidličného opálu, jako v Krčeláku u Rakovníka a v Rad- 
nicku, a kde pískovec, ve zpod ležící, pro svou barvu „bělice“ se zove, 
| nalezl jsem pouze obecný druh Stigmaria ficoides Bet. Též prý tu 
| Noeggerathia foliosa Stb. dle inž. Němečka se vyskytla, jakož i jiné 
| krásné otisky. Těmto vrstvám hodlá p. inženýr věnovati svou pozor- 
| nost. Jest možná, že se tu vyskytnou i zbytky animalní. 


Libušínské doly. 


V Libušínských dolech, v nové době Mirošovskou horní společ- 
ností zařízených a poměrně daleko od Kladenského kraje uhelného 
ležících, kde se nečekal příznivý výsledek, dosažena v hloubi 477 m 
sloj uhelná 6 až 10 m mocná. I sloj uhelná v Mayrauově šachtě 
u Motyčína jest asi též tak vzdálena od silurských břehů. Pouze 
Jemnická šachta, též s velkým nákladem před lety založená, jest 
ještě dále od hranic uhelnosilurských položena. V této však nenalezla 
se svrchní, hlavní sloj, nýbrž pouze její stopy se známým charakteri- 
stikem Bacillarites problematicus K. Fst. 


Z otisků rostlinných, k vrchnímu pásmu náležejících, nalezl 
jsem na haldě Libušínské pouze: Calamites Suckowi Bet., Asterophyl- 
lites eguisetiformis Bet., Asterophyllites grandis Stb., Asterophyllites 
sp., Lepidodendron obovatum Stb.; Lepidodendron rimosum Stb., Sigil- 
lariaestrobus Feistmanteli O. Fst. a Stigmaria ficoides Bgt. 

V brouskovém kamení jen dva druhy, které jsou již zhora 
uvedeny. 

Sled vrstev Libušínské šachty, jak jsem mohl z prub hornin 
uschovaných a mně laskavě ukázaných seznati, jest tento. Uvádím 
pouze význačné vrstvy. 

V hloubi 11 m červená hlína, mocná 4 m 

V hloubi 74 m červená vrstva . . „bm 

V „ 9 m červená vrstva . . .7 m 

V ©, 111 m uhlí 21 cm, asi Lubenská sloj. 

Pak přijdou šedé pískovce a lupky. 

V hloubi 243 m uhlí 2 em, v hl. 308 m uhlí 6 cm, v 356 m 
uhlí 13 cm nemá obdoby a nezdá se býti konstantní. 

V 422 m slepenec a pak jemnější vrstvy. 

V 450 m uhlí 38 em, asi obdoba svrchní Radnické sloje. Brousky ? 

V 470 m slepenec úlomkový, zelenavý. 

V hloubi 477 m uhelná sloj 6 m a ve střídách 10 m. 


99 J. Kušta 


Pod uhlím pak následuje slepenec složený hlavně z břidlicových 
úlomků zelených i z porfýrových. 

Mám za to, že hlavní sloj uhelná v Libušíně (6 až 10 m) patří 
k spodnímu pásmu Radnickému, ačkoliv jest kvality zcela dobré 
a k těžení spůsobilá. Vždyť i v Jemníkách nalezl se zástupce spodní 
sloje, jenž se skládal z uhlí velmi dobrého (cannelového), avšak příliš 
slabého. 

O porfýrových tufech Libušínské šachty dávám poznámku níže. 


Svrchní pásmo Radnické. 


Toto pásmo jest hlavním zdrojem dobrého uhlí Kladenského. 

Kromě toho dobývají se tu v nové době ve více dolech po pří- 
kladu jiných krajin kamenouhelných proplásty v uhlí uložené na účely 
keramické a to jak lupky tmavé, tak i světlé, slídnaté („velká opuka“), 
jež méně ohnivzdorné jsou než ony. Tyto obsahují hojnost otisků 
rostlinných a již před lety nalezl jsem více drubů v tomto kamení, 
jehož značné množství bylo vytaženo v šachtě Amalině, a tu bylo 
patrno, že jsou totožné s otisky, které v téže vrstvě u Rakovníka se 
vyskytovaly. 

Lupky se tu nyní vypalují a posílají do ciziny. Leč nerov- 
nají se jakostí svou oné bílé kaolinové vrstvé tufovitě aneb jemné 
vrstvě uhelnou hmotou proniknuté, která v oboru porfýrových tufů 
pásma Nýřanského v Lubné a v „Krčeláku“ v pánvi Rakovnické se 
vyskytuje a výborný šamotový material poskytuje. 

O prozkoumání kamenouhelných lupků ohnivzdorných vůbec 
a sice z ohledu praktického má velkou zásluhu Dr. C. Bischof 
z Wiesbadenu, syn známého chemika a geologa G. Bischofa a podal 
popis jejich v časop. „Osterr. Zeitschr. fůr Berg- und Hůttenwesen 
1889 a v „Thonwaaren-Industrie“ 1889 (kromě dřívějšího spisu „die 
feuerfesten Thone“ 1876). Jakkoliv jsou velmi cenné příspěvky Bi- 
schofovy v ohledu technickém, tož přece se jim nedostává důležitá 
věc: stanovisko geologické; nerozeznávajít se tu pásma, z kterého 
ten který lupek pochází a kladou se tu naleziště Kladno, Lubná, Tře- 
mošná atd. vedle sebe, jako by patřily témuž horizontu. 


Nýřanský obzor. 


Severovýchodně od Kladna odkryla se asi na třech místech před 
lety slabá uhelná sloj, vyšší než Kladenská, kterou pojmenoval Stur 
zeměšskou, v níž ale K.Feistmantel, seznal obdobu sloje Nýřanské 


Geologické poznámky o karbonu Kladenském. 93 


která tvoří přechod z karbonu do permu (do vrstev Kounovských). 
Stopy její sledovaly se v profilech více dolů Kladenských. Týž obzor, 
úplně jako v Nýřanech vyvinutý, dokázal jsem u Rakovníka, zejmena 
v Lubné, s 86 druhy rostlinnými a 4 živočišnými. Z okolí Zeměch 
a Kolče severových. od Kladna popsal Stur a později od Kralup Feist- 
mantel z téhož pásma 23 druhy rostlinné. 

Od Kladna samého nebyly otisky tohoto pásma známy. Na 
 haldě Libušínské nalezl jsem lupek, jenž obsahuje zelené kalamity, 
| které se podobají svým zevnějškem Lubenským a Nýřanským. 

Dále podařilo se mi určiti v témž obzoru u Kladna samého 

11 druhů rostlinných. Před třemi lety, totiž když stavěla se k Voj- 
těšské huti železná dráha, přišlo se v průkopu, jenž jest veden šedým 
| pískovcem, na vrstvu lupků, hojné otisky rostlinné obsahujících. Pod 
nimi pak byly prý slabé uhelné moury. Byly mi ukázky těchto lupků 
po dvakrát doručeny (v nepříležitostné době zimní) naším žákem, 
jehož otec byl nájemcem nebo podnájemcem tamní železniční stavby 
a kromě toho i jiným prostřednictvím jsem si trochu materiálu opa- 
třil. Při mé poslední návštěvě byl již lupek na vyvežených hromadách 
zasypán. 
| Lupek tento jest šedý se žlutočervenými skvrnami, pln otisků, 
které jsou též červenavou barvou pokryty a podobá se zcela jedné 
| vrstvě, která v Lubné nad uhelnou slojí se nalezá, jak svým zevněj- 
škem tak i otisky. Nalezl jsem v něm: 

Cyatheites  Miltoni Gp., velmi hojný, mnohotvárný a totožný 
(s permským tvarem, jaký kriticky popisuje a kreslí Sterzel: „die 
(Flora des Rothliegenden im nordwestlichen Sachsen.“ 1886. 
Calamites Suckowi Best. 
Calamites approximatus Bot. 
Asterophyllites eguisetiformis Bet., více exemplárů. 
Sphenophyllum Schotthečmi Bat. 
Stachannulavia tuberculata Weiss. 
Lepidodendron dichotomum Stb. 
Lepidostrobus variabilis L. 4 H. 
Lepidophyllum majus Bet. 
Stigmaria ficoides Bet. 
Lepidophyllum horridum O. Fst. 


l 


Porfyrové tufy. 


| Porfýrové tufy, sopečné to bláto původně, které v době kameno- 
| uhelné, zvláště v pásmu Lubenském vyvřelo a horizont tento dobře 


94 J. Kušta: Geologické poznámky o karbonu Kladenském. 


vyznačuje, dokázal jsem již kromě naleziště Hostokrej, odkud prvně 
ač nejistě se uvádí, na více místech středních Čech, jak jsem už 
jinde referoval, a sice u Petrovic, v Lubné a na více místech jiných 
v okolí Rakovnickém, dále u Velhoty u planiny Žbánské, pak u Vej- 
vanova v Radnicku a konečně nově i v Kladensku a to u Libušína 
a kromě toho v Leyerově šachtě u Kladna. 

Tato celkem jílovitá, kaolinová hornina vyznačuje se vyloučenými 
krystalky záhnědy, někdy i slídy, jest barvy obyčejně červené, fialové, 
též šedé a tvoří různé přechody od úlomkových slepenců a zrnitých 
pískovců až do jémných bílých kaolinových vrstev aneb tmavých uhel- 
ných lupků, které páleny byvše mění se v hmotu porcelánovou, krásně 
bílou. 

Porfýrové tufy usazeny jsou buď ve vrstvách aneb čočkách; na 
jednom místě u Lubné vyrážejí skoro kolmě ze země. Některé odrůdy 
nečervené vynikají ohnivzdorností, červené pak, jílovité, kde vychá- 
zejí na povrch, tvoří výbornou spodinu chmelných půd (jako na úpatí 
a v roklích Žbánu). Konečně sluší podotknouti, že jimi byl zbarven 
náš perm, od Lubenských vrstev již počínajíc a že ony jsou bezpo- 
chyby též příčinou mnohých přesmyků v karbonu, jako u Lubné 
a Hostokrej. 

Porfýrové tufy nebyly posud v Kladensku známy, až jsem je 
nedávno nalezl ve velkých kusech deskovitých aneb čočkovitých na 
haldě u Libušína. Jsou tu barvy červené i hnědočervené a obsahují 
význačné krystalky záhnědy jako jiné české a saské podobné tufy. 
Dále jsem je pozoroval u dolu Leyerova blíž Kladna, kde jsou šedé, 
lupkovité s polovykrystalisovanou záhnědou. 

K porfýrovým tufům patří konečně asi i mnohé červené vrstvy, 
jež jsou zaznamenány v profilech více Kladenských dolů. 


Kounovských vrstev, které obsahují nejvyšší uhelnou sloj kamen- 
ného uhlí se švartnou aneb s její obdobou (Studňoves) aneb i bez 
ní (na více místech v Slánsku, u Rakovníka pak v býv. Svojetínském 
a Veclovském dolu), není v Kladenském okolí. Teprv severně od 
Kladna vycházejí na den nejspodnější vrstvy tohoto pásma v čáře, 
táhnoucí se za Libušínem od Třebichovic ke Knovízi a sice zejména 
vápenité vrstvy jílovité i pískovcové, porůznu i sferosiderit s živo- 
čišnými zbytky obsahující, na které teprv k severní straně, k Slanému, 
přikládají se další vrstvy Kounovské. 


13. 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 
Předložil prof. F. Vejdovský due 8. listopadu 1889. 
(S tabulkami II. a III. a 2 dřevoryty.) 


Přítomné pojednání má za účel: 

1. Vylíčiti vznik a histologickou úpravu nervové soustavy ně- 
kterých annulatů. 

2. Srovnati výsledky mých badání s pracemi předchozích autorů. 

9. Zkoumati prvotný tvar nervové soustavy, zda se totiž v pásmu 
podélném, souvislém, či v jednoduché zauzlině zakládá, čili jinými 
slovy, co původnějším, zda obyčejná zauzlina či pásmo podélné? 

4, Zpytovati, zdali centrální soustava nervová všech bilaterií 
jest homologická. 

5. Vyšetřiti původ centrální a periferické soustavy nervové 
obratlovcův. 


js 


$. 1. Vývoj nervové soustavy annulatů. 


-- Vystihnutí vzniku nervové soustavy annulatů spojeno jest s ve- 
likými obtížemi: nesnadno stanoviti dle dosavadních výzkumů dobu, 
kdy zakládá se ganglion mozkové a kdy na to vzniká ona řada 
ganglií, jež známe pod jmenem pásma břišního. Zná se na nejvýše 
tvoření mozku v larvách polychaetů: v jakém však poměru toto ztlu- 
stění epiblastové k definitivnému mozku annulata a k ostatním břišním 
gangliím se nachází, o tom se mínění valně rozcházejí. Největší část 
autorů zastává tento názor: Mozek zakládá se zvláště, nezávisle od 
pásma břišního, kteréžto poslední objevuje se v počátcích svých jakožto 
2 nepřetržité epiblastové pruhy, jež splynuvše po celé délce těla, te- 
prvé sekundárně se člení v pásmo ganglií. Dle mého soudu nauka 
tato mohla míti dvojí zdroj: 1. Z nedostatečných method zkoumacích, 
tak totiž, že vystihnutí prvého počátku nervové soustavy hledáno 


96 F. Vejdovský 


pouze v methodě řezové a že nevolena dosti mladistvá stadia, na 
nichž by bylo lze prvý základ ganglia rozpoznati. 

„Man darf nicht so schnell bei der Hand sein, die jingste Ent- 
wickelungsstufe eines Organs, die gerade zur Beobachtung kam, fůr 
die erste Anlage zu erkláren.“ Tak praví jeden z moderních embryo- 
logů, kterýž však bohužel sám, třeba nevědomky, v omylech svých 
předchůdců uvízl. 

2. Nauka o nezávislosti mozku na pásmu břišním mohla vznik- 
nouti z nesprávného výkladu členitosti těla annulatů, o nichž vržena 
do vědy sada, že mají zrovna tak hlavu a trup, jako členovci a obra- 
tlovci. V jakém poměru nalezá se však hlava k obyčejnému článku, 
zda-li lze jednočlennou „hlavu“ odvoditi z metameru, to blíže vyše- 
třiti nikomu nenapadlo; za to však nesměle vyslovená hypothesa, že 
hlava jest zcela něco jiného než metamer, ihned přijata za pravdu 
a ve smyslu tomto vykládá se nyní vůbec morfologie těla bilaterií. 

Samozřejmo, že na základě těchto a podobných výkladů věda 
o tvarosloví bilaterií valných pokroků neučinila, na nejvýše že oboha- 
cena byla řadou kontrovers, k jichž částečnému odstranění přispěti 
má přítomné pojednání. 

Zkoumal jsem v příčině vzniku nervové soustavy četné druhy 
Lumbricidů a Rhynchelmis, oboje pak tyto zástupce oligochaetů nej- 
prvé v živém stavu a přesvědčiv se o prvých základech ganglií, sle- 
doval jsem tyto na příčných průřezech. Výsledky ohledně vývoje 
ganglií břišních jsou pak tytéž jak u Lumbricidů tak u Rhynchelmis, 
kdežto původ ganglia předního čili mozkového za živa lze sledovati 
jen u průsvitných zástupců Lumbricidů, jako jest hlavně Allurus 
tetračder. 

Nervová soustava zakládá se vůbec, když vytvořil se dotyčný 
segment. Tudíž, když na přídě těla larvy Allura splynuly pásy 
mesoblastové k utvoření segmentu, a nastalo vchlípení stomodea, 
zveličí se před tímto otvorem a zcela na břišní straně dvě hypoder- 
mální buňky, jež těsně vedle sebe ležíce, jak velikostí, tak i jasným, 
hyaliním obsahem protoplasmovým se od ostatních sousedních ele- 
mentů rozeznávají. 

Tyto 2 veliké, na břišní straně prvého segmentu nacházející se 


buňky představují prvý základ nervové soustavy, čili lépe mozkové ' 


zauzliny. 

Mezi tím splynuly za stomodaeem pásy mesoblastové a rozčlení 
se V prvosegmenty, kteréž však dosud postrádají zřetelnější dutiny. 
Pozvolna rozstupuje se mesoblast ku stěně tělní a zažívací rouře-i po- 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 97 


vstává zřetelná dutina, kteráž jest patrnější v segmentech předních, 


| ubývá jí však čím dále, tím více na zad. Tu tvoří se segmenty nové. 
| Ve stadiu, kde vytvořeno jest již asi 7 segmentů za stomodaeem 


a se zřetelnou dutinou tělesnou, objeví se v larvách živých, pozoro- 


| vaných z profilu, následující: Ve středu každého segmentu, těsně ve 
| spojení s hypodermis, vystupuje veliká, jasným obsahem protoplasmo- 


vým opatřená buňka. Příčné řezy ukazují přesvědčivě, že v mediání 
čáře břišní vchlípí se poněkud zvýšená hypodermis vířivými brvami 
pokrytá, to jest t. zv. rýha břišní. Po obou její stranách zvětšily se 
2 hypodermální buňky, z nichž jednu viděli jsme v živých embryích 
v pohledu postranním. 

Tyto 2 buňky představují základ ganglia v každém segmentu 
následujícím. Není původně nijakého spojení mezi gangliovými čili 
lépe neurálními buňkami — neuroblasty — prvého a druhého, dru- 


| hého a třetího, třetího a čtvrtého atd. segmentu. Každé ganglion 
| zakládá se samo pro sebe zvláště ve 2 prvotných buňkách. 


Týž zákon lze dokázati i pro břišní ganglia Rhynchelmis, kde 


| zvláště možno i sledovati karyokinetické figury v prvých dvou neuro-. 


blastech. — Sledujme však další osudy neuroblastů Allura a sice 


| neuroblastů břišních. 


Tyto lze poměrně jen kratičkou dobu sledovati, totiž v larvách 
elliptických neb kulovitých, pokud ještě málo segmentů založeno. 


| Později dělí se rychle prvotné dva neuroblasty a splozují hromádky 
| malých buněk nervových, kteréž párovitě po obou stranách rýhy 


břišní leží, avšak čím dále tím více k sobě se blíží. Taktéž nastává 
poměrně rychle sblížení se ganelií splynulých již mezi dvěma sou- 


| sedními segmenty, takže se zdá skutečně, jakoby povstaly tyto ze 
- dvou prvotných nepřetržitých pruhů. 


Splývání polovin gangliových nastává nejprvé na svrchní část 


| jich, kdežto spodní polovinou jsou odděleny docela, s počátku velkými 


buňkami rýhy břišní, později pak, při dalším množení buněk nervo- 
vých, zřetelnou mezerou mezi oběma polovinami. Tato dutinka byla 


| asi příčinou i dnes tvrdošijně zastávaného názoru, že povstává pásmo 
- břišní vchlípením epiblastu a že vzniká trubice míchová rovněž jako 


- u obratlovců. Sledování serií řezů za sebou následujících ukazuje 
| však, že dutinka ona obmezuje se právě jen na jednotlivé ganglion, 
| nikoliv na mezisegmentové, později vznikající můstky mezi oběma 
| ganglii. | 


Posléze splynou obě poloviny ganelií úplně a není nijaké stopy 


| po dutině, ač párovitost ganglia jest stále zřetelnou. Buňky gan- 


Tř. mathematicko-přírodovědecká. 7 


98 F. Vejdovský 


oliové Lumbricidů poměrně dlouhou dobu zůstávají ve stavu tomto 
původním, differencujíce se pozdě v buňky gangliové a sítivo nervové. 
Posuzujme nyní osud prvých dvou neuroblastů v předním seg- 


mentu, jež tedy povstaly rovněž tak na břišní straně embrya, jako © 


neuroblasty každého dalšího segmentu. 

Neuroblasty prvého segmentu nesetrvají na svém původním 
místě, t. j. na břišní straně; ony posunují se dále ku předu až na 
přední pol embrya, rozdělivše se zatím ve 4—8 dceřinných elementů, 
a setrvávajíce dosud v úzkém spojení s hypodermis. V této své po- 


době a poloze byl vykládán základ mozku pod jmenem „Scheitel- © 


platte“, vznikající prý právě jen na tomto místě. 
Nastává však otázka, jakým způsobem děje se zmíněné posuno- 
vání polovin gangliových z břišní strany na přední pol. To děje se 


jedině a výhradně růstem stomodea, resp. svrchní jeho stěny. Stomo- | 


deum bylo až dosud velice kratičké, právě jen, jak pozvolna vchlipo- 
vala se hypodermis do nitra těla. Rychlejším prodlužováním se a po- 


měrně volnějším růstem přídy těla embrya posunuta stěna tělní se © 


základem ganglia až na přední pol. 


Avšak ani na tomto místě nesetrvává základ ganglia, jehož 


párovitost stále jest očividna. Růst stomodea jest i na dále rychlejší, 
závisící ovšem na neustálém zmnožování zadních segmentů tělních, 
čímž embryo stále se prodlužuje. Skutečně také otvor úst, prvotně 
na břišní straně ležící, posunuje se čím dále tím více ku předu, až 
zaujme zcela přední pol těla, na němž jsme dříve znamenali polohu 
základu mozkového. Toto, jen pozvolna zmnožujíc elementy své, pře- 
chází se svou básí, t, j. s hypodermis dále ku hřbetní straně, takže 
posléze leží přímo nad stomodeem. Opsalo tudíž ganglion mozkové 
během svého dosavadního vývoje polokruh, jehož počátek nalezal se 
v bodu před stomodeem na břišní straně, a jehož konečný bod jest 
nad stomodeem na straně hřbetní prvého segmentu. Pak teprve se 
odchlipuje od hypodermis, když tato rychleji roste, než elementy 
nervové. 

Celý líčený proces znázorněn v přiloženém poloschematickém 
vyobrazení (obr. I. A, B, C). 

Zjištění prvého základu mozkové zauzliny na břišní straně prvého 
segmentu v'embryích Lumbricidů jest spojeno se značnými obtížemí, 
k čemuž hlavně přispívají nepatrné rozměry tohoto prvé založeného 
segmentu jakož i malý stupeň průsvitnosti embryí. Ještě obtížněji 
tak lze vyšetřiti u Rhynchelmis i možno zjistiti prvý základ mozku 


jen řezy podélnými neb příčnými. Křehkost ztvrdlých embryí posledně 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 99 


jmenovaného druhu nedovolily mi zjistiti líčený vývoj ganglia mozko- 
vého, avšak další stadia jeho souhlasí úplně s poměry u Lumbricidů 
zjištěných. (Celkem však trvá prvý základ mozkový na břišní straně 
embryí Lumbricidů velmi kratičkou dobu i nutno právě jen prvá ta 
stadia k vyšetření polohy jeho voliti. 


Obr. I. Poloschematické znázornění tří embryonálných stádií dešťovky 
(Allolobophora putra). 


a, základ zauzliny mozkové. mí, mesenteron. 

b, základ gansglií břišních. ep, prvotný epiblast. 

st, otvor úst se stomodeem. hp, definitivný epiblast (hypodermis). 
x, exkreční buňky. m, promesoblast. 


Příznivějšími jsou bez odporu embrya Criodrila, u nichž Bergh 
kreslí podobně polohu ganglia mozkového na břišní straně nedaleko 
před otvorem ústním. Dle obrazu téhož autora zdá se, že prvotný, 
párovitý základ mozku velmi záhy se dělí, takže již v této své po- 
loze skládá se z většího množství buněk. Později zmíníme se 0 zprá- 
vách Berghových podrobněji, připomínáme však již nyní, že sotva bude 
schematický výkres jeho správný, v němž znázorněno pásmo břišní 
jako nepřetržitý pruh podél rozčleněných pásů mesoblastových (Bergh, 
Arbeiten zool. zoot, Inst. Wůrzburg, Bd. VIII. Taf. XIV. Fig. 12 b). 


$ 2. K dějinám o vzniku pásma břišního. 


Fakta námi v předešlém odstavci vylíčená jsou však v přímém 
odporu se všemi zprávami, až dosud sdělenými o vzniku centrální 
nervové soustavy nejen oligochaetů, nýbrž — a to hlavně — poly- 
chaetů; ony nesouhlasí vůbec se zprávami o vývoji nervové soustavy 
členitých živočichů, jako jsou po výtce členovci; ony posléze nepři- 
spívají ani v nejmenším k rozřešení otázky, v jakém poměru se nalezá 

7 


100 F. Vejdovský 


ústřední soustava nervová annulátů a členovců k míše a mozku obra- 
tlovců, t.j. nelze z fakt těch nijak činiti závěr, že geneticky odpovídá 
mozková zauzlina a pásmo břišní centrální soustavě obratlovců. 
Dříve tedy, než budeme líčiti další zrůznění základů ganglio- 
vých v elementy nervové, totiž buňky gangliové, sítivo nervové, neu- 
rochordy, jakož i původ periferických nervů u Lumbricidů a Rhyn- 
chelmis, musíme přihlédnouti ke všem spolehlivějším zprávám o vzniku 
nervové soustavy bilaterií. | 
Literatura o vývoji nervové soustavy nejen obratlovců, nýbrž 
i bezobratlých, zvláště pak členitých zvířat, jako jsou Arthropoda 
a annulata, vzrostla během doby v míře netušené; máť poznání této 
soustavy v ohledě nejen vývojezpytném, nýbrž i morfologickém vý- 
znam dalekosáhlý a tudíž není divu, že hlavní snaha moderních em- 
bryologů v tom směru se nese, aby se vysvětlila ona na zdání ne- 
vyplnitelná propasť mezi nervovou soustavou nižších i vyšších zvířat. 


Přihlédneme-li však k dějinám zkoumání v tomto směru, na- 
lezneme za celých posledních 20 let jen nepatrný pokrok v poznání 
vzniku nervové soustavy zvláště annulatů. Posuďme nejprvé zprávy, 
jednající o původu pásma břišního. 

Nehledíme-li k starším zprávám Rathke-ho a Leuckarta 0 po- 
vstání nervové soustavy pijavek — zprávám to, jež zakládají se celkem 
na povrchním sledování embryí, bez použití v naší době na nejvýše 
nutných method řezových — musíme počíti vždy a v každém ohledě 
Kovalevským, jakožto zakladatelem moderního vývojezpytu. Týž spo- 
kojil se s vytknutím fakta, že nervová soustava annulatů povstává 
z „ectodermu“. Po něm nemnoho více udáno, leda že více chyb při- 
činěno v pozorování. Semper nejprvé požaduje dvojí původ nervové- 
soustavy u členitých zvířat, totiž lichý provazec nervový vzniklý 
z „ectodermu“ a po jeho obou stranách párovitých zaškrcenin „meso- 
dermových“, jež ihned jakožto segmentům odpovídající nádory vystu- 
pují. Tudíž každé ganglion břišní sestává ze tří částí: střední, ecto- 
dermová část odpovídá míše a postranní, mesodermové nádory spi- 
nálním gangliím obratlovců. Nelze upříti, že tehdejší stav vědomostí, 
kdy vykládány ganglie spinální obratlovců co do původu za produkty 
mesoblastové, měly zvláštní vliv také na domnělé pozorování Sem- 
perovo. 

Od těchto Semperových,*) jinak jasných udání, neliší se valně 


*) Semper, Verwandtschaftsbeziehungen der gegliederten Thiere. Arbeiten zool. 
Instit. Wůrzburg. III. p. 295. 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 101 


hned na to následující zprávy Hatschekovy, které ovšem značnou 
neurčitostí se vyznačují, a jediné obdivuhodné jsou vůči fantasii, jež 
domnělá jeho pozorování provázela. Jak u Lumůbricus rubellus (pro- 
zatím musíme věřiti, že skutečně embrya toho druhu pozoroval*), 
tak u Criodrilus**) má za to, že pásmo břišní — pojem ganglia není 
mu zajisté dosti jasným — vzniká z lichého ztluštění ectodermálního, 
kteréž se do nitra vchlípí a tvoří skutečnou rouru míchovou! Avšak 
po obou stranách tohoto ztluštění přikládají se ještě zvláštní pásma, 
prodlužující se z mozku čili t. zv. Scheitelplatte, ve způsobě dvou 
provazců. Tento výklad, na fantasii se zakládající, odpovídá ovšem 
ponětí téhož autora o těle annulatů vůbec, jež prý skládá se z hlavy, 
morfologicky různé od ostatních segmentů, jež dohromady prý tvoří trup. 
Od Semperových názorů liší se tedy výklad ten potud, že hájen 
zde jediné ectodermový původ nervové soustavy, neboť i dotčená 
„Scheitelplatte“ vzniká z ectodermu; jak, o tom nevíme ničehož. 


Jinak jest to u Polygordia.***) Zde jest sice taktéž vchlípení 
ectodermu, avšak daleko hlubší, poněvadž prý se buňky dostaly da- 
leko hlouběji do dutiny tělní následkem svého zmnožení. Kam asi 
se poděly prodlouženiny mozkové čili jak je zove „Medullarplatten“ ? 
Celkem prozírá celou dotčenou prací nad míru značná nejasnost a ne- 
dostatek kritiky. Vzav Criodrila za typus — ač jest dle téhož autora 
Polygordius nejpůvodnějším členitým zvířetem na světě — srovnává 
nervovou soustavu annulatů v obecném díle své práce s nervovou 
soustavou arthropodů a přikládá oběma týž tvar a strukturu. To jest 
celkem správné, avšak jeví se v tomto srovnání právě nedostatek 
soudnosti v tom ohledě, že jeho „Seitenstránge“, jež by měly z mozku 
vycházeti, odpovídají vůbec jen nervovému sítivu, střední pak pásmo 
vrstvě buněk gangliových. Víme-li však, že nervové sítivo vzniká 
rovněž z prvotných hypodermalných buněk, co nutno souditi o tako- 
vých nekritických a nejasných zprávách, jaké podává Hatschek? Tolik, 
že lépe správně pozorovati, než nesprávné theorie na okamžitý obdiv 
vystavovati. 

Ostatně nalezli v zápětí Semper i Hatschek svého soudce 
v Kleinenbergovi, kterýž obratně vytkl své mínění o prácech 
zvláště posledně jmenovaného autora. I později ještě připomenul, že 
pozorování jeho nejsou dokonalými methodami provedena a že jest 


*) Sitzungsberichte kais. Akademie d. Wissenschaften in Wien. Bd. LXXIV. 1876. 
**) Arbeit. zool, Inst. Wien 1878. 
+**) Tamtéž, p. 46. 


102 F. Vejdovský 


značný odpor mezi textem a obrazy Hatschekovými. Pokud mne se 
týče, přidal bych, že nebylo vůbec nijakých pozorování, nýbrž že 
aprioristické názory vedly k takovým konfusním zprávám. Avšak 
co se týče zpráv Kleinenbergových“) o vzniku pásma břišního 
u Lumb. trapezoždes, ty, ač sděleny dle pozorování velmi pečlivých, 
neodpovídají skutečným faktům, ježto provedeny pouze na průřezech 
a to stadií celkem pozdních, kdy již ganglie jednotlivých segmentů 
splývají v jediný celek pásma břišního. Kleinenberg nezjistil ani, zda 
mozkové ganglion dříve se zakládá než ganglie břišní. Tvrdí, že 
pásmo břišní v prvém základě svém „extends rapidly along the whole 
length of the embryo, as far as the caudal extremity“. Na druhé 
straně, prý (pag. 237), členění individuálních ganglií a jich histolo- 
gický vývoj nastává postupně, tudíž později v zadní než přední části 
těla. „Hence, for the investigations of the first changes, it is best 
to take early embryos; for that of the following stages much older 
embryos answer very well, because the most different stages of deve- 
lopment, united by the minutest gradatious, are found in a single 
individual.“ 

Zpráva tato není zcela případná; v ranných embryích možno 
totiž shledati poměry, jakéž jsem vytkl dříve, totiž že se každé gan- 
glion zakládá ve 2 neuroblastech. Avšak vyšetření zadních segmentů 
pozdějších stadií, kdy již tělo se valně prodloužilo, jako ku př. 
u Rhynchelmis, ukazuje v nejzazších segmentech urychlenější vývoj © 
ganglií ve tvaru většího množství buněk nervových, jež se rychle do- 
týkají se základy předních a zadnějších segmentů, i nejasno odtud, 
zda ganglie samostatně povstávají. Jinak ale znám mezi Lumbricidy 
zástupce —  Allolobophora putra — kde ganglia v posledních seg- 
mentech mladého, cevní soustavou již opatřeného červa, zcela od sebe 
jsou oddělené, nesouvisící ani konnektivy sítiva norvového. 

Jinak pozoroval Kleinenbere správně prvý základ ganglia, 
až na to, že vykládá prvé dvě buňky po straně vířivé rýhy břišní 
jakožto elementy společných podélných pruhů. K vůli podrobnějšímu 
posouzení čtenářstva podávám znění zpráv Kleinenbergových v origi- 
nálu; zasluhujeť toho, jakožto nejspolehlivější udání, jež o tomto před- 
mětu vůbec podáno: 

„At this time the first trace of the developing nervous cord ap= 
pears as two thickenings of the ectoderm, immediately on each side 


*) Kleinenberg, The Development of the Earth-worm, Lumbricus trapezoides, 
Dugěs. Auart. journ. micr. Sein. 1879 p. 206—244. (Přeloženo z italštiny.) 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 103 


of the ventral furrow“ . . . . „transverse sections sbow that one, 
two, or three cells have been newly formed in the ectoderm, and are 
placed partly among and partly beneath the preexisting cells.“. ... 
„Then, at each side of the groove, one of the deep cells of the 
ectoderm assumes an appearance rather different from the rest, be- 
coming darker, in conseguence of the condensation of its protoplasm.“ 

« « „The two cells thus distinguished, separated from one ano- 
ther by the epithelium of the furrow, are the first stage of the ven- 
tral cord. Sometimes it appears that two or three ectoderm cells 
become changed at the same time, but in general the process begins 
in a single cell.“ 

Patrno, že zde udání Kleinenbergova jsou nejistá a po- 
někud nejasná, když mluví jednou o dvou, pak o jedné, ba i o třech 
buňkách. Poněkud šikmé řezy a dělící se prvotné dvě buňky mohly 
vésti k těmto neurčitým zprávám. Bezpečněji zní již následující: 
„This, however, divides without delay, and then two well-defined 
groups of two or three cells each are seen in the transverse 
section on either side of the ciliated cells.“ Z těchto buněk pak prý 
vznikají dva podélné, souvislé pruhy, z nichž teprvé sekundárně tvoří 
se ganglia. Průřezy, jež podává Kleinenberg pod číslem 25 a,b,c, 
ukazují nestejnou výšku, což se vysvětluje z okolnosti, že nízký řez 
25 b veden na počátku ganglia, t. j. téměř na rozhraní mezi dvěma 
sousedníma 25 a a 25c (p. 239). 

Další differencování splynulých polovin gangliových, jak je 
Kleinenberg líčí, uvedeme a posoudíme níže; zmíníme se na 
tomto místě pouze, že autor pozoroval při splývání mezi oběma po- 
lovinami jakousi jamku (a groove, sometimes very deep, but having 
only a temporary existence). Patrně jest to prázdná prostora na spodu 
ganglia, když svrchní jeho části úplně srostly, jak výše jsme pozna- 
menali. „The upper cells of the neighbouring sides force them- 
selves above the groove towards the median line, where they meet 
and unite with each other; their number increasing the groove be- 
comes little by little flattened out and finally disappears. The pri- 
mitive cords are thus united into a median plate. As soon as the 
union has taken place, the cells group themselves into a series of 
swellings and contractions. The first represents the ganglia, the 
second the connecting trunks.“ 

Oproti zprávám Kleinenbergovým nepřestává Hatschek na svých 
dřívějších bludných sděleních; má za to, že u Protodrila jest vývoj 
nejpůvodnějším, neboť zde prý „nur die Seitenstránge — Faserstránge 


104 F. Vojdovský 


mit einem Belage von Ganglienzellen — differenzirt sind; denn wir 
sind nicht berechtiet das Epithel der tiefen Flimmerrinne als Theil 
des Nervensystems zu betrachten. Diesen Verháltnissen schliessen 
sich vielleicht die von Polygordius (?) Schneideri und flavocapitatus 
noch nahe an. Bei Polygordius im engeren Šinne, z. B. bei jener 
Form, deren Entwickelung Schneider und ich untersuchten und 
die vielleicht mit Polygordius lacteus identisch ist, ist der mittlere 
Theil durch Einstůlpung (Einfaltung) der Flimmerrinne hervorgegangen 
und daher ein Bauchstrang vorhanden, wie er fůr die hóheren Anne- 
liden (sic!) wenigstens in einem gewissen Entwicklungsstadium , 
typisch ist.“ *) 

Týž autor uveřejnil dále výsledky svých výzkumů o embryologii 
Echiura (Arb. zool. Inst. in Wien 1880), kdež zprávy o vývoji ner- 
vové soustavy znějí opět jinak. Tak zvaná „Scheitelplatte“ existuje 
již dlouho; z ní pak vycházejí 2 jasné pruhy uvnitř ztlustlého epi- 
blastu, sáhajíce až k otvoru ústnímu. To jest základ komissur jícno- 
vých. Dále za ústy objeví se ponenáhlu dutinky segmentové a s nimi 
současně párovité ztluštěniny pásma břišního. „Jede solche Zell- 
gruppe“, t. j. ono ztluštění, „erscheint am lebenden Object als ein 
rundliches helles Knůtchen, welches nach innen, gegen die Leibes- 
hohle zu, vorspringt. Diese Kněotchen vereinigen sich zu guer- 
ovalen Gruppen, die je einem Segmente entsprechen. Doch auch vor 
der Region des ersten Ursegmentes, also in dem postoralen Kopí- 
abschnitte, liegt eine Anzahl solcher Ganglienanlagen, die, wenn auch 
nicht so regelmássig in Form und Grósse, doch eine Reihe auf ein- 
ander folgender distinkter Massen reprásentiren.“ Co je zde myšleno, 
a vjakém poměru tyto domnělé „Nervenanlagen“ k pásmu břišnímu 
se nalezají, jest mi nesrozumitelné. „Bald nehmen die Ganglien so 
an Masse zu, dass sie sich einander bis zur Berihrune náhern und 
dann fórmliche Seitenstránge bilden; zugleich ist die Kommissuranlage 
(Nervenstrang) bis an diese Seitenstránge vorgerůckt, so dass die- 
selben schon mit der Scheitelplatte in Verbindung stehen.“ 

Celkem to tedy historie dosti dlouhá, než povstane nervová 
soustava Echiura a patrně valně odchylná od toho, co dříve u Crio- 
drila atd. udáno. Jest zjevno, že 1. t. zv. „Scheitelplatte“ jest isolo- 
vaná a že vychází v postranní pruhy č. kommissury, kteréž se sekun- 
dárně spojí s hotovým pásmem, jež 2. povstává prvotně z isolovaných 
základů čili „Ectodermwucherungen“. Tudíž „Seitenstránge“ v dřívěj- 


*) Hatschek, Protodrilus Leuckartii. — Arb. zool. Inst. Wien. 1880. p. 20. 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 105 


ších pracích neúčastní se na tvoření pásma břišního a nejsou pro- 
dloužením „Scheitelplatte“. 

Později prý povstává zase jakési vchlípení střední části čili břišní 
rýhy a tato se táhne „bis an die adorale Wimperzone.“ 

Na to uveřejnil Kleinenberg své předběžné zprávy o vývoji 
Lopadorhyncha *); ohledně nervové soustavy vytkl, že tato vzniká 
jako u Lumbrica samostatným založením se 1. mozku a 2. pásma 
břišního, kterémužto tvaru definitivnímu předchází nervový apparát 
v larvě ve způsobě t. zv. umbrellového a subumbrellového systemu ner- 
vového, kterýž prý lze uvésti na nervovou soustavu medusy, jakož 
vůbec dle téhož výkladu odpovídá larva annulata dospělé meduse (?). 

Avšak hned na to i Hatschek objevil jinou larvu, totiž Si- 
pucula,**) u níž jest zase jen „Scheitelplatte“ jakožto ztluštění epi- 
blastu přítomné, kdežto i jícnové kommissury i pásmo břišní schází, 
Když ale larva tato dále roste, objeví se na břišní straně ztluštění 
epiblastu, jež obmezuje se pouze na t. zv. trup. Tudíž „Scheitel- 
platte“ a tento základ pásma břišního jsou zúplna oddělené a není 
zde nijakého vchlípení „eines medianen Verbindungsstůckes“. Načež 
se ztluštěné pásmo břišní od „Epidermis“ odchlípí a jest samostatným, 
avšak ani tehdy ještě nespojí se se „Scheitelplatte“, kteráž předsta- 
vuje základ mozku. 

Kommissury jícnové vznikají daleko později, než pásmo břišní, 
avšak nikoliv již z mozku, nýbrž z předního konce pásma břišního, 
tudíž ze zadu ku přídě. Posléze odloučí se i „Scheitelplatte“ od 
„Bpidermis“ a nervová soustava je šťastně hotova. 

Známý však jest náhled téhož autora, že Sipunculus vlastně 
není annulatem, i jedná se tudíž především o homologii břišního 
pásma annulatů a Sipuncula. „In Bezusg auf die Entwicklung des 
Bauchmarkes zeigt Sipunculus einige von den typischen Verháltnissen 
bei Anneliden abweichende Eigenthůmlichkeiten. Es ist wohl, so wie 
bei den Anneliden, das Fortschreiten der Differenzirung von vorn 
nach hinten zu beobachten. Dagegen ist hervorzuheben, dass die An- 
lage des Bauchmarkes eine median vollkommen unpaare Anlage ist, 
wáhrend bei Anneliden charakteristischer Weise zuerst zwei seitliche 
Verdickungen, die „Seitenstránge“, auftreten, die erst sekundár (mag 
dies nun durch Einstůlpung eines mittleren Theiles geschehen, oder 


*) Sullo Sviluppo del systema centrale d. Lopadorhynchus. 
**) Ueber die Entwicklung von Sipunculus nudus. Arb. zool. Inst. Wien. V. 
pag. 47. 


106 F. Vejdovský 


durch Zusammenricken der abgelósten Seitenstránge, wie Kleinen- 
-© berg will) einen medianen Strang bilden. — Ich měchte auf diesen 
Unterschied der Entwicklunesgeschichte nicht allzu grosses Gewicht 
legen und glaube, dass dies nicht einen ausreichenden Grund bilden 
wůrde gegen die Homologie des Bauchmarkes von Sipunculus und 
Anneliden.“ 

Jak podivné to názory naproti dříve vysloveným, jež posléze 
vedou autora k závěru, že Sipunculus pochází od typu nečlenitého, 
z něhož vznikla taktéž Sagitta a měkkýši a prý i, nabytím segmen- 
tace, annulati. Tedy dříve „trochophora“, nyní některý předek Si- 
puncula, jemuž připisuje tento spisovatel „ein primitives Centralner- 
vensystem des Rumpfes, von welchem das Bauchmark sowohl bei Si- 
punculus, Sagitta, Brachiopoden, Mollusken (Pedalnerven), als auch 
bei Archianneliden sich ableiten liesse. Das Bauchmark von Šipun- 
culus hátte sich unablángig von dem der Anneliden — aber von den- 
selben gemeinschaftlich ererbten Primitivanlage aus — entwickelt.“ 

Odpůrce nalezl Hatschek v jiných badatelích, hlavně Bučin- 
ském a Kleinenbergovi. Zvláště tento poslední ostře se vy- 


slovil a právem proti všem podobným názorům, leč ani zde nepozo- -- 


roval správně vlastní základ pásma břišního; opětuje totiž, že zde 
lze hledati prvotné 2 poloviny, jež sekundárně splynou, ostatní však 
jest bludné. „Unterschiede in der feineren Ausbildung und ráumlichen 
Disposition (p. 173) des Bauchmarkes sind reichlich genug bei den 
verschiedenen Anneliden vorhanden, allein die wesentlichen Beziehun- 
gen bleiben dieselben. Auch der eigenthiůmliche innere Bau der Gan- 
glien, der meines Wissens nur bei Lopadorhynchus, Phyllodoce und 
Alciopiden vorkommt, lásst sich ohne Schwierigkeit mit der Ent- 
wicklung der Ganglien zu Lumbricus in Einklang bringen. Da ver- 
schmelzen die Neuralstránge unter der Flimmerrinne auch zu einer 
einfachen Platte. Dannm ordnen sich die Zellen so am, dass eine Reihe 
auf einander folgender Knoten und Ečnschniirungen entsteht. Nachdem 
die Bildung der Kommissuren begonnem hat, wandern an dem Stellen, 
wo die Ganglienknoten liegen, Zellen vom der centralen Fláche tief in's 
Innere der Knotem hinein und bilden eine mediame verticale Zellwand 
únmilten des Ganglions, die dasselbe fast bis an seine dorsale Fláche 
durchsetzt, Diese Wand spaltet sich im zwei Blěitter, die, auseinander- 
weichend, eine Liicke zwischen sich lassem, die spěiter in der ganzem 
Lůnge des Bauchstranges verláuft. Zugleich krůmmen sich die seit- 
lichen Theile der ůberall zusammenhángenden zelligen Ránder ein 
wenig um die Faserstránge herum, so dass diese auch auf der Růcken- 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 107 


seite theilweise von Zellen umhůllt werden, in der Mittellinie bleiben 
| die Kommissuren dagegen unbedeckt.“ 

| Při tvoření ganglií nastává prý tudíž obalení buňkami, kteréžto 
poslední z břišní střední čáry a se stran „vlákna“ objímají, avšak jest 
| proces tento u Lumbrica daleko obmezenější než u jmenovaných Poly- 
chaetů, kde kommissury zcela v epidermis založené do nitra tlustými 
ganseliemi buněčnými jsou pokryty, kdežto u Lumbrica a jiných an- 
nulatů z části jsou nepokryté. Taktéž prý tvoření se prvotných kom- 
(missur v gansliích břišních shoduje se s Lopadorhynchem. 

Nemohu jinak, než zprávy a výklady Kleinenbergovy považovati 
za hrubé omyly v pozorování, ba spíše měl bych za to, že to nejsou 
vůbec nijaká pozorování, nýbrž prosté kombinace, na nichž pak chce 
týž autor zakládati dalekosáhlé své hypothesy. Pásmo břišní nezakládá 
se ve dvou prvotných pásmech, jež se teprvé sekundárně člení v gan- 
glia, nýbrž tato jsou prvotná, samostatně vzniklá a sekundárně splý- 
vají, tvoříce kommissury mezi sebou. Není nijakého stěhování buněk 
gangliových, o němž se tak Kleinenbere určitě vyslovuje a netvoří 
se ani přehrádky ani vniterní jakési lumen ; není „vláken“ nervových, 
nýbrž sítivo vzniklé z prvotných základů gangliových, ovšem jen v ně- 
kolika buňkách z jader se tvořící. — Celý tedy výklad Kleinenbergův 
je zcela bludný a zamítáme jej co nejrozhodněji. 

Zprávy Bučinského o vzniku pásma břišního Lumbrica upo- 
mínají na starší udaje Semperovy; dle nich vzniká pásmo břišní ze 
dvou postranních a jedné střední části, ovšem nikoli vchlípením — 
v kterémžto ohledě správně polemisuje autor s Hatschkem. Pak ale 
prý tvoří se ještě postranní ganglia z buněk mesoblastových — což 
ovšem zase mylné a vysvětlím tento blud v pozdější práci. 

Pak přichází Bůlow (Zeitschrift fůr wissenschaftliche Zoologie, 
Bd. XXXIX. 1883. p. 93) se svými zprávami o původu nervové sou- 
stavy u Lumbricula, již sledoval na dorůstajícím konci těla červa 
tohoto. Dle něho není stopy po mesoblastickém vzniku ganglií a to, 
co Semper tak vykládal, není nic jiného než optický klam vzniklý 
z příliš tlustých řezů. 

Že mozek zvláště a pásmo břišní taktéž nezávisle se zakládá, 
tvrdí i Goette u Nereis Dumerilii, jakož i Zalenský pro řadu 
annulatů, jako je Pileolaria, Psygmobranchus, Aricia, Nereis cultrifera, 
Terebella a Branchiobdella a Bergh pro Aulostoma gulo. 

Zalenský líčí následovně: U Pileolarie vznikají dva pruhy ner- 
vové vzdálené od sebe a dlouhý čas zůstávají zcela oddělené. Zvláštní 
však jest, že se tyto základy pásma nervového obmezují na onu čásť 


| 
| 


těla, již Zalenský zove „thorax“, dále na zad nepokračujíce, neboť | 
zadek těla — „abdomen“ — jest nečlenitým. | 
Z počátku tudíž objeví se v „hrudí“, jež se skládá ze tří se- | 
omentů, 3 ganglia, jež ale zase prý splynou; tudíž jeví je celé pásmo 
břišní redukované na malou zauzlinu, ležící v přední části těla. 
Správně srovnává Zalenský tento proces se splýváním ganglií u Ar- © 
thropodů, jakož i správným se mi zdá býti pozorování, že tři ganglia 
se samostatnými jeví. Jistě ale nutno znovu vyšetřiti prvotný základ © 
jich; zajisté že netvoří se jako splynuté postranní pásy, jež teprvé © 
sekundárně splynou a člení se v ganglia, načež teprvé by měla vznik- | 
nouti společná hmota gangliová. Takový zdlouhavý proces jest na © 
pováženou. 
Jistě že jest také správné udání Zalenského, dle něhož u Ar'cia 
foetida povstává vířivá rýha břišní dříve, než základy pásma břišního. 
Viděli jsme totéž u Rhynchelmis a poznáváme i u Lumbricidů. Ostatní © 
zprávy o členění ganglií zasluhují potvrzení. Jícnové komissury ne- 
existují ani šestý týden po vylíhnutí larev. Pak ale splývají „Con- © 


| 
nectivy“ ganglií břišních — po zániku břišní rýhy — tak plně, že © 


: 


108 - F. Vejdovský 


tvoří jediný pruh, na němž nelze ani rozeznati prvotný párovitý © 
základ. Ná 

Zato u Psygmobranchus jeví se prý v zadním těle larvy dvě 
souběžná stluštění „ectodermová“ dříve než povstala mezi nimi rýha 
vířivá, kterážto prý sestává, jako u všech annulatů ze dvou řad buněk. 
Pak se zblíží obě pásma. 

U Terebelly jest podobný vývoj nervové soustavy, ale u Bran- 
chyobdelly zaznamenává týž autor značné odchýlky. 

Velmi nápadné jsou zprávy Zalenského o vývoji nervové sou- 
stavy Branchiobdelly. Také zde vzniká rýha břišní, avšak nevířící 
a po její straně ztluštěniny břišní. Na tvoření nervového pásma bři- 
šního účastní se buňky epiblastu a „mesoentodermu“. Když zúžila 
se břišní rýha, objeví se pod ní axiální nakupení buněk, přecházející 
ku stranám v epiblast. Zalensky má za to, že tento základ nervové 
soustavy vznikl splynutím dvou postranních pásem. Když poněkud 
ztloustl, jeví se uvnitř něho mezi buňkami úzký kanálek. Toto pásmo 
nervové oddělí se pak od epiblastu na stranách, kdežto v střední čáře 
s ním ještě jest ve spojení. Pak se kanál nervový přemění v úzkou 
rýhu, jež zevně zakryta epiblastem. Následkem rozšiřování se této 
rýhy ku stranám nastává úplné oddělení se pásma břišního od epi- 
blastu, kteréžto místo pak zaujme somatický mesoblast. Avšak tento 
kanál se v dalším průběhu rozdělí v řadu za sebou následujících 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 109 


dutin (jak lze souditi dle vyobrazení, a jak též Kleinenberg za to 
má); což prý jest následek ponenáhlého pokračování v ganglie, takže 
| se prvotně hladký pruh nervový jeví nyní růžencovitě zaškrceným. 
Předce však není Zalenský jist, zdali tyto zaškrceniny odpovídají bu- 
doucím zauzlinám, považuje to však za pravděpodobné. Ganglie jsou 
| prvotně stejných rozměrů, později však nastává differencování ve ve- 
likosti: nejpřednější jsou zcela kratičké a též kratičkými konnektivy 
v jeden celek spojené; z nich vzniká pak t. zv. podjícnová zauzlina. 
Ze zadu tohoto celku vychází dlouhý konnektiv ku střednímu od- 
stavci pásma břišního a ten jest opět ve spojení se zadní, těsně sply- 
nutou skupinou ganglií ocasních. Toto rozdělení ganglií souvisí S vý- 
| vojem článků, avšak na předních sotva lze rozeznati dissepimentů, 
| což též platí o gangliích zadních, jež opatřují zadní příssavku. 

| Kommissury jícnové tvoří se teprvé, když embryo“ chystá se 
| opustiti kokon, tehdy vyrůstá přední cíp pásma břišního ve zvláštní 
| větev, jež se spojí s podobnými výrůstky zauzliny mozkové. 

| Dle mého soudu nemůže býti o kanálu ve smyslu Zalenského 
| nijaké řeči; jsou to mezery na spodní straně založených ganglií, když 
| poloviny jich dříve ve svrchní straně splynuly v jediný celek. Jiného 
| vysvětlení pro údaje Zalenského není. Avšak i Kleinenberg myslí, že 
podobný kanál u Lumbrica nalezl, ale líčí jej takto: Jest prý jakási 
bránice, která ze zevní buněčné vrstvy do vnitra vniká, a tato bra- 
nice poltí kommissuru ve 2 poloviny. Současně však uvolní se sou- 
| části septa, takže buňky jeho poněkud na pravo a levo se rozstoupí 
| a tím vzniká kolmá skulina, která je ve vnitř širší, než na periferii 
| (Sviluppo Lumbricus trap. p. 48). Tyto mezery, jež prý ale oproti 
Zalenskému zase povstávají odděleně v každém gangliu, splynou po- 
| sléze v podélnou rýhu, která prý i u dospělého Lumbrica břišní 
| plochu pásma nervového ve 2 poloviny dělí. 

Mně jsou tyto zprávy nevysvětlitelné a netřeba se jimi dále za- 
| bývati, ješto spočívají na bludných pozorováních, či spíše jen na kom- 
| binacích. Nesdílím ani náhled Zalenského, že domnělý kanál nervový 
| u Branchiobdelly jest homologický s trubicí míchovou obratlovců, ani 
| mínění Kleinenbergovo, že domnělá skulina Lumbrica, odpovídá zadní 
| kommissuře míchové vertebratů. 

Dle Bergha, jak známo, povstává tělo pijavek uvnitř larvy, 
| jako můžeme také pro Lumbrica a Rhynchelmis aspoň z části potvr- 
| diti. Toto embryonální tělo sestává ze 2 „Kopfkeime“ a ze dvou 
| „Rumpfkeime“. Tyto poslední splynou dohromady, prostírajíce se 
| v střední čáře břišní od jícnu až k zadnímu konci těla, zakončujíce 


110 F. Vejdovský 


z každé strany v 5 velikých buněk (u Aulostomy). Přední čásť „zá- 
rodků trupových“ se člení v segmenty a pak lze rozeznati 2 vrstvy, 
zevní a vnitřní, z nichž každá představuje základ pro vývoj orgánů 
epi- a mesoblastových. O nervových buňkách není v „zárodcích“ 
ani stopy, za to však mezi larvovými svaly shledal četné rozvětvené 
buňky, jež jsou podobné buňkám nervovým. To jest prý plexus pro- 
nervovou soustavu larvy. 

U Nephelis rozpadnou se „Rumpfkeime“ ve 3 vrstvy: zevní — 
totiž definitivní epidermis trupovou; střední, jež se obmezuje na 
strany střední čáry a představuje základ pásma břišního a posléze 
vnitřní a postranní, jež zplozuje „mesoderm“. 

Berch sdílí o nervovém plexu v larvách pijavek; týž zdá se. 
býti podobným nervové soustavě larvy Polygordia; poněvadž u Lum- 
bricidů a'Rhynchelmis nelze nic podobného dokázati, nebudeme se 
šířiti v této příčině. 


$ 3. K dějinám o vzniku zauzliny mozkové. 


Neméně značná jest literatura o vzniku zauzliny mozkové, což 
odůvodněno okolností, jak nesnadno lze vyšetřiti prvý základ této sou- 
části centrálního nervstva. Podivno však, že namnoze hledáno v zá- © 
kladech zauzliny mozkové zcela něco jiného, než jest pásmo břišní, 
čili lépe řečeno: zauzlina mozková tvoří pro sebe zvláštní celek, 
a soubor ganglií břišních jest opět celkem sám pro sebe. A v tom 
spočívá příčina tolika neshod ve zprávách jednotlivých autorů o vzniku 
mozkové zauzliny. Nikomu z nich nenapadlo srovnati morfologicky © 
obyčejné, jediné ganglion břišní s mozkem. Zauzlina jest celek, ať 
se nalézá v předním segmentu čili hlavě, anebo v kterémkoli jiném 
článku odstavce těla, jež zove se trup. 

Uvažujme, co soudí jednotliví badatelé o vzniku ganglia mozko- 
vého. Ku starším zprávám o vývoji larev mořských polychaetů ne- 
třeba přihlížeti, ježto obsahují nepodstatné údaje o vývoji mozku. 
Ani Kovalevsky neučinil nijakých pozorování v tomto směru u oligo- 
chaetů. Teprvé ze Sempera se dozvídáme podrobnějšího o tvoření se 
zauzliny mozkové, u Nais, jež se množí nepohlavně pučením. Jak 
známo, srovnává základ nervové soustavy annulatů vůbec s prvým 
počátkem míchy obratlovců, i zove tyto základy „Medullarplatten“. 
Zní pak jeho zpráva následovně (p. 137): „Thatsáchlich enstehen nun 
dennoch die dorsalen Schlundeangelien der Anneliden aus Medullar- 
platten, aber aus denselben, aus welchen auch das Bauchmark her- 


vorgeeht und es lásst sich (einstweilen nur fůr die Anneliden) ent- 
wicklunesgeschichtlich nachweisen, dass das sogenannte Gehirn der 
Gliederthiere (nach Gegenbaur u. A.) wenigstens zum Theil nichts An- 
deres ist als ein vom Bauchmark aus nach oben ůúber den Schlund 
hinůbergewachsenes Baucheanglienpaar“. Jinak ale jsme poznali výše, 
jak břišní ganelia se tvoří dle udání téhož autora. Praví pak dále: 
„So wie aber die beiden Mesodermbrůcken den Darm umspannt 
haben, gliedert sich auch ein Theil derselben zu einem deutlich cha- 
rakteristischen Nervenstrang und der ganglionáren Zellbelecmasse 
jederseits ab; diese beiden Gehirnhálíten verschmelzen etwas spáter 
in der Mittellinie. Es ist damit der Beweis geliefert, dass hiér der 
Schlundring und thelweise auch das obere Schlundganelion gebildet 
wird aus den vom Bauche her den Darm umwachsenden Kopfkeim- 
streifen. Leider aber liess sich trotz aller aufgewandten Můhe nicht 
entscheiden ob und in welcher Weise das vom Rumpf her in den 
- Kopf hineinwachsende Bauchmark und in wie weit auch die vielleicht 
durch Einsenkung vom Ectoderm her neu entstandenen Theile des 
Kopfkeimstreifens an der Bildung des Schlundringes Theil nehmen. 
Sichergestellt wurde dagegen ein anderes hóchst wichtiges Resultat: 
die Entstehung gesonderter Sinnesplatten aus dem Ectoderm und ihre 
Theilnahme am Aufbau des dorsalen Theiles des Schlundringes. Die 
frůheren Angaben čber die Bildung des Gehirns bei Arthropoden 
und Anneliden lassen sich dahin deuten, dass die sogenannten Schei- 
telplatten oder Kopfplatten — so weit sie zur Bildung des oberen 
Schlundganelions beitragen — den hier zu beschreibenden Sinnes- 
platten gleichzustellen sind“ (pag. 110, 111, I. c.). 

Co se týče tak zv. „Sinnesplatten“, tož vznikají dle Sempera 
jakožto kulatá tělíska buněčná, kteráž z epiblastu do dutiny tělní, 
až k střevu zasahují. Pak rostou ku hřbetní straně a spojí se kom- © 
missurami jícnovými, jež se mezitím tvoří. Na tom místě, kde se 
vnořují tyto „Sinnesplatten“ — t. j. v tak zvaných postranních po- 
lích, povstává oko Nais, načež se „Sinnesplatte“ odčlení ve své střední 
části a stává se součástí mozkové zauzliny, kdežto periferická část 
změní se v nerv optický. Mozek skládá se tudíž z meso- a epi- 
blastu. 

Současně téměř se Semperem uveřejnil Repjachov malou 
zprávu o tvoření se ganglia mozkového u nepohlavně se mnmožících 
oligochaetů (3aMĚMKA 0 pa8BUTÍH TOTOBHADO TAHTNIXA MDA ÓE8M0T0BOMP 
pa3MHOXeHIH OJHDOXETP. — Januceu HoBopoce. OómecrBa, Omecca 
1877, 4 str.) i přichází ku zcela opáčným výsledkům než prve jme- 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 111 
| 


112 F. Vejdovský 


novaný autor. Dle Repjachova tvoří se mozek nového individua 
jakožto pokračování břišního pásma starého jedince. Prvá břišní za- 
uzlina prodlouží se v massu buněk, jež v tom místě vyplňuje du- 
tinu tělní a kterou označil Leuckart jmenem „blastem“. U mladších 
stádií nepřechází ona massa buněčná tak vysoko na hřbetní stranu, 
jako v stádiích pozdějších. Z ní vznikají na břišní straně 2 výrůstky, 
jež obejmou zažívací rouru z obou stran a přejdou až na hřbetní 
stranu zužujíce se ku spodu v kommissury. 

Semperův výklad povstání mozkové zauzliny našel odpůrce 
v Hatschekovi (Beitráge zur Entwicklung und Morphologie der Anne- 
liden. Sitzungsb. Akad. Wissensch. Wien 1866), který má za to, že 
t. zv. „Scheitelplatte“ jest prvý základ nervové soustavy Lumbrica 
a že toto leží na předním polu těla, před ústy, jakožto ztluštění epi- 
blastu. Nedostatek zkušeností a skoumání pouze jediného stadia vý- 
voje mohlo vésti k tomuto jednostrannému výkladu, zrovna tak, jako 
následujícího autora, Kleinenberga, jenž skoumav „Lumbricus trape- 
zoides“, nalezl, snad také na jediném stadiu vývoje, zauzlinu mo- 
zkovou založenou na hřbetní straně hlavy, blíže temene, jakožto kra- 
tičkou, obloukovitou zonu, jež vzniká z buněk epiblastových. Ze © 
střední části tohoto oblouku vycházejí 2 výčnělky do svrchního pysku 
a splynou, jak se zdá, se zevním epiblastem, který pak změní se 
v epithel smyslový. 

Tak líčí Kleinenbere ; avšak dle jeho výkresů příčných řezů možno 
by bylo vykládati věc jinak a sice tak, jak já ji líčím dle svých po- 
zorování nejen na průřezech, nýbrž i v živých embryích. Kleinenberg 
nečiní poznámky, že živé embryony sledoval, na nichž předce možno 
jedině se správně orientovati o poloze a průběhu základů ganglia 
mozkového. Domnělý „Sinnesepithel“ neexistuje zde, třeba později 
vytvořil se jakýsi nádor, ku kterému sbíhají větve nervové. Avšak 
později Kleinenberg odvolává zprávy své v této příčině a má za to, že 
domnělý „Sinnesepithel“ není sekundarním, nýbrž primárním. Kdežto 
také dříve brojil proti zprávám Semperovým ohledně „Sinnesplatten“, 
odvolává své útoky v práci o Lopadorynchu a doznává, že to pozo- 
rování se strany Sempera správné i že se tak přesvědčil u četných 
polychaetů. Později odvolá Kleinenberg bezpochyby také svůj názor 
o postavení Naidomorph v systému svém. Ostatně Kleinenbere odpustí, 
když poznamenám skromně, že ve věci této jest málo kompetentním. 
Možno, že bude později polemisovati se mnou vůči mým zprávám 
o povstání nejen mozkové zauzliny, nýbrž nervové soustavy vůbec, 
avšak doufám, že dříve předsevezme nové a pečlivé skoumání em- 


| 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 118 


bryologie nejen „Lumbricus trapezoides“, než i oněch forem, z nichž 
já nalezám podnět vyvrátiti jeho názory. 

Než pokračujme dále v našich kritických úvahách. 

Téměř současně s Kleinenbergem uveřejnil Hatschek své „Studien 
úber Entwicklungsgeschichte der Anneliden. Arb. Zool. Inst. Wien 
1878“, kde vyšetřuje vznik nervové soustavy u Criodrila a Polygordia. 
U Criodrila prý vystupuje již u nečlenitého embrya „die Šchei- 
telplatte“ na okraji ústním jakožto ztluštění epiblastu. Dle našeho 
soudu a zkušenosti musíme především namítnouti, zda lze takové 
embryo za nečlenité vyhlásiti, kde jest již prvý článek se základem 
mozku vyvinut. Patrně nikoliv; neboť máme zde stadium, kdy po- 
prvé splynuly mesoblastové pásy kolem stomodea; nad to však jest © 
otázka, zdali jest 1 toto pozorování správné. 

V larvách Polygordia shledána již místo „Scheitelplatte“ diffe- 
rencovaná zauzlina mozková, skládající se z více vrstev buněk gan- 
gliových, mezi nimiž nalézá se „Punktsubstanz“ ; na této zauzlině vy- 
vinuty byly již oči. Ze „Scheitelplatte“ vychází permerická soustava 
nervová, skládající se z vláken a buněk, nemající však pro naše 
úvahy většího významu, poněvadž se jedná o larvovou soustavu 
nervovou. 

U Sipuncula vyvíjí se dle téhož autora (Arbeiten zoolog. Inst. 
Wien 1883) zauzlina mozková následovně: V stadiu vývoje velmi 
ranném vytvoří se na předním polu kruhovitá rýha, ohraničující buňky 
centrální; to jest základ „Scheitelplatte“, v jejíž středu povstane 
chumáč brv, jakož i pár pigmentových skvrn, k nimž později přistu- 
puje i druhý pár. 

Dle Gótte (Abhandl. zur Entwicklunesgeschichte der Thiere. 
Leipzig 1882 p. 90) tvoří se epiblastické ztluštění v hoření polo- 
kouli larvy Nereis Dumerilii ve způsobě terčku, jenž má vůči ústům 
polohu excentrickou. 

Veškery tyto udaje netřeba zvláště rozebírati, neboť nelze nijak 
o správnosti jich pochybovati; ony však nemají s pravým gangeliem 
mozkovým dospělého annulata nic společného. Autoři však jmeno- 
vaní ničeho nepřičinili k poznání tohoto processu. A rovněž tak ani 
Zalenský, jenž sice mnoho annulatů vývojezpytně zkoumal, avšak 
celkem málo přispěl k osvětlení otázky nás zajímající. Dle něho 
všudy tvoří se „Scheitelplatte“ ; v jakém však poměru nalezá se tato 
k definitivnému mozku, o tom nepodány podrobnější zprávy. U Nereis 
cultifera dělí se prý „Scheitelplatte“ ve dva oddíly, z nichž' z jed- 
noho vzniká zauzlina mozková, z druhého pak jícnová kommissura; 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 8 


114 F. Vejdovský 


mezi oběma vytvoří se skupina buněk pro vznik očí. — Netřeba při- 
pomínati, jak nejasná jest zpráva tato o původu mozku a jícnových 
kommissur. 

V hlavě Pileolarie lze dle zpráv téhož autora tři rozličná ple- 
tiva epiblastová rozeznati: v středu gangliové buňky, na břišní straně 
veliké cylindrické, deutoplasmou naplněné buňky — z nichž vzniká 
liché střední tykadlo a na hřbetě základ vlastních tykadel. 

Podobně znějí zprávy Zalenského o vzniku mozku u Aricie a Te- 
rebella Meckelii; vždy tvoří se jakási „Scheitelzelle“, kolem níž 
ztloustne epiblast, objeví se oči, chumáč brvitý, později tykadla atd. 
Zkrátka „Scheitelplatte“ jest základem definitivného ganglia mo- 

zkového. | 
Zvláštní zprávy podává týž autor o tvoření se ganglia u Bran- 
chiobdelly. Nervová brázda na břišní straně embrya táhne se až 
ku hlavě (?) a než dosáhne předního polu, štěpí se ve 2 větve. Na 
rozhraní těchto tvoří se ústa, před nimiž větve této brázdy tvoří 
trojhranné, na hřbetní straně položené pole, zase známou „Scheitel- 
platte“. Během vývoje odchlípí se tato od epiblastu jakožto mo- 


zková zauzlina a posune se na zad. Prvotně jednoduchá hmota roz- © 


dělí se ve 2 páry ganglií, ležící proti podjícnové zauzlině. 

U „Ctenodrilus pardalis“, kterého Kennel (Arb. zooleg. Inst. 
Wůrzburg V. 1882) pozoroval a jehož příslušnost generickou vyložil 
jsem ve svém díle, povstává zauzlina mozková dle téhož autora ja- 
kožto dvě symetrické ztluštěniny epiblastové, spojené v středu 
můstkem vláken. Tyto ztluštěniny odpovídají prý smyslovým plátkům 
Nais, Chaetogaster atd., nikdy však se neodchlípí od epiblastu. 

Na každý způsob odchylné ode všech zpráv jest sdělení 
Berghovo (Die Metamorphose von Aulostoma gulo. Arb. zool. Inst. 
Wůrzburg VII. 1885) o vývoji zauzliny mozkové pijavky koňské. Od- 
chylným musí býti vývoj tento, protože podmínky embryonální jsou 
jiné, než u volně žijících larev polychaetů; avšak zprávy Berghovy 
chýlí se v podstatě našim výkladům, již ovšem nejsme náchylni ro- 
zeznávati tak zv. „Kopf- und Rumpíkeime“; z prvých totiž prý se 
tvoří mozková zauzlina. Kdyby byl řekl Berech, že „Kopfkeime“ 
jsou základem prvého segmentu, v němž teprvé sekundárně tvoří se 


mozek atd., pak souhlasí pozorování jeho s naším úplně. Avšak to 


jest právě blud, že týž badatel „Kopfkeime“ považuje za jediný zá- 
klad mozku, ač neví, jaký jest původ těchto domnělých počátků jeho. 
Právem ale popírá, že není u pijavek předcházející jakés, primitivní 
„Scheitelplatte“, poněvadž také býti nemůže. Jinak zní zpráva Berghova 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 115 


takto: „Es liegen námlich ůúberall innerhalb der primáren Epidermis 
| sehr zahlreiche Elemente, die wesentlich die Anlagen des proviso- 
| rischen Nerven- und Muskelsystems darstellen, und besonders um den 
Schlund herum sind solche ungeheuer stark angeháuft; es lásst sich 
| nicht sagen, ob einige dieser vielleicht die Anfinge der Kopfkeime 
| reprásentieren. Ich vermag daher auch nicht anzugeben, ob die 
| Kopfkeime als Ectodermanlagen entstehen, oder (in áhnlicher Weise 
| wie die Rumpfkeime) von einigen frůhzeitig in die Tiefe wandernden 
Furchungszellen herstammen. Von einem ursprůngelichen Zusammen- 
| hang des Rumpf- und Kopfkeimes jeder Seite, wie eine solche von 
| Bůtschli vermuthet wurde, ist niemals die Spur, weder bei Aulostoma 
noch bei Nephelis nachzuweisen“. 

Prvý počátek „Kopfkeime“ jeví se jakožto dva postranní ná- 
dory, v střední čáře úplně rozstouplé, později však středním, bu- 
něčným můstkem spojené. Až dosud byly všecky elementy stejno- 
cenné; později se differencují ve 3 vrstvy: prvá ž nich, těsně pod 
primitivní epidermis ležící sestává z malých kubických buněk, pod ní 
skupina velikých buněk a posléze velmi značné množství malých 
buněk, jež jsou vlastní podstatou „zárodků hlavy“. Z prvé vrstvy 
vzniká definitivní epidermis hlavy, z druhé mozková zauzlina, z třetí 
pak mesoblast hlavy. A to vše vzniká z prvotního, diferencovaného 
základu „Kopfkeime“. 

Vidno, že výklad Berghův jest velmi příbuzný našemu, ač ne- 
třeba pochybovati, že i u Aulostomy tak díti se bude ve vývoji mozku, 
epidermis a mesoblastu, jako u Oligochaetů Tolik ale uznati nutno, 
že si Bergh počínal velmi samostatně. 

Týž autor posléze sdílí předběžně zprávu o vývoji mozkové za- 
uzliny u Criodrila (Zur Bildungsgeschichte der Exkretionsorgane bei 
Criodrilus. Arbeit. zool. Instit. Wůrzbure Bd. VIII. 1889). Prozatím 
nepodává podrobnější zprávy o poloze prvého počátku zauzliny, aniž 
sdílí blíže, zdali i zde jsou „Kopfkeime“, avšak naproti Kleinenbergovi 
a Hatschkovi správně poznal párovitý počátek mozku. Zníť jeho 
krátká zpráva takto: „Die Anlage des oberen Schlundganglions ist 
von Anfang an entschieden paarig; die „Scheitelplatte“ bildet sich 
erst sekundár durch Verwachsung der paarigen Hálften in der Me- 
dianlinie, wie solche schon aus Hatschek's Figuren (11—13), die im 
Widerspruch zu seinem Text stehen, hervorzugehen scheint; das- 
selbe ergiebt sich aus meinen Sagitalschnitten, Fig. 17 und 18 a bis 
c, die derselben Schnittserie entnommen sind. Fig. 17 gehórt der 
medianen Region an, wo noch keine Gehirnanlage beobachtet wird; 

8* 


116 F. Vejdovský 


dagegen in den mehr seitlichen Schnitten ist die Anlage des Gehirns 
(gh) als Ectodermwucherung sehr deutlich. — A dále: Die mediane, 
wimpernde Bauchrinne nimmt durchaus keinen Antheil an der Bildung 
der Bauchkette, sondern diese geht nur aus den paarigen „Seiten- 
strángen“ hervor (mit Kleinenberg, gegen Hatschek).“ 

Dle svých pozorování musím se vší určitostí tvrditi, že mo- 
zková zauzlina se netvoří dříve, až když mesoblast prvého segmentu 
splynul a na břišní straně vytvořil již pravou hypodermis. Zde také, 
před otvorem ústním povstává prvotné ztluštění párovité, kteréž te- 
prvé rychlejším růstem předástního laloku posunuje se ku přídě až 
na temeno, a posléze na hřbetní stranu embrya. : Totéž jest zajisté 
dle Bergha i u Criodrila, jak možno souditi z jeho výkresu Fig. 
18 a, b, c, (gh); ba u tohoto červa setrvává základ ganglia mozko- 
vého na břišní straně, když i pásy mesoblastové rozčleněny jsou 
v segmenty. Tak soudím z vyobrazení téhož zoologa (Il. c. Fig. 
12 gh). 

Zkrátka u Oligochaetů není larvové „Scheitelplatte“. 


II. 


O zrůznění elementů nervových v sangliich. 


Různost mínění u výkladu elementů v hotovém gangliu nižších 
bilaterií dosáhla v novější době svého vrchole. 

Příčiny jsou na snadě: není snad obtížnějšího předmětu histo- 
logického, pro poznání struktury vniterné jako součásti nervové sou- 
stavy i vyniká v tom ohledě zvláště ona hmota, dříve a dosud pod 
jmenem „Punktsubstanz“ známá, pro niž jsem nejnověji navrhl název 
„Sítiva nervového“ (Nervennetz B. Haller). 

Z chaosu pojmů a výkladů zvláště o této součásti ganglia možno 
dnes vyjíti pouze branou vývojezpytu, ač-li příznivý objekt k tomu 
zvolen a vhodných method zkoumacích použito. 

Mám za to, že oligochaeta jsou v této příčině materiálem velmi 
cenným, i možno jak u Rhynchelmis tak Lumbricidů téměř krok za 
krokem vystihnouti differencování sítiva nervového prvotných buněk 
nervových, kdežto vznik gangliových buněk z prvotných epithelialných 
nelze ani zde tak podrobně, jak bylo mým přáním, vystihnouti. Jinak- 
jsem seznal z vlastních zkušeností, zkoumaje embryologii krtonožky 
právě v těchto směrech, že u arthropodů není vhodné pole k sledo- 
vání zrůznění prvotných gangliových základů ve vlastní elementy 
nervové. K vůli přehledu rozvrhneme výklady své v tyto odstavce: 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. V 


1. O vzniku sítiva nervového. 

2. O vzniku neurochordů. 

3. O struktuře dokonalého ganglia a kommissur mezigangliových 
čili t. zv. konnektivů. 

Nutné vyobrazení o prvých počátcích zrůznění elementů nervo- 
vých vůbec a poměrů jejich k pletivům mesoblastovým, podám v ně- 
které z příštích prací, 


$ 1. Původ sítiva nervového. 


Prvý stupeň zrůznění nervových elementů jeví se již v době, 
kdy prvotné základy (ztluštěniny) hypodermální sblíží se svrchními 
svými částěmi, kdežto na bási jich jeví se ještě výše zmíněna dutina. 
Tehdy jeví se v každé polovině budoucího ganglia v hoření části, 
avšak více ku vnitřní straně, jasné pole, vystupující tím zřetelněji, 
čím intensivněji barví se vůkolní jádra základů gangliových. Jasná 
hmota tato, v níž jen nejsilnějšími zvětšeními lze zjistiti nepatrné 
stopy "zrnění, jest patrně modifikovaná cytoplasma, náležející několika 
buňkám, jejichž jádra níže se nalezají. 

Tato hyaliní polička jeví se ve stadiích, kde obě poloviny gan- 
gliové srostly téměř úplně v střední čáře, tak že není již stopy po 
prvotném jich rozdělení. V té době počíná se zjasněná cytoplasma 
rozšiřovati dále do vnitra prvotných základů, zaujavši v každé po- 
lovině i okolí čtyř nejbližších buněk, jejichž stěny se úplně resor- 
bovaly, takže nalezáme pak v hyaliní té protoplasmě po 4 jádrech, 
jež u Lumbricidů v prvé době neliší se co do struktury a velikosti 
od ostatních jader budoucích buněk nervových. Avšak u Rhyn- 
chelmis záhy se zveličí jádra tato, ješto obsah jich naduřuje a zmnoží 
se 1 sítivo jaderné. Ony zvláštní postavení zaujímají, tak totiž že 
skupeny jsou v podobě kříže. 

Jasná cytoplasma objímá je. I vidno z toho, že zde jest syn- 
cytium 4buněčné (dle řezu souzeno), kde i cytoplasma i karyoplasma 
rychleji se množí, než u ostatních, dosud nezrůzněných buněk zá- 
kladů gangliových. Tento process, jak samo sebou se rozumí, nastává 
nejdříve v předních gangliích a ponenáhlu přechází i do zauzlin ná- 
sledujících. 

Pokračování růstu zveličených jader, jejichž t. zv. jadérka, čili 
klubíčka jádrová ponenáhlu degenerují, až posléze zmizí — má za 
následek, že se sblíží svými obrysy. Blána zevní zmizí. Obvodní 
cytoplasma ještě více se zmnožuje a jeví se jako pěkný průsvitný 


118 F. Vejdovský 


dvůrek kolem 4 vniterných jader. V cytoplasmě možno dobře pak 
zjistiti prvotné sítivo buněčné, od obrysů jader radiálně se rozbíha- 
jící a slabě se rozvětvující. 

Nejbližší následek růstu zveličených jader jest, že posléze srů- 
stají, nestejně však. V středu ganglia srůstá hoření jádro se zevním 
postraním tvoříce jediný celek retikulární. Spodní jádra, jež se 
více posunou ku zevní straně, jakož i postranní vnitřní jádra ne- 
splynou v centru ganglia i jsou odděleny od svrchních srostlých 
jader, jakož i mezi sebou opět cytoplasmou hyaliní, jež tvoří mezi 
nimi široké pruhy s nepatrnými stopami reticula cytoplasmového. 
V těchto pruzích cytoplasmy probíhají později výhonky gangliových 
buněk. Pravá a levá polovina srostlých svrchních jader vysílá reti- 
culum přičné, takže vzniká příčná kommissura. Mimo střed ganglia 
srůstají veškerá čtyři jádra v jediný laločnatý celek a nelze v nich © 
znamenati ony pruhy jasné cytoplasmy. 

Čím dále tím více nyní stává se reticulum jaderné zřetelnějším, | 
neboť prostory mezi vlákenky sítiva se zveličují, naplněny jsouce © 
rovněž hyaliní, někdy slabě zrnéčkovou hmotou. Nyní roste reti- © 
culum na útraty vůkolní cytoplasmy, již zatlačuje tak, že mnohdy. 
se zdá, jakoby vůbec přítomna nebyla. Ve skutečnosti však, ač v ne- 
patrném množství existuje, sprovázejíc i po celé délce, jako zevní © 
pochva i nervy periferické, kteréžto nejsou nic jiného, než pučící větve 
sítiva nervového. | 

Jest tedy sítivo nervové, čili Leydigova „Punktsubstanz“ v ohledě © 
histologickém pletivem skutečně nejzajímavějším a kdo nepoznal vývoj 
jeho, nemohl je uvésti na správný výměr histologické jednotky, jako 
jest buňka. Známe sice mnoho pletiv, v nichž jeví se splynulá plasma © 
více buněk, v nichž však jádra zachovávají svou individuálnost ne- 
porušenou, a označujeme celky takové pod jmenem syncytia. Avšak 
v reticulu nervovém máme celý process histogenetický: zde zprvu © 
vzniká syncytium po celé délce vytvořeného pásma nervového, jež 
skutečně také jest prvotnou spojkou čili konnektivem mezi jednotli- 
vými individui gangliovými. Pak teprve nastává spojení ještě inten- 
sivnější, že i jádra vcházejí ve společný celek, působíce na užší styk 
prvotných individuí v celku členitém. Převládající vývoj hmoty jaderné © 
nad cytoplasmou musí vésti ku odůvodněné hypothese, že jádra v ple- 
tivu, pro funkce duševní tak důležitém, jako jest nervové!, hrají přední 
roli. O fysiologickém významu jádra v buňce nevíme zhola ničeho. 
V nové době sice učí se, že jádro jest hlavní součástí živé hmoty, 
ovládajíc cytoplasmu, jakož i hlavním nositelem dědičných vlastností 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 119 


rodičů. Nauka tato čerpána hlavně z domnělého fakta, že jádro jest 
to, jež zavádí dělení a určuje tak vlastní vývoj individua. Ukázal 
jsem však — což téměř současně ztvrzeno Boverim a Ed. Van 
Benedenem, nejnověji pak přijato i Agassizem a Whitmanenm, 
— že vlastní podnět k dělení zavdává samčí plasma čili periplast; 
nic méně však přijímám z důvodů, ve spise mém o zrání a oplození 
vajíčka podaných, že předce jádro jest hlavním orgánem buňky. 

Vlastní výklad o fysiologii jeho není té doby možným, zvláště, 
že není známo ani jediné faktum, dle něhož by jádro přicházelo ve 
styk se světem zevnějším. 

U sítiva nervového nižších bilaterií vidíme však, že periferické 
nervy sestávají hlavně z tohoto reticula i děkují tedy za původ svůj 
splynulým jádrům. Jediné periferický nerv jest to, který převádí zevní 
dojmy k vědomí organismu vyššího. Zde tedy jest to hmota jádrová, 
jež tyto dojmy přijímá a, prostírajíc se v celé délce členitého zví 
řete, dojmy tyto podržuje a převádí od článku ku článku až do za- 
uzliny mozkové. 

Zda nelze z těchto fakt souditi, že reticulum nervové jest vlast- 
ním sídlem oněch vlastností, jež zoveme duševními; a implicite, zda 
nelze předpokládati, že jádro buněčné jest centrem duševním? Ne- 
pochybuji, že objevení tohoto fakta, kde jádro buněčné přichází v užší 
styky se světem zevním, zavdá podnět k hlubšímu přemítání o otázce 
v těchto řádcích stručně přetřásané. 

V jedné ze svých prací poznamenal jsem, že téměř tolik jest 
náhledů o struktuře a histologické povaze sítiva nervového, kolik 
jest autorů, již se dotyčným pletivem zabývali. K odůvodnění této věty 
uvádím hlavní z těchto výkladů svých předchůdců, obmezuje se ovšem 
mé zprávy. *) 

Leydig navrhl, jak známo, pro tuto nepochopenou hmotu ner- 
vovou název „Punktsubstanz“ i označuje ji jako „netzfórmig ge- 
stricktes Gewirr feinster Fáserchen“. Původ její vykládá v rozvětve- 
ných výhoncích buněk gangliových, jež se rozpadávají ve hmotu 


*) Kleinenbergův názor o „Punktsubstanz“ nemá nijaké ceny a jestli jej zde 
uvádím, děje se to zté příčiny, abych naznačil, že nepřikládám důvěry 
vůbec vývodům jeho. U něho není tato hmota nic jiného, než „eine An- 
háufung feinster, vielfach sich verástelnder Fáserchen.“ On mluví také 
o „Nervenfasern im Kopfoanglion und in den Kommissuren.“ Vlákna tato 
lze prý isolovati. Bezpochyby spletl výhonky buněk gangliových selementy - 
reticula. 


120 F. Vejdovský 


vláknitou a dávají též vznik nervům periferickým. Náhled Leydigův 
nepatrně jen modifikován pozdějšími spisovateli, jak to ani nemožno 
při tak obtížném objektu histologickém. 

Buchholz R. (Bemerk. úber den histolog. Bau des Central- 
nervensystems der Sisswassermollusken. Arch. £. Anat. u. Phys. 1863) 
označuje naše sítivo jmenem „feinstes Fasersystem“, a dává mu dvojí 
původ: „einmal námlich gehen sie (die Fibrillen), wie an den multi- 
polaren Zellen zu bemerken ist, aus unmittelbar von dem Kórper der 
Zelle entspringenden, ursprůnglich breiten Zellenfortsátzen hervor, 
welche sich gánzlich in derartige feinste Fibrillen auflósen, das ander- 
mal dagegen entspringen sie nicht unmittelbar von den Ganglien- 
zellen, sondern werden erst von den breiten Fortsátzen abgegeben, 
wobei sie alsdann gewóhnlich sogleich als sehr feine Fasern sich dar- 
stellen, welche oftmals noch in ganz ausserordentlicher Entfernung 
von der Zelle selbst entspringen.“ 

Vlákenka jsou dle Buchholze od sebe oddělena jakousi serosní 
tekutinov, jež má vzhled „einer fein granulirten Substanz“. 

Waldeyer označuje sítivo nervové jmenem „das molekuláre 
mittlere Stratum“ a také jako „eine Art Flechtwerk“, sestávající ze © 
tří částí, totiž: „feine Ausláufer der grossen Zellen, kleine Zellen 
und deren feine Ausláufer.“ (Untersuch. úber den Ursprung und den 
Verlauf des Achsencylinders bei Wirbellosen und Wirbelthieren. Henle 
und Píeifer's Zeitschrift fůr ration. Medizin. 3. Reihe. XX. pas. 193 
bis 256.) 

Claparčde souhlasí ve vylíčení nervového sítiva dešťovky 
s Leydigem (Z. f. w. Z. 1869.) 

Solbrig vidí „Punktsubstanz“ jakožto „merkwůrdig feines Fa- 
sersystem, dessen Fibrillen an dem Rande des Práparates oft auf 
weite Strecken hin isolirt verfolet werden kónnen.“ (Ueber feine 
Structur des Nervensystems bei den Gasteropoden. Gekrónte Preis- © 
schrift. Leipzig 1872.) 

Stieda shledává v sítivu nervovém přímé DOkrataraní výhonků 
buněk gangliových. (Ueber den Bau der Cephalopoden. I. Das centr. 
Nervensystem des Tintenfisches. Z. w. Z. XXIV. p. 84. 1874.) 

Dle Hermanna (Das Centralnervensystem von Hirudo medi- 
cinalis. Gekrónte Preisschrift. Můnchen. 1875.) má sítivo nervové: 
trojí způsob svého vzniku. 

1. Z fibrill gangliových buněk. „Diese Fibrillen sind aber nicht 
direkte Ausláufer der Ganglienzellen, sondern entspringen stets von 
einem Knotenpunkte.“ 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 121 


2. Z fibril podélných kommissur, kteréž se stýkají v jakýchsi 
uzlinách. 

3. Z fibrill těchže kommissur, jež však nesplývají v uzlinách. 

Dietlova „Marksubstanz“, t.j. naše sítivo, skládá se z fibrill, 


| jež vznikají z buněk gangliových. „Die Ausláufer der Ganglienzellen 


K 


tauchen in die Marksubstanz ein, bilden hier eine reiche Zerfaserung 
zum gróssten Theile das Substrat desselben und schliesslich ordnen 
sich die Fibrillen neuerdines zu verschiedenen starken Bůndeln, aus 
denen die peripheren Nervenstámme sich entwickeln.“ 

Podobně znějí zprávy pozdějších autorů jako Krieg era u Asta- 
cus, Bellonciho u Sauilla, Sphaeroma Nephrops atd., Langa 
u Polycladů, Bohmiga u Gastropodů, Packarda u Asellus, B. 
Hellera u Rhipidoglossů atd. Považuji za zbytečné uváděti podrob- 
něji veškeré tyto názory znějící na jedno a totéž thema, že sítivo 
hlavně z výhonků gangliových buněk sestává. Svůj názor zformuloval 
jsem částečně ve svém díle o Oligochaetech, kdež mi ovšem vlastní 
význam a původ sítiva dobře znám nebys O čem však nutno se 
zmíniti, jsou názory novější, pronešené Leydigem a Nansenem 
o struktuře sítiva nervového u bezobratlých. Tito autorové ovšem 
neměli vědomost o práci mé, česky psané. Jest nutno k vůli úplnosti 
názory tyto stručně vyložiti. 

Leydig (Zelle und Gewebe. 1885.) valně pozměnil své dřívější 
náhledy o „Punktsubstanz“. Šítivo zove „spongioplasma“, jasnou 
hmotu mezi ním „hyaloplasma“, jež jest vlastní substance nérvová. 
Spongioplasma tvoří podélná vlákna a pochvy, jimiž obaluje hyalo- 
plasmu v podobě trubic. 


Nansen (1887) pokládá celé sítivo nervové na průřezech jako 
soubor rourek (nerve-tubes), jež se skládají ze zevní pochvy a vniter- 
ného tekutého obsahu. Pochvy tvoří se z pojné hmoty, jež se táhne 
celou délkou nervové soustavy a již zove neuroglia. V těchto pochvách 
jádra přicházejí velmi spoře (neuroglia-nuclei). Obsah „trubic nervo- 
vých“ sestává z primitivných trubic, jež jsou nad míru teničké vá- 
lečky čili pochvy tvořené z podpůrné hmoty č. spongioplasmy, podobné 
hmotě neurogliové. Tyto teničké válečky spongioplasmové obsahují 
hyaliní viskosní hmotu č. hyaloplasmu, jež jest skutečnou hmotou 
nervovou a jež se často vypudí z čerstvě isolovaných trubic nervo- 
vých v podobě malých hyaliních perliček. 

Fibrilly prý a vlákna, jak četní autorové popisují, ná- 
sledkem toho neexistují. 


122 F. Vejdovský 


Koncentrace na způsob osy jest viditelná ve větších trubicích 
Homara a Nephropsa. Tato osa může býti více méně rovná a skládá 
se ze svazku centrálních primitivných trubiček, jež mají spongio- 
plasmatickou pochvu a menší průměr než jiné primitivné trubice. 


Úsudek o názorech tuto pronášených vysloviti, jest vůči faktům 
vývojezpytně nabytým, zbytečné. Autor, který ostatně o prácech 
svých předchůdců velmi s vysoka se vyslovil, a kteří celkem správněji 
než on na věc pohlíželi, byl ovládán jakousi ideou, kterou ztělesnil 
v trubicích nervových, jakéž dávno známe u obratlovců. Nepopírám, 
že mezi sítivem nervovým mohou probíhati a skutečně též probíhají 
tu četněji (rak, homar atd.), onde spořeji skutečné válečky nervové, 
avšak základní půda nervového pletiva jest, vedle buněk gangliových, 
sítivo. O detajlech histologické struktury ganglia dospělého pojednáme 
níže podrobněji. 


Jinak nalezl Nansen odpůrce již v Rohde-ovi (Zool. Beit. © 


Bd. II.). Tento poslední zastává ovšem názor rovněž nepřípustný, 


vykládaje sítivo nervové složené ze samých, parallelně podél sebe © 
běžících úbrill; „das eigentliche nervose Primitivelement der Nerven: 


und Nervencentra ist die feinste Fibrille von punktfórmigem Auer- 


schnitt.“ Ostře ohraničená vlákna nervová v nervech periferických © 


neexistují rovněž tak jako není stopy po trubicovité struktuře jejich; 
„die Nerven zeigen auf feinen Auerschnitten stets ein feinpunktirtes 
Aussehen.“ © Nansenových náhledech vyslovuje se Rohde násle- 
dovně, s čímž úplně souhlasím: „Auf mich macht es den Eindruck, 
als wenn Nausen von Wirbellosen namentlich den Hummer genau 
untersucht hat, da die meisten seiner Angaben und Abbildungen sich 
auf diesen beziehen, und dass er sich durch die beim Hummer ge- 
wonnenen Resultate bei der Beurtheilung des Nervensystems der 
Chaetopoden (und Mollusken) hat beeinflussen und irreleiten lassen. 
Fůr die Krebse kann ich die Mehrzahl seiner Beobachtungen bestá- 
tigen; Krebse und Chaetopoden zeigen aber im feineren Bau des 
Nervensystems und namentlich der Nerven einen gewaltigen Unter- 
schied und keinesfalls die grosse Ahnlichkeit, die Nansen bei ihnen 
und úberhaupt allen Thieren gefunden haben will.“ 


Rovněž Eisig sdílí náhled, že fibrilly jsou vlastními nervovými 
elementy, týž však viděl správně sítivo, jak jsem je vývojezpytně 
odůvodnil. Rohde nepoznal anastomosy mezi fibrillami; aspoň má 
za (o, jsou-li skutečně přítomné, že jen spoře vystupují a to jen 
nepravidelně. 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 123 


Viděti ze všech citovaných ukázek, jak nesnadno bylo lze po- 


| zmati povahu pletiva nervového, jež označil jsem sítivem; podivno 
| to tím více, že i tam, kde poznána skutečně síťovitá struktura, ne- 
| poukázáno ani slovem na velikou shodu v průběhu anastomos jedno- 


tlivých vlákenek mezi sebou — s podobnými strukturami jader bu- 
něčných, jejichž sítivo se v nové době tak často přetřásá. 


Nejnovější práce o vzniku sítiva nervového nemají nijakého 
významu; nebudu se tudíž o nich rozšiřovati. 


Jedná se nám o podrobnější vylíčení sítiva nervového u dospě- 
lého červa a to hlavně, jak jeví se v gangliích břišních. Zvolíme 
opětně Rhynchelmis, jakožto v tomto ohledě materiál velmi příznivý. 
Jako vůbec u Oligochaetů, zaujímá sítivo nervové střed mezi neuro- 
chordy a gangliovými buňkami; odtud se také zove u některých 
autorů „Úúbrilláre Centralmasse“. Svým rozvojem převládá nad buů- 
kami gangliovými a to ve všech částech těla, a ovšem v konnektivech, 
jako na př. u Lumbricidů v kommissurách jícnových jest přítomno 
vůbec jen sítivo nervové bez buněk gangliových. 


Pro porozumění struktury zvolíme si některé řezy příčné z roz- 
ličných končin těla. 

1. Střední řez prvým břišním gangliem. (Tab. II. obr. 1.) Ve- 
škerá hmota sítiva jest zde rozdělena ve 2 poloviny, svrchní a spodní, 
z obou pak vycházejí periferické nervy (n) jako mohutné větve. Pr- 
votné rozdělení v 6 polí, jak jsme během vývoje seznali, neexistuje 
zde, ježto srostly z prava a leva obě poloviny v střední čáře. Vlastní 
kontura reticula na svrchní straně, pod neurochordem, jest tenká 
blána, ve které za těchto poměrů není žádné jádro přítomno, ve sku- 
tečnosti, jak na jiných řezech seznáno, jest odděleno sítivo pojnou 
blanou od neurochordů. Pod touto blanou táhne se úzký sice, avšak 
zřetelný pruh z hyaliní hmoty (ep) sestávající, a v příznivých pomě- 
rech možno zjistiti, že se rozšiřuje dále ku stranám, ano že i jako 
velice slabá vrstvička prostírá se na nervy periferické. Více méně 
četná, a více méně zřetelně vystupující vlákenka prostírají se vrstvou 
touto mezi vlastním reticulem a zevní blanou. — Stejně tvářící se 
pruh hyaliní táhne se příčně mezi oběma polovinami sítiva (epm) a 
rovněž tak možno na dobrých praeparátech zjistiti na spodní straně 
reticula (cpn), tedy na rozhraní mezi buňkami gangliovými a reticulem 
vlastním. 


124 F. Vejdovský 


Tážeme-li se po morfologickém významu těchto hyaliních pruhů, 
můžeme správnou odpověď dostati jedině a pouze ze stadií vývoje 
reticula, kde jsme znamenali syncytium se 4 jádry (v každé polovině 
ganglia). I nelze pochybovati, že hyaliní hmota, v níž tedy reticulum 
nervové jest uloženo, není nic jiného, než slabý zbytek cytoplasmy 
osmi prvotných buněk, z jejichž jader reticulum povstalo. Nesnadno 
ovšem říci, čemu odpovídají vlákenka v cytoplasmě té probíhající, zda 
náležejí již reticulu nervovému, či jest to poslední zbytek bývalého | 
sítiva cytoplasmatického. Chýlím se k poslednímu náhledu, ješto vlá- 
kenka ta jinak reagují, než sítivo nervové. 

Vlastní sítivo nervové neposkytuje nových detajlů; vlákna jeho 
anastomosujíce, tvoří značné prostory vyplněné buď stejnotvarou neb 
zrnitou hmotou, kteráž by tedy odpovídala šťávě jaderné. Perife- 
rické nervy jsou na našem obraze přímým pokračováním sítiva ner- 
vového, jak již praveno, obalené teničkou vrstvou hyaliní cytoplasmy. 

Nápadné jsou jen průřezy nech, v každé polovině ganglia syme- 
tricky vystupující. Jsem přesvědčen, že to jsou průřezy vláken ner- 
vových bledých, jichž vlastní sídlo jest na spodu ganglia (nv). Ty 
patrně musí probíhati reticulem nervovým, ovšem velmi nepravi- 
delně, neboť seznáme místo jejich průběhu na rozličných místech 
v sítivu. 

2. Poněkud šikmý řez asi čtvrtým neb pátým segmentem. (Tab. 
II. obr. 3.) Periferický nerv pravé strany seříznut. Hyaliní cyto- 
plasma (cp, epm) velmi zřetelně vystupuje. Prvotné součásti reticula 
úplně rozdělené v 6 polí. Středem táhne se kanálek (kc) z jakési 
homogení blány tvořený, jímž patrně prostupují výhonky gangliových 
buněk (z nichž jedna 9 zasáhnuta v našem řeze) ku tvoření nervu 
neurochordového. Reticulum méně zřetelné, jeví se jako skutečná 
„Punktsubstanz“ následkem působení použitých reagencií. Řez ten 
pochází totiž z červa ztvrdlého v pouhé kys. chromové, bez přísady 
kys. octové. (8 kys. octovou smíšena byla tekutina chromová, v níž 
tvrzen červ řezu čís. 1.) 

Periferický nerv (pm) sklání se více šikmo ku spodu. Bledý 
nerv (nch) jen v jedné polovině, asi v těch místech, kde v prvém 
řezu se nalezal. 

3. Řez dále na zad vedený červem, ztvrdlým ve směsi kys. chro- 
mové a octové. (Tab. II. obr. 4.) Pruhy cytoplasmové dělí reticulum 
v prvotné celky jádrové. Na spodní obrubě (epn) zřejma buňka 
epithelialně se přikládající k cytoplasmě. Nervy periferické z většiny 
seříznuty tak, že nelze jich kořeny v reticulu znamenati (p). Ony 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 195 


obou stranách ganglia ku spodu těla skrze m nervů bledých. 

Středním pruhem cytoplasmovým (cpm) probíhají výhonky gan- 
sliových buněk postranních (!g). Bledé nervy (ch) probíhají spodními 
polovinami. 

4. Řez ještě dále na zad vedený (Tab. II. obr. 5.) Nervy peri- 
ferické (pn) jdou již kolmo ku stěně tělní skrze vrstvu vláken ble- 
dých. Pruhy cytoplasmové (cp) zřetelnější jen ve svrchní polovině, 
Bledá vlákna nervová (nech) v obou polovicích. 

5. Řez ze zadních segmentů, kde vůbec již není nervů periferi- 
ckých. (Směs chromové a octové kyseliny.) Reticulum nervové s velmi 
velikými oky mezivláknovými značné, s hyaliní šťávou jadernou. Tvoří 
téměř jediný celek. V cytoplasmě (cp) možno viděti jádro, o jehož 
původu nemohu se vysloviti. 

6. Řez ještě zadnějším segmentem (obr. 7.) z červa ztvrdlého 
v-roztoku kys. chromové se silnou přísadou kyseliny octové. V sítivu 
nervovém vidny. kanálky (c), jimiž probíhají výhonky gangliových 
buněk ku tvoření nervů neurochordových. Stěny těchto kanálků jsou 
velmi neurčitě konturované, ale vidno, že malá buňka účastní se na 
vyložení stěny jednoho kanálku. Cytoplasmové pruhy nemožno vi- 
děti, patrně následkem naduření reticula. Za to tím zřetelněji vy- 
stupují jádra, jež jsou uložena na rozhraní mezi reticulem a buňkami 
gangliovými s jedné, a mezi reticulem a neurochordy se strany druhé. 

7. Řez asi z poslední desetiny červa (obr. 8.) ztvrdlého v roz- 
toku, kde kys. octová a chromová v stejném množství zastoupeny. 
Reticulum nezřetelné, tvořící jakási zhustlejší centra, patrně prvotné 
skupiny jaderné. 


S 2 Neurochordy. 


Stálé a charakteristické součásti nervové soustavy největší části 
annulatů, jimž jsem navrhl název neurochordů, — kterýž po jakés ne- 
chuti a drobné opposici, hlavně se strany německých autorů, posléze 
předce přijat za všeobecné označení tohoto podivuhodného apparátu 
břišního pásma — těšily se v poslední době hojné pozornosti badatelů. 
Přes četné však a různé výklady v poslední době pronešené zůstává 


nejen fysiologická funkce, nýbrž i anatomická a histologická struktura 


neurochordů neobjasněnou. 
Po mých zprávách (System und Morphologie der Oligochaeten) 
přišli Nansen, Eisig, Rohde, Cunningham a posléze Fried- 


126 F, Vejdovský 


lánder, kteříž věc z mnoha stran uvažovali a posuzovali, každý svůj 
náhled v tom neb onom smyslu formulujíce. 

Podám stručný přehled těchto i starších výkladů: 

Leydig označuje neurochordy jmenem obrovských, temně kon- 
turovaných vláken nervových. 

Dle Kovalevského máme co činiti s orgány, jež geneticky 
i funktionálně souhlasí s chordou dorsalis obratlovců. 

Claparéde vidí v neurochordech roury a označuje je tudiž 
jako osní kanály, nervové kanály atd. 

Semper z počátku přijímal neurochordy přímo jako homolo- 


gické se strunou hřbetní obratlovců, později se však vzdal tohoto ná- i 


hledu, vysloviv se zároveň proti jich nervové povaze. 

Vejdovský vyslovil se proti výkladu Kovalevského, uznávaje 
neurochordy jako produkty mesoblastu, vidí v nich však podpůrné 
ústroje nervové soustavy. K tomuto výkladu připojil se Bůlow. 

Spengel seznal, že středem neurochordů probíhá vlákno ner- 
vové, vznikajíc z výhonků velikých buněk gangliových. 

Pak pojednává Eisig ve své obrovské monografii Capitellid 


neapolského zálivu o neurochordech, jenž přijav název mnou propo- © 


novaný i výklad můj, snaží se veškeré protivy mezi zprávami jedno- 
tlivých autorů urovnati v následující větě (1. c. p. 480): „Durch das 
Verhalten von Mastobranchus insbesondere ist erwiesen, dass die 
Neurochorde ursprůnelich durchweg Nervenfasern, respective Com- 
plexe solcher darstellen. Diese Fasern degeneriren aber, so dass 
zuletzt nur eine wásserige Flůssigkeit nebst Trůmmern der nervósen 
Substanz úbrigbleiben. (Gleichzeitig wandeln sich die von Anfang an 
vorhandenen, aus dem Neurilemma stammenden Scheiden der riesi- 
gen Fasern in máchtige, allseitig geschlossene Róhren (Neurochord- 
rohren) um, die bei einzelnen Formen (so bei Mastobranchus stellen- 


weise und bei gewissen Serpuliden durchweg) den gesammten ůúbrigen - 


Bauchstrang im Umfange ůúbertreffen kónnen, und letztere mit Flůs- 
sigkeit gefůllte Róhren dienen zweifellos als Stůtzorsane, die man 
functionell der Chorda dorsalis vereleichen mag, die aber genetisch 
sicher Nichts mit ihr zu thun haben; schon aus dem einfachen Grunde 
nicht, weil sich die Neurochordrohren ursprůnslich als integrirende 
Theile des Bauchstrangneurilemmas zu erkennen geben; ihre spátere 
Selbstándigkeit ist eine relative, jedenfalls eine sekundáre. Dazu 
kommt, dass die entodermale Abstammung der Chorda keinem Zweifel 
mehr unterliegen kann, und dass ich, was specielle Anneliden betrifft, 
mit Ehlers im Nebendarm ihr Homologon anerkenne.“ 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 127 


Současně s Eisigovou monografií vyšedší práce Rohde-ova 
(Ueber die Structur des Nervensystems der Polychaeten) dotýká se 
v značné míře neurochordů, jež autor zove opět „kolossale Nerven- 
fasern“, an praví: „Bei den im Bauchmark lános verlaufenden kolos- 
salen Nervenfasern kommt stets innerhalb der Scheide in der Um- 
gebung des Achsenglieders ein weiter (bei manchen ganz enorm 
grosser) Hohlraum zur Ausbildung.“ Rohde poznal nerv středem 
neurochordů běžící, neviděl však jeho vznik z buněk gangliových, ač 
popisuje otvory v stěnách neurochordů, kudy výhonky gangliové vni- 
kají, jakožto „merkwůrdige nervose Organe“. 

Nansen klade neurochordy v jednu kategorii se sítivem ner- 
-vovým, resp. vykládá toto poslední za obyčejné trubice nervové 
(Nerve-tubes). 

Cunningham vyslovuje se proti nervové povazé neurochordů. 

Posléze uveřejnil Friedlánder 2 práce o nervové soustavě 
| Lumbrica a některých polychaetů (Beitráge zur Kenntniss des Central- 
| nervensystems von Lumbricus. Z. f. w. Z. Bd. XLVII. 1888. — Ueber 
| die markhalticen Nervenfasern und Neurochorde der Crustaceen und 
Anneliden. Mitth. zool. Stat. Neapel. Bd. IX. 1889.), v nichž ovšem 
dotýká se otázky neurochordů. 

V prvé práci praví, že obaly dů Neuralkanále“ jsou povahy 
pojné a nelze je srovnávati s myelinem *) nervů obratlovců. „Sie tragen 
— als Nebenfunktion — vermuthlich dazu bei, Knickungen des Bauch- 
stranges bei Kontraktionen des Wurmes zu verhůten.“ Obsah „der 
Neuralkanále“ sestává z výhonků buněk gangliových, které prý bez- 
pochyby splynou v jakousi homogení hmotu. 

„Die beiden lateralen Neuralkanále beginnen im hčnteren Ende 
des Bauchmarks als Fortsátze zweier ventral gelegener Ganglien- 
zellen von besonderer Beschaffenheit, aber nicht ungewohnlicher Grósse. 
| In ihrem weiteren Verlaufe nehmen sie noch die Fortsátze anderer 
| Ganglienzellen gleicher Beschaffenheit auf, welche auf dem Niveau 
| der Wurzeln der Doppelnerven in den hinteren Ganglien auf der 
| Ventralseite in symmetrischer Vertheilung liegen. Vor dem Eintritt 
(in die Neuralkanále gehen die Fortsátze derselben complicirten Ana- 
stomosen sowohl mit einander, als auch mit dem medianen Kanal ein.“ 

V druhé své práci popírá, aneb za bludné prohlašuje Fried- 


*) Název „myelin“ v nedávné době navržený pro hmotu, jež obaluje nervová 
vlákna obratlovců, není případným, an ode dávna tímto jmenem označen 
již jistý minerál. 


128 F. Vejdovský 


linder většinu těchto svých udání a přichází zase k jiným náhle- 
dům. Později snad zase změní své mínění; nyní nepodává vlastně 
nic nového a opakuje totéž, co dávno před ním jiní řekli. Hlavní 
obsah práce jeho jest asi tento: 

Neurochordy Mastobrancha, dešťovky a bezpochyby všech an- 
nulatů, dále trubice nervové Palaemona, Sguilly a bezpochyby všech 
korýšů a snad i arthropodů vůbec, posléze dřeňová vlákna obratlovců 
jsou fundamemtálně tytéž výtvory. Jsou totiž dle schematu trubice 
stavěny i lze v nich tudíž rozeznávati stěnu a obsah. Dosáhne-li 
stěna značnější tlouštky, jeví se její optický průřez jakožto dvojná- 


sobné konturovaný. Stěna těchto trubic sestává v mnoha pádech, © 


hlavně u Mastobrancha, Lumbrica, Palaemona, Sguilly a ve vláknech 
obratlovců aspoň z části z tak zvané „myelinogení“ čili dřeni podobné 
substance, jež ovšem ukazuje v jednotlivých pádech různé vlastnosti. 
Mnozí autorové prý považovali tyto produkty „myelinové“ za obsah 
trubic. 

Skutečný obsah neurochordů jest vodnatá, protoplasmová hmota 
záhadné struktury; dle autora však to jest přímé pokračování vý- 


honků buněk gangliových, i zove se u obratlovců ode dávna „osní 


váleček“, tudíž označení, které možno na neurochordy korýšů přenésti. © 


Naproti výsledkům prvé své práce stanoví tudíž F. tuto větu: 
Neurochordy (Mastobrancha a Lumbrica) jsou dřeňová vlákna nervová. 


Vůči tolika a tak různým náhledům o povaze neurochordů tolik 
nutno se vší určitostí tvrditi, že otázka o funkci a původu jejich 
dávno není ještě rozřešena i že třeba ještě mnoho bádati hlavně 
v ohledu vývojezpytném, než vytříbí se názory naše v příčině této. 
Také každá, z důkladných a spolehlivých pozorování plynoucí zpráva 
o struktuře neurochordů může osvětliti záhadnou povahu těchto 


součástí nervových. Pokud jsem tedy v ohledě vývojepisném a histo- © 


logickém poznal neurochordy Rhynchelmis, sdělím v následujících 
řádcích. 

Prvé stopy neurochordů možno nalézti teprvé v mladých červech, 
když již sítivo nervové založeno sice, avšak prvotné 4 skupiny jeho 
na průřezech samostatnými se jeví. O differencování se spodních 
buněk nervových v jakési gangliové a jiné buňky není dosud řeči. 
Kdežto pak v zadních segmentech vůbec ještě není ani stopy po 
sítivu nervovém, v předních segmentech břišní ganglia počínají jeviti 
prvé známky tvoření se základů neurochordových. 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 129 


Dle toho nelze připustiti tvrzení jednoho z posledních autorů 
(Hatschka), ku kterému se připojil také Friedlánder, že neurochordy 
jsou produkty t. zv. neuroglií. Ostatně také sotva asi těmto pozoro- 
vatelům jest jasno, jak z hmoty, pod uvedeným jmenem známé, mohly 


- by se tvořiti neurochordy. Jinak ovšem jest velmi nesnadno nalézti 


základy neurochordů, i nutno přehlížeti pečlivě serie řezové, aby se 
vystihly ony elementy, z nichž neurochordy skutečně povstávají. Po- 
něvadž se základy těchto nejeví na každém řezu, nýbrž teprvé po 
několika řezech na jediném, nutno za to míti, že se tvoří samostatně 
po segmentech a teprvé sekundárně splývají. 

Nalezl jsem základy neurochordové na oněch řezech, kde na 
svrchní straně ganglia založeny současně svaly podélné, tak totiž, 
že na každé polovině ganglia, těsně ku stěně jich, uložena buňka 
mesoblastová, teprvé později differencujíc se ve fibrilly svalové. Ve 
středu takového řezu, a sice v mělké brázdičce, jež označuje páro- 
vitost ganglia, shledal jsem 2 větší buňky, jindy 3—4, které jaksi 
násilím vrůstají mezi obě poloviny gangliové. 

Na jiných řezech objeví se, že se skupiny těchto mesoblasto- 
vých buněk, — jež mají jinak vzhled postranních buněk svalových 
— zveličuje se jedna z nich, vyrůstajíc nad ostatní menší, jichž jádra 
se intensivně barví a plasma zůstává zrnitou. Ve zveličené buňce 
jest jádro nezřetelným a obsah hyaliní. Tato zveličená buňka jest ve 
středu, mezi ostatními malými. 

V dalších stadiích nepodařilo se mi nalézti již elementy bu- 
něčné; místo, kde dříve byly malé buňky, nalezají se již velmi dro- 
bounké fibrilly podélné, zřetelné po intensivním se zbarvení. Fibrilly 
tyto objímají po obou stranách průřez zveličené buňky, jejíž jádro 
taktéž nepodařilo se mi objeviti a jejíž plasma stala se téměř homogení. 
Fibrilly svalové vnikají více méně do hloubky sangliových polovin. 

Tyto střední zveličené buňky jsou základem neurochordu me- 
diáního, opakujíce se, jak již řečeno, v určitých vzdálenostech za 
sebou a bezpochyby sekundárně splývajíce. 

Buňky neurochordové jsou tedy solidní dosud, neprovrtané. 

Avšak později vidno již, že středem jich táhne se jiný element, 
zřetelný po více méně intensivním zbarvení pikrokarmínem a jevící 
se na řezech jako kroužek centrální, od něhož sbíhají ku periferii 
jemná vlákenka, znatelná teprve při velmi silných zvětšeních. Jest 
jisto, že to jsou vlákna cytoplasmového sítiva. Střední element není 
pak nic jiného, než výhonek- gangliové buňky, jenž prorůstá již tímto 
mladým neurochordem. 

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 9 


130 F. Vejdovský 


Že tomu tak, dokazují řezy, vedené přímo těmito gangliovými 
buňkami, kteréž pro svou obrovskou velikost, ne však pro své ne- 
patrné zbarvení stávají se zřetelnými. 

Mezi buňkami obou polovin gangliových, dosud nediferencova- 
ných, jest to jediná, možno říci meďidní, kteráž poprvé jeví se jakožto 
gangliová. Ona zveličí se nad obyčej, protoplasma její se zmmoží, 
rovněž tak jako zveličí se jádro, kteréž pak nepatrně již barví se 
pikrokarmínem. Šítivo cytoplasmové počíná se sjednocovati k jedi- 
nému polu, t. j. k hořenímu, kde právě založen neurochord. "Tak 
povstává gangliová buňka s výhonkem svým, kterýž právě proniká 
stěnu neurochordu, a jakožto nerv neurochordový prostupuje prvotný © 
pás buněk mesoblastových. 

Tyto veliké buňky gangliové a základy neurochordové jeví se ve 
všech příznivých řezech, tak že není pochybnosti o původu ani neuro- 
chordu ani jeho nervu. 

V pozdějších stadiích přikládají se ku střednímu neurochordu, 
když vlákenka svalová, dříve tak zřetelná, úplně, až do zmizení, dege- 
nerovala, ještě 2 jiné postranní buňky mesoblastové, jež prodělávají 
tytéž modifikace, jako prvotné střední. Že buňky tyto nemají nic spo- 
lečného s prvotnými buňkami založeného ganglia, dokazuje ta okol- 
nost, že se svrchní 4 buňky každé poloviny zrůznily v sítivo nervové. 

Nelze tudíž neurochordy samy pokládati za produkty t. zv. 
peritonea, jak tomu Eisig chce — neboť toto vzniká až později 
— nýbrž za přímé potomky prvotných buněk mesoblastových, — tako- 
vých, z nichž se také na stěně tělní tvoří svalovina vaku tělesného. 

Jinak vidíme i v dospělém pásmu nervovém tytéž poměry struk- 
tury neurochordů a nervů jejich, jako ve vyvíjícím se embryu. V do- 
spělých červech jsou poměry ty ovšem daleko zřetelnější a možno je 
s větší spolehlivostí a snadněji pro jich rozměry vystihnouti. A tu 
jeví se u Rhynchelmis pravidlo bez výjimky. Střední či mediání 
neurochord jest v gangliu podjícnovém čili lépe prvém břišním, 
nejtlustším a rozvětvuje se v kommissury jícnové na spůsob tenkých 
pruhů, jimiž táhne se nerv neurochordový až do mozku. Mediání 
neurochord táhne se celou řadou předních segmentů osamocen, t. j. 
nesprovázen postranními neurochordy; ve středu těla jeví se již 
všecky tři neurochordy, téměř stejného průměru v tlouštce. Dále ná 
zad však ubývá tlouštky střednímu neurochordu, kdežto postranní 
čím dále tím více stávají se tlustšími. V zadních segmentech posléze 
jest střední neurochord nepatrným, kdežto postranní daleko nad něj 
vynikají. 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 131 


Řada průřezů tělem ilustruje tato fakta: 

Obr. 1., 3., 4., 5. na tab. II. jsou průřezy přídy těla, i vyvinut 
zde pouze neurochord mediání. 

Obr. 6. a 7. pocházejí ze zadnější části těla, kde neurochordy 
postranní počínají převládati nad mediáním. 

Obr. 8. (Tab. II.) pochází posléze z nejzadnějších segmentů, 
i vidno, že mediání neurochord (y) zakrsává, kdežto postranní («, ©) 
ještě mohutněji naduřují. Taktéž na obr. 1. (Tab. I.) znamenáme 
týž poměr. 

Podobné poměry tlouštky shledáváme také na horizontálních 
průřezech neurochordů, znázorněných na tab. II. Obr. 9. a 10. po- 
cházejí ze středu těla, obr. 11. ze zadní končiny. Podélné kontury 
objasňují průběh neurochordů, i vidno také, že tloušťka nervů neuro- 
chordových nalezá se v určitém poměru k průměru jejich obalů. 

Zbývá nám nyní posouditi histologické poměry hotového pásma 
nervového, resp. jeho neurochordů. 

Neurochord v prvním břišním gangliu (Tab. II. obr. 1.) jeví se 
jakožto ostřeji konturovaný orgán, po jehož obou stranách táhne se 
pojné pletivo s pěkně se barvícími jádry (s). Neurochord i toto pojné 
pletivo, z něhož dále na zad vznikly oba postranní neurochordy, jest 
odděleno od vlastního nervového pletiva (reticula nervového) ostrou 
blanou, jež tvoří vlastně hranici ganglia a na jejíž stranách rozloženy 
jsou lupeny podélné vrstvy svalové (m). Neurochord sám jest určitě 
a ostře ohraničen zevní blanou, na jejíž stěně nenalezáme v našem 
průřezu nijakých jader. Jest to zevní pochva (a) neurochordu, kdežto 
vniterná (5) jeví se poněkud svraštělou, avšak i ta jest dosti ostře 
vyznačena. Mezi oběma pochvami táhnou se četná a někdy anasto- 
mosující vlákna, jež nejsou ničím jiným, než mohutně vyvinutým sí- 
tivem cytoplasmovým a náležícím buňkám, z nichž tato pochva po- 
vstala. Též vniterná pochva jest prostouplá podobným sítivem, jež 
však zdá se býti jiné povahy než zevní. Podobá se toto sítivo ma- 
lým, lesklým vakuolkám, jež někdy koncentricky jsou uloženy kolem 
vlastního centra (»), t. j. dutiny, v níž táhne se nerv neurochordový. 

Struktura tohoto nervu na našem průřezu jest méně zřetelnou, 
tak jako i na všech ostatních průřezech, a lze ji lépe na řezech po- 
délných vystihnouti. 

Podobně jeví se neurochord v dalším na zad segmentu (Tab. II 
obr. 3.). Avšak červ, z něhož pochází tento řez, utvrzen byl v pouhém 
roztoku kyseliny chromové, takže vidíme jisté modifikace následkem 
této reagencie. Na periferii neurochordu jest zrnitá vrstva proto- 


132 F. Vejdovský 


plasmy, náležející buňkám peritoneálním, z nichž jedna jako veliká 
amoeba usedla na temeni neurochordu (z) a jiná plíží se na svalové 
vrstvě. Sítivo zevní pochvy jest méně zřetelné, více jakoby v zrnka 
rozpadlé. 

Hmota vnitřní pochvy jest pak úplně homogení a jasná, „stěna 
zcela hladká, kdežto centrální nerv (») neurčitě vystupuje, v mnohých 
pak řezech zdá se, jakoby ho zde vůbec nebylo. Tato vnitřní pochva 
přechází na spod v dobře vystupující, ostře ohraničený kanálek (c), 
jenž stoupá hluboko mezi reticulum nervové, zde opět se rozděluje 
ve větev postranní, jež přechází v pás cytoplasmový mezi svrchním , 
a spodním polu reticula (epm). Šledujeme-li praeparát tento ostrým 
zvětšením, seznáme zrnitý proužek, přecházející od nervu neurochor- 
dového přímo až k výhonkům gangliových buněk (g). Skutečně také 
jest onen zrnitý proužek jen prodloužený „pol“ gangliové buňky, takže 
vidno, že nerv neurochordový z něho povstal. 

Obtížnější jest naznačiti původ stěn kanálků, jimiž procházejí 
výhonky buněk gangliových. Já se na tomto místě o tom nevyslovím. 

Silně zvětšený neurochord na obr. 2. (Tab. II.) ukazuje nám — 
opět postranní pletivo pojné s jeho jádry (s), avšak — což důležito 
jest — také jádra na stěně zevní pochvy. 

Podobné shledáváme i na obr. 4. (Tab. II). 


Od pravidel struktury neurochordů neliší se ani průřezy, vedené 
končinou, kde již 3 neurochordy vystupují (srov. obr. 6., %. a ©. 
Tak. II). 

Všude nalezáme zevní a vnitřní pochvu a v této probíhající nerv, 
kolem něhož upravena hmota ve způsobě vakuolovité. 

Velmi zajímavé poměry neurochordů poskytují řezy podélné, ho- 
rizontální i vertikální. 

Podaří-li se seříznouti neurochordy horizontálně z pásma bři- 
šního, — což konečně při poměrně obrovských rozměrech jejich není 
věcí nejtěžší a na seriích řezových možno vždy aspoň přibližně oče- 
kávati jeden řez, který veden přímo na rozhraní mezi nervovými ele- 
menty a neurochordy: — tož seznáme poměry nejen jejich pochev 
a nervů, nýbrž i strukturu obou. 

Takový řez spodní plochu neurochordů znázorňující, znázorněn. 
jest na obr. 9. (Tab. III.). 

Po obou stranách neurochordů táhnou se pruhy svalů podélných 
(m). Levý neurochord seříznut z části tak, že ubráno mu i vnitř- 
ního nervu téměř polovina. Nerv středního neurochordu jest nejširší, 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 133 


avšak nestejné tlouštky, což pochází bezpochyby od nestejného půso- 
bení reagencií. 

Na povrchu zevní pochvy vystupují v přídě všech neurochordů 
3 zřetelné otvory (0), jimiž výhonky buněk gangliových vnikají do 
nitra neurochordů. Jsou to ony „merkwůrdige Nervenorgane“, které 
popsal také Rohde u Sthenelas. 

Přičné pruhy, jež v jistých odstavcích na celé délce každého 
neurochordu vystupují, posoudíme na obrazech příznivějších. 

Neurochordy v podélném horizontalním průřezu jsou znázorněné 
na obr. 10. (Tab. III.). Nápadná jest především zřetelná struktura 
nervů neurochordových, jež sestávají ze základní hmoty protoplasma- 
tické a z fibrill podélných, z převelmi jemných zrníček složených. 
Tážeme-li se po významu fibrill těchto, tož nelze nám jinak než za 
sítivo cytoplasmové buněk gangliových je prohlásiti. NSítivo to upra- 
vilo se ve výhoncích gangliových buněk v podélné fibrilly, jež do- 
hromady z několika výhonků zároveň tvoří náš nerv. 

Sítivo pochev neurochordových vystupuje v našem obraze, jakož 
i v jiném (obr. 11. Tab. III.) velmi zřetelně. 

Pruhy příčné, o nichž jsme se výše zmínili, táhnou se na po- 
vrchu zevní pochvy a lze je pouze při vysokém postavení zna- 
menati; to zvláště také proto, že se za příznivých použití reagencií 
slabě růžově zbarví a u hyaliní hmoty neurochordové zřetelněji vy- 
stupují. 

Rozdělení pruhů těchto na zevní pochvě neurochordové zná- 
zorněno jest na obr. 2. a 3. (Tab. III.). Nápadné všák jest, že se 
pruhy tyto jeví také na horizontálních průřezech neurochordů a sice 
mezi zevní a vnitřní pochvou (Tab. III. obr. 4. bd), takže se spíše 
zdá, že to jsou jakési septa následující za sebou, jimiž probíhá pochva 
vnitřní. 

Dle tvarů neurochordů a poměrů, jak se jeví domnělá septa na 
rozličných místech, stažená neb roztažená, — což také má vliv na 
zevní podobu neurochordů — jest jisto, že bránice tyto jsou po- 
vahy svazovité, pružné a že regulují vlastně celý neurochord v době, 
když se červ za živa stahuje. Zdali v jakémsi vzájemném působení 
k sobě se nalezají septa všech tří neurochordů, o tom nemohu nic 
určitého říci, mám však za to, že skutečně v jistých vztazích se na- 
lezá stahování a rozpínání neurochordů postranních ku středním. 
Jaký může býti poměr tento, znázorňuje obr. 13. (Tab. III.). Jsou tu 
zobrazena 2 ganglia mladého červa v živém stavu ztaženého. Všecky 
tři neurochordy jsou ztaženy, v kterémž stavu jeví se ve zvláštní, 


134 F. Vejdovský 


šroubovitě točené podobě. Kdežto však střední neurochord (y) stáčí 
se z prava na levo, vinou se postranní neurochordy z leva na pravo 
i vidno tak, že regulují vlastně možnost dalšího stahování středního 
neurochordu. Tento však vzájemně řídí stahování neurochordů po- 
stranních. I nastává tímto současným působením jakési vzájemné 
obmezování v kontrakcích, kteréž ovšem musí míti vliv na nervy, 
v neurochordech probíhající. [ bude, dle výsledků působení, úprava 
a rozdělení pružných sept na neurochordu středním jiné, než na 
neurochordech postranních. Avšak jest s nesmírnými obtížemi spo- 
jeno důkladnější vyšetření těchto jistě zajímavých detajlů histolo- 
gických, i není ani divu, že tato funkce neurochordů, závislá je- 
dině na přítomnosti pružných sept, tak dlouho zůstala oku badatelů 
neznámou. 

Ostatní obrazy na tab. III. (obr. 5., 6., 7. a 8.) ilustrují s do- 
statek výše uvedené faktum, že gangliové buňky vysílajíce dlouhé 
své výhonky do dutiny neurochordů, spojují se zde ku tvoření mo- 
hutného nervu. Upouštím tudíž od podrobnějšího rozboru uvedených 
vyobrazení. 


III. 
O vzniku a tvarosloví nervové soustavy ostatních bilateril. 


K bilateriím čítám veškeré zástupce živočišstva, jichž tělo skládá 

© se mimo prvé dvě blány zárodečné, epiblast a hypoblast, ještě ze zá- 
kladu třetího, totiž mesoblastu; tento poslední pak jest jedinou pří- 

činou dvojstranné symmetrie. Zároveň nutno poznamenati, že elementy 
buněčné, prostírající se mezi epiblastem a hypoblastem u hub a coe- 
lenteratů nelze ztotožňovati s mesoblastem a jest radno označovati 
je jakožto promesenchym, kdežto obdobné součásti bilaterií, jež tvoří 
se pouze a výhradně z mesoblastu, možno označiti jakožto pravý 
mesenchym. 

Tudíž rozdělíme živočišstvo mimo Protozoa na dvě veliké sku- 
piny, jež označíme podle názvosloví Lankesterova 

1. Diblastica, u nichž pletiva buď z epiblastu, buď hypoblastu 
se tvořící a mezi těmito blanami se prostírající skládají se z přome 
senchymu. K těm počítáme: 

1. Porifera — houby. 

2. Coelenterata — láčkovce. 

I. Triblastica, u nichž vedle epithelialního epi- a hypoblastu 
vzniká třetí, pro definitivný tvar dokonalého živočicha rozhodující 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 135 


základ mesoblastový a jest podmínkou bilaterálnosti. Sekundárně 
z mesoblastu vznikající buňky tvoří mesenchym. Sem náleží: 
3. Echinodermata — ostnokožci. 
4. Vermes — červi. 
5. Mollusca — měkkýši. 
6. Arthropoda — členovci. 
T. Chordoni: 
u) Emnteropneusta. 
B) Tuniceata. 
v) Vertebrata. 
Po této předchozí poznámce můžeme posuzovati zprávy o vzniku 
nervové soustavy u Triblastik čili bilaterií, při čemž hledíme k or- 
ganisaci nikoli larvové, nýbrž definitivného živočicha. 


$ 1. Nervová soustava ostnokožců, hlistů plochých a oblých. 


O původu nervové soustavy ostnokožců víme dosud skoro tolik 
co nic. Někteří autoři, jako Balfour míní, že kruh jícnový lze od- 
voditi jedině a pouze z nervové soustavy coelenteratů a domněnku 
tuto přijímá i Kleinenberg, dodávaje, že echinodermata jsou — 
co do postavení systematického — nejbližší coelenteratům. O této 
poslední otázce nelze však dle dosavádních zkušeností mnoho vyklá- 
dati. Jest zkoumání přeměny larvy v definitivného ostnokožce s to- 
lika obtížemi spojeno, že nelze než domněnky v tomto směru vyslo- 
viti. Dle mého soudu nutno předce jen tělo echinodermat považovati 
za trs pěti původních, paprskovitým členěním mesoblastu vzniklých 
individuí, jak to již Haeckl vyslovil. Dle tohoto výkladu musil by 
nervový kruh jícnový povstati z pěti původních ganglií, jež však do- 
cela splynula tak, že nelze prvotné základy jich rozeznati. Nervové 
větve v radiích odpovídaly by jednoduchým pruhům sítiva nervového, 
jako u plathelminthů, a nikoliv tudíž břišnímu pásmu annulatů. Ovšem 
ale neznáme dosud ani podrobnější histologické rozbory nervové sou- 
stavy hotového ostnokožce. 

Vznik nervové soustavy červů jest znám sice nyní celkem do- 
konale u annulatů, nikoliv však u forem nečlenitých, jako jsou Pla- 
thelminti, Rotatoria, Nematodi atd., ač právě jen z poznání vývoje 
nervové soustavy těchto jednoduchých zástupců lze správněji se vy- 
sloviti o morfologii těla červů vůbec. Tolik co mně jest známo z vý- 
voje nervové soustavy turbellarií, nutno tělo těchto plathelmintů 
uvésti na obyčejný segment — tudíž také na hlavu — annulatů. Vy- 


136 F. Vejdovský 


šetření vzniku zauzliny mozkové turbellarií jest na embryích ovšem 
velmi obtížné, i nutno tedy přihlížeti na nejvýše k formám dělením 
se množících. Již před několika lety sdělil jsem zprávy v tom smyslu 
znějící pro Stemostoma, jichž bohužel nepovšimnuto snad pro od- 
lehlost v díle systematickém, jako jsou „Thierische Organismen der 
Brunnenwásser von Prag“. Pravím tam na str. 58.: „Die oben er- 
wáhnten Stenostoma-Arten zeichnen sich durch úbereinstimmende 
Verháltnisse des Nervensystems aus. Das paarige Gehirngeanglion 
liegt vor dem Pharynx, beinahe im Kopflappen. Mit ihm hángen zu- 
sammen bald durch besondere Stielchen, bald ohne dieselben, Ganglien 
der Wimpergruben, die lebenslang mit dem Ectoderm in Verbindung 
stehen. 

Schliesslich fanden wir bei Sř. umicolor und tgnavum gTOSSe, 
paarige Ganglien an der Grenze zwischen dem Pharynx und Darm 
und bezeichneten sie als Vaguseanelien, indem wir dieselben als Ho- 
mologa der áhnlichen Gebilde einiger Anneliden, wie Enchytraeus 
und Chaetogaster betrachteten. Es ist nun zu beantworten, wie die 


erwáhnten Nerventheile wáhrend der Theilung des Mutterindividuums 


entstehen. 

Durchaus aus der ursprůnelichen Ectodermverdickung. Šehr 
frůh erscheint an dieser Verdickung zu beiden Seiten der Knospungs- 
zone eine Ectodermanschwellung, an welcher man sicherstellen kann: 
a) die sich bildenden Ganglien der Wimpergruben, 6) die Entstehung 
der Gehirnganglien. Die Hálften dieser letzteren (Taf. V. Fig. 
1. 9 III) wachsen vom Ectoderm aus in der Richtung zur Centrallinie 
des Kórpers (g III) und verwachsen oberhalb des alten Darmes 
(9 ID. Der Theil, mit welchem die ursprůnglichen Ganglien mit dem 
Ectoderm zusammenhiengen, wáchst als schwach angeschwollener Ner- 
venast lángs des inzwischen entstandenen Pharynx (Taf. V. Fig. 
1. nv II) nach hinten. Die angeschwollenen Enden der besprochenen 
Nervenáste stellen die Vagusganglien dar. Durch das weitere Wachs- 
thum und die vollstándice Entwicklung des Pharynx mit seiném 
Muskelapparat werden die Verbindungsáste zwischen den Gehirn- 
und Vagusganglien undeutlich, wáhrend sie in den frůheren Ent- 
wicklungsstadien ganz deutlich zu verfolsen sind. Taf V. Fig. 


13. mv" veranschaulicht die allmáligce Abschnůrung der zukůnftigen 


Vagusganglien vom Gehirn, indem noch der Darm des alten Thieres 
mit dem des neuen Individuums kommunicirt“. 

„Die Ganglien der Wimpergruben entstehen, wie erwáhnt, gleich- 
zeitig mit den Gehirnhálften und vergróssern sich gleichen Schrittes 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 137 


mit den letzteren. Etwas spáter nach dem Erscheinen der Ganglien 
entstehen auch die Wimpergruben als Ectodermeinstůlpung (Taf. VI. 
Fig. 9.). Dieser Process ist namentlich an St. leucops und noch ge- 
nauer an S%. fasciatum zu verfolgen. Die ursprůngliche Wimpergrube 
ist verháltnissmássig sehr erweitert, mit schónen cubischen Zellen 
ausgestattet. Sie wimpert lebhaft. Die Zellen des eingestůlpten 
Ectoderms verlángern sich spáter bedeutend (Taf. VI. Fig. 10.), 
fůllen sich mit einem slánzenden Inhalte und reihen sich zierlich um 
die etwas verengte Offnung der Wimpergrube“. 

Nebeřeme-li zřetele k těmto posledním zprávám o tvoření se 
jamek vířivých a přihlédneme-li pouze ku zprávě o tvoření mozku 
Stenostoma, tož musíme konstatovati, že 1. mozek turbellarií tvoří se 
pouze a výhradně z epiblastu, beze vší účasti mesoblastu. 2. Že 
tvoří se zrovna tak ze dvou polovin, jako mozek annulatů. Ovšem 
ale prvá stádia vývoje této zauzliny sledoval jsem pouze na živých 
exemplářích a bez použití řezové methody, čímž nemožno blíže určiti 
polohu prvých základů mozku, t. j. zdali na břišní straně, či v bo- 
cích epiblastu vzniká. Ostatně jest jisto, že pozorované počátky mo- 
zkové nalezaly se již ve valném vývoji, kdežto lze se vší pravděpo- , 
dobností předpokládati, že mladší, z málo buněk složené základy 
mozkové zcela na břišní ploše vznikají. 

Jinak o vývoji nervové soustavy turbellarií nevíme nic více 
a tak jest mi nepovědomo, odkud bratří Hertwigové čerpali své 
zprávy o mesenchymatickém účastnění se na tvoření se nervové sou- 
stavy u turbellarií vůbec. Neboť zprávy Langovy znějící v tomto 
směru pro Polyclady nekonstatují nic více, než že mozek tvoří z epi- 
blastu a pozdě se odlučuje od této blány. Základ jeho sledoval 
příliš pozdě, totiž, když již lze larvy ze schránky vaječné vy- 
praeparovati. Jeví se jako párovité skupiny na přídě larvy v pravo 
a levo podle chomáče brvy hmatavých. Skupiny tyto vzrůstají na- 
sledkem neustálého vnikání bnněk epithelových. „Die Einwanderung 
von Epithelzellen behuís Bildung der Gehirnanlagen dauert also 
ziemlich lang. Wáhrend dieselbe vor sich geht, wachsen die beiden 
Gruppen der eingewanderten Zellen gegen die Medianlinie zu vor, 
und zwar in gleichem Abstand vom Růcken wie vom Bauch, und sie 
vereinigen sich schliesslich in der Mittellinie (Taf. 37. Fig. 2. 9). 
Durch das Vordringen der Gehirnanlagen in das Innere der Larve 
wird natůrlich die Masse des Ectoderms verdránet, so dass sie am 
Vorderende der Larve eine ganz andere Anordnung bekommt. Sie 
wird durch die von den verwachsenen beiden Gehirnanlagen gebildete 


138 F. Vejdovský 


Ouerbrůcke hier in einen dorsalen und in einen ventralen Theil ge- 
trennt“.... (Gegen das Ende des Stadiums B lóst sich die Gehirn- 
anlage vollstándig vom Ectoderm ab und fángt an, den Charakter 
eines einheitlichen, scharf umschriebenen Organes anzunehmen. Auf 
dem Stadium C hat sich schon die Gehirnkapsel gebildet und das 
ganze Organ ist nun vom Kórperepithel durch eine ansehnliche 
Schicht Kórperparenchym und durch die junge Hautmusculatur ge- 
trennt, steht aber jederseits vorn mit demselben noch durch einen 
Zellstrang in Verbindung, der spáter zu einem der vorderen Haupt- © 
nerven wird“.... „Im Centrum des Gehirns tritt die sogenannte 
Punktsubstanz auf, d. h. es bilden sich feine Nervenfasern. Eben 
solche Fasern bilden sich in den auf dem vorigen Stadium noch aus © 
embryonalen Zellen bestehenden Nerven“. 

Dle všeho tento larvální mozek jest i charakterem dospělých 
polycladů. Jinak resumuje Lang své zprávy o vzniku ganglia takto 
(I. c. p. 656.): „Ersteres (das Gehirn der Polycladen) entsteht als 
Ectodermverdickung am aboralen Pole des Embryos, es lóst sich erst 
secundár vom Ectoderm ab, tritt in das Mesoderm ein und wird mit © 
allen Organen des aboralen Poles nach vorn verschoben, liegt aber 
gerade bei den ursprůnglichen Polycladen noch weit entfernt vom 
vorderen Kórperende“. 

Dle této zprávy bylo by ovšem těžko homoloeisovati ganglion 
mozkové, aneb vůbec ganglion každého segmentu annulatů s tímže © 
orgánem polycladů, avšak Lang sledoval prvý počátek téhož ganglia 
příliš pozdě, než aby bylo lze přijati zprávy jeho za určité, totiž že © 
mozek vzniká na „aborálném polu“. 

Dále nutno uvésti zprávy Zalenského o vývoji nervové sou- 
stavy Nemertinů (Études sur le développment du Monopora vivipara. 
Archives de Biologie T. IV. — Bau und Metamorphose des Pilidium. 
Zeitschrift f. wissenschaftliche Zoologie Bd. XLIII. p. 495), proti 
nimž sice vyslovil se Hubrecht, jež však nicméně zdají se mi býti 
spolehlivějšími, než udání posledně jmenovaného autora. Tudíž od- 
volávám se ku sdělením Zalenského. Prvé počátky nervové sou- 
stavy Nemertinů objevují se jakožto dvě ztluštěniny epiblastu, jež vzni- 
kají v předním páru terčů zárodečných, po obou stranách vchlípení 
chobotu. 

Přední ztlustlé části těchto společných základů nervových před- 
stavují počátky břišních a hřbetních laloků mozkových, zadní pak 
větví postranních. Břišní kommissura ganglií mozkových vzniká ná- 
sledkem srůstu obou laloků břišních a objevuje se mnohem později 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 139 


než kommissura hřbetní. Postranní nervy nejsou nic jiného než bez- 
prostřední pokračování prvotných základů nervových, setrvávají z po- 
čátku v „hlavě“, a teprvé později přicházejí do „trupu“. 

Dle těchto výsledků zastává Zalenský názor svůj, že nervová 
soustava nemertinů jest homologická s nervovou soustavou annulatů, 
totiž že 1. mozková zauzlina nemertinů jest homologická s mozkem 
annulatů; 2. že břišní kommissura mozku nemertinů odpovídá kom- 
missuře prostírající se mezi oběma polovinami mozku annulatův; 
3. že hřbetní kommissura nemertinů jest část „sui generis“, jež nemá 
u annulatů nijakého homologa; a 4. že postranní nervové větve ne- 
mertinů odpovídají jícnové kommissuře annulatův. 

Všeobecné tyto názory Zalenského o homologii ganglia mo- 
zkového nemertinů našly svého odpůrce v Kleinenbergovi, který 
z hlediště své „substituční theorie“ považuje t. zv. „Scheitelplatte“ 
Pilidia za homologickou s nejpodstatnější částí definitivného ganglia 
mozkového u annulatů (I. c. p. 211—218). „Die Homologie der 
Scheitelplatte des Pilidiums mit dem wesentlichsten Theile des blei- 
benden Kopísanglions der Anneliden kann nicht dem geringsten 
Zweifel unterliegen. Aber dies Organ ist dem Kopfganglion der 
Nemertine nicht homolog, es erzeugt keinen einzigen Theil desselben, 
sondern wird vollstándig von der Nemertinenorganisation ausge- 
schlossen“. Kleinenberg vykládá nervový kruh v prototrochu Pilidia 
za medusovitý, prvotný centrální apparát nervový, z kteréhož teprvé 
vzniká orgán Pilidia — „die Scheitelplatte“. Tato jest opět zpro- 
středkujícím orgánem pro mozek Nemertina, kterýž není ani homo- 
logickým orgánem coelenteratů, ani annulatů, „aber in ihrer Ent- 
wicklung sind diese beiden Formen enthalten“. „Die Nemertine ist 
daher nicht unmittelbar von einem Coelenteraten sondern von einer 
Stammform, die bereits Annelidenorganisation besass, abzuleiten. Bei 
den Nemertinen mit einfacher Entwicklung hat offenbar eine, hier 
mehr, dort weniger starke Unterdrůckung des Pilidiums stattge- 
funden“. 

S výkladem Kleinenbergovým těžko lze souhlasiti; vidno z něho, 
kam vedou snahy rozvinovati „duchaplné“ theorie. Pilidium jest pouhá 
larva, jako larva annulata a tudíž nervová soustava její nemá zrovna 
tak nic společného s mozkem nemertina, jako mozek larvy polychaetů 
s mozkem annulata. Kdyby tomu bylo tak, nebylo by možno mozek 
oligochaetů homologisovati s mozkem polychaetů, což zajisté dalšího 
výkladu nepotřebuje. Mozek každého annulata vzniká samostatně, 
nezávisle od orgánů larvových. Kleinenbergovo líčení, že na mozku 


140 F, Vejdovský 


definitivního annulata účastní se nervové ústrojí larvové, není dosti 
dle jeho vyobrazení jasné; ostatně pomíjí mlčením vznik ganglia 
mozkového oligochaetů, jež sám sledoval a mozek jistého polygordia, 
jenž na způsob nemertina opouští larvu svou v dospělém stavu již. 

Se'své strany jsem jist, že mozek nemertina jest homologický 
se zauzlinou mozkovou annulata, nelze mi však rozeznávati na ne- 
mertinu jakéhosi trupu a hlavy, jak to činí Zalenský. 

Postranní větve nervové u nemertinů mohou býti jediné homo- 
logické s podobnými nervy turbellarií, u nichž předce nelze mluviti 
o hlavě a trupu, nýbrž o jediném celku tělním, zrovna tak jako ne- 
mertinů. Tudíž bližší příbuzenské označení nemertinů s turbellariemi 
vede nás ku všeobecné větě: mervová soustava nemertinů jest homo- 
logická s nervovým systemem turbellari. 

Z ostatních skupin červů málo jest známo o tvoření se nervové 
soustavy. Pouze u nematodů sdílí některé zprávy o tomto procesu 
Hallez (Recherches sur  embryogénie et sur les conditions du dé- 
veloppement de guelgues Nématodes. Paris 1885. p. 38.). Pozoroval, 
že teprvé u embryí prodloužených a válcovitých (l. c. Fig. 85., 81., 
88.) jeví se počátek nervové soustavy: „Mais ces měmes figures font 
voir surtout comment se forme le systěme nerveux central par re- 
foulement de cellules exodermigues dérivant de la cellule 1 sous Vin- 
fluence de V'invagination buccale. Ces cellules nerveuses se détachent 
de Vexoderme et semblent constituer un collier autour de la partie 
antérieure de appareil digestif, au point précis oů se trouve la limite 
entre Vintestin antérieur et Voesophage gui est d'origine exodermigue. 
Je croi gu'on peut voir dans ce processus de la formation du cerveau 
une abréviation du processus par invagination.“ 

Tolik o vývoji mozkové zauzliny u Ascaris megalocephala; po- 
drobnějších zpráv není, avšak dostačí z toho, jakož i z morphologie 
těla nematodů, tolik za jisté míti, že jediné tato zauzlina vzniká 
a teprvé sekundárně tvoří kruh jícnový, pro tyto hlísty charakteri- 
stický. Pásma břišního, homologického s annulaty, u nematodů není, 
i jsou to jednočlenní zástupci červů jako turbellarie a rotatoři, ovšem 
samostatně vzniklí. Gordiidi náležejí k annulatům, jak jsem dříve již 
vyložil a svůj názor proti všem , jinak bezvýznamným námitkám 
Camerana a Villota i dnes zastávám. Později o této poslední 
otázce více. 

Oproti prvě uvedené zprávě Hallezově o vývoji nervové soustavy 
škrkavky koňské nemohu souhlasiti s tímto autorem, co sdílí o tvo- 
ření se mozku u Rhabditis aceti. Pravíť na str. 56. l. c.: „La 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 141 


| formation du cervaux parait étre ici, comme chez les Ascaris, le 
| résultat d'un refoulement de guelgues-unes des cellules exoder- 
| migues. Mais ce refoulement, si Von se raporte 4 ma figure 131 
| (pl. IV.), parait presgue exclusivement confiné A la face ventrale, et, 
- de plus, ces cellules nerveuses se trouvent en avant sur le prolon- 
| gement des bandes mésodermigues ventrales. C'est cette particularité 
| gui a sans doute contribué A me faire commettre le měme erreur 
| awavait déja commise Bůtschli en étudiant Cucullanus elegans, erreur 
relative á la véritable signification de ces cellules.“ 

Marně hledám na dotčeném výkresu to, co Hallez v textu 
líčí, t. j. ventrální ztluštění epiblastu; ve skutečnosti však sotva 
existuje toto, a jestli ano, pak nelze je v té poloze vykládati za 
základ mozku. 

Dle vývojezpytných i komparativně anatomických fakt tolik za 
jisté nutno uznati, že nematodi s vlastními annulaty nic společného 
| nemají, že však se velmi záhy odštěpily od společného larvového jich 
stadia, setrvavše na jednočlenném stupni vývoje. 


$ 2. Nervová soustava měkkyšů. 


Nepoměrně obsáhlejší jest literatura o vývoji nervové soustavy 
| měkkýšů. Největší část starších autorů tvrdí, že se tvoří z meso- 
„blastu. Tak učí Bobrecký (Studien ber die embryonale Ent- 
wicklung der Gastropoden. — Archiv fůr mikroskopische Anatomie 
| Bd. XIII. p. 95—170.), že se ganglie z počátku tvoří ze skupiny meso- 
| blastových buněk, kteréž se posléze co ostře ohraničené ganolie jeví. 
Tudíž prý jsou měkkýši zcela odchylní od ostatních skupin živočiš- 
ných. „Bei den Wirbelthieren, Arthropoden und Wůrmern tritt das 
aus dem Ectoderm abstammende Nervensystem stets als ein Ganzes 
auf, welches bei den zwei letzteren Thiertypen erst spáter der Lánge 
und der Auere nach in einzelne Ganglien zerfállt. Hingegen entstehen 
bei den Mollusken die einzelnen Ganglien als ganz von einander 
abgesonderte Anháufungen von Mesodermzellen und treten erst spáter 
mit einander in Verbindune.“ 

Rovněž tak Usov M. (Zoologisch-embryologische Untersuchungen. 
Archiv £. Naturg. 46. Jahrg. Bd. I. p. 329—372.). Dle Lankestera 
vzniká však mozková zauzlina z epiblastu, ostatní části pak z meso- 
blastu; u hlavonožců zůstává však i mozek co do původu epiblasti- 
| ckého zakrsalým a tvoří se z mesoblastu. 


142 F. Vejdovský 


U Teredo (Arbeiten zool. Inst. Wien. Bd. III. 1880.) tvoří se 
mozek, jakož i nožní zauzlina nezávisle od sebe z epiblastu, jakožto 
ztluštěniny, ba docela vchlípení, čímž nabývá tvoření se nervové 
soustavy mollusků veliké podoby s procesy u obratlovců známými (). 

Odchylně líčí Rabl (Ueber die Entwicklung der Tellerschnecke 
Morph. Jahrbuch. Bd. V. p. 562—0660.) vznik nervové soustavy u Plan- 
orbis. Zde vznikají 2 poloviny ztluštěním epiblastu vzniklé a pak 
splynulé v jediný celek — mozek. Naproti tomu však nemohl na- 
lézti prvý počátek nožních zauzlin, ani v epiblastu ani v mesoblastu 
a má tudíž za to — dle mého mínění sotva správně — že nožní za- 
uzlina povstává jen odštěpením z mozku. Jiní autoři, kteří mají za 
to, že jsou z počátku obě zauzliny beze spojení kommissurového, 
přehlédli patrně úzké pruhy nervové mezi mozkem čili gangliem 
nožním. 

Obsáhlá zkoumání Folova (Note sur le développement des 
Mollusgues Ptéropodes et Céphalopodes — Archives de zoologie ex- 
périmentale et générale. T. III. p. 33—56. — Sur le développement 
des Hétéropodes et des Gastéropodes Pulmonés. Compt. rendus. T. 
LXXXI. p. 472—474, 523—526. — Sur le développement des Pté- 
ropodes. Arch. zool. expér. T. IV. — Sur le développement embryon. 
et larv. des Hétéropodes. Ibidem T. V. p. 105—108. Sur le déve- 
lopp. des Gastéropodes Pulm. Ibidem T. VIII. p. 103.) rozličných typů 
měkkýšů ukazují, že mozek tvoří se vždy z epiblastu, a sice u Pte- 
vopodů a zemských pulmonatů vchlípením, u Pteropodů a Heteropodů 
odštěpením. U vodních pulmonatů zdá se však prý, že se děje tvoření 
mozku dle typu, jak Bobrecký učí. 

Nožní zauzlina vzniká však všudy a veskrze uvnitř z meso- 
blastových baněk. 

O vzniku mozkové zauzliny u měkkýšů jsou všickni autoři shodni ;, 
pouze v detajlech se líší; Horst (On the Development of the Euro- 
pean Oystr [Ostrea edulis|. Auart. Journ. Microse. Sc. 1882. p. 345, 
bis 346) praví, že u ustřice se jeví mozek jakožto ztluštěnina epibla- | 
stu, složená z více vrstev buněčných, jež teprvé sekundárně se dělí! 
ve dvě poloviny. 

Dále líčí Haddon (Note on the development of Mollusca.. 
Guart. Journ. Micr. Sec. 1882. p. 367), že u Purpura lapillus na) 
místě, kde má povstati mozek, vzniká malá prohlubina, jež se všakf 
dále nevchlipuje. 

Zajímavé jsou zprávy Kovalevského o tvoření se mozku! 
u Dental'um (Etude sur Vembryogénie du Dentale. Annales du muséef 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 143 


d'histoire naturelle de Marseille. Zoologie. Tome Ier. 1883.). Jsou 
to zvláštní vchlípeniny epiblastové, jež Kovalevský zove „plague 
sincipitale“, vznikší po obou stranách předního polu. Vchlípeniny 
tyto vnikají hluboko do dutiny tělní, oddělují se od epiblastu a 


- srůstají v jeden párovitý celek, v němž však udržují se dlouho obě 


dutiny jakožto zbytek prvotného vchlípení. Nožní zauzlina u Den- 
talia tvoří se dle Kovalevského rovněž párovitou proliferací buněk 
epiblastových, jež se vždy liší od buněk mesoblastových. To souhlasí 


| rovněž sudaji Haddona (l. c. p. 369—370, Fi. 15), kterýž rovněž 


tvrdí, že ganglion nožní z epiblastu vzniká. Kovalevsky ostatně 
sledoval tento původ nožního ganglia u Chitona (Embryogénie du 
Chiton Polii. Ann. Musée d'hist. nat. Marseille. 1883.) a že jak 
mozek, tak nožní zauzlina vznikají zcela nezávisle od sebe. Dle 
spolehlivých jeho zpráv, jakož i jeho předchůdců zdá se býti otázka 
tato vyřízena. 

Též Zalenský (Arch. de Biologie T. VI.) ztvrzuje tato dáta. 

Nejdůležitější zprávou posledního autora však jest, že mezi 
oběma ztluštěninami ganglia nožního u Vermetus existuje rovněž pruh 
brvitý, který odpovídá beze všech okolků rýze nervové annulatů a čle- 


| novců, jak také Zalenský správně přijímá. Dle zpráv jiných autorů 
. zdá se, že takováto rýha brvitá existuje také u jiných měkkýšů. Tak 


u Lymnaea dle Fola (Gastéropodes Pulmonés p. 169. Fig. VIII.), jak 


- také pozoroval Lankester a Lereboullet. 


Posuzujeme-li příbuznost měkkýšů dle poměrů a vývoje nervové 
soustavy, tož nelze upříti faktum, že ganglion mozkové těchto od- 


- povídá mozku annulatů, třeba že tak podrobné zprávy o prvotném 
- jeho založení známy nejsou. 


Zalenský vykládá, jako i jiní, ganglion nožní za homologické 
celému pásmu břišnímu annulatů, což má ovšem příčinu v dosavad- 
ních výkladech o morfologii této části nervové v členitém těle, jako 
by to byl celek současně a samostatně vzniklý. Dle mého přesvědčení 
jest výklad tento bludný. Ganglion nožní může odpovídati pouze 
jediné zauzlině annulata, a to prvé břišní zauzlině, takže měkkýše 
dle toho nutno považovati za živočichy dvojčlenné, v nichž ovšem 
samostatnost individuální úplně zmizela. Poněvadž i vývoj ostatní, 
to jest larvový úplně souhlasí s vývojem annulatů, a že apparát pro- 
nefridiový měkkýšů jest homologický s prvoledvinami annulatů, jest 


| zcela oprávněný názor o příbuznosti měkkýšů s annulaty. Avšak celá 
| větev mollusků vyvíjela se samostatně pro sebe dále, čímž ostatní 


organisace odchýlila se podstatně od ústrojnosti annulatů. 


144 F. Vejdovský 


V ohledě soustavy nervové jsou to zvláště zauzliny útrobní, 
tak význačné pro kmen měkkýšů. Možno, že i tato ganglia mají 
své homologon se zadními jícnovými zauzlinami, jakéž známe u 
Chaetogastera, avšak o vývoji viscerálních ganglií měkkýšů nevíme 
dosud ničeho. Dle všeho jest vystihnutí původu těchto zauzlin velmi 
obtížné. Dosud sděleny tři zprávy o vývoji útrobních ganglií, totiž 
Zieglera (Die Entwickelung von Cyclas cornea. Zeitschrift £. wiss, 
Zoologie. Bd. 41.) a F. Schmidta (Beitrag zur Kenntniss der post- 
embryon. Entwickl. der Najaden. Archiv fůr Naturgesch. 1883.) u mlžů 
a Sarasina (Entwicklung der Bythinia tentaculata. Arbeiten zool. 
Inst. zu Wůrzburg. Bd. 6.) u Bythinie. Všickni tito autoři souhlasí 
v tom, že viscerální ganglie zakládají se samostatně od soustavy cen- 
trální a že se teprvé sekundárně spojí se zauzlinou mozkovou. 
U chaetogastra ukázal jsem, že zadní jícnové zauzliny odštěpí se od 
mozku prodlužováním se konnektivů. Sarasin tedy myslí, že ganglie 
útrobní jsou homologické s gangliemi břišními annulatů, jakož vůbec 
dle něho jest pásmo břišní gangliové u měkkýšů dobře vyvinuto, 
skládajíc se ze tří párů ganelií, totiž z ganglií nožních, útrobních 
a břišních, z páru ganselií ústních a ganglia čichového. 

Patrně jde tento autor příliš daleko, i souhlasím spíše se Za- 
lenským, jenž homologisuje ganglie útrobní se sympatickými zauzli- 
nami annulatů. 


$ 3. Nervová soustava členovců. 


Dle prvotné, embryonální segmentace arthropodů — aspoň dle 
fakt sdělených nověji o segmentech Hydrophila (Graber, Archiv fůr 
Mikrosk. Anatomie 1889) — nutno, ne-li za jisté, tož aspoň za velmi 
pravdé podobné míti, že i vývoj nervové soustavy zde bude týž, jako 
u annulatův ; že tedy prvý embryonální segment členovců odpovídá 
prvému segmentu annulatů a v něm vznikší ganglion párovité stává 
se dle týchž pochodů jako u Lumbricidů zauzlinou mozkovou. 


Proti tomuto výkladu zdají se ovšem mluviti veškerá dosud 
známá fakta a především ona domnělá protiva, již všickni autoři, 
kteří pracovali o embryologii arthropodů, mezi hlavou a trupem 
vytkli. Tak část předůstní tvoří se samostatně a ganglia v ní za- 
ložená, mohutně vyvinutá a sestávající z několika odstavců, předsta- 
vují prý prvotný mozek, od něhož nezávisle povstává celé pásmo 
břišní. V tom ohledu musil bych opětovati to, co řečeno výše 0 an- 


jd 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 145 


nulateeh; totiž, že ku skoumání vývoje nervové soustavy volila se 
stadia valně již pokročilá, když již dávno nejen zaleženy, nýbrž 
i valně zdokonaleny poloviny mozkové. Tvar a struktura mozku ně- 
kterých i dospělých arthropodů ukazují však, že v tomto stavu sou- 
hlasí ganglion v hlavě s mozkem annulatů. U jiných však arthro- 
skupinami zdají se býti nepřipustnými; dle mého mínění musíme však 
počítati se zjevy sekundárními, t. j. s vysoce pokročilým differenco- 
váním prvotných základů nervových. Tak zvaná podjícnová zauzlina, 
již četní autoři po příkladu Leydigově přičítají k mozku, jest zajisté 
ganglion, odpovídající prvé zauzlině pásma břišního annulatův, u čle- 
novců však splynulo při tvoření se vícečlenné hlavy se segmenty 
předními. Náchylnost k srůstání, ano i ku degeneraci jednotlivých 
ganglií jest u vývoji arthropodů, zvláště při metamorfose hmyzí vůbec 
známa (srovnej práce Ed. Brandta o proměnách pásma břišního 
během metamorfose hmyzu). 

Netřeba zvláště vytýkati, že hrudní a břišní ganglia arthropodů 
odpovídají úplně břišním gangliím arthropodů, což se také všeobecně 
uznává. 

I nelze tudíž pochybovati, že vývoj nervové soustavy arthropodů 
musí býti týž jako u annulatů. (Ovšem ale největší část pozorování 
v tomto směru zdá se mluviti proti výkladu tomuto, neboť téměř 
všeobecně se tvrdí, že pásmo břišní vzniká ze dvou ztluštělých po- 
délných pruhů epiblastových a že z nich teprvé sekundárně vznikají 
ganglia. Víme však, že totéž bylo tvrzeno i o annulatech následkem 
nedostatečných pozorování. 
thropodů : 

U Phyllopodů líčí Grobben (Die Entwicklungsgeschichte der 
Moina rectirostris. Arbeiten aus dem zoologischen Institute zu Wien. 
Bd. II. 1879), že vzniká „Scheitelplatte“ ve stadiu ještě nesegmen- 
tovaném, ač zobrazuje tento autor prodloužení se pásů mesoblastových 
až na přední pol embrya. Dotyčný základ mozkový jest párovitý, 
stává se vícevrstevným i vzniká z přední jeho poloviny mozek, ze 
zadní pak retina. Kommissury jícnové a pásmo břišní povstávají ja- 
kožto ztluštění epiblastové. 

Tudíž nelíší se zpráva tato od podobných sdělení, učiněných 
dříve o povstání centrální nervové soustavy annulatů. 

Podrobnější zprávy podává Claus o vývoji bříšního pásma 
u Branchipus (Untersuchungen úber die Organisation und Entwicklung 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 10 


146 F. Vejdovský 


von Branchipus und Artemia. Arbeit. zoolog. Inst. Wien. Bd. VI. 
1886). Jako u annulatů differencuje se pásmo břišní od předu na 
zad. V každém segmeňtě, na němž s povrchu tvoří se pár okončin, 
vzniká po obou stranách střední čáry břišní párovité ztluštění epi- 
blastové, jež z počátku nejsou spojené příčnou kommissurou; to děje. 
se později, rovněž tak jako odchlípení se ganglia od epiblastu. Toto 
differencování možno sledovati zvláště na zadku embryí, jichž pásy 
mesoblastové v segmenty se člení; tu zakládají se nová ganglia ja- 
kožto pouhé ztluštění epiblastové. 


Velmi podrobné a zajímavé zprávy o vývoji nervové soustavy 
raka říčného podává Reichenbach (Studien zur Entwicklungsce- 
schichte des Flusskrebses. Abhandlung. Senkenbere. Gesellsch. Frank- 
furt. Bd. 14 1886). Mozek zakládá se ve stadiu naupliovém (teprvé ?) 
mezi předními tykadly a rovněž tak jeví se základy ganglií v se- 
gmentu zadních tykadel a v segmentu ústním jakožto ztluštění epi- 
bez odporu ta, že Reichenbach zcela určitě mluví 0 samostatném 
se zakládání každého břišního ganglia pro sebe; tvoření konnektivů 
nastává později. 


Mozek a podélné pásmo břišní Peripata povstává dle Kennela 
(Entwicklungsgeschichte von Peripatus Edwardsii und P. torguatus I. 
und II. Arbeit. zool. Inst. Wůrzbure. 7. und 8. Bd. 1885 a 1886) 
a Sedgwicka (A monograph of the development of Peripatus ca- 
pensis, Studies from the Morphological Laboratory in the Univer- 
sity of Cambridge. Vol. IV. London 1888. Též v (Ouart. Microse. 
Journ.) jakožto párovité ztluštění epiblastové, jež se od přídy na zad 
differencuje a od epiblastu se odštěpuje. Základy ganelií v segmentech 
čelistních splývají později se základem prvého ganglia a tvoří tak 
mozek. Jest jisto, že sledování prvotného tvoření se ganglií Peripata 
nesledováno s patřičnou obezřetností. 


Podobně líčí se vznik nervové soustavy u Hexapodů: Mozek prý 
povstává, rovněž jako břišní pásmo, ve způsobě dvou postranních 
ztluštění epiblastových (Scheitelplatte), kteréž dlouhou dobu od sebe 
zůstávají oddělené, avšak prý hned od počátku mozek i pásy břišní 
v souvislosti se nalezají. (Srovnej: Kovalevský, Embryologische 
Studien an Wůrmern und Arthropoden. Mém. Acad. impér. Péters- 
bourg. 40. Vol. 16. 1871. W. Patten: The development of Phry- 
ganids, with a preliminary note on the development of Blatta germa- 
Nica. Auart. Journ. Microsc. Science. N. S. Vol. 24. 1884. K. Heider: 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 147 


Uiber die Anlage der Keimblátter von Hydrophilus piceus L. Ab- 
handl. der Preuss. Akad. Wissensch. Berlin 1885-86). 


Kovalevsky nalezl v Hydrophilu 2 ztluštěné pásy, z nichž 
vznikají postranní pásy břišního pásma. Střední epiblast tvoří hlu- 
bokou rýhu, jejíž spodní buňky přecházejí do gangelií? Dle Hatschka 
toto vchlípení slouží k tvoření příčné kommissury, kdežto inter- 
segmentální části se v pozdějších stadiích sploští a přejdou v hypo- 
dermis. Přese všecky pochybnosti z vážných stran opětují se v nové 
době zprávy o domnělém středním vchlípení epiblastu. Tak Grassi 
sdílí u včely, Patten u Neophylax, Ayers*) u Oecantha, Ko- 
rotnev u krtonožky, Voeltzkov**) u mouchy, Wytlačil***) na- 
proti tomu popírá takové vchlípení u mšic, kdežto Will+) je opět 
viděl. Grassift) a Ayers rovněž tvrdí, že ze vchlípení vznikají 
příčné kommissury. S nimi souhlasí nejnověji Heider1+), nepře- 
svědčiv se ovšem, na jaký způsob se „guer verlaufende Faserbůndel“ 
vyvíjí. Avšak poznamenává, že se již v ranných stadiích (Stadium 
la a) objevují „an der Basis des Mittelstranges segmentweise sich 
findenden guerverlángerten Zellen (Taf. X. Fig. 123 a), und ich 
olaube dieselben auf die Ausbildune der gueren Faserstránge be- 
zlehen zu důrfen“. Mně jest nejasno, co zde autor zobrazuje. „Die 
peripheren Nerven scheinen nur durch einfaches Auswachsen aus 
den lateralen Parthieen der Ganglien hervorzusprossen (Taf. XII 
Fig. 152). 

Mozek povstává u Hydrophila jako ganglie v pásmu břišním. 
Vytvoří se v laloku čelním ztluštění epiblastové; hlubší jeho vrstvy 
dávají podnět k tvoření mozku a odloučí se od svrchní jakousi dela- 
minací; ze svrchní stane se hypodermis. 


*) Ayers H. On the development of Oecanthus niveus and its parasite Te- 
leas. Mem. of the Boston Soc. of Nat. Hist, Vol. III. 1884. p. 225. Pl. 
18—25. 

**) Voelckov A. Vorl. Mittheil. úber die Entw. im Ei von Musca. vomitoria. 
Zool. Anz. XI. 1888 p. 235. 

***) Wytlačil E. Entwicklungsgeschichte der Aphiden. Z. f. w. Zool. Bd. 40. 
1884 p. 559. 
+) Will L. Entwicklunosgeschichte der viviparen Aphiden. Zool. Jahrbůcher. 
Abth. £. Anat. und Ontogenie. Bd. III. 1888 p. 201. 
++) Grassi B. Intorno allo svilluppo delle Api nell' uovo, Atti Soc. Ital. 
Seienze Nat. Vol. XXVI -Milano 1883. — Atti dell" Acad. Gioenia di 
Scienze Naturali in Catania. Ser. 3. Vol. XVIII. 1884. 
+++) Heider K. Die Entwickelung von Hydrophilus piceus. Jena. 1889. 
10% 


148 F, Vejdovský 


Spolehlivějšími zdají se býti zprávy novější o vývoji nervové 
soustavy Araneidů. V každém embryonálním segmentu tvoří se — 
jak zjištěno u Scorpionidů a pavouků — po páru ganglií. Embryo- 
nální pár ganelií v prvém segmentu (Kopflappen) představuje základ 
mozku. V následujícím č. postorálním segmentu tvoří se rovněž 
zvláštní zauzlina pro chelicery a zauzlina tato se teprvé sekundárně 
přiloží od zadu k zauzlině mozkové, s níž pak tvoří dohromady de- 
finitivný mozek. S výjimkou posledního segmentu zakládá se v kaž- 
dém dálším embryonálním článku po páru zauzlin, kdežto v dospí- 
vajícím zvířeti srůstají, tvoříce koncentrovanou, známou  uzlinu. 
(Srovnej: F. M. Balfour, Notes on the development of the Ara- 
neina. Auart. Journ. Micr. Science. Vol. 20. 1880. — William 
Lacy, Observ. on the development of Agelena naevia. Bullet. Mus. 
Comp. Zool. Haward Coll. Cambridge. Vol. XII. 1886). — Wladimír 
Šimkěvič, (Etude sur le developpment des Araignées. Archives 
de Biologie. T. 6. 1887). 

Wladimír Šimkěvič má za to, že nervová soustava pa- 
vouků povstává ze tří částí epiblastových: 


1. z párovitého ztluštění v laloku čelním ; 
2. ze dvou podélných ztluštění na břišní straně embrya; 
3. ze středního lichého ztluštění břišního. 


Posléze uvádím, že jsem se sám přesvědčil o základu pásma 
břišního krtonožky. Jsou zde tytéž poměry, jako u annulatů. Jest 
zde střední rýha břišní, jako u annulatů, a po obou její stranách 
nastává ztluštění epiblastové, jež ponenáhlu na svrchní své straně 
splývá, až i zbývá dutinka mezi oběma polovinami, která posléze 
taktéž zarůstá. 

Na obrazech Šimkěvičových hledám marně to, co tvrdí, 
totiž střední ztluštění mezi oběma základy ganglií. Ovšem ale vidím 
v domnělém vchlípení prohloubenou rýhu břišní jako u annulatů a krto- 
nožky. Jinak nesdílí autor o osudech této rýhy střední ničeho; ne- 
praví, že by se skutečně účastnila na tvoření elementů nervových. 

Tato střední rýha, odpovídající „Medullarplatte“ obratlovců, jest 
tedy společna i annulatům i členovcům a táhne se po celé délce těla 
— u arthropodů od úst až na zad, u annulatů (dle Kovalevského): 
i před ústy, na prvém segmentu se jeví. — Po obou stranách této 
rýhy vznikají ganglia v každém segmentu samostatně; tak viděli jsme 
u annulatů, tak sdílí Reichenbach u raka. Rýha břišní zajisté, 
jako u annulatů, později zakrsává a zaniká; u některých tubicolů 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 149 


však setrvává po celý život, jako základy ganglií po celý život v pá- 
rovitém ztluštění a ve spojení s epiblastem se jeví. 

Nelze tedy pochybovati, že každý arthropod, jako annulat, čle- 
nitý celek představuje, v němž jednotlivý, gangliem opatřený segment 
jeví se jakožto individuum pučením vzniklé. Avšak jednotnost trsu 
jest u arthropodů daleko nápadnější než u annulatů, zvláště že dis- 
sepimenty docela zanikly a nad to i rozličná ganglia úplně mohou 
splynouti. V arthropodech jeví se vyšší vyznačení individua než 
u annulatů. 


$ 4. Nervová soustava obratlovců. 


Konsekvence transformační nauky musí vésti k závěru, že původ 
nervové soustavy obratlovců nutno hledati u nižších zvířat. Leč veš- 
keré dosavadní pokusy, uvésti míchu a mozek obratlovců na jedno- 
dušší typ nervové soustavy bezobratlých, setkaly se veskrze s ne- 
zdarem, i když upuštěno od hypothesy, že v ascidiích nutno hledati 
předky obratlovců. Právem chýlí se nyní většina předních morfologů 
k náhledu, že v členitých bezobratlých možno uznávati primitivné 
formy Vertebratů. V prvé řadě pomýšleno ovšem na annulaty; byť 
však ve srovnání veliké řady organů — především exkrečních — 
shledány značné souhlasnosti, tož srovnávání centrálních soustav ner- 
vových obou velikých kmenů živočišných narazilo na veliké překážky, 
jež až dosud nezdařilo se odstraniti. 

Nenalezneme-li však homologie pro centrální nervstvo, sotva 
může míti příznivých vyhlídek hypothesa o původu obratlovců z an- 
nulatů, či kterýchkoli členitých zvířat. 

V přítomné stati pokusíme se o řešení této obtížné otázky. 


Především však uvedeme veškerá mínění, pronešená o původu 
nervové soustavy obratlovců, resp. odvození její z annulatů — mínění, 
jež brala se ve 3 různých směrech. 

1. Jedné části autorů zdá se, že celé pásmo břišní lze uvésti 
v souhlas s míchou obratlovců (Semper, Dohrn), ano jeden z nich 
(Hatschek) domníval se viděti tytéž pochody vývoje pásma břišního 
jako u obratlovců; nastává prý vchlípení epiblastu a vznik trubice 
míchové u annulatů i arthropodů (motýli) a takž není obtížno jme- 
novanému autorovi stotožňovati vývoj annulatů S obratlovci. Dnes 
ovšem uznána dotyčná pozorování Hatschkova všeobecně za produkt 
fantasie. 


150 F. Vejdovský 


Dohrn a Semper více domysly, než skutečným pozorováním 
došli k závěrům o homologii centrálních soustav nervových u obou 
skupin. Zvláště pak Semper velmi obšírně vykládá své názory 
(Verwandtschaftsbeziehungen der gegliederten Thiere. p. 295), maje za 
to, že nervová soustava annulatů vzniká z epi- a mesoblastu. Cásti 
ganolií domněle mesoblastové u Nais ztotožňuje se spinálními ganglii 
obratlovců. Námitku o nedostatku trubice míchové u annulatů po- 
kouší se odstraniti frasí, že to jest „doch wohl ein sekundár aegui- 
rirter Charakter der Vertebraten“. Konečně ale očekává, že se přece 
objeví nějaký annulat, jehož pásmo břišní bude opatřeno touto 
trubicí! 

Dosud se ovšem takový annulat neobjevil a myslím, ano jsem 
přesvědčen, že sotva kdy zanešen bude v seznam živočišstva. Jinak 
zní velmi podivně věta téhož autora: „Natůrlich werden wir dies 
nur da zu erwarten haben, wo, wie beim Regenwurm, das centrale 
Nervensystem bestándig ungegliedert bleibt;“ dovolávaje se v tomto 
smyslu starého Leydigova mínění, že Lumbricus postrádá členění 
centrální soustavy nervové, tvrdí Semper totéž pro Amotrypane 
a Maldane. To zajisté spočívá na omylu; netřeba ani připomínati, 
že všickní Lumbricidi vůbec mají gangliové pásmo břišní; ganglia 
pak jsou spojena dlouhými konnektivy intersegmentálnými. Dříve 
také učil Claparěde, že někteří Oligochaeti, jako Lumbriculus 
a Stylodrilus, postrádají zauzlin a že pásmo břišní jeví se jako so- 
lidní pruh bez nádorů. Vyvrátil jsem tento blud nejen pro řečené 
rody, nýbrž i u Rhynchelmis, ukázav, že zde skutečná přítomnost 
vlastních ganglií, že zde jsou i periferické nervy, pravidelně rozdě- 
lené po segmentech. Dotyčný blud založen na povrchním sledování 
a nezjištění vlastních zaškrcenin mezigangliových. 

Neradno jest odvolávati se na rostoucí konec těla annulatů, 
zvláště tak malých, jako jsou Naidomorpha, neboť zde velmi rychle 
nastává diferencování nervové soustavy a v těsných segmentech zdá 
se, jako by prvé základy nervové tvořily splynuté pásy. Zprávy Sem- 
perovy o povstání ganelií nelze udržeti: „es ist ohne Weiteres ein- 
sichtlich, dass ihre Umbildung in isolirte, durch Lángscommissuren 
verbundene Ganglien durch das einseitige Wachsthum der Segmente 
bedinst wird.“ ; 

Avšak Semper jde ještě dále, což jest ostatně konsekventní, 
a Srovnává periferické nervy annulatů se spinálními nervy obratlovců: 
„dass sie nach dem Typus der Spinalnerven gebaut sind, ist ziemlich 
klar.“ Přes to vidí se mu však namítnouti, že počet těchto nervů 


Vývoj a morfologie norvové soustavy bilaterií. 151 


u členitých bezobratlých jest větší (2—3), kdežto u obratlovců jen 
jediný pár v každém segmentu trvá. „Dies ist ein Faktum, welches 
einstweilen nicht erklárt werden kann, da alle Beobachtungen ber 
die embryonale Entstehung der Bauchmarksnerven bei Gliederthieren 
mangeln.“ 

Shrnuji výklady Semperovy ve větu, že nikoliv skutečné pozo- 
rování, nýbrž neodůvodněné hypothesy vedly jej k těmto veskrze 
bludným závěrům. Tehdejší stav (r. 18761) našich vědomostí o ner- 
vové soustavě obratlovců přispěl ovšem v míře nemalé k mylným 
homologiím s annulaty. Té doby přijímáno ještě, že spinální ganglie 
obratlovců jsou produkty mesoblastu; to bylo Semperovi směrodatné 
i požadoval také mesoblastový původ ganglií annulatů! 

Dosud líčené týkalo se výhradně pásma břišního; na mozek 
nevzato zřetele, neboť všickni dosavadní autoři pohlížejí na toto 
ganglion jako na ganglion různící se od ganglií břišních. (Viz hlavně 
Leydig, Vom Bau, pag. 185. — Semper L c. pag. 126.. pag. 301.) 
Leydigův názor jest ten, že kruh jícnový u bezobratlých jest pouze 
mozek provrtaný jícnem; srovnává tudíž mozek obratlovců se Za- 
uzlinou nadjícnovou a kruhem jícnovým bezobratlých. Semper na- 
proti tomu vidí homologon mozku obratlovců v celé přední části 
břišního kruhu jícnového a zauzliny mozkové bezobratlých. Názory 
Leydigovy vyvrací na str. 127 (L. c.). 

Veškeré tyto výsledky spekulací řečených autorů dnes vyvraceti 
netřeba, zvláště víme-li, že mícha i mozek obratlovců současně a ne- 
přetržitě se zakládají. 

2. Jiná část autorů, seznavši značnou propast mezi centrální 
nervovou soustavou členitých bezobratlých s jedné a obratlovců se 
strany druhé, vzala útočiště k jinému spůsobu vysvětlení dotčené 
různosti soustavy nervové. Jsou to ovšem autoři, zabývající se pouze 
embryologií obratlovců, avšak to, co sdílí, má sotva vyhlídek na 
uznání všeobecnější. Nejprvé tvrdí Scott a Osborne (Guart. micr. - 
journ. 1879), že u čolka má mícha původ svůj v pásovitém ztluštění 
epiblastu, tudíž tak jako u členovců. Avšak nepodařilo se mi na 
obrazech těchto autorů vystihnouti to, co praví. Spíše vidím oby- 
čejnou rýhu hřbetní, — míchovou — z níž také mícha později po- 
vstává. To co na některých výkresech u jmenovaných autorů vy- 
stupuje jako ztluštění po obou stranách rýhy, není zajisté nic jiného, 
než základy spinálních ganglií, jak skutečně později také Beard 
(Morphological Studies. Guart. Micr. Journal. 1888.) u Torpedo a 
kuřete nalezl a na vlastní původ ganglií spinálních ukázal. Než i tento 


152 F. Vejdovský 


poslední badatel slibuje podati práci, jež prý dokáže „that the central 
nervous system is a paired structure which arises as two lateral 
plates of neuro-epithelium separated by a median ciliated groove, 
just as in Annelida.“ 

3. Třetí skupina morfologů posléze se netají s obtížemi homo- 
logií mezi centrální soustavou nervovou obratlovců a annulatů. Těch 
jest poměrně nejméně a mezi nimi asi nejupřímněji Kleinenberg 
vyjádřil své nesnáze ve větě: „Die gróssten Schwierigkeiten bietet 
der Vergleich des Centralnervensystems der Wirbelthiere mit dem 
der Anneliden.“ 

Skutečné obtíže však autor nevystihl a vystihnouti nemohl, 
ježto, jako všickni jeho předchůdcové, přijímá mozkovou zauzlinu 
jakožto protivu k celku pásma břišního. Tudíž s hlediště theoreti- 
ckého perhoreskuje i u obratlovců „die durchhaus einheitliche An- 
lage fůr Růckenmark und Gehirn.“ Nejde mi však na rozum další 
vysvětlení Kleinenbergovo, jak si představuje původ míchy a mozku 
obratlovců, totiž „durch eine allmálig eingetretene und schliesslich 
mit den ersten Bildungsvorgángen zusammenfallende Verschmelzung 
des umbrellaren und subumbrellaren Abschnittes des Anneliden- 
systems.“ 

Ač jest zbytečno, zabývati se dalšími vývody Kleinenbergo- 
vými, co do srovnání mozkové zauzliny annulatů s mozkem obra- 
tlovců, tož přece jako kuriositu podávám sled jeho přemítání. Po- 
loživ otázku, která část mozku ohratlovců odpovídá prvotnému gangliu, 
odpovídá: „Das ganze Gehirn gewiss nicht. Seine bei weitem ůúber- 
wiegende Masse stammt offenbar vom Rumpf her; in ihm fliesst eine 
Anzahl von Ganglien zusammen, die wohl nur auf die subumbrellare 
Anlage zu beziehen sind.“ Přes to ale přiznává se: „Die Hoffnung, 
auch bei den Wirbelthieren eine gesonderte Anlage, welche dem 
Kopiganglion der Anneliden gleichwerthig wáre, zu finden, ist etwas 
kůhn. Wenn nicht wahrscheinlich bleibt immerhin móslich, dass das 
ursprůngliche Kopfganglion ganz unterdrůckt, und von dem vorderen 
Theile der Bauchkette substituirt worden ist.“ "Třeba tedy dosti ne- 


směle — či, jak praví, „weniger resolut“ — přece přijímá vše to, 
co Dohrn a Semper o homologii míchy obratlovců a pásma břiš- 
ního annulatů učili... . „Der Weg, den die parallelen seitlichen 


Stránge des Bauchmarks durchlaufen haben můssen, um zum medianen 
Růckenmarksrohre zu werden, scheint mir durch die mitgetheilten 
Thatsachen aus der Entwicklungsgeschichte der Anneliden selbst hin- 
reichend klar vorgezeichnet.“ 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 153 


Mně však nikoliv a snad každému, kdo tělo annulata pokládá 
za individuum vyššího stupně, vzniklé totiž z trsu individuí stupně 
nižšího, jehož zauzlina mozková není než modifikované, resp. zdoko- 
nalené ganglion břišní každého následujícího článku. Z téhož důvodu 
však nelze také připustiti, že mícha obratlovců vznikla splynutím 
ganglií břišního pásma, při čemž však mozek annulatů zanikl! Ne- 
musím ani zvláště vytýkati, že se mně komparace mezi strukturou 
pásma břišního annulatů a míchy obratlovců zdá býti velmi nucenou. 
Opomenu-li na tomto místě podrobně srovnati 1. tvar míchy a pásma 
břišního, 2. rozdělení histologických elementů obou soustav a 3. pří- 
tomnost sítiva nervového v nervové soustavě členitých evertebratů 
vůbec: tož na druhé straně musím ukázati k základnímu rozdílu peri- 
ferické soustavy nervové bezobratlých a obratlovců. 

Periferické nervy annulatů a dle všeho veškerých bezobratlých 
mají hlavní původ svůj v sítivu nervovém, třeba i sprovázeny výhonky 
buněk gangliových. To jest základní pravidlo pro tuto velikou větev 
metazoí. U obratlovců mají však periferické nervy původ dvojí; 
každý nerv spinalní vychází zadním kořenem z ganglia spinalního, 
druhým pak, č. předním, z míchy. 

Jedině větev, vycházející ze spinalního ganglia, může odpovídati 
periferickým nervům annulatů. Jinak jsou obtíže u srovnání peri- 
ferické soustavy nervové mezi obratlovci a annulaty velmi značné, ba 
dle dnešního stavu našich vědomostí nepřekonatelné. Avšak Klei- 
nenberg snažil se nesnáze tyto odstraniti frasí: „die Spinalganglien 
důríten ihre Homologie bei den Anneliden finden, und zwar in den 
Parapodialganglien.“ „Der Unterschied liegt nur darin, dass die 
Spinalganglien bei ihrem Auftreten dicht am Riůckenmarksrohr liegen 
oder in dasselbe eingezogen sind. Die hintere Wurzel — das am 
besten gekannte Beispiel der Entstehung eines Nerven bei den Wirbel- 
thieren — bildet sich gerade so wie der mediane Parapodialnerv und 
die vordere Wurzel důrfte dem Muskelnerven, der sich mit jenem zu 
einem Stamm verbindet, gleich zu setzen sein.“ 

Kleinenberg v tomto výkladu není osamoceným; z theoreti- 
ckých důvodů, s nimiž však souhlasiti nemohu, zdá se i Eisigovi 
(Monographie der Capitelliden p. 542), že „mit aller Wahrschein- 
lichkeit die Spinalganglien den Parapodialganglien entsprechen.“ 
Beard pak (1. c.) beze všech okolků připojil se k výkladům Kleinen- 
bergovým. 

Jedná se tedy o význam parapodialního ganglia annulatů, resp. 
polychaetů, parapodiemi nadaných; u jiných annulatů těžko lze pří- 


154 F. Vejdovský 


tomnost jeho dokázati. I musím vyznati, že mně jest nejasno, proč 
pokládá Kleinenberg toto ganglion za homologické se spinalním gan- 
gliem obratlovců. Parapodiové ganglion polychaetů -jest ve spojení 
S pásmem, resp. s gangliem břišním pomocí nervu, kterýž, jak známo, 
béře původ svůj v retikulu nervovém. U obratlovců však vychází 
zadní kořen periferického nervu přímo ze spinalního ganglia, a tudíž 
tyto nervy nejsou nijak souhlasné. Seznejme však, co praví Kleinen- 
berg o původu parapodialního ganglia a jak líčí Beard vznik gan- 
glií spinalních. : 

Dle Kleinenberga (Lopadorhynchus, p. 112) tvoří se parapodi- 
alní ganglia velmi pozdě, t. j. až po vývoji parapodií. „Sie entstehen 
nicht in den Neuralplatten, sind aber in naher Beziehung zu ihnen.“ 
„Erst bei der Ablósung des Bauchstranges bleibt anfangs der untere 
Theil des letzteren im Ectoderm stecken und dieser Zusammenhang 
erhált sich dauernd unter den Ganglienknoten.“ Jest tudíž jasno, že 
ganglia parapodialní jsou zauzliny sekundární, tvořící se z ganglií 
břišních. Souvislost mezi posledními a gangliem parapodialním může 
nastati patrně jen pomocí nervu periferického, kterýž má původ svůj, 
v retikulu nervovém. Může tedy ganglion parapodiové teprve tehdy 
vzniknouti, když již sdifferencované jest reticulum nervové. Tomu 
zdá se býti skutečně tak, neboť Kleinenberg mluví 0 „Nerven- 
fasern“, kteráž od prvého základu ganglia již jsou vyvinuta, „die 
zum Theil lateralwárts in das Chaetopodium hineinziehen und sich 
dort verlieren, zum Theil medianwárts bis zum Bauchganglion ver- 
laufen, in dasselbe eintreten und mit der Kommissur verschmelzen.“ 

Obrazy, jež Kleinenberg k ilustraci těchto poměrů podává, 
zvláště Fig. 47 pan, Taf. XI (1. c.) nepřipouští pochybnosti, že kre- 
slený zde nerv odpovídá periferickému nervu oligochaetů, že nemůže 
míti na žádný způsob původ svůj v gangliu parapodialním, nýbrž 
v gangliu břišním. A to zvláště již z toho důvodu, že v gangliu 
parapodiovém není nijakého sítiva nervového, v němž jedině nervy 
periferické vznik míti mohou. Tudíž ganglie parapodiové jsou zplo- 
diny sekundáruí, vznikající jako pupeny břišních ganglií, když již tato 
jsou plně založena, t. j. když obě poloviny jich splynuly. 

Naproti tomu povstávají spinalní ganglia obratlovců nezávisle 
od míchy, jako samostatné ztluštěniny po obou stranách rýhy mí- 
chové, a to současně, když mícha se tvoří. To stvrzeno v nové době 
celou řadou badatelů, naposledy a nejdůkladněji Beardem (L c.). 

Však třeba již, abych objasnil své vlastní stanovisko vůči otázce 
o homologiích centrální soustavy nervové obratlovců a annulatů i for- 
muluji názor svůj v těchto větách : : 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 155 
: 1. Břišní rýha annulatů a členovců odpovídá medullárná rýze 
| obratlovců, 1 nemé tudíž gangliové pásmo člemitých bezobratlých homolo- 
| gické s máchou a mozkem obratlovců. 
| 2. Gangliové pásmo členovců a annulatů souhlasí s periferickou 
| soustavou nervovou obratlovců, ť jsou to ganglia spinálná těchto posled- 
| mách, jež jsou homologická s gangliemi bezobratlých. Tudíž 
| 3. centrální soustava nervová člemtých bezobratlých jest jediné 
| homologickou s periferickou soustavou obratlovců. 

Základ plánu bilaterálně symmetrického, dle něhož jest upravena 
centrální soustava nervová všech členitých zvířat, atsi obratlovců, aťsi 
bezobratlých, jest u obou týž. Medullární rýha, čili jak jsme ji zvali 

| břišní rýha, a ještě lépe, nervová rýha annulatů a členovců, sestá- 
vající z několika větších a vířivými brvami pokrytých buněk táhne se 
| střední čarou břišní po celé délce těla. 

U některých polychaetů (tubicolů) vchlipuje se dosti značně do 
dutiny tělesné, nikdy však nepřechází v pravou trubici míchovou, jež 
by se rovnala míše obratlovců. Nejasno dosud, jaký jest prvotný 

| význam rýhy této a funkce fysiologické u embryí oligochaetů, arthro- 
| podů a dospělých polychaetů. 

Tato nervová rýha bezobratlých členitých jest totožná s medul- 
lární rýhou obratlovců, kdež táhne se po celé délce těla na straně 

| hřbetní. (Pokládám za dokázané, že břišní strana bezobratlých bila- 
| terií odpovídá hřbetní straně obratlovců.) 

Míchová rýha jeví se v těchže poměrech tvaru jako u annu- 
(latův; avšak pozdější její funkce a význam u obratlovců jsou důleži- 
| tějšími, zvláště že se záhy a mohutně hlouběji vchlipuje a v elemen- 
tech svých se rozmnožuje. 

Po založení se rýhy nervové — vysoce charakteristické pro ve- 
škeré členité bilaterie — povstává nervová soustava nestejným způ- 
sobem u každé ze jmenovaných skupin. U obratlovců vchlípí se rýha 
ještě hlouběji a svými okraji po celé délce se zavře, aby vytvořila 
centrální soustavu nervovou, jež na přídě zduří ku tvoření mozku 
— cerebrospinálná soustava. 

U červů a arthropodů potlačeno jest další vchlipování rýhy 
nervové následkem mohutného vzrůstu postranních ztluštění epiblas- 
tových. V každém segmentě vzniká párovité ztluštění hypodermální 
č. epiblastové po obou stranách rýhy nervové, jež mohutně zmnoživši 

. se v elementy nervové, potlačuje epithel rýhy nervové, takže tato po- 
| sléze docela zaniká. Splynuvší poloviny gangliové tvoří zauzlinu 
| jednoho segmentu; i jest prvotně tolik zauzlin, kolik jest segmentů; 


156 F. Vejdovský 


sekundárně splývají pak zauzliny | 
ku tvoření centrální soustavy ner- 
vové, v níž mozek jest zdokona- 
lené obyčejné ganglion. 

Též u obratlovců zakládají 
se segmentálně po obou stranách 
rýhy míchové ztluštěniny epibla- 
stové, odpovídající tedy úplně zá- 
kladům ganglií centrální soustavy 
nervové annulatů a členovců. 

Avšak převládající růst a vý- 
voj rýhy míchové obratlovců musí 
míti vliv i na základy ganglií po- 
stranních. Tyto zůstávají skutečně 
zakrsalými a nesplývají nikdy úplně 
ku tvoření jednotných sanglií, jako 
vidíme v pásmu břišním a mozku 
annulatů a členovců. I stávají. 


Obr. IT. Znázornění vývoje ganglia u annu- 


Ze, o Eon se centry nervstva periferického 

a, b, c, d. Čtyři postupná stadia tvoření čili jsou to ganglia cerebro-spi- 
se ganglia břišního annulatů. nální. 

Všeobecné označené písmen : Teprvé později, když úplně 

m, rýha nervová (míchová). vchlípila se a počíná se zavírati 

ep, epiblast. trubice míchová, oddělují se ganglia. 


, základ ganglia. i 
9, základ ganglia spinální od epiblastu, Ssouvisíce 


ovšem vniternými konci s prvou resp. s okraji zavírající se míchy. 
Netřeba ani zvláště připomínati, že spinální ganglia míchy jsou bo- 
mologická S ganglii mozku, ač u posledních funkce fysiologická jest. 
příčinou značnějšího rozvoje. (Pozdější processy differencování zá- 
kladů periferických ganelií u Torpedo, Mustelus a kuřete podává, 
Beard na str. 219). 

K vůli znázornění přednešených zde ideí podávám poloschematické 
diagramy vývoje míchy a periferických ganglií obratlovců dle Bearda, 
jakož i schema tvoření se obyčejného ganglia annulatů a členovců 
(Obr. II. a III.) 


Dodatek. 


Mezi tiskem přítomného pojednání dostalo se mi laskavostí 
autora hraběte Bély Hallera poslední velmi obsažné a důkladné 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 


práce týkající se mnohých částí 
mnou projednávaných (Beitráge zur 
Kenntniss der Textur des Central- 
nervensystems hóherer Wůrmer. 
5 tab. a 4 dřevoryty. 107 str. — 
Arbeit. zool. Inst. Wien 1889). 
Haller nesledoval vývojezpytně 
součásti nervové soustavy, nýbrž 
pozoroval jedině hotová pletiva 
nervová u četných zástupců Poly- 
chaetů, Obligochaetů a Sipuncula- 
ceií. Jen z toho stanoviska nutno 
posuzovati fakta jím sdělená a ta 
jsou skoro táž, jako dříve již po- 
věděl pro nervovou soustavu měk- 
kýšů. V mnohých detajlech ovšem 
se odchyluje od zpráv dříve jím 
podaných, Nervové reticulum vy- 
kládá opět jakožto produkt nejjem- 
nějších výhonků gangliových buněk, 
kteréžto výhonky buď přímo se roz- 
větvují z těla buněčného, buď te- 
prvé z hlavních cípů, anastomosují 
mezi sebou i představují tudíž onu 
hmotu nervovou, již my vyložili vý- 
vojezpytně za produkt splynulých 
reticulí jaderných. Ze sítiva takto 
Hallerem vykládaného vznikají 
obyčejné periferické nervy, skláda- 
jící se však vedle sítiva ještě z vý- 
honků buněk gangliových samostat- 
ných. Naše neurochordy označuje 
jmenem „obrovských vláken ner- 
vových“ i vznikají opět ze sítiva 
nervového, obaleny jsouce zvlášt- 
ním pletivem, £t. zv. neuroglií. 


151 


Obr. TIT. Základ máchy a spinálnách 
gangliá obratlovců. (Dle Bearda.) 
A. Prvý základ míchy a periferických 
ganglií v trupu Torpedo ocellata. 
B. Další stupeň vývoje míchy a ganglií 
z hlavy T. ocellata. 
C. Zavírání míchy a sblížení se ganglií 
periferických u kuřete (o 7 segmentech). 
D. Ganglie (8. páru) odštěpily se od 
epiblastu. (Hlava Torpedo). 
Všeobecné označení písmen: 
m, rýha nervová (míchová). 
ep, epiblast. 
9, základ ganglia. 


Právem však podotýká Haller, že 


jemnější poměry struktury mohou se měniti u rozličných zástupců. 
Názory Nansenovy a Rohde-ovy vyvrací autor podobným způ- 
sobem, jak učiněno v mých výkladech. Podrobnější rozbor práce 
uherského badatele podám v práci pozdější. © 


V Praze, dne 1. prosince 1889. 


158 


nch, 


Obr. 1. Střední příčný řez druhým ganeliem břišním ; červ ztvrdnul 


Obr, 2. Průřez neurochordu z přídy těla, podobně ztvřdlého červa. 


F. Vejdovský 


Vysvětlení tabulek. 
(Veškeré obrazy týkající se Rhynchelmis límosella). 


Všeobecné označení písmen. 


Nerv, probíhající středem neurochordů, 
peritoneální obal, 
zevní pochva 
vniterní pochva 
jádra pojných pruhů, z nichž tvoří se neurochordy, 

svaly podélné na pásmu břišním, 

sítivo nervové, 

pochvy neurochordové, bez vláken nervových, probíhající v sítivu 
nervovém, 

postranní buňky ganeliové, 

střední buňky gangliové, 

basální trubice nervové, hyaliní, 

periferické nervy, vznikající ze sítiva nervového, 

podélná vrstva svalů tělních, 

t. z. peritoneální buňky na vrstvě svalové, 

nervový pruh v stěně tělní, 

hypodermis, 
mesenterium, 
postranní 
střední 
otvory v zevní pochvě, jimiž vniká nerv do nitra neurochordů. 
jádra na zevní pochvě, 

buňky ganeliové, veliké, 

malé buňky, gangliové, 

kanálky v sítivu nervovém, 

pružná vlákna na zevní pochvě neurochordové. 


1 
neurochordová, 


neurochord, 


Tab. I. 


v roztoku kyseliny chromové, k níž přidáno */,/, kyseliny 
octové. 


Obr. 


Obr. 


Obr, 


Obr. 


Obr. 


Obr. 


Obr. 
Obr. 
Obr. 
Odr. 


Obr. 


Obr. 
Obr, 


Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií, 159 


. Poněkud šikmý řez gangliem asi 6. segmentu červa, kterýž 


ztvrdnul v pouhé kyselině chromové, bez přísady kyseliny 
octové. Nervy neurochordový jeví se velmi nezřetelným 
a téměř jen jako resorbovaná zrnitá hmota. Periferické 
nervy, z nichž v řezu zabrán pouze levý, sklánějí se více 
ku břišní straně. 


, Průřez ganeliem asi 10. segmentu, v němž dosud jen 


střední neurochord vyvinut, kdežto místo postranních neu- 
rochordů zaujato pojnými pásy (s). Periferické nervy 
sbíhají z boků přímo skrze basální vrstvu vláken hyaliních 
ku stěně tělní. 


. Průřez gansliem ještě dále na zad těla se nacházejícím, 


kde periferické nervy vycházejí již ze spodní strany sítiva 
nervového. 


. Průřez ganglia z počátku zadní třetiny těla, pořízený 


z červa ztvrdlého ze směsi '/„%, roztoku kys. chromové 
a 19, přísady kys. octové. 


3 Podobný řez dále na zad vedený, znázorňující kanálky 


v sítivu nervovém, kudy probíhají výhonky gangliových 
buněk do středu neurochordů, kde tvoří vlastní nerv neu- 
rochordový. 


. Průřez ganglia docela na zad těla se nalezajícího, v němž 


vidny vytvořené postranní neurochordy, kdežto střední 
jeví se zakrsalým. 


Tab. II. 


„ Řez vedený intersegmentální rýhou, mezi dvěma sganelii 


v nejzazší končině těla. 


. Zevní pochva neurochordu s povrchu, s pásy pružnými. 
. Podobná čásť neurochordu. 
. Delší kus neurochordu postranního v optickém průřezu, 


znázorňující průběh nervu neurochordového ve vnitřní 
pochvě. 


. Řez podélný pásmem břišním, znázorňující kanálek ve- 


doucí k nervu neurochordovému. 
Sikmo vedené řezy podélné pásmem břišním, kde vidno, 


"4jak výhonky gangliových buněk přímo souvisejí s nervem 
"[neurochordovým. 


Obr. 
Obr. 
00. 


00. 


". Vejdovský: Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. 


, Kolmý mediání průřez podélný třemi ganglii, znázorňující 


poměr gangliových buněk středních k neurochordu. 


„ Neurochordy seřízlé s pásma břišního střední části těla 


a ze spodní plochy znázorněné, 


, Podobný praeparát. 
, Týž předmět ze zadní části těla. 
. Šikmo seříznutý neurochord, jehož nerv souvisí po stranách 


s výhonky buněk gangliových. 


. Stav neurochordů šroubovitě stažených za doby kontrakce 


červa, v živém stavu pozorovaného. 


14. 


Úber Bleitetrachlorid. 
Vorláufiger Bericht von H. Friedrich. 
Vorgelest von K. Vrba den 8. November 1889. 


Ich bescháftiste mich durch lángere Zeit mit dem Studium des 
Bleitetrachlorides und seiner Doppelsalze, und erlaube mir noch vor 
Beendigung meiner Arbeit einige vorláufige Resultate mitzutheilen, 
um mir dieses Arbeitsgebiet fůr weitere Studien zu wahren. 

Im Jahre 1885 gewann J. Nikoljukin“) zwei Doppelsalze des 
PbCI,, námlich das Bleiammonium- und Bleikaliumtetrachlorid, und 
bestimmte durch Analyse annáhernd das Verbindungsverháltniss; er 
begnůste sich jedoch mit diesem Resultate und unterzog die gewon- 
nenen Substanzen keiner weiteren Průfune, obzwar es insbesondere 
das Bleiammoniumtetrachlorid verdient háttee Von der Mutterlauge 
getrennt und vollkommen trocken, úberrascht dieses Šalz durch seine 
verháltnissmássig grosse Bestándigkeit, so dass es sich ganz beson- 
ders zu Versuchen úber die Isolation des Tetrachlorides eignet. Ich 
werde mir erlauben die Einzelnheiten des Studiums dieses Salzes, 
welches ich, ohne die Arbeit J. Nikoljukins zu kennen, im De- 
zember vorigen Jahres selbstándig entdeckte, in einer spáteren Ab- 
handlung mitzutheilen. Es bildete den Ausgangspunkt fůr meine 
weitere Arbeit. 

Aus dieser Doppelverbindune gelang es mir eine bisher unbe- 
kannte Flůssigkeit abzuscheiden, und es schien mir nicht unwahr- 
scheinlich, dass diese neue Šubstanz das Bleitetrachlorid PbClI, sei. 

Die Analyse bestátigte die 'Richtigkeit meiner Voraussetzung. 

Die Flůssigkeit ist von gelber Farbe, bricht das Licht bedeu- 
tend, besitzt eine grosse Dichte (etwa d—3*2), ist jedoch důnnfůssie 


*) J. Nikoljukin. Journal der russischen physik.-chemischen Gesellschaft. 
1885. I. 207. 
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 11 


169 H. Friedrich: Úber Bleitetrachlorid. 


und beweglich. Nur bei 0% ist die Verbindung bestándig, wenige 
Grade ober 09 zerlest sie sich in PbCl; und Cl. 


Die vorláufige Analyse ergab folgende Zahlen: 


berechnet gefunden 

Pb cod ako: 59339, 58:79% 
(0) MOH B o 40:67 4088 , 
100009, | 99-679, 


Dieselbe ist im Juli bei grosser Hitze auseefůhrt; es war des- 
halb trotz Anwendung von Káltemischungen nicht móglich die theil- 
weise Zersetzung hintanzuhalten. Der Úberschuss bei Cl weist auf 
die Móglichkeit hin, dass die Flůssigkeit etwas freies C1 aufeelóst 
-enthált. 

Ich hoffe im Laufe des kommenden Winters die Arbeit beenden 
und ihre vollstándicen Resultate mittheilen zu kónnen. 

Die vorliegende Arbeit wurde im Laboratorium der bohmischen 
Universitát zu Prag ausgefůhrt. 


15. 


o problemu projektivity v jednoduchých útvarech geo- 


metrických. 


Předložil Eduard Weyr dne 22. listopadu 1889. 


1. Elementy jednoduchých útvarů geometrických, na př. přímé 
řady bodové, lze stanoviti dvěma homogenními souřadnicemi «, % 
čili stručněji systemem («); poloha elementu jest podílem x, : «, sta- 
novena, tak že systemy (r) a A(z) stanoví týž element. System 0,0 
čili (0) se arci naprosto vylučuje. 

Dva systemy (©), (y) stanoví týž element, vymizí-li determinant 
NYz — XY, čili stručněji, jest-li (xy) == 0; platí-li (xy) = 0, t. j. jsou-li 
(z) a (y) linearně neodvislé systemy, jsou elementy jimi stanovené 
různy. 

V jednoduchém útvaru geometrickém jest projektivnost elementů 
(z) a (") dána relací *) 


(w) = M(w), 


kde M značí binarnou matici, jejíž determinant jest různý od nully. 

Obecný problem projektivity v jednoduchých útvarech zní pak 
takto: 

„Dáno šest elementů (=), (v), (2), (r), (v'), (2') a tři celistvá, 
kladná čísla «, B, y; má se stanoviti projektivný vztah takový, že 
po a-násobné applikaci vyvodí z (r) element (7'), po B-násobné z (y) 
element (y') a po y-násobné z elementu (z) element (z"),“ t.j. má se 
stanoviti binarná matice M, taková, že její determinant [M| je různý 
od nully a že hoví relacím 


(D M“(«) = ol), Mé(y) = dl), MW (z) = t(2"), 


- kde ©, o, r mohou býti jakékoli hodnoty různé od nully. 


*) V. mé pojednání „O binarných maticích,“ tento Věstník, roč. 1887, pag. 
358, k jehož vývodům tyto úvahy tvoří applikaci. 
. 11* 


164 Eduard Weyr 


V následujících úvahách ukáži, kterak lze elementy matice M 
vyjádřiti jakožto racionalné funkce jisté hodnoty u, jež sama stano- 
vena algebraickou rovnicí, čímž pak počet různých řešení snadno vy- 
plývá. Za příčinou stručnosti předpokládám, že všecky dané elementy 
jsou různé, t. j. že všecky determinanty (ry), («z), (x"),... (y'z') 
jsou různy od nully; řešení v případech vyloučených, kdy některé 
z daných elementů splynou, by bylo snadnější. 

2. Jelikož determinant |M| jest různý od nully, má M kořeny 


různé od nully, na př. 4, w. Matice . má kořeny s 1 a patrně 
2 2 


taky hoví problemu; taktéž Z o kořenech 22 1. Dvě řešení, jako 


W W 


na př. U i různící se jen skalarným faktorem, pokládáme za 
i 2 


jediné řešení, a to vzhledem ku geometrickému významu hořejšího 
problemu. Lze tedy problem blíže vytknouti výminkou, že řešení 
hledané M má míti 1 za jeden kořen; druhý pak nechť jest u. 
Hledejme nejprvé řešení, při nichž u = 1. 
Pak máme *) 


— logu 


Matice M“ má kořeny u“, 1, a poněvadž nutno předpokládati 
u“ = 1, o čemž ihned pojednáme, máme obdobně 


a log M — Z 288 ye 1), 
W 


a tedy applikací této matice na system («) vzhledem ku (1) 

 logw log u 

log M (6) = ZŠ ao) — Š (o),, 

tn: 

logM (w) = p'(x") — p (s), 

(2) $logM(y) = S(y)— (1, 

log M (2) = "'(7) — r (2), 

kde položeno 


! 
— 084 je DEE „— Jose 


p = : Mk) 
1 ní u 


2) WE. c. pac. 391. 


O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. | 165 


Učiněná supposice u“ = 1 jest nutna; neboť vzhledem ku u = 1 
máme 


a tedy by při u“ — 1 platilo M“ — 1, a tedy applikováním této ma- 
tice na (z) by plynulo (z) = o(7"), proti suppošici, že (r) a («") jsou 
linearně neodvislé. Obdobně nutno předpokládati uf = 1, u =1. 

Hoví-li nějaká matice M o kořenech 1, u = 1, jejíž determinant 
nevymizí — a kdei u“, uf, u" jsou různy od 1 — rovnicím (2) 
a mají-li p, g, 7 hořejší hodnoty, pak hoví i rovnicím (1), t. j. jest 
řešením našeho problemu. Neboť pak máma 


log M“ = alogM = n (M“— 1), 


a tedy vzhledem k (2) 


M“ —1) (o) = er = [pe — plo) = ele) — (s) 
tj. M" (z) = o(r), 
a obdobně ostatní dvě rovnosti (1). 


3. Značíme-li symbolem ie), (y); matici, jejíž první sloupec 
jest x, 2, a druhý 9x, 4., máme z prvních (mr rovnic (2) 


log M (z), (y); = P'(©)— plv), 9'(y") — g(y)j 
a tedy, jelikož : 


(© = GE 


— 4, M 


(z) log M = $p'()— ple), j'(y)— 4(9)j | k 


Matice log M má kořeny 0, log u, jichž součet jest log u, čímž 
(zy) log u = p'(“y) T d(xy) — (p T 9) (w), 
t. j. p'(vy) + d(xy) = (vy) (p + 4 + logu). 
Cyklickou permutací liter x, y, 2 a p, g, r plynou další dvě 


rovnice. 
Položivše 


166 Eduard Weyr 


P : = a „L — : == 
san "log dB 
v 1 
= = 
log u m 
Zl s =o Z Plddkg B Ze OB B, 
og 420 "los nád : 
Fýb9tY Oe, AMOb 
102/00 o one 


znějí takto odvozené tři rovnice 


ď(x'y) + U(xy) = (a+b+1 (vy), 
(8) $ 5'(y'z) +- 0(ys) = (BT-c -V (w), 
c(2/x) + ad (ze) = (c-+a—-1) (zr). 
Předpokládejme za prvé, že determinant z kofficientů neznámých 
a', b', © nevymizí, tedy 


D = (v) (y'z) (x) T (zy") (y2") (2w") Z 0, 


t.j. že páry (©), («"); (y), (y'); (2), (2") nejsou v involuci. Pak plynou 
hodnoty a', b", c z (3) jakožto funkce a, b, c, a s. jakožto racionalné 
funkce kořene u; mějme 


0) all (09 V ČD == 
* 


kde a'', b'', c'" značí devítičlenné determinanty. 
Rovnice (2) lze nyní psáti 


| eu log M (z) = d'(©)— ale), 


4 i Tor 8M 0) = Vy) — by) 


l "er 
| losí logM (z) = (7) — clz). 
4. Rovnici předešlého článku 


log M (z), (y) = ip'(©) — ple), '(y") — alu) 
lze psáti 


Tae 08 (0, (0) = fee) — ala), Vy) — K) 


O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. 167 


Jelikož součin kořenů matice log M jest 0, jest i [log M| = 0, 
pročež 


(5) |ka'(x")— ale), b'(y") — d(y)j| = 0. 


5. Rovnice (5) jest, jelikož a, db, a“, b' značí známé racionalné 
funkce hodnoty u, algebraickou rovnicí pro u. Dejme tomu, že u 
jest kořenem této rovnice a že současně platí u Z 1, u“ =1, uf z=1, 
Z z 

Utvořme s touto hodnotou determinanty a", b", c a pak 


kteréž hodnoty hoví rovnicím (9). Označivše log u kterýkoli z při- 
rozených logarithmů hodnoty u, stanovme matici log M rovnicí 


log M 


losu 


= w(r)— ale), b'(y') — by) 1(e), (W 


t. j. tak, že log M hoví prvním dvěma rovnicím (4). Pak jest i třetí 
rovnice (4) vyplněna; neboť násobíme-li první dvě resp. determinanty 
(vz), (2x) a sečteme-li je, máme vzhledem k totožnosti 


(yz) (z) + (ze) (y) + (xy) (2) = (0), 


log M 
log u 


ihned 


— (w) (2) = (42) [d'(w") — a(e)] + (zr) [0"(y') — b(9)]. 
Avšak platí, jakož ihned ukáži, následující rovnost totožně, t. j. 
pro libovolné u 


(9D  (4)ld(r")— alz)]+ (ex) [3'(y") — dly)] + (29) (4'(7) 
: — 49] = (0), 
pročež 
log M 


log u 


— (09) (+) = — (w)|d'(c) — c(2)], 

z čehož vzhledem ku (xy)zZ 0 soudíme, že jest i třetí rovnice (4) 
vyplněna. Matice log M hovící rovnicím (4) hoví patrně rovnicím (2) 
a p, g, T mají hodnoty v čl. 2. vytknuté, z čehož plyne, že M jest 
řešením daného problemu, jakmile ještě ukážeme, že má M ko- 
Ťeny 1, u. 


168 Eduard Weyr 


Zbývá především dokázati totožnost (7). Za tím účelem vy- 
pišme rovnice (3) ve tvaru 


Aya — Bye, = As — B2w + (vy), 
Byz, — 034, = Bp — Čy + (wa), 
C0, — A182, = 0, — A, T (ez), 
kde jsme za příčinou stručnosti položili 
W — A0% ZA, AW, an = Aj, at. d 


Násobíme-li tyto tři rovnice resp. 24, %, 4, a po druhé resp. 
hodnotami 2,, %, 42, obdržíme sečtením rovnice 


A, (24) + B, («z) + C, (ye) = 0, 
A,(yz) + B, (ze) + Č,(vy) = 0, 


s kterýmižto rovnicemi jest rovnost (7) patrně totožna. 


Matice Jo8 B formulí (6) stanovená má vzhledem ku (5) ko- 


log u 
řeny, jichž součin jest O a jichž součet, vzhledem ku (3), se rovná - 
1; má tedy a 70 O0 1, 0 a tudíž má log M kořeny log u, 0 


log 
a konečně M n kořeny u, 1, jakož bylo tvrzeno. 


6. Jest snadné vyjádříti pomocí u faktory ©, o, z. Násobíme-li 
první rovnici (4) číslem «, mámě 


log MS (0) = a log pře) — DEE = (9), 
"a 
což lze psáti 


log M“ 


28 (MY —1) (©) = « log př (1) — DEE TelHP 
u“ —1 u" 


sh 
M“ (eg) = ď (u“— 1) (7), 


z čehož a z obdobných dvou rovnic vzhledem k Bay odvozených, 
soudíme, že 


o=d(u“—1, | o=Výř m1, | r=0(W—1. 


T. Z nalezené matice log M odvodíme snadno hledanou matici 
M—= sm. Položivše 


O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. © 169 


N= (wr) — ale), b'(y') — by) (o), (W, 


máme dle (6) 
logM — logu N. 


Matice N má kořeny 1, 0 a tedy log u.N kořeny log u, 0, pročež 


M = ebstN — (1—1)N—-1, 
bj. 
M = (u—1) dr) — ae), b'(y) — b(y)j 1(e), (yj— + 1. 


o. Algebraická rovnice (5), kterou stanoveno u, praví, že sy- 
stemy «a/(+") — a(«) a b'(y') — b(y) nejsou linearně neodvislé; avšak 
dle (7) patrno, že system c'(z") — c(z) jest z nich složen, t. j. že 
žádné dva z napsaných tří systemů nejsou linearně neodvislé. Z toho 
jde, že každý kořen u rovnice (5), hovící danému problemu, jest 
současně kořenem rovnic 


|kB"(g") — b(y), e'(2") — e(z))| = 0, 
|ie'(2') — c(z), a'(x") — al(e)j| = 0. 


Rovnici (5) vypišme ve tvaru 


Prm? Pas) 
da, — axy, By — by 
Pr? Pa, 
da, — az, by, — by, 


g(u) = = 


Racionalná funkc o(u) má tu vlastnost, že platí pro každé u 


L 
Klademe-li = na místo u, tu přejde a do — a— 1, bdo—d—1 


9 2) = lu). 


a c do —cc— 1; z čehož pak ihned vysvítá, že a', b", ©" přejdou 
do a —5", —c" a tedy taky a, d', © do —ď, —4W,"—( 


čímž obdržíme 
" (G) 3 ana dy + (at Dm, — by) + 6+-Uy 
4 — LW + (6+ 1) 2, — By, — (BT Dy 


t. j., rozloživše dle sloupců na čtyry determinanty, 


9 G) = 91) + (0) (a 4+ 4+ D— 47) — Voy), 


170 Eduard Weyr 
aneb, vzhledem k první rovnici (3), 


v[í) = lu). 


Řešení M příslušné kořeni u není v podstatě různé od řešení 
M', které přísluší koření Neboť přísluší-li kořeni n matice N' 
tak, jakož hodnotě u matice N, máme 
N = (— 47) + (4+1) (©, —B'(y) + (6 +1) (9)) (©), (V, 
tj: 
N'=— (ď(w)— ale), b'(y') — bly)j 1(), (v T 1 
Ni jl 
čímž 
jl M 
M = | —1)N 1=-—. 
9 v á 


9. Racionalná funkce 
č g(u) = (Yy)a' — (w'y)a'b — (vy')ab" — (wy)ad 
čili 


(a é PPDrr o A X Í P, 
v(u = =- Ď n -| ab! — (xy)ab 


jest vzhledem k tomu, že a, b"', c" jsou linearné funkce výrazů a, 
b, c tvaru 


plu) = Va? T VB" — vzze“ + 2v,be — 2v3, ca 2v3,0b + 2v,0 
T 20745 20340 T V349. 


Položíme-li 


A?B*O"g(u) = V(u), 


jest W(u) celistvá funkce u a s. 
V(u) =w11B*0* — vy, 02A7— v3; A*B? — 2v,, A2BC — 2v, B?CA - 
— 2v,,(G*AB — 2v,,AB?0? — 20,,B0?A? — 2v,,GA*B* — vy, A?B*C?. 
Vzhledem ku 


i ., už + By) = vy), 
0 


O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. | 171 


jsou kofficienty členů symetricky položených ve W(u) stejné, a tedy 
rovnice W(w)-—0 reciproká. Jelikož, jakož ihned ukáži, vy, =, 
jest tato rovnice stupně 2(« +- By), a poněvadž vzhledem k syme- 
tričnosti rovnice 


v(0) = Vy = 0, 


není 0 kořenem rovnice V(w) — 0 a tedy také není kořenem rovnice 
o(u)— 0. Každé u, které hoví rovnici 


v(w) —0 


a které je takové, že u, u“, ué, u" jsou různy od jedné, hoví taky 
rovnici 
v(u =0 


a podává řešení M našeho problemu. 


10. Skutečným vyčíslením koefficientů V434, ..., V4, nalezneme 
po snadných redukcích a za pomocí totožnosti 


(ab) (ed) + (be) (ad) -+ (ca) (bd) = 0, 


že všecky koeficienty obsahují faktora > „ Položivše tedy 


vw) = m, 


a 


J(w) = 11B?C“ Z A2, CA7 A3, A2B> | 2 (1,3A + 43,B T- 41,0) ABC 
+ 2(44,BC — 4, CA —£ A;,AB)ABC — 4,,A*B?C?, 


shledáme, že koefficienty A mají tyto hodnoty 


My = — (ew)? (vz) (y'2") (yz") (y'z), 

Ayx = — (4y")" (ze) (z'x") (za) (7x), 

Ay3 = — (e)" (vy) (/y) (zy") ('y), 
2ys= (vy) (c7") [(xy) (zy") (z) (22) + (vy) (r'y) (8x) (2)], 
ZA = (27) (xo")[(yz) (vr) (xy') (<'y) + (7) (y'z) (vy) (xy)], 
24s = o (ev) (yy) [(zx) (2a") (yz') (y'z') + (72") (2x) (y'z) (y2)], 
2A,—= (s) (vs) (y7)[(xy) (4'z) (7x") — (vy) (yz) (2e)], 
Z3,—  (yY) (ex) (2'x") [(yz) (2'x) (z"y") — (y'7) (2x") (xy)], 
A,— (=) (vy) (r'y)[(zx) (xy) (y'2') — (8x) (xy') (yz)], 

Aa—= (gy) (vz) (za) (+'y') (y'z") (2'a"). 


172 Eduard Weyr. 
Invariantivný ráz těchto výrazů jest přímo patrný. 


11. Výrazy koefficientů v rovnici pro u se zjednoduší, vyjá- 
dříme-li z šesti daných systémů čtyry pomocí dvou, tedy na př. po- 
mocí (z) a (y). Mějme 


(s) = 92) +44), 
(z') = h(x)—+ hy), 
(4) = k(e)+ kly), 
(2) =! (z) + 7(y). 


Dle učiněných supposic o daných systemech patrno, že všecky 
hodnoty 9, g',... l, U jakož i všecky determinanty 


(kV) = kl — kl 


jsou různy od nully. 
Poznamenáme-li, že patrně platí 


(rz) = 4(xx) T S (vy) = 4 (vy), 
(za) = (vy) 


(y'z") — (KU) (vy), 


nalezneme snadno 


Km — giř*l(gk') (kl), 

KW, = — GSh"U (hl) (gh'), 

W — DJE) 
2W,;— kly) [g'hl') (hk') — (hg) (h/)], 
2W,,—  K(gď)[hlgk") (kl) — gk'U(kh")], 
2A1,—=  WklgV(gké) (hť) + gilgh") (Kť)], 
2W1,—= | gě(kU)[(hl) (gk) + gU(kh)], 
2K,,—= | FhlhU)[gh") (ih) + gU(hk")], 
2W34—=  ($)(hl)|gk'(h")— h(k), 

K—= 99h) (hl) (kl). 


Zde jsme literou 4; značili — = „ Tyto výrazy by se ještě 
zjednodušily, kdybychom položili g— g = 1, čímž by se obecnosti 
nikterak neublížilo. 


O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. | 173 


| 12. Vyšetřme nyní počet řešení vytknutého problemu v případě, 
-kdy čísla «, B, y nejsou žádným celistvým číslem současně dělitelna. 
© Jde tu patrně o to, abychom odstranili z rovnice 


fu) =0 
všecky kořeny u, pro které platí alespoň jedna z tří rovností 


s = ab si, 


t. j. pro které alespoň jedna z hodnot A, B, C vymizí. Přihlédneme-li 
však ku tvaru funkce f(u), vidíme, že platí-li rovnice 


=O 
současně, platí taky 
ABC) 


a tedy, jelikož A4, = 0, taky 
B0620; 


vymizí tedy alespoň jedna z hodnot B a C. 
Obdobně soudíme vzhledem ku 4,4, = 0, 43; Z 0, že rovnosti 


fiu)==0, | B=0 


vyžadují, aby alespoň jedna z hodnot C a A vymizela, a konečně, 
že rovnosti 
PE O0 


vyžadují, aby alespoň jedna z hodnot A a B vymizela. 
Zároveň patrno, že každé u, které annuluje dvě z hodnot A, 
B, C hoví také rovnici 


fu) = 0. 
Odstraníme tedy z rovnice této všecky kořeny, pro které jedna 


z hodnot A, B, C vymizí, odstraníme-li všecky její kořeny, které 
jsou společny dvěma z rovnic 


A076 — W316. U 
Budiž 9; největší společný dělitel čísel «, B; pak jest u+8 — 1 


největší společný algebraický dělitel funkcí A a B, a toho označíme 
(«B). Vyjmeme-li jeho čtverec z funkce f(w), máme 


174 Eduard Weyr 


je = (o Joao (a) + na) 


s (B) Tedy C[2A;;A am lo A4,ABC]. 


Položivše obdobné 
N) 
osu 


kde 9, značí největší společný dělitel čísel « a y, jest («y)- nej- 
větší algebraický společný dělitel výrazů A a C. Tento dělitel má 
však s (46) společný faktor u —1 a jen jej, poněvadž 045 a 9%, 
nemají společného dělitele, neb jinak by tento byl dělitelem všech 
tří čísel «, B, v. Ze členu 


A B 
CB GB“ 


: ; ; 2 k (ey) 
nelze tedy vyjmouti («y)*, nýbrž jen ud 


Máme tedy celistvou 


funkci 


Sojtzě =[iohán) k] Hl) la) 


koa) Ake, a 0 
ABO. 


Položivše konečně 
(o) 
(By) =u P" —1 


kde 0%, značí největší společný dělitel čísel B, y, snadno shle- 


2 : 
dáme, že nalezená celistvá funkce je dělitelna výrazem ČP; máme 


l 


totiž patrně celistvou funkci 


Sro daj bolelo) o + 
Bi td, 9 
vaha rr oo: 


pe BU; 


O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. © 175 


V této funkci se obecně již žádný z vyloučených faktorů nena- 
lézá, jakož snadno by ukázal zvláštní číselný příklad. Štupeů reciproké 
rovnice 


JD DM 
(«8)* (wy)* (By) © 


jest 2(a-+- B+- 17) — 2(846 + 94y -+ 9gy) -+ 2, z čehož soudíme, že 
náš problem má obecně 

C ©0611 O0. m0) jod 
řešení, arci v tom případě, že čísla ©, B, y mimo 1 nepřipouští žá- 


dného společného dělitele. 


13. Stanovme nyní počet řešení daného problemu v tom zvlášt- 
ním případě, že 
(= V 
Položíme-li 
M“—=N, 


budou v — u“, 1 kořeny matice N, která má hověti relacím 


N(e) = ol?), 
N(y) = ly), 
NE (2). 


Znásobíme-li tyto rovnosti resp. determinanty (yz), (27), (xy), 
obdržíme sečtením 


9(yz) («") + o(ew) (y") + z(vy) (z) = (0), 
a poněvadž platí současně relace 

(y'z) (s) + (4v)(y) T (ry) (©) = (0), 
soudíme, že podíly 


o(ys) | olex) | T(vy) 
(y'z") 3 (ea) 3 (2'y") 


mají stejnou hodnotu; označme ji A. Tím nabudeme 


—MYZ) „Merv Av) 
(oz) eee) "6 


176 Eduard Weyr 
a rovnosti, jimž má hověti N lze psáti 
= (y2) («) = (47) (v), 
Že) W = (62) 0, 
Ž y) © = ey) ©). 


Z prvních dvou plyne 


T = (w9) (©, (2x) (v) l) (©, (c) W- 


uj. 


značí-li P známou matici na prvé straně stojící. Faktor A stanovíme 
tou výminkou, že matice N čili AP musí míti kořen 1. 


Jsou-li ©,, ©, kořeny matice P, bude tedy 4 míti hodnoty 


1 1 
o a tedy má 
stal -© 
NE 2 kořeny 1, v = u 
a 
N9= k) P kořeny 1, eb — A 
© v ©, 
Jde nyní o to, řešiti rovnosti 
MSN, MSN 
dle M. 
Jelikož 
en On 
M ní M=- u A 
a zároveň 
| ans 
máme 
v—1 p==7 
= 1 1 == u n: N,, 


O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. © 177 


resp. 


w-i— 1 u — v 
"m 1- u- — 1 = 
z čehož 
UB kag oltbery 
l 
AO o o n V 
a r (X. ie 1 ) 
t. j. vzhledem ku 
1 
N=7N, 
M=M, 
se 


tak že řešení M, se líší od řešení M, jen skalarným faktorem. Po- 
dává tedy formule 


Z Bral (p ll nl 
m =“ =) 


v podstatě všecka řešení, a jelikož má u = Vo « různých hodnot, 
obdržíme v uvažovaném případě « řešení vytknutého problemu. 


14.  Stanovme konečně počet řešení našeho problemu projekti- 
vity v případě obecném, t. j. kdy čísla «, B, y mají největšího spo- 
lečného dělitele «, jejž předpokládáme většího jednice, jinak by počet 
řešení podával již článek 12. 

Položme 

a — č, Peh, VM; 
čísla ©, By, 9, nemají arci mimo 1 žádného společného dělitele. 
Položíme-li 
M* —N, 
můžeme daný problem vyjádřiti rovnostmi 
N“ (w) = o(w), 
NA (y)=dfy), 
N" (z) — t(z'). 


Dle článku 12. existuje 
B Duo ny (06, F jp“ m 98, Dl 


Tř. mathematicko-přírodovědecká. 12 


178 Eduard Weyr 


řešení N, jež ve smyslu geometrickém jsou různá. Každé řešení N 
podává pak dle předchozího článku e geometricky různých řešení M; 
všecka tato řešení M jsou geometricky různá, neb kdyby dvě z nich 
se lišila jen skalarným faktorem, platilo by arci totéž o eté mocnosti 
těchto matic, t. j. o příslušných maticích N. Udává tedy číslo 


č|oy By ži 6 VOS (0, PB Oy, IK, 96, De 
t. j. číslo - 


ZB m (Oe 1m Ony. 06) amiě 


počet řešení daného problemu v obecném případě. 

Jelikož v případě, kdy «, B, y jsou bez společného dělitele 
mimo 1, máme e==1, a v případě kdy «—B=y patrně ds = 
= 0%, = 95, — «, ea, podává nalezené číslo počet řešení ve všech 
případech. 

15. Vezměme nyní v úvahu problem projektivity pro případ 
dosud vyloučený, kdy páry (©), («"'); (4), (v'); (z), (2") jsou v involuci, 
t. j. kdy (čl. 3.) 

D0: 


Následující úvahy ukáží, že v tomto případě stupeň rovnice, na. 
níž řešení problemu závisí, o polovici klesá, že však počet řešení. 
zůstává týž jako dříve. — Celistvá funkce f(w) v čl. 10. utvořená se. 
v případě D — 0 rozloží na dva racionalné faktory stejného stupně, 
což však zde ani dokazovati ani dále stopovati nebudeme. 

Aby bylo lze linearným rovnicím (3) vyhověti, musí všecky mi- - 
nory třetího stupně ze schematu 


(vy), (z), 0, (a——b +1) (z), 

0, (v's), (97), (B T- cT1) (ws), 

(2a"), 0, (2x), (c r « T 1) (ze) | 

vymizeti, t. j. napsané tři řádkové soustavy nesmí býti linearně ne- © 


odvislé. 
Vzhledem ku 


(vy) (y'z) = 0 


vidíme, že první dvě řádky jsou linearně neodvislé, a musí tedy třetí. 
z nich býti lineárně složena; k tomu jest ale nutno a stačí, aby pla- 
tily rovnosti 

D—04D=—0, 


O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. | 179 


značí-li D, determinant 


(ry), (z), (a + 6 + 1) (vy) 
ou“ —|.W (72), (de 1192 
(2x'), 0, (c-+-a+1) (zr) 


První z těchto rovnic jest dle supposice vyplněna, druhá pak 
jest algebraickou rovnicí stanovící u. 
Hoví-li u této rovnici 


0: 


tu lze rovnicím (3) vyhověti tím spůsobem, že volíme c' libovolně 
a že pak stanovíme a', b' pomocí prvních dvou rovnic (3), v nichž 
determinant z koeficientů neznámých, t. (y)(y'z) jest různý od 
nully; tím obdržíme a', d' jakožto linearné funkce hodnoty č. Vy- 
hovíme-li ještě rovnici (5), která po vložení vypočtených hodnot a“, 
b' jest vzhledem ku © kvadratickou, podává pak formule (6) řešení 
vytknutého problemu. 

Každému kořeni u přísluší řešením kvadratické rovnice (5) dvě 
hodnoty ©, jež označíme c, c,; jim pak nechť přisluší resp. ad, 
b', aa, B',. Obdržíme tedy formulí (6) ku každému kořeni u dvě ře- 
šení M, a M,. Tato řešení jsou při ©, Z C, podstatně různá; neboť 
první podává dle (4) 


log M, (z) = logu[c,(2") — c(s)], 
a druhé 
log M;(z) — logu[c',(2") — c(2)]. 


Kdyby M, a M, byla táž transformace ve smyslu geometrickém, 
t. j. kdyby ž 
M, =AM,, 


kde A značí skalar, tu by druhá relace zněla 
log M, (z) +- logA(z) — logu[e,(s") — c(2)], 
z čehož by odečtením první relace plynulo 
logá(s) — logu(c', — C1) (7), 
a tedy 
(zz") —0, 


proti supposici. 
12* 


180 Eduard Weyr 


16. Přihlédněme nyní blíže k rovnici 
D,=0, č. g(u)= 0, 
která stanoví hodnotu u. Položíme-li 
(ut — VD (P—Y (WD ge = vw, 


jest W(w) celistvá funkce u, v níž nejvyšší mocnost ua T B-Ty má 
koefficient různý od nully. Máme totiž 


(+'y), (xy), (BU — CA — ABO) (vy) 
0, (y'z), (CA + AB — ABO) (yz) 
(2a"), 0, | (AB— BC —- ABO) (zr) 


ABC g(u) = 


bl) 


a v tomto výrazu jest koeficient při u“ T PTY 


("y), (xy"), (7y) 
0, (y'z). (yz) 


u Z 
(2w"), 0, | (zv) 
tj. 
AŠ E WARN 
u= (wy)*| 0, (kJ), —9|; 
(OBA n 


kde 9, g',... mají význam z čl. 11. známý. Jelikož (zy) = tedy 
vymizí u jen tehdy, kdy napsaný determinant vymizí, t. j. kdy 


— Shy) — k(gh') = 0, 
což vzhledem ku 90 vyžaduje, aby 
h(kg') + klgl") = 0. 
Tento případ však nemůže nastati, neboť jelikož 
D =— (gy)[hť (kg) + k'l(gh')], 
RU (kg?) +- Hg) = 0, 


což by s předchozí rovnicí vzhledem ku (kg'“)= 0, (gh') = 0 vyžado- 
valo, aby 


tedy máme 


hk'l — khU = 0 t. j. h(dk') = 0, 


O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. © 181 


věc nemožná vzhledem ku 2 = 0, (lk')—= 0. Jest tedy rovnice 


vu) = 0 
stupně eČ-+-B+- 7. 


Položme nyní 


W(u) — UABC — 14AB — U;BC — u, CA, 
a předpokládejme zase, že čísla «, B, y mimo 1 nemají společného 
dělitele. 
Hodnoty koefficientů 49, 3, 434 Patrně jsou determinanty, 


které vytvoříme z determinantu u tím, že v něm elementy třetího 
sloupce posloupně nahradíme hodnotou 0. Snadno vychází 


W, = g'gh") — gk"(h9)] (1y)?, 
Uz = gl“ (gk") (vy), 
43, = ky'(hg') (xy)". 
Z toho ihned patrno, Že u23, 43, jsou různy od nully; totéž ale 


platí také 0 u,,, neboť aby tento koefficient vymizel, musila by platiti 
rovnost 


hg'(gk") —- gk'(hg') = 0, 


z níž by vzhledem k D0 £ j. 


hl'(gk') —- Ik'(hg') = 0 
plynula rovnost 
hg'lk! — gl'hl = 0 t. j. hič(lg') = 0, 


věc patrně nemožná. 


17. Soudíme nyní týmž spůsobem jako v čl. 12., že každý 
kořen rovnice 


v(u)=0, 


- Který annulluje jednu z hodnot A, B, C, annulluje ještě jednu z těchto 
tří hodnot. Abychom tedy odstranili z“ (w) ony kořeny, pro něž 
A neb B neb C vymizí, odstraníme společné kořeny dvou z rovnic 


A=018B= 0:6 = 


jež patrně taky rovnici V (w) = 0 vyhovují. 


182 Eduard Weyr 


Utvoříme-li podíl 


O o TD) 
uoB— 1 («B)' 


odstraníme všecky kořeny, pro které A i B vymizí, a máme funkci 


stupně a--B+-4—9 


v(4 A a MD PAM 
TCO haaC70 0 MRA CO ANCOM CO 


Položíme-li dále 
(«y) = oo 


má («y) s (eB) jediného společného faktora u — 1, pročež ze všech 


členů poslední celistvé funkce lze O (r, v) T čímž obdržíme ce- 
o listvou funkci 
v (4) (£—1) [ A C B! 46 
— Z (u— 1 —— B ——— 
ode © ed + |" 08) ©" 


PN A(1— 1 
m eye (c8) (ep) 


stupně a + B 7 — 946 — 9uy + 1. 
Zbývá ještě odstraniti ony kořeny, pro něž B i C vymizí, t. j. 
pro něž vymizí 
= uaby, 
(By) = u""—1. 


Tento dvojčlen má s (af) a («y) jediného společného faktora 
u£— 1, tak že vyjímáním výrazů («$) a («y) se jen tento faktor z (By) 
vyjmul. Z toho ale vychází, že poslední celistvá funkce jest přímo 
dělitelna výrazem (By) a s. jest podíl | 


v (Wd(u—D AB A(u—1) B 
(«B) (ey) 69 (6 DD By T ed) Ta9) (67) 
ah Da ČB 8 
2 (2B) (4y)(By) * *' («y) (By) («B) 


celistvá funkce stupně 


č + B+y— (864 8x- 86) +1. 


O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. | 183 
Poněvadž ihned dokážeme, že takto získaná rovnice 


DD L Aa 
CCI hákem 


jest reciprokou, a dále, že reciprokým kořenům přísluší táž dvě ře- 
šení problemu, nalézáme, že i v případu involuce daný problem 
připouští 


F(u —0 


Ee- B+ V — (96 + day T dgy) + 1 


řešení, arci zase za tou supposicí, že čísla «, B, y jsou bez společného 
dělitele. Zde arci opět vylučujeme zcela zvláštní případy, kdy vylou- 
čené faktory by do F(w) vcházely ve vyšším stupni, tedy n. př. případ, 
kdy platí relace 


F(W=0 tj. aBu, + Byu + vau, =. 


Podotkněme ještě, že v případu, kdy «, 8, y jsou nesoudělná 
lichá čísla, stupeň funkce F (u) jest lichý a tedy 


NE 
Jelikož 
— = —W = —W= = 


jest u = — 1 přípustný kořen a podává řešení tvaru 


jehož involutornost vzhledem ku 
M" 


jest patrna; tato transformace M jest totožna s involutornou transfor- 
mací, která elementům (©), (y), (z) resp. přiřaďuje (r), (y'), (2'). V pří- 
padě však, kdy jedno z nesoudělných čísel «, B, y jest sudé, jest stupeň 
funkce F(u) číslem sudým. a hodnota — 1 není ani kořenem rovnice 


F(g) = 0. 
18. Mají-li čísla «, B, y největšího společného dělitele s, na- 


lezneme touže cestou, jakou jsme se brali v čl. 14., že počet řešení 
daného problemu jest 


184 Eduard Weyr 


a+-B+7— (88T Ony T 9gy) -T č. 
19. Zbývá ještě dokázati, že rovnice 
F(u) =0 


jest reciproká a že reciproké kořeny u podávají táž dvě řešení da- 
ného problemu. 
Máme patrně pro každé u 


dp boy +9 
o C oo 


sjede, fa) 


na místo u hodnotu E tu přecházejí hodnoty ty resp. na — (a—- 1), 
— (8+1), — (e--1) a tedy hodnoty 
a+b-I, b+c-I, c--a+1 
resp. do hodnot 
—(a+5+1),. —6+0+),. —(e+a+), 


pročež vzhledem k výrazu (u) v čl. 15. máme 


g e) == 
Nyní ale í 
Dre tána 


a tedy konečně 


F G) E F(u) 
u“ pe B+ y— (du ic dy jE 96y) bb 


jakož bylo dokázati. 


O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. 185 


Zaměníme-li kořen u za ny tu utrpí a, b, c právě naznačené 


změny a rovnicím (3) bude patrně vyhověno hodnotami — ď, —U', 
— ©; ale i rovnici (5) hoví tyto hodnoty, jakož ukazuje úvaha čl. 8. 


Podává tedy dle téhož článku kořen = řešení -M a M, která 
se v podstatě nerůzní od řešení M, a M, příslušných kořeni u. 

20. Řešení M, a M, příslušná témuž kořeni u, ale různým hod- 
notám c',, C, (v. čl. 15.) jsou ve velmi jednoduché souvislosti. 


Stanovme transformaci (matici) J, která transformuje ve smyslu 
geometrickém («) do («'), (y) do (y'), (z) do (2'), t. j. která činí 


J(r) = š(v), 
J(y)=n(y), 
J(z) = 5(7), 


kde é, 1, 6 značí hodnoty různé od nully. Vzhledem k supposici 
0 

bude transformace J arci involutornou, t. j. 
W 


značíme-li literou A skalar. Máme tedy applikací matice J na hořejší 
tři systemy 


Je)= 3 
Jy=y 

4)— " 4), 
Je)=7 0. 


Značí-li nyní M řešení daného problemu, £. j. platí-li rovnosti 


M“ (z) — ov), 

My) = dly), 

MY (z) = t(7), 
tu jest taky 

MM 


186 Eduard Weyr 
řešením daného problemu. Skutečně nalézáme 


N“(e) = JI MI(e) = EIOMO"e); 
a tedy 


Way=rm=ij 
t. j. s obdobnými dvěma dalšími relacemi 
a ča 
B Je 
NW (y=7- W) 


N*(z) — -= (2). 


Řešení M a N mají patrně tytéž kořeny 1, u, jsou to tedy obě 
řešení M, a M, příslušné témuž kořeni u, ale různým hodnotám c/, 


a C,, z čehož jde relace 


M, = JM. 


21. Ze všech předchozích úvah jsme vyloučili případ, kdy řešení 


M má stejné kořeny, kdy tedy 


W. 


V tomto případě má M“ také dvojnásobný kořen 1 a jelikož 
není skalarem — neboť transformuje («) na system (') takový, že 


(xx") z 0 — tedy platí (v. L c.) 


log M“ — M“ — 1, 
z čehož 


« log M(g) — M" (v) — (r) = elr") — («), 
takže pro takové řešení M platí relace 


log M(e) = a'(w) — alv), 
(8) log M(y) = by) —b(y), 

log M(z) — c'(z') — cís), 
kde položeno 


O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických. | 187 


| Rovnice (8) charakterisují řešení daného problemu, je-li M ne- 
skalarná matice o dvojnásobném kořeni 1, neboť vedou ihned nazpět 
k rovnostem (1). 
Z prvních dvou rovnic (8) plyne 


log M = id(Y)— ae), b'(y)— 4(y)) 1(e), (y)j. 
Matice log M má dvojnásobný kořen 0, a tedy součet její kořenů 


a(a'y) + V(xy") — (a + b) (xy) = 0. 


Permutujeme-li zde vzhledem k (8) litery cyklicky, máme rovnice 


a(x'y) + W (xy) — (ad) (vy) = 0, 
(9) b'(y'z) + e'(yz') — (be) (yz) = 0, 
c'(2'x) — a'(za") — (c + a) (ze) = 0. 


Z těchto rovnic plynou a', b', c'; vložíme-li jich hodnoty do 
rovnice 
| logM|=0 
t. j. do rovnice 
Ha'(x'")— ar), b'(y') — b(y)|= 0 


máme invariantivní relaci mezi danými systemy (r), ('),..., (7), 
která především musí býti vyplněna, aby existovalo řešení o stejných 
kořenech. Vyloučením řešení u — 1 jsme tedy vyloučili zcela speci- 
alný případ, závislý na vymizení oné invariantivní funkce daných šesti 
soustav. Nechtíce našim úvahám dávati přílišného rozsahu, přestáváme 
zde na učiněné poznámce. 


16. 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 
Napsal Matyáš Lerch. 


(Předloženo dne 22. listopadu 1889.) 


Účelem krátké stati této jest odvoditi základní vlastnosti funkcí 
Eulerových a to užitím výhradně method nauky o funkcích, jež 
se před ostatními vyznamenávají zvláštní jednolitostí úvah a přiroze- 
ností myšlenkového pochodu. Co se původnosti týče, není mi známo, 
že by o podobnou theorii řečených úkonů již byly činěny pokusy, 
pouze prvá čásť našich úvah stýká se poněkud s prací záhy zemřelého 
učence německého L. Scheejfera.*) 

Ku konci pak připojím některé poznámky jiného poněkud l 
ježto buď obsahem neb methodou mohou býti zajímavy. 

Při tom vynasnažím se býti srozumitelným i začátečníku, aby 
se tak stať tato i vrstvám studentstva stala přístupnou. Hlavní obsah 
této práce byl předmětem mých- přednášek konaných r. 1888—9 na 
c. k. české vysoké škole technické, 


„de 


Symbolem Z(a) znamenáme intecgrál Eulerův druhého způsobu 
(1) Tw= š 6201 dy, 


jenž má pouze pro kladná a určitý smysl, jak z elementarných vět 
o konvergenci integrálů bezprostředně vyplývá. Je-li a komp 
a — 8—-1, musí realná čásť jeho s býti kladnou. 

Je-li realná čásť veličiny a větší než 1, poskytne nám částečná 
integrace 


*) Zur Theorie der Functionen T(z), P(z), ©(z). Journal fůr die reine und 
angewandte Mathematik, Bd. 97, 1884. 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 189 


6 *at—Ida — — e—*x%1 (a—1) VE emu 0L8 
výsledek 


oo 


da em 2 da— (a) df: odd 
Ů 0 


0 


“ j. I(a) = (a— 1) I(a— 1), aneb zaměníme-li a za a-1, 


(2) T(a+ 1) = al'(a). 
Z této vlastnosti plyne postupným jí užíváním 


T(a-+- n = (a--+n— 1) (a—-n—2)... al'(a). 


Pro a — 1 máme pak 


00 


TĚ f de == 


0 


r(n—+1)aznín— 1)...3.2.1=nl!, 


a tedy 


takže se nám integrál Z(«) jeví jakožto interpolační úkon arithme- 
tické funkce (fakulty, faktorielly) (« — 1)! 

Aby se funkční povaha integrálu I'(a) prozkoumala, je pohodlno 
zavésti s Frymem*) funkce 


o 


(3) Pla) = Uf etaxedy, | Az ji o—3 ode, 


kde e značí libovolnou veličinu kladnou, na př. e = 1. Pak bude 
I'(a) = Pla) — Ala). 
Integrál P(e) lze rozvinouti v řadu následujícím způsobem. 
Násobme rovnici 
[9 2" 
m 
v—0 
po obou stranách w“!dx a integrujme v mezích o a e; i obdržíme 


*) Journal fůr die reine und angewandte Mathematik, Bd. 82. Téhož rozkladu 
užil již dříve de Casparis (Akademie Neapolská, 1867.) 


190 Matyáš Lerch 


g"7“ 


a Ros Z VGT 


Že tu dovoleno integrovati řadu člen za členem a výsledky se- 
čísti, plyne odtud, že uvedená řada pro e—* konverguje stejnoměrně 
v integračním oboru. 

Tento rozvoj (4) pak dostatečně vyznačuje povahu funkce F(a). 
Neboť řada (4) sestává z členů, jež jsou až na společný faktor ©e“ 
racionalné funkce proměnné a, a patrně konverguje stejnoměrně v kaž- 
dém konečném oboru. Dle známé věty W eierstrassovy bude tedy 
P(a) funkcí analytickou. Jelikož členové řady (4) stanou se nekoneč- 
nými pouze na jednom z míst a-= 0, — 1, — 2, — 3, . . ., mohou 
pouze tato býti místy zvláštními naší funkce. Skutečně, nalézá-li se 
a v jistém okolí místa — n — «, bude lze z řady (4) vyloučiti člen 
v = n, jenž jediný je © pro a = a, kdežto zbylá řada 


pase ray ©=01,...n—1 1+1 n+2..) 


jest konečnou pro aa, a dá se pro a v jistém okolí místa a, 
uvésti na tvar 


Go T % (a — 4) T (4 — m)" +... 


an 
Jelikož vyloučený člen m lze psáti ve tvaru 


= 7 iy 940 (a— 4) 40 (a— a)* +. 


a— a ou 


je patrno, že lze řadu (4) uvésti na tvar = ž 5 -- řada celistvých 
0) 


kladných mocnin (a — «). 

To vyjadřuje, že bod ag jest pólem funkce (4). Znamenáme-li 
pak P(a) funkci (4) i tehdy, kdy integrál P(«) nemá smyslu (pro 
záporná a), shledáváme, že Pla) jest funkcé analytickou jednoznačnou, 
která nemá jiných mást zvláštnách než póly prvého stupně a = 0, —1, 
— 2, —3,.... a která tedy existuje v celé rovině.*) 


*) Že integrál Pla) neexistuje v celém oboru proměnné a, a přec vyjádřen je 
funkcí existující vcelé rovině, nemůže překvapovati. Tak již na př. integrál 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 191 


Tím povaha funkce P(a) dostatečně objasněna. Zbývá ještě vy- 
šetřiti funkční povahu integrálu 


00 


a(a= k e x% de. 


n) 


Především je patrno, že integrál tento existuje pro všecka konečná 
a. Dokážeme, že jej lze vyjádřiti řadou mocninovou stále konvergentná 


2 aa 1“ 


A sice budou koefficienty této řady dány vzorcem 


= i f — 4 n 
HH —- e-*(log <)"dx. 
o 


Věc by byla jasna, kdyby bylo známo, že O(a) jest funkce ana- 
lytická. Kdybychom chtěli předpokládati znalost věty Cauchyovy 
o integrálech v mezích komplexních, t. j. znalost Cauchy-Rieman- 
novy nauky o funkcích, stačilo by dokázati, že existuje derivace 


"o AP) DC 2, ml) = jí e—*aw971 log « dr. 


© 


Jiný důkaz obdržel by se vyšetřováním zbytku Taylorovského 
rozvoje, spočívajícího na větě, již objevil p. Darboux a různými 
způsoby dokázal p. Manston. 


My však odůvodníme hořejší tvrzení způsobem následujícím. Buď 
N libovolná veličina větší než ©, a proveďme rozklad 


oo N 


©o 
A e—*ag*1 de — 5 e—*a"—1 da ji e—*x*-Idx. 
N 


o o 


Pak máme patrně pomocí vzorce 


r = 1 4 > . . LA > wo . » [2 ; W 
C r postrádá smyslu, je-li a ve své realné části záporným, kdežto 
o 


1 . . w 
funkce n: existuje pro všecka a. 


192 Matyáš Lerch 


00 o" 
ob 0D A 1 (č0g «)", brma—1, 


v—0 
N o) N 
(«) v oko = bak n e—*(log e)"da. 
o n=0 © 


Dále tvrdíme, že řada 


Sw = Da js e—* (log x) da 


n=0. X 


konverguje. Abychom to dokázali, uvažme, že platí při <= N ne- 
rovnost 
log x < ©, 
a tedy 
sla © (log o)E da < + e—*wž da. 
N N 


Je-li » sudé, bude poslední integrál menší než 
o % 


m VB Ja pane U 
J* zde 


0 


je-li však » liché, bude týž výraz menší než 


a n-1 
0 ep 2 dv.z Pe l 


V obou případech máme tedy 


d e—*(log v)* da < k n "| l, 


xN 


n 


kde ks "| značí dle obyčeje celky zlomku 


Členové řady Sw jsou tedy menší než členové řady absolutně 
konvergentní 


il 
VEE 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 193 


S 


Z 


"0 


a tedy je též Sw absolutně konvergentní. Zároveň shledáváme, že Sw 
konverguje stejnoměrně v každém konečném oboru. 

Předepsána-li jistá sebe menší veličina kladná 0, můžeme roz- 
děliti řadu Sw na p členů (n=0, 1, 2, « p—1) a na zbytek 
(n= p, p- 1, p+2,.. ., jenž je při čz našich hodnotách N 
menší než d. Pro veliká N jsou pak členové první velmi malí a tedy 
lze voliti NW, tak, aby pro NZ N, byl součet oněch prvých p členů 
menším než d, tak že pak pro N= W, bude Sx < 20. 

Dále lze najisto určiti N, = M; tak, aby pro všecka Nz= M, 
byl integrál 


00 


sj Čm LAA 


N 
absolutně menší než 0. 
Toto předeslavše, K oa.ty rozdíl 


= J eg% da — $e eD J: e—*(log e)"da. 


"=O 


Podle («) bude tento roven veličině 
= + e—tIda — 9x, 
N 


a tedy | R|< 30, z n soudíme, že R — 0. Neb kdyby | |> 0, 
stačilo by voliti O< — = aby poslední nerovnosť | R| < 30 ne- 
byla možnou. Tedy 2 JU 


n 1 — p ala = == — (log v)"du, 


nO 


čímž dokázána rozvinutelnosť funkce (a) v řadu mocninovou stále 
konvergentní. Funkce, jež takovými řadami mohou býti vyjádřeny, 
a které jsou tedy konečny a jednoznačny v celé rovině, slují celí- 
stvými a to cel. transcendentními, nejsou-li to funkce racionalné. 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 13 


194 Matyáš Lerch 


Jelikož integrál I'(«) rovná se součtu integrálů F(a) a (a), je 
rovnicí 


T'(a) = Pla) + A(a) 


definována jednoznačná funkce analytická nemající jiných mást zvlášt- 
mách mimo póly a—= 0, — 1, —2, — 3, — 4, ... , která pro hod- 
noty a s kladnou částí realnou rovná se integrálu I'(a). 
Vlastnosť (2) dokázaná pro kladná a platí pro všecka a bez 
rozdílu. Neboť podíl 
I(a—+1) 
al'(a) 


jest analytická funkce existující v celé rovině, která pro kladná a je 
stálou a sice rovna 1; musí tedy býti rovnou 1 i pro všecka ostatní 
a, c. b. d. 


2. 


Seznavše analytickou povahu funkcí I'(a), P(a), A(a), obratme 
svoji pozornost k některým jich zvláštním vlastnostem. Vzorec (2) 
obdrželi jsme částečnou integrací. Pomocí téže obdržíme 


00 


n ee de = [— pao ek + (a — 1) o e—*0dx 
o 


o 
čili 
Aa) = e*w T (a— 1) A(a— 1). 
Odečteme-li obě strany rovnice této od identity 
T'(a)= (a— 1) I(a—1), 
obdržíme 


Pa)=—e?%a* + (a— 1) P(a—1), 
takže máme následující soustavu vztahů 
I(a+ 1)= al'(a) 


(2*) Pat 1) = —e ?a"— a F(a) 
Aa + Y=e 2+ alla). 


Druhá z rovnic těchto poskytne 


O hlavních vlastnostech intesrálů Eulerových. 195 


a odtud máme 


0?Pla|-1) at" al 
aa+-D...(a+v-D' aa+)).. (av) 
mt 2 
ala—-1)...(a-b1v)' 
Dosadíme-li sem za v po řadě 0, 1, 2,.... » a sečteme-li vý- 


sledky, obdržíme 


m M e“T1 
5 zroerat 4 
aetn 20 Fa-n+1 


ao-=1).. ě am ae T. (a—+ n) 
Dokážeme-li pak, -že tu platí 


E act Jiao 
(© P abies) 1 


obdržíme vzorec Hočevarův 


PROKOPA 
(5) Pla) = Ve P v)* 


kde položeno 


(z v)— a(e<— 1) (z+2)...(e—-v—1I), 
a zvláště (x, 0) = 1, (w, 1)-—«. Jinými slovy, píšeme 


(© ou). 


Důkaz vzorce («) lze pak následujícím způsobem provésti. Bud 
p nejmenší celistvé číslo hovící nerovnosti p>>|a|—-1; pak bude 


MBE 1 
(e-Pphabp+D..(a+n) 
< 


jl 
< $=Ta)eH-1aD..(*—1a)) 
n 
128 


Jelikož ">> p, jest an v realné části kladné a tedy - 
13* 


196 Matyáš Lerch 


aa+1).. (an) « aa+-1)...(a+P—1)(a—P)..:(a-5n) 


což jest absolutně menší než 


k Peta dy = l jd 
5 (n—p+1)! © |ala+1)...(a—p—1)' 


kde č značí realnou část veličiny a. Z konvergence řady exponen- 
cialné pak patrno, že lze ke každému danému kladnému 0 určiti 
tak, aby pro každé n = % bylo pro všecka « mezery (0 .... ©) 


CET 


takže pak máme 


Pan) 
a(a—+1)...(a—n) 


w 
< ka fežašt da pro "Z M%, 
0 


čímž platnost vzorce (©) dokázána. 

Pro funkci F(a) obdrželi jsme dva jednoduché rozvoje, kdežto 
pro celistvou funkei transcendentní O(«) obdrželi jsme toliko rozvoj 
Taylorův, kde koefficienty jsou dány ve tvaru integrálů omezených. . 

Pan Hermite nalezl pro (Ó(a) řadu*“), kterou i s odvozením 
chceme zde reprodukovati. Rozštěpením integrálu 


00 


oo ují ma: 


v nekonečný počet jiných 
(6) Aa=U+U+U-..., 
O, = je 
o +1 


obdržíme rozmanité vzorce, vyjádříme-li O, různými tvary. 


*) Sur Pintégrale Eulérienne de seconde espěce. Journal fůr die reine und 
angewandte Mathematik, Bd. 90. 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 197 


Pan Hermite převedl substitucí © — z—-©w-+% integrál A, na 
tvar 


1 
(v) ee" VMC — a + n) 1e dz 
0 
a uživ binomického rozvoje 


eta+W=D(7' (© + *—"—14, 


obdržel řadu 
0.= ZDÁ K2 (a + 14—"—18(v 1), 


v—0 
kde 1 
8(v-+1) = „0 e "2 dz 


0 


=— el v u(v— 1) vv— D)(v— 2- ...— 
Z v(v— I)(v—2)...3.2.11-Fv! 


Tento rozvoj O, bude správným pro n-=0, 1,2,.. ., je-li 
© > 1. Za této podmínky máme tedy dosazením do ($): 


04) = PA (o + 1)4—"—1e— 9—"8(v+1). 
Znamenáme-li pak 
(6) * (a) = > (om 7. 
"=0 
| obdržíme konečný vzorec Hermiteův 
(9) (a) = (*7)š0+V8a——n, 


v—0 
( při čemž 


198 Matyáš Lerch 


Ku konci dodejme ještě nové odvození vzorce Hočevarova. 
Tu užijeme identity 


(a) : = = Ze ů) p 


uw=0 


již snadno obdržíme posloupným užíváním stejniny 


P l n 1 
a—1 a nm 


Dosazením hodnoty («) do vzorce 


"0 ži: Dam n) 


vznikne 


nO vz—0 


Ra =- sí 


a klademe-li zde n = v-F u, obdržíme 


m ulvla 


Pa)= X- je z ae (u v—=0,1,2..)) 


kterážto řada dvojnásobná je totožna se součinem řad 


hale p =" 


v—0 
a 
P a4 tn 

Da v—+1)" 

v—0 
takže tedy bude 

[©,9) 
sě ag“ +7 
HO a vTD 


což jest právě vzorec Hočevarův. 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 199 


8. 
Vratme se nyní k vlastnostem funkce I'(a). Klademe-li 
fla) — T'(a)T(l— a), 
fla+-WD=—Jfa); 


zároveň pak vidíme, že f(a) jest funkcí jednoznačnou, která nemá 
jiných míst zvláštních mimo póly 0, +1, +2, ...., takže pak 
součin 


obdržíme dle (2) 


f(a) = sin na f(a) = sin na T(a) T(1 — a) 


jest funkcí jednoznačnou stále konečnou. 
Tato má mimo to vlastnosť 


flat 1D=Jfa, 


t. j. je to funkce periodická. 

Z poslední vlastnosti funkce f(a) plyne, že ji stačí uvažovati 
v jednom pásu, takže klademe-li a É-+-1y, lze předpokládati 8 
v mezích (0 .. . 1). Užívajíce rozkladu I'(a) — P(a)—- A(a) volme 
nyní © —1 a pak bude 


PEP AB 


dl = v A 


p“ 


ros E 
z čehož plyne 
|ré+im sí on 


a jelikož 1 — č je též v mezích (0. . 1): 


|ra—t— ms + 
a tedy 
: aE = V 
rera—asli+z): =t+n 


200 Matyáš Lerch 


Násobíme-li po obou stranách veličinou | sto az |, vznikne 
1 (EB Poe 
MOJE an ha. 


nerovnost to platná pro každé a— 6—-%y, kde č je pravý zlomek. Je- 
likož však pro celistvá » jest f(a) = f(a—- n), sin ax = F sin (a—-n)r, 
platí tato nerovnost pro všecka komplexní a vůbec. — Buď nyní m 


SZ 
kladná veličina a volme | |> m; pak bude při M =(5+4] 


platit nerovnosť 
|f(a)|< H|sinax|. 


Jelikož f(«) jest funkce konečná a připouští periodu 1, bude 


funkce 
slz) 


2m 


konečnou pro všecka é mimo 60, m a jednoznačnou, takže dle 
věty Laurentovy bude vyjadřitelna řadou tvaru 


3 
DY 
VZZ— m 


a tedy 
(0) Hd= ZAP, tmě 


= 
Dále plyne z nerovnosti patrné 


3 č P 288 e(—5iT-mr| az] 
| stna z | ———— —————————— < e 
ak 2 


a Z nerovnosti výše odvozené vztah 


(2) fa) |< Me" = g. 


Pro 6 — 247, ga — £-- probíhá při stálém 1 a proměnném $ 
bod č obvod kruhu opsaného kol počátku 6 — 0 poloměrem r = e2""- 
Na tomto kruhu má řada (1) hodnotu menší než g a tedy bude 


. O hlavních vlastnostech inteorálů Eulerových. 201 


dle známé věty dokázané Cauchyem, Rouchéem a Weier- 
strassem*) 
(5) |A,|<gr77. 
Jeli tu 
10, bude 477l — 7% — pž 
a pak 
| A,| < Mže. 
Volíme-li z dosti veliké, bude pro v= 1 výraz Mr*—" tak malý 
jak libo, takže A, nemůže míti hodnotu od nully různou. I bude 


nutně 
= A = AE 0, 


—4 


Naproti tomu pro 1<0 jest e77| — 17 — 7%, ar— 2" 
je veličina malá pro veliká 4. Nerovnost (3) poskytne pak 


| A, | < Mr; 


volíme-li tu — w dosti veliké a v záporné, bude pravá strana tak 
malá jak libo, což vyžaduje 


AOA AW A =... 
Shledáváme tedy, že řada (1) se redukuje na jediný člen 
fa) = 4, 
takže jest veličinou stálou. Pro malá a máme dle vzorce (4) 


12“ 


TG) =— + w+aaFaa.., a pak sin za = 1a—- 6 
TUi— a)=1—+)a+da*—..., 


takže nalezneme 


f(a) = snnaT(a)T1i— a)= 1+ GaŤ Cja* +... 


a tedy 
Ad =. 


+) Viz též poznámku p. Gulzmera v Math. Annalen Bd. XXXII. Jornal de Scien- 
cias mathematicas e astronomicas (red. F, Gomes Teixeira), vol. VIII, p. 147 


202 Matyáš Lerch 


Z toho pak plyne důležitá vlastnosť funkce I": 


T 
(D Ta) D(1— a) — = 
kterou jsme chtěli odvoditi. Budeme jí potřebovati k následujícímu 
odvození rozvoje V součin. 

Především plyne z (I), že funkce I'(a) nikdy mezmizí. Dále 
víme, že stane se nekonečnou v prvém stupni na místech a = 0, 
— 1, —2, —3,.... 

Podobnou vlastnosť má nekonečný součin 


a sz az 
o 1+ 


jenž patrně jest absolutně (bezpodmínečně) Kkonvergentním. Tento má 
vlastnost podobnou vztahu (2), totiž 


Ď(a-+- 1) = ad(a). 


Neboť 
ili al 14 
da+D=T1Í | tel u ples 
4 V— a OF = a 
1 1 ; ' dzhanau 
1 1 
00 ny 00 ba ň 
= val | - = aĎ(u) 
Ch 12 1+- w—1 an 
Podíl 
T 
RO = 


je pak jednoznačná funkce vždy konečná a mající vlastnost 
Fia + 1) = Fa). 
Součin Ď(a) $ (1 — a) jest pak patrně roven funkci 


TE 
sim am 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 203 


a tedy 
mla) 
(a) : 


sin am 


—T'(a)ď(l — a). 


Klademe-li 1 — a — $+-%, předpokládajíce s v mezích (0...1), 
obdržíme 


P 
ac = E 
8 |< + m + In > 1+5) p 
AJE 15 ojnosot, 
ME Lane 0) 


Probíhá-li š mezeru (0....1), zůstává součin sĎB(É) pod stálou 
mezí, takže bude 


jl 
B(l— a) |<, 
d—di<4 


kde k je veličina nezávislá na a. Dříve jsme viděli, že pro táž a 
jest 


1 e 
Ho = 


-a tedy plyne z («) při |y|>> m 


(8) i | F(a)|< M|sinax|, 
kde 
7 Ý K e 
u=loty) 


Spojíce nerovnost (B) s vlastností, že F(a) jest funkcí stále ko- 
nečnou a periodickou, obdržíme podobně jako předešle výsledek, že 
F(a) jest veličinou stálou, a sice —- 1; tudíž plyne 


(D no 


204. Matyáš Lerch 


kterážto věta již Eulerovi byla známa a Gaussem za definici 
funkce I'(a) přijata. 


4. | 


Přistupme nyní k vyšetření hodnoty Eulerova integrálu prvního 


způsobu 
al 


Bla, b) = fe (1 — «)?-!dz, 


0 


v němž nutno předpokládati, že realná čásť veličin a, b jest kladnou. 
Předpokládejme dokonce, že realná čásť b jest větší než 1. 
Pak bude 


wt1(1 — «)>-! =Y i) pe i P 


v—0 


a tedy 


je (1 — 4)*— dz = = 1? | = j a 


0 


Jeli b v realné části větší než 1, konverguje tato řada i pro 
© — 1, adle věty Abelovy a Dirichletovy bude se výsledek pro < = 1 
rovnati hodnotě integrálu s horní mezí z — 1, takže obdržíme 


Bla, = n == 


Z toho plyne, že B(a, b) jest funkcí jednoznačnou proměnné a, 
která nemá jiných míst zvláštních mimo póly a = 0, — 1, —2,.... 
Z redukčního vzorce 


— 1 
Be 


jenž patrně musí platit všeobecně (ano B jest funkcí analytickou) 
obdržíme 


ab) = (EVE -+D a FORD 
B(a, b) = a(G TB EE 221) B(a—- k, b). 


Bla, O mamma 1 Be— U b), 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 205 


Jeli tu a záporným ve své části realné, můžeme voliti 4 tak 
veliké, aby a + k bylo kladné co do části realné. Pak bude zajisté 
vždy B(a—- k, b) konečné, jeli b kladné ve své části realné. Před- 
pokládáme-li, že db není celistvé, a volíme-li a —- b — — n, kde » je 
kladné a celistvé, nebude a celistvým a tedy bude 


= DE T VE) 
AE a(a—-1)...(a+n) =, 
(— 2 -1+-D)...(—1—-1+A—1) 

 (a-+n+VD...(a--n-Fhk -1 V real 


rovno nulle, předpokládáme-li 4 tak veliké, aby h —d bylo kladné 
co do části realné. 
Tudíž funkce Bla, b) zmizí pro a —©-b—=0, —1, —2,... 
Následkem toho jest výraz 


N6+DBla By, 


funkcí jednoznačnou stále konečnou. 
-Tato má zároveň vlastnost 


Par 1)= Bo. 
Ze vztahu 
T 
sin am 


T(aD(1— a) = 
plyne pak 
x Pa) 


sin am 


— I(1— a)I'(a-—b)B(a, b) 


a tu snadno ukážeme, že pravá strana jest pro a—=$—-%, kde č je 
v mezích (0...1) a |+|7> m0, menší než jistá veličina nezávislá 
na a. Odtud a z uvedených vlastností funkce (a) soudíme podobně 
jako v odstavci předešlém, že (a) jest stálou, tak že bude 


I'(a)C 
BO 
kde C závisí na b. Kladouce a — 1 obdržíme však 
o l BB) Ony váhun6 
n Tab) © 6rb) 


206 Matyáš Lerch 


a tedy n 


tak že posléz máme vzorec Eulerův“) 
I(a)I'(b) 
Ta==6)i 
Odvozením základních vzorců (I), (II), (III) končí náš úkol 
vlastní. Poznámky, jež tu ještě přičiníme, nechť jsou považovány za 


dodatek mající s předešlými úvahami málo společného, jehož obsah 
však nicméně zasluhuje povšimnutí. 


(1) B(a,b) = 


Z integrálu 


I) = | ted 
0 
obdržíme differencováním pod znamením integračním 
(1) A = (6) sk e—*w*—1 log zde. 
0 


Substitucí © — az obdržíme odtud 


Az Ms) loga + a' v (oné am 0 AH 
0 


při čemž a značí libovolnou veličinu kladnou. Násobme po obou 
stranách e—“da a integrujme v mezích 0 a ©; i obdržíme 


A=T(9 p e—4logada +/ e—4 a*da Jj eg log zde 
0 0 0 


*) Způsob odvození zde podaný v podstatě je týž jako v našem článku Dé- 
monstration nouvelle etc. uveřejněném v Bulletin de la Société math. de 


France, t. XV. Pouze pomocné věty jsou tu odvozeny způsobem jedno- 
dušším. 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 207 


Dle (1) máme patrně 


00 


fr logada—T'(1), 
0 
a tedy bude 


A=T9YTW+ / rteda " —ařys=i log w dr, 
0 


Změníme-li v posledním výrazu pořádek integrace, což zde 
patrné dovoleno, obdržíme 


A=T(9TU)+ Ju logede ( o+9 ada 
0 


0 


aneb dle známého vzorce 


je e-beys-1de — O i 
5 b 


> a—1 log x dx 


A=T9DrW+r6+1 Ú 7 


a dělíme-li obě strany na I'(s), 


re 70 + o 


Klademe-li zde 


přejde poslední člen u výraz 


1 


ť 
= $S—1 o 
P log 5 jd 


Částečnou integrací obdržíme odtud 


208 Matyáš Lerch 


= 


B= |slo67—; = u (+127 a 
=- feoa+[a—m log a—9— +] 
0 


=—i4fi=te 


ČL 


U) 


tak že máme 


I“ (s) > 
=- += ro+ f1=pě 


Ze vzorce sI'(s) — I(s +1) plyne však 


T" (s) = ML 
TS me 


FObD py jE 
0 


' a tedy bude 


T(s= 1) 
aneb pro s=a—|I, 


(IV) ra "0+ n dě, 


kterýžto známý vzorec nejčastěji bývá odvozován pomocí vzorce (II). 
Způsob zde uvedený zamlouvá se svojí jednoduchostí. 


6. 


Differencujemeli obě strany rovnice 


Ia) T'(b) 


he o pi (1 — a) dr 


dle d, obdržíme 


1 
dB(a,b) * 
a m (1 — 2)*—"log (1 — 1) dz. 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 209 


Rozvinemeli log (I — r) dle mocností z, obdržíme řadu 


00 „ 
log(1 —2) =—2, 75 
: = 


která konverguje toliko pro + < 1, kdežto pro « — 1 diverguje. Nic- 
méně bude řada 


= Jean 


V: 


K on so d 
konvergentní a bude se rovnati veličině m 


Abychom to dokázali, uvažme, že platí pro © S 1 nerovnost 


n 
p 9) 
p 


takže obdržíme při kladných realných a, b: 


z a +-v—1 (1 ON de < — Jooo 


Řada v levo sestává ze m kladných členů a je menší než 
pravá strana, jež nezávisí na n; obdržíme tudíž v levo řadu konver- 
gentní, položíme-li n — m, a sice bude 


VE emo 6— feraor atmo 


w—1 
Pro každý kladný pravý zlomek e platí pak 
č 1—8 
2 = l M ko dů 
-Jr 1 (1— «)? og(1—a)de=) — (a V bl dro 
p 
00 1 1 
= Jad (1 — z)?- dz 
v 


Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 14 


210 -- Matyáš Lerch 


Znamenámeli tedy S prozatím řadu naši, máme 


1—s 
— | a1(1— w)*—*log(1 — z) dr < 5 


0 " 
1 


Z— | ae1(1— w)*—" log (1 — v) dz 
: i 
pro každé sebe menší kladné e< 1. Z toho plyne ale patrně 


1 
S — J wi — w)*—1log (1 — «) dz. 


těl s 11 
-80 D B(a,b) = Dů B(a +1,b), 


kde jsme položili B(a +- v,b) na místo integrálu 
al 
JÓ 211 — a) de. 
0 
Avšak 


D(a+v)T(b av) - T(a)I'(b a,v 
a tedy 

DsB(ab) 11 (aw) 

 B(ab) m v (a+dw)' 


Levá strana rovná se však logarithmické derivaci (dle ) zlomku 


oby a tedy máme 
Da+b) 76. V (s) 
4 Te+ M7 Lr bo)" 


kterýžto vzorec nachází se na př. v Bertrandově Traité de calcul 

intégral (p. 256). 
Rozvoj tento konverguje, pokud a, b jsou veličiny v realné části 

kladné. Uplné kriteríum její konvergence odvodíme v odst. 9.*) 


*) Prozatím postačí nám věděti, že vzorec (V) je správným, pokud absolutní 
hodnota veličiny a je menší než realná čásť součtu a-+bd. 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. ZA 


Pro a —1 obdržíme z (V) vzorec 


00 


l 
jb Fani Ěn) 
SDS: Pa v ( al ") 
p v 
Kdybychom podobným způsobem vyšetřovali vzorec 


1 00 


B(a,b) — Je ( a 1 00 


0 v—0 


obdrželi bychom rovněž zajímavý výsledek. 


[€9) 
a—+-6—1 (a,v) 
kde real.b > 1, real.a >> 0. 


T. 


Z rozvoje součinového (II) plyne takměř bezprostředně vzorec 


2Vz 
or (z ++)= E T(2x), 
zvláštní to případ obecnějšího vztahu Gaussova. K vzorci tomu 
dospějeme však také cestou počtu ná a to následujícím 
způsobem : 
Klademe-li ve vzorci 
T(a)T(6) 


em z P Ab 


a = b, obdržíme 


— D(a)" — a—1 
==? jf [e(1 —a)]"—* dz. 


Zavedeme-li novou integrační proměnou č — 4z (1— 7), obdržíme 


1 
"sm ed (5 
= = Var. (4 vol 


14* 


219 Matyáš Lerch 


m rer|z) 
TR) 4 rle+) 


1 n A zv S25 2 
odkudž máme na základě vzorce rls|= Vz výše řečený vztah. 


8. 


V odstavci 6. odvozený vzorec (V) poskytne pro 8-1 rozvoj 


Ta 1) Ola Sa a: 
r(a+1 © „0 o 
či | 
(a) ea Sn 
o ry =P AD 


Součet nekonečný v pravo rovná se patrně integrálu 
6 1 1 
— 79 
BD dt, 
čímž výsledek odstavce 5. na novo dokázán. — 


Integrujeme-li vzorec (V) vůči a v mezích 0 a 1, obdržíme 


1 
T .(b U v 
P = = fm = v) 
0 w—1 i 
aneb, jelikož 


log I'(b —- 1) — log I(b) = log HM) 


T6 = logd, 
ro nada (law) 
m6), so. = ab = da X v(b;v)' 
0 0 1V=2 


Odtud máme posléz integrací dle b 


O hlavních vlastnostech intesrálů Eulerových. 213 


al 
ada 


log FG) =O +bdos4—1— fa (5 


0 


+ n dB Zo | 


Avšak 


1 


Ja f T = f adog (aE B)da =- const, 


0 0 


což lze pro veliká b psáti též, značíce e jistý pravý zlomek, 


1 
1 1 |e 
be- fado+ const — —-logb 7 F s -+ oonst, 
tak že máme | 


(e) log 6) =C+ 3) edn 


kde o(b) klesá s rostoucím b pod každou mez, tak že g(o)=0. 
Abychom určili stálou C, užijme vzorce 


T(e) T (5 -+ +) = ZLE ron) 


odvozeného v odst. 7. Z něho máme 
log T'(x) -log T 7 Ju e) — log I(2x) — 1082 x — 2z log 2. 


Ze vzorce («) plyne tedy 


|e + (=—3)iee—a|+|0+e los (=+5) —e— $| 


= |e u. (2—7) log 2x — 2 | = log 2Vx— 2 log 2 | ©(z) 


kde ©( 00) — 0. Levá strana má však hodnotu 


1 1 1 
C+obet+g)—3—(Pe—3) log 2 


214 Matyáš Lerch 


a rozvineme-li 
1 1 1 

obsli+z)=3+ (3) 

kde (<) značí veličinu, jež mizí pro © — w, obdržíme porovnáním 


obou stran = o-log 2+ | 9 + (5) | 


Uzávorkovaný výraz musí však identicky == 0, poněvadž C je 
nezávislé na 7 a Výraz ten mizí pro e+== me. Tudíž 


6 2 log 2x 
a tedy máme vzorec 2 


(VD) log T'(a) = (« — 2) log a < += log 2x— la), 
kde g(a) je nekonečně malé*) pro nekonečně veliké kladné hodnoty a. 


Ji 


Vzorec (VI) vyjádří se též přechodem od logarithmu k číslu jak 
následuje: 


T (a) = Vám ea" (1+ 2), 


kde s, klesá s rostoucím a pod každou mez. 

Vzorec ten je správný i pro komplexní a, je-li jen realná čásť 
této veličiny kladnou, jak z odvození je patrno. Můžeme ho užiti 
k stanovení podmínek konvergence řady (V). „Neboť obecný člen 
této řady jest 


takže 
1 («) == I (a v) zb 
"TEL n- MBEE3 NK 


kde e.—0. Musí tedy realná čásť veličiny b býti kladnou, má-li řada 
(V) absolutně konvergovati, kterážto podmínka také stačí. 


*) Bližší ustanovení veličiny (a) nalezne čtenář v kompendiích; z prací nej- 
novějších o tom jednajících uveďme dopis p. Hermitea „Démonstration 
nouvelle etc.“ ve Věstníku z 1888 a pak práci p. Stieltjesa uveřejněnou 
právě nyní v V. sv. Jordanova žurnálu. 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 215 


Nutná i dostatečná podmínka absolutné konvergence řady 


(47) 


= v(v,v) 


jest, aby vealná čásť rozdílu v — u byla kladnou. 


10. 
Integrál 


Jog T'(x + u) dz 


ustanoven byl ve tvaru zakončeném od Raabea.*) Tento obsažen 
jest jako zvláštní případ v integrálu 


D(u) = J log Te + u) cos 2mx (< + u) dz, 


jejž vyčíslíme pro celistvá m. Patrně máme 
u-+-1 
Ď(u) — JE log I'(«) . cos 2menxdx 


a tedy 


= — | og T(u— 1)— log rt | cos 2mumx 


čili dle vzorce (2) v odst. 1. 


d 
P (u) — log u. cos 2muxn. 
Odtud máme částečnou integrací 
2muTí 
1 : on v 
Ř(u) — Am sin 2mux . log u — dv | 


0 


*) Jednoduchý jeho důkaz podán byl v autorově článku: Démonstration élé- 
mentaire d'une formule de Raabe. Giornale di Matematiche diretto dal 
Professore G. Battaglini, vol. 26. (Níže je tento důkaz reprodukován.) 
Zároveň byl otištěn v Jornal de Še. math. e astr, vol. IX., p. 21. 


216 Matyáš Lerch 


kde A jest integrační stálá, která v našem případě má hodnotu zcela 
určitou, již obdržíme volíce u — 0; budeť 


1 
A Ř(0)= vů log I'(«) cos 2menxdx. 
0 


Jedná se tedy pouze o tento zvláštní integrál. Substitucí 
ge 1— * obdržíme 


Z M log I(1 — v) cos Zmendz. 
0 
Z posledních dvou vzorců máme sečtením 
1 
Z jh log [T(e) T(1 — 2)]. cos 2mxezda 
0 
aneb dle základního vzorce (1) 


1 
2A = f log = 
. SUN 0m 


Částečnou integrací vznikne odtud 


1 
Me L 08 OTL. SUM Z 
0 


cos 2menxdx = — v log sin xm.cos 2marde. 
0 


sin 007 
Avšak 
-== -= = 1 00s 2mex + 22 c0s 2VXT, 
== 
z čehož plyne 
1 
m 
a tedy výsledný vzorec 
u+1 
(VII) : log T(e) .cos 2mxnda 
ý 2MUTE 
il sin v 


dv 


ny 5 sn 2mux „log u— 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. D7 


V připadě m — 0 tento vzorec pozbývá významu, i dlužno je 
vyšetřovati zvlášť. Tu bude 


sm = logu 
a tedy 
© — A+ u(logu—1), 
kde 


1 
A = / by T'(z) dx, 
/ 


a podobně jako předešle 


1 1 
2A = [log [Te) T — v)] © = loga — [og sin zada. 
0 0 


Abychom určili poslední integrál 


al 
— Jů log sin rade, 
0 


uvažme, že tu patrně 
T 


2 


NO 


z1B— | logsinudu, 


0 


T NO NA z 
a zaveďme v =% čímž máme 


T 
i p 
pi zB— | logcos vdu, 


0 
takže vznikne sečtením 


TE T 


2 B 
1bB = | (sin u. cosu) du = | (ze 2] du 
0 


0 


i. 


X 
1 : T 
xB— z | s sin v dv — z log 2. 
0 


218 Matyáš Lerch 


Integrál v pravo má hodnotu «B a tedy vznikne odtud 


B=— log, 
takže máme posléz 
1 


A=5 


log 2m. 


Integrál Raabeův má tudíž hodnotu 


u|-1 
(VIS) Jog Da) de = ulog u —u + log Vdn. 


Levá strana rovná se jedné z hodnot, jež obdrží funkce log T'(r) 
v mezeře (u...u-—-1) a tedy je přirozeno, že pravá strana liší se od 
sblíženého (asymptotického) výrazu pro log I'(u) (udaného v VÍ) pouze 
členy, jež pro u = m jsou nekonečny stupně nižšího. 


11. 


Naznačivše takto některé z nejznámějších vlastností funkce 
gamma, obrátíme se konečně k rozvoji funkce O(«) majícímu s uda- 
ným výše vozvojem Hermiteovým jistou podobnosť. 

Z definice 


Ol — a)= n G Aik 
o 


plyne 
= a) = ——%w-4; 
avšak 
o-“T'(a) = mv de, (realia 0) 
takže : 


Ta) = =— sj P (eV gy, 


0 
Integrací obdržíme pak 


dx 
©- 1 


Ta) O1— a) = aa (eT1) ya- + Č, 
o 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 219 


kde C nezávisí na w. Roste-li o do —- o, blíží se levá strana a integrál 
v pravo mezi 0, takže musí C = 0; bude tedy 


MÁ AE [* —o (z+1) £1 dz 
(1) ne = J : = 
Jelikož 


u 


fe VAM 
2-1 *' 


obdržíme z (1) 


o(eT-VUygy 
(2) T(a) a === a) = fm | et TDI. 
0 
Znamenáme-li 
(5) Bun) = | 8 dt, 
/ 
bude 


— 


Jf e(e+D dt > = m 7 bi 


0 


a tedy dle (2) pro kladná realná a 


00 


22 d(v) e—9 Vandr 
no o> gh | eD 1 
v——1 


0 


Součet v pravo sestává z členů kladných a je menší než veličina 
I(a) (1 — a) nezávislá na “; bude tedy řada vzniklá z pravé strany 
volbou n — o konvergentní, takže pak 


00 


© ©(v) | e—7(c+Dyot—2g 
Ta A —d4ZY GT je 


v—1 
0 


Poslední součet je však větší než řada 
N 


N 
(02) (v) —9 (x+1) TY Žda vý a M Motásd do 
(v—1)! eeTD —1 =- 1 
0 0 


v—1 


290 Matyáš Lerch 


kteráž veličina liší se od Tla) A(1 — a) tak málo jak libo, je-li N do- 
statečně veliké. Z toho plyne identita 
VY DW. | ©0011) 012 z 
IT(a)el— a) Po m a C : 


0 


Snadno se dokáže správnosť rozvoje 


3 O0 
PED da = o—lo+naa+ ya Jy, 
eu(*—1) 1 = 
0 
a tedy 
e—9(xT1)pa— =" 
6) en O 
0 

kde 

©. HW=Y (o+myeonu, 
takže pak 


M S 
6 ) PE op a nb) 


aneb nahradíme-li a veličinou 1 — a 
(© Va = (1) 04m, 
a=—=1 W 


kterážto relace dokázána pro realná a algebraicky menší než 1. 
Tento rozvoj funkce (a) má jiston podobnosť s řadou danou 

p. Hermitem, o níž jsme výše jednali, a kterou lze podobným 

způsobem odvoditi, o čemž pomlčíme, zabývajíce se dále řadou (7): 
Pišme (7) ve tvaru 


T(v— a) 
rUAŽ 20 T Ř(v)Pa—v). 


O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 291 


Pro veliká v jest sblíženě 


AMV 
Mawu-Fn. 


Z toho soudíme na konvergenci řady 


— y—a—n 
==" . 


4) ny vb(v)Ba — v), 


a tedy též na konvergenci řady 


OOA ODE OS) 


Neboť patrně platí pro u< 1 nerovnosť 
Ř(v -n < Í(v). 
Pro u>>1 máme 
B(V+-1n)< e aj 
. u“ 
(v) = ne 
tedy 
(vn) < eu. vě(v), 


takže pak vždy 
Ř(v — n) < const. vě(v) 


a tedy jsou členové řady (6) menší než příslušní členové řady («) 
násobení jistým společným činitelem. 

Klademe-li pak 6- a—-», plyne z konvergence řady (6) kon- 
vergence následující řady 


S Tm — 
— ) 4 d — m), 
m=1 m o P A 


t. j. řada (7) konverguje pro všecka realná a. 
Buď «a veličina komplexní, « její realná část. Pak bude dle (6) 


| Pa — v)| S Pae—v); 


299 Matyáš Lerch: O hlavních vlastnostech integrálů Eulerových. 


dále jest pro veliká v sblíženě 


a tedy pro dosti veliká v bude absolutní hodnota veličiny 


T(v— a) 
T(v) 


menší než dvojnásobek veličiny 


Ř(v) Va — v) 


T'(v— a) ne 
o 20Fa—v) 


a odtud soudíme, že řada (7) konverguje pro všecka «a (realná i kom- 

plexní) a sice stejnoměrně. Rovnice (7) platí tedy pro všecka a bez 

rozdílu. Zároveň vidíme, že platí také pro všecka kladná u, m. 
Těmito vlastnostmi liší se náš rozvoj (7) od výsledku Hermiteova. 


168 
Otisky v třetihorním jílu u Sádku (Satkau) u Žatce. 


Podává Jan Kušta. 


Předložil K. Vrba, dne 22. listopadu 1889. 


Zvěčnělý prof. Krejčí píše ve své Geologii r. 1877., str. 899., 
jednaje o předčedičovém oddílu pánve Žatecko-Litoměřické, toto: 

„Na protějším jižním kraji hnědouhelné pánve u Sádku jižně 
od Měcholup, u Holedeč a Liběšic ve směru k Tuchořicům vycházejí 
na den též měkké pískovce a obláskové vrstvy, na nichž teprva dále 
k Trnovanům jílovité vrstvy třetihorní spočívají. Dle uložení svého 
jsou tyto pískovce obdobou pískovců v okolí Chomutova, avšak, otisky 
v mich nebyly nalezeny. U Měcholup vystupuje čedič, kterýž bezpro- 
středně po bakulitových opukách se rozlévá, aniž by pískovce třeti- 
horní, blízko něho se objevující, prorážel. Možno, že tento pískovec 
náleží do doby předčedičové, anoť prolomení jeho čedičem nikde není 
viděti.“ 

Ani jinde v novější literatuře neuvádějí se otisky z tohoto nale- 
ziště a vůbec z této krajiny. 

Podařilo se mi nalézti v těchto obláskových vrstvách u Sádku 
v krajině Žatecké hojné otisky rostlinné a to ve vrstvě lupkové, jež 
do nich jest vložena a na niž se v posledních letech přišlo u samé dráhy 
Buštěhradské na blízku stanice Sádek-Deštnice při vybírání štěrku, 
kterého se na opravu dráhy potřebuje. 

Lupky zdejší jsou měkké, světle šedé a když jsou vlhké, jsou 
málo nazelenalé a skládají se z tenkých, štípatelných vrstev. Tlouštka 
jejich jest jen asi něco přes 3 em pod štěrkem 15 m mocným. 

Dle laskavého sdělení p. inž. Bauera vyskytla se tu r. 1883 
vrstvička „zlatého okru“, 3 až 4 cm silná s hojnými otisky rostlin- 
nými. 

Jakkoliv jsou Sádecké jíly proniknuty velmi četnými zbytky 
rostlinnými, hustě vedle sebe a přes sebe položenými, nepodařilo se 
mi v nich konstatovati posud větší množství druhů, pouze 10, 


24 Jan Kušta: Otisky v třetihorním jílu u Sádku u Žatce. 


18) 


Vrstevnatost jílů Sádeckých a spůsob zachování četných otisků 
činí na nás dojem, jako bychom měli před sebou třetihorní jíly 
Lounské z „Černodol“, Vršovic a Března, které jsou vypálením ovšem 
zcela zjinačené a jejichž floru popsal a vykreslil fytopalaeontolog 
Velenovský. : 

Už jsem se zmínil v malém článku o Vřešťanských jílech 
třetihorních (t. Věstník 1888.), že jsou asi jíly Lounské předčedi- 
čové a tedy téhož stáří jsou asi i Sádecké, k nimž soudíc dle ha- 
bitu podobají se i předčedičové jíly Staro-Sedelské z pánve Falk- 
novské. Otisky Sádecké náležejí rostlinám, a to listům, méně větvím 
nezřetelným a bývají potaženy hnědouhelnou vrstvou, která však 
často schází. 

Též živočišný otisk jeden, jak mám za to, pochází z řečeného 
naleziště. 


A) Rostliny. 


Salvinia Reusst Eitt. Hojná kořenoplodá kapraď. 

Taxodium distichum miocenicum H., velmi hojné větvičky opa-. 
dové karakteristického jehličí. 

Poacites laevis Al. Br., stéblo trávy se zachovaným kolínkem. 

Carpinus grandis Ung. Velice hojné listy habrové, sem tam 
přes sebe položené. Une. Syll. II. Pug. XXI, 10. U Vřešťan n. p. 
jsou vzácné. 

Ouercus sp. Neurčený list dubový. 

Dryandroides lignitum Ett. XXV, 14. 

Acer trilobatum A1. Br. Více exemplárů. 

Acer integrifolium O. W. 

Bucalyptus sp. 

Eugenia sp., podobná k druhu Une. Syll., pus. ult. XVIII, 9. 


B) Živočišný zbytek. 


Křídlo hmyzu malého, jež jsem vyklepal z lupku, který mi byl 
dodán až z Prahy a pochází od úředníka dráhy Buštěhradské, na 
níž stanice Sádek leží. Lupek tento jest zcela totožný s lupkem Sá- 
deckým, jak dle zevnějšku tak i zbytků rostlinných a bezpochyby 
pochází z tohoto naleziště. U příležitosti podám popis křídélka 
tohoto. 


18. 


Nové valouny z kamenného uhlí u Kroučové, Studňovsi 
a Slaného. 
Podává Jan Kušta. Předložil K. Vrba dne 22. listopadu 1889, 


Loňského roku podal jsem zprávu v tomto Věstníku o sedmi 
valounech, nalezených v permské sloji uhelné u Kroučové a Stud- 
ňovsi, z nichž pět blíže bylo popsáno a to v článku: „O valounech 
v kamenném uhlí u Kroučové a Studňovsi v permském útvaru u Sla- 
ného.“ Předl. dne 7. pros. 1888. Mimo jiné poznámky podán tu 
přehled všech posud známých kusů tohoto zajímavého a do uhlí 
vloženého kamení, jež pochází asi ze 30 nalezišť a to anglických, 
amerických, slezských a konečně českých. K citovaným nálezům 
těmto budiž dodatečně ještě připojeno několik jiných, jež jsem pře- 
hlédl a jež Gůrich ve Verh. der k. k. geolog. Reichsanst. 1887 
již uvádí: „Einschlůsse von geróllartiger Form aus Steinkohlenflótzen 
von Oberschlesien“ a pak v poznámce z r. 1886 1. c. Jest to: bělo- 
kámen zvětralý s granáty, 2 kg. Bělokámen slídnatý, s granáty asi 
polovinu předešlého. Tmavá břidlice, asi z Kulmu pocházející. Zvě- 
tralá rula, palec dlouhá. Kusy neležely vždy rovnoběžně s vrstvami 
uhelnými, nýbrž ve dvou případech kolmo na ně. Všechny čtyry po- 
cházejí z prus. Slezska. 

Kamenouhelným bludným balvánkům věnuje se v poslední 
době nemalá pozornost, poněvadž vésti mohou k seznání i klimatických 
poměrů, jež panovaly na rozhraní doby kamenouhelné a permské 
Míním tu permskou dobu ledovou. 

Letos podařilo se mi získati opět více valounů z českého perm- 
ského uhlí a to 5 z Kroučové (4 jsem odtud popsal loni), 1 ze 
Studňovsi (1 loni) a 2 z nového naleziště Karlova dolu u města Sla- 
ného (o dvou z tří posledních jsem se loni pouze zmínil, bez udání 
pravého naleziště). Známe tudíž z Kroučové 9 kusů, ze Studňovsi 
2 a ze Slaného 2, dohromady ze Slánského permu 13. Kromě toho 
popsal dr. Počta jeden valoun, jehož naleziště se nezná, ze sbírek 


musejních a jenž možná též ze Slánska pochází. 
Tř. mathematicko-přírodověde cká. 15 


296 Jan Kušta 


Valouny Kroučovské obdržel jsem laskavostí a zvláštní ochotou 
pana horního inženýra K. Stegla (uhelny kn. Svarcenberga). I loňské 
kusy mám co děkovati vědeckému smyslu p. inženýra. Tři poslední 
obdržel jsem laskavým prostřednictvím p. R. Dvořáka ze Slaného 
od šichtmistra p. Hohmana (doly hr. Clam-Martinice). 

I těchto nových osm kusů, jež v následujících řádcích popisuji, 
pochází z kamenného uhlí Kounovských vrstev a sice Kroučovské dle 
askavého sdělení p. inž. Stegla ze spodní lavice uhelné. 

Všechny jsou uschovány v českém Museu. 


1. Křemenný valounek z Karlova dolu u Slaného. 


Oblázek křemenný, hrbolatý, omletý, slabým uhlím potažený, 
se stopami kyzu železného, podobný bramboru. Jeho délka jest 7 em, 
šířka a výška 4 em. Váží 198 g. Z Karlova dolu (Caroli-Zeche) 
u Slaného. 


2. Křemencový valounek z téhož naleziště. 


Jemný, šedý křemenec, uhlem nezbarvený, z proplástu uhel- 
ného pocházející, oblý, místem vrstvičkou šedého lupku až 2 mm 
silnou přikrytý. Dostal jsem ho neúplný; kus byl nálezcem hladce 
ubroušen. Rozměry jsou 9 cm, 7 cm a dem. 

Váží 347 g. 

Ve svém loňském článku jsem se o něm pouze zmínil. (Zde 
uvedeno mylně naleziště Studňoves). 


3. Křemenný oblázek ze Študňovsi. 


Pouhou zmínku jsem o něm loni učinil. Jest to křemen zaku- 
lacený. Místem Ipí na něm slída světlá, zvláště v puklině. Kromě toho 
pokryt částečně kyzem železným a hnědelem, uhlím málo, neboť byl 
omyt a mimo to je ubroušen. Rozměry jsou 9 cm, 8 cm, 6 cm. 

Váha číní 698 g. 


4, Valoun z Kroůčové. 


Zakulacený, trochu ledvinovité podoby, jednu stranu má rovnou. 
Celý povrch jest omlet a místem slabou vrstvou uhelnou, místem ka- 
linovou přikryt. Tento obal jest úplně ohlazen. Též kyz železný jest 
a povrchu přirostlý zachován. 


Nové valouny z kamenného uhlí u Kroučové, Studňovsi a Slaného. 227 


Rozměry 13 em, 10 em, 10 cm. 
Váha činí 187 kg. 
Hmota balvánku, pokud dle uraženého úlomku souditi lze, jest 
'jakýs křemičitý, jemný, hustý pískovec barvy šedé do zelena, po- 
někud, kaolinem proniknutý. 
Bude zapotřebí tuto horninu zevrubněji prozkoumati. 


5. Křemencový valoun z Kroučové. 


Křemenec tmavošedý s okulacenými hrboly, s povlakem uhel- 
ným a kaolinovým, jenž jest ohlazen a vyleštěn jak vidíme u lupku 
a uhlí na přesmykách. Též čátečně kyz železný jest přirostlý. 

Rozměry 13 cm, 10 cm, 9 cm. 

Váží 1604 kg. 


6. Valoun z krystalinické horniny z Kroučové. 


Tento jest tvaru bochníčkového. Povrh jest pokryt silnou vrstvou 
uhelnou až 1 em silnou, místem hnědelem aneb kýzem a pod ní oka- 
zuje se kaolin. 

Rozměry 13 cm, 10 cm, 8 cm. 

Váha jest 131 kg. 

Povrch obalu není ohlazen. 

Kousek, jejž jsem urazil, náleží kůře proměněné, která se 
skládá ze zrnek křemenných a z malých hranatých kousků kaolinu 
a částic jílu. 

Valounu náleží nějaké proměněné hornině krystalinické, snad 
žule a bude ho třeba ještě prohlédnouti pod mikroskopem. 


7. Žulový valoun z téhož naleziště. 


Má tvar zmáčknutého ellipsoidu. 

Rozměry jeho jsou 28 em, 15 cm a 8 cm. 

Váží 448 kg. 

Hmota tohoto valounu skládá se ze zrnek křemenných a z hoj- 
ného kaolinu. Pozorujeme-li křemen lupou, shledáme tu a tam lesklé 
plochy krystalů křemených. Valoun tento, jehož hmota ke kamenno- 
uhelnému pískovci se podobá, jest tudíž žula, v níž živec v kaolin 
zvětral. 

15% 


228 Jan Kušta 


Též ony dva valouny z Kroučové, jež jsem loni jako kameno-- 
uhelný pískovec popsal (jeden 059 kg a druhý 7718 kg), kterých: 
už při ruce nemám, nejsou z ničeho jiného než ze žuly. 

Tím opravují své dřívější udámá. 

Uhelný povlak slabý není ohlazen. Místem i kyz železný, jakaj 
obyčejně u všech kusů, jest na valounu přirostlý. 

V kyselině solné hornina tato nešuměla. 


8. Rulový (?) kus z téhož naleziště. 


Tvar více čtyrhranná pyramida, neomletý, dlouhý as 30 cm, 
ostatní dimense jsou 16 a 14 cm. 

Váha jest značná: 9:08 kg, původně byla jistě 10 kg. 

Hmota činí dojem pískovce velmi kaolinového, s hojnou drobnou 
slídou světlou. Hustě vrstevnatá a drobivá. 

Není to asi nic jiného, než zvětralá rula, která již pro svou 
vrstevnatou povahu oblázkového tvaru ani nenabyla. Avšak bude třeba 
horninu ještě zkoumati. 

Že ležel tento kámen v uhelné fleci, dokazují částice uhelné na 
povrchu kamene přirostlé a ohlazené. 

V kyselině neušumí. 


O původu naplavených valounů v kamenném uhlí jest více ná- 
hledů a z těch zdá se býti nejpřiměřenějším ten, že se dostaly na 
své druhotní místo plovoucím ledem. (Srovn. můj článek ve Věstníku 
k. čes. společn. nauk 1888 str. 575—584). 

Sturova theorie, že jsou to konkrece na místě utvořené, me- 
tamorfické udržeti se nedá. V Lubné nalezl jsem sice zajímavý úkaz: 
do uhelného lupku vložené sferosiderity, v nichž jest hojný vykrysta- 
lisovaný křemen (záhněda) — nikoliv v puklinách nýbrž ve hmotě 
samé — a které by se zdály podporovati náhled Sturův. Avšak úkaz 
tento souvisí s vyvřením porfýrových tufů v Lubné. Nalezáme totiž 
v Lubné nejen sferosiderity ale i celé větší čočky a vrstvy těchto 
tufů s vykrystalisovaným křemenem, any doprovázejí sloj uhelnou. 

Že by původ balvánků s přesmyky souvisel, nemám za to. Dle 
laskavého sdělení p. inž. Stegla nalezají se sice tyto valounky na 
blízku přesmyků, avšak vloženy jsou „téměř všechny“ v uhlí samém. 
Mají sice některé z valounů uhelnou a kaolinovou kůru ohlazenou 
1 vyleštěnou jak vídáme na uhlí a lupku u přesmyků se nacháze- 
jícího, avšak valouny v uhlí samém se vyskytují a uhlí na nich pevně 
Ipí. Mimo to mají mnohé povrch uhelný drsný, neohlazený. 


Nové valouny z kamenného uhlí u Kroučové, Studňovsi a Slaného. 229 


Dále známa jest hojnost přesmyků, jimiž zlámány jsou naše 
sloje uhelné vůbec a Kounovské zvlášť, tak že nevelké partie uhelné 
jsou v původní poloze. Vždyť jest uhlí zejmena Lubenské i na četných 
puklinách, kde nebylo velkých přesmyků i s kaelinovou vrstvičkou 
ohlazeno a kmeny sigillarií v původním uhelném lupku tamním kolmo 
stojicí i sferosiderity jsou na povrchu vyleštěny. V podobném stavu 
vyskytovaly se i kolmé kmeny kalamitové v šedém lupku spodního 
pásma Radnického na „Moravii.“ — 

Bludné balvany kamenouhelné obmezeny jsou v Čechách asi 
jen na útvur permský. Vyptával jsem se na ně starých horníků 
v obzoréch nižších: u Rakovníka, Lubné, Radnice, Kladna a j. a ne- 
naskytly se tu prý nikde. 


Resumé. 


Gerólle in dem Steinkohlenflótze von Kroučová nnd Studňoves im 
der Fermformation bei Schlan und zwar fůnf Stůcke habe ich in den 
Sitzungs-Berichten der kón. b. Gesellsch. d. Wiss. 1888 náher be- 
sprochen. Weitere Funde verdanke ich der Freundlichkeit und dem 
wissenschaftlichen Sinne des H. Berg-Ing. K. Stegl in Kroučová 
(5 Exemplare) und des H. Schichtmeister Hohman in Schlan (3 
Stůcke, von denen 2 aus dem neuen Fundorte: Caroli-Zeche bei 
Schlan stammen). Es sind dies folgende neue Geschiebe: 

1. Auarzgerólle aus der Caroli-Zeche bei Schlan. Gewicht 198 g. 

2. Auarzitgerólle von daselbst, aus einem grauen Kohlen- 
Zwischenmittel. 349 g. 

3. Auarzgerólle von Studňoves, 698 g. 

4. Gerólle von einem krystallinischen Sandstein, von Kroučová. 
187 kg. 

5. Auarzitgerólle von Kroučová. Gewicht 1:64 kg. 

6. Granit (?) — Gerólle von daselbst. 1:31 kg. 

7. Granitgerólle von daselbst. Gewicht 4:48 kg. 

8. Gneiss (?) — Geschiebe, auch von Kroučová. Gewicht 9:08 kg. 

Ale 13 Gerólle stammen aus dem Kounower Steinkohlenflótze 
der Permformation. 

Berichtigung. Die zwei von mir in den Sitzungsberichten der 
k. bohm. Ges. der Wiss. 1888 als Carbonsandstein bezeichneten Ge- 
rólle gehóren eigentlich dem Granit an, dessen Feldspath gánzlich 
caolinisiert ist. 


19 
Jupiter's Bedeckung durch den Mond 1889 August 7, 


beobachtet von A. Šafařík, vorgeleot den 22. November 1889. 


Fůr die Beobachtung des Eintrittes benůtzte ich einen Schró-. 
der'schen Achromaten von 115 mm Offnune und Vererósserung 62, 
fůr jene des Austrittes einen Reflector mit Silberspiegel mit 175 mm. 
Offnung und Vergr. 96. Mein Beobachtungsort liegt A 0: 57" 48s 
B 509 4"; die beobachteten Momente sind 

Eintritt: Jupiter I. 9: 17= 41s T. M. 
2 10007 
Satellit II. 9.23. 2 
PV 699.340 
Austritt: Jupiter I. (10.20.22) 
sto 00104220 
Satellit II. 10.26.52 
„O 110,.940,330 

Wáhrend des Eintrittes waren die Bilder vorzůglich, das Licht 
des Planeten wenig gedámpft, die Momente sehr sicher aufzufassen, 
der dunkle Mondrand auf Jupiter vollig scharf, und zwei oder drei 
niedrige Mondberge deutlich. Auf Jupiters Scheibe war. keine dem 
Mondrande zuzuschreibende Unsgleichheit des Lichtes erkennbar. Das 
Verschwinden von Satellit IT dauerte wohl 1'/, Sekunde. 

Von 9* 40% bis 10" zogen bestándig dicke Wolken; wáhrend 
des Austrittes war die Luft stark erhellt und das Bild unscharf. Ich 
erkannte Jupiter erst, als etwa "/,, ausgetreten war, sehr důster und 
verwaschen; halb ausgetreten wurde er schárfer und weniger bleich, 
doch blieb die Helligkeit bedeutend geringer als die des Mondes, 
und die Farbe auffallend schmutzig grůnlich. Lángs des Mondrandes 
zog ůúber die Planetenscheibe ein dunkler Schattenstreif, etwa so 
breit wie eine der beiden Aeguatorealbanden auf Jupiter (3"), scharf 
und dunkel am Mondrande selbst, lichter abschattirt nach der ande- 
ren Seite, 


A. Šafařík: Jupiter's Bedeckung durch den Mond 1889. 231 


Der Austritt von Satellit II ist ziemlich sicher, dagegen war IV 
schwierig, und der Austritt kann stark verspátet sein; auch die Mo- 
mente 5 und 6 sind wegen áusserer Stórungen weniger sicher. 

* Der Schattenstreif auf dem Planeten hart am hellen Mondrande 
ist schon mehrfach beobachtet: so auf Jupiter von Schróter 1795 
Bept. 23 (Selenotopogr. Fragm. II. $. 823), auf Saturn von Comstock 
und Wallis 1825 Oct. 30 (Mem. R. Astr. Soc. II. 457 mit Abb.) 
Auf Hrn. Tetens' Zeichnung A. N. 2928 finde ich den Schattenstreif 
zu breit, und auf der Aussenseite nicht genug abschattirt. Der 
Hauptsache nach wird er Contrasterscheinune sein; Diffraction mag 
mitwirken, da er oft unter scheinbar gleichen Umstánden nicht gese- 
hen wurde; das secundáre Spectrum hat schwerlich damit zu schaffen, 
da Reflectoren ihn ebenso gut zeigen wie Achromaten. Unter Annahme 
des Bondď'schen Helligkeitsverháltnisses von Mond und Jupiter (6430) 
wird das Verháltniss der Fláchenhelligkeiten ©:4.—266:1; und 
wenn man die Randzone des Mondes im Mittel doppelt so hell annimmt 
als die centralen Theile, so wird ihre Fláchenhelligkeit etwa fiinfmal 
grósser als jene des Jupiter, ein Verháltniss, welchem der Anblick 
durchaus nicht widerspricht. 

Verschiedene Beobachter (Šchróter I. c.) sahen wáhrend des 
Eimtrittes an dem dunklen Mondrand einen helleren Saum auf der 
Jupiterscheibe. Derselbe ist wohl auch nur Contrasterscheinung, und 
von derselben Natur wie die bei Sonnenfinsternissen lángs des Mond- 
randes auf der Sonnenscheibe oft gesehene hellere Einfassung, úber 
welche Hr. Airy in den Monthly Notices (24, 13 « 188) eine grůnd- 
liche Untersuchung angestellt hat. Ich selbst habe die Erscheinung 
bei der partialen Sonnenfinsterniss 1874 Oct. 10 sehr deutlich gese- 
hen. Kůinstlich kann man sie mit ausgezeichnetem Erfolge nach- 
ahmen, wenn man eine Cartonscheibe von 2 bis 3 Cm. Durchmesser 
auf ein Fenster aufklebt. und aus 4 bis 5 Meter Entfernung durch 
ein Sextanten-Fernrohr gegen den hellen Himmel nach der Scheibe 
steht. Je schárfer die Focaleinstellung, desto deutlicher tritt die Er- 
scheinung auf. 

Dass die oft beobachtete grůnliche Fárbung Jupiters hart am 
hellen Mondrande nur Contrasterscheinune ist, kann man einfach de- 
monstriren, wenn man von der Studirlampe den Schirm abnimmt, den 
hell scheinenden Mond fixirt, und mit gestrecktem Arme die Flamme 
langsam dem Monde náhert: Schon in Entfernune von mehreren Gra- 
den wird der Mond grůnlich, bart neben der Flamme schón intensiv 
spangrůn. 


20. | 
Úber Mira Ceti im Jahre 1780. 


Vorgelegt von A. Šafařík den 22. November 1889. 


-m meinem Besitze befindet sich ein astronomisches Tagebuch 
von J. H. Schróter aus den Jahren 1779, 1780, 1781. Die halb- 
vermoderte Handschrift enthált neun Beobachtungen von Mira Ceti, 
darunter fůnf aus dem J. 1780. Argelander (Beob. und Rechn. 
úber V. St. p. 13) kennt aus diesem Jahre nur drei von Wargen- 
tin, sámmtlich im Januar; Hr. Schonfeld hat (VJS. 5, 107) aus 
Berliner Handschriften zwei weitere von Bode publicirt, welche die 
Sehróter'schen glicklich ergánzen. Ich habe die Gróssenschátzungen 
beider auf Stufenzahlen der Argelander'schen Scala reducirt, und 
die Helligkeit von y Arietis (nach zweimaliger Vergleichung mit 
« Piscium und © Ceti) zu 23 angenommen. 


171912297% 30 MTA 35 08.000. 60 . . Schrěter 319 
1780. 9.4 Sucher 6", gut zu sehn, >> 71 Ceti.. . . . Bode Z 
—22 bl. A. kaum 4", etwas < y Arietis. . . .8. 209 
10.2 bl. A. ungefáhr = y Arietis, < yd Ceti. .8. 219 
20 nut noch cbWase>1051 00-0000 B. 39 
11.23 bl.. A, reine Luft, deutlich 5r.....--. 8. 139 
EVP 24" A PGS PA CH SBE SO VRR S. 79 
12.25 bl. A. s. reine Luft, schwache Spur . . .8. 09 
1781. 2.7 bl. A. nur zwischendurch erkennbar, hěchstens 6= S. 09 


—22 bl. A. reine L. nt. mehr m. Sicherheit gefunden S. LM 
—23 heiter nt. mehr m. Sicherheit gefunden . .S. <U, 


Argelander nennt Wargentin's Beobachtungen von Mira 
Ceti roh; die obigen sind offenbar nicht genauer. Auch wenn statt 
11.24 zu lesen sein sollte 12.24 wird die Úbereinstimmung nicht 
besser. Bode's zweite Angabe ist mit den Schroter'schen nicht 
vereinbar; wenn man sie weglásst und die úbrigen graphisch con- 


A. Šafařík: Úber Mira Ceti im Jahre 1780. 233 


struirt, so erhált man eine annehmbare Lichtcurve, aus welcher 
folst: 
Ep. 132 © Max — 1780 Oct. 5 Helligkeit 229 — 38 


Argelanders Formel (1. c. p. 19) verlangt October 18; In- 
terpolation zwischen die beobachteten (d. h. von Argelander aus 
W. Herschels und Goodricke's Beobachtungen abgeleiteten) 
Maxima von 1779 und 1782 ereibt October 9, was besser stimmt, 
als von so spárlichen und ungenůgenden Beobachtungen zu erwar- 
ten war. 


21. 


Phytodynamische Untersuchungen. 
Vorgelegt von Prof. Dr. Ant. Hansgirg den 22. November 1889. 


I. Einleitung und Historisches. 


Die ephemeren und periodischen Bewegungen wachsender und 
ausgewachsener Blattorgane haben áhnlich wie die Reizbewegungen 
dieser Organe seit jeher die Aufmerksamkeit der Botaniker auf sich 
gezogen und sind von zahlreichen álteren und neueren Forschern 
náher untersucht worden. 

Schon in einigen Schriften aus dem klassischen Alterthum 
(Plinius u. a.) und aus dem Mittelalter (Albertus Magnus 
u. a.) geschieht der Schlafbewegungen der Blátter Erwáhnung, aber 
erst seit Linné wurden die als Pfanzenschlaf bezeichneten soge- 
nannten nyctitropischen Beweguncgen sowie die Reizbewegungen ver- 
schiedener Blattorgane náher untersucht und ihre gróssere Verbreitung 
im Pflanzenreiche ist erst in neuerer Zeit constantirt worden. 

Die áltere Literatur úber die sog. Schlaf- und Reizbewegungen 
der Pílanzenblátter und Blithen ist in De Candolle's „Pflanzen- 
Physiologie“ ůúbersetzt von Róper, Bd. II. 1835 und in Meyers 
„Neues System der Pflanzenphysiologie“, Bd. III. 1839 angefihrt. 

Eine historische Úbersicht der neueren Literatur úber die nycti- 
tropischen Bewegungen bis 1857 ist in Raczinsky's Abhandlung 
„Úber die Bewegungen der hóheren Planzen“ 1858 vorzufinden, aus 
welcher ein Auszug unter dem Titel „Notice sur guelgues mouve- 
menís operés par les plantes sous linfluence de la lumiěre“ in 
Annals d. se. nat. 4. Ser. IX. erschienen ist. 

Die bis 1872 publicirten Abhandlungen úber die nyctitropischen 
Bewegungen sind in Batalin's Aufsatz „Úber die Ursachen der 
periodischen Bewegungen der Blumen, 1873“ citirt. 

Ein Verzeichniss der lteren und neueren Publicationen úber 
die sog. Schlafbewegungen der Blátter und Bliůthen sowie ber die 
Reizbewegungen verschiedener Blattorgane ist in Pfeffer's Werken 


č PP £ 


Pbytodynamische Untersuchungen. 235 


„Physiologische Untersuchungen 1873“ und „Die periodischen Be- 
wegungen der Blattorgane, 1875“ sowie in seiner „Pflanzenphysiologie“ 
Bd. II. 1851 enthalten. 

Auch in Darwin's bekannter Arbeit „Das Bewegungsvermógen 
der Pflanzen“ 1881, von J. V. Carus ůúbersetzt“) ist die áltere und 
neuere Literatur ber einige interessanteste Kapitel der Phytody- 
namik genigend berůcksichtigt worden. 

Was die neueste Literatur ber die nyctitropischen und diesen 
áhnlichen Nutationsbewegungen sowie ber die Reizbeweguncen ver- 
schiedener Blattorgane betrifft, so bemerke ich hier blos, dass die 
wichtigsten diesbezůslichen Arbeiten im Nachfolgenden, insb. im 
speciellen Theile dieser Abhandlung angefůhrt werden und erlaube 
mir noch an dieser Stelle die in den vorher genannten Schriften an- 
gefiihrten Literaturverzeichnisse durch folgende, mir bekannte, Ab- 
handlungen zu ergánzen: Meehan, On the diurnal opening of 
flowers, 1876; Clos, Ouverture et ocelusion des fleurs, 1877; 
Bert, Sur la cause intime des mouvements periodigues des fleurs 
et des feuilles et de Vheliotropisme, 1878; Hackel, Offnen der 
Blůthenspelzen bei den Grásern, 1818. 

Hinsichtlich meiner Untersuchungen úber die im Nachstehenden 
besprochenen Nutations- und Reizbewegungen verschiedener Blatt- 
organe olaube ich hier erwáhnen zu sollen, dass mit Ausnahme 
einiger Beobachtungen, welche ich iiber den Einfluss von Licht und 
Wárme auf das Óffnen und Schliessen der Blůthen sowie úber die nycti- 
tropischen und Reizbewegungen einiger Laubblátter vor lángerer Zeit *) 
durchgefůhrt habe, alle in der vorliecenden Arbeit mitgetheilten 
Untersuchungen von mir im J. 1889 angestellt wurden. 

Die im Nachfolgenden genannten und in den Verzeichnissen am 
Ende einzelner Kapitel aufgezáhlen zahlreichen Pflanzenarten, an deren 
Blůthen, Laubbláttern, Staubgefássen, Narben ete. ich die von mir 
studirten Nutations- und Reizbewecungen beobachtete, habe ich unter 
dem von mir angefiihrten lateinischen Speciesnamen in den botanischen 
Gárten und in Warmháusern in Prag und Leipzig vorcefunden. Ausser 
diesen mir freundlichst zur Benitzung gestellten Planzenarten habe 
ich mir einige wenige Pflanzenspecies aus der freien Natur, eine 
gróssere Anzahl von Arten auch aus den botanischen Gárten in 
Dresden, Halle und Triest verschafit. 


1) The power of movement in plants, London 1880. 
2) Vergl. mein Werk „Ze života rostlin“ (Aus dem Reiche der Pílanzen), 
1885. 


236 Ant. Hansgire 


An dieser Stelle fůhle ich mich auch verpflichtet Herrn Hofrath 
Prof. Dr. W. Pfeffer in Leipzig fůr seine mir ertheilten werth- 
vollen Rathschláge sowie fůr die rege Theilnahme, welche er an meiner 
Arbeit zeiote, meinen besten Dank auszusprechen. 


II. Allgemeines. 


Bevor ich zur Darstellung der von mir durchgefiihrten speciellen 
Beobachtungen úber die an den Laub- und Blůthenbláttern am meisten 
verbreiteten Nutationsbewecungen ůúbergehen werde, scheint es mir 
geboten, hier eine Úbersicht der uns 'an diesen Bláttern entgegen- 
tretenden, im Nachfolgenden náher besprochenen Nutationen voraus- 
zuschicken. 

Nach Linné, welcher bereits die nyctitropischen, lediglich zum 
Schutze vor schádlicher Wármestrahlung des Nachts erfolgenden, Be- 
wegungen der Laubblátter an einer grósseren Anzahl von Pflanzen- 
arten beobachtete und bereits mehrere Gruppen von schlafenden 
Bláttern unterschied und der auch die Blůthen nach der Beeinflussung 
ihrer Bewegungen durch áussere Agentien ete. in meteorische, tro- 
pische und aeguinoctiale eingetheilt hat,*) haben erst De Candolle*) 
und Royer*) auf den Unterschied zwischen ephemeren oder perio- 
disch sich offnenden und schliessenden Blůthen aufmerksam gemacht. 

Von den ephemeren Blůthen, welche nach einmaligem Aufblůthen 
sich schliessen und verwelken, sowie von den periodischen Blůthen, 
welche sich wiederholt und zwar táglich einmal offnen und schliessen 
hat Royer weiter noch solche Blůthen abgetheilt, die sich blos un- 
vollstándig óffnen und schliessen oder die einmal geoffnet sich nicht 
mehr schliessen. 

Da der Verf., wie aus dem Nachstehenden noch ersichtlich 
wird, diejenigen Nutationsbewegungen der Blůthenhůlle, welche haupt- 
sáchlich zum Šchutze der Geschlechtsorcane dienen und zumeist auch 
die Fremdbestáubung der Blůthen ermoglichen, von den nyctitropischen 
Bewegungen, mit welchen man sie bisher vereinigte, getrennt hat und 
sie als gamotropische Bewegungen bezeichnet, so wird er im Nach- 
folgenden diejenigen Blůthen, welche Royer „halb- und nicht- 
schlafende“ nennt, unter dem Namen hemi- und agamotropische Blůthen 
anfůhren. 


!) Vergl. Linné, Philosophia botanica, 1751. 
*) Mémoir. d. savans étrang. ete. 1806, Bd. I. 
5) Anmnals d. sc. nat. V. Ser. Bd. IX. 1868. 


Phytodynamische Untersuchungen. 237 


Wie bereits Royer hervorgehoben hat und spáter auch von 
Pfeffer“) und vom Verf. constatirt wurde, existirt eine scharfe 
Grenze weder zwischen den ephemeren und den periodischen noch 
auch zwischen diesen und den hemi- und agamotropischen Blithen. 
Unter gewissen Umstánden čffnen und schliessen sich námlich die 
ephemeren Bliůthen noch einmal und umgekehrt kónnen die perio- 
dischen Blůthen, den eintágigen áhnlich, sich verhalten; ebenso gibt 
es Fálle, wo die in der Regel sich vollstándig offnenden und schlies- 
senden Blůthen sich nur unvollstándig, den hemigamotropischen 
hnlich, čffnen und schliessen. Die Offnungsbewecung der gamo- 
tropischen Blůthen kann unter gewissen Bedingungen, wie aus Nach- 
folgendem ersichtlich wird, auch gánzlich unterbleiben ; solehe Bliůthen © 
fůhren also, denn agamotropischen Blůthen áhnlich, keine Nutations- 
bewegungen aus. 

Weiter ist hier noch zu bemerken, dass die von Royer u. A. 
zu den ephemeren gezáhlten Blůthen, was die zum einmaligen Óffnen 
und Schliessen der Bliůthe nothige Zeit anbelangt, sich in zwei Gruppen 
eintheilen lassen: 1. in solche, die im Laufe von 24 Stunden sich 
offnen und schliessen und 2. in solche, welche nicht eleich am ersten 
Tage, an welchem sie sich geoffnet haben, sondern erst spáter sich 
schliessen. Die ersteren eintágigen Dlůthen sollen die euephemeren, 
die letzteren pseudoephemere Blůthen genannt werden. 

Unter den ephemeren Blůthen gibt es ferner auch Blůthen, 
welche bei ungenůgender Beleuchtung oder bei einer Temperatur, 
die lángere Zeit unter dem Minimum verharrt, an der Luft oder 
unter Wasser sich nicht wie gewóhnlich offnen, sondern wie die sog. 
maskirten, durch -eine geschlossene Blume ausgezeichneten, Bliůthen 
geschlossen bleiben und, den kleistogamen Blůthen áhnlich, sich in 
der Regel selbst bestáuben ?) und reife, fruchtbare Samen erzeugen. 
Solche Blůthen, welche von den kleistogamen, auf Selbstbefruchtung 
angewiesenen und meist nur knospenartigen Blithen sich durch ihre 
normale Ausbildung unterscheiden, will ich hier als pseudokleistogáme 
Blůthen bezeichnen. 


!) Vergl. Pfeffer, Panzenphysiologie, II. Bd. p. 184, 194. 

2) Ob die im Nachfolgenden als pseudokleistogame bezeichneten Blůthen den 
geschlossenen (maskirten) Blůthen von Antirrhinum máius u. a. áhnlich 
(vergl. Wiesner, Biologie der Pflanzen, 1889, p. 64), den die Fremdbe- 
stáubung vermittelnden Insecten zugánglich sind und von den die Kreuz- 
befruchtung der Blůthen der betreffenden Planzenart vermittelnden Insecten- 
arten vielleicht doch ausnahmsweise besucht werden, bleibt noch eine 
offene Frage. 


238 Ant. Hansgirg 


Zu den unechten kleistogamen Blithen, welche fertil (nicht 
selbststeril) sind und von den normal sich offnenden Bliůthen, die 
meist durch Kreuzune befruchtet werden, sich weder durch Grósse, 
noch durch Form oder Lage ete. unterscheiden, gehoren: 1. Bliůthen, 
welche in Folge von Lichtmangel, resp. bei ungenigender Beleuchtung 
in der freien Natur oder wenn sie im Zimmer kultivirt werden, schon 
an difusem oder in farbigem Lichte sich nicht offnen (sog. photo- 
kleistogame Blithen). 


2. Bliithen, die unter Wasser geschlossen bleiben. Zu solchen 
hydrokleistogamen Blůthen gehěren meiner Ansicht nach nicht blos 
Blůthen von Sumpf- und Wasserpflanzen, deren Blůthen, wenn sie 
bei hohem Wasserstande ete. die Wasseroberfláche nicht erreichen, 
geschlossen bleiben, sondern auch Blůthen von anderen Pflanzen, 
welche in Wasser untergetaucht den kleistogamen Blůthen áhnlich 
sich verhalten, resp. sich nicht wie cgewóhnlich an der Luft offnen 
und in geschlossenem Zustande mit ihrem eigenen Pollen fruchtbar 
sind. 


9. Blithen, welche bei ungenůgender Temperatur der die Blůthen 
umgebenden Luft geschlossen bleiben (sog. čhermoklezstogame Blůthen).“) 


Unter den im Nachfolgenden zu den pseudoephemeren . zuge- 
reihten Bliithen gibt es auch solche, deren Blůthenhůlle neben der 
zum Šchutze der Reproductionsorgane vor und wáhrend der Be- 
fruchtung dienenden gamotropischen Bewegung, noch eine andere, 
erst nach der Befruchtune der Blůthe, wenn die Frucht sich ent- 
wickelt oder erst spáter, zur Zeit der Samen-, resp. Fruchtreife, er- 
folgende besondere Bewegung ausfihrt. 


Solche zum Schutze der reifenden Frucht erfoleenden oder die 
Aussaat der reifen Samen erleichternden Nutationsbewegungen der 
Kelch-, Deck- und Hůllblátter auch der Blůthenstiele, welche eine 
wesentlich andere biologische Bedeutung haben, als die nycti- und 
gamotropischen Bewegungen, ausserdem von diesen auch dadurch 
sich unterscheiden, dass sie nicht in so hohem Grade wie jene vom 


:) Nach Askenasy (Úber Aufblůhen der Gráser, 1879, p. 272) čffnen sich. 
die Blůthen einiger Gráser, wenn die Temperatur lángere Zeit unter dem 
Minimum verharrt, nicht und die Befruchtung erfolot in den geschlossenen 
(thermokleistogamen) Blůthen. Weitere Angaben hierůber sind in Godron's 
Abhandlung in Mém. de la Soc. nat. d. se. de Cherboure, XVII und in 
Settegast, Die Methode zur Zůchtung neuer Getreidevarietáten, 1885 
angefůhrt. 


Phytodynamische Untersuchungen. 239 


táglichen Beleuchtungswechsel abhángie sind, habe ich karpotropische 
Bewegungen benannt. 

Neben den spontanen (autonomen), ohne áussere Ursache er- 
| folgenden, epi- und hyponastischen Bewegungen, gibt es an den 
Blůthenbláttern auch diesen áhnliche Krůmmungen, welche durch 
Licht-, Wárme- oder Turgescenzánderungen hervorgerufen werden 
und die mit dem Namen photo-, thermo- und čurgonastisché Krům- 
mungen belegt werden kónnen. 

Schliesslich sei hier noch bemerkt, dass an den Blůthenbláttern 
auch helio- und. geotropische Nutationsbewegungen sowie durch 
Hygroskopicitát erzielte Bewegungen nachgewiesen wurden. “) 


III. Habituelles. 


Die nycti-, gamo- und karpotropischen Bewegungen der Laub- 
oder Blůthenblátter erfolgen an zahlreichen, unter einander nahe ver- 
wandten Pflanzenarten eleichartig oder fast gleichartig ; seltener fůhren 
die Blůthenblátter wie auch die Laub- und Staubblátter solcher nahe 
verwandten Pflanzenspecies, wie man aus dem Nachfolgenden oder 
aus den ber die nyctitropischen Nutationsbewegungen der DBlátter 
abhandelnden Arbeiten ersehen kann, uneleiche Nutationen aus. 

Was das Óffnen und Schliessen der gamotropischen Blůthen 
betrifft, so unterscheiden sich nicht selten nahe verwandte Gattungen 
und Arten durch ungleichzeitige, zu verschiedener Zeit wáhrend des 
„Tages (an -den Tagblumen) oder des Nachts (bei Nachtblumen) er- 
folgende Offnungs- oder Schliessungsbewegung. © Auch gibt es neben 
Pílanzengattungen mit agamotropischen Blůthen in einer und derselben 
Familie, z. B. bei Ranunculaceen, Malvaceen, Compositen, Solanaceen, 
Scrophularineen, Liliaceen, Iridaceen u. á. auch Gattungen mit gamo- 
tropischen Blůthen. 

Die Bliůthen einiger Pflanzenarten offnen und schliessen sich 
bei verschiedenem Wetter uneleich,?) und ihre Blůthenhůlle fůhrt 
die gamotropische Bewegung je nach der mehr oder weniger intensiven 
Beleuchtung ete. mit ungleicher Bewegunesamplitude aus. 


!) Vergl. Wiesner, Das Bewegungsvermogen der Pflanzen, 1881, p. 42 f. 
Die heliotropischen Erscheinuncen, II. Theil, p. 62, W. Pfeffer, Pflanzen- 
physiologie, II. Band, p. 283 u. A. 

2) Beispiele sind in Kerner's „Die Schutzmittel des Pollens“, p. 24, 26 vor- 
zufinden. 


240 Ant, Hansgirg 


Die gamotropischen Bewegungen erfolgen jedoch auch bei nahe 
verwandten Arten ofters auf ungleiche Art. So krůmmen sich z. B. 
die zungenfórmigen Randblůthen der Blůthenkopfchen von Bellis, 
Gazania u. a. Abends aufwárts, wáhrend sich bei Chrysanthemum, 
Cosmos und áhnlichen Korbblůthlern die Randblůthen Abends ab- 
wárts krimmen.“) Bei den letzteren Compositen kann also eine 
Fremdbestáubung auch des Nachts durch Nachtinsecten etc. vermittelt 
werden*), wáhrend bei den in der Nacht geschlossenen Blůthenkopfchen 
der oben genannten Korbblůthlern die Blůthen blos am Tage dem 
Insectenbesuche leichter zugánelich sind. 

Was die Entwickelung und die Dauer der einzelnen Blůthen- 
theile, insb. des Kelches, der Krone und des Androeceums anlangt, so 
ist sie bei verschiedenen, oft nahe verwandten Pflanzenarten nicht 
seiten ungleich. 

Bei den meisten Blithen werden die Kronenblátter und die 
ktauborgane abceworfen oder sie vertrocknen, sobald sie ihre Function 
erfůllt haben, wáhrend der nicht selten persistirende Kelch zum 
Scbutze der Frucht dient oder an der Fruchtbildung Antheil nimmt. 

Es gibt auch, wie aus den im Nachfolgenden angefihrten Ver- 
zeichnissen der ephemeren, periodischen und agamotropischen Bliůthen 
ersichtlich wird, ofters in einer und derselben Gattung (z. B. Ranun- 
eulus, Solanum u. á.) einzelne Arten, deren Blůthen sich wiederholt 
offnen und schliessen, wáhrend bei anderen Arten derselben Gattung 
die Blithen, einmal geoffnet, sich nicht mehr sehliessen. Oder es 
kommen in einer und derselben Gattung Arten vor, deren Blůthen 


blos einmal sich offnen und schliessen, wáhrend die Blithen anderer © 


Arten, nachdem sie sich einmal sečffnet haben, bis zum volligen Ver- 
bliihen offen bleiben. 

Bliůthen, welche sich blos einmal und welche sich periodisch 
offnen und schliessen, kommen in derselben Panzengsattune ziemlich 
selten vor, hingegen begegnet man sie nach Pfeffer“) in der- 
selben Pflanzenfamilie recht háufie. 


") Aehnliche Differenzen existiren auch bei den Laubbláttern, welche an 
einigen Pflanzen Abends sich erheben (z. B. Chenopodium u. á.), an anderen 
sich aber senken (so z. B. bei Impatiens). 

*) Dass mehrere Abends oder in der Nacht offene, resp. sich čffnende 


Blůthen speciell fůr Nachtschwármer adaptirt sind, ist in Kerner, Schutz- © 


| 
| 


mittel des Pollens, p. 25 nachzulesen. 


5) Vergl. Physiolog. Untersuchungen, p. 210, wo auch Beispiele angefůhrt 
werden. 


Phytodynamische Untersuchungen. 241 


Dass das Óffnen und Schliessen der Blůthen und Blůthenkópf- 
chen verschiedener Pflanzenarten in der freien Natur zu bestimmten 
Zeiten des Tages oder der Nacht erfolgt*) und dass die Blůthezeit 
der sog. tropischen Blůthen mit. zunehmenden oder abnehmenden 
Tagen sich verkůrzt oder verlángert, ist seit Linné bekannt und 
wurde in neuerer Zeit auch richtig erklárt. *) 

Durch Royer ist dann constatirt worden, dass manche aga- 
motropische Blůthen in Folge von Temperatur- und Beleuchtungs- 
wechsel geringe Bewegungen ausfiihren; von Pfeffer ist wieder 
festgestellt worden, dass manche Blůthen zu jeder Zeit zum Óffnen 
oder zum Schliessen zu bringen sind, wáhrend die gamotropischen 
Bewegungen der meisten Blůthen auf bestimmte Tageszeit gebunden 
zu sein scheinen. 
| Wie an einigen periodisch beweglichen Blůthen durch Tempe- 

raturschwankungen an einem Tage čfters wiederholte Offnungs- und 
Schliessungsbewecung hervorgerufen werden kann, wobei eine zweite 
Bewegung immer erst nach einer bei verschiedenen Arten ungleěich 
langen Ruheperiode ausgefiůihrt wird, so kann unter gewissen Umstán- 
den bei den eintágigen Blůthen auch ein wiederholtes Offnen und 
Schliessen stattfinden. 

Ferner ist von Pfeffer auch nachgewiesen worden, dass die 
gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle bei einigen © Pflan- 
zenarten vorwiegend durch Beleuchtungswechsel, bei anderen jedoch 
mehr durch Temperaturschwankungen bestimmt werden. 

Wie bezůglich des Aufblůhens,“) so existiren čfters auch bei 
nahe verwandten Pflanzenarten Differenzen in Betref des Abfallens 
oder Absterbens einzelner Blůthentheile.“) 

Ahnliches gilt auch vom Welken abgeschnittener Blůthen,“) 
resp. von Krůmmungen der Bliůthenhůlle beim Verwelken der Blumen, 


» Mehr darůber ist in den diesbezůglichen Schriften von Treviranus, De 
Candolle, Karl Fritsch u. A. nachzulesen. 

2) Vergl. z. B. Wiesner, Biologie der Pílanzen, p. 64 u. A. 

>) Was die Aufblůhzeit betrifft, so sei hier nebenbei bemerkt, dass von Ilme 
(Úber Schwankungen der Aufblůhzeit, 1889) nachgewiesen wurde, dass die 
mittlere Schwankung der Aufblůhzeit fůr verschiedene Species an verschie- 
denen Orten die námliche oder nahezu die námliche ist. 

*) Werthvolle Angaben ber dieses Thema sind in Reiche's Abhandlung 
„Uber die anatom. Veránderungen in den Perianthkreisen der Blůthen“ 
etc. Pringsheim's Jahrb: f. wiss. Bot. XVI, 1885 enthalten. 

5) Mehr darůber in Wiesner's „Studien úber das Welken von Blůthen“, 
1883. 


Tř. mathematicko-přírodovědecká. 16 


249 Ant. Hansgirg 


welche meist der Schliessungsbewecung dieser Blithentheile ent- | 
sprechen "). 

Wenn das Verwelken der Blůthenhůlle mit der Schliessunes- | 
beweoung Hand in Hand geht, so krůmmen sich die abwelkenden | 
Perigonblátter beim Schliessen der Blůthen entweder alle gleich (so | 
bei Hemerocallis u. a. Liliaceen) oder uneleich (so z. B. bei Pflanzen, | 
bei welchen die Blůthenhůlle aus zwei Kreisen von verschieden ent- | 
wickelten, ungleich grossen ete. Perigonbláttern besteht, bei Trades- | 
cantia, Iris u.á. ). So fihren nicht selten die beiden durch Farbe, | 
Grósse ete. sich unterscheidenden Kreise von Blůthenhůllbláttern | 
der Dichlamydeen (auch einiger Monochlamydeen) beim Verwelken | 
ungleiche Krůmmuncen aus. 

Bei den meisten Pflanzenarten mit vollkommen entwickeltem 
Kelche und Krone sowie bei anderen Species, deren Blůthenhůlle aus 
zwei Hůllkreisen von unoleicher Structur zusammencesetzt ist, z. B. 
bei Galanthus nivalis nehmen an der Schliessunesbewegung (auch beim 
Welken) blos die áusseren, bei einigen Crocus-Arten wieder nur die 
inneren Perigonblátter theil. So krůmmt sich auch bei den Choripe- 
talen und Sympetalen mit gamotropischen Blůthen beim Schliessen 
dieser Bliůthen oder beim Welken oft nur die Krone, wáhrend der 
Kelch unbeweglich ist. 

An geschlossenen oder welk gewordenen Blůthen der Gamo- 
und Eleutheropetalen sind bei verschiedenen Gattungen die sich 
schliessenden Blumenblátter oft uneleich gefaltet, oder gedreht, ein- 
gerollt ete. oder sie berůhren sich blos am Rande, ohne dass sie sich 
úbereinander geschindelt legen wůrden. 

Bemerkenswerth ist weiter auch der Umstand, dass die Richtung 
und Lage der geschlossenen Blůthenhůllblátter, insb. der Blumen- 
blátter, in der Regel mit jener úbereinstimmt, welche diese Blátter 
im Knospenzustande innehielten. 

Wie die gamotropischen Offnunesbewegungen ihre bestimmte bio- 
logische Function haben, so steht auch die Schlusslage der Blátter des 
Perianthiums mit dem Schutze des Pollens, des Nectars der Blůthen 
ete. im Zusammenhange. So ist die Blumenkrone an geschlossenen 
Blůthen von Convolvulus, Calystegia, Ipomea, Datura, mehreren Gen- 
tianeen und Cucurbitaceen anders gefaltet und zusammengelest, als 
bei Anagallis, Lysimachia u. á. Zusammengedrehte, geschindelte, ein- 


») Einige Ausnahmen hat Kraus, in seiner Abhandlung „Beitráge z. Kennt- 


niss der Bewegungen wachsender Laub- und Blůthenblátter“, Flora, 1879 
angefůhrt. 


Phytodynamische Untersuchungen. 243 


gerollte, oder anders gekrůmmte Blumenblátter sind auch am ge- 
schlossenen Blůthen von Oxalis, Malva, Hibiscus, Anoda, Linum, Si- 


| lene, Gilia, Collomia, Chironia, Sphaerostigma, Godetia, Rosa, 
Magnolia, Nymphaea, Ranunculus, Opuntia u. á. vorhanden.*) 


Bezůglich der biologischen Bedeutung der gamotropischen Bewe- 
gungen mag an dieser Stelle blos bemerkt werden, dass die ungleichen 
Krůmmungen des Kelches und der Blumenkrone, wo sie an einer und 


© derselben Blůthe vorkommen, der verschiedenen biologischen Function 


dieser Blůthentheile entsprechen. Zwar ist úber die biologische Bedeutung 
der insbesondere bei den hóheren Anthopyten so manniefaltig ent- 
wickelten Blůthenhůlle und ihrer Bewegungen noch manches zu erkláren, 
doch so viel ist darůber doch schon jetzt festgestellt, dass die Blu- 
menblátter nicht blos durch ihre bunte Farben, auffallende Form, 
Stellung, Nectarien, Geruch u. a. Eigenschaften, sondern auch durch 
ihre Nutationsbewecungen hauptsáchlich der Fremdbestáubune dienen, 
indem sie (die Offnunesbewegune) die Kreuzbefruchtung durch In- 
secten erleichtern, bez. móglich machen oder durch das zu gewisser 
Tageszeit oder in der Nacht erfolgende Schliessen die Blithe von 
schádlichen Einflůssen (auch vor den Befruchtungsvorgang storenden 
Besuchern) schůtzen. 

Wie andere Theile der Bliůthe, so dauern auch die Blůthenhůll- 
blátter, ihrer Function entsprechend, eine uneleich lange Zeit aus. Sobald 
die Krone ihre Function theils als schůtzende Hůlle des Pollens, der 
Narben und des Honigs der Blůthen, theils als sog. Schauapparat 
zur Anlockung der Kreuzungsvermittler erfůllt hat, wird sie der 
Pílanze unnůtz, verwelkt und vertrocknet und wird wie auch die 
Stauborgane meist bald nach der Befruchtung der Blůthe abge= 
worfen. 

Da die bunt gefárbten Blumenblátter der meisten Mono- und 
Dichlamydeen (z. B. vieler Butomaceen, Alismaceen, Hydrocharideen, 
Polygoneen, Primulaceen, Ericaceen, Boragineen, (Convolvulaceen, 
Campanulaceen,Gentianeen, Polemoniaceen, Cucurbitaceen, Plantagineen, 
Acanthaceen, Labiaten, Scrophularineen, Solaneen, Verbenaceen, Caryo- 
phyllineen, Lineen, Oxalideen, Droseraceen, Geraniaceen, Grossularia- 
ceen, Saxifragaceen, Crassulaceen, Myrtaceen, Philadelphaceen, Hy- 
pericineen, Malvaceen, Cistineen, Resedaceen, Rosaceen, Pomarien u. 4. in 


1) Úber die biologische Bedeutung dér Schlusslage des Perianthiums an pe- 
riodisch beweglichen Blůthen, Krůmung der Blumenblátter ete. siehe mehr 
in Kerner's, Die Schutzmittel des Pollens, 1873 und die Schutzmittel der 


Blůthen gegen unberufene Gáste, 1879. 
16* 


244 Ant. Hansgirg 


der Regel frůher als die grůnen, bei den soeben beispielsweise angefůhr- 
ten Panzenfamilien persistirenden, Kelchblátter verwelken und frůh- 
zeitig abfallen, so wird blos in einigen Fallen das Perigon auffallend 
lange erhalten (so z. B. an unfruchtbaren Blůthen).*) 

Das Welken, Vertrocknen und Abfallén der Kelchblátter erfolgt 
bei vielen Planzenarten erst dann, wenn das Wachsthum dieser 
Blátter in Folge des durch die Befruchtung hervorgerufenen Wachs- 
thums des Gynaeceums sistirt wurde. Bei einer grósseren Anzahl 
von Pflanzen wird aber das Wachsthum des Kelches nach der Be- 
fruchtuns der Blůthe nicht gánzlich eingestellt. So vergróssert sich 
z. B. der bleibende Kelch von Physalis alkekengi u. á. auch nach der 
Befruchtune ; bei anderen Pflanzen, so z. B. bei einigen Rosaceeen 
u. á., nimmt der persistirende Kelch an der Fruchtbildung Antheil. 

Wie im Offnen und Schliessen der Blůthen sich vielfache Anpas- 
sungen nicht verkennen lassen , so auch in der ungleichen Entwi- 
ckelung des bleibenden Kelches.?) Eine zufriedenstellende Erklárung 
der biologischen Function des selbst bei nahe verwandten Gattungen 
nicht selten sehr ungleich entwickelten persistirenden Kelches wird 
die Aufcabe kůnftiger Forschungen sein, da ein náheres Eingehen 
auf diese Frage nicht in meiner Absicht liegt und umfassendere 
Untersuchungen darůber, so viel mir bekannt, nicht vorliegen. 

An dieser Stelle sei mir noch erlaubt, einige Beispiele anzu- 
fůhren, aus welchen ersichtlich wird, dass der Kelch nach der Be- 
fruchtung der Blůthe auch bei nahe verwandten Pflanzen oft ver- 
schieden sich entwickelt und fnnctionirt. 

So vergróssert sich z. B. bei einigen Solaneen (bei Physalis 
alkekenci, Ph. peruviana, Nicandra physaloides u. á.) der Kelch wie 
auch bei Silene inflata blasenfórmig, ohne sich zu offnen, bei an- 
deren Solaneen vergróssert sich der Kelch nach der Befruchtung 
weniger und bleibt ebenfalls geschlossen (Nicotiana, Hyoscyamus 
u. á.), bei Atropa belladonna offnet sich jedoch der persistirende, 
auch nach der Befruchtung noch weiter wachsende Kelch, wáhrend 
bei Datura (D. tatula, stramonium, ferox, guercifolia u. á.) der Kelch 
nicht persistirt, sondern vor der Fruchtreife mit Hinterlassung eines 
kleinen Basalstůckes weefállt. 


1) Ob und wie die vertrockneten, nicht abfallenden Blátter des Perianthiums 
zum Schutze der reifenden Frucht dienen, ist bisher nicht náher untersucht 
worden. 

2) Úber die ungleiche Entwickelung des Kelches bei einigen Ranunculaceen 
siehe Góbel, Vergl. Entwickelungsgeschichte der PAanzenorgane, p. 288- 


Phytodynamische Untersuchungen. 245 


Auch bei den Choripetalen gibt es derartige Beispiele. So wird 
z. B. bei einigen Angehórigen der Papaveraceen, Ranunculaceen, 
Cruciferen u. 4. der Kelch frůhzeitig, nicht selten frůher als die 
Krone abgeworfen, wáhrend er bei anderen Angehórigen aus diesen 
Familien lánger sich erhált. Auch bei vielen Onagraceen fállt der Kelch 
bald ab, und zwar wird'er bei Fuchsia fulgens u. á. zugleich mit der 
Krone abgeworfen, bei Fuchsia syrinchiflora verlieren jedoch die 
Blůthen den Kelch nicht selten friher als die Krone; bei anderen 
Onagraceen (Oenothera, einigen Epilobium-Arten u. á.) schliesst sich 
die Bliůthe, bevor der Kelch weefálit, was bei den Fuchsien nicht der 
Fall ist. 


Es unterliest: wohl keinem Zweifel, dass an den Kelch- 
bláttern áhnlich wie an den úbrigen Blůthentheilen jeder besonderen 
Ausbildung eine bestimmte physiologische Function zukommt. 8o 
funcirt z. B. der stark aufgeblasene Kelch bei manchen Šileneen u. 
á. als Schutzmittel gegen Ausbeutung des Nectars. ") An vielen Pflan- 
zenarten dient der persistirende, mannigfaltig ausgebildete Kelch zuerst 
als Schutzapparat fůr die sich entwickelnden jungen Frůchte, spáter 
wieder als Verbreitungsmittel, indem er die Aussaat der Frucht (bez. 
der Samen) erleichtert. 


Dem persistirenden Kelche der im Vorhergehenden aufgezáhlten 
Pflanzenfamilien áhnlich, dient weiter auch der Hůllkelch der Com- 
positen, Dipsaceen und áhnlicher Pflanzen, deren Involucralblátter die 
Function der Kelchblátter úbernommen haben und nicht selten auch 
wie diese bewegungsfáhig geworden sind, *) zum Schutze der rei- 
fenden Frucht, wáhrend der bei vielen Compositen zum Pappus me- 
tamorphosirte Kelch, welcher zur Zeit, wo das Kórbchen geschlossen 
ist, aufrecht steht, bei der Fruchtreife sich jedoch radfórmig aus- 
> breitet (wie z. B. bei Taraxacum u. á.), als Flugapparat dient. Auf 
eine andere Weise als die sog. Federkrone (Pappus) der Compositen 
vermitteln wieder fleischige, insbesondere auffallend gefárbte, ey 

stirende, Kelchbláttér die Aussaat der Frucht. 


1) Úber die auf áhnliche Weise fungirenden trockenháutigen Kelche siehe 
mehr in Kerner, Die Schutzmittel der Blůthen gegen unberufene Gáste 
p- 52. 

2) Nach Pfeffer fůhren die Deckblátter der Blůthenkopfchen von Taraxacum, 
Leontodon u. á., wie auch die Blátter von Oxalis und Malope trifida keine 
active, sondern blos eine passive Bewegung aus. (Vergl. Physiologische 
Untersuchungen p. 211.) 


246 Ant. Hansgirg 


Auch in der Gattung Homalium erleiden die persistirenden 
Kelch- und Blumenblátter nach der Befruchtung bei verschiedenen 
Arten ungleiche Veránderungen, welche fůr die Verbreitung der 
Frichte von Bedeutung sind "). 

Wie grůn gefárbte Deckblátter die Function des Kelches, so 
kónnen auch blumenblattartie gefárbte Kelch- oder Deckblátter wieder 
die Function der Blumenkrone úbernehmen, indem sie die unschein- 
baren Blůthen oder Bliůthenstánde den blithenbesuchenden Insecten 
auffálliger machen etc. 

Bei den Monochlamydeen, bei welchen die Differenzirung der 
Blůthenhůlle in Kelch und Krone noch nicht statteefunden hat, 
fungiren nicht selten die sonst gleichfórmig entwickelten Perigon- 
blátter, wenn sie auf beiden Seiten ungleich gefárbt) sind, biolo- 
gisch zugleich als Kelch und Krone. So dient z. B. die gefárbte 
Aussenseite der noch nach der Befruchtung der Blůthe persistirenden 
Blůthenhůlle vieler Arten von Hypoxis, Gagea, Ornithogalum u. á. 
biologisch áhnlich, wie die grůnen Kelchblátter, wáhrend die innere 
weiss, gelb ete. gefárbte Seite die Function der bunt gefárbten Krone, 
vertritt. *) 

Auch die karpotropischen Bewegungen der Kelch-, Hůll- und 
Deckblátter sind den Pflanzen wie die nycti- und gamotropischen Be- 
wegungen der Blůthenhůlle, jedoch auf eine andere Weise, als diese 
beiden zuletzt genannten Arten von Bewegungen, von Nutzen. 

So krůmmen sich z. B. die inneren Kelchblátter einiger Ro- 
saceen (Potentilla, Fragaria, Comarum u. á.) nach der Befruchtung 
der Blůthen aufwárts, so dass sie die jungen Frůchtchen bei ihrer 
Entwickelung vor schádlichen áusseren Einflůssen schůtzen. Auf © 
áhnliche Weise wird auch die reifende Frucht bei vielen Malvaceen 
(Malva, Althaea u. á.), Cistineen (Cistus, Helianthemum u. á.), bei 
einigen Geraniaceen (Geranium, Pelargonium, Erodium u. á.), Hype- © 
ricineen (Hypericum u. á.) mehr oder weniger durch die auch nach © 
der Befruchtung der Blithe persistirenden und sich aufwárts krům- 
menden Kelchblátter geschůtzt. | 


!) Vergl. Ascherson's Abhandlung in den Sitzsber. der Ges. natur. Freunde 
zu Berlin, 1880. 

*) Von welcher physiologischen Bedeutung die fast bluthrothen Trichomen 
sind, welche an der Aussenseite der Perigonblátter der Anomotheca cruenta 
diesen Bláttern eine blutrothe Farbe verleihen (die Innenseite der Perigon- 
S ist fast chlorophyllerůn) ist meines Wissens bisher nicht untersucht © 
worden. 


Phytodynamische Untersuchungen. 241 


Die karpotropischen Bewecungen der Kelchblátter erfolgen bei 
verschiedenen, nicht selten nahe verwandten Arten der soeben bei- 
spielsweise angefihrten Gattungen áhnlich, wie die nycti- oder die 


, gamotropischen Bewegungen der Laub- und Blůthenblátter in diesen 


oder in anderen Pílanzengattungen čfters uneleich, auch gibt es 
Arten, deren Kelchblátter unbeweelich sind, wáhrend die Kelch- 
blátter anderer, nahe verwandter, Arten karpotropische Bewegungen 
ausfůhren. So krimmen sich z. B. die Kelchblátter von Geranium 
pratense, Hypericum hirsutum, der Malva- und Althaea-Arten bald 
nach der Befruchtung der Blůthen aufwárts, wáhrend bei Geranium 
sanguineum, Hypericum perforatum, bei einigen Anoda- und Mo- 
diola-Arten der Kelch zu dieser Zeit sich nicht oder doch unvoll- 
stándiger, als bei den vorher genannten Arten schliesst. 

Aehnliche Unterschiede gibt es auch unter den Rosaceen. 5o 
sind z. B. zur Fruchtzeit die Kelchblátter einiger Fragaria-Arten (F, 
vesca, elatior u. á.) zurůckgekrůmmt oder herabgeschlagen, wáhrend 
bei anderen Arten (F. collina u. A.) die vergrósserten Kelchzipfel an 
die Frucht angedrůckt bleiben. Auch in der Gattung Potentilla sind 
die áusseren Kelchzipfel zur Reifezeit der Frucht angedrůckt oder 
wie an geófineten Blůthen ausgebreitet (so z. B. bei Potentilla hete- 
rosepala u. á.). 

Auch bei einigen Crassulaceen beobachtete ich, dass die Kelch- 
blátter beim Reifen der Frucht mehr oder weniger aufwárts gekrůmmt 
sind, wáhrend sie bei anderen zu dieser Zeit in ihrer Lage unver- 
ándert, fast sternfórmig ausgebreitet bleiben. 

Neben der soeben erwáhnten karpotropischen Bewegung der 
Kelchblátter, welche nach der Blůthenbefruchtung und meist erst 
nach Abfallen der Blumenkrone (so z. B. bei Hibbertia volubilis u. 
á.) erfolet, habe ich bei einigen Pflanzenarten auch noch eine zweite 
karpotropische Bewegung der Kelch- oder Hůllblátter beobachtet, welche 
erst zur Zeit der Samen- oder Fruchtreife zu Stande kommt und 
der Pflanze einen anderen Nutzen bringt, als die erste derartige Be- 
wegung. 80 habe ich neben der Schliessungsbewecung der Kelch- 
blátter an einigen Rivinia-Arten, deren vor der Befruchtung der 
Blůthen fast wagerecht gestellte und fast schneeweisse Perigon- 
blátter nach der Befruchtung sich aufwárts krůmmen, wobei sich auch 
ihre ursprůnglich weisse Farbe, áhnlich wie die der Blůthenstiele in 
eine gelblichgrine oder fast E lenn= umwandelt, noch eine 
Offnunesbewegung beobachtet, durch welche die grin gewordenen 
Perigonblátter der Rivinien sich zur Zeit der Fruchtreife wieder zu- 


948 Ant. Hansgirg 


růck krůmmen und schliesslich fast parallel mit dem Blůthenstiele 
herabhángen. 

Aehnliche karpotropische Krůmmungen fůhren auch die Kelch- 
bláttern einiger Boragineen, Polemoniaceen, Solanaceen, Crassulaceen 
u. 4. aus. Der Kelch dieser Pflanzen (z. B. einiger Arten von Sym- 
phytum, Lycopsis, Anchusa, Myosotis, Borago, Caccinia, Cosmanthus, 
Polemonium, Sedum u. á.), welcher sich bald nach der Befruchtung 
der Blůthe schliesst, offnet sich wieder zur Zeit der Fruchtreife mehr 
oder weniger. 

Wie bei verschiedenen Gattungen der soeben angefihrten Pflan- 
zenfamilien, so finden sich auch bei den Compositen u. 4. Gattungen, 
deren Deckblátter des Hůllkelches, nachdem dieser nach erfolgter 
Befruchtung der Blůthen sich geschlossen hat, zur Zeit der Frucht- 
reife oder kurz vorher eine der Schliessungsbewegune enteegengesetzte 
Krůmmung ausfiihren, wodurch der Hůllkelch sich wieder meist 
vollstándig ofnet und die Verbreitung der reifen Frůchte erleichtert 
wird. *) 

So čffnet sich z. B. der Hůllkeleh zur Zeit der Fruchtreife bet 
vielen von mir beobachteten Arten von Hieracium, Crepis, Sonchus, 
Leontodon, Taraxacum, Gelasia, Picris, Gnaphalinm, Šenecio, Hedyp- 
nois, Anisoderis, Tragopogon, Hypochaeris, Urospermum, Helminthia 
u. á. vollstándig, so dass sámmtliche Blátter des Hůllkelches nach 
der Fruchtreife zurůckgeschlagen sind, wáhrend bei einigen anderen 
Compositen (z. B. bei Carduus, Cirsium, Centaurea u. á.) der Hůll- 
kelch weniger vollstándig sich čffnet. 


Was die Mechanik der Schliessungsbewegung der Kelch- und 
der Deckblátter anlangt, so bemerke ich hier blos, dass sie meist 
durch Hyponastie erfolgt; die Offnungsbewecung dieser Blátter zur 
Zeit der Fruchtreife kommt jedoch bei verschiedenen Pflanzen, auch 
bei Pflanzen aus einer und derselben Familie nicht selten auf ver- © 
schiedene Art zu Stande. So wird z. B. das Offnen der mit reifenden © 
Frůchten versehenen Kópfchen von Koelpinia, Seriola, Calendula u. á. 
Compositen auf eine andere Weise herbeigefůhrt, als z. B. bei Ta- 
raxacum u. 4. Wie bei einigen Compositen so mag auch bei einigen © 
Lineen (Linum strictum u. á.), Boragineen (Erithrichium u. 4.), Ge- © 
raniaceen u. d. á. der durch die sich vergróssernde Frucht bewirkte © 


1) Úber das Óffnen der Kópíchen von Taraxacum officinale vergl. Benecke's © 
Abhandlung in den Bericht. d. deutsch. bot. Gesell. Berlin, 1884, p. 192 £ © 


Phytodynamische Untersuchungen. 249 


Druck bei der Offnunosbewegung der Kelchblátter mit im Spiele 
sein *). 

Bemerkenswerthe karpotropische Bewegungen fůhren nach meinen 
bisherigen, auf Vollstándickeit keinen Anspruch erhebenden, Beobach- 
tungen auch die breiten grůnen Hůllblátter von Oxybaphus ori- 
bundus und die Hůllen von Allionia violacea aus. Bei diesen beiden 
Půanzenarten wird die Hůlle, welche die unreife Frucht schůtzt, 
indem sie diese ziemlich eng umschliesst, zur Zeit der Fruchtreife 
wieder flach ausgebreitet, was fůr die Aussaat der reifen Frucht 
nicht ohne Bedeutung ist. 


Weniger auffallende karpotropische Bewegungen habe ich auch 
an Hůllbláttchen einiger Umbelliferen beobachtet. So schliessen sich 
z. B. die Hůllbláttchen einiger Arten von Bupleurum, Astrantia, 
Scandix u. á. nach der Befruchtung der Blůthen und čffnen sich erst 
bei der Fruchtreife wieder (so z. B. bei Scandix brachycarpa) oder 
sie bleiben zu dieser Zeit in ihrer Lage fast unverándert (so z. B. 
bei Bupleurum rotundifolium). 


Zu den karpotropischen Bewegungen gehóren meiner Ansicht 
nach auch die Krůmmungen des zungenfórmigen Lappens der co- 
rollenartigen Blůthenhůlle von Aristolochia clematitis. *)  Ferner 
důrften hierher auch die Krůmmungen der Blithenstiele, welche bei 
verschiedenen Pflanzen erst nach der Befruchtung der Blůthe erfolgen, 
gerechnet werden. 


Solche Krůmmungen der Blithenstiele habe ich und vor mir 
'schon einige Forscher an mehreren Arten von Veronica, Oxalis, Ére- 
murus, Cyclamen, Galium u. á. beobachtet. 


Behr auffallend sind die nach der Blůthenbefruchtung erfolgenden 
Bewegungen der Bliůthenstiele von Eremurus spectabilis und E. al- 
taicus, deren Bliůthen, nebenbei bemerkt, sich noch vor der Be- 
fruchtung der Blůthe schliessen, indem die lanzettlichen Perigonblátter 
sich in der Regel innerhalb 24 Stunden so stark bogenfórmig nach 
innen krůmmen, dass die Offnung der Blůthe dadurch „bis auf die 
engen Spalten, durch welche die Staubfáden und der Griffel hervor- 


(1) Úber Bewecgungen des Hůllkelches der Compositen, welche auf der Hygro- 
skopicitát des Involucrums an abgeblihten Kópfchen beruhen, vergl. Pfeffer, 
Physiolog. Untersuchungen, p. 208, 3) Anmerk.; Royer L. c. p. 368. 

2) Úber die physiologische Bedeutung dieser Bewegung vergl. z. B. Sachs, 
Lehrbuch der Botanik, 1870, p, 644., III. Aufl. p. 805. 


250 Ant. Hansgirg 


ragen, ganz verschlossen wird. ") Die vor der Befruchtung der Ere- 
murus-Blůthen fast rechtwinkelig vom Stengel abstehenden, zuerst 
nach vorne mehr oder weniger úbergebogenen, Blůthenstiele krůmmen 
und strecken sich nach der Befruchtung áhnlich den Blůthenstielen 
von Aristolochia clematitis bogenfórmig oder steif aufwárts, so dass 
sie schliesslich dem Schafte fest anliegen und der Fruchtknoten den 
Stengel berůhrt. 

Von áhnlicher biologischer Bedeutung wie die soeben kurz. be- 
schriebenen Krimmungen der Blůthenstiele von Eremurus sind auch 
die Bewegungen einiger Arten von Oxalis, Veronica, Galium u. á. 
Dass diese erst nach der Befruchtung erfolgenden Krůmmungen der 
Blůthenstiele eine andere biologische Bedeutung haben, als die vor 
der Entfaltung der Blůthen zu Stande kommenden Bewegungen unter- 
liegt wohl keinem Zweifel. 


Wáhrend námlich die ersteren Bewegungen, welche auch bei 
ungenigender Beleuchtung erfolgen, hauptsáchlich den Zweck haben, 
die reifende Frucht in eine geschitzte Lage zu bringen, dienen die 
letzteren Krimmungen der Blithenstiele den Blůthen auf áhnliche 
Weise, wie die gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle. Wenn 
z. B. die vor der Entfaltung herabhángenden Bliůthenknospen von 
Oxalis incarnata u. A. sowie die Blůthenknospen einiger Veronica- 
Arten *) bei genůgender Beleuchtung zur Zeit der Entfaltung der 
Blůthe sich so krůmmen, dass die geóffnete Blůthe in voller Be- 
leuchtung sich befindet, so wird durch diese Bewegung der Blůthen- 
stiele die Function der Reproductionsorgane gesichert, da dadurch 
auch die Kreuzbefruchtung, resp. die Anlockung der diese Befruchtung 
vermittelnden Insecten ete. erměglicht oder doch erleichtert wird. 


Wenn dann spáter nach der Befruchtunes der Blůthen die 
Blůthenstiele dieser und hnlicher Pflanzen sich wieder abwárts 
biegen, so werden durch diese Krimmungen die reifenden Samen- 
kapseln, welche bei Oxalis, Veronica u. á. auch vom persistirenden 


r 


1) Úber die biologische Bedeutung des eigenthůmlichen Bliůhens von Ere- 
murus spectabilis und E. altaicus vergl. H. Můller's Abhandlung in der 
Bot. Ztg. 1882, p. 278 und dessen Werk „Befruchtung der Blůthen durch. 
Insecten“, dann Dam mer's Abhandlung in der Flora, 1888, p. 187. 

*) Bei meinen Untersuchungen úber die Bewegungen der Blůthenblátter habe 
ich den Bewegungen der Blůthenstiele blos nebenbei meine Aufmerksam- 
keit gewidmet; so habe ich auch nicht náher untersucht, ob die Krůmmun- 
gen der Blůthenstiele von Veronica hederaefolia u. á. wie die der Blůthen- 
blátter vom Lichte in hóherem Grade beeinflusst werden oder nicht. 


, 


| Phytodynamische Untersuchungen. 251 


Kelche geschiůtzt sind vor schádlichen áusseren Einflůssen (z. B. vor 
Regen ete.) geschůtzt.  Erst als die Samen dieser und áhnlicher 
| Pflanzen reif geworden, krůmmen sich die Bliůthenstiele (bez. Blůthen- 
- stengel) nicht selten wieder aufwárts, wodurch die Verbreitung der 
Samen erleichtert wird. 


Wie an den Blithenstielen von Oxalis carnosa, O. acetosella 
u. á., ferner an den Blůthenstengeln einiger Cyclamen-Arten, so 
erfolgen auch an den Blůthenstielen von Galium tricorne, welche erst 
nach dem Verblůhen sich zurůckkrůmmen (bei Galium aparine bleiben 
sie gerade), dann an Blůthenstielen einiger Planzen mit kleistogamen 
| Blithen, so insb. an den Stielen von Cardamine chenopodifolia u. á. 
| besondere Bewegungen zum Schutze der reifenden Frucht. *) 


Wie an den Blůthenbláttern neben den gamotropischen auch 
noch andere Nutationsbewegungen zu Stande kommen kónnen, so 
fůhren auch die Blůthenstiele vieler Pflanzen neben den im Vorher- 
gehenden kurz besprochenen karpotropischen Bewegungen noch andere 
helio- und geotropische etc. Krůmmungen von verschiedener bio- 
logischer Bedeutung aus, úber welche in den diesbezůglichen Schriften 
von Wiesner, Pfeffer, Sachs u. A. mehr vorzufinden ist. 


Schliesslich bemerke ich hier noch, dass auch beim Welken, 
sowie durch plótzliche Wasserzufuhr an den Blůthen besondere 
Krůimmungen hervorgerufen werden. So wird ófters an gamotropischen 
Blůthen durch Welken eine der Schliessungsbewegunc áhnliche Krům- 
mung verursacht, indem die verwelkenden Blůthenblátter sich falten, 
zusammenschrumpfen, collabiren oder sich einrollen. 


So rollen sich z. B. die abwelkenden, corollenartig gefárbten 
Perigonblátter von Tradescantia virginica, Alisma plantago, Moraea 
iridioides u. á., sowie bei einigen Dicotylen mit ephemeren Blithen 
-zu jeder Tageszeit langsam zusammen, wáhrend die kelchartigen 
áusseren Perigonblátter auch ohne directe Einwirkung des Lichtes sich 
schliessen. Auch die Perigonblátter der agamotropischen Blůthen 
von Iris, Sisyrinchium u. 4. falten sich beim Welken so, dass die 
Blůthe zuletzt fast vollstándig (so z. B. bei Iris germanica, I. notha, 


1) Mehr úber diese Bewegungen ist in Darwin, Das Bewegungsvermógen 
der Pflanzen, p. 431 f., 369 nachzulesen. 

2) Ein Verzeichniss der Pflanzen, deren Blůthen sich in den Boden ein- 
bohren und so geschůtzt ihre Frůchte zur Reife bringen, siehe in Wie- 
sner's „Biologie der Pflanzen“, p. 65. 


252 Ant. Hansgirg 


I. avescens u. á.) oder doch theilweise (so bei Iris sibirica, I. Pal- 
lasii, I. Gůldenstedtiana u. 4.) geschlossen wird. *) 

Indem ich mich hier auf die im Vorhergehenden kurz mitge- 
theilten Angaben úber die auch bei nahe verwandten Půanzenarten nicht 
selten ungleich erfolgenden gamo- und karpotropischen Bewegungen 
beschránke, kann ich es nicht unterlassen zu erwáhnen, dass ich die 
karpotropischen Bewegungen in Bezug auf die Kráíte, welche diese 
Bewegungen hervorrufen, bisher nicht náher untersucht habe, so dass 
die Frage, ob. diese Bewegungen spontane oder receptive (parato- 
nische) Nutationen sind, ob sie durch Šchwerkraít mehr als von Licht 
und Wárme beeinflusst werden, ob sie allein auf inneren, in der 
Organisation der Pflanze begrůndeten Ursachen beruhen oder durch 
Combination dieser mit áusseren Kráften ausgelóst werden u. á., erst 
durch kůnftige Untersuchungen wird zu entscheiden sein. 

Aus meinen bisherigen Beobachtungen úber die karpotropischen 
Bewegungen der wachsenden Kelch-, Hůll- u. 4. Blátter ergibt sich 
blos, dass diese Krůmmungen, welche durch Epi- und Hyponastie, 


resp. durch beschleunigtes Wachsthum je einer antagonistischen Hálíte 


des sich krůmmenden Organes zu Stande kommen, wáhrend zu gleicher 
Zeit das Wachsthum der anderen Hálfte retardirt wird, im Ganzen 
(wenigstens an vielen von mir untersuchten Pflanzen) durch Licht 
und Wárme verháltnissmássie weniger beeinflusst werden, als die 
nycti- und gamotropischen Bewegungen dieser Blattorgane. 


Wenn die Ursachen der Beschleunigung und Retardirung des 
Wachsthums der karpotropischen Blátter etc. nicht áussere, sondern, 
wie es den Anschein hat, blos innere wáren, so můsste man die 
karpotropischen Krůmmungen solcher Organe zu den spontanen Nu- 
tationen rechnen. *) 


1) Die isolirten Blůthen vieler Pílanzen welken an der Luft ebenso rasch oder 
nur um etwas weniger langsam, als die an abgelósten, beblátterten Sprossen 
befindlichen Blůthen. 


2) Nach Vines (On epinasty and hyponasty, 1889) werden epi- und hypo- 
nastische Krůmmungen weder durch geotropische noch durch heliotropische 


Einwirkungen hervorgerufen, sondern sind spontane Bewegungserschei- 


nungen. Úber Nutationsbewegungen der Blůthen- und Fruchtstiele, welche 
nicht autonom, sondern durch Licht und Schwerkraft oder durch Combi- 
nation dieser mit anderen Ursachen veranlasst werden, verel. Vochting, 
die Bewegungen der Blůthen und Frůchte, 1882, dann die diesbezůglichen 
Arbeiten Wiesner's u. A. 


B E né 


Phytodynamische Untersuchungen. 253 


IV. Specielles. 


Im nachstehenden speciellen Theile sind blos diejenigen Er- 
gebnisse meiner Untersuchungen úber die gamo- und nyctitropischen 
Bewegungen sowie ůúber die Reizbewegungen verschiedener Blatt- 
organe enthalten, welche ich an zahlreichen, bisher in Bezug auf 
diese Bewegungen grósstentheils noch nicht náher untersuchten 
Pflanzenarten im J. 1889 hauptsáchlich zu dem Zweck angestellt 
habe, um einige von Pfeffer in seinem bahnbrechenden Werke 


Ř „Physiologische Untersuchungen, 1873“ iber die oben erwáhnten Be- 


wegungen noch offen gelassenen Fragen wo měglich zu beantworten. 

So habe ich vor allem meine Aufmerksamkeit den von Pfeffer 
bei seinen Untersuchungen ber Óffnen und Schliessen der Blůthen 
nicht oder nur wenig berůcksichtigten ephemeren Bliůthen gewidmet 
und suchte die Beeinflussung der Offnungs- und Schliessunesbewegung 
dieser Blůthen durch áussere Agentien, insb. durch Licht und Wárme 
náher kennen zu lernen, ausserdem war ich bemůht die von Pfeffer 
nicht verfolgte Verbreitung der ephemeren und der periodisch be- 
weglichen Blůthen, sowie der reizbaren Staubfáden und Narben im 
Planzenreiche so viel mir měglich war zu ermitteln. 

Was zunáchst die gamotropischen Bewegungen der bisher am 
wenigsten erforschten ephemeren Blůthen betrifft, welche ich zuerst 
zum Gegenstande meiner Untersuchungen gewihlt habe, so consta- 
tirte ich, wie hier im Voraus bemerkt wird, dass auch die eintágigen 
Bewegungen der Blůthenhůlle, wie die periodisch sich wiederholenden 
von Licht-, Wárme- und Feuchtigkeitsveránderungen influirt werden, 
dass jedoch die ephemeren Blůthen einiger Pflanzen ansehnlicher auf 
schwache Lichtveránderungen reagiren, als die diesbezůglich bisher 
von mir untersuchten periodisch sich čffnenden und schliessenden 
Blůthen. 

So čffnen sich die ephemeren Bliůthen von Stellaria media, 


einiger Veronica- und Oxalis-Arten u. á. bei ungenůsender Be- 


leuchtung, bei welcher sich andere, so insb. die periodisch be- 
weglichen Blůthen noch offnen, nicht mehr, sondern bleiben, wenn sie 
im Zimmer schwachem, diffusem oder farbigem Lichte ausgesetzt 
werden, geschlossen und verhalten sich, wie im Nachfolgenden an 
einigen Beispielen náher dargelest wird, was die Befruchtung anbe- 
lanst, den kleistogamen Blůthen áhnlich. 

Bei meinen Untersuchungen úber die nyctitropischen Bewegungen 
der Laubblátter einiger Marsilea-Arten habe ich an diesen Gefáss- 


254 Ant. Hansgirg 


kryptogamen neben den sehr ansehnlichen Schlafbewegungen auch 
schwache, bisher unbekannt sgebliebene, Reizbewegungen nachge- 
wiesen. Bei den Beobachtungen ber die Schlafbewegungen der 
gefiederten Blátter von Robinia pseudacacia, Gleditschia triacantha 
und einiger anderen Papilionaceen habe ich nebenbei auch die para- 
heliotropischen Bewegungen und die Reizbewegungen der Robinia- 
Blátter untersucht. Ich muss mir hier jedoch erlauben zu erwáhnen, 
dass mir durch besondere Umstánde unměglich geworden, meine vor- 
erwáhnten phytodynamischen Untersuchungen, so wie ich gewůnscht 
habe, auszufiihren und bitte, da ich mir am besten der Lůckenhaftie- © 
keit meiner vorliegenden aphoristischen Arbeit bewusst bin, diese 
blos als einen kleinen Beitrag zur Kenntniss der an verschiedenen 
Blattorganen von mir beobachteten Nutations- und Rerzbewegungen 
anzusehen, dessen Publicirung hauptsáchlich zu dem Zweck erfolst, 
um eine Anregung zu weiteren Untersuchungen ber die im Fol- 
genden besprochenen Bewegungen zu geben. 

Was die Methoden meiner Untersuchungen betrifft, so elaube 
ich hier erwáhnen zu sollen, dass ich die meisten Beobachtungen 
ber die gamotropischen Bewegungen der Blůthen im Versuchshause 
oder in dazu geeigneten Versuchszimmern an in Blumentopfen ein- 
gepflanzten oder in mit Wasser gefillten Glasgefássen gehaltenen 
Versuchspflanzen durchgefůhrt habe und zwar wurden in der Regel 
von jeder untersuchten Pflanzenart eleichzeitig mehrere Exemplare 
beobachtet. 

Die meisten Versuche und Beobachtungen ber das Óffnen und 
Schliessen der Blůthen habe ich an frisch abgeschnittenen, meist zahl- 
reiche Blůthen tragenden Zweigen oder Stengeln angestellt, welche 
bis zum Verblůhen in mit Wasser gefillten Glaseefássen gestellt und 
dicht am Fenster postirt waren oder, wo Versuche im Dunkeln an- 
gestellt wurden, unter einfache oder doppelte schwarze Recipiente 
von Pappdeckel gebracht wurden. 

Um den Einfluss des Tageslichtes ') von verschiedener Inten- 
sitát, des farbigen Lichtes, der Dunkelheit ete. auf ephemere und 
periodisch bewegliche Blůthen verschiedener Pflanzenarten kennen zu 
lernen, habe ich die von mir im Zimmer untersuchten PAanzenspecies 
bei gleicher oder fast gleicher Temperatur der Luft und des Wassers, -© 
in welchem die Pflanzen gehalten wurden, einer ungleichen Beleuch- 


") Mit dem Ausdruck Tageslicht ist die gesammte Wirkung des Lichtes zu 
verstehen (vergl. Sachs in Bot. Ztg. 1868, Beilage, p. 8 £.). 


Phytodynamische Untersuchungen. 255 


tune ausgesetzt und zwar wurden fast ausnahmslos mehrere (meist 
5 bis 10) Exemplare von einer und derselben Pflanzenart zugleich 
an vier, seltener an fůnf oder blos an drei verschieden beleuchteten 
Standorten beobachtet und zwar: 1. in diffusem, hellem Tageslichte 
(hinter einem Nordfenster postirt), 2. in directem, mehr oder weniger 
| intensivem Sonnenlichte (hinter einem Ost- und am Sidfenster), 3. in 


| mássicer, 4. in vólliger Dunkelheit, 5. in farbigem (blauem und gel- 


bem) Lichte, resp. in doppelwandigen mit Lósungen von Kalibichromat 
und Kupferoxydammoniak gefůllten Glasglocken. 


Die in der Frih begonnenen Beobachtungen wurden nicht blos 
am Nachmittage, sondern, wo es něthig war, z. B. bei den Beob- 
achtungen úber Schliessen und Óffnen der periodischen Blůthen auch 
wáhrend der Nacht in meinem Zimmer fortgesetzt. 


Da Turgescenzánderungen bei den nyctitropischen Bewegungen 
eine nicht unwichtige Rolle spielen, so habe ich spáter auch zahl- 
reiche Versuche angestellt, um náher kennen zu lernen, inwiefern die 
gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle, dann auch die Reiz- 
bewegungen der Staubfáden und Narben durch Anderungen der Tur- 
gescenz beeinflusst werden. 


Zu diesem Zweck wurden die diesbezůelich untersuchten Pflanzen- 
arten theils an trockener Luft, theils in dampfcesáttigter Atmospháre 
entweder in vollstándie geschlossenen oder in tubulirten Glaselocken 
gehalten und regelmássic befeuchtet, so dass sie normal turgescirten. 


Ausserdem liess ich andere Exemplare von den untersuchten 
Planzenarten, welche unbefeuchtet directer Sonne oder diffusem Lichte 
ausgesetzt waren, unter sonst gewóhnlichen Verháltnissen langsam 
welken. 


Ansehnlichere Turgorsenkung wurde auch durch Anwendung von 
fůr meine Beobachtungen geeigneten Salzlosungen hervorgebracht und 
zwar bediente ich mich bei meinen Untersuchungen am háufigsten 
der 19, Kalisalpeter- und der 089, Natronsalpeterlosung, seltener 
auch der 1-39, Kalisulphat-, 0:59, Kochsalz-, 5%; Rohrzucker oder © 
2-79, Glykoselósung, in welchen Lósungen die untersuchten Pflanzen, 
anstatt in Wasser, gestellt oder untergetaucht wurden. 


Turgorsteigerune wurde wieder durch reichliche Wasserzufuhr 
theils an normal turgescirenden, theils an mehr oder weniger welk 
gewordenen, stark transpirirenden Blůthen hervorgerufen und zwar 
wurden entweder frisch abgeschnittene Blůthen auf Wasseroberfláche 
gelegt oder kurze blithentragende Zweige, seltener ganze Pflanzen, 


256 Ant. Hansgirg 


entweder vollstándig unter Wasser getaucht oder in dieses so Be 
stellt, dass die Blůthen an der Luft sich befanden. 


Erhebliche Turgorsteigerung wurde auch durch Injection von 
Wasser mit Hilfe der Evacuationsluftpumpe oder durch Druck einer 
etwa 300 mm hohen Auecksilbersáule erzielt. 


Um die Wirkung von hóoheren Temperaturgraden auf das Offnen 
und Schliessen der Blůthen, insb. der ephemeren Blůthen, experi- 
mentell kennen zu lernen, habe ich abgeschnittene, in mit Wasser 
gefůllten Gefássen gestellte, blůthentragende Zweige bei verschieden 
hoher Temperatur in einem Heizapparate beobachtet und zwar habe 
ich eine nicht unbedeutende Anzahl von Pflanzenarten mit gamo- 
und agamotropischen Blůthen bei constanter, ziemlich hoher Tempe- 
ratur in dem von Pfeffer in seiner Pflanzenphysiologie *) beschrie- 
benen Thermostaten und oleichzeitig auch an freier Luft bei gewóhn- 


licher Temperatur beobachtet. 


Mehr úber die von mir angewandten Methoden wird úbrigens 
im Nachfolgenden bei den Specialuntersuchungen mitgetheilt werden. 


Noch glaube ich hier nicht unerwáhnt lassen zu sollen, dass 


ich viele von den in nachfolgenden Zeilen beschriebenen Versuchen 
ofters und zwar meist mit Variationen wiederholte und im Folgenden, 
damit die vorliegende Abhandlung keine ungebůhrliche Lánge er- 
lange, nur einige von den von mir angestellten Beobachtungen und 
Experimenten, welche ibereinstimmende Resultate gaben, anfihre.*?) 


A. | Untersuchungen iiber Ojjnen und Schliessen der Bliůthem. 


Meine ersten Beobachtungen und Versuche úber das Offnen und 
Schliessen der ephemeren Blůthen habe ich im Mai an folgenden, 
schon im Frůhjahre fast úberall verbreiteten und lánsere Zeit blů- 
henden drei Panzenarten: Stellaria media, Veronica hederaefolia: und 
V. serpyllifolia angestellt. 


1) L. c. II. Bd. p. 126. 


*) Da ich anfánolich blos die Absicht hatte die Bedingungen des Óffnens und © 
Schliessens der ephemeren Blůthen zu studiren und erst spáter, um mir © 


Klarheit úber die hierher gehorigen Erscheinungen zu verschaffen, auch 


die periodischen und andere Blůthen, dann auch die Staubblátter etc. in © 


den Kreis meiner Untersuchungen gezogen habe, so ist der erste Abschnitt 
der vorliegenden Arbeit, in welchem ůber Ofřnen und Schliessen der 
Blůthen gehandelt wird, hedoničnd lánger geworden als die úbrigen. 


Phytodynamische Untersuchungen. 257 


Von jeder der soeben genannten drei Pflanzenspecies liess ich 
frische und kráftige, zahlreiche Blůthenknospen tragende, Exemplare 
aus freier Natur mit der Erde, in welcher sie eingewurzelt waren, 
| in eine gróssere Anzahl von Blumentopfen, jede Art in 8 bis 10 Tópíe, 
verpflanzen. Ausser an diesen Pflanzen habe ich meine Untersu- 
| chungen auch an abgeschnittenen, meist zahlreiche Blůthenknospen 
| tragenden, Zweigen durchgefůhrt, welche in mit Wasser, gefůllte Glas- 
| gefásse gestellt und in einem Versuchszimmer theils diffusem, theils 
| directem Sonnenlichte ausgesetzt, theils in mássie, theils auch in 
- vóllie dunklen Raum gebracht wurden. Nebstdem wurden fast táglich 
auch an in der freien Natur wild wachsenden Exemplaren Controlli- 
rungsbeobachtungen durchgefihrt. 

Da die Lufttemperatur in dem móglichst gleichmássie tempe- 
rirten Raume, in welchem die Versuche angestellt wurden, sich an 
allen vier soeben erwáhnten, uneleich beleuchteten, Standorten wáhrend 
des Tages nur wenie ánderte,“) so konnte bei Eliminirune der 
Temperatur- und Turgescenzschwankungen die Wirkung der partiellen 
oder gánzlichen Lichtentziehune auf die oben genannten drei Pílanzen- 

species direct verfolgt werden. 

| Was das Offnen und Schliessen der Blůthen von Stellaria media, 
| Veronica hederaefolia und V. serpyllifolia betrifft, so bemerke ich 
| hier zunáchst, dass die Blůthen der im Zimmer in Blumentopfen kul- 
| tivirten oder der in Wasser gehaltenen Exemplare bei genůgender Be- 
leuchtung und Temperatur, wie die Blůthen der in der freien Natur 
| wild wachsenden Pflanzen, sich je nach der Intensitát der Beleuchtung 
(ete. frůher oder spáter am Vormittage čffnen und am Nachmittage 
-vor dem Sonnenuntergange schliessen. 

Bei ungenůgender Beleuchtung, in diffusem und in farbigem 
Lichte, bleiben die Blůthen von Stellaria media, Veronica hederae- 
folia und V. serpyllifolia, an im Zimmer cultivirten Exemplaren, meist 
schon am zweiten Tage geschlossen. In mássig und vóllie dunkelem 
Raume (unter schwarzen Papprecipienten und in einem halbdunkelen, 
| verschliessbaren Kasten) haben sich die ephemeren Blůthen der soeben 
| genannten drei Pílanzenarten etwas frůher als am Lichte geschlossen ; 


1) Blos an dem direct von der Sonne beleuchteten Standorte (am Sůdfen- 
ster) betrug die Differenz in der maximalen und minimalen Lufttempe- 
ratur ofters mehr als 109 C. Bei meinen Untersuchungen úber das Óffnen 
und Schliessen der Blátter habe ich die Temperatur der die Versuchs- 
pílanzen umgebenden Luft oder des Wassers stets (auch wenn sie constant 
war) mittelst Celsius-Thermometern gemessen. 


Tř. mathematicko-přírodovědecká. 17 


258 Ant. Hansgirg 


am náchsten Tage offneten sich an solchen Pflanzen blůhreife Blůthen- 
knospen nicht oder nur sehr unvollstándig, wáhrend sie am Ostfenster, 
wo sie bis 9 U, Vorm. von der Sonne direct beleuchtet waren, noch 
vollstándie, in hellem diffusem Lichte am Nordfenster čfters noch 
fast vollstándig sich čffneten. 

Spáter (am dritten, vierten Tage ete.) blieben aber die Blůthen 
dieser Planzen, wenn sie fortwáhrend blos schwachem, diffusem Lichte 
ausgesetzt waren, wie in mássiger und vólliger Dunkelheit, geschlossen 
und zwar blos in Folge von Lichtmangel, da die Blůthen an anderen © 
Exemplaren derselben Pflanzenarten bei gleicher Temperatur und 
gleicher oder fast gleicher Turgescenz sich bei genůgender Beleuch- © 
tung wie gewóhnlich geoffnet haben.") 

Wie im Zimmer so óffnen sich die Blůthen vieler Pflanzen- 
arten ?) auch in der freién Natur bei ungenůgender Beleuchtung an. 
trůben und nasskalten Tagen nicht oder nur unvollstándig, wáhrend. 
sich an sonnigen Tagen ihre Blůthenblátter vollstándig ausbreiten. 


Dass dieses Verhalten der gamotropischen Blůthen fůr diese. 
Blůthen von hoher biologischer Bedeutung ist und hóchst wahr- 
scheinlich mit dem Schutze im Zusammenhange steht, dessen der 
Pollen bedarf, ist schon von anderen Forschern *) erklárt worden. 

Da ich in dieser Arbeit auf die Frage úber die biologische Be- © 
deutung einzelner Anpassungen der Blůthen beim Offnen und Schliessen © 
etc. nicht náher eingehen will, so bemerke ich hier blos nebenbei,. 
dass Blůthen, welche wie an Stellaria media, Drosera rotundifolia 
u. 4. nur bei schónem Wetter, an sonnigen Tagen sich vollstándig 
offnen, meist von solchen Insecten besucht werden, welche an trůben, 
insb. an regnerischen Tagen in -ihren Schlupfwinkeln sich verborgen 
halten. 

Aus weiteren Versuchen, welche ich an den vorher genannten 
drei Planzenarten durch volle drei Wochen ununterbrochen angestellt 
habe, sowie aus Versuchen, die ich an anderen Pflanzenspecies mit. 
ephemeren und periodisch sich offnenden und schliessenden Blůthen. 


B B ně de 


ona 


!) Dass die ephemeren Blůthen von Stellaria media und áhnliche lichtempfind- 
liche Blůthen im Zimmer an diffusem Lichte, auch wenn sie dicht am Fenster 
(Nordfenster) postirt sind, wie die im Dunkeln befindlichen Blůthen sich nicht 
offinen, kann auf Grund der Untersuchungen von Sachs (Bot. Zeitung, 
1863) und Detlefsen (Arbeiten ' des Wůrzbure. Instituts) úber die Ab- 
nahme der Helligkeit im Zimmer leicht erklárt werden. 

?) Slehe im Nachfolgenden das Verzeichniss der pseudokleistogamen Blůthen. 

9) Vergl. z. B. Kerner, Die Schufzmittel des Pollens, p. 24, 26. 


Phytodynamische Untersuchungen. 259 


durchgefůhrt habe, ergibt sich, dass nicht blos die ephemeren Bliůthen 
von Stellaria media, Veronica hederaefolia und V. serpyllifolia, sondern 
auch die Blůthen einiger Oxalis-Arten, von Drosera rotundifolia etc. 
im Zimmer kultivirt, nicht blos bei ungenůgender Beleuchtung, in 
schwachem, diffusem Lichte, wie in voller Dunkelheit sich nicht offnen, 
sondern auch an solchen Pflanzen geschlossen bleiben, welche durch 
gesteigerte Wasserzufuhr ibermássig turgesciren oder welche unter 
Wasser getaucht wurden. 

Da alle von mir an den drei, gleich anfangs genannten Pfanzen- 
arten mit ephemeren Blůthen unternommenen, hier nicht weiter zu 
erwáhnenden, Versuche úber das OÓffnen dieser Blůthen im Wesentli- 
chen úbereinstimmende Resultate gaben, so glaube ich, dass es kaum 
zu bezweifeln ist, dass die Offlnungsbewegung an diesen Blůthen in 
erster Reihe vom Lichte, in zweiter auch von der Turgescenz, dann 
auch von Wárme etc. influirt wird. 

Dass das Offnen der ephemeren Blithen von Stellaria media, 
Veronica hederaefolia, V. seérpyllifolia u. 4. nicht blos durch Licht 
und in geringerem Grade als von diesem auch von Temperatur- 
schwankungen, sondern auch durch Turgescenzánderungsen in hoherem 
Grade, als man bisher gewóhnlich annimmt, beeinflusst wird, habe 
ich auch an in der freien Natur in Garten wild wachsenden und in 
Blumentopfen von mir im Freien kultivirten Exemplaren dieser drei 
Pflanzenarten (spáter, wie im Nachfoleenden berichtet wird, auch an 
anderen Pflanzenspecies mit ephemeren Blůthen) constatirt. 

Ahnliche Versuche, wie an den ephemeren Blůthen von Stel- 
laria media u. 4. habe ich gleichzeitig auch an den wiederholt sich 
offnenden und schliessenden Blůthen von Taraxacum officinale, Orni- 
thogalum nutans, Adonis vernalis und Ranunculus millefoliatus, dann 
auch an den agamotropischen Blůthen von Iberis sempervivens an- 
gestellt und suchte speciell durch vergleichende Untersuchungen an 
den Blůthen dieser Planzen die Bedingungen des Offnens der Blůthen 
náher kennen zu lernen. Aus diesen Versuchen ergibt sich, dáss die 
agamotropischen Blůthen von Iberis im Dunkeln (unter doppelten 
schwarzen Recipienten) sich ebenso wie am Lichte, und zwar nicht 
blos am ersten und zweiten, sondern (die Bliůthenknospen) auch noch 
am dritten und vierten Tage vollstándig čffnen,“) wáhrend die gamo- 


r) An den von mir beobachteten Exemplaren von Iberis sempervirens čffneten 
sich im Dunkeln ebensoviele oder mehr Blůthen, als am Lichte und zwar 
vollstándig normal; es erfolgt also das epinastische Wachsthum der Blůthen- 
blátter von Iberis im Dunkeln fast ebenso schnell wie am Lichte. 

17* 


260 Ant. Hansgirg 


tropischen Blůthen vieler Pflanzen im Dunkeln meist schon am ersten 
Tage sich weniger vollstándig, als am Lichte ofíinen und an folgenden 
Tagen fast ganz geschlossen bleiben. 

So čffnen sich z. B. die Blůthenkopfchen von Taraxacum offici- 
nale und die Blithen von Ornithogalum nutans im Dunkeln sowohl 
in lufttrockener wie auch in dampfcesáttigter Atmospháre gleich am 
ersten Tage meist nur bis zur Hálfte, an folgenden Tagen noch we- 
niger; auch die Blůthen von Adonis vernalis und Ranunculus mille- 
foliatus óffnen sich im Dunkeln oleich am ersten Tage weniger voll- 
stándie, als am Lichte, doch etwas mehr als die von Taraxacum und 
Ornithogalum. 

Wie die ephemeren Bliůthen,. so sind auch periodisch bewegliche 
Blůthen verschiedener Pflanzenspecies, wie aus meinen Versuchen 
hervorgeht, gegen gleiche Lichtveránderungen ungleich empfindlich- 
Das Aufblůhen der agamotropischen Bliůthen von Iberis u. á. wird 
durch Helligkeitsveránderungen in einer der Beobachtung sich ent- 
ziehenden Weise beeinflusst; das Aufblůhen der ephemeren Blithen 
bei Stellaria media u. á. wird hingegen vom Lichte sehr stark in- 
fluirt. 

Wáhrend das Óffnen der Blůthen vieler Pflanzen vorwiegend 
durch Licht beeinflusst wird, ') ist bei anderen Pflanzen die Ursache 
der das Ófnen der Blůthen hervorrufenden Bewegung die Wárme. 
So bleiben z. B. die agamotropischen Blithen einiger Gramineen 
(Weizenarten, von Hordeum distichum u. á.) geschlossen, wenn nicht 
eine bestimmte Temperatur erreicht wird. 

Es gibt auch Pflanzen mit periodischen Blůthen (z. B. Crocus 
und Tulipa), deren Wachsthum und Transpiration mehr durch Wárme- 
schwankungen, als durch Lichtveránderungen influirt wird. ?) Wáhrend 
z. B. bei Tulipa, Crocus u. á. durch Temperaturdifferenzen je ein von 
den beiden antagonistischen Geweben der Perigonblátter an den sich 
ofinenden Blůthen zu beschleunistem Wachsthum angereet wird, ver- 
mógen an lichtempfindlichen Blůthen Beleuchtungsschwankungen eine 
Beschleunigung des Wachsthums in dem einen antagonistischen Ge- 
webe hervorzurufen. 


1) Dass das Aufblůhen der Blůthen von Linum usitatissimum von der Inten- 
sitát des Lichtes mehr als das Aufblůhen anderer Blůthen abhángig ist, 
hat Sachs (Bot. Zeitung, 1865, p. 139) nachgewiesen. 

?) Nach Wiesner (Biologie der PfAlanzen, p. 68.) wird das Óffnen der 
Blůthen und Blůthenkóptchen vieler PAanzenarten durch Transpiration des 
tiefer stehenden Laubes in hohem Grade beeinflusst. 


Phytodynamische Untersuchungen. 261 


Wenn man Pflanzen, deren ephemere Blůthen sehr lichtemp- 
findlich sind (so z. B. Stellaria media, Veronica hederaefolia u. A.) 
zwei bis drei Tage lang in mássiger oder in volliger Dunkelheit stehen 
lásst und sie nachher wieder diffusem oder directem Sonnenlichte 
aussetzt, so offnet sich an solchen Pflanzen nicht selten keine einzige 
Blithenknospe, welche im Dunkéln sich weiter entwickelt hat, gleich 
am ersten Tage, sondern erst spáter. Doch cibt es auch hier Aus- 
nahmen. So offnen sich auch die weniger lichtempfindlichen Blůthen- 
knospen von Convolvulus mauritanicus áhnlich wie die periodischen 
Blůthen einiger Pflanzenarten (Bellis perennis u. á.), wenn sie zuvor 
2 bis 3 Tage durch doppelte schwarze Papprecipienten verdunkelt 
waren, wieder im Laufe eines Tages, sobald sie aus Dunkelem wieder 
ans Licht gebracht werden. Hingegen bleiben die ephemeren Blůthen 
von Štellaria media, welche úber eine Woche lang měglichst verdun- 
kelt wurden (nicht selten auch die Blůthen an im Halbdunkeln meh- 
rere Tage lang cultivirten Exemplaren) und nachher wieder ans Licht 
kommen sowohl in hellem, diffusem Lichte, wie auch an directer Sonne, 


- in lufttrockener und in dampfcesáttister Atmospháre am ersten und 


meist auch noch am zweiten Tage (čfters noch lánger) geschlossen. 
Blos an Blithen, welche an schwachem, diffusem Lichte sich 
entwickelt haben und an diesem Lichte bis zur Fruchtreife geschlossen 


- blieben, gelang es mir, wenn ich solche Planzen einer intensiveren 


| Beleuchtung ausgesetzt habe, einigemal schon nach mehrstůndiger 


Einwirkung des Lichtes (directen Sonnenlichtes) die Offnungsbewe- 
gung an den frůher geschlossenen Blůthen von Stellaria media u. a. 
hervorzurufen. 
Bemerkenswerth scheint mir hiebei noch der Umstand zu sein, 
dass an solchen Pflanzen die geschlossenen Blůthen sich frůher ge- 
offnet haben, wenn die in Blumentopfen cultivirten Pflanzen statt im 
Zimmer an freier Luft sich befanden, an welcher die Transpiration 
der Laubblátter mehr als im Zimmer gefórdert wurde. In diesem 
Falle kommt hóochst wahrscheinlich das beschleunigte Offnen der 
Blůthen auf áhnliche Weise zu Stande, wie es Wiesner fůr ab- 
welkende Blithen von Anagallis arvensis u. á. nachgewiesen hat. ') 
An Pflanzen mit lichtempfindlichen Blůthen (insb. an Stellaria 


© media u. 4.), welche lángere Zeit genigend beleuchtet wurden und 


1) Das Aufbliůhen der Blůthen dieser und anderer Planzenarten beruht nach 
Wiesner auf einer Wasserabgabe, durch welche eine andere Vertheilung 
des Wassers in den antagonistischen Geweben der Blumenkrone eintritt 
(Studien úber das Welken von Blůthen und Laubsprossen, p. 21). 


269 Ant. Hansgirg 


an welchen erst in Folge von Lichtmangel (in schwachem, diffusem 
Lichte im Zimmer) die Bliůthen noch um 11 Uhr Vorm. geschlossen 
blieben, gelang es mir, als ich zu diešer Zeit solche Pflanzen einer 
intensiveren Beleuchtung (directer Sonne) ausgesetzt habe, die Blůthen 
noch an demselben Tage zum Óffnen zu bringen. 

Da durch Pfeffer's und anderer Forscher Untersuchungen úber 
die Mechanik der Schlafbewegungen der Dlátter nachgewiesen wurde, 
dass durch Veránderungen der Lichtintensitát auch Veránderungen in 
der Turgescenz der Zellen der nyctitropisch beweglichen Organe her- 
vorgerufen werden, so suchte ich weiter auch an den ephemeren 
Blůthen von Stellaria media, Veronica hederaefolia und V. serpylli- 
folia sowie an nicht ephemeren Blůthen von Taraxacum officinale, 
Potentilla salisburgensis, P. fragariastrum und Waldsteinia geoides kennen 
zu lernen, ob und inwiefern durch Veránderungen der Turgescenz 
und der Wasserzufuhr die gamotropischen Bewecgungen dieser Blůthen 
beeinflusst werden. 

Zu diesem Zwecke wurden zunáchst abgeschnittene, blůhreife 
Blůthenknospen tragende Zweige der soeben genannten Pflanzenarten, 
theils in mit Wasser gefůllte Glasgefásse gestellt, in welchen -sich 
die Blůthen, wie an den in Blumentopfen cultivirten Pflanzen in nor- 
maler Weise čoffneten, theils liess ich frisch abgelóste, turgescente, 
mit blůhreifén Blůthenknospen besetzte Zweige an der Luft langsam 
welken. 

Nach vier- bis sechsstindigem Welken wurden die Versuchs- 
pflanzen theils direct in Wasser gestellt, theils in feuchter Umhůllung 
in dampfgesátticte Atmosphaere gebracht. Nach Verlauf von einem 
halben Tage, bez. von 12 bis 15 Stunden, zeigte sich, dass die Blů- 
then der obigen Pflanzenarten sich bloss dann ber die Nacht ge- 
úffnet haben, wenn die welk gewordenen Pflanzen wieder genůgend 
turgescirten. So blieben an den in dampígesáttigter Atmosphaere ge- 
haltenen Exemplaren, an welchen die Laubblátter und die Blůthen- 
stiele noch mehr oder weniger schlaff waren, die Bliůthen der vorher 
genannten Pflanzenarten geschlossen, wáhrend sie an den direct in 
Wasser gestellten Versuchspflanzen, an welchen das Laub wieder seine 
frůhere Turgescenz erlanet hatte, sich gečffnet haben. 

Es muss aber schon an dieser Stelle hervorgehoben werden, 
dass wie durch Wasserzufuhr an welk gewordenen Blůthen einiger 
Pflanzen die Offnungsbewegung veranlasst wird, so an anderen Pflanzen 


(z. B. an Anagallis arvensis) wieder eine Wasserabgabe zum Óffnen 
der Blůthen fiůihren kann. 


Phytodynamische Untersuchungen. 263 


An Stellaria media und áhnlichen Planzen, deren Blůthen sehr 
| lichtbedůrftig sind, vermag aber das Offnen der Blůthen durch Tur- 
| gescenzveránderungen allein nicht hervorgerufen werden. Die Blůthen 
| solcher Planzen bleiben bei ungenůgender Beleuchtung an diffusem 

Lichte im Zimmer auch dann noch geschlossen, wenn an den blůthen- 
 tragenden Zweigen das durch Welken schlaff gewordene Laub durch 
| Wasserzufuhr wieder vollkommen turgescent wird. Weniger licht- 
- empfindliche Blůthen, z. B. die von Waldsteinia geoides und Potentilla 
| salisburgensis offnen sich jedoch bei gleicher Behandlung an diffusem 
 Lichte wie gewóhnlich, in mássiger und volliger Dunkelheit wenigstens 
-noch theilweise. 
| Úber die Frage, ob Turgescenzánderungen auch bei anderen 
| ephemeren Blůthen áhnlich wie bei Stellaria media das Offnen der 
Blůthen weniger als das Licht bedingen, habe ich weitere Versuche . 
auch an Convolvulus arvensis und C. mauritanicus angestellt. Aus 
diesen Versuchen ergibt sich, dass das Offnen der Blůthen der er- 
steren Convolvulus-Art áhnlich wie das der Blůthen von Stellaria 
media mehr durch Lichtentziehung oder durch Lichterhohung als 
durch Verminderung oder Vermehrung des Wassergehaltes beeinflusst 
wird und bei ungenůgender Beleuchtung an difusem Lichte im Zimmer 
wie im Dunkeln nicht mehr zu Stande kommt; das Aufblůhen des 
Convolvulus mauritanicus jedoch auch im Dunkeln noch am zweiten 
-und dritten Tage wie am Lichte erfolet. 

An stark abgewelkten Exemplaren von Convolvulus arvensis, 
deren sámmtliches Laub in Folge von Umpflanzung fast ganz ver- 
| trocknet war, offneten sich bei genigender Beleuchtune mehrere 
Blůthen und zwar sowohl in lufttrockener wie auch in dampfcesát- 
tister Atmospháre, wáhrend sie an verdunkelten Exemplaren in beiden 
Atmospháren geschlossen blieben. Weiter fand ich auch, dass sich an 
solchen Ackerwinden in directer Sonne auch einige Blůthenknospen 
geóffnet haben, deren Corolle in Folge gestorter Wasserzufuhr und 
Ernáhrung sich nicht einmal vollstándie entwickelt hat. 

Ahnliche Versuche wurden weiter auch an Veronica hederae- 
folia und V. serpyllifolia sowie an einigen Oxalis-Arten u. m. a. an- 
gestellt und analoge Resultate erhalten. 

Wie durch Wasserabgabe an abwelkenden Zweigen einiger Pflan- 
zenarten, so wird auch durch erhóhte Wasserzufuhr, z. B. durch 
| Wassereinpressen ete. die Offnunesbewecung der Blůthen beeinfiusst. 
| So fihrt eine Wasserinjection an theilweise abgewelkten, nicht ge- 
nůgend turgescenten Bliůthen, z. B. an Tulipa Gesneriana u. a. auch 


264 Ant. Hansgirg 


im Dunkeln zu einer Offnungsbewegune, welche $elbstverstándlich 
von der durch táglichen Lichtwechsel hervorgerufenen, gamotropischen 
Offinunosbewecung der Blůthen sich wesentlich unterscheidet. 

Wie durch Wassereinpressen oder durch in Wasser Untergetaucht- 
sein vollkommen turgescenter Pflanzen, so wird auch durch langsam, 
aber úbermássie erhóhte Wasserzufuhr an verschiedenen Pflanzenarten 
das normale Óffnen nicht selten verhindert. 

Diese Beobachtune habe ich zuerst an im Zimmer in Blumen- 
topfen cultivirten, stark turgescenten Exemplaren von Stellaria media, 
spáter auch an Veronica hederaefolia, V. serpyllifolia und Taraxacum 
officinale gemacht, deren Bliůthen bei sehr reichlicher Wasserzufuhr 
in dampígesáttieter Atmospháre nicht blos in diffusem, sondern auch 
in directem Sonnenlichte geschlossen blieben, wáhrend sie an we- 
niger turgescenten, in lufttrockener Atmospháre befindlichen Exem- 
plaren derselben Pflanzenarten unter sonst gleichen Bedingungen sich 
úffneten. Erst nachdem die sehr stark turgescenten Exemplare, nach 
eingestellter Wasserzufuhr, in lufttrockene Atmospháre gebracht und 
in dieser einige Zeit gehalten wurden, offneten sich an ihnen wieder 
einige Blithen. 

An frischen Exemplaren von Štellaria media, welche mit offenen 
Blůthen am Vormittage in Blumentóopfen unter Wasser getaucht 
wurden, beobachtete ich, dass die Blůthen nicht nur frůher, als an: 
den neben an der Luft stehenden und fast ebenso intensiv, wie die im 
Wasser beleuchteten Exemplaren sich Nachmittags geschlossen haben, 
sondern, dass sie auch am náchsten und am folgenden zweiten und 
dritten Tage sich nicht mehr čffneten, obschon die ganz oder fast 
ganz im Wasser untergetauchten Pflanzen genůgend beleuchtet waren 
und die Temperatur des Wassers fast dieselbe, wie die der umge- 
benden Luft war. | 

Auch an einigen aus dem Wasser hervorragenden Zweigen blieben 
an solchen Stellarien alle Blůthen volle vier Tage hindurch sowohl 
in lufttrockener wie auch in dampícesáttigter Atmospháre geschlossen,- 
wáhrend sich bei derselben Beleuchtung und Temperatur an den 
neben an der Luft in Trockenheit befindlichen Exemplaren zahl- 
reiche Blithen gečffnet haben. 

Es ist noch zu bemerken, dass sich die Blůthen an unter Wassér 
abgeschnittenen, mit dem blůthentragenden Gipfeltheile aus dem 
Wasser hervorracenden Zweigen ganz gleich, wie die Blůthen der an 
der Luft abgeschnittenen und unter Wasser getauchten Sprossen ver- 
hielten. 


Phytodynamische Untersuchungen. 265 


Erst nachdem solche im Wasser halb oder ©€anz unterge- 
| tauchte, blůthentragende Zweige aus dampígesáttigter Atmospháre an 
freie, trockene Luft gebracht oder aus dem Wasser herausgenommen 
- und blos mit den Stengelenden in Wasser gestellt wurden, ofneten 
-sich an ihnen bei genicender Beleuchtung (in directer Sonne und 
| in hellem diffusem Lichte) in kurzer Zeit (noch an demselben Tage) 
- mehrere Bliůthen. 

| Da das Óffnen der Blithen von Stellaria media wieder in nor- 
- maler Weise ausgefiihrt wird, sobald die im Wasser untergetauchten 
> Planzen aus diesem Medium herausgenommen und in lufttrockener 
Atmospháre genůsend beleuchtet werden, so darf das Geschlossen- 
 bleiben der unter Wasser getauchten, wie auch der ungenůgend be- 
leuchteten Blůthen nicht als eine Erscheinung des Starrezustandes 
aufgefasst werden, sondern kann auf áhnliche Weise, wie das Nicht- 
zustandekommen der normalen Offnungsbewegung der schwachem, 
diffusem Lichte im Zimmer ausgesetzten Blůthen von Stellaria media 
u. a. erklárt werden. 

Die letztere Erscheinung wird meiner Ansicht nach durch 
Photohyponastie, d. h. durch das bei minder intensiver Beleuchtung 
beschleuniste Wachsthum der Unterseite der Blůthenhůllblátter her- 
vorgerufen. 

Dáss die Blůthen von Stellaria media unter Wasser sich auch, 
wenn sie stark beleuchtet werden, nicht offnen, beruht allem An- 
scheine nach auch auf einer Art von Hyponastie, welche unter ge- 
wissen Umstánden an solchen unter Wasser getauchten sowie an 
ungenůgend beleuchteten lichtempfindlichen Blůthen fixirt werden 
kann. 

Aus dem soeben Mitgetheilten ist ersichtlich, dass das Óffnen 
der ephemeren Blůthen von Stellaria media und áhbnlicher, auf Be- 
leuchtunesdifferenzen stark reagirenden, Blůthen keine spontane, von 
áusseren Verháltnissen unabhángice, Bewecung ist, da dass durch 
Licht, bez. durch Tageswechsel bedingte Offnen und Schliessen dieser 
Blůthen unter Wasser, wie bei ungeniigender Beleuchtung nicht statt- 
findet. 

Weiter geht auch aus den soeben mitgetheilten Beobachtungen 
hervor, dass durch lánger andauernde abnormale Verháltnisse der 
normale Bewegungszustand aufgehoben und ein abnormaler fixirt 
werden kann, sowie dass die Wiederherstellung des normalen gamo- 
tropischen Bewegungszustandes solcher Blůthen, welche bei ungenů- 
gender Beleuchtung sich nicht offnen, bei verschiedenen, von mir 


266 Aut. Hansgirg 


diesbezůglich untersuchten Pflanzenarten mit ungleich lichtempfin- 
dlichen ephemeren Blithen ungleich schnell erfolgt. 

Was die Frage nach den inneren Ursachen des in Folge von 
Lichtveránderungen beschleunigten hypo- oder epinastischen Fláchen- 
wachsthums der Zellen in einem von den beiden antagonistischen 
Gewebecomplexen der sich nicht čffnenden ephemeren Blůthen von 
Stellaria media u. á. betrifft, so kann diese mit Bestimmtheit noch 
nicht beantwortet werden. 

Auf Grund der bisherigen Untersuchungen kann jedoch ange- 
nommen werden, dass das Licht und Wárme, welche in hohem Grade 
die Offnungsbewegung der Blůthen beeinflussen, zunáchst Veránde- 
rungen in der Turgescenz, bez. des Wachsthums der Zellen der an- 
tagonistischen Gewebe hervorrufen. Doch kónnen auch durch verán- 
derte Wasserzufuhr Turgescenzánderungen veranlasst werden und 
zwar beruht eine Turgorerhóohune entweder auf einer Vermehrung des 
Zellwassers oder auf einer Wasseraufnahme seitens der Zellmembran, 
welche bei nicht veránderter Wassermenge des Zellinhaltes eine 
gróssere Dehnung der Zellwand ermoglicht. 

Dass zwischen den durch Licht influirten Bewegungen der Kelch- 
blátter und anderer Chlorophyll enthaltenden Blattorgane einerseits 
und dem Assimilationsprocess andererseits keine directen Beziehungen 
bestehen, ist schon von Detmer hervorgehoben worden.') * 

Da die im Vorstehenden sowie die im Folgenden mitgetheil- 
ten Beobachtungen mit voller Sicherheit annehmen lassen, dass 
der normale Bewegungszustand gamotropischer Blůthen an frischen, 
nahezu oder vóllig turgescenten Pflanzen nicht blos durch den Ein- 
fluss von Licht und Wárme, sondern auch durch Turgescenzánderungen 
bei stark erhohter oder verminderter Wasserzufuhr in einen abnor- 
malen úbergefůhrt werden kann, so suchte ich auch kennen zu lernen, 
ob durch reichliche oder geringe Wasseraufnahme das Óffnen, bez. 
auch das Schliessen der Blůthen an mehr oder weniger welk gewor- 
denen Pflanzen beinflusst wird. 

Es wurden zunáchst in Tópfen cultivirte Exemplare von Stellaria 
media, Veronica hederaefolia und V. serpyllifolia bei genigender Be- 
leuchtung dem Welken ůúberlassen und zuerst blos an solchen Exem- 
plaren zahlreiche Beobachtungen ber das Óffnen der Blůthen an- 
gestellt, deren Blůthen, trotzdem das Laub in Folge von Wasserverlust 
schlaff geworden, noch fast věllig frisch erschienen. 


1) Úber Photoepinastie der Blátter, p. 792. 


Phytodynamische Untersuchungen. 267 


i Die Blůthen solcher Pflanzen offneten sich in der Frůh, wie ge- 
i wóhnlich und fast so vollstándig, wie an normal turgescenten Exem- 
| plaren, blieben aber, wenn die theilweise abgewelkten Pflanzen di- 
| recter Sonnenbeleuchtung ausgesetzt waren, bei welcher die Blátter 
-noch mehr welk wurden, so dass ihre Spreite stark, fast wie im 
Knospenzustande gekrimmt war, auch nach Sonnenuntergang offen 
i und schlossen sich noch am folgenden Tage nicht, auch dann nicht, 
I als die in lufttrockener Atmospháre befindlichen Pflanzen in eine 
| dampfgesátticte gebracht wurden. Blos an Exemplaren, welche durch 
| Wasserzufuhr sich wieder so erholt haben, dass die beim Welken schlaff 
I gewordenen Blátter wieder normal turgescent wurden, haben sich von 
"den noch spát Abends offenen Blůthen einige úber die Nacht ge- 
 schlossen. 

| An sehr stark abgewelkten Pflanzen, deren Blůthen deutliche 
Zeichen vom Welksein zeigten, blieben die Blůthen auch bei inten- 
„siver Beleuchtung in lufttrockener und dampfgesáttigter © Atmo- 
| spháre geschlossen. Ahnliches gilt auch von Bliůthen dieser Pfanzen, 
welche in Folge intensiver Beleuchtung (directer Sonne ausgesetzt) 
zu welken begannen und nachher wieder durch reichliche Wasser- 
| zufuhr im Schatten sich so erholt haben, dass ihre Blátter und 
| Blůthen vollkommen turgescent wurden. Solche Blůthen offneten sich 
| auch dann nicht, als die sie tragenden Pflanzen aus diffusem Lichte 
der Sonne ausgesetzt wurden. 

Es verursachen also Úberschreitungen einer gewissen Grenze 
| des Wassergehaltes, resp. des maximalen und des minimalen Tur- 
| geseenzerades, an den gamotropischen Blůthen ebenso wie Úberschrei- 
tungen des Wármemaximums und Wármeminimums eine Veránderung 
im normalen Bewegungszustande solcher Blůthen. 

Da jedoch das Óffnen und Schliessen der Blůthen, wie durch 
Přeffer nachgewiesen wurde, vorzůglich durch Licht und Wárme 
beeinflusst wird, ofters aber auch durch Veránderungen der Turges- 
cenz, wie aus den schon mitgetheilten Beobachtungen hervorgeht, 
| infuirt wird, so ist auch die Móglichkeit nicht ausgeschlossen, dass 
unter gewissen Umstánden das Óffnen nnd Schliesseu der Blůthen 
| zugleich auf Licht-, Temperatur- und Turgescenzánderungen beruht 
| und von diesen Factoren entweder gleichsinnig oder entgegengesetzt 
| beeinflusst wird. 
| Ahnliche Versuche wie an den vorher genannten Pílanzenarten 
| habeich auch an mit blůhreifen Blůthenknospen besetzten, abgeschnit- 
| tenen Zweigen von Veronica chamaedrys, V. gentianoides, Convol- 


268 Ant. Hansgirg 


vulus arvensis, C. mauritanicus, Iris Pallasii, Cerastiunm grandiforum, 
Glaucium luteum, Ranunculus serbicus, Rosa setigera, Saxifraga caes- 
pitosa, Oxalis floribunda, Geranium aconitifolium, Bellis perennis, 
Taraxacum officinale und Tulipa Gesneriana unternommen, welche 
zu dem Resultate fůhrten, dass die Blůthen der soeben genannten 
PAanzenarten, wenn sie unter Wasser getaucht werden, in diesem 
Medium bei intensiver Beleuchtung meist vollstándig geschlossen 
bleiben, so lange die Temperatur des Wassers nicht erhoht 
wird. Bei allmálie steigender Temperatur des Wassers findet jedoch 
an den fůr Wármeschwankungen sehr empfindlichen Bliůthen von 
Tulipa Gesneriana u. á. auch unter Wasser eine langsam fortschrei- 
tende Offnunesbewegung statt, und zwar fůhren von den oben ge- 
nannten Pflanzen schon bei einer Temperaturerhóohung des Wassers 
um 5 bis 69 C die Tulpenblůthen eine recht ansehnliche Offnungs- 
bewegung aus, wáhrend an den Blůthen von Geranium aconitifolium 
u. á. unter sonst oleichen Umstánden (durch eleiche Temperatur- 
erhohung) blos eine unmerkliche Offnungsbewegung hervorrufen, resp. 
eine Beschleunigune des Wachsthums der Gewebeschichten der Innen- 
seite der Blůthenblátter veranlasst wird. 

Da die Bliůthen von Veronica chamaedrys und einiger anderen 
vorher genannten Pflanzenarten (auch die Blůthen von Veronica ser- 
pyllifolia) an frischen, in sauerstofhaltiges Wasser in Blumentopfen 
untergetauchten Exemplaren bei genigender Beleuchtung und Tem- 
peratur sich auch im Wasser óffnen, wáhrend die Blůthen der meisten 
vorher genannten Pflanzenspecies, wenn sie lángere Zeit in sauerstoff- 
armem Wasser untergetaucht waren, in diesem bei gleicher Beleuch- 
tung und Temperatur geschlossen bleiben, so ist es nicht unwahr- 
scheinlich, dass das Ófinen solcher Blůthen hauptsáchlich in Folge. 
der eingeschránkten Sauerstoffzufuhr, resp. des Sauerstoffsmangels 
nicht zu Stande kommt. : 

Ausserdem ist auch noch der Umstand bemerkenswerth, dass an 
Pflanzen, welche in Wasser so untergetaucht wurden, dass ihr Laub 
nicht vóllig am Transpiriren verhindert war, sich Blithen gečífnet 
haben, wáhrend an ganz unter Wasser versenkten, am Transpiriren 
verhinderten Pflanzen die Blůthen geschlossen blieben. ; 

Da ich auf eine náhere Erklárung der unter Wasser stattfin- 
denden Offnungsbewegung der untergetauchten Blůthen hier nicht- 
eingehen will, so erlaube ich mir noch zu bemerken, dass schon von 
Wiesner in seiner hochinteressanten Abhandlung „Studien ber 
das Welken von Blůthen und Laubsprossen“ nachgewiesen wurde,. 


Phytodynamische Untersuchungen, 269 


; dass das Offnen vieler Blůthen auf Transpiration beruht. Von diesem 
' auseezeichneten Forscher ist weiter auch festeestellt worden, dass bei 
jenen Pflanzen, bei welchen das Offnen der Blůthen auf einer durch 
| Wasserabgabe vermittelten Turgoránderung beruht, die Offnungsbe- 
wegung durch Fórderung der Verdunstung begůnstict wird. Endlich 
| sei hier noch erwáhnt, dass, nach Wiesner's Untersuchungen ber 
| das Welken von Blůthen, abgeschnittene Blůthen in der Regel spáter, 
| als die an abgeschnittenen belaubten Zweigen befindlichen welken, 
| sowie, dass wahrscheinlich alle Blůthen bei langandauernder Ein- 
| wirkung des Wassers eine Beschleunigung des Welkens erfahren und 
| dass verwelkende Blůthen unter Wasser getaucht wieder normal tur- 
| gescent werden und an der Luft sich merklich lánger als unbenetzt 
| gebliebene Blůthen frisch erhalten. ř 

Úber den Einfluss der Turgescenzánderung auf das Offnen der 
Blůthen habe ich weiter einige Versuche zugleich an Veronica gen- 
tianoides, V. chamaedrys und an Iberis sempervirens, Saxifraga caespi- 
| tosa, Rhododendron sinense und Rosa setigera angestellt. 

Es wurden ziemlich stark abgewelkte, zahlreiche Blůthen tra- 
gende, Zweige von Veronica gentianoides und V. chamaedrys sowie 
Sprossen von Iberis sempervirens Nachmittags in Wasser gestellt und 
| es ergab sich, dass an solchen blos mit dem unteren Theile in Wasser 
| untergetauchten, abgeschnittenen Sprossen, nachdem sie sich úber Nacht 
-so erholt haben, dass ihr Laub normal turgescirte, die Blůthen am 
náchsten Morgen fast oleichzeitig und ebenso weit sich gečffnet haben, 
| wile an anderen, vorher nicht gewelkten, sonst unter oleichen Um- 
| stánden befindlichen Exemplaren. 

An abgewelkten, mit blůhreifen Blůthenknospen versehenen Zwei- 
gen aller sechs vorher genannten Pflanzenarten, welche bei oleicher 
| Temperatur der Luft theils in lufttrockene, theils in dampígesáttiste 
| Atmospháre gebracht wurden, blieben jedoch bei verschiedener Be- 
leuchtung in diffusem und in directem Sonnenlichte, wie auch im Dun- 
keln und im Halbdunkeln in der Regel alle Blithen geschlossen, so 
lange diesen Pfanzen kein Wasser zugefiihrt wurde. Hingegen fand ich 
| an einigen in Blumentopfen cultivirten Exemplaren von Veronica cha- 
| maedrys und V. serpyllifolia, dass sich an stark abgewelkten Zweigen, 
an welchen die Laubblátter in Folge des Wasserverlustes  schlaff 
wurden und schon zusammenzuschrumpfen begannen, bei genůgender 
| Beleuchtung noch mehrere Blůthen gedffnet haben. Dass auch an ab- 
| geschnittenen, mit ungeoffneten Blůthen versehenen, Sprossen einiger 
| Panzenarten (z. B. Anagallis arvensis), wenn sie der Sonne ausge- 


270 Ant. Hansgirg 


setzt werden, so dass ihr sámmtliches Laub schlaff und welk wird, 


sich Blůthen čffnen kónnen, auch wenn die abgelósten Sprosse nicht © 
mit Wasser in Berůhrung kommen, ist, wie schon erwáhnt wurde, © 


von Wiesner) nachgewiesen worden. *' 


Bei gleicher Behandlung verhalten sich jedoch die Blůthen ver- 
schiedener, auch nahe verwandter Pflanzen nicht ganz gleich. So © 
offneten sich z. B. an ziemlich stark abgewelkten Zweigen von Ve- 
ronica chamaedrys, wenn sie Abends wieder in Wasser gestellt und © 


in dampfgesáttiste Atmospháre gebracht wurden, am náchsten und 


noch an folgenden zwei Tagen bei genůgender Beleuchtung (an Ost- 
und Sůdfenster) einige Blůthen vollstándig, wáhrend an gleich be- © 
handelten Zweigen von Veronica gentianoides die Blůthen, áhnlich © 
wie an ungenigend beleuchteten Zweigen dieser Veronica und der 


V. chamaedrys, sowie an den in volliger Dunkelheit und im Halbdun- 


keln in dampígesáttigter Atmospbáre befindlichen Sprossen sich blos © 


theilweise offneten oder geschlossen blieben. 


So lange die mit blihreifen Plůthenknospen besetzten Zweige von © 
Veronica gentianoides, V. serpyllifolia, V. chamaedrys und Štellaria © 
media stark turgescent waren, blieben an solchen Sprossen, welche © 
nach vorhergegangenem Welken durch Wasserzufuhr wieder vóllig 


sich erholt haben und vollkommen turgescent wurden, in dampíge- 
sáttigter Atmospháre auch in directer Besonnuneg alle Blůthen ge- 
schlossen. *) Erst nachdem solche Zweige aus dampfgesáttister in 
eine nur wenig feuchte Atmospháre (aus geschlossenen in tubulirte 


Glaselocken) gebracht wurden und in Folge eingestellter Wasser- © 


zufuhr lanesam zu welken begannen, offneten sich an ihnen wieder 


mehrere Blůthen, sowohl bei directer Besonnung (am Sůdfenster), wie © 
auch (an Veronica chamaedrys und V. serpyllifolia) in difusem Lichte, © 


selbst an ziemlich trůben Tagen. 

Sobald aber die Laubblátter an allmálig welk gewordenen Zweigen 
der soeben genannten zwei Veronica-Arten ganz schlaff wurden und 
der Beginn des Welkens sich auch an den Blůthenstielen deutlich 


erkennen liess, blieben an solchen Sprossen die Blůthen in der Regel © 


Sanz geschlossen oder čffneten sich sowohl bei mássiger, wie auch 
bei intensiver Beleuchtung nur sehr unvollstándig. Nachdem aber an 


!) L. a. p. 212. 

2) Es mag hier bemerkt werden, dass bei allen Versuchen, bei welchen Pflanzen 
mit in dampfgesáttigter Atmospháre sich nicht offnenden Blůthen beob- 
achtet wurden, dafůr gesorgt war, dass die Planzen in solcher Atmospháre 
nicht Mangel an Sauerstoff leiden. 


Phytodynamische Untersuchungen. 271 


solchen Zweigen durch allmálige Wasserzufuhr wieder die normale 
Turgescenz lanesam hergestellt wurde, offneten sich in directer Sonne 
(am Ost- und Sůdfenster) an Veronica chamaedrys und V. serpylli- 
folia wieder einige Blůthen wie gewóhnlich; an gleich behandelten 
Zweigen von Veronica gentianoides blieben jedoch alle Bliůthen auch 
bei intensiver Beleuchtung, wie in mássiger und vólliger Dunkelheit, 
sowohl in dampfgesáttigter, wie auch in lufttrockener Atmospháre ge- 
schlossen. 


An abgewelkten Zweigen der V. chamaedrys und V. gentianoides, 
„welche im Dunkeln in Wasser gestellt wurden und erst, nachdem sie 
wieder vollkommen turgescent geworden, an helles, diffuses Licht (an 
Nordfenster) gebracht wurden, offnete sich am Lichte am ersten 
Tage keine einzige Blůthe. 


Aus dem soeben Mitgetheilten geht deutlich hervor, dass ephemere 
Blůthen verschiedener Pflanzenarten oft auf gleiche Veránderungen 
der Turgescenz ungleich reagiren. 


Dass das Ofinen, bez. auch das Schliessen der Blithen bei ver- 
schiedenen Pflanzenspecies durch gleiche Ab- und Zunahme des Tur- 
gors, áhnlich wie durch gleiche Licht- und Wasserveránderungen un- 
gleich beeinflusst wird, habe ich weiter auch an Iris sibirica, Helian- 
themum polifolium, Deutzia gracilis, Veronica latifolia und V. multi- 
fida constatirt. 


Es sei hier noch kurz erwáhnt, dass an einigen von den soeben 
genannten Pflanzenarten und zwar an solchen, deren Blůthen weniger 
lichtempfindlich sind, sich unter sonst gleichen Umstánden in dampf- 
gesáttioter Atmospháre im Dunkeln einige Blůthen mehr (jedoch nur 
partiell) gedffnet haben, als in lufttrockener Atmospháre. 

Weiter habe ich an den vorhergenannten und einigen anderen 
Pflanzenarten auch Versuche unternommen, welche zeigen, dass das 
Offnen der Blůthen durch osmotische Einwirkung einer und derselben 
Salzlosung bei verschiedenen Pflanzenarten uneleich influirt wird. So 
fand ich z. B., dass die Blůthen von Verbascum phoeniceum, Veronica 
latifolia, Bunias orientalis, Clematis montana, Linum angustifolium 
u. 4. gegen Einwirkung von 19 Kalisalpeterlósung bedeutend emp- 
findlicher sind, als z. B. die Blůthen von Convolvulus arvensis. 


Wáhrend námlich die Blůthen der Ackerwinde an abgeschnit- 
tenen, zahlreiche Blůthenknospen tragenden Zweigen, von welchen 
einige in die oben genannte Lósung, andere wieder in reines Wasser 
gestellt wurden, im Laufe von drei Tagen sich sowohl an den im 


272 Ant. Hansgirg 


Wasser, wie auch an den in 1%, Kalisalpeterlósung  befindlichen 
Zweigen ganz wie gewóhnlich offneten, haben sich die Bliůthen der 
anderen soeben genannten fiinf Pflanzenarten blos im Wasser, nicht 
aber in 1“/, Kallsalpeterlósung normalmássig geoffnet. 


Zu áhnlichen Resultaten fůhrten auch verschiedene Versuche, 
welche weiter an Anthericum liliago, Czackia liliastrum, Asphodelus 
clavatus, Tradescantia virginica, T. pillosa, Hemerocallis graminea, 
Alisma plantago, Sagittaria sacittaefolia, Iris sibirica, I. germanica, 
Veronica multifida, V. officinalis, Lactuca perennis, Convolvulus pen- 
tapetaloides, C. elongatus, C. tricolor, Symphytum asperrimum, Deu- 
tzia gracilis, Helianthemum polifolium, Papaver bracteatum, Cistus 
monspessulanus, C. villosus, Šparmannia africana und Linum usita- 
tissimum angestellt wurden. 


Es ercab sich námlich, dass das Ófinen der Blůthen bei einigen 
von den soeben genannten Pflanzenarten mehr, bei anderen weniger 
durch 19 Kalisalpeterlósung (bei sonst gleicher Beleuchtung, Tem- 
peratur etc.) beeinflusst wird, da sich die Blůthen der ersteren Pflanzen 
in dieser Lósune eleich am ersten Tage nicht so vollstándig, wie im 
Wasser offneten und spáter meist vollstándie geschlossen blieben, 
wáhrend die Blůthen der letzteren Pflanzen in dieser Lósung fast so 
wie im Wasser sich geodffnet haben. So offneten sich z. B. an allen 
drei vorher genannten Convolvulus-Arten, an Linum. usitatissimum 
und Czackia liliastrum am ersten, an Czackia auch noch am zweiten 
und dritten Tage, an den in 19; Kalisalpeterlósung befindlichen, ab- 
geschnittenen Sprossen die Bliůthen fast so, wie an in Wasser bei 
gleicher Temperatur, Beleuchtung etc. gehaltenen Pflanzen; hingegen 
wurde an Asphodelus, Alisma, Sagittaria, Tradescantia u. á. die 
Offnungsbewegune der Blithen an in 19, Kalisalpeterlosung gestell- 
ten Zweigen nicht oder nicht so vollstándie, wie an in Wasser be- 
findlichen Sprossen (unter sonst gleichen Umstánden) ausgefihrt. 


Wie das Óffnen, so wird auch das Schliessen der Blůthen ver- 
schiedener Pflanzenarten bei Anwendung von 19%, Kalisalpeterlosung 
ungleich influirt. Zu diesem Resultate fůhrten Beobachtungen, welche 
ich nicht blos an laub- und blůthentragenden, abgeschnittenen Spros- 
sen, sondern auch an abgepflůckten Blůthen der vorher genannten 
Pílanzenspecies angestellt habe. Von ephemeren Blůthen haben sich 
z. B. die von Helianthemum und Linum, wenn sie, sobald sie sich 
geófinet haben, abgepflůckt und an die Oberfláche der 1%, Kalisal- 
peterlósung so gelegt wurden, dass ihr Blithenstiel in dieser Lósung 


| 
| 
| 
| 
| 


Phytodynamische Untersuchungen. 273 


untergetaucht war, frůher geschlossen,“) als die auf gleiche Weise 
in reines Wasser gebrachten Blůthen. Auch die Blůthen von Anthe- 
ricum liliago, Sisyrinchium striatum und Oxalis lasiandra haben sich 
in 1%, Kalisalpeterlósung etwas frůher, als in reinem Wasser ge- 
schlossen und etwas spáter oder weniger vollstándig gečffnet. 

Es mag hier noch erwáhnt werden, dass die lichtempfindlichen 
Blůthen von Oxalis lasiandra u. á. in 19; Kalisalpeterlósung, wie im 
Wasser bei ungenůgender Beleuchtung (in diffusem Lichte auch im 
Dunkeln) geschlossen bleiben; ihr Óffnen beruht also nicht allein 
auf einer Wasserabgabe, durch welche eine andere Vertheilung des 
Wassers in den antagonistischen Gewebecomplexen hervorgerufen wird, 
sondern in erster Reihe von Lichtwirkung. 

Wie das Óffnen und Schliessen der Blůthen, insbesondere der 
ephemeren Blithen, so werden auch die nyctitropischen Nutations- 
bewegungen der Laubblátter, wie aus den von Darwin, Kraus, 
Wiesner u. A. angestellten Beobachtungen sich ergibt, nicht blos 
durch Licht- und Temperaturveránderungen, sondern auch durch 
Anderungen des Turgors beeinflusst. 

Bei meinen Untersuchungen: úber Óffnen und Schliessen der 
Blůthen habe ich nebenbei auch an Laubbláttern die durch Veránderun- 
gen des Wassergehaltes hervorgerufenen Stellungs- und Formveránderun- 
gen náher untersucht und zwar habe ich zunáchst einige Vérsuche an 
abgeschnittenen laubtragenden Sprossen von Althaea officinalis, Poten- 
tilla recta, Rosa setigera, Ribes aureum, Stellaria media, Mentha ro- 
tundifolia, Nepeta grandiflora, Veronica chamaedrys, Apocynum canna- 
binum, Polygonum sachaliense und Eulalia japonica angestellt, aus 
welchen sich ergibt, dass die jingeren Laubblátter der soeben ge- 
nannten Pflanzenarten durch Wasserverlust eine Form und Lage er- 
langen, welche in der Regel mit der Form und Lage der Blátter im 
Knospenzustande úbereinstimmt, bei verschiedenen Pílanzenarten jedoch 
verschieden ist. 

So kommt z. B. an den Bláttern von Eulalia japonica und Ely- 
mus arenarius, wie auch bei einigen anderen von mir beobachteten 
Gramineen, durch Wasserverlust beim Welken sowie nach lángerer 
Einwirkung von 19/, Kalisalpeterlósung oder dieser osmotisch gleich 
wirkenden Lósungen neben einer Einwártskrůmmung der Blattfláche 


3) An solchen Blůthen lósten sich auch die Kronenblátter frůher ab, als an 
den im Wasser befindlichen. Die reizbaren Staubfáden von Helianthemum 
polifolium wurden an den in 1%, Kalisalpeterlósung gebrachten Blůthen 
frůher gegen Stossreize unempfindlich, als an den in. Wasser getauchten. 

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 18 


274 Ant. Hansgirg 


an noch nicht věllig entwickelten jůngeren Bláttern auch noch eine 
Zusammenfaltung an den Seitenrándern der Blattspreite zu Stande. 

An noch nicht vo!lstándig entwickelten Laubbláttern der von 
mir untersuchten Dicotylen, deren Blattspreite bei genigender Be- 
leuchtung mit ihrer Oberseite zur Richtung des einfallenden Lichtes 
orientirt und bei normaler Turgescenz flach ausgebreitet ist, krůmmt 
sich die Spreite beim gewóhnlichen Welken, sowie in Folge von 
Wasserverlust in Salzlosungen oberseits concav und die Randzone 
bieet sich mehr oder weniger stark einwárts, bei fortschreitendem 
Wasserverlust hánsen schliesslich die Blátter herab, wobei die Lage 
der Blattstiele hauptsáchlich in Folge des Gewichtes der Blátter sich © 
verándert. 

Es úberwiegt also bei den durch Wasserverlust erzeugten Krům- 
mungen an abwelkenden Laubbláttern die Unterseite, úber welehe 
die Oberseite erst dann das Úbergewicht erlangt, wenn durch Wasser- 
žufuhr die normale Turgescenz wieder hergestellt wird. Das Úber- 
wiegen der Unterseite bei Abnahme der Turgescenz habe ich weiter 
auch an Laubbláttern von Veronica hederaefolia, Chenopodium bonus © 
Henricus und Convolvulus arvensis beobachtet, deren beim Welken 
concav gewordene Blattspreite durch erhohte Wasserzufuhr wieder 
ihre ursprůngliche Form und Lage erlangt, wobei die Blátter wieder 
in den epinastischen Zustand úbergehen, welcher bei reichlicher 
Wasserzufuhr auch fixirt werden kann. 


Auch an unter Wasser getauchten oder in dampígesáttister 
Atmospháre gehaltenen, genůgend beleuchteten Laubbláttern von Ne- 
peta grandiflora, Mentha rotundifolia, Apocynum cannabinum und 
anderen oben angefihrten Dicotylen krůmmt sich bei reichlicher 
Wasserzufuhr die vollig turgescente epinastische Blattspreite oberseits 
convex, wáhrend sie an ungenůgend turgescenten Bláttern unterseits 
convex wird. 

Ahnlich wie die Laubblátter der von mir untersuchten, vorher 
genannten Pflanzenarten verándern auch die Blátter von Solanum 
tuberosum, Nicotiana latissima und anderer Planzenarten, an welchen 
C. Kraus“) Beobachtungen ber Welken etc. angestellt hat, ihre 
Stellung und Form bei abnehmender oder gesteigerter Turgescenz. 

Aus den soeben kurz mitgetheilten Beobachtungen geht deutlich 
hervor, dass wie durch Licht- und Temperaturschwankungen so auch 


") Beitráge zur Kenntniss der Bewegungen wachsender Laub- und Blůthen- 
blátter, 1879. 


| 
| 
| 
| 


Phytodynamische Untersuchungen. 275 


-durch Veránderungen in der Wasserzufuhr die Lage und Form der 


Laubblátter beeinflusst wird. In áhnlicher Weise, wie bei den Laub- 
bláttern wird auch bei den Blůthenbláttern die normale Štellung und 
Form durch Zunahme und Abnahme der Feuchtigkeitszufuhr, bez. der 
Turgescenz influirt. 

Da schon C. Kraus úber die Stellungsánderungen der Blůthen 
in Folge von Veránderungen der Feuchtigkeitszufuhr ausfůhrlicher 
abgehandelt hat, so werde ich im Nachstehenden blos einige Beob- 
achtungen úber dieses Thema mittheilen, welche ich an ephemeren 
oder periodisch beweelichen und an agamotropischen Blůthen haupt- 
sáchlich zu dem Zweck angestellt habe, um sie mit den von Kraus 
durchgefůhrten in Vergleich zu ziehen. 

Ich lasse hier zunáchst einige Beobachtungen folgen, welche ich 
an ephemeren Bliůthen von Cistus villosus, C. monspessulanus, Spar- 
mannia africana und Helianthemum polifolium ausgefihrt habe. In 
Folge von Wasserverlust schliessen sich die eintágigen Blůthen der 
soeben genannten und áhnlichen Pflanzenspecies (z. B. zweier anderen, 
nicht náher bestimmten Helianthemum-Arten), wenn sie abgeschnitten 
an der Luft langsam verwelken auf áhnliche Weise, wie beim nor- 
malen durch, Verfinsterung und Temperaturabfall non 
Ochliessen. 

Auch an Pflanzen, deren Turgescenz durch lángere Einwirkung 
von Salzlosungen (1%, Kalisalpeter- oder 1:39, Kalisulphatlosung) 
vermindert wurde, schlossen sich die Blůthen dieser Pflanzen frůher 
als im Wasser und es offneten sich am náchsten Tage in diesen Salz- 
lósungen die blůhreifen Blůthenknospen von Cistus monspessulanus, 
Sparmannia africana und Oxalis stricta nicht mehr, obschon die sie 
tragenden Sprosse genůgend beleuchtet waren. 

Durch erhohte Wasserzufuhr gelang es mir ofters an den ephe- 
meren Blithen von Cistus und Helianthemum das Abfallen der ein- 
tágigen Krone zu verhindern, doch war der Erfolg der Wasserzufuhr 
bei ungleich beleuchteten Blůthen verschieden (an intensiver be- 
leuchteten Blůthen lósten sich die Kronenblátter immer frůher ab, 
als an minder stark beleuchteten, unter sonst gleichen Umstánden 
befindlichen Blůthen). 

Was das Óffnen der Blůthen der soeben genannten Pflanzen 
anbetrifft, so erwáhne ich hier noch, dass die Blůthen von Cistus und 
Sparmannia bei ungenůgender Beleuchtung, in schwachem diffusem 
Lichte an stark turgescenten Pflanzen sich weniger vollstándig, als aa 
schwach turgescenten, in lufttrockener oder in mit Wasserdampf ge- 

18* 


276 Ant. Hansgirg 


sůttigter Atmospháre befindlichen Sprossen geóffnet haben ") und dass 
durch gesteigerte Wasserzufuhr an frisch abgeschnittenen, nicht voll- 
kommen turgescenten Blithen, welche Nachmittags gečffnet auf 
Wasser gelegt wurden, die Schliessbewegung, nicht selten auch das 
Abfallen der Krone, auf kurze, seltener auf lángere Zeit verhindert 
wurde. 

Dass die Blůthen von Silene noctiflora, welche man geoffnet bis 
zum Kelche in Wasser untertaucht oder ausserhalb des Wassers 
háufig benetzt, Tag und Nacht offen bleiben, ist schon von C. Kraus, 
welcher auch an einigen periodisch beweglichen Blůthen hnliche 
Beobachtungen angestellt hat, constatirt worden. “) 

Durch Veránderungen in der Turgescenz wird auch das Offnen 
der agamotropischen Blůthen von Iris Pallasii, I. sibirica, I. Gůlden- 
stedtiana u. á. beeinflusst. Wenn man noch nicht gečffnete, blůhreife 
Blůthenknospen dieser Iris in 19, Kalisalpeterlósung bringt, so offnen 
sich diese Knospen auch bei intensiver Beleuchtung nicht wie ge- 
wóhnlich, sondern blos partiell und es krůmmen sich an ihnen die 
drei áusseren Perigonblátter, statt nach aussen, nach innen, ohne dass 


sie sich zurůckkrůmmen wůrden, wenn man die fast geschlossenen 


Blůthen wieder in Wasser legt und solche in Wasser gestellte Blithen 
in lufttrockener oder dampífcesáttigter Atmospháre lángere Zeit stehen 
lásst. 

Ahnliches gilt auch von den periodisch sich čffnenden und 
schliessenden Blůthen von Solanum tuberosum u. á., welche sich in 
Folge von Wasserverlust oder gesteigerter Wasserzufuhr nicht wie 
gewóhnlich schliessen und offnen. *) 

Aus dem soeben kurz Mitgetheilten lásst sich entnehmen; dass 
durch Wasserverlust beim Welken an der Luft oder durch Einwir- 
kung von Šalzlósungen, welche den Pflanzen die Aufnahme von 

r) Nebenbei bemerke ich, dass die ephemeren Kronenblátter von Cistus und 

Helianthemum sich auch dann activ bewegen, wenn man vor dem Auf- 

blůhen der Blůthe den Kelch entfernt; beim Schliessen der Blůthen dieser 

Pílanzen wird aber die ephemere Blumenkrone, wo sie nicht gleich am 

ersten Tage abgeworfen wird, allem Anscheine nach blos passiv von den 

sich schliessenden Kelchbláttern mitbewegt (wenn man den Kelch frůlier 
entfernt, so bleiben die Kronenblátter ausgebreitet, ohne sich zu schliessen). 

Hingegen beobachtete ich an einigen Blůthen von Stellaria media, deren 

Kelchblátter ich in der Frůh abgeschnitten habe, dass sich die weissen 

Blumenblátter Abends, fast so wie gewóhnlich geschlossen haben. 

2) L.: 6.1.1389. 
5) Vergl. die vorher citirte Abhandlung von Kraus. 


| 


Phytodynamische Untersuchungen. 277 


Wasser erschweren oder, wenn sie geniigend concentrirt sind, 
auch der Pflanze Wasser zu entziehen im Stande sind, das Offnen 
und Schliessen der Blůthen beeinflusst wird und zwar wirkt die Ab- 


- nahme der Turgescenz meist gleichsinnie mit der Abnahme der Tem- 


peratur und der Intensitát der Beleuchtung, indem sie den Ein- 
tritt der Schliessbewegung fórdert. 

Durch mássie erhóhte Wasserzufuhr kommt wieder an den 
Blůthen sowie an Laubbláttern eine Offnunesbewecung zu Stande. 
Doch kann auch durch Zunahme der Wasserzufuhr, bei regnerischem, 
trůbem Wetter ete. das Schliessen der Blůthen gefórdert werden. ') 
So habe ich z. B. an Ranunculus millefoliatus und Adonis vernalis 
an einem trůben und feuchten Nachmittage, an den im Freien (im 
Garten) wachsenden Exemplaren eine Beschleunigung der ŠSchliess- 
bewegung beobachtet. Die Blithen dieser Pfianzen haben sich im 
botan. Garten frůher geschlossen, als bei geringerer Luftfeuchtiskeit 
im Zimmer, bei sonst gleicher Beleuchtuns, Temperatur etc. © 

Es kónnen also an den Blůthen einiger Pflanzen auch durch 
Veránderungen des Wassergehaltes Bewegungen herbeigefihrt werden; 
an Pflanzen, deren gamotropische Bewegungen der Blůthenhůlle blos 
von Licht- und Temperaturwechsel verursacht werden, wird durch 
Schwankungen des Wassergehaltes doch die Bewegungsfáhigkeit mehr 
oder weniger geándert. Die Bewegungsfáhickeit der Blůthenhůlle, 
resp. das Offnen und Schliessen der Blůthen hánet jedoch nicht blos 
von den zum Wachsthum něthigen, vorher genannten áusseren Agen- 
tien und von Schwankungen des Wassergehaltes in der Pflanze ab, 
sondern ándert sich auch durch eingeschránkte Sauerstoffzufuhr unter 
Wasser, Zufuhr von Náhrstoffen etc. 

Unter Umstánden, unter welchen das Wachsthum der gamo- 
tropischen Blůthenhůllblátter sistirt wird, erlischt auch die Neigung 
der ephemeren und der periodisch beweglichen Blůthenhůlle sich 
durch Licht- und Temperaturwechsel etc. zu čffnen und zu schliessen, 
welche Neigung, wie zuerst von Pfeffer“) erklárt wurde, nicht zu den 
historisch gegebenen Eigenthůmlichkeiten der Pflanzen gehórt, sondern 


1) Úber den Einfluss, welchen Veránderungen in der Luftfeuchtigkeit auf das 
Óffnen und Schliessen der Blůthen ausůben, ist zur Zeit nur wenig be- 
kannt; aus meinen bishérigen Beobachtnngen darůber glaube ich jedoch 
den Schluss ziehen zu důrfen, dass sie meist nur von sehr untergeordneter 
Bedeutung sind. Úber die hydrometeorischen Bewegungen der Blůthen 
vergl. Pfeffer, Pflanzenphysiologie, II, Bd. p. 277. 

2) Physiolog. Untersuchungen, p. 204. 


278 Ant. Hansgirg 


meiner Meinung nach, als eine durch fortschreitende Anpassung an 
die natůrlichen Bedingungen des Standortes, unter welchen sich die 
Panzen entwickeln ete. erworbene Schutzeinrichtung der Blithen 
anzusehen ist, deren biologische Bedeutung im Nachfolgenden náher 
besprochen wird. ") 

Bevor ich ůúber einige Versuche, welche ich an zahlreichen 
Planzenarten mit ephemeren und periodisch beweglichen Blůthen 
angestellt habe, um den Einfluss der Licht- und Temperaturveránde- 
rungen auf das Offnen und Schliessen der Blůthen náher kennen zu 
lernen, Náheres mittheilen werde, sei mir erlaubt, hier noch zu er- 
wáhnen, dass ich an den von mir úber zwei Monate lang im Zimmer 
in Tópfen cultivirten, zahlreiche Blůthen tragenden Exemplaren von 
Stellaria media, Veronica hederaefolia und V. serpyllifolia, déren 
Blůthen bei ungenůgender Beleuchtung (an schwachem diffusem Lichte) 
im Zimmer sich nicht geoffnet haben und den kleistogamen Blůthen 
áhnlich sich selbst bestáubt haben, aus diesen sog. pseudokleisto- 
gamen Blůthen recht zahlreiche reife und keimfáhige Samen erhielt. 


Auch an abgeschnittenen, in mit Wasser gefiillten Glasgefássen 
gehaltenen Zweigen der oben genannten drei Pílanzenarten sowie in 
den Blůthenkopfchen des Taraxacum officinale, welche sich nicht ge- 
oftnet haben, entwickelten sich reife Samen (bez. Achenen). 

Nach Wiesner ?) kommen in milden Wintern auch an Ce- 
rastium arvense, Holosteum umbellatum und Lamium amplexicaule 
nur pseudokleistogame Blůthen vor; auch die Bliůthen einiger Ero- 
dium-Arten und der Primula sinensis werden in Gewáchsháusern oder 
durch Zimmerkultur háufig pseudokleistogam. 

Wie in Folge von ungenigender Beleuchtung, so bleiben auch 
in Folge von Trockenheit oder unter Wasser, bei niederer Tempe- 
ratur sowie in Folge anderer ungůnstiger Vegetationsbedingungen die 
Blůthen verschiedener Pflanzen geschlossen. *) Zu solchen pseudo- 
kleistogamen Blůthen, deren Verzeichniss im Nachstehenden ange- 
fůhrt ist, gehórt auch Dicliptera assurgens, welche in Westindien im 


") Uber andere Schutzeinrichtungen der Blůthen gegen vorzeitige Befeuchtung 
des Pollens, schádliche Insecten etc. siehe die im Vorhergehenden citirten, 
diesbezůglichen Abhandlungen von Kerner. 

?) Biologie der PAanzen, p. 168. 

5) Uber die plótzlich als Entwickelungshemmung auftretende Pseudokleisto- 
gamie bei Leersia oryzoides und bei eiicen Sumpf- und Wasserpflanzen 
vergi. H. Můllers Abhandluns in Schenk's Handbuch der Botanik, 
1881, p. 77 u. a. 


| bringt. ») 


Phytodynamische Untersuchungen. 279 
Jánner und Februar geschlossene, im April offene Blůthen hervor- 


Durch verschiedene Versuche, welche ich theils an in Blumen- 


| topfen cultivirten, theils an abgeschnittenen, in Wasser gestellten, 
| zahlreiche blůhreife Blůthenknospen tragenden Zweigen von Veronica 


chamaedrys und V. gentianoides angestellt habe, trachtete ich meine, 
an Veronica hederaefolia und V. serpyllifolia durchgefůhrten Be- 
obachtungen ber die Beziehungen des Lichtes zum Offnen und 


| Schliessen der Blůthen zu ergůnzen. 


Wie an einigen schon im Vorgehenden angefůhrten Pflanzen- 
arten, so wird auch an den soeben genannten vier Veronica-Arten 
das Offnen der Blůthen durch gleiche Veránderungen in der Beleuch- 
tune unter sonst gleichen Umstánden uneleichmássie beeinfusst. 


Bei genůgender Temperatur der Luít und Turgescenz der 
untersuchten Planzen offnen sich die ephemeren Bliůthen von Vero- 
nica chamaedrys auch in vělliger Dunkelheit am ersten Tage noch 
fast vollstándie, am zweiten Tage offneten sich an dieser Veronica, 
an mit schwarzen Papprecipienten doppelt úberdeckten Exemplaren 
blos in dampícesáttigter Atmospháre einige Blithen noch theilweise. 
Auch die Blůthen von Veronica gentianoides sind fůr Lichtentziehung 
weniger empfindlich, als die Blůthen von V. hederaefolia und V. ser- 
pyllifolia, welche in mássiger und in vólliger Dunkelheit sowie in 
schwachem, diffusem Lichte im Zimmer cultivirt, am ersten oder am 
zweiten Tage sich nicht mehr offnen. 

An in Blumentópfen cultivirten, unter Wasser getauchten, zahl- 
reiche blůhreife Blůthenknospen tragenden Exemplaren von Veronica 
chamaedrys und V. serpyllifolia čffneten sich in hellem, diffusem 
Lichte blos einige Blůthen partiell, in directem Sonnenlichte bei 
etwas erhohter Temperatur des Wassers offneten sich jedoch zahl- 
reiche Blůthen fast vollstándig. Hingegen bleiben die Blůthen einiger 
anderen, im Vorhergehenden aufgezáhlten Pílanzenarten, auch die von 
Veronica gentianoides und V. chamaedrys an in Wasser unterge- 
tauchten abgeschnittenen, mit blůhreifen Blůthenknospen besetzten 
Zweigen auch bei genigender Beleuchtung geschlossen. 

Wie die ephemeren Bliůthen von Veronica chamaedrys, so er- 
fahren auch die gamo- oder agamotropischen Bliůthen folgender von 
mir náher untersuchten mono- und dicotylen Pflanzenarten in más- 


1) Vergl. Egger „Uber die zeitweise Kleistogamie von Dicliptera assurgens,“ 
1881., | 


280 Ant. Hansgirg . 


siger oder in vólliger Dunkelheit, sowohl in lufttrockener, wie auch 
in dampfgesáttigter Atmospháre am ersten, seltener auch noch am 
zweiten Tage eine meist nur partielle Offnung: Ranunculus aconiti- 
folius, R. panormitanus, Aguilegia vulgaris, Clematis recta, Adonis 
vernalis, Arabis alpina, Aubretia macrostyla, Barbaraea orthoceras, 
Bunias orientalis, Erysimum crepidifolium, Alyssum saxatile, Iberis 
sempervirens, Chelidonium maius, Glaucium corniculatum, Macleya 
cordata, Escholtzia californica, Agrimonia parviflora, A. odorata, 
Alchemilla fissa, Potentilla salisburgensis, P. bifurca, P. rupestris, 
Waldsteinia geoides, W. trifoliata, Geum strictum, Sida napaea, Tro- 
paeolum maius, Ruta graveolens, Linum angustifolium, Oenothera 
fruticosa, Oe. biennis, Circaea intermedia, Androsaemum officinale, 
Helianthemum polifolium, Erodium althaeoides, Sium sisaroideum, 
Móhringia muscoides, Cerastium grandiflorum, Gypsophila acutifolia, 
Agrostemma githago, Sedum reflexum, Saxifraga caespitosa, Phila- 
delphus coronarius, Deutzia gracilis; Diervilla lutea, Nepeta macrantha, 
Gentiana cruciata, Solanum citrulifolium, S. miniatum, Lycopersicum 
cerasiforme, Nolana paradoxa, Rhododendron sinense, Gilia tricolor, © 
G. stricta, Verbascum phoeniceum, Veronica longifolia, V. spicata, 
V. latifolia, V. officinalis, V. multifida, V. gentianoides, Lapsana 
intermedia, Sonchus tenerrimus, Calystegia dahurica, Convolvulus 
mauritanicus, Symphytum asperrimum, Anchusa italica; Ornithogalum 
nutans, Funkia coerulea, Czackia liliastrum, Anthericum liliago, A. 
ramosum, Hemerocallis graminea, Eremurus spectabilis, Iris sibirica, 
Veratrum nigrum, Tradescantia virginica, Sagittaria sagittaefolia, 
Alisma plantago, Avena fatua, A. sterilis, Aira caespitosa, Zea 
mays. 

Dagegen erfolgt nach meinen Beobachtungen im Dunkeln gleich 
am ersten oder am zweiten Tage eine nur sehr unvollstándige oder 
keine Offnungsbewegung an den Blithen folsender Pflanzenarten: 
Stellaria media, Spergula Morisonii, Malachium aguatile, Cucubalus 
baceifer, Sparmannia africana, Oxalis lasiandra, O. incarnata, O. 
stricta, O. floribunda, O. corniculata, O. tetraphylla, Cistus villosus, 
C. monspessulanus, Convolvulus arvensis, C. tricolor, C. elongatus, 
C. pentapetaloides, Ipomaea sibirica, Thladianthe dubia, Cyclanthera 
pedata, Ecbalium agreste, Anagallis arvensis, Lactuca sativa, L. vi- 
rosa, Mulgedium macrophyllum, Prenanthes purpurea, Cichorium en- 
divia, Asphodelus clavatus. 

Auch die Offnungsbewegung der Blithen von Drimys Winteri 
erfolet im Dunkeln schon am ersten und am zweiten Tage nur un- 


Phytodynamische Untersuchungen. 281 


© vollstándie. Nach Pfitzer ') offnen sich auch die Blůthen von Den- 


drobium nobile, nach Wiesner auch die Blithen von Colchicum 


| autumnale im Dunkeln meist nur unvollstándic. *) 


Zu den interessantesten Pflanzenarten, deren Blůthen im Dun- 


| keln und bei ungenigender Beleuchtung sich nicht offnen, gehórt 


zweifelsohne Drosera rotundifolia und D. intermedia. *) 
Die Blůthen dieser beiden Drosera-Arten offnen sich, wie einige 


| andere sehr lichtempfindliche Blůthen (Stellaria media, Spergula Mo- 
| risonii u. A.) in der freien Natur blos, wenn sie intensiv beleuchtet 
| werden, vollstándis oder fast vollstándie, an trůben Tacen bleiben sie 


oft ganz geschlossen oder offnen sich nur partiell. 
An den von mir untersuchten Exemplaren von Drosera rotundi- 


| folia, welche ich bei Dittersbach gesammelt habe und mit der Erde, in 


welcher sie eingewurzelt waren, in Blumentoópfe einsetzen liess und dann 


- (blos volistándig frische, eine gróssere Anzahl von blůhreifen Blůthen- 
| knospen tragende Exemplare) in einem dazu geeigneten Zimmer auf 


dieselbe Weise wie Stellaria media (siehe das Vorhergehende) einer 
ungleich intensiven Beleuchtung aussetzte, čffnete sich an trůben 


© Tagen (bei regnerischem Wetter) keine einzige Blůthe; blos an son- 


nigen und ziemlich warmen Tagen fůhrten die am Sůd- und West- 


| fenster stark besonnten Blůthen eine meist nur sehr unvollstándige 


Offnungsbewegung aus. 


Auch durch mássige Erhóhung der Lufttemperatur und der 
Luftfeuchtigkeit (als die untersuchten Pflanzen aus einer lufttrockenen 
in eine ziemlich feuchte, um 8 bis 109 C wármere Atmospháre ge- 
bracht wurden) habe ich an den fůr Beleuchtungsveránderungen mehr 
als fůr Temperaturschwankungen empfindlichen Blůthen von Drosera 
rotundifolia keine ansehnliche Ofnunosbewegung hervorgerufen. 


Ebenso wenig gelang mir an noch geschlossenen Blůthen dieser 
Drosera, welche zwei Tage lang in vollstándiger Dunkelheit gehalten 
und nachher wieder an helles diffuses Licht gestellt wurden, an un- 
gleich turgescenten Exemplaren (einige waren in voller Turgescenz, 
andere, nicht befeuchtete ein wenig welk geworden) eine ansehnlichere, 


1) Beobachtungen úber Bau und Entwickelung epiphytischer Orchideen, 1877, 
p. 494. 

2) Andere Pflanzenarten, deren Blůthen áhnlich sich verhalten, sind auch in 
Pfeffer's „Physiolog. Untersuchungen ,“ p. 204 angefůhrt. 

s) Nach Royer (l. c. p. 350) sollen auch die Blůthen von Centunculus und 
Exacum fast so wie die Blůthen von Drosera lichtempfindlich sein. 


989 Ant. Hansgire 


hóchstens eine verschwindend kleine Offnungsbewegung der Blithen 
hervorzurufen. ") 

Wie die Blithen von Stellaria media, so sind auch die ephe- 
meren Blůthen von Sparmannia africana, Úistus villosus, C. mon- 
spessulanus und Convolvulus arvensis, dann auch die Blůthen von 
Oxalis incarnata, O. corniculata und ©. floribunda gegen Veránde- 
rungen in der Beleuchtung ziemlich stark empfindlich, indem sie blos 
bei intensiverer Beleuchtung sich vollstándie, in schwachem, diffusem 
Lichte an im Zimmer in lufttrockener oder dampfgesáttigter Atmo- 
spháre cultivirten Exemplaren jedoch nur partiell óffnen oder wie auch 
in mássiger und volliger Dunkelheit geschlossen bleiben. 

Auf oleiche Lichtschwankungen reagiren die Blůthen verschie- 
dener, oben angefihrter Cistus- und Oxalis-Arten sowie die ephe- 
meren Blůthen von Convolvulus arvensis und C. mauritanicus ungleich. 
So bleiben die Blůthen von Oxalis stricta an in Blumentopfen im 
Zimmer cultivirten frischen Exemplaren in diffusem Lichte (am Nord- 
fenster) gleich am ersten Tage wie im Dunkeln und im Halbdunkeln 
geschlossen, wáhrend die Blithen von O. incarnata und O. foribunda © 
bei derselben Beleuchtune unter sonst gleichen Umstánden sich am © 
ersten Tage fast vollstándig oder doch theilweise offnen und erst am 
zweiten Tage und spáter bei ungenigender Beleuchtung geschlossen 
bleiben. 

Auch die ephemeren Blithen von Convolvulus arvensis bleiben 
in mássiger und vělliger Dunkelheit gleich am ersten Tage geschlossen ; 
hingegen offnen sich die eintágigen Blůithen von C. mauritanicus nicht 
nur im Halbdunkein, sondern auch an doppelt mit schwarzen Reci- 
pienten úberdeckten, in Blumentópfen cultivirten, normal turgescenten 
(auch an ein wenig welk gewordenen) Exemplaren am ersten, zweiten 
und dritten Tage fast so wie am Lichte. Erst am vierten und fiinften 
Tage und spáter fand ich, dass sich keine Blůthe mehr an den voll- 
stándie verdunkelten Exemplaren gečffnet hat. 

Schon aus diesen Beobachtungen ergibt sich, dass der normale 
Bewegungszustand bei einigen Pflanzenarten in Folge von mangel- 
hafter Beleuchtung frůher, als bei anderen in einen abnormalen ůúber- 
geht. Die Herstellung des normalen Bewegungszustandes erfolgt dann 
bei verschiedenen auch bei nahe verwandten Pflanzenspecies nicht 
selten ungleich schnell und durch ungleich intensive Beleuchtung. 


) Wie die Blůthen von Drosera rotundifolia und anderer PAanzen mit sehr 
lichtempfindlichen Blůthen bei continuirlicher Beleuchtung sich verhalten, 
bleibt noch zu untersuchen. 


Phytodynamische Untersuchungen. 283 


So offnen sich an im Dunkeln zwei Tage lang gehaltenen Exem- 


| plaren von Oxalis stricta die Bliůthen erst dann wieder, wenn die 
| vorher verdunkelten Pflanzen directer Sonne ausgesetzt werden (an 
| diffusem Lichte bleiben sie geschlossen); die Blůthen von Oxalis 
| incarnata offnen sich jedoch čfters auch schon in diffusem Lichte. 


Ahnliches gilt auch von Convolvulus arvensis, dessen Blůthen sich 


| schon am ersten Tage an hellem diffusem Lichte čffnen, wenn man 
| die blos kurze Zeit verdunkelten Pflanzen wieder beleuchtet. Auch 
| die eintágigcen Blůthen von Convolvulus mauritanicus čffneten sich, 
| als die fůnf Tage lang verdunkelten Versuchspflanzen wieder in dif- 
| fuses Licht (an Nordfenster) gestellt wurden, gleich am náchsten 
| Tage, jedoch etwas spáter und nicht so vollstándie, wie an vorher 
| nicht verdunkelten Pflanzen bei derselben Beleuchtung. 


Zu áhnlichen Resultaten fůhrten auch die von mir an Czackia 


| lilastrum, Mulgedium macrophyllum, Convolvulus pentapetaloides, 
| C. elongatus, C. tricolor, Calystegia dahurica, Ecbalium agreste, Oxalis 


lasiandra, O. incarnata, Linum usitatissimum und Erodium althae- 


| oides meist wiederholt angestellten Beobachtungen. 


Die Blůthen der soeben genannten Pflanzen čffneten sich an 


| vorher einige (2—4) Tage lang verdunkelten Pflanzen bei intensiver 
| Besonnung *) meist schon am ersten oder am zweiten Tage; an 


Pflanzen, welche lángere Zeit im Dunkeln gehalten wurden, blieben die 


| Blůthen jedoch nicht selten am ersten und zweiten (bei einigen auch 
| noch am dritten Tage) an der Sonne geschlossen (Oxalis incarnata, 
| 0. lasiandra, Linum angustifolium, Erodium althaeoides, Convolvulus 
| elongatus) und zwar sowohl in lufttrockener, wie auch in dampfge- 
- sáttigter Atmospháre. Nachdem die vorher genannten Pílanzen aus 


vollem Sonnenlichte in gedámpftes (diffuses) Licht gebracht wurden, 


| offneten sich an ihnen am náchsten Tage noch einige Blůthen voll- 


stándig, spáter aber blos unvollstándig oder gar nicht. 
Aus dem soeben Mitgetheilten geht klar hervor, dass die Blůthen 


| verschiedener Pflanzenarten, welche fůr Beleuchtungsveránderungen 


ungleich empfindlich sind, einer ungleich langen Zeit bedůrfen, um 


© durch Einwirkung von genigend intensivem Lichte, resp. des táglichen 


| Beleuchtuneswechsels, ihren ursprůnglichen, durch lánger andauernde 


1) Die Blůthen von Oxalis incarnata blieben an Pflanzen, welche vorher blos 
einen Tag lang verdunkelt und nachher in diffuses Licht gebracht wurden, an 
welchem sich die Blůthen dieser Oxalis čfters schon wenigstens partiell 
ffnen, geschlossen; an directer Sonne ausgesetzten Exemplaren offneten 
sie sich jedoch wieder. 


284 Ant. Hansgire 


vollstindige Lichtentziehung oder mangelhafte Beleuchtung verloren 
gegangenen, normalen Bewegungszustand wieder zu gewinnen und 
dass bei ungleich lichtbedůrftigen Panzenarten die Offnunesbewegung 
der Blůthen bei gleicher Lichtentziehung in ungleich langer Zeit nicht 
mehr zu Stande kommt, da an solchen fůr Lichtschwankungen sehr 
empfindlichen Blůthen die Fáhigkeit bei ungenigend erhóhter Licht- 
wirkung durch Epinastie zu antworten nicht mehr vorhanden ist, 
sondern, wie im schwachen, diffusen Lichte oder in Folge von voll- 
kommener Verdunkelung die Unterseite der Blůthenblátter úber die 
Oberseite úberwiegt, resp. die Blátter hyponastisch geworden sind. 

Wie an den von mir náher untersuchten ephemeren Blůthen 
verschiedener Pflanzenarten, so setzen auch die periodisch bewegli- 
chen Blůthen verschiedener Panzenspecies im Dunkeln ihre Offnungs- 
bewegung eine ungleich lange Zeit fort; bei einigen Species ist die 
Amplitude der im Dunkeln fortdauernden táglichen periodischen Be- 
wegung ansehnlicher (Oxalis rosea u. á.), bei anderen (Calendula 
officinalis, Bellis perennis u. á.) ist sie jedoch fast auf ein Minimum 
reducirt. *) 

Weitere Versuche, welche eine Bestátigung und Erweiterung der 
im Vorhergehenden mitcetheilten Sátze bieten sollten, habe ich theils 
an einigen im Vorhergehenden schon angefiihrten Pílanzenarten, theils 
an Clematis recta, Agrimonia odorata, A. parviflora, Cerastium grandi- 
florum, Oxalis tetraphylla, Escholtzia californica, Chelidonium maius, 
Oenothera biennis, Oe. fruticosa, Philadelphus coronarius, Sedum re- 
flexum, Diervilla lutea, Gilia tricolor, G. stricta, Anchusa italica, Ne- 
peta macrantha, Ipomea sibirica, Lapsana intermedia, Tradescantia 
virginica, Eremurus spectabilis, Asphodelus clavatus, Sagittaria sagit- 
taefolia, Alisma plantago, Secale anatolicum, Aira caespitosa, Avena 
sterilis, Zea mays, Úritho aegiceras und Iris Gůldenstedtiana an- 
gestellt. 

Es wurden abgeschnittene, mit blůhreifen Blůthenknospen be- 


setzte, Zweige der soeben genannten Pílanzen (von jeder mehre Exem- 


plare) bei verschiedener Beleuchtung in mit Wasser gefůllten Glas- 
gefássen gehalten, und zwar wurden von jeder untersuchten Species 


wenigstens fůní Exemplare, erstens in věllige, zweiteas in mássige, 


drittens in diffuses, viertens in directes Sonnenlicht gebracht. 
An vollstándig verdunkelten Exemplaren dieser Panzen offneten 
sich blos an einigen wenigen Arten (Eremurus, Bunias, Ranunculus 


!) Vergl. Pfeffer, Periodische Bewegungen der Blattorgane, p. 51. 


L 0m p ky 


— E E E m n m 


Phytodynamische Untersuchungen. 285 


panormitanus u. 4) am ersten Tage die Blithen fast so vollstándig, 
wie am Lichte, an anderen (Linum usitatissimum, Oenothera, Če- 
rastium, Gilia, Alisma, Sagittaria u. á.) erfolete die Offnungsbewe- 


- gung im Dunkeln, wie im Halbdunkeln blos unvollstándig oder gar 


nicht (Mulgedium, Oxalis, Convolvulus u. 4.) An genůgend be- 
leuchteten Exemplaren aller oben angefůhrten Panzenspecies offneten 
sich die Blůthen vollstándig; blos in difusem Lichte blieben die 
lichtempfindlichen Blůthen von Oxalis lasiandra, O. stricta, Aspho- 
delus. u. 4. schon am ersten oder zweiten Tage geschlossen. Auch 
die Blůthen von Erodium, Ecbalium, Sagittaria und Alisma bleiben, 
wenn sie einige (2—3) Tage lang diffusem Lichte ausgesetzt werden, 
fast ganz geschlossen oder offnen sich nur partiell. 


Wie durch Licht, so wird auch durch Turgescenzánderungen das 
Offnen einiger von den vorher genannten Pfanzenarten mehr, anderer 
weniger beeinflusst. So beobachtete ich an etwas erschlafften und 
durch allmálige Wasserzufuhr wieder turgescent gewordenen Exem- 
plaren von Oxalis stricta und anderer Pflanzenarten, deren frisch ab- 
geschnittene, blihreife Bliithenknospen tragende Zweige, bevor sie 
ins Wasser gestellt wurden, an trockener Luft eine meist nur kurze 
Zeit lagen, dass sich die Blithen bei genůgender Beleuchtung fast 
so wie gewóhnlich geoffnet haben, wáhrend sie an mehr abgewelkten, 


| durch plótzlich erhohte Wasserzufuhr wieder vollkommen turgescent 
| gewordenen Exemplaren bei gleicher Beleuchtung sowohl in lufttrok- 
| kener wie auch in dampígesáttigter Atmospháre geschlossen blieben. 


An etwas welk gewordenen Exemplaren von Oxalis floribunda 
blieben die Blůthen in lufttrockener Atmospháre an diffusem Lichte- 
(hinter einem Nordfenster postirt) wie im Dunkeln, ganz oder fast 
ganz geschlossen, wáhrend sie sich bei gleicher Beleuchtung, Tempe- 


| ratur ete. an in dampígesáttister Atmospháre befindlichen Exemplaren, 


wie die Blůthen von Linum usitatissimum mehr (doch nie vollstándig) 
geóffnet haben. 


Nach dem, was im Vorausgehenden úber die Beeinflussung der 
Offnungsbewegung der gamo- und agamotropischen Blůthen durch 
Turgescenzánderungen gesagt wurde, glaube ich, dass ich kaum něthig 
habe noch besonders hervorzuheben, dass beim Offnen der Blůthen 
nicht blos Licht- und Wárme-, sondern auch Turgescenzánderungen 
eine Rolle spielen und dass durch Wasseraufnahme und Wasserab- 
gabe das Óffnen der Blůthen verschiedener Pflanzenspecies, wie durch 
Erhóhung und Erniedrigung der Temperatur ungleich influirt wird, 


286 Ant. Hansgire 


Um die Wirkung der Lichtstrahlen von verschiedener Brech- 


barkeit auf das Offnen der Blůthen náher kennen zu lernen, habe ich © 


an folgenden mono- und dicotylen Pflanzenarten Versuche im blauen 


und gelben Lichte angestellt: Avena sterilis, Zea mays, Secale mon- © 
tanum, Melica altissima, Anthericum ramosum, Czackia liliastrum, © 
Tradescantia vireinica, Alisma plantago, Sagittaria sagittaefolia, Oeno- © 
thera biennis, Epilobium grandiflorum, Glaucium corniculatum, Oxalis © 


lasiandra, O. tetraphylla, O. stricta, Macleya cordata, Sida napaea, 
Linum angustifolium, Agrimonia odorata, parviflora, Cucubalus bac- 
cifer, Verbascum nigrum, Veronica longifolia, V. spicata, Ecbalium 
agreste, Bryonia dioica, Lactuca perennis, Calystegia dahurica, Ipo- 
mea sibirica, Convolvulus tricolor, C. arvensis und C. elongatus. 

Es wurden abgeschnittene, blůhreife Blůthenknospen tragende, 
Zweige der soeben genannten Pflanzenspecies in mit Wasser gefůllte 
Glasgefásse gestellt und in diesen unter grosse doppelwandige Glocken 
gebracht, in welchen sie entweder dem blauen oder dem gelben Lichte 
ausgesetzt waren. Damit kein Licht von unten in diese Glaselocken, 


von welchen die eine mit der die minder brechbare Hálfte des Spec- © 


trums durchlassenden Lósung von Kupferoxydammoniak angefůllt war, 
nicht hineindringen kónnte, wurden diese Glocken auf einen mit 
schwarzem Papier bedeckten Flachteller oder auf eine andere, áhnlich 
gefárbte Unterlage gestellt und am unteren Rande fest mit schwarzem 
Papier umwickelt. Beide Glocken waren am Sůdfenster vollem Šonnen- 
lichte ausgesetzt. 

„Aus den von mir ber den Einfluss des farbigen Lichtes auf 
„ das Offnen der Blůthen der oben genannten Pflanzen gemachten Be- 
obachtungen geht hervor, dass die Bliůthen einiger Pflanzen sich in 
gelbem und blauem Lichte fast eleich offnen (Convolvulus, Lactuca, 
Glaucium, Cucubalus, Oxalis tetraphylla u. á.), wáhrend die Offnunes- 
bewegung anderer (Bryonia, Glaucium, Papaver u. A.) in der blauen 
Hálíte des Sonnenspectrums anders, als in der gelben erfolgt. 

Im gelben Lichte (hinter Kalibichromat) offneten sich die licht- 
empůndlichen Blůthen von Oxalis lasiandra u. 4. gleich am ersten 
Tage weniger vollstándig, als im blauen (hinter Kupferoxydammoniak); 
die Blůthen (auch die Daubblátter) von Oxalis stricta u. 4. schlossen 
sich im ersteren Lichte etwas frůher, als in letzterem. Die Blůthen 
der meisten von mir in farbigem Lichte beobachteten Pflanzenarten 
ofineten sich, insb. die der weniger lichtempfindlichen (Agrimonia, 
Epilobium, Erodium, Verbascum, Czackia u. á.) in farbigem Lichte 
fast so, wie an vollem Tageslichte. 


m a o u ni ooo dno ao ca k 6 ná ooo dk a S o o 


K 


Phytodynamische Untersuchungen. 287 


Dass der normale Bewegungszustand der in farbigem Lichte ge- 
haltenen Pflanzen sich nicht oder nur wenig verándert hat, schliesse 
ich aus dem Umstande, dass die Pflanzen, deren Blůthen im blauen 
und gelben Lichte sich geoffnet haben, nachdem sie in vollstándige 
Dunkelheit gebracht wurden, in dieser am ersten Tage ihre Blůthen 


| so geoffnet haben, wie andere Exemplare derselben Pflanzenarten, 


welche aus vollem Tageslichte unter doppelte schwarze Papprecipiente 
gestellt wurden. 
Aus dem soeben kurz Miteetheilten lásst sich entnehmen, dass 


| das Óffnen der Blůthen der oben angefůhrten Pflanzenarten auch 


durch farbiges Licht zu Stande kommt, welche Thatsache auch durch 
folgenden Versuch bestátigt wurde. 

Ich habe Pflanzen, welche lángere Zeit im Dunkeln gehalten 
waren und deren Blůthen sich bei vollisem Lichtabschluss nicht mehr 
offneten dem gelben oder blauen Lichte in den mit oben erwáhnten 
Lósungen gefillten, doppelwandigen Glaselocken ausgesetzt und fand, 
dass sich die weniger lichtempfindlichen Blůthen (auch die von Con- 
volyulus tricolor) sowohl in gelbem, wie im blauen Lichte gleich am 
ersten Tage geóffnet haben. Viele Blůthen offneten sich jedoch we- 
niger vollstándig und etwas spáter, als an den directer Sonne aus- 
gesetzten Blůthen, welche vorher gleich, wie die im farbigen Lichte 
befindlichen behandelt wurden; die Blůthen einiger anderen Pflanzen 


. (Cucubalus, Oxalis stricta, O. lasiandra, Tradescantia, Ecbalium u.á.) 


blieben aber am ersten und zweiten Tage geschlossen. 

Im Ganzen fůhrten die im farbigen Lichte an den oben ange- 
fůhrten Planzenarten angestellten Versuche zu dem úbereinstimmenden 
Resultate, dass die weniger lichtempfindlichen Blůthen im farbigen 
Lichte sich so oder fast so, wie am vollen Tageslichte offnen, wáhrend 
die lichtempfindlicheren Blůthen, welche an in diffusem Lichte im 
Zimmer cultivirten Pflanzen geschlossen bleiben (Convolvulus, Oxalis, 
Ipomea u. á.) auch in gelbem und blauem Lichte meist nicht oder 


| nur sehr unvolistándig sich čffnen. Selbst als die farbigen Glas- 


glocken, welche am Sidfenster directer Sonne ausgesetzt waren, in 
diffuses Licht (an Nordfenster) gebracht wurden, offneten sich unter 
diesen Glocken im gelben und blauen Lichte die weniger lichtbe- 
důrftigen Blůthen wieder fast so vollstándig, wie an vollem Tages- 
lichte von gleicher Intensitát (am Nordfenster). 

Weiter glaube ich hier noch bemerken zu sollen, dass die bei 
volligem Lichtabschluss sich entwickelnden Blůthen an im Dunkeln 
gehaltenen Pflanzen auch wenn sie vóllig entwickelt sich nicht offnen, 


288 Ant. Hansgirg 


keineswegs im Zustande der Dunkelstarre sich befinden, da sie an 
aus Dunkelem an's Licht gebrachten und genigend beleuchteten Exem- 
plaren sich sogleich zu čffnen im Stande sind. *) d 

Da von Pfeffer u. A. nachgewiesen wurde, dass das Offnen 
und Schliessen der Bliůthen nicht blos durch Licht, sondern auch 
durch Wárme in hohem Grade beeinflusst wird, resp. dass die Zeit 
des Óffnens und Schliessens der gamotropischen Blithen durch 
Temperaturveránderungen verlegt werden und das Offnen der sehr 
stark wármeempfindlichen Blůthen bei vollstándiger Lichtentziehung 
allein durch Temperaturschwankungen hervorgerufen werden kann, so © 
habe ich weiter auch einige Versuche angestellt, um den Einfluss der 
Wárme auf das Óffnen der gamo- und agamotropischen Blůthen náher 
kennen zu lernen. 

Bei diesen Untersuchungen bediente ich mich des in Pfeffer's 
Pianzenphysiologie, Bd. II, p. 126 beschriebenen und abgebildeten 
Thermostaten. 

Die von mir diesbezůgslich untersuchten Pflanzenarten wurden 
frisch abgeschnitten in mit Wasser gefůllte Glasgefásse- gestellt und. 
mit diesen in den Thermostaten gebracht, in welchem die Tempe- 
ratur der Luft und des Wassers, in dem die abgeschnittenen, blih- 
reife Blůthenknospen tragenden, Sprossen blos mit dem unteren Ende 
eingetaucht waren (der obere Theil war in der mit Wasserdámpfen 
fast gesáttigten Atmospháre) bis auf 409 C constant erhóoht wurde. 
Von allen Pflanzenspecies, mit welchen ich experimentirte, habe ich 
mehrere Exemplare nicht blos im Heizapparate, sondern auch an freier 
Luft bei gleicher Beleuchtung, wie im Thermostaten, aber blos bei 
einer Lufttemperatur von 20 bis 249 C und einer mit dieser fast 
gleichen Temperatur des Wassers, in welches die untersuchten Pflanzen 
gestellt waren, beobachtet. 

Was die Offnungsbewegung der Blůthen anbelanst, so erfolgte 
diese blos an den wármeempfindlicheren Blithen von Anthericum, 
Czackia u. á. im Thermostaten frůher und vollstándiger, als an der © 
fast um 209 C kálteren Luft im Zimmer; weniger als die ephemeren 
Blůthen der soeben genannten Pflanzen reagirten auf gleiche Tem- 
peraturerhohung die Bliůthen folgender, von mir im Thermostaten 
untersuchten Pflanzenarten: Clematis integrifolia, Nigella sativa, Sida 
napaea, Silene aegyptiaca, Erodium althaeoides, Glaucium cornicu- 
latum, Linum angustifolium, Tropaeolum maius, Ruta graveolens, Pe- 


!) Vergl. Pfeffer, Die periodischen Bewegungen ete. p. 64. 


Phytodynamische Untersuchungen., 289 


ganum harmala, Lysimachia ciliata, Digitalis parviflora, Hyoscyamus 
niger, Lycopersicum cerasiforme, Polygonum fagopyrum, Allium ro- 
seum, Zea mays, deren von mir gleichzeitig im Thermostaten und an 
freier Luft beobachteten Bliůthen im Heizapparate fast so, wie an der 
bedeutend kůhleren Luft im Zimmer sich gečffnet haben. 

Wáhrend die Offnungsbewegung der Blůthen an den soeben ge- 
nannten Pflanzenarten, deren Blithenblátter fůr Temperaturschwan- 
kungen weniger empfindlich sind, als z. B. die Perigonblátter von Tulipa 
Gesneriana, Colchicum autumnale, Úrocus vernus u. á., durch eine 
ansehnliche Temperaturerhohung nur unmerklich oder gar nicht be- 
einflusst wird, erfolgsen die spontanen ephemeren Nutationen der 
Staubgefásse von Ruta graveolens, Tropaeolum maius, Nigella sativa 
und Peganum harmala im Thermostaten bei einer fast um 209 C. ho- 
heren Temperatur der die Blithen dieser Pflanzen umgebenden Luft 
etwas schneller, als an den an freier Luft im Zimmer gehaltenen 
Blůthen. 

Die optimale und maximale Temperatur fůr die autonomen 
Wachsthumsnutationen der Staubblátter von Ruta, Tropaeolum, Ni- 
gella und Peganum scheint also nach dem soeben Mitgetheilten etwas 
hoher, als diejenige der gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle 
dieser Pflanzen zu liegen. 

In Folge der mehrere Stunden andauernden hohen Temperatur 
des Wassers und der die Pflanzen im Thermostaten umgebenden, mit 
Wasserdampf fast gesáttigten Luft offneten sich die Blůthen der meisten 
von mir untersuchten Pflanzenarten am náchsten Tage im Heizapparate 
nicht mehr, auch dann nicht, als die Planzen aus dem Thermostaten 
herausgenommen und an freier Luft im Zimmer bei gleicher oder 
bei etwas intensiveren Beleuchtung, als die im Thermostaten war, lang- 
sam abgekihlt wurden. 

Blos die Blůthen von Ruta graveolens, Androsaemum officinale, 
Clematis integrifolia, Glaucium corniculatum, Hemerocallis fulva, Tra- 
descantia virginica, Verbascum nigrum und Melica altissima haben 
sich an diesen, durch die ziemlich hohe Temperatur der Luft im Heiz- 
apparate weniger angegriffenen, Pflanzen an freier Luft gleich am 
ersten Tage gečffnet. 

Wie die soeben angefihrten Versuche zeigen, vertragen die 
Blůthen vieler Mono- und Dicotylen (Anthericum, Czackia, Oxalis, 
Convolvulus u. á.) eine Temperatur von 409% C. nicht, sondern ver- 
lieren ihre Bewegungsfáhigkeit und gehen, wenn diese Temperatur 
lángere Zeit andauert, meist gleich am ersten Tage zu Grunde. 

Tř, mathematicko-přírodovědecká, 19 


290 Ant. Hansgirg 


Dass bei den meisten von mir im Thermostaten beobachteten 
PAlanzenarten, bei welchen das Wármeoptimum fiůr das Wachsthum 
unterhalb 25“ C. sich befindet, nicht blos durch eine constante Tem- 
peratur von 409 C., sondern auch bei einer lánger andauernden Tem- 
peratur von 33 bis 409 C. die normale Bewegungsfáhigkeit verándert 
und die Offnungsbewegung der Blůthen bis auf ein Minimum reducirt 
wird, geht aus folgendem Versuche hervor. 

Es wurden die oben genannten Pflanzenarten mit einigen an- 
deren, im Nachfolgenden angefihrten, im Heizapparate einer con- 
stanten Temperatur der die Versuchspflanzen umgebenden Luft (auch 
des Wassers, in welches sie gestellt waren) ausgesetzt und es ergab 


sich, dass am ersten Tage blos an einigen von diesen Pflanzen (He- © 
merocallis flava, Oenothera biennis, Chondrilla brevirostris, Melica | 
altissima, Zea mays u. á.) die Offnungsbewegung frůher und voll- © 


stándiger, als an den an freier, um 12 bis 159 C. kálteren Luft im 
Zimmer befindlichen Blůthen derselben Pflanzenspecies erfolete; hin- 


gegen offneten sich die Blůthen von Anthericum liliago, Tradescantia | 


j 


virginica, Sagittaria sagittaefolia u. á. bei einer constanten Temperatur © 


von 339 Č. weniger vollstándig, als bei einer Lufttemperatur von 20 


bis 249 (C. 
An folgenden von mir bei einer constanten Temperatur von 80 


bis 339 C. im Thermostaten untersuchten Pflanzenarten offneten sich © 


die Blůthen fast ebenso vollstándig oder etwas vollstándiger, als bei 
einer um 10 bis 139 C. niedrigeren Temperatur der Luft im Zimmer: 
Papaver somniferum, Nigella sativa, Hypericum perforatum, Helian- 
themum vulgare, Godetia lepida, Sphaerostigma Bottae, Circaea inter- 
media, Oenothera mollissima, Oe. parviflora, Cerastium perfoliatum, 


Silene aegyptiaca, Potentilla bifurca, Hibbertia volubilis, Veronica spi- 


cata, V. longifolia, Gentiana cruciata, Cosmanthus viscidus, Mulge- 


dium macrophyllum, Lapsana intermedia, Chondrilla brevirostris, Gilia © 


nivalis, Lysimachia ciliata, Nicotiana rustica, Lycopersicum cerasi- 
forme, Ecbalium agreste, Fagopyrum marginatum, Allium odoratum, 
A. roseum, Veratrum nigrum, Funkia coerulea und Zea mays. 


An den meisten soeben genannten Planzenspecies offneten sich j 
die Blůthen auch am náchsten Tage an freier Luft, deren Temperatur © 


blos 18 bis 209 C. betrug; blos an einer grósseren Anzahl von den 


vorher angefůhrten Pflanzenarten, welche aus einer constanten Tem- © 


peratur von 339 aus dem Thermostaten am zweiten Tage herausge- 


nommen und im Zimmer allmálig bis auf 18—209 C. abgekůhlt wurden, © 
blieben an diesem und an folgendem Tage die Blůthen ganz oder fast 


Phytodynamische Untersuchungen. 291 


ganz geschlossen, was wohl dadurch zu erkláren ist, dass durch eine 
Temperaturerhohung úber das Wármeoptimum des Wachsthums der 
Gewebeschichten der Bewegungszone der Blůthenblátter das Wachs- 
thum dieser Blátter verlanesamt, bez. auch gánzlich eingestellt werden 
kann, wáhrend es durch eine Temperatursteigerung bis zum Wárme- 
optimum beschleunict wird. 

Die soeben mitgetheilten Thatsachen erlauben mir zwar keinen 
sicheren Schluss úber die Wachsthumsánderungen, welche die ůúber 
eine gewisse Grenze steigende Temperatur hervorruft, doch bestátigen 
sie das, was úber den Einfluss der Wárme auf Wachsthumsvorgánge 
der Blůthenblátter durch Pfeffer, Askenasy u. A. bekannt ge- 
worden. ") 


B) | Untersuchungen ber  Reiz- und Schlafbewegungen der Laub- 
blátter von Marsilea salvatríz, M. guadrifola und M. macropus, nebst 
Bemerkungen iiber die paraheliotropischen Bewegungen einiger 
Papilionaceen. 


Unter allen Gefásskryptogamen sind, so viel mir bekannt, bisher 
nur an Laubbláttern von Marsilea guadrifolia und M. pubescens pe- 
riodisch sich wiederholende Schlafbewegungen nachgewiesen worden 
und zwar hat diese, von Brongniart zuerst beobachteten, Bewe- 
gungen in neuerer Zeit blos Ch. Darwin“) náher untersucht. 

Ausser den von Darwin ausfůhrlicher beschriebenen, sehr an- 
sehnlichen nyctitropischen Bewegungen fůhren aber ausgewachsene, 
kráítige, in voller Turgescenz befindliche Laubblátter von Marsilea 
guadrifolia, M. macropus und M. salvatrix, wie ich durch meine, blos 


1) Nach Pfeffer (Physiolog. Untersuchungen, p. 193) hóren die gamotropi- 
schen Bewegungen der Perigonblátter einiger Monocotylen schon bei einer 
Temperatur von 36 bis 379 C auf, „was auf einen bei diesen Temperatur- 
graden eintretenden Starrezustand hinweisen důrfte“. Nach Askenasy 
(Úber das Aufblůhen der Gráser, p. 272) wird das Aufblůhen des Weizens 
und anderer Getreidearten durch Temperaturánderungen in hohem Grade 
beeinflusst; so kónnen z. B. die Blůthen von Triticum spelta durch eine 
Temperaturerhohung bis 29—30 C auch Nachmittags und Abends zum Offnen 
gebracht werden. Nach Sachs (Handbuch der Experimentalphysiologie 
der Pflanzen, p. 63) sollen die meisten Land- und Wasserpflanzen eine 
Lufttemperatur von 519 C und Wassertemperatur von 45 bis 469 C nicht 
vertragen. 

2) Vergl. dessen Werk „The movements of the plants“, p. 292, 392; in deutschér 
Úbersetz. p. 248, 335. 


l9* 


292 Ant. Hansgirg 


an úppig entwickelten Exemplaren dieser Rhizocarpeen durchgefůhrte 
Untersuchungen constatirt habe, auch schwache Reizbewegungen aus. 

Wenn man die in der Tagstellung fast horizontal ausgebreiteten, 
normal turgescenten Bláttchen der viertheiligen, von Darwin u. A. 
náher beschriebenen, Blátter von Marsilea salvatrix, M. macropus 
oder M. guadrifolia durch heftige, einigemal wiederholte Erschůtte- 
rungen reizt (es genůgt meist schon eine durch wiederholtes, stár- 

keres Klopfen mit einem Bleistifte u. 4. an der Oberseite der Ge- 
| lenkpolster verursachte Reizung), so gehen die Bláttehen aus ihrer 
Tagstellung in eine der Nachtstellung entsprechende Lage úber, indem 
sie sich langsam erheben. 

Aus einer nicht geringen Anzahl von Versuchen, welche ich 
úber die Reizbewegungen der Marsilea-Blátter angestellt habe, ergab 
sich, dass die Amplitude dieser Reizbewegungen nicht blos bei ver- 
schiedenen Marsilea-Arten, sondern auch an verschiéden entwickelten 
Bláttern eines und desselben Marsilea-Exemplares ungleich gross ist, 
obschon sie immer nur sehr klein bleibt, da sie an den von mir 


untersuchten Exemplaren in der Regel nur 10 bis 209 in 5 bis 20 © 


Min. betrug. 

Eine etwas ansehnlichere Reizbewegung habe ich blos an den 
Abends sich schliessenden Bláttern von Marsilea salvatrix sowie an 
den Vormittags sich offnenden Pláttern von Marsilea macropus erzielt. 
An dieser zuletzt genannten Marsilea-Art habe ich an einem sehr trůben 
und feuchten Vormittage an einigen im Warmhause noch fast in der 
Nachtstellung befindiichen Bláttern durch wiederholte Stósse eine 
ansehnlichere, der Ofinunesbewegung entsprechende Reizkrůmmung 
hervorgerufen. Ebenso gelang es mir Abends an einigen noch nicht 
geschlossenen Bláttern von Marsilea salvatrix, welche ich wiederholt 
heftiger erschittert habe, dle Schliessungsbewegung dieser Bláttehen 
zu beschleunigen; doch bemerke ich hier, dass die Schliessbewegung 
der Blátter dieser Marsilea-Art Abends auch durch eine plótzliche 
Temperaturerhohung um 6 bis 89 C. beschleunigt wird. 

Durch oft wiederholte Stossreize werden Marsilea-Blátter gegen 
weitere Erschiůtterungen unempfindlich und gewinnen erst nach lán- 


gerer Zeit (oft erst nach einigen Stunden) ihre Reizempfánglichkeit, 


jedoch in etwas geringerem Grade als zuvor, wieder. 

Wie die durch eine bedeutend gróssere Empfindlichkeit fůr 
Stossreize ausgezeichneten Blátter verschiedener Oxalis-Arten, so sind 
auch die wenig reizbaren Blátter von Marsilea guadrifolia und M. sal- 
vatrix nach der ersten Reizbewegung nicht sofort einer zweiten hn- 


zá o Pato 


Phytodynamische Untersuchungen. 293 


lichen Bewegung fáhig und es dauert der Úbergang in den reizemp- 
fánelichen Zustand bei allen von mir untersuchten Marsilea-Arten 
lánger, als an den gleichzeitig mit Marsilea guadrifolia und M. sal- 
vatrix von mir beobachteten Exemplaren der Oxalis floribunda und O.in- 
carnata, bei welchen auch die Reizkrůmmung in Folge wiederholter Er- 
schůtterungen, was die Amplitude betrifft, oft so gross ist, dass sie 
der ganzen Schlafbewegune der Blátter entspricht, was bei den auch 
wiederholt gereizten Marsilea-Bláttern, so viel ich beobachtet habe, 
nie der Fall ist. 

Eine Fortleitung des Reizes habe ich an den nur schwach fůr 
Stossreize empfindlichen Marsilea-Bláttern, welche in der Ausseren 
Form und im anatomischen Bau des kurzen Gelenkpolsters den Laub- 
bláttern von Oxalis acetosella u. a. nicht unáhnlich sind, nicht be- 
obachtet. ") 

Was die nyctitropischen Bewegungen der Marsilea-Blátter an- 
belangt, so habe ich, wie aus Folgendem zu ersehen ist, auch einige 
Beobachtungen angestellt, um den Einfluss der Licht- und Turgescenz- 
ánderungen auf diese Bewegungen der Laubblátter von Marsilea sal- 
vatrix und M. guadrifolia náher kennen zu lernen. 

Es wurden zunáchst einige, in voller Turgescenz befindliche 
Exemplare der beiden soeben genannten Marsilea-Arten am Vormit- 
tace mit in voller Tagstellung befindlichen Bláttchen vollstándie, 
jedoch nicht tief unter Wasser getaucht, welches direct von der 
Mittagssonne beleuchtet war, und es erfolgte an diesen untergetauchten 
Pflanzen die Schliessungsbewegung der Blátter etwas frůher, als an 
den in lufttrockener Atmospháre neben den im Wasser sich befin- 
denden Exemplaren aufgestellten Pflanzen, welche einer fast gleichen 
Beleuchtung (die Lichtabsorption im Wasser bildete die Differenz) 
und einer fast ganz gleichen Temperatur des die Versuchspflanzen 
umgebenden Mediums ausgesetzt waren. Am folgenden Tage beob- 
achtete ich an diesen, im Wasser untergetauchten Pflanzen, dass sich 
die nahe der Wasseroberfláche liegenden Blátter fast so vollstándig, 
wie an der Luft geoffnet haben, wáhrend die Bláttchen der tiefer im 
Wasser liegenden Laubblátter von Marsilea salvatrix und M. guadri- 
folia ihre gewóhnliche Tagstellung nicht erreichten. 

Ahnliche Unterschiede hinsichtlich der normalen Stellung der 
Blátter ergaben sich auch an anderen Versuchspflanzen, welche mit 

r) Auch an Oxalis acetosella und 0. stricta ist eine Reizfortleitung nicht nach- 

gewiesen worden (vergl. Pfeffer, Physiolog. Untersuchungen, p. 74). 


294 Ant. Hansgirg 


in der Tagstellung befindlichen Bláttern unter Wasser getaucht und 
mit einem věllig undurchsichtigen Gefásse úberdeckt waren; an sol- 
chen vollstůándig verdunkelten Pflanzen schlossen sich die Blátter, 
insb. die tiefer liecenden, nicht so vollstándig, wie an den unter 
sonst gleichen Umstánden im Dunkeln an freier Luft befindlichen 


Exemplaren. 

Dass die Blátter dieser unter Wasser getauchten Marsileen, an 
welchen nach einigen Tagen die Neigung unter dem Wechsel der Be- 
leuchtung sich zu čffnen und zu schliessen vollstándig verschwand, 
nicht in einem Starrezustande sich befanden, ergibt sich aus folgenden 
Beobachtungen. 

Wenn man solche, ihrer táclichen Bewegungen beraubte Mar- 
sileen aus dem Wasser herausnimmt und sie starker Insolation aus- 
setzt, so wird an den unter Wasser geschlossenen Bláttern an der Luft 
in Folge der noch vorhandenen paratonischen Empfindlichkeit fůr 
Lichtreiz die Offnunesbewegune in kurzer Zeit (oft schon im Laufe 
einer Stunde) hervorgerufen. 


Als dann diese Versuchspflanzen, deren Blátter in der Tag- 
stellung sich befanden an demselben Tage, an welchem man sie aus 
dem Wasser herausnahm, vor Sonnenuntergang wieder, wie frůher, unter 
Wasser getaucht und vollstándig verdunkelt wurden, so veránderten — 
die noch in Tagstellung befindlichen Blátter ihre Lage nicht mehr, 
auch dann nicht, als diese Planzen gegen Mittag am náchsten Tage 
wieder aus dem Wasser herausgenommen und weniger intensiv, als 
am vorhergehenden Tage beleuchtet oder vollstándig verdunkelt wurden. 
An solchen Pflanzen fůhrten die Bláttchen auch keine Reizbewegung 
mehr aus. 


Da die Blátter dieser Pflanzen an der Luft bei genůgender Be- 
leuchtung an náchst folgenden Tagen wieder auf Lichtveránderungen 
reagirten und ihre Schlafbewegungen, obschon mit geringerer Ampli- 
tude als irůher, ausfiihrten, so ist anzunehmen, dass die Blátter dieser 
Marsileen in einem theils durch plótzliche Wasserzufuhr, theils durch 
vollstándige Verdunkelung hervorgerufenen, reactionsunfáhigen Zu- 
stande sich befanden. |; 


Wie an Marsilea salvatrix, so wurde auch an Marsilea guadrifolia 
der normale Bewegungszustand aufgehoben, als diese Pflanzenart unter 
Wasser getaucht und in diesem ber zwei Tage lang bei volligem 
Lichtabschluss gehalten wurde. Auch an dieser Marsilea-Art wurde die 
normale Reactionsfáhigkeit der Blátter, nachdem die im Wasser unter- 


Phytodynamische Untersuchungen. 205 


tauchten Panzen wieder in lufttrockene Atmospháre gebracht und stark 
- besonnt wurden, im Laufe von einem oder zwei Tagen hergestellt. 

Aus den soeben mitgetheilten Versuchen, welche einen áhnlichen 
Zweck verfoleten, wie die von mir an Blithenbláttern durchgefůhrten, 
-im Vorhereehenden kurz mitgetheilten, zahlreichen Beobachtungen, 
ergibt sich, dass die nyctitropischen Bewegungen der Laubblátter 
dieser Gefáss-Kryptogamen nicht blos durch Licht- und Temperatur- 
anderungen, wie die Blátter vieler anderen Pflanzen, sondern auch 
durch Turgescenzschwankungen in hóherem Grade beeinflusst werden, 
als dies von Sachs) u. A. angenommen wird. Und zwar geht aus mei- 
nen Beobachtungen hervor, dass die Schlafbewegungen der Marsilea- 
Blátter, welche wie die der Oxalis-Blátter durch Bewegungspolster 
vermittelt werden, in áhnlicher Weise, wie die periodisch sich wieder- 
holenden Bewegungen der Blůthenblátter durch Veránderungen in der 
Wasserzufuhr beeinflusst werden. 

Auf eine náhere Erklárune der Veránderungen, welche durch 
Turgescenzschwankungen in den antagonistischen Gewebecomplexen 
der ausgewachsenen PBlattpolstern, welche die Ausfihrung periodischer 
Bewegungen gestatten, verursacht werden, brauche ich hier nicht 
einzugehen, da Náheres darůber in den diesbezůglichen Arbeiten Pfef- 
fer's und C. Kraus vorzufinden ist. 


Die periodisch sich wiederholenden Schlafbewegungcen der ge- 
fiederten Blátter von Robinia pseudacacia und die als Paraheliotro- 
pismus oder Tagesschlaf bezeichneten Krimmungen sowie die Reiz- 
bewegungen der Blátter dieser Papilionaceen sind seit ziemlich langer 
Zeit bekannt. *) 

Was die paraheliotropischen Bewegungen der Robinia-Blátter 
betrifft, so bemerke ich hier zunáchst, dass ich diesen auch als Mit- 


1) Vergl. dessen „Vorlesungen úber Pflanzenphysiologie“, 1882, p. 763. 

2) Vergl. Pfeffer, Physiolog. Studien, p. 150, Die periodischen Bewegungen 
der Blattorgane, p. 62, Půlanzenphysiologie, II. Bd., p. 265. Von den in 
Přeffers Werken nicht angefůhrten Publicationen ber die oben er- 
wáhnten Bewegungen der Robinia-Blátter fůhre ich hier noch folgende, mir 
bekannte, an: „Der Schlaf der Pflanzen“, in der Úbersetz. von J. Hill 
1768, p. 74, Royer „Sur le sommeil des plantes“, 1868, p. 366, 374, 
Phippson, „Sur un phénoméne de sensibilité observé dans I Acacia“, 
Compt. rend. 1873, W eiss, „Versuche an reizbaren Planzen“, Lotos, 1876, 
Popow's Abhand. in den Reden der russisch. Naturf. 1879—1880, Dar- 
win's Abhand. in Linn. Soc. Journ. Bot. Vol. XVIII, 1880. 


296 Ant. Hansgirg 


tagsschlaf bezeichneten Bewegungen wáhrend meines letzten Aufent- 
haltes in Dalmatien und Istrien und spáter hautsáchlich deshalb meine 
Aufmerksamkeit gewidmet habe, weil ich mich úberzeugte, dass diese 
Bewegungen, welche blos an intensiv beleuchteten Bláttern zu Stande 
kommen, an ungenigend turgescirenden, theilweise abgewelkten etc. - 
Bláttern blos unvollstándig oder gar nicht erfolgen. 

Sobald die in zerstreutem Lichte flach ausgebreiteten Blátter 
von Robinia pseudacacia u. á. von directer Sonne getrofen werden, 
so bewegen sich die in difusem Lichte fast senkrecht zu dem stárksten 
einfallenden diffusen Lichte gestellten Bláttchen aufwárts, mit ihren 
Oberseiten sich náhernd, bis sie sich bei lánger andauernder, sehr 
intensiver Beleuchtune fast zusammen legen und einander berůhren. 
Bemerkenswerth ist hiebei, dass bei den Papilionaceen nicht blos Blátter 
und Bláttehen, welche sich Abends aufwárts bewegen und mit der 
Oberseite sich beim Zusammenlegen berůhren (Acacia, Mimosa, Tri- 
folium pratense, incarnatum u. á.), sondern auch solche Bláttchen, 
die sich Abends senken und in.der Nachtstellung mit der Unterseite 
sich náhern, bez. sich berůhren (Robinia, Phaseolus, Soja, Lupinus 
albus u. A.) sich bei starker' directer Sonnenbeleuchtung heben. Wie 
an zahlreichen anderen Papilionaceen, deren Blátter stark lichtemp- 
findlich sind, so kann man auch an Robinia pseudacacia sich leicht 
úberzeugen, dass die sog. paraheliotropischen Bewegungen der Blátter 
ausschliesslich durch einseitieg stárkere Beleuchtung bedinst sind. 


Wenn námlich Robinia-Blátter von unten, anstatt von oben durch 
reflectirtes Sonnenlicht intensiv beleuchtet werden, so senken sich 
die am Tage in diffusem Lichte (auch an der Meereskůste von Dal- 
matien und Istrien an heissen sonnigen Tagen, selbst zu Mittag) fast 
flach ausgebreiteten Bláttchen, mit ihren Unterseiten sich náhernd; 
wird aber blos die eine der beiden Flanken des Blattpolsters stárker, 
als die andere beleuchtet, so erfolet ebenfalls eine nach der Licht- 
guelle hinzielende, der Lichtintensitát entsprechende paraheliotro- 
pische Krůmmung, welche jedoch an Robinia-Bláttern weniger an- 
- sehnlich ist, als z. B. an den Bláttern von Lourea vespertilionis, an 
welchen sie direct wahrgenommen werden kann.') 

Schon bei meinem ersten Aufenthalte in Istrien und Dalmatien . 
el mir auf, dass in diesen beiden Lándern im Hochsommer (Juli, 
August) die Bláttchen der gefiederten Blátter von Robinia pseud- 
acacia an sonnigen Tagen bereits in der Frůh, oft schon um 8 Uhr 


") Vergl. Pleffer, Die periodischen Bewegungen der Blattorgane, p. 68. 


Phytodynamische Untersuchungen. 207 


- (so in Zara, Spalato, Sebenico) oder um 9 Uhr (z. B. in Lussin, Pola, 


ofters auch schon in Triest) ihre vertical aufrechte Stellung erreichen 
nnd in dieser Stellung an sonnigen Tagen fast bis zum Sonnenunter- 
gange unverándert verharren, wáhrend ich sie in nordlicher liegenden 
Lándern, so insb. in Bohmen (in Prag an unter meinen Fenstern 
stehenden Robinia-Báumen) in Leipzig, dann in Villach, Laibach und 
selbst noch in Triest zu derselben Jahreszeit (im Juli) und unter 
sonst gleichen Bedingungen erst spáter (meist nur in den Mittags- 
stunden) in der fast oder ganz vertical aufrechten Stellung beob- 


- achtet habe. 


Dass die paraheliotropische Hebung der Bláttchen von Robinia 


| pseudacacia, sowie der von Gleditschia triacantha, Colutea arborescens, 
| einiger Caragana-Arten u. á. in sůdlichen Lándern frůher erfolet und 
| lánger anhált, als in nordlicher liegenden Lándern, ist fůr diese 


Pflanzen von hoher biologischer Bedeutung. 

Da úber, den Nutzen der paraheliotropischen Bewegungen der 
Blátter von Robinia -pseudacacia u. á. schon Wiesner in seiner be- 
kannten Abhandlune „Die natůrlichen Einrichtungen zum Schutze des 
Chlorophylls der lebenden Pflanzen“ ausfůhrlicher abgehandelt hat, 
so bemerke ich hier blos, dass die ausgebreitete Tagstellung den 
zarten Bláttchen der oben genannten Papilionaceen blos bei gůnstigen 
Beleuchtungs- und Temperaturverháltnissen nůtzlich sein kann, bei 


| úbermássigem Sonnenlichte sind jedoch diese Bláttchen, áhnlich wie 
„in der Nacht vor Kůhle und Dunkelheit, in der Profilstellung vor 


schádlicher Insolation etc. geschůtzt. 

Nebenbei bemerke ich hier noch, dass auch an den gefiederten 
Bláttern der in letzten zwei Jahren in Bóhmen etc. oft genannten 
„Wetterpflanze“ (Abrus praecatorius) paraheliotropische Bewegungen 
auf dieselbe Art und Weise, wie an Robinia pseudacacia zu Stande 
kommen, welche, wie ich mich an in Warmháusern cultivirten Exem- 


| plaren durch Versuche iúberzeugt habe, wie an Robinia pseudacacia 


auch durch Turgescenzánderungen in ziemlich hohem Grade beein- 


| dusst werden. 


Obgleich die paraheliotropischen und die nyctitropischen Bewe- 


| gungen der Bláttchen von Abrus praecatorius u. á. sowie die gamo- 
| tropischen Bewegungen der meteorischen Blůthen Linné's von áus- 
| seren Einflůssen mehr als áhnliche Bewegungen einiger anderen 


Pílanzen infiuirt werden, so kann man doch weder die ersteren, wie 
es H. F. Nowack") thut, noch auch die letzteren, wie es nach 


!) Vergl. Nowack's Brochure „Die Wetterpflanze und ihre Eigenschaften“. 


208 Ant. Hansgirg 


Linné noch Bierkander gethan, keineswegs fůr Wetterpropheten 
erkláren.") 

Zugleich mit Abrus praecatorius habe ich auch an Maranta 
massangeana einige Beobachtungen ber die nyctitropischen und para- 
heliotropischen Bewegungen der Laubblátter angestellt. Wie an Thalia 
dealbata, Maranta arundinacea und einigen anderen Cannaceen, so 
werden auch die táglichen periodischen Bewegungen der Maranta 
massangeana durch ein gut entwickeltes, lánglichčylindrisches Blatt- 
gelenk vermittelt, welches von einem fast cylindrischen Fibrovasal- 
kórper durchzogen ist, der allseitig von stark turgescirendem Paren- 
chymgewebe umgeben ist. 

Die Bewegungsamplitude der fast elliptischen, Abends sich er- 
hebenden, am Tage mit der Oberfláche der Blattspreite gegen das 
stárkste ihnen gebotene zerstreute Licht fast senkrecht gestellten Laub- 
blátter von Maranta massangeana ist fast so gross, wie die Amplitude 
der nyctitropischen Bewegungen der Blátter von M. arundinacea *), 
oder noch etwas grósser. 

Ausser der einfachen Hebung und S elálanh der Blattspreite 
fůhren die Blátter der Maranta massangeana auch Drehungen um die. 
Achse der Gelenke aus. Nach volliger Aufhebung der nachwirkenden 
Bewegungen der Tagesperiode blieben an in constanter und vollkom- 
mener Dunkelheit weniestens zwei Tage lang gehaltenen Maranta 
massangeana die unbeweglich gewordenen Blátter fast horizontal aus- 
gebreitet oder (an einem Exemplare) nach abwárts gerichtet. Mit 
Hůlfe kůnstlicher Beleuchtung gelang es mir dann an solchen, durch 
anhaltende Verdunkelung unbeweglich gewordenen Maranta-bláttern 
durch umgekehrten Beleuchtungswechsel eine Umkehrune der frů- 
heren táglichen periodischen Bewegungen zu erzielen. Neben den 
durch táglichen Beleuchtungswechsel beeinflussten periodischen Be- 
wegungen, welche im Finstern, wie bei continuirlicher Beleuchtung 
allmálig aufhóren, gelane es mir an den Bláttern von Maranta mas- 
sangeana mit Sicherheit keine autonomen Bewegungen nachzuweisen. 

In Betreff der Reizbewecungen der Laubblátter von Robinia, 


!) Die sog. Wetterpflanze (Abrus praecatorius) soll bei entsprechender Cultur 
das Wetter und jede Veránderung am localen Himmel und am Horizont, 
selbst auf weitere Entfernungen „mit untrůglicher Sicherheit genau zur 
Stunde anzeigen“. 

*) Vergl. Darwin's Werk „The power of movement in plants“ p. 389, in 
welchem auf p. 445 u. £. diejenigen Pflanzenarten angefůhrt sind, an deren 
Bláttern Darwin paraheliotropische Bewegungen beobachtet hat. 


Phytodynamische Untersuchungen. 299 


úber welche schon Mohl*) Untersuchungen angestellt hat, erwáhne 


-ich hier blos, dass solche nicht blos an Robinia pseudacacia, sondern 
auch an R. viscosa, R. hispida und R. tortuosa durch wiederholte 


heftige Erschitterungen hervorgerufen werden kónnen und dass sie 
blos an ungenůgend turgescirenden, nicht aber an abgewelkten Bláttern 


(mit grósserer Energie stattfinden. 


Zu áhnlichen Resultaten wie an Robinia pseudacacia u. 4. fiihrten 
auch die von mir úber die Reizbewegungen der Laubblátter von 
Gleditschia triacantha in Spalato und Knin in Dalmatien angestellten 


| Beobachtungen. Wie an theilweise abgewelkten Bláttern der Robinia 


| pseudacacia, so habe ich auch die an sehr warmen sonnigen Tagen 
„noch Nachmittags fast vertical aufrecht stehenden, in Folge starker 


| Transpiration und schwacher Wasserzufuhr leicht concav gekrimmten 


| Bláttchen der Gleditschia durch wiederholte Erschůtterungen blos zu 


einer unansehnlichen Senkung gebracht. 
Schliesslich měge hier noch eine kurze Bemerkung ber die 


biologische Bedeutung der Reizbewegungen der Robinia- und Gle- 
| ditschia-Blátter angeknůpít werden. Wáhrend die nyctitropischen Be- 


| 
| 
| 


| 
| 


wegungen der Blátter von Robinia, Gleditschia und áhnlicher Papilio- 
naceen zum Schutze dieser vor grósserem Wármeverluste durch nácht- 
liche Ausstrahlung, die paraheliotropischen Bewegungen wieder zum 
Schutze des Chlorophylls vor der den Bláttern schádlichen starken In- 


| solation ausgefůhrt werden, kommen die Reizbewegungen an den Bláttern 
-dieser Pflanzen in der freien Natur fast nur bei Šturmwind, vor 
| Hagelwetter ete. zu Stande und es scheint mir sehr wahrscheinlich 
| zu sein, dass sie hauptsáchlich zum Schutze der zarten Bláttchen vor 


Hagelkórnern, Platzregen ete. ausgefiihrt werden, *?) 


C. Untersuchungen iiber Retz- und Nutationsbewegungen der Staubblátter, 
Grijffel und Narben. 


Einmalige oder einigemal sich wiederholende spontane Nutations- 
bewegungen der Staubgefásse sind von Linné, Sprengel, Kabsch, 
Heckel u. A. zuerst an Ranunculus auricomus, Ruta graveolens, 


2) Vermischte Schriften botau. Inhalts, 1845, p. 372. 

?) Dass die langsam erfolgenden Reizbewegungen der Blátter von Robinia u. 
á. der Planze auch zum Scnutze vor schádlichen Thieren dienen kónnten, 
wie die sehr ansehnlichen und schnellen Reizbewegungen der Blátter von 
Mimosa pudica u. á., halte ich fůr weniger wahrscheinlich. 


300 Ant. Hansgirg 


Dictamnus fraxinella, Parnassia palustris,“) Tropaeolum maius, Gera- 
nium pratense, Saxifraga sarmentosa, Asarum europaeum, Smyrnium 
rotundifolium und Phytolacca beobachtet worden. 

Aehnliche Bewegungen sollen nach Baillon auch an den Fila- 
menten und Antheren von einigen Pirola-Arten, der Chimophila um- 
bellata und Monesis uniflora, nach Kerner und Mikosch auch an 
einigen Silene- und Alchemilla-Arten vorkommen. *) 

Nach meinen Untersuchungen fůhren auch die Štaubgefásse von 
Ruta crithmifolia, R. silvestris, R. divaricata, R. macrophylla, Pega- 
num harmala, Helleborus niger, H. multiidus, Nigella damascena, N. 
corniculata, Limnanthes Douglasii, Saxifraga longifolia,*) S. elongata, 
Agrimonia odorata, A. parviflora, Sempervivum tectorum, Gypsophila 
elegans und Geranium sanguineum spontane Nutationsbewegungen aus, 
welche wegen ihrer biologischen Bedeutung, wie die in dieser Abhand- 
lune beschriebenen Bewegungen der Blůthenhůlle, der Grifel und 
Narben in die Kategorie der gamotropischen Bewegungen gehóren. 


An allen soeben genannten Pflanzenarten, zu welchen sich noch 
zahlreiche andere, von Urban“), Schulz, H. Můller und Beyer“). 
in Bezug auf die Spontanbewegungen der Staubgefásse untersuchten, 
gesellen, erfolgen die autonomen Bewegungen der Staubgefásse nicht 
blos bei jeder Beleuchtung (auch an den im Dunkeln sich offnenden 
Blůthen), sondern auch bei verschiedener Temperatur, so lange das 
Maximum oder Minimum der Temperatur fůr das Wachsthum dieser 
Blattorgane nicht úberschritten wird. | 


Wáhrend die Perigonblátter vieler Pflanzen auf jede stárkere 
paratonische Wirkung von Licht oder Wárme reagiren und durch 
continuirliche Beleuchtung, wie im Dunkeln bewegungslos werden, 
erfolgen die Bewegungen der Staubcefásse unabhángig von áusseren 


!) Die spontanen Bewegungen der Staubblátter dieser PAlanzenart haben nach 
Linné und Sprengel auch Vaucher, Humboldt, Wydler, Ben- 
nett, Gris u. A. beobachtet und beschrieben. 

*) Dass die Staubfáden von Sparmannia africana periodische Nutationsbewe- 
gungen ausfihren, wie Morren angibt (vergl. Pfeffer, Period. Bewe- 
gungen der Blattorgane, p. 162) scheint mir schon aus dem Grunde un- 
wahrscheinlich zu sein, weil die Blůthen von Sparmannia africana ephe- 
mer sind. 

9) An dieser Saxifraga-Species habe ich zweierlei Blůthen beobachtet: 1. Blůthen 
mit gleich langen Staubbláttern und lángeren, věllig entwickelten Griffeln, 
2. Blůthen mit unoleich langen Staubgefássen und sehr kurzen Griffeln. 

“) Zur Biologie und Morphologie der Rutaceen, 1883. 

5) Die spontanen Bewegungen der Staubgefásse und Stempel, 1888. 


Phytodynamische Untersuchungen. 301 


 Agentien und sind als eine historisch gegebene Eigenthůmlichkeit 
dieser Blůthentheile anzusehen. 

Wie die Staubgefásse und Laubblátter einer grósseren Anzahl 
-von Pflanzenarten, so fůhren auch die Griffel und Narben einiger 
Planzenspecies (z. B. Passiflora, einiger Malva-, Epilobium- und Ge- 
ranium-Arten, vieler Rutaceen), wie von Kabsch, Urban, Beyer 
u. A. nachgewiesen wurde, ansehnlichere autonome Bewegungen aus. 

Dass die Spontanbewegungcen der Griffel und Narben, welche 
ich an Nigella sativa, N. hispanica, N. corniculata, Sedum album, 
S. ibericum, an einigen Helleborus-, Mimulus-, Martynia-, Epilobium-, 
Campanula-Arten und bei mehreren Compositen beobachtet habe, durch 
den táslichen Beleuchtuneswechsel nicht, wie die periodischen und 
ephemeren Bewegungen der Blůthenhůlle bedingt, durch Turgescenz- 
anderungen jedoch áhnlich wie diese beeinflusst werden, habe ich 
durch mehrere Versuche festgestellt. 

Ein directer Beweis, dass die Bewegungen der Griffel und 
Narben nicht wie die der Bliůthenblátter durch Licht und Temperatur 
bedinet sind, ereibt sich schon aus dem Verhalten dieser Blůthen= 
theile an den photo- und thermokleistogamen Blůthen. Dass durch 
Veránderungen des Wassergehaltes die spontanen Bewegungen der 
Narben áhnlich wie die der Plůthenhůlle influirt werden, habe sich 
an den Narben von Silphium perfoliatum, Eupatorium cannabinum, 
Crepis rigida, Liatris spicata, Nepeta macrantha, Campanula grandi- 
flora und C. rotundifolia nachgewiesen. Ich liess die Narben der 
soeben genannten Pflanzenarten in lufttrockener Atmospháre oder durch 
Einwirkung von verdiůnnten Salzlósungen sich langsam schliessen 
und erzielte dann, nachdem ich die Griffel, ausnahmsweise auch ganze 
Blůthen mit geschlossenen Narben in Wasser gebracht habe, eine 
einmalige oder bei wiederholtem, gleichem Verfahren auch einigemal 
wiederholte Offnungs- und Schliessungsbewegung (so insb. an den 
Compositen-Narben). 

Da es fůir meine Untersuchungen ůúber den Einfluss der Tur- 
gescenzánderungen auf die Nutationsbewegungen verschiedener Blatt- 
theile von besonderem Interesse war zu erfahren, ob auch die Reiz- 
bewegungen der Staubblátter und Narben durch Veránderungen in 
der Wasserzufuhr ete. beeinflusst werden, so habe ich bei meinen 
"Untersuchungen ber das Ófnen und Schliessen der ephemeren 
Blůthen von Helianthemum polifolium und Sparmannia africana auch 
einige Beobachtungen ůber die Beeinflussung der Reizbewegungen 
der Staubfáden dieser Pflanzen durch Erhóhung oder Verminderung 


8302 Ant. Hansgirg 


der Wasserzufuhr angestellt, aus welchen hervorgeht, duss die Reiz- 
bewegungen der Staubfáden der beiden vorher genannten Pflanzen- 
arten durch Einwirkung von verdůnnten Salz- und Zuckerlósungen zur 
Zeit, wo sie genigend energisch reizbar sind (vor dem Verstáuben 
der Antheren) stark influirt werden. 

Nach mehr (4 bis 6) stindiger Einwirkung von 19%, Kalisalpe- 
terlósung oder verdůnnter Zuckerlosung wurden die Staubfáden von 


Helianthemum polifolium gegen Stossreize gánzlich unempfindlich © 
und erlangten, nachdem sie spáter in destillirtes Wasser gebracht 
oder in lufttrockener Atmospháre wieder trocken wurden, ihre Reiz- © 


barkeit nicht mehr wieder. 


Ahnliches gilt auch von den Staubláden der Sparmannia afri- | 
cana, deren Reizbewegungen von Mirbel, Morren, Baillon, Hof- 


meister und Heckel náher untersucht wurden. 


Die Reizbarkeit der noch stark reizempfindlichen Sparmannia- © 


Filamente hórte an in 1"/, Kalisalpeter- oder in verdůnnte Zuckerlósung 


gelegten Staubfáden oft schon im Laufe von 15 Min. gánzlich auf, © 


doch erlansten solche, durch Einwirkung dieser Lósungen unemp-. 


findlich gewordene, Filamente, nachdem sie in destillirtes Wasser 


gebracht wurden, in kurzer Zeit (oft schon vor Ablauf von '/, Štunde) © 
ihre Reizbarkeit wieder. An Blůthen von Sparmannia, welche unter © 


luftfůhrendes Wasser getaucht wurden, blieben die Staubfáden in 
ersten zwei Stunden reizbar, erst nach Ablauf von einigen Štunden 


nahm die Reizbarkeit merklich ab. An Vormittags unter Wasser ge- 


tauchten Blithen waren die Filamente Abends nicht mehr reizbar, 
was vielleicht in Folge von gestorter Sauerstoffzufuhr zu erkláren 
ist, da nach Pfeffer") die Staubfáden der Cynareen, unter Wasser 


getaucht, ihre Reizbarkeit nicht verlieren und die in Wasser ge- 


tauchten Filamente von Sparmannia den Staubfáden der Cynareen wohl 
áhnlich sich verhalten. 


Von den reizbaren Staubfáden der Cynareen, Berberideen u. á. 


unterscheiden sich die Filamente der Sparmannia africana jedoch da- © 
durch, dass sich der Reiz in ihnen schnell fortpflanzt und nach 
Reizung eines Filamentes auch die náchst stehenden, ein Staubfaden © 


nach dem anderen, sich bewegen. ?) 


!) Physiolog. Untersuchungen, p. 98. Dagegen Cohn (Abhand. der schles. 
Gesell. 1861, p. 20). 

*) Ahnliche Reizfortpflanzung ist bekanntlich an den Bláttern von Mimosa 
pudica, Drosera etc. vorhanden. 


Phytodynamische Untersuchungen. 303 


Aus dem soeben kurz Miteetheilten, wie auch aus meinen, an 
mehr oder weniger welk gewordenen Štaubfáden der Sparmannia und 
Helianthemum durchgefůhrten Beobachtungen seht hervor, dass die 
Reizbewegungen dieser Organe auch durch Veránderungen in der Tur- 


- gescenz beeinflusst werden und dass die Reizbarkeit der Filamente, 


-wenn der Turgor der Zellen sinkt oder gánzlich verschwindet, erlischt 


oder doch merklich vermindert wird.) 


Weiter sei hier noch erwáhnt, dass die Reizbarkeit der Staub- 
fáden von Sparmannia africana, Helianthemum polifolium und H. 
guttatum schon am ersten Tage, wenn die Bliůthen Abends sich 
schliessen, viel geringer ist als zur Zeit, wo die Bliůthen offen sind. 
An Blůthen, deren Schliessunesbewegung durch Entfernung der Blů- 
thenblátter etc. verhindert wurde, waren die Filamente auch am 
náchsten Tage noch in ihrer Lage geblieben und wie am ersten 
Tage (jedoch schwácher) gegen Stossreize empfindlich. An solchen 
Staubfáden kehrt die Reizbarkeit nach erster Reizung viel langsamer 
zurůck, als an Staubfáden der frisch geóffneten Blůthen, an welchen 
ich an stark reizbaren Filamenten schon nach 1 bis 3 Min. eine 
zweite Bewegung in Folge mechanischer Reizune bewirkt habe; nach 
mehrfach wiederholter Reizung werden die Štaubfáden fiůr neue 
Reize immer weniger empfánglich und die Amplitude der Reizbewe- 
gung wird immer geringer, bis schliesslich, wenn die Erschůtte- 
rungen zu schnell auf einander folgen, die Filamente fůr Stossreize 
cánzlich unempfindlich werden. 

Nebenbei bemerke ich noch, dass an den directer Sonne aus- 
gesetzten (intensiv besonnten) Blůthen von Helianthemum und Cistus 
die Blumenblátter frůher als in diffusem Lichte abfallen und dass an 
den Abends sich schliessenden Bliůthen von Helianthemum polifolium, 
H. guttatum, Sparmannia africana u. 4. die reizbaren Staubfáden aus 
ihrer Lage passiv durch die sich fest zusammenschliessenden inneren 
Kelchblátter, resp. die Blůthenblátter verdránet werden. 


Da an den ephemeren Blůthen der soeben genannten u. á. 
Pflanzen die Kreuzbefruchtung durch Insecten blos bei gůnstigem 
Wetter im Laufe von wenigen Stunden měglich ist, so liegt die Ver- 
muthung nahe, dass, wenn diese Befruchtung auseeblieben ist, die 
sich schliessende Bliůthe sich selbst bestáubt, was durch die Schlies- 
sungsbewegung der Perigonblátter, durch welche die Staubfáden 


!) Auch die Reizbarkeit der Cynareen-Filamente nimmt, wenn der Turgor der 
Staubfáden sinkt, ab (verel. Pfeffer, Pflanzenphysiologie, II, p. 235). 


304 Ant. Hansgirg 


dicht um das Gynaeceum zusammengedrángt und die Antheren an 
die Narben gedriůckt oder diesen náher gebracht werden, ermoglicht 
wird. 

Im nachfolgenden Verzeichnisse fůhre ich sámmtliche mir be- 
kannte Pflanzenarten an, deren Staubfáden in auffálliger Weise 
reizbar sind. 

I. Berberideen-Typus. 


Die Filamente sind blos auf der Innenseite, nicht auf der © 


Aussenseite und unmittelbar úber der Insertionsstelle sowie unter- 
halb der Antheren reizbar und krůmmen sich bei Reizung auf der 
Contactseite concav nach innen. 
Gattung. Mahonia (M. repens, M. aguifolium, M. fascicularis!)"). 
Gattung. Berberis (B. vulgaris, sibirica, lycium!  ilicifolia, 
emarginata, cretica, aristata, Darwinii nach Kabsch und Heckel). 


II. Cistineen-Typus. 


Die Staubfáden sind auf allen Seiten, jedoch auf der Innenseite © 


mehr, als an der Aussenseite reizbar. 

Gattung. Helianthemum (H. polifolium, guttatum, fumana ! H. ledi- 
folium, chamaecistus [Synon. H. vulgare, Cistus helianthemum, Cistus 
appe- ninus| nach Vaillant, Koóhlreuter u. A.) 

Gattung. Úěstus (C. ladaniferus). Ich habe an den Staubfáden 
von Cistus creticus, villosus und C. monspessulanus keine Reizbewe- 
gungen beobachtet. Auch Kabsch“) bemerkt, dass die Filamente 
von Cistus purpureus und C. formosus keine Reizbewegungen aus- 
fůhren. 

III. Tiliaceen-Typus. 


Die Filamente sind an der Aussenseite mehr, als an den Seiten- 
kanten und an der Innenseite reizbar. 

Gattungen: Sparmannia (8. africana!), ? Grewia, Brownlowia, 
Doubouzetia (nach Heckel). 


IV. Cynareen-Typus. 


Die Staubfáden sind auf allen Seiten ihrer ganzen Lánge nach 
fast gleich reizbar und strecken sich, bei Reizung sich stark contra- 
hirend, gerade. 

!) ! Bedeutet hier und im Nachfolgenden, dass ich die oben genannte Pflan- 


zenart untersucht habe. 
*) Bot. Zeitung, 1861, p. 354. 


| 


Phytodynamische Untersuchungen. 305 


Familie. Compositen (Corymbiferen, Cichoraceen und Cynareen): 
Pyrethrum corymbosum! Anthemis tinctoria! A. rigescens!") Telekia 
speciosa (Pfeffer), Dimorphotheca annua! Erigeron speciosum ! Arnica 
montana! A. Chamissonis! Šenecio umbrosus! sarracenicus! 5. coria- 
ceus! Sanvitalea procumbens! Podolepis gracilis! Inula macrocephala! 
I. hirta! I. viscosa (Heckel), Callichroa plattyelossa! Hypochaeris 
maculata! Cichorium intybus (Pfeffer); einige Solidago-, Helianthus-*) 
und Aster-Arten (nach Heckel). 

Cirsium oleraceum! C. pannonicum! (C. lanceolatum! palustre! 
palustre X oleraceum! arachnoideum! C. arvense! acaule! Carduus 
summanus! pycnocephalus! C. pratensis und nutans (nach Bosrel); 


| Onopordon horridum! illyricum! Cnicus benedictus! Kotschyi! Car- 


thamus tinctorius! Rhaponticum pulchrum! cynaroides! Microlonchus 
salmaticus! M. Clusii (Heckel); Jurinea alata! Šerratula glauca! 
coronata! heterophylla! Echinops Tournefortii! Silybum Marianum! 
Palafoxa texana! P. Hookeriana! Lappa tomentosa! minor! Coussinia 
hystrix! Cynara scolymus (Pfeffer); Centaurea algerensis! Grafiana! 
adonidifolia! atropurpurea! ricidifolia ! dealbata! cirrhata! nigrescens! 
calocephala! jacea! montana! macrocephala! nigra! C. pulchella, col- 
lina, phrygia, spinulosa, cyanus, ruthenica, americana, pulchella, cal- 
citrapa, calcitrapoides, Isnardi, Fontanesii, bracteata, intybacea, aspera 
(nach Heckel, Hofmeister, Kabsch, Morren, Covolo, 80- 
werby“). 
V. Cactaceen-Typus. 


Die Staubfáden sind an allen Seiten fast eleich reizbar, das 
contractile Parenchymgewebe ist jedoch blos im unteren, dem vor- 
zůglich reizbaren Theile der Filamente gut entwickelt. 

Gattung. Cactus (C. tuna, hexagonus, grandiflorus nach Kóhl- 
reuter). 

Gattung. Čereus (C. speciosus). Gattung. Opuntia (C. vulgaris 
nach Vaillant). 

Zu diesem Typus důrften auch die reizbaren Staubfáden von 
Portulaca (Heckel) gehóren. Unrichtig oder zweifelhaft sind die 


!) Die von mir untersuchten Pflanzenarten fůhre ich hier unter dem Species- 
namen an, unter welchem ich sie in den botanischen Gárten in Leipzig, 
Prag etc. gefunden habe. 

2) Die Staubfáden von Helianthus annuus sind jedoch (versl. Pfeffer, Phy- 
siolog. Untersuchungen, p. 107) nicht reizbar. 

3) Zweifelhafte oder unrichtige Angaben ůúber die Reizbarkeit der Staubfáden 
anderer Compositen siehe in Pfeffer's „Physiolog. Untersuchungen“ p. 82, 152. 


Jí, mathemařticko-přírodovědecká. 20 


306 Ant. Hansgirg 


Angaben ůber Reizbarkeit der Staubfáden von Malva, Medicago und 
Heliotropium.“) 

Die Filamente von Medicago, welche nach Presl“) reizbar 
sein sollen, schnellen, wie ich an M. sativa und M. falcata mich úber- 
zeugt habe, erst dann in Folge ihrer Elasticitát empor, wenn die zu 
einer Rinne verwachsenen Staubfáden von dem Schiffchen, in dem sie 
«eingeschlossen sind, befreit werden. 

Zu den in hóherem Grade reizbaren Blůthentheilen gehóren ausser 
den Staubfáden auch noch die Narben verschiedener Pflanzenarten, 
deren Reizbewegungen von Linné, Adanson, Medicus, a 
Heckel u. A. náher untersucht wurden. 

Aus meinen úber die Reizbarkeit der Narben zunáchst an Mi- 
mulus cardinalis, M. ringens und M. guttatus angestellten Beobach- 
tungen ergibt sich, dass die beiden in Folge einer Reizung zusammen- 
klappenden Narbenlappen von Mimulus, nicht blos der eine Lappen, 
wie Kabsch“) fůr M. moschatus und M. guttatus annimmt, reizbar 
sind. Doch bewegt sich der gróssere, in der geoffneten Blůthe abwárts 
gerichtete Narbenlappen an den auf Reiz zusammenschlagenden Narben 
von Mimulus ringens u. 4. schneller aufwárts, als der meist schief- 
aufrecht stehende Lappen sich diesem entgegen bewest. 

Die ersten Spuren von Reizbarkeit habe ich an den Narben von 
Mimulus, Martynia und Incarvillea schon an nichtgeoffneten Blůthen, 
kurz vor ihrem Autblůhen constatirt. An geoffneten Blůthen von Mi- 
mulus ringens schlossen sich die in auffallender Weise reizbaren Nar- 
ben, wenn sie auf der inneren Seite durch leichtes Berůhren mit einer 
Nadel gereizt wurden, innerhalb */„ bis 1"/, Min. und waren, nachdem 
sie sich wieder gečfinet haben, zuerst in wenigen Minuten, spáter aber 
(nach wiederholt erfolgter Erschůtterung) erst nach lángerer Zeit 
(nach 15 bis 30 Min.) einer neuen Reizbewegune fáhic. 

Die Narben von Incarvillea Olgae, welche nicht minder als die Nar- 
ben von Mimulus ringens u. á. reizbar sind und deren Reizbarkeit, wie 
an den Narben des soeben genannten Mimulus noch am zweiten, ofters 
auch noch am dritten Tage nicht gánzlich aufhort *), sind, áhnlich wie 


!) Vergl. Pfeffer, Physiol. Untersuchungen, p. 152. 

*) Vergl. Treviranus, Panzenphysiologie, II., p. 741. 

8) 1..c. p..36. 

*) Heckels Angabe, dass die Narben von Mimulus noch am vierten Tage 
stark reizbar sind und dass ihre Reizbarkeit erst am siebenten Tage věllig 


aufhórt (I. c. p. 82), kann ich auf Grund meiner Beobachtungen nicht 
bestátigen, 


Jj 


Phytodynamische Untersuchungen. 307 


die Narbenlappen von Mimulus, nach derersten Reizbewegung einer 
zweiten nicht sofort, sondern erst nach einiger Zeit (an stark reizba- 


| ren Narben erst nach 5 bis 15 Minuten) fáhig. 


Wie bei den von mir untersuchten Mimulus-Arten, so sind auch 


| bei Incarvillea Olgae und Martynia fragrans die beiden Narbenlappen 
| an der inneren Seite fir leiseste Erschitterungen empfindlich und 
| schliessen sich, wenn sie heftiger erschůttert werden, schnell zusammen. 
- Da die Reizwirkung von einem Narbenlappen, wenn man diesen vor- 
| sichtig reizt, nicht auf den Nebenlappen sich fortpfianzt, so glaube 


ich, dass eine Reizfortpflanzung an den von mir untersuchten reiz- 


baren Narben von Mimulus, Martynia und Incarvillea nicht vorhanden 


ist, doch ist die Móglichkeit nicht ausgeschlossen, dass den nicht 


klappigen Narben oder den gegen Contact empfindlichen Narbentheilen 
ete. anderer Planzengattungen eine gewisse Fortpflanzung des Reizes 
innerhalb des sich bewegenden Organes nicht abgeht. 

Wie die reizbaren Staubfáden von Helianthemum oder Sparmannia, 
so sind auch die reizempfindlichen Narben der von mir untersuchten 
Pflanzenarten gegen Štossreize nur so lange sie genůgend turgescent 
sind stárker empfindlich. 

Theilweise abgewelkte oder durch Einwirkung von verdinnten 
Salz- oder Zuckerlósungen ungenigend turgescente Narben von Mi- 
mulus und Incarvillea reagiren auf Erschůtterungen schwácher, als 
die in voller Turgescenz befindlichen und werden auch friůher, als 
solche fůr in lángeren Intervallen nach einander folgende Reizungen 
vóllig unempfindlich. 

So werden z. B. die noch ziemlich stark reizbaren und turges- 
centen Narben von Incarvillea Olgae innerhalb 15. bis 30 Min. fůr 
fast continuirliche Erschůtterungen unempfindlich, wáhrend an mehr 
erschlafften Narben der reizempfáneliche Zustand noch friiher auf- 
gehoben wird. 

An den durch Einwirkung von verdůnnten Salz- oder Zucker- 
lósungen unbeweglich gewordenen Narben von Incarvillea Olgae ge- 
wannen die ihrer Reizbarkeit beraubten Narben diese langsam wieder, 
wenn sie sofort nach eingetretener Starre in destillirtes Wasser gelegt 
wurden; in lufttrockener Atmospháre erholten sich die in verdinnter 
Zuckerlósung fůr Stossreize ohne irgend eine usserlich sichtbare 
Veránderung unempfindiich gewordenen Narben dieser Incarvillea auch 
nach 2 bis 3 Stunden nicht mehr. 

In reines Wasser getauchte reizbare Narben von Incarvillea Olgae 
krůmmten sich noch mehr, als an der Luft nach aussen convex und 

20* 


308 Ant. Hansgirg 


blieben zunáchst noch fůr mechanische Erschůtterungen, wie die an. 
der Luft befindlichen reizbar; erst nach mehreren Stunden wurden dié 
Reizbewegungen merklich geringer und der Úbergang in den frůheren 
reizbaren Zustand dauerte an solchen aus dem Wasser in lufttrockene 
Atmospháre gebrachten Narben immer eine oder einige Stunden. 

Am Schlusse dieses kurzen Capitels seien hier noch sámmtliche. 
mir bekannte Pflanzenarten angefiihrt, deren Narben durch ZO 
Reizbarkeit, resp. Reizbewegungen sich auszeichnen. 

Familie. Serophulariaceen: Mimulus moschatus! guttatus! rin- 
gens! cardinalis! luteus (Kabsch, Oliver); Torenia Fournieri! © 
edentula! Bailloni! asiatica (Hofmeister?). Nach Medicus") 
sollen auch die Narben von Scrophularia lucida, Antirrhinum und 
Gratiola (auch nach Linné) reizbar sein. 

Familie. Pedalineen: Martynia fragrans! proboscidea | -| an- © 
nua (Adanson). J 

Familie. Acanthaceen: Incarvillea Olgae! Tusticia hysopifolia und 
ciliaris (Medicus). 

Familie. Labiaten: Lavandula dentata, latifolia und bicolor (nach: 
Medicus und Heckel). 

Familie. Bignoniaceen: Bignonia radicans, paniculata (Sprengel). 

Familie. Capparideen: Cleome arabica, Catalpa bignonioides, 
Bungei, syringifolia (Clos, Medicus, Heckel). 

Familie. Gentianeen: Gentiana lutea (Adan son). 

Ferner sollen reizbare Narben nach Baillon, Lindley, Me- 
dicus, Heckel u. A. auch Amphicome arguta, Tecoma grandiflora, 
radicans, jasminoides, Jacaranda mimosaefolia (Fam. Bignonzaceen), 
dann Sesamum (Fam. Sesameen), Brunonia (Fam. Brunontaceen), Scae- 
vola und Goodenia (Fam. Goodentaceen), Dipsacus (Fam. Dřpsaceen), 
Lobelia (Fam. Lobel'aceem), Gloxinia (Fam. Gesneriaceen) und Gold- 
fussia anisophylla einen reizbaren Narbentheil besitzen. *) 

Da es nicht in meiner Absicht lieet in vorliegender Abhandlung 
auf die Reizbewegungen anderer reizbaren Blůthentheile, bez. Blatt- 
organe náher einzugehen, welche, was die áussere Erscheinung der 
Reizbewegune, die Anordnune des reizbaren Gewebes sowie die Me- 
chanik der Reizbewegungen betrifft, mit den Reizbewegungen der im Vor- 
hergehenden kurz besprochenen reizbaren Blůthentheilen ziemlich úber- 
einstimmen, so bemerke ich hier nur noch, dass ich Heckel's Ansicht 

!) Půanzenphysiolog. Abhandlungen, 1808. 


?) Unrichtige ete. Angaben ůúber reizbare Narben anderer Pflanzen, sind in 
Heckel's Abhandlung „Du mouvement végétal“, p. 75, 100 angefůhrt, 


Phytodynamische Untersuchungen. 309 


úber die Reizbarkeit des Kelches einiger Verbascum-Arten, insb. des V. 
sinuatum *) nicht theile, da ich auf Grund meiner Beobachtungen mich 
úberzeust habe, dass die Corolle des Verbascum sinuatum u. á. nach 
| heftiger Erschůtterung der Blůthen nicht durch eine Contraction des 
| Kelches, wie Heckel annimmt, sondern durch Elasticitát des vor 
© der Ablósung der Krone in Spannung befindlichen, in Folge der Er- 
schůtterung sich langsam schliessenden Kelches aus diesem ausge- 
stossen wird. 

Nebenbei erwáhne ich auch, dass die Bewegungen des Label- 
lums einiger Orchideen, z. B. des Bolbophyllum Lobbii, rhizophorae 
u. á. blos auf Elasticitát dieses Organes beruhen und dass auch die 
Bewegungen der Griffelsáule (des Gynostemiums) von ŠStylidium gra- 
minifolium, adnatum, pygmaeum und pusilum den Reizbewegungen, 
wie noch Kabsch (1861) lehrte, sich nicht anschliessen lassen.*) 
Hingegen ist jedoch das Labellum von Caleana nigrita (nach Lind- 
ley und Hooker), der Caladenia dimorpha (nach Fitzgerald), Ptero- 
stylis longifolia und trullifolia (Fitzgerald, Cheeseman) fůr 
Erschiůtterungen in auffallender Weise empfindlich. *) Nach R. Brown 
soll auch die Lippe der Blůthen von Leeuwenhoekia reizbar sein. 


V. Zur Mechanik der Nutationsbewegungen der Laub- und Blů- 
thenblátter. 


Die Mechanik der nycti- und gamotropischen Nutations- und 
Variationsbewegungen der Laub- und Blůthenblátter hat erst Pfeffer 
in seinen „Physiologischen Untersuchungen“ vollstándie aufcgeklárt. 
Und zwar ist von diesem scharfsinnigen Forscher festgestellt worden, 
dass das Óffnen und Schliessen der periodisch beweglichen Blithen 
sowie die Schlafbewegungen der nutirenden Laubblátter auf Epi- und 
Hyponastie beruhen und dass das ungleichseitig gefórderte Wachs- 
thum der Bewegungszone der nutirenden Blattorgane hauptsáchlich 
durch Licht- und Temperaturschwankungen beeinfiusst wird. 

Durch Pfeffer ist weiter auch nachcewiesen worden, dass die 
periodischen Nutationen der Laub- und Blůthenblátter, weil sie durch 
den táglichen Beleuchtungs- und Temperaturwechsel bedinst sind, 


1) L. c. p. 24. 

2) Vergl. Gad's Abhandlung in der Botan. Ztg. 1880. Ahnliches gilt wohl 
auch von den Bewegungen des Labellums von Megaclinium und Anguloa, 

*) Vergl. Darwin, Einricht. z. Befruchtung der Orchideen durch Inseeten. 
pas. 74. 


310 Ant. Hansgeirg 


nicht zu den historisch gegebenen (erblichen) Eigenschaften der 
Panzen gehůren, was auch von den ephemeren Bewegungen der 
Blůthenhůlle oilt; hingegen můssen die von áusseren Agentien nicht © 
direct abhingigen spontanen Nutationsbewegungen der Staubfáden, 
Griffel und Narben wie auch die besondere Wachsthumsfáhigkeit der 
Bewegungszone der Laub- und Blůthenblátter als historisch gegebene © 
Eigenthimlichkeiten angesehen werden. : 

Nachdem Batalin“) constatirt hat, dass das ungleichmássig 
beschleunigte Wachsthum der beiden antagonistischen Hálíten der 
nutirenden Blattorgane im Dunkeln noch einige (2 bis 5) Tage lang © 
anhált, gelang es Pfeffer, welcher, wie vor ihm Prantl") und nach 
ihm Vines“) u. A. das Wachsthum der Blátter in constanter Fin- 
sterniss und bei ununterbrochener Beleuchtung untersuchte, nachzu- 
weisen, dass die táglichen Bewegungen der Laub- und Blůthenblátter, 
welche in constanter Finsterniss nicht sofort verschwinden, sondern 
nicht selten noch mehre Tage lang unter allmálicer Verminderung 
der Amplitude bestehen, Nachwirkungsbewegungen sind. 


Aus den im Vorhergehenden mitgetheilten Versuchen geht mit 
Sicherheit hervor, dass auch die ephemeren gamotropischen Bewe- 
oungen der Blůthen áhnlich den sich wiederholenden nycti- und gamo- 
tropischen Bewegungen durch Licht-, Temperatur- und Feuchtigkeits- 
schwankungen bei verschiedenen, auch bei nahe verwandten Pflanzen- 
arten ungleich beeinflusst werden. 


So gibt es ephemere Blůthen, deren Ofinunesbewegung blos běi 
intensiverer Beleuchtung, nicht aber in schwachem, difusem Lichte 
zu Stande kommt, andere wieder, die sich blos bei hoherer Tempe- 
ratur vollstándie offnen. 

Weiter ergibt sich aus dem Vorstehenden, dass die nutirenden 
Blůthentheile nur dann im Stande sind ihre ephemeren oděr periodi- 
schen Bewegungen in normaler Weise auszufůhren, wenn sie in Folge 
vorausgegangener genůgender Licht- und Wármewirkung sowie bei 
nicht gestůrter Feuchtigkeitszufuhr im, den bewegunesfáhigen Zustand 
bedingenden, Photo-, Thermo- und Turgotonus sich befinden. 

Da das Wachsthum je eines von den beiden antagonistischen 
Gewebecomplexen der beweglichen Blattorgane, auch der Blůthen- 
blátter eintágiger Blůthen, durch Licht-, Temperatur- oder Feuchtig- 


1) Flora, 1873, p. 452. 
*) Uber den Einfluss des Lichtes auf das Wachsthum der Blátter, 1874. 
>) The influence of light upon the growth of leaves, 188%. 


Phytodynamische Untersuchungen. 311 


keitsánderungen beschleuniet oder verlanesamt, eventuell auch zum 
Stillstande gebracht werden kann, so gibt es auch ephemere Blůthen, 
deren Blithenhůlle in Folge veránderter Wachsthumsbedingungen 
ausnahmsweise auch noch am zweiten Tage sich óffnen oder deren 
Offnungsbewegung durch Licht- etc. Veránderuneen gánzlich verhindert 
werden kann. 

So bleiben, wie im speciellen Theile der vorliegenden Abhand- 
lung nachgewiesen wurde, die ephemeren, fůr Lichtveránderungen 
sehr empfindlichen Blithen von Stellaria media u. A. bei ungenů- 
gender Beleuchtung, wie im Dunkeln geschlossen, da in diffusem auch 
in farbigem Lichte und in mássicer und vólliger Finsterniss das 
Wachsthum der Aussenseite der Blithenblátter von Stellaria u. á. be- 
schleunigt wird und diese durch Licht hervorgerufene Hyponastie 
(Photohyponastié) unter gewissen Umstánden lánger dauern oder auch 
fixirt werden kann (so an den photokleistogamen Blůthen). 

Umegekehrt kann durch entsprechende Beleuchtunesveránderung 
wieder eine Beschleunicung des Wachsthums der Blattoberseite her- 
vorgerufen werden und es gibt, wie aus meinen Untersuchungen her- 
vorgeht, ephemere Blůthen, deren Offnunosbewegune auf ahnliche 
Weise, wie an den lichtempfindlichen nyctitropischen Laubbláttern "), 
durch Photoepinastie zu Stande kommt. *) 

Die Erscheinung, dass ephemere oder periodisch bewegliche Blůthen 
an Pflanzen, welche einige Tage ungenůgend beleuchtet oder vollstándie 
verdunkelt waren, wenn sie nachher intensiv beleuchtet werden, sich 
nicht sofort offnen, sondern erst nach einer kůrzeren oder lángeren 
Zeit (bis durch veránderte Lichtwirkung die Beschleunigung des 
Wachsthums der Blattoberseite inducirt, resp. bis die Photoepinastie 
ůúber die Photohyponastie úberwiegt) sowie dass ephemere Bliůthen 
einiger Pflanzen (Convolvulus mauritanicus u. á.), welche lángere Zeit 
dem Lichte ausgesetzt waren, im Finstern sich noch einige Tage lang 
offnen, ist meiner Meinung nach als eine Art von photonastischer 
Nachwirkung zu erkláren, da doch nicht angenommen werden kann, 
dass die in difusem oder farbigem Lichte sich nicht ofnenden Blů- 
then in einen Zustand der Dunkelstarre verfallen sind. Auch ist hier 
zu erwáhnen, dass schon von Sachs und Pífeffer nachgewiesen 


1) Vergl. Detmer's Abhandlung „Úber Photoepinastie der Blátter“, 1882. 

2) Das Óffnen der Blůthen von Colchicum autumnale, welches Wiesner 
(Die heliotropischen Erscheinungen, II. p. 64) durch combinirte Wirkung 
des positiven und negativen Heliotropismus erklárt, beruht vielleicht auch 
auf Photonastie. 


319 Ant. Hansgirg 


wurde, dass die Blůthen auch bei volligem Lichtabschluss sich' nor- 
mal entfalten und deren Blůthenblátter und reizbare Staubfáden 
auch im Dunkeln in reactionsfáhigem Zustande sich befinden. 

Dass bei verschiedenen Pflanzenarten die Wiederherstellung der 
normalen Tagesperiode unter gleichen Umstánden nicht gleichzeitig 
erfolet und dass die Blůthenblátter auch nahe verwandter Pflanzen- 
arten auf gleiche Helligkeits- und Temperaturschwankungen ungleich 
reagiren, ist durch die historisch gegebene, guantitativ ungleiche Emp- 
findlichkeit der Blůthenhůlle verschiedener Pflanzenspecies zu er- 
kláren. So werden z. B. die Blůthen von Crocus, Tulipa u. á. von 
Temperaturschwankungen in so hohem Grade beeinflusst, dass die. 
Wirkung des táglichen Beleuchtungswechsels dadurch vollstándig ver- 
deckt werden kann, wáhrend die Tagesbewegungen der Blůthen an- 
derer, auf Temperaturschwankungen in geringem Grade reagirenden 
Pflanzen durch die gewoóhnlichen táslichen Schwankungen der Wárme 
nicht merklich influirt werden und allein durch den táglichen Be- 
leuchtungswechsel zu Štande kommen. 

Aus den im Vorhergehenden kurz mitgetheilten Versuchen ber 
den Einfluss der Turgescenzánderungen auf die gamotropischen Be- 
wegungen verschiedener Blůthentheile ereibt sich, dass Veránderungen 
in der Grósse des Turgors der Zellen des beweglichen Organes beim 
Zustandekommen der gamotropischen und áhnlichen Bewegungen (auch 
der Reizbewegungen) verschiedener Blattoreane eine nicht unerheb- 
liche Rolle spielen, dass aber die gamotropischen Bewegungen der 
ephemeren Blůthen durch Veránderungen in der Wasserzufuhr (durch 
den Grad der disponiblen Feuchtigkeit) im ganzen weniger, als durch 
Helligkeitsschwankungen beeinflusst werden. 

Soviel bisher bekannt, werden durch Turgescenzánderungen zwar 
Veránderungen des bewegunesfáhicen Zustandes hervorgerufen, resp. 
es wird die Bewegunosfáhigkeit des beweglichen Organes vermindert 
oder gesteigert; áhnliche Bewecungen wie durch Ab- und Zunahme 
der Intensitát der Beleuchtung werden jedoch durch Ab- und Zu- 
nahme der Turgescenz nur selten verursacht. 

Solche blos durch Schwankungen in der Turgescenz hervorge- 
rufene Bewegungen, welche z. B. an den Blithen der Silene nocti- 
flora nachgewiesen wurden,*“) sind meiner Ansicht nach, wie die 


!) Vergl. Kraus, Flora, 1879, p. 42. Die angeblich nur durch Feuchtigkeits- 
wechsel hervorgerufenen Bewegungen der Blůthen von Calendula pluvialis 
hált Pfeffer (Physiolog. Untersuchungen, p. 188) nicht fůr blos durch Tur- 
gescenzánderungen hervorgerufene Nutationen. 


Phytodynamische Untersuchungen. 313 


photonastischen und thermonastischen Nutationen "), blos besondere 
Fálle von Epi- und Hyponastie, welche als Turgonastie bezeichnet 
werden kónnen. 

Von solchen, durch allmálice Erhohung oder Verminderung der 
Turgescenz bewirkten Bewegungen sind die durch plótzliche Turgor- 
erhóhung verursachten Krůmmungen gut zu unterscheiden, Die letz- 
teren Bewegungen kónnen z. B. an nicht vollkommen turgescenten 
Blůthen durch Einpressen von Wasser mittelst einer etwa 300 mm 
hohen Auecksilbersáule oder mit Hilfe von Evacuationsluftpumpe her- 
vorgerufen werden. 

Wáhrend mir an vollkommen turgescenten Blůthen von Hemero- 
callis Aava, Lilium bulbiferum, Iris notha und I. germanica durch 
Wassereinpressen in der Frůh nicht gelungen ist eine ansehnlichere 
Offnungsbewegung dieser Blůthen zu verursachen, erfolete an den in 
nicht vollkommener Turgescenz befindlichen Blůthen von Hemero- 
callis lava durch Wassereinpressen eine ©anz ansehnliche Offnungs- 
bewegung.*) 

Wie andere auf Wachsthum beruhende Bewegungen der Blatt- 
organe, so werden auch die nycti-, gamo- und karpotropischen Nuta- 
tionen dieser Organe unter Umstánden, unter welchen das Wachs- 
thum erlischt, sistirt. So werden alle diese Bewegungen in Folge 
einer so weit gehenden Senkung des Turgors, welche ein weiteres 
Wachsthum nicht zulásst oder in Folge von Úberschreitung der ma- 
ximalen oder minimalen Wachsthumstemperatur eingestellt. 

Wie in der Bewegungsamplitude so treten bei verschiedenen, 
oft nahe verwandten Planzengattungen, auch was die Lage, Structur 
etc. der sog. Bewegunoszone der beweglichen Blattorgane anbelangt, 
nicht selten recht erhebliche Unterschiede hervor. So liegt z. B. die 
Bewegungszone der Blumenblátter bei den monocotylen und dicotylen 
choripetalen Pflanzenarten bald im unteren Vier- oder Sechstheile, 
bald gerade in oder úber der Mitte der Blůthenblátter, bei den Sym- 
petalen liegt sie wieder entweder in der Blůthenrohre oder oberhalb 
dieser. *) 


1) Úber Nutationen, welche blos durch Temperaturschwankungen an Blůthen 
etc. hervorgerufen werden, ist mehr in Pfeffer's physiologischen Werken 
auch in Hofmeister (Die Lehre von der Pflanzenzelle, p. 299) u. a. 
nachzulesen. 

2) Zu áhnlichen Resultaten fůhrten auch Batalin's Untersuchungen (Flora, 
1873, p. 452) an den Blůthen von Tulipa Gesneriana. Vergl. auch Pfeffer, 
Period. Bewegungen der Blattorgane, p. 137. 

9) Mehr darůber siehe in Pfeffer's „Physiolog. Untersuchungen“, p. 165. 


314 Ant. Hansgiro 


Nebenbei erwáhne ich hier noch, dass die Nutationen der sym- 
petalen Krone an den durch tiefe Einschnitte in kůnstlich-getrennt- 
blátterice verwandelten Corollen auch an Blumenbláttern, deren Be- 
wegungszone durch Einschnitte verletzt wurde, mit geringerer Schnel- 
ligkeit, als an unverletzten Kronen auscefiihrt werden; auch die 
Faltung und Einrollung erfolet, an der kůnstlich-fůnftheiligen Krone 
von Convolvulus arvensis u. á., wie das Schliessen an áhnlich ge- 
theilter Corolle der Collomia grandiflora weniger vollstándie, als an 
Blůthen mit unverletzten Blumenbláttern. 

Da es nicht in meiner Absicht liegt hier náher auf die schon von © 
Pfeffer vollstándig erklárte Mechanik der táslichen PBewegungen 
der Laub- und Bliůthenblátter einzugehen, so will ich auch betrefis 
der karpotropischen Nutationen, welche, wie die nycti- und gamo- 
tropischen Nutationsbewegungen durch Epi- und Hyponastie zu Stande 
kommen, bloss bemerken, dass auch diese auf Wachsthum beruhenden 
Bewegungen durch áussere Agentien beeinflusst, jedoch weniger, als 
die nycti- und gamotropischen Bewecungen durch táglichen Beleuch-- 
tungswechsel influirt werden, weil sie auch im Dunkeln zu Stande 
kommen, so dass die Vermuthung nahe liegt, dass diese Bewegungen 
durch andere áussere Einflůsse bedinst werden oder (was ich jedoch 
fůr weniger wahrscheinlich halte), dass sie spontan erfolgen. 


Úber die im Inneren der Zellen der antaconistischen Gewebe- 
complexe der nutirenden Blůthenblátter etc. durch Licht-, Wárme- 
und Turgorschwankungen ausgelósten Voroinge ist bisher nur wenig 
bekannt geworden. Indem ich bier bezůglich der inneren Ursachen 
der Nutations- und Variationsbewegungen der Blattorgane auf Pfef- 
fer's, de Vries u. a. bekannte Werke verweise, begnůge ich mich 
an dieser Stelle, ohne in Details einzugehen oder in theoretische 
Auseinandersetzungen mich einzulassen, blos zu bemerken, dass, wie 
aus den bisherigen Untersuchungen sich ergibt, die bei den ephe- 
meren und periodischen Nutationsbewegungen zu Stande kommenden 
Veránderungen des Wachsthums eine Folge der Turgescenzánderungen 
der Zellen in der Bewegungszone sind. 

Wáhrend Hofmeister“) die periodischen Bewegungen der 
Blattorgane durch Veránderungen des Imbibitionszustandes der Zell- 
wand zu erkláren suchte, haben Pfeffer*) und Sachs“) nachge- 


!) Flora, 1862; Pílanzenzelle, 1867 $. 32 u. 38. 
*) Physiolog. Untersuchungen 1873, Osmotische Untersuchungen, 1877 u. a. 
5) Lehrbuch der Botanik, 1874 u. a. 


Phytodynamische Untersuchungen. 315 


wiesen, dass bei den die Bewegungen bedingenden Spannungsánde- 
rungen osmotische Veránderungen hauptsáchlich im Zellinhalte (nicht 
in der Zellhaut) vor sich gehen und dass die Grósse des Turgors 
ein Hauptfactor fůr die Ausciebickeit des Fláchenwachsthums der 
Zellhaut. ist. 


Nach den vor zwei Jahren publicirten Untersuchungen W ort- 
m a nn's") sind die aus Plasmabewegungen resultirenden Veránderungen 
in der Ausbildune der Membran als primáre Ursache der Wachsthums- 
krůmmungen anzusehen und der erste Anstoss zu allen Bewegungen 
sowohl zu den Nutationen wie auch zu den ohne Wachsthum erfol- 
genden Bewegungen soll, wie vor Wortmann schon von Sachs?) 
behauptet wurde, vom lebenden Protoplasma ausgehen. 


Weiter versuchte Wortmann in seiner unten citirten Abhand- 
ung *) die de Vries'sche u. A. Ansicht, dass das uneleichmássigce 
Wachsthum der beiden antagonistischen Seiten der nutirenden Blatt- 
organe eine Folge der einseitigen Šteigerung der durch Turgordiferenzen 
hervorgerufenen Turgorausdehnung sei, zu widerlegen, indem er auf 
Grund seiner Untersuchungen behauptete, dass die Differenz in der 
Turgorausdehnung auf die Bildung der Zellmembran zurůckzufůhren 
ist und annahm, dass diese Differenz nicht das Primáre, sondern 
eine Begleiterscheinung ist, welche nicht durch Bildung von osmotisch 
wirkenden Substanzen in den Zellen der convex werdenden Seite, 
wie de Vries lehrt, sondern durch eine ungleiche Ausbildung der 
Membran seitens des Plasmakorpers hervorgerufen wird. 


Diese letztere Ansicht hat aber Wortmann, welchem mit bes- 
serem Erfolge als Ch. Darwin“) gelungen ist die Erscheinungen 
der Wachsthumskrůmmungen der ein- und vielzelligen Organe ein- 
heitlich zu erkláren, in seiner jůnest publicirten Abhandlung ver- 
ándert, indem er nun mit Sachs und de Vries annimmt, dass das 
Wachsthum der Zellen und das Fláchenwachsthum der Membran 
direct von der Grósse des in der Zelle wirkenden Turgordruckes 
und der dadurch hervorgerufenen Turgorausdehnung abhánst und 


1) Zur Kenntniss der Reizbewegungen, 1887. 

2) Vorlesungen úber Pfanzenphysiologie, 1882, p. 780. 

5) Beitráge zur Physiologie des Wachsthums, 1889. 

4) In seinem bekannten Werke „Das Bewegungsverměogen der Pflanzen“, 1881, 
welches von Wiesner im gleichnamigen Werke 1881 und von Sachs, 
(Vorlesungen úber Planzenphysiologie, 1882, p. 870) scharf kritisirt wurde. 
Nebenbei erwáhne ich, dass Darwin auch die Nutationsbewegungen der 
Laub- und Blůthenblátter fůr modificirte Circumnation ansieht. 


316 Ant. Hansgire 


dass alles, was die Turgorausdehnung beeinflusst, auch auf die Wachs- 
thumsgrósse einwirkt. 

Am Schlusse dieses kurz gefassten Capitels úber die Mechanik 
der in dieser Abhandlung besprochenen Nutationsbewegungen erlaube 
ich mir noch zu bemerken, dass man neben der von Pfeffer“) ver- 
offentlichten Classification der an nutirenden Blattorganen erfolgenden 
Bewegungen (1. autonome oder spontane, 2. paratonische oder re- © 
ceptive, 3. Nachwirkungs-Bewegungen), auf welcher auch die He- 
ckelsche*) Eintheilung dieser Beweguncen basirt (H. unterscheidet: 
1. provocirte, 2. spontane, 3. gemischte Bewegungen) auch die im 
Vorstehenden mitgetheilte, mit Berůcksichtigung der ungleichen biolo- 
gischen Bedeutung dieser Bewegungen durchgefůhrte Classification 
(1. nyctitropische, 2. gamotropische, 3. karpotropische Bewegungen) 
bei weiteren Untersuchungen úber die Nutationen verschiedener Blů- 
thentheile wird zu berůcksichtigen haben. 


VI. Verbreitung der gamotropischen Bewegungen der Blůthen- 
hůlle. 


Úber die Verbreitung der gamotropischen Bewegungen der 
Blůthenblátter finden sich in der neueren Literatur nur wenige und 
zerstreute Angaben. So viel mir bekannt haben in diesem Jahr- 
hunderte nach de Candolle (l. c.), Treviranus,*) Fritsch,“) 
Morsch und Meyer,“) insbesondere Royer (1. c.) und Pfeffer 
(I. c.), dann auch Kerner (L. c.), Pfitzer (L c.), H. Můller (l. c.), 
Kirchner,“) Schulz“) und Ascherson (l. c.) Beitráge zur 
Kenntniss úber die Verbreitung dieser Bewecungen geliefert. 


Von álteren Angaben sind im Nachfolgenden nur wenige berůck- 
sichtigt worden, weil aus den meisten álteren Boobachtungen nicht 
klar hervorgeht, ob die untersuchten Bewegungen der Blithenhůlle 


») Sitz.-Ber. der niederrhein. Gesell. fůr Natur- u. Heilkunde, 9. Feber, 1874; 
Period. Bewegungen der Blattorgane, 1875. 

2) Du mouvement végétal, 1875. 

S) Physiologie der Gewáchse, 1838. 

*) Period. Erscheinungen im Pfilanzenreiche, 1845. Resultate mehrjáhr. Beo- 
bachtungen úber Pflanzen, deren Blumenkrone sich periodisch ofinet und 
schliesst, 1851. 

5) Bot. Zeitung, 1851, p. 577, 657. 

S) Flora von Stuttgart und Umgebung, 1888. 

7) Beitráge z. Kenntniss der Bestáubungseinrichtungen, 1889. 


Phytodynamische Untersuchungen. 317 


einzelner Planzenarten zu den ephemeren oder zu den periodisch 
sich wiederholenden gehóren. 

Mit Ausnahme der auf die Autoritát anderer Forscher, deren - 
Namen ich im Nachstehenden in Klammern mit angefůhrt habe, in 
folgenden Verzeichnissen aufgezáhlten Pflanzenarten, sind alle úbrigen 
mit! bezeichneten Species von mir untersucht worden. 


Was die Zahl der bisher bekannten, im Nachfolgenden ange- 
fůhrten, Pílanzenarten betrifft, an deren Blůthenhůlle gamotropische 
Bewegungen beobachtet wurden, so sei hier blos erwáhnt, dass sie 
zwar im Vergleiche mit der Zahl der von Royer 1868 in seiner 
bekannten Abhandlune publicirten Půanzenarten als eine nicht geringe 
angesehen werden kann, in der That aber noch immer ziemlich klein 
ist, da ja die meisten Pflanzenspecies (Anthophyten) in Betreff der 
gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle und anderer Blůthen- 
theile noch nicht náher untersucht wurden. 


Aus den bisherigen Beobachtungen ůúber die Verbreitung der 
gamotropischen Bewecungen im Pflanzenreiche ereibt sich jedoch 
schon jetzt mit aller Gewissheit, dass die gamotropischen Bewe- 
gungen der Blithentheile nicht allgemein verbreitet sind, sondern 
dass an den Blůthen der meisten bisher bezůglich dieser Bewegungen 
untersuchten Pílanzenarten keine oder nur so geringe gamotropische 
Bewegungen der Blůthenhůlle etc. zu Stande kommen, dass man sie 
ohne besondere Messungen (mit blosem Auge) kaum wahrnehmen 
kann. 


- Blos bei einer nicht allzu grossen Anzahl von Pflanzenspecies 
sind bisher ansehnlichere ephemere oder periodisch sich wiederho- 
lende gamotropische Nutationen der Blůthenhůlle constatirt worden, 
d. h. es gibt nur verháltnissmássig wenige Pflanzen, deren bilateral- 
symmetrischen Blůthenbláttern eine besondere Wachsthumsfáhigkeit der 
uneleich entwickelten Ober- und Unterseite zukommt und deren Blůthen- 
hůlle durch specifische Empfindlichkeit fůr Beleuchtungs-, Temperatur- 
und Turgescenzschwankungen sich auszeichnet. 


Schliesslich bemerke ich hier noch, dass ich hoffe durch die Pu- 
blicirung der vorliegenden „Phytodynamischen Untersuchungen“ einen 
neuen Antrieb zu weiteren Untersuchungen ber die in vieler 
Beziehung interessanten gamotropischen u. 4. Bewegungen der 
Blůthenhůlle und anderer Blůthentheile gegeben zu haben, welche 
Bewegungen, da sie ein sehr constanter Character einzelner Pflanzen- 
gattungen (auch einzelner Pflanzenarten) sind, nicht blos von Pflan- 


318 Ant, Hansgirg 


zenphysiologen, sondern auch von Přemzenoznioahi še mehr als 
bisher beachtet werden sollten. 

Hoffentlich werden bald auch an den bisher betreffs der gamo- 
tropischen Bewegungen noch nicht náher untersuchten Anthophyten- 
Species diesbezůgliche Beobachtungen augestellt, damit die nachfol- 
genden Verzeichnisse  vervollstándigt wůrden. Es wird auch an 
einzelnen Pflanzenarten, insb. an den kosmopolitischen Species durch 
weitere Beobachtungen noch festzustellen sein, ob sich ausser den 
schon jetzt bekannten Unterschieden im Óffnen und Schliessen der 
Blůthen einer und derselben Pflanzenart, wenn sie in weit von ein- 
ander entfernten Lándern verschiedenen Boden- und klimatischen 
Verháltnissen ausgesetzt ist, keine weiteren Differenzen darbieten. 

Auch wird noch zu constatiren sein, ob Pflanzenarten mit 
ephemeren und periodisch beweelichen Blůthen in allen Zonen und 
in allen Pflanzenregionen eleich verbreitet sind, ob und wie fern die 
Fremdbestáubung bei verschiedenen Pflanzenarten mit periodisch sich 
offinenden und schliessenden Blůthen mehr beginstigt wird, als bei 


den eintágicen Bliůthen, ob bei den ephemeren Blůthen nicht be- , 


stimmte Einrichtungen zum Zwecke der Kreuzbefruchtung vorhanden 
sind und ob der Ertrag an guten Šamen bei den sich selbst be- 
fruchtenden, ephemeren Blůthen nicht geringer ist, als an den eintá- 
gigen Blůthen, welche durch Vermittelung von Insecten ete. kreuz- 
befruchtet werden u. d. m. 


A. Pýlanzenavten mit wtederholt sich újjnenden und schliessenden Blů- 
then oder Blithenkópfchen, deren Kelch und Krone zugleich oder blos dite 
Krone periodisch sich wiederholende, gamotropische Nutationem ausfiihrep. 


Familie. Ranunculaceen: Anemone mnemorosa! ranunculoides! 
stellata! coronaria (R),") Pulsatilla alpina! vulgaris [Anemone pulsa- 
tilla (R)]; Ficaria verna [F. ranunculoides (R)|; Paeonia albiora (R); 
Ranunculus acris! millefoliatus! panormitanus! aguatilis (Batrachium 
aguatile)! R. arvensis (R)! Adonis vernalis! flammeus! autumnalis! 


Familie. Magnoltaceen: Magnolia ovata! M. Julan!*) 


1) R= Royer. 

2) Es scheint mir geboten hier zu bemerken, dass die gamotropischen Bewe 
gungen der Blůthenhůlle an abgeschnittenen, in Wasser gestellten Zweigen 
beobachteten Blůthen nicht immer mit den Blůthenbewegangen der in der 
freien Natur wild wachsenden oder in Gárten cultivirten Pflanzen úberein- 
stimmen. Auch muss ich hier erwáhnen, dass es mir leider nicht měglich 


Phytodynamische Untersuchungen. 19 


Familie, Nymphaeaceen: Nymphaea alba! N. candida! Victoria 
regia (Obergártner Fasse). 

Familie. Fapaveraceen: Eseholtzia californica! 

Familie. Cruciferen: Cardamine pratensis (R), Arabis sagittata 
(R); Sinapis arvensis (R); Draba verna (R)! Hesperis tristis (K).') 

Familie. Limnantheen: Limnanthes Douglasiil 

Familie. Oxalideen: Oxalis Valdiviana (Pf),?) rosea (R). “) 

Familie. Silenaceen: Dianthus deltoides! monspessulanus! Ši- 
lene paradoxa (K), longiflora (K), ciliata (K), Vallesii (K), saxifraga 
(K), Kitaibelii (K), nutans (K); Lychnis cithago (R).*“) 

Familie. Malvaceen: Malva rotundifolia! alcea! silvestris! Ki- 
taibelia vitifolia! Patavia flexuosa! Malope grandiflora! trifida ! 

Familie. Mesembryanthemaceen : Mesembryanthemum tricolor (Pf), 
M, echinatum! M. noctiflorum (nach De Candolle), M. albicaule! M. 
augustum ! blandum! cultratum! coccineum! Ecklonis! barbatum ! 
faleiforme! linguaeforme ! depressum! imbricatum! deflexum! lepidum! 
longum! productum! retrofexum! Salmii! splendens! sulcatum! cor- 
difolium! pommeridianum! umbelliferum! violaceum! subincanum! 
praepingue! glomeratum! acutangulum! 

Familie. Fapilonaceen: Medicago lupulina (R), M. maculata 
(R). *) 

Familie. Portulacaceen: Portulaca oleracea ! 

Familie. Rosaceen: Rosa canina (R), R. eglantaria (R), Poten- 
tilla verna (R), P. anserina (R). 

Familie. Omagraceen:  Hpilobium hirsutum! E. montanum! 
Sphaerostigma Bottae! Godetia lepida! Wildenowiana! Romanzoffii! 
viminea! Gayana! Lindeyana! Cavanillesii! 

Familie. Gentianaceen: Erythraea centaurium (R), Chlora per- 
foliata (R), Gentiana ciliata (R), G. bavarica (H. Můller). 

Familie. Campanulaceen: Specularia hybrida! S. speculum ! 


war die gamotropischen Bewegungen aller mit ! bezeichneten Pflanzenarten 
zugleich im Zimmer und in der freien Natur zu beobachten. 

1) KaA.v Kerner. : . 

PEB e'r- 

3) Nach Royer gehóren die Blůthen von Oxalis acetosella, Papaver rhoeas, 
Callirhoe pedata und Ranunculus bulbosus zu den halb schlafenden 
Blůthen. 

4) Gamotropische, sich wiederholende Bewegungen der Corollé sind auch an 
Melandryum album, Silene inflata und S. vulgaris u. á. von Schulz be- 
obachtet worden. : 

š) Blos die Flůgel der Krone sollen nach Royer periodisch bewesglich sein. 


920 Ant. Hansgirg 


Familie. Solanaceen: Solanum tuberosum! S. miniatum! Lyco- 
persicum cerasiforme! Nolana paradoxa! 

Familie. Primulaceen: Anagallis arvensis! A.coerulea! A. latifolial! 

Familie. Folemontaceen: Gilia tricolor! G. capitata! stricta! 
achilleaefolia! nivalis! Collomia grandiflora! C. coccinea!*) Nycter- 
mia sellacinoides! 

Familie. Compositen: Centaurea jacea (R), nigra! montana! de- 
albata! Hymenostoma Fontanesii! Bellis perennis! Gazania ringens! 
Guiterrezia gymnospermoides! Podolepis gracilis! Tussilago farfara 
(R), Achnomeris helianthoides! Catananche coerulea! auch var. bi- 
color! C. candidissima! Ismelia versicolor! Anacyclus tomentosus! A. 
radiatus! Hedypnois tubaeformis! H. persica! Centauridium Drum- 
mondii! Machaeranthera tanacetifolia (R), Calendula arvensis! C. pln- 
vialis! Ú. asterias! C. eristagalli! Tolpis barbata! Sphaenogyne 
anthemoides! Pentachaeta aurea! Helminthia echioides! Dimorpho- 
theca annua! D. pluvialis! Rodanthe Mangelesii! Acroclinium roseum! 
A. album! Berchheya lanceolata! Venidium calendulaceum (Pf.), V 
speciosum!  Cladanthus  prolifer! Anthemis cotula (R), A. riges- 
cens! austriaca ! tinctoria! Cosmos bipinnata (R), Pyrethrum corym- 
bosum (R), Chrysanthemum frutescens! segetum! carinatum ! Leucan- 
themum vulgare! Tanacetum roseum ! T. carneum! Hieracium vulgatum 
(Pf), pulmonaroides! speciosum!*) Troximum marginatum! Thrincia 
hirta! Anisoderis rubra! Tragopogon fioccosus! T. porrifolius! Bark- 
hausia rubra (Pf), Scorzonera hispanica! plantaginea! eriosperma! 
Hypochaeris maculata! radicata! glabra! Candollei! Koelpinia line- 
aris! Picris stricta! Picridium hispanicum! arabicum! tingitanum! 
Leontodon hastilis! autumnalis! Seriola apargioides! Šonchus tener- 
rimus! arvensis! paluster! Lapsana intermedia! Taraxacum officinale ! 
Crepis biennis! C. virens! 

Familie. Orchidaceen: Laelia autumnalis, Dendrobium nobile 
(Pfitzer). *) 


!) An abgeschnittenen, in Wasser gestellten Zweigen haben sich im Zimmer 
die Blůthen nicht selten blos nur einmal gečffnet. Ahnliches gilt auch von 
den Blithen der Chironia Aoribunda, Leptosiphon androsaceus, L. ne: 
Nicotiana paniculata, N. guadrivalvis, Nemophila atomaria u. á. 

2) Die Blůthenkopfchen dieser u.á. Compositen (auch die von Gelasia villosa) 
offnen sich im Zimmer nicht selten blos einmal, in der freien Natur aber 
meist wiederholt. 

9) Nach Pfitzer (Verhandl. des Naturhist.-med. Vereins zu Heidelberg, 
1877, p. 501) sind die wiederholt stattíindenden Bewegungen der Perigon- 
blátter der obigen Orchideen autonome Nutationen. 


Phytodynamische Untersuchungen. 321 


Familie. Iridaceen. Crocus vernus! C. luteus (Pf.) 

Familie. Amaryllidaceen: Galanthus nivalis (Pf.)*) 

| Familie. Liltaceen: Tulipa Gesneriana! turcica! silvestris! No- 
thoscordon fragrans (R), Zephyranthes candida! Ornithogalum um- 
| bellatum (nach De Candolle, Kirchner u. A.), nutans! tenuifolium ! 
Familie. Colchicaceen: Colchicum autumnale! Szovitsii! Born- 
| můlleri (Freyn). 


| B. Pflanzenspecies, deren Bliithem sich blos einmal im Laufe von 24 
| Stunden čjjnen und schliessen, resp. deren Kelch und Krone zuglevch 
| oder blos der Kelch eine ephemere Ojfnungs- und Schliessungsbewegung 
| ausfůhrt. 


Familie. Papaveraceen: Glaucium flavum ! luteum! corniculatum ! 

| Papaver collinum! Argemone mexicana! 

Familie. Ctstaceen: Cistus villosus! creticus! cyprius! monspes- 

| sulanus! Helianthemum vulgare! fumana! polifolium! auch var. ro- 

 seum! pulverulentum (R), H. guttatum (Ascherson). *) 

| Familie. Alstnaceen: Malachium aguatile! Stellaria media! Ce- 

| rastium arvense! grandiflorum! Boissieri! Biebersteinii! 

Familie. Lznaceen: Linum angustifolium! usitatissimum! auch 
var. album! austriacum! cribrosum ! grandiflorum! 

Familie. Malvaceen; Malva pulchella! Hibiscus syriacus! H. 

trionum! unidens! cannabinus! atropurpureus! liliiflorus! Lavatera 

arborea! Sida occidentalis! Abelmoschus flavescens! A. Manihot! 

Familie. Třltaceen: Sparmannia africana ! 

Familie Onagraceen: Oenothera tetraptera (R), biennis! mollis- 
sima! macrocarpa! missouriensis! fruticosa! pumila! acaulis! alsi- 
naefolia! leptosiphon! nocturna! undulata! Drummondii! 

Familie. Omwalidaceen: Oxalis stricta! floribunda! lasiandra! 
incarnata! tetraphylla ! 

Familie. Convolvulaceen: Convolvulus arvensis! tricolor! mauri- 
tanicus! sibiricus! cantabricus! elongatus! pentapetaloides! Ipomea 
sibirica! atropurpurea! Calystecia sepium! C. dahurica ! 

Familie. Serophulariaceen : Verbascum phoeniceum! V. nigrum ! 
Veronica hederaefolia! agrestis! Buxbaumii! cymbalaria! chamae- 


4) Blogs die drei áusseren Perigonzipfel offnen und schliessen sich. 
2) Die Bestáubung einiger Helianthemum-Arten, 1880. 
Tř. mathemaiicko-přírodovědecká, 21 


322 Ant. Hansgirg 


drys! serpylliťolia; gentianoides! Bachofeni! officinalis ' multifida ! 
latifolia! austriaca ! longifolia ! ") 

Familie. Cucurbitaceen: Cucurbita maxima G' und © Blůthen 
(R); C. pepo! Cucumis colocynthus! Ecbalium agreste! officinale 
(Momordica elaterium R); Bryonia alba! dioica! 

Familie. Solanaceen: Datura meteloides (R). 

Familie. Nyctagineen: Mirabilis jalappa! 

Familie. Čompostten: Cichorium intybus! endivia! divaricatum ! 
pumilum! Mulgedium macrophyllum! Lactuca perennis! virosa! sa- 
tiva! muralis! Prenantes purpurea! Chondrilla brevirostris ! 

Familie. Iridaceen: Ferraria tigridia (Tigridia pavonia R). 

Familie. Lilřaceen: Anthericum liliago! ramosum! Czackia lilia- 
strum! Arthropodium cirrhatum! Hemerocallis graminea! fulva! flava! 
disticha! Asphodelus clavatus! Bulbine aloides! Tinnantia fugax! 


Familie. Commelynaceen: Tradescantia virginica ! pillosa! aspera! 
erecta! Pollia japonica! Commelyna bengalensis! elandestina! com- 
munis! hispida! villosa! 


C. Pýlunzenarten mit pseudoephemeren Bliithen, deren Kelch resp. Pe- 
rágonblátter erst am zweiten Tage oder spůter, nachdem die Blithe 
sich gedffnet hat, sich wteder schliessen. 


Familie. Rosaceen: Fragaria virginiana! viridis (collina)! Co- 
marum palustre! Salesowi! Potentilla rupestris! alba! fragariastrum! 
aurea! cinerea! divaricata! bifurca! fruticosa! pedata! supina! nor- 
vegica! thuringiaca! tormentilla! chrysantha! nepalensis! inelinata! 
Visiani ! tetraphylla! salisburgensis! Fenzlii! recta! pulcherrima! atro- 
sanguinea! cataclina! arguta! agrimonioides! heterosepala (Fritsch). 

Familie. Malvaceen: Althaea rosea! officinalis! Lavatera hispida ! 
thuringiaca! Malope grandiflora! Sida occidentalis! Palava malvae- 
folia! Anoda cristata! *) 

Familie. Geraniaceen: Geranium pratense; albiflorum ! longipes! 


1) Die Krone dieser u. 4. Veronica-Arten fállt nicht selten nicht gleich am ersten 
Tage ab, so dass eine scharfe Grenze zwischen den echt ephemeren und 
jenen Arten, deren Krone mehrere Tage persistirt (z. B. V. speciosa, An- 
dersoni, incana u. 4.) nicht vorhanden ist. 

2)  Auch bei Hibiscus trionum und anderen Malvaceen schliesst sich der Kelch 
nicht gleich am ersten Tage, ebenso bei Alchemilla fissa, montana, vulgaris, 
Hibbertia volubilis, H. dentata, Nicandra physaloides, Phacelia tanacetifolia, 
Villarsia parnássifolia, Calycanthus Aoribundus und Locheria Giesbrechtii! 


Phytodynamische Untersuchungen. 323 


| macrorrhizum! rotundifolium! Robertianum! phaeum! Erodium al- 
thaeoides! Manescavi! gruinum! cicutarium! arabicum ! sebaceum ! ci- 
| conium! Pelargonium odoratum! triste! 

Familie. Crassulaceen: Echeveria secunda! pumila! metalica ! 

Familie. Silenaceen: Lychnis chalcedonica! Dianthus atrorubens! 
petraeus! chinensis! Melandryum pratense! Silene aegyptiaca! striata ! 
nemoralis! gallica ! 

Familie. Alsinaceen: Sagina procumbens! Spereula Morisonii! 

Familie, Průmulaceen: Lysimachia nummularia! punctata! ciliata! 
| Familie. Boraginaceen: Myosotis hispida! intermedia! silvatica ! 

Borago officinalis! Omphalodes linifolia! Echium fruticósum! viola- 
ceum! Anchusa officinalis! Symphytum asperrimum! Nemophila ma- 
culata! Lycopsis arvensis! 

Familie. Polemontiaceen: Polemonium coeruleum! pulchellum ! 

Familie. Chenopodiaceen: Hablitzia thamnoides! Chenopodium 
album! 

Familie. Polygonaceen: Rumex scutatus! Rheum palmatum! Po- 
lygonum salignum! Atraphaxis lanceolata! Fagopyrum esculentum! 
F. marginatum! 

Familie. Loliaceen: Ornithogalum sulphureum! caudatum! Ar- 
thropodium cirrhatum! Chlorophytum Sternbergii! Asphodeline lutea ! 
brevicaulis!| Dianella coerulea! *) 

Familie. Amaryllidaceen: Hypoxis microsperma! villosa! erecta ! 
sobolifera ! *) 


| D. Pflanzenarien mit pseudokleistogamem thermo- (t) oder photo- (p) 
vá und hydrokleřstegamen (h) Bliůthemn. 


Familie. Alstnaceen: (p) bez. auch (t). Stellaria media! S. Bo- 


L) Wie bei diesen, so schliesst sich auch die Blůthenhůlle vieler anderer Li- 
liaceen beim Verblůhen fast vollstándig oder nur unvollstándig, so z. B. 
bei Aloe sulcata, verrucosa, picta, Funkia coerulea, cucullata, lancifolia, 
Allium obliguum, Brodiaea congesta, Hollia comosa, Agapanthus umbella- 
tus, Scilla bifolia, Ornithogalum nutans u. a.! 

2) Zu dieser Gruppe von Pflanzen gehoren noch zahlreiche andere Pflan- 
zenarten, deren Blůthenhůlle sich beim Verblůhen ganz oder nur theil- 
weise schliesst, so z. B. zahlreiche Juncaceen, Veratrum Lobelianum, nigrum, 

© Butomus umbellatus, viele Iridaceen, insb. Sisyrinchium convolutum, striatum, 
anceps, grandiflorum, chilense, majale, graminifolium, Gladiolus communis, 
Libertia formosa, pulchella, Patersonia glauca, Morraea iridioides, Anomo- 

" theca cruenta, Triteleja uniflora, Iris flavescens, germanica, sambucina, 
notha, florentina u. á., dann Aloe-Arten etc.! 


21* 


324 Aut. Hansgirg 


raeana [9S. media var. pallida (Schulz)], S. cerastoides (Schulz), 
Spergularia rubra, ŠSpergula pentandra! arvensis! S. vernalis [S. Mo- 
risonii|! Malachium aguatile! Holosteum umbellatum (Wiesner), Ce- 
rastium arvense (Wiesner), Moenchia erecta (Schulz), Sagina 
Linnaei, insb. var. micrantha (Schulz), S. apetala (Kirchner). 

Familie. Oxalidaceen: (p) Oxalis incarnata! stricta! lasiandra! 

Familie. Cruciferen: (h) Subularia aguatica (H. Můller). 

Familie. Ranunculaceen : (h) Ranunculus aguatilis (Můller). 

Familie. „Droseraceen: (p) Drosera rotundifolia! intermedia 
(Můller). 

Familie. Serophularčaceen: (p) Veronica hederaefolia! serpylli- 
- folia! 

Familie. Labiaten: Lamium amplexicaule (Wiesner). 

Familie. Al'smaceen : (h) Alisma natans (Můll er). 

Familie. Glumaceen: (t) Triticum spelta (Askenasy). Hor- 
deum distichum (A sk.) — (t) Dicliptera assurgens (Egger). 


E. Fýlanzenarten mit mícht schlafenden (agamotropischen) Blithen, 
deren Bliithenhille (Kelch und Krone oder wenvgstens die Krone) nach 
dem Aufblihem sich mícht mehr schliesst, sonderm bis zum Aufbliihen 


ojfen blevbt. 


Familie. Ranunculaceem: Anemone silvestris! Caltha palustris! 
Nigella damascena! sativa! corniculata! Atragene alpina! Ranunculus 
auricomus (R), aconitifolius! serbicus! flammula! R. abortivus! Ce- 
ratocephalus orthoceras! (Clematis montana! recta! integrifolia! 
Paeonia arborea flore pleno! Thalictrum flavum! strictum! adian- 
toides! Delphinium grandiflorum! formosum! consolida! speciosum! 
Aguilegia vulgaris! chrysantha! Skinneri! einige Helleborus- und 
Cimifuga-Arten ! 

Familie. Magnoliaceen: Drimys Winteri! 

Familie. Berberidaceén: Berberis vulgaris! sibirica! Mahonia 
aguifolium! u. a. 

Familie. Malvaceen: Sida napaea! auch bei einigen Althaea- 
Modiola- und Anoda-Arten schliesst sich die Krone nicht! 

Familie. Malpighiaceen :" Malpighia coccifera! 

Familie. Celastraceen: Celastrus pyracanthus! Evonymus euro 
paea! verrucosa! 

Familie. Cariophylleen: Dianthus carthusianorum ! Viscaria vul- 
garis! Melandryum pratense! Lychnis vespertina (R), Lychnis diurna 


Phytodynamische Untersuchungen. 325 


(R), los cuceuli! Saponaria officinalis! Silene nutans! armeria! fim- 
briatal infata! alpestris! ciliata! Kohlrauschia prolifera! Eudianthe 
coeli rosa! laeta! Gypsophila elegans! acutifolia! perfoliata ! 

Familie. Resedaceen: Reseda luteola! 

Familie. Fumartaceen: Corydalis ochroleuca! glauca! Dicentra 
(Diclythra) spectabilis! einige Fumaria-Arten! 

Familie. Cactaceen: Einige Cereus-Arten ! 

Familie. Tropaeolaceen : Tropaeolum maius! 

Familie. Anacardiaceen: Rhus elabra! 

Familie. Gerantaceen: Geranium sanguineum! Robertianum (R). 

Familie. Hippocastanaceen: Aesculus hippocastanum ! chinensis 
flava! Pavia! : 

Familie. Papaveraceen: Chelidonium maius! Papaver orientale! 
bracteatum ! arenarium! 


Familie. Cruciferen: Úrambe grandiflora! maritima! orientalis 
Cheiranthus cheiri! Jonopsidium acaule! Dentaria pinnata (R), Iberis 
amara! sempervirens! umbellata! Draba bruniifolia!*") incana! Mal- 
colmia taraxacifolia! maritima! Chlorospora tenella! Diplotaxis tenui- 
folia! Isatis tinctoria! Sinapis alba! Lunaria biennis! Barbaraea prae- 
cox! orthoceras! Teesdalia nudicaulis! Erysimum orientale! crepidi- 
folium! Perofskianum! Capsella bursa paástoris! Thlaspi arvense! Le- 
pidium draba! cordatum! Berteroa incana! einige Aubretia-, Šisym- 
brium-, Raphanus- und Arabis-Arten! 

Familie. Rosaceen: Spiraea camtschatica! aruncus! ulmaria ! fili- 
pendula! Dryas octopetala! Rosa multiflora! Geum strictum! molle! 
Cotoneaster microphylla! Agrimonia odorata! parviflora! Sanguisorba 
canadensis! officinalis! Rhodotypus kerroides! Rubus-Arten! 

Familie der Amygdalaceen und Pomaceen (nach Royer). 

Familie. Violaceen: Viola tricolor! odorata! hederacea! elatior! 
alba (R), biflora! u. á. 


Familie. Papilionaceen: Ononis fruticosa! Scorpiurus vermicu- 
latus! *) sulcatus! Genista sagittalis (R), candicans! Trifolium pra- 
tense! Lotus corniculatus! Hedysarum neglectum! UÚlex europaeus! 
Orobus variegatus! Medicago falcata! carstensis! Melilotus albus! 
Ononis spinosa! Coronilla varia! Tetragonolobus biflorus! purpureus! 


1) Die Kronenbláttter dieser und einiger anderer hier angefůhrten Cruciferen- 
Arten bleiben des Nachts meist in ihrer Tagesstellung, seltener sind sie nur 
theilweise offen. 


2) An abwelkenden Blůthen ist die Fahne nicht seltén niedergesenkt. 


396 Ant. Hansgirg 


Erythrina crista galli! einige Vicia-, Lupinus-, Thermopsis-, Cytisus-, 
Colutea-, Caragana- und Robinia-Arten ! u. á. 

Familie. Cesalpineen: Cassia sulphureal'u. á. 

Familie. Lythraceen: Lythrum salicaria! hysopifolia! Cuphaea 
platycentros! lanceolata ! 

Familie. Onagraceen: Epilobium spicatum (R), angustifolium! 
Dodonaei! Clarkia pulchella! elegans! Fuchsia hybrida! globosa! ful- 
gens! eracilis! u. 4. Circaea intermedia! Lopezia racemosa! 

Familie. Myrtaceen: Callistemon brachyandrus! semperfiorens! 
Eugenia apiculata! Punica granatum! u. á. 

Familie. Crassulaceen: Sedum acre! boloniense! coeruleum! 
album ! ibericum ! elegans (R), aizoon! reflexum! Sempervivum tecto- 
rum! Funkii! caespitosum !*) u. á. 

Familie. Sawifragaceen: Saxifraga multicaulis! caespitosa! tri- 
dactilites! longifolia! umbrosa! elatior! u. á. 

Familie. Ribesaceen: Ribes grossularia! aureum!| nigrum! ru- 
brum! uva crispa (R). 

Familie. Umbelléferen: Myrrhis odorata! Athamanta Matthioli ! 
Pastinaca-, Heracleum-Arten! u. á. 

Familie. Hederaceen: Hedera helix! u. á. 

Familie. Ampelidaceen: Vitis vitifera; Ampelopsis hederacea ! 

Familie. Pteleaceen: Ptelea mollis! 

Familie. Dřosmeaceen: Agathosma Ventenatiana! 

Familie. Phytolacaceen: Phytolaca decandra! 

Familie. Bůiťtneriaceen. Hermannia althaeifolia! u. A. 

Familie. Hypericineen: Hypericum perforatum! calycinum! hir- 
sutum! Androsaemum officinale! u. á.*) 

Familie. Folygalaceen: Polygala oppositifolia ! *) u. A. 

Familie. Balsamineen: Impatiens parviflora! nolitangere! platy- 
petala! u. 4. Balsamina hortensis! 

Familie. Rutaceen: Ruta graveolens! macrophylla! u. á. Pega- 
num harmala! u. á. 

Familie. Philadelpheen: Phyladelphus coronarius! Deutzia scabra! 
gracilis! u. á. 

Familie. Zygophyllaceen: Zygophyllum fabago! u. 4. 


1) An abgewelkten Blůthen sind die Blumenblátter einiger Crassulaceen (Sem- 
pervivum, Sedum) mehr oder weniger aufgerichtet. : 

2) Dass die Kelchblátter bei vielen Hypericineen nach der Befruchtung sich er- 
heben, siehe Vorstehendes. 

5) Die beiden Flůgel sind an verblůhten Blůtben ofters geschlossen. 


Phytodynamische Untersuchungen. 397 


Familie. Hydrangeaceen: Hydrangaea paniculata! hortensis! ra- 
diata! u. á. 

Familie. Aurantiaceen: Citrus sinensis! aurantium! u. á. 

Familie. Begontaceen: Begonia Fischeri! u. á. 

Familie. Datiscaceen: Datisca cannabina ! 

Familie. Ericaceen und Rhodoraceen: Azalea pontica! Rhododen- 
dron sinense! Calluna vulgaris! einige Erica-Arten u. á. 

Familie. Plumbagineen: Armeria vulgarisl canescens! elongata! 
Welwitschii! Goniolimon tataricum ! einige Statice-Arten u. A. 

Familie. Průmulaceen: Primula elatior! officinalis! auricula! si- 
nensis! cortusoides! Samolus Valerandi! floribundus! Lysimachia 
nummularia! guadrifolia! ciliata! dubia! u. á. 

Familie. Plantagineen: Plantago maior! commutata! media! lan- 
ceolata! ceratophylla! arenaria! u. á. 

Familie. Orobancheen: Orobanche epithymum! u. á. 

Familie. Serophulariaceen: Scrophularia sambucifolia! Gratiola 
officinalis! Maurandia Barcleyana! Alonsoa caulialata! viele Mimulus-, 
Digytalis-, Antirrhinum-, Linaria-, Melampyrum-, Caleeolaria-Arten ! 
Pentstemon spectabilis! u. A. 

Familie. Acanthaceen: Acanthus spinosus! mollis! longaefolius| 
Schaueria calicothricha! Thunbergia alata! Eranthemum tuberculatum! 
Incarvillea Olgae! u. á. 

Familie. Labtateen: Lavandula spica! Scutellaria lupulina! 
amoena! Origanum creticum! Phlomis fruticosa! Clinopodium-, Sta- 
chys-, Thymus-, Brunella-, Mentha-, Lamium-, Salvia-, Ajuga- 
Arten! u. á. 

Familie.. Verbenaceen: Verbena hybrida! paniculata | angusti- 
folia! Vitex agnus castus! Lippia citriodora! Clerodendron Kámpferi! 
Clerodendron Balfouri! u. á. 

Familie. Fedalineen: Cramolaria lutea! Martynia fragrans! u. a. 

Familie. Gesnertaceen: Gloxinia hybrida! speciosa! u. á. 

Familie. Boraginaceen: Heliotropium peruvianum! Erithrichium 
strictum ! Caccinia strigosa! Anchusa italica! Lindefolia spectabilis! 
Cynoglossum montanum! officinale! ') Echium-, Borago-, Pulmonaria-, 
Cerinthe-, Lithospermum-, Symphytum-, Myosotis-Arten! u. á. 

Familie. Solanaceen: Datura ferox ! inermis! stramonium! tatula !*) 


1) Úber die karpotropischen Krůmmungen der Kelchzipfel vieler Boraginaceen 
siehe mehr im Vorhergehenden. 

2) Beim Verwelken schliesst sich die Krone dieser und áhnlicher Solanaceen 
fast vollstándig. 


398 Ant. Hansgirg 


Atropa belladona! Solanum nigrum (R), S. dulcamara (R), Scopolia 
lurida! Nicandra physaloides! violacea ! Capsicum longum! Nieren- 


bergia gracilis! Physalis peruviana! Alkekengi! Nicotiana rustica! / 


Petunia violacea!*) bifurcata! Hyoscyamus niger; Habrothamnus ele- 
gans! fasciculatus! magnificus!*) u. A. 

Familie. Selagineen: Hebenstreitia dentata.! 

Familie. Globulartaceen: Globularia vulgaris! u. A. 

Familie. Polemontaceen: Phlox subulata! u. á. 

Familie. Hydrophyllaceen: Hydrophyllum canadense! 

Familie. Cuscutaceen: Cuscuta europaea u. á.! 

Familie. Gentianeen: Gentiana cruciata !*) aselepiadea! lutea (R), 
Sweertia persica! 

Familie. Apocyneen: Vinca minor! rosea! Cynanchum acutum ! 
Aselepias cornuti! incarnata! Nerium oleander! Vincetoxicum offici- 
nale! Tabernemontana divaricata! Apocynum hypericifolium! u. á. 

Familie. Oleaceen: Cyringa vulgaris! chinensis! amurensis! Li- 
gustrum japonicum! vulgare! Forsythia viridissima (R). u. á. 

Familie. Jasmineen: Jasminum humile! nepalense! u. 4. 

Familie. Aguifol'aceen: Ilex aguifolium! 

Familie. Campanulaceen: Phyteuma campanuloides! Platycodon 
grandiflorus! Jasione montana! Symphyandra Hófmannii! Campanula 
rotundifolia! trachelium! turbinata! glomerata! rapunculoides! lini- 
folia! latifolia! carpathica! Loreyi! persicifolia! u. A. 

Familie. Lobeltaceen : Lobelia splendens! ramosa! u. á. 

Familie. Cucurbitaceen: Cyclanthera explodens! pedata! Thladi- 
anthe dubia! Luffa cylindrica! Lagenaria vulgaris! Momordica cha- 
rantia! einige Cucumis- und Cucurbita-Arten! 

Familia. Rubiaceen: Rubia peregrina! tinctorum! Galium rubrum ! 
mollugo! rubioides! Asperula cynanchica! galioides! arvensis! Sherar- 
dia arvensis! u. á. 

Familie. Caprifol'aceen: Viburnum opulus! lantana! Lonicera 
nigra! xylosteum! tatarica! caprifolium! Symphoricarpus racem'osus! 
Sambucus ebulus! nigra! racemosa! Diervilla rosea! lutea! u. á. 

Familie. Valerianeen: Valeriana dioica! officinalis! phu! Cen- 
tranthus ruber! Valerianella olitoria! carinata! Morisonii! u. á. 


1) su Verwelken schliesst sich die Krone dieser und áhnlicher Solanacen 
fast vollstándig. 
*) Beim Verblůhen schliesst sich die Krone von Habrothamnus unvollstándig. 


>) Die Krone dieser und anderer Gentianeen schliesst sich erst beim Ver- 


blůhen. 


Phytodynamische Untersuchungen. 329 


Familie. Dřpsaceen: Knautia arvensis! Cephalaria procera! Suc- 
cisa pratensis! Dipsacus- und Scabiosa-Arten ! 
Familie. Compostten: Gnaphalium leontopodium! corymbosum! . 


| dioicum ! arenarium! u. 4. Helichrysum angustifolium! Filago- und 


Artemisia-Arten! Rudbeckia laciniata! Helianthus- und Bidens-Arten ! 


| Madia sativa! mellosa! Galinsogaea- parviflora! Achillea ptarmica! 
| millefolium! ageratum! undulata! nobilis! Tanacetum vulgare! co- 
| rymbosum! macrophyllum! achilleaefolium! Leucanthemum vulgare! 


Ligularia macrophylla! Matricaria discoidea! Senecio- und Solidago- 


| Arten! Inula oculus Christi! hirta! candidissima! macrocephala! he- 
| lenium! germanica! conyza! britanica! u. 4. Pulicaria vulgaris! Buph- 
| thalmum salicifolium! Telekia speciosa! Erigeron- und Aster-Arten ! 
| Eupatorium cannabinum! Liatris spicata! Palafoxia texana! Hooke- 
| riana! Asteriscus aguaticus! spinosus! Lindheimeria texana! Tolnis 


barbata! Neurolaena- und Tripleurospermum-Arten! Santolina pin- 


| nata! Lasiospermum radiatum! Actinomeris alternifolia! Felicia te- 
(nella! Calomeris incisa! Tagetes lucida! erecta! patula! daucifolia! 


Georcgina variabilis! Merkii! Arnica montana! Chamissonis! Zinnia 
elegans! pauciflora! verticillata! tenuiflora! u. 4. Gaillardia cristata! 


| Biota corymbosa! Silphium perfoliatum : Sanvitalea procumbens! Co- 
| reopsis auriculata! lanceolata! tinctoria! Florestina pedata! Melam- 


podium divaricatum! Callichroa platyglossa! Madaris elegans! Cla- 


| danthus proliferus! Grindelia sguarosa! Burrielia gracilis! Lappa 
| minor! tomentosa! Cynara cardunculus! u. A. 


Familie. Loranthaceen: Viscum album! u. á. 

Familie. Thymeleaceen: Daphne mezereum! alpina! indica! Pi- 
melea decussata! u. á. 

Familie. Chenopodeen: Obione sibirica! Beta trigyna! Chenopo- 
dium-, Atriplex-, Spinacia- und Salsola-Arten! u. á. 

Familie. Amaranthaceen: Gomphrena globosa! Alternanthera 
sessilis! Amaranthus-Arten! u. á. 

Familie. Buphorbiaceen: Euphorbia fulgens! elongata! helios- 
copia! u. á. Mercurialis annua!*) u. a. 

„Familie. Uriicaceen: Parietaria officinalis! u. á. 

Familie. Loiltaceen: Lilium martagon! umbellatum! testaceum! 


© tigrinum! candidum! bulbiferum! u. 4. Ornithogalum pyrenaicum (R), 
© Allium ursinum! oleraceum ! acutangulum! sibiricum ! albidum! ústu- 


1) Die Blůthenhůlle der G Blůthen schliesst sich erst nach dem Verstáuben. 


330 Ant. Hanseirg 


losum! Moly! odorum! roseum ! Eucomis punctata! Hyacinthus orien- 
talis! candicans! Muscari-Arten! Yucca flaccida! *) 

Familie. Smélaceen: Convallaria majalis! verticillata! polygo- 
natum! multiflora [Polygonatum multiflorum (R)], Č. rosea (Polygo- 
natum roseum)! Paris guadrifolia! Smilacina stellata! racemosa! 
Asparagus tenuifolius! silvestris! officinalis! Anigosanthes coccinea | 

Familie. Cannaceen: Canna preciosa! u. . 


Familie. Orchidaceen: Oncidium tigrinum, Epidendrum ciliare 


(Pfitzer) u. á. 
Familie. Colchicaceen: Tofieldia calyculata ! 
Familie. Amarylideen: Narcissus poěticus! u. á. 
Familie. Jrideen: Iris pseudacorus (R), foetidissima (R) u. á. 


Viele Cyperaceen und Gramineen,*) Typhaceen, Aroideen! u. á.“) 


VII. Biologische Bedeutung der in sys Abhandlung besprochenen 
Nutations- und Reizbewegungen. 


Wie Linné so waren auch Meyer,*) Kabsch,“) Royer“) 
u. A. der Ansicht, dass die sogenannten Schlafbewegungen der Laub- 
und Blůthenblátter eine dem Schlafe der Thiere analoge Erscheinung 
sind. Indem man dann in der Analogisirung noch weiter ging, erklárte 
man den Einfluss der Wárme, des Lichtes etc. auf die nycti- und 


gamotropischen Bewegungen der Laub- und Blůthenblátter auf áhnliche © 


Weise, wie bei den Thieren; man nahm an, dass durch Licht- und 

Temperaturánderungen bei den Panzen, áhnlich wie bei den Thieren, 

eine Neigung zum Einschlafen oder Erwachen hervorgerufen wird. 
Erst durch Pfeffer's bahnbrechende Arbeiten úber die nycti- 


!) Die Blůthe schliesst sich beim Abwelken nur theilweise. 

2) Nach Asken asy (Úber das Aufblůhen der Gráser) gehóren die Grasblůthen 
zu den ephemeren Blůthen. 

*) Zu dieser Gruppe gehóren ausserdem noch: Abelia triflora! Ansonia salici- 
folia! Bouardia Jacguinii! Browallia viscosa! elata! demissa! Aeschinanthus-, 
Gymnostachium-, Erythrochiton-, Centrachogon- und Eranthemum-Arten! 
Crucianella stylosa! Hoteja japonica! Lilac vulgare (R), Lantana-, Leden- 
bergia-, Correa-, Cyathodes- und Tetranema-Arten! Selliera radicans! Stepha- 


nophysum brevifolium! Leptospermum baccatum! Rhynchospermum jasmi- 


noides! Tabiana imbricata! Thea bohea! Pentas carnea! 

*) Uber den PAanzenschlaf, 1834. 

5) L-'e.p. 356,"372. 

9) L. c. p. 878 erklárt Royer, dass „le sommeil des plantes est un acte ré- 
parateur, assimilable jusgue dans certaines limites au sommeil des animaux.“ 


k r s dk a o JN DĚ 


Phytodynamische Untersuchungen. 331 


"tropischen Bewegungen der Laubblátter und die gamotropischen Be- 
| wegungen der Blůthenblátter sowie durch D arwin's diesbezůgliche 
(Untersuchungen wurde der Nutzen dieser Bewegungen richtig erklárt. 
| Nach Darwin „verdient keine Bewecung nyctitropisch genannt 
zu werden, wenn sie nicht zu dem Zwecke erlanst wurde, die Strah- 
lung zu vermindern.“ ") 

Nach Pfeffer's u. A. sowie nach meinen eigenen Beobachtungen 
besteht der Nutzen der gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle 
(vorzůglich darin, die zarten Theile der Reproductionsorgane vor schád- 
lichen Einflůssen, ungůnstigen Witterunesverháltnissen etc. zu schůtzen 
(und die Kreuzbefruchtung, bez. auch die Selbstbefruchtung zu er- 
móglichen. 

Hiebei ist jedoch zu bemerken, dass an einer und derselben 
Pllanze die periodischen oder ephemeren Blůthen nicht selten fáhig 
sind bei gůnstiger Witterung, bei genůgender Beleuchtung und Wárme 
ete. sich zu čffnen und durch Vermittelung der sie besuchenden 
Insecten kreuzbefruchtet zu werden, wáhrend sie bei ungůnstiger 
„Witterung, bei kůhlem und regnerischem Wetter, an trůben und ne- 
(beligen Tagen, seltener auch zur Zeit grosser Trockenheit und Wárme, 
|resp. in Folge von Úberschreitung eines gewissen Maximums und 
(Minimums der Temperatur und der Turgescenz geschlossen bleiben 
oder nur unvollstándig sich offnen, sich bei erschwerter oder verhin- 
'derter Kreuzbefruchtung durch Insecten u. 4. in der a selbst 
| befruchtend. 

Da meiner Ansicht nach an den wiederholt sich čffnenden und 
schliessenden Blůthen eine Kreuzbefruchtung leichter, als an den 
ephemeren Blůthen zu Stande kommt, so kann man die ersteren Be- 
wegungen als eine der Kreuzbefruchtung vorzůglich dienende, poten- 
zirte biologische Anpassung der Blůthen ansehen, deren tiefere Ent- 
wickelungsstufe die letzteren Bewegungen darstellen. 

Es mag jedoch hier bemerkt werden, dass die Allogamie und 
Autogamie der Bliůthen verschiedener Pflanzenarten noch durch zahl- 
reiche andere Anpassungen gesichert wird*) und dass die gamotro- 
pischen Bewegungen, wie im Nachfolgenden gezeigt wird, auch noch 
eine andere biologische Bedeutung, als die soeben erwáhnte haben. 

So wird an dichogamen Blůthen, an welchen die mánnlichen und 


1) Darwin, L. c. p. 253. 

2) Mehr úber diese Anpassungen ist in diesbezůglichen Schriften von Spren- 
gel, Darwin, Hildebrand, Delpino, H. Můller, Kirchner, Schulz 
u. A. nachzulesen. 


339 Ant. Hansgire 
weiblichen Geschlechtsoreane ungleichzeitig reifen, eine Selbstbefruch-, 
tung verhindert, bei den homogamen hingegen wieder erleichtert. An; 
homogamen ephemeren Blůthen ist die Móglichkeit der Fremdbe- 
stáubung durch Insecten etc. auch deshalb geringer, als an homo-- 
gamen periodischen Blůthen, weil die ersteren Blůthen blos bei schó-- 
nem Wetter und meist nur im Laufe von wenigen Štunden den die, 
Kreuzbefruchtung vermittelnden Insecten zugánelich sind; dahingegen| 
sind an den eintágigen, insb. an den durch eine entschiedene Neigung!: 
zur Pseudokleistogamie ausgezeichneten, Blůthen die Chancen der: 
Selbstbestáubung meist grósser, als bei den sich wiederholt offnenden| 
und schliessenden Blůthen. 

Aus den bisherigen Untersuchungen ůber die biologische Be-. 
deutung der ephemeren und periodischen Nutationen der Blůthenhůlle» 
geht weiter hervor, dass die Fáhigkeit der Blůthen je nach der auf 
sie einwirkenden orósseren oder geringeren Wármemenge, nach der' 
Intensitát der Beleuchtung ete. sich zu čffnen oder zu schliessen auch 
als eine Schutzeinrichtung anzusehen ist, durch welche nicht blos die» 
zarten Theile der Geschlechtsorgane vor schádlichen šusseren Ein-- 
flůssen, auch vor schádlichen Insecten ete., sondern auch der Nectar 
u. s. w. der Blůthen geschůtzt werden. 

Dass dieser Schutz fůr die betreffenden Pflanzen von hohen 
biologischem Nutzen ist, glaube ich auch aus dem Umstande schliesseni 
zu důrfen, dass die Blůthen, insb. die ephemeren, unter gewissen Um-, 
stánden diesen Schutz, welcher nicht selten eine Selbstbofruchtung; 
(bez. Pseudokleistogamie) zur Folge hat, einer unsicheren Kreuzbe-; 
fruchtung vorziehen. | 

Wie an kleistogamen Blůthen so tritt auch an den pseudo- 
kleistogamen Blůthen fast ohne Ausnahme eine Selbstbestáubung ein| 
und es unterliegt wohl keinem Zweifel, dass auch durch die Hydro-: 
kleistogamie bei den Wasserpflanzen, wie durch die Photo- und Ther-: 
mokleistogamie bei den Landpflanzen ein Schutz der Reproductions=. 
organe erzielt und ihre Function gesichert wird (nur selten bleiben. 
die untergetauchten, bei hohem Wasserstande etc. die Wasserober=- 
fláche nicht erreichenden, sich nicht offnenden Blůthen unfruchtbar. ')) 


Wenn man erwást, dass die Blůthenblátter zahlreicher Panzen=* 
arten keine oder unmerkliche gamotropische Bewegungen ausfůhren,. 
so wird man wohl zugeben, dass die Geschlechtsorgane dieser Pfianzeší 

| 
1) Úber eingetauchte, unfruchtbare Blůthen von Wasserranunkeln vergl. Freyn's 
Abhandlung im Botan. Centralblatte, 1890, p. 5. 


Phytodynamische Untersuchungen. JB 


„weniger des Schutzes gegen schádliche Aussere Einflisse bedůrfen, 
lals die der periodischen oder ephemeren Blůthen, bei welchen die 
| anfangs wohl nur unbedeutende Neigung, gamotropische Bewegungen 
auszufůhren, sich im Laufe der Zeit (in den letzten geologischen 
|Epochen) vermehrt und potenzirt hat. 


n 


: Da es unter den Blůthenbláttern, wie unter anderen gamotro- 
pisch beweglichen Blattorganen zahlreiche Mittelformen gibt, welche 
Idie Formen mit gamotropischen Blůthen mit den Formen mit agamo- 
Itropischen Blůthen verbinden, so wáre auf Grund der Darwin'schen 
(Theorie, nach welcher alle Nutationsbewegungen nur besondere An- 
|passungserscheinungen sind, anzunehmen, dass die periodisch be- 
|weglichen oder ephemeren Blithen ihre gamotropische Bewegungs- 
fáhigkeit nach und nach, durch natůrliche Auslese erlanst haben, 
Iresp. dass die garotropischen u. 4. Bewegungen der Blůthentheile 
|blos an solchen Blůthen energischer erfolgen, welchen sie sich nůtzlich 
Verwiesen haben. 


Wie die paratonischen gamotropischen Bewegungen der Bliůthen- 
hůlle, so dienen auch die spontanen Nutationsbewegungen der Staub- 
gefásse, Griffel und Narben, deren erosse Verbreitung bei den Antho- 
pyten in neuerer Zeit, insbesondere von H. Můller, Beyer, Kirch- 
mer und Schulz nachcewiesen wurde, zur Sicherung der Fremd- 
oder der Selbstbestáubung. Ahnliches gilt auch von den Reizbewe- 
Houngen der Geschlechtsorgane. 


So wird z. B. durch die Reizbewecungen der Staubfáden die 
1 Selbstbestáubung erměslicht, da die Antheren der durch Insecten ge- 
reizten Filamente mit der Narbe in Berůhrung kommen kónnen und 
fder Pollen an die Narben leichter, als aus nicht reizbaren Staubge- 
fássen gelangen kann; die Fremd- oder Kreuzbestáubune wird wieder 
fdadurch begůnstigt, dass der Pollen bei der Reizbewegung aus den 
Icečffneten Antheren ausgestreut und durch Insecten, welche die 
[Kreuzung vermitteln, úbertrasen werden kann. 

| Durch Reizbewegungen der Narben, welche in Folge von Er- 
schůtterung sich schliessen, wird der durch Insecten ete. auf die 
[Narben úbertragene Pollen festgehalten. 


1 Was die biologische Bedeutung der Reizbewegungen der Laub- 
Mblátter von Robinia u. 4. sowie der karpotropischen Bewegungen der 
Kelch-, Hůll- und Deckblátter betrifft, so verweise ich hier auf das 
im Vorhergehenden bereits darůber Mitgetheilte. In welcher Weise 
die nycti- und paraheliotropischen Bewegungen der Laubblátter den 


334 Ant. Hansgirg 


Pfanzen nůtzlich sind, ist von Darwin, Wiesner u. A. erklárt 
worden. ") 


VII. Zusammenfassung einiger Ergebnisse. 


Die wichtigsten Resultate der im Vorstehenden mitgetheilten 
Untersuchungen lassen sich in folgenden Sátzen zusammenfassen: 


1. Die ephemeren oder periodisch sich wiederholenden Nutatio- 
nen der Blůthenblátter, welche zum Schutze der Geschlechtsorgane,. 
des Nectars etc., sowie zur Erměglichung oder Beginstigung der 
Fremd-, Kreuz- oder Selbstbestáubung der Blůthen ausgefůhrt wer- 
den, kónnen mit den spontanen, zu hnlichem Zwecke dienenden 
Nutationsbewegungen der Staubblátter, Griffel und Narben von den 
nyctitropischen, lediclich zum Schutze vor schádlicher Wármestrahl- 
ung des Nachts dienenden Nutationen wegen ihrer specifisch verschie- 
denen biologischen Bedeutung getrennt und als gamotropische 
Bewegungen bezeichnet werden. 

2. An einer nicht geringen Anzahl von Pflanzenarten fihren 
die Kelch-, Deck- und Hůllblátter (auch die Blůthenstiele) nach der. 
Befruchtung der Blůthen besondere Nutationen aus, welche ich, da, 
sie hauptsáchlich zum Schutze der reifenden Frucht dienen, nicht, 
selten auch die Aussaat der Samen erleichtern, ausserdem sich auch 
durch geringere Abhángigkeit vom táglichen Beleuchtungswechsel von. 
den nycti- und gamotropischen Bewegungen unterscheiden, von diesen. 
Bewegungen separirt nnd karpotropische Bewegungen be- 
nannt habe. 

3. Es gibt eine gróssere Anzahl von Panzenarten, deren Blůthen 
unter gewissen Umstánden sich nicht, wie in der Regel čffnen, son-. 
dern den kleistogamen Blůthen áhnlich geschlossen bleiben und sich. 
selbst befruchten. Zu solchen pseudokleistogamen Blůthen,, 
welche jedoch, was die Form und Grósse anbelangt, von den chas- 
mogamen sich nicht unterscheiden, gehóren: 1. Blůthen, die in Folge» 
von ungenůgender Beleuchtung, in schwachem, diffusem oder in far-- 


!) Úber die biologische Bedeutung der in dieser Abhandlung besprochenen | 
Nutations- und Reizbewegungen vergl. Darwin, Das Bewegungsvermogen! 
der Pflanzen, p. 352, 241, 482; Wiesner, Die natůrlichen Einrichtungen! 
zum Schutze des Chlorophylls; Pfeffer, Pflanzenphysiologie, II, p. 231,, 
259; Sachs, Lehrbuch der Botanik, III, p. 777, IV, p. 846, Vorlesungen.| 
úber die Panzenphysiologie, I, p. 985; Kerner, Die Schutzmittel des; 
Pollens, p. 24 u. a. | 


O 


Phytodynamische Untersuchungen, DDD 


- bigem Lichte sich, wie im Dunkeln, nicht offnen (photokleisto- 
game Blůthen); 2. Blůthen, welche unter Wasser geschlossen 
| bleiben (hydrokleistogame Blůthen); Blůthen, welche bei 
| ungenigender Temperatur des sie umsebenden Mediums sich nicht 
 čffnen (thermokleistogame Bliůthen). — Die pseudokleisto- 
| gamen Blůthen sind als eine biologische Mittelform zwischen den 
chasmogamen und den echten kleistogamen Bliůthen anzusehen. 


4, An den photokleistogamen Blůthen wird in Folge von fixir- 
-ter Photohyponastie die Offnungsbewegung verhindert.  Auch die 
| Pseudokleistogamie anderer Blůthen ist durch Hyponastie bedingt. 
| Die Fortdauer der Hyponastie an Blůthen, welche einige Zeit ver- 
dunkelt waren und nachher wieder einer genůgenden Beleuchtung 
ausgesetzt wurden, kann als photohyponastische Nachwirkungserschel- 
nung erklárt werden. 

Dagegen ist die Offnungsbewegung derjenigcen ephemeren Blů- 
then, welche an in vollstándige Dunkelheit gebrachten Pílanzen nach 
vorausgegangener, genůgender Beleuchtung im Dunkeln noch einige 
"Tage (an Convolvulus mauritanicus drei bis vier Tage lang) zu Stande 
kommt, als photoepinastische Nachwirkunesbewegung anzusehen. 

5. Die ephemeren und periodiseh sich wiederholenden Nutatio- 
nen der Laub- und Blůthenblátter werden nicht blos durch Beleuch- 
tungs- und Temperaturschwankungen, sondern auch durch Turgescenz- 
(ánderungen beeinflusst, und es sind die Turgescenzánderungen fůr 
diese Nutationsbewegungen von ziemlich hoher, nicht „von ganz unter- 
geordneter, unmerklicher“ *) Bedeutung. 


Ahnliches gilt auch von den paraheliotropischen Bewegungen 
der Laubblátter sowie von Reiz- und Nutationskrimmungen der Staub- 
blátter, Griffel und Narben, welche blos bei genůgender Turgescenz 
des beweglichen Organes normal ausgefůhrt werden. 


6. Es gibt Bewegungen, welche an Blůthenbláttern durch Tem- 
| peratur- oder Turgorschwankungen allein hervorgerufen werden und 
| die áhnlich, wie die photonastischen Bewegungen besondere Fálle von 
(Epi- und Hyponastie sind (thermonastische und turgonasti- 
sche Krimmungen). 

T. An den Laubbláttern einiger Marsilea-Arten kommen ausser 
'ansehnlichen Schlafbewegungen auch geringe, durch wiederholte 
Erschůtterungen veranlasste, Reizbewegungen zu Štande. . 


1) Vergl. Sachs, Vorlesungen úber Pflanzenphysiologie, 1882, p. 763, 


336 Ant. Hanscirg, Phytodynamische Untersuchungen. 


8. Die gamotropischen Bewegungen der Blůthenhůlle sind, wie 
die spontanen Nutationen der Staubblátter, Griffel und Narben im 
Pfanzenreiche sehr verbreitet, doch ist die Anzahl der Pflanzenarten, 
deren Bliůthen ansehnliche ephemere oder periodisch sich wieder- 
holende Óffnungs- und Schliessungsbewegung ausfůhren, nur in einigen 


wenigen Familien fast so gross, wie die Anzahl der Pflanzenspecies. 


mit agamotropischen Blůthen. 


22. 


| © interpolaci hodnot závislých na dvou argumentech. 
| Sděluje A. Seydler dne 6. prosince 1889. 


Tabulek o dvou argumentech málo se užívá, vyjmeme-li onu, 

kterou každý z nás od maličkosti nosí v hlavě, násobilku. Příčin toho 
jest několik; výpočet takových tabulek jest mnohem pracnější, objem 
| jejich často příliš velký, počítání dle nich nepohodlnější. Zmenší-li se objem 
| zvětšením intervallu, dle něhož argumenty postupují, stává se — dle 
| obecného mínění — interpolace tak složitou, že se výpočtu přímému 
| přednosť dává. *) 
Přes to domnívám se, že praktický počtář, zejmena astronom, 
| tím více bude nucen sahati i k takovým tabulkám, čím složitější 
'úlohy mu bude předkládati pokročilá věda a rozsáhlosť její poža- 
| davků, předpisující mu nalehavě co největší úsporu času. Co se %- 
terpolace týče, chci v tomto článku ukázati, že obtíže nejsou tak 
velké jak se zdají, a že i v takových případech možno dosti po- 
hodlně sáhnouti k tabulkám o dvou argumentech, kdy nás malý objem 
tabulky, t. j. velikost intervallů nutí, vzíti ohled i k druhým a třetím 
differencím. 

Označíme-li veličinu, na dvou neodvislých proměnných závislou, 
prostě znakem 


(=, 4), 


jest tabulka, příslušná hodnotám argumentů, 


201 2 3, 4... 
VA 2 5 Ayer 


*) Prostředek vyhnouti se tabulkám o dvou argumentech, vyskytuje se nám 
někdy v možnosti, nahraditi je dvěma neb více tabulkami o jediném argu- 
mentu. Sem náleží známá methoda čtverců pro určení součinu dle vzorku 

ab = k(a+b)*— 3(a—b)?, 
aneb addiční a subtrakční logarithmy na určení čísla: log (a +- b) pomocí 
argumentů log a, log b. 
TE mathematicko-přírodovědecká. 22 


338 A. Seydler | 


naznačena schematem: i | 
(0,0).(©1)4(02)1. (OBA | 

(10) (6710052) B: 

© (2,02, 2.21 

(3, 0) (3,1) (8, 2) (8, 9)... 


V sloupcích jeví se tu jednoduché řady, příslušné určité hodnotě © 
y a závislé pouze na «; v řádcích rovněž jednoduché řady, příslušné © 
určité hodnotě « a závislé pouze na y. První rozdílové řady mů-. 
žeme tvořiti dvojím způsobem ; buď dle sloupců, kde příponou « ozna- © 
číme, že tu měníme pouze «, buď dle řádek, kde nám přípona y 
prozrazuje proměnlivost dle y. Podobně vzniknou i druhé, třetí, atd. 
rozdílové řady, jen že tu z důvodu, jenž ihned vysvitne, bude zapo- 
třebí 2, 3,... přípon. Vezmeme-li tedy na př. řadu dle «, v níž 
má y stálou hodnotu », obdržíme pro řadu tu a příslušné řady roz- 
dílové schema: 


(0, 1) 
(ž, %)z 
(1, n) i l 10) P 
(ž, 2), (85 "ze 
(š, 1). (3, "une . 
(3, n) (39.00)sE 
(53 0)ap teen fie 
(Gn). 


Členy lichých řad rozdílových (první, třetí, atd.) vyskytují se tu 
mezi řádkami; dle známého způsobu označování obsahují co argu- 
ment arithmetický střed argumentů obou členů předcházející řady, 
z nichž vznikají; tak jest na př.: 

(3 n) — (, n) be (0, n), (3; P = (2, Na RES (1, n). 

Dále značí 

(ž n)o, (1, n), (ž; DB bj 
arithmetický střed hodnot *) 


(0, n) a (1, 1), 1, n), a (8, n)z, (U) (25.72) „04k 


*) (3, %)o psáno tu na rozdíl od (ž, »), kteréž by znamenalo hodnotu funkce 
samé pro ©=—3, yn. 


O interpolaci hodnot závislých na dvou argumentech. 339 


Podobně můžeme utvořiti schema pro základní řadu dle y a pří- 
| slušné řady rozdílové, kdež má « stálou hodnotu m: 


(m, 0) (m, 1) (m, 2) (m, 3) (m, 4)... 
! (m, 3), (m 3), (m, 3), (m, i)y +- 
| (5) (m, 1) (m, 2)yy (m, B)yy ++- 

(m, $)vyy (m, Š)yvy + + - 


Vedle druhých rozdílů: 


(m, n)zx A (m, ny 


(3, 3y = (% Dz— (3 O. —[(1, 1— (0,1]—[(1, 0)— (0, 0)] 
(3 Bye = (1, 2)v ký (0, 2Jy = [(1, 1) SEK C, 0)] = [(0, 1) (0, 0)] 


| Z posledních výrazů patrno, že jest, podobně jako při diferen- 
| cialných poměrech: 
| (ž, ž)ky — (3, 2)u 


Podobně vyskytují se vedle třetích rozdílů 
| (m —- %, N)ase A (M, "T Ž)yvy 
|také ještě dva jiné druhy třetích rozdílů: 

(m, n = DY) — (m, n = 1) jr (m, Nez, 

(m T 3, Mayy = (m 1; n)yy — (M, N)yy. 

Zkrácená označení jako 
3 3), místo $[(0, 0) + (0, V + (1, 0)0—(, 1] 
(0, 0), místo 3 [(3, $)oy + (4 — Bay + (— % By T (— 3 — Dov] 
„neb 
Pe) n, — L) 11 


'a princip, dle něhož se tvoří, vysvítají tuším dostatečně z předcháze- 
|jících poznámek. 
1 Úloha naše jest nyní následující: pro hodnoty e©— m, y=m, 
dané s podminkami: 

O<m<I, | 0<n<I, 
má se vypočítati pomocí známých hodnot tabulky (1) hodnota (m, 1). 
| 22* 


M 
Ů 
l 


340 A. Beydler 


Interpolujeme-li nejprvé dle © — m výraz (m, 0), a potom dle y—=n1 
každý člen tohoto výrazu, obdržíme při vhodném uspořádání : 


3 n) = (0, 0)+ m(ž, 0)2— 10, 3), 
ním 


2,0) mn (4, Ds + T © Dw 


mím — - ll 
6 p —VB p, BD g 


m = 


+ 


3 2)esy 


A — (3 ah L = (0, z)yvy T ji s ádu 


Tento vzorek lze považovati za základní vzorek pro interpolaci © 
dle dvou argumentů; analogie jeho s Newtonovým vzorkem pro jedno- © 
duchou interpolaci leží na bíledni. 

Nazveme <41,(0, 0) součet členů, jež musíme připojiti ku (0,0), - 
jde-li pouze o interpolaci dle x; <4,(0, 0) součet členů příslušných 
interpolaci dle y. Pak jest 


© oo=pran p 
sl nn (4 Bav +3 1, 2)evy z Dawe- 


Z toho následuje: 


1. Můžeme-li se obmeziti na první rozdíly, interpolujeme nejprv © 
jen dle z, pak jen dle y a utvoříme součet částečných přírůstků ve- 
ličiny (0, 0). 

2. Musíme-li sáhnouti ku druhým rozdílům, stačí ku parci-- 
alným interpolacím dle © a dle y připojiti jediný člen: 


mn (3, 23h = ml(1, VT (0, W — (4, 0)—(0, 1)] 


9. Musíme-li přihlížeti ještě i ku třetím rozdílům, nutno při- 
pojiti ku parcialným interpolacím dle z a y ještě tři členy v rovnici © 
(4,) vytčené. j 

Vzhledem ku 4. 5. 6.... rozdílům obsahoval by příslušný do- 
plněk 6, 10, 15... členů. Z toho patrno, že se ovšem interpolace 
dle dvou argumentů stává dosti složitou, jsme-li nuceni, přihlížeti 
k vyšším differencím ; stačí-li však obmeziti se na třetí, neb dokonce 
jen na druhé rozdíly, jest přírůstek práce, měřený členy, jež k par- 
cialným interpolacím, vždy ovšem nevyhnutelným, připojiti musíme, 
nepatrný. 


T 


O interpolaci hodnot závislých na dvou argumentech. 341 


Jako vzorek pro interpolaci dle jediného argumentu připouští 
| i vzorek (4) různou úpravu, která v některých případech vede ku 
zjednodušení a úspoře v práci. Týž vzorek značí vzhledem ku « 
i vzhledem ku y interpolaci postupnou, t. j. rozdíly vyššího stupně 
| nalezají se na řádkách (resp. sloupcích) většího indexu. Můžeme však 
| interpolovati též sestupně, t. j. tak aby se rozdíly vyššího stupně na- 
I lezaly na řádkách neb sloupcích menšího indexu (na řádkách neb 
| sloupcích předcházejících). Položme k tomu cíli 


mW- m, wW'z=1—n. 


| Celkem obdržíme čtyry případy, z nichž první jest již dán ro- 
| vnicí (4); ostatním třem přísluší rovnice následující: 


6 (mMY=WLO—nG,0+r, 1, 
o maps +23 Bay 


(W Ee) m'(m“ —1)n 


— 7 z u W 
1.2. 3 =. , Oz | 1.2 (0, z)ozy 


A... -U 


(6) (m, n)= (0, 1)=-m(ž Dz— 1 (0, 3), 


FRA pa not, de 4 ED 6,0, 

eD, 

P 63 (0, — Dow 

(7) (m, n)=(1 1)—n(z, Ds—n(l, 3), 

+7 © Dammíy, Dob "T240 
A, ne Di 
0m- dm Bmot. 


Z rovnic (4)—(7) obdržíme čtyry jiné, upravíme-li je tak, bychom 
e při interpolaci nikdy nevzdalovali od řádky neb sloupce prochá- 


342 A. Seydler 


zejících hodnotou (0, 0) o více než půl řádky neb půl sloupce; zá-. 
roveň vrátíme se ku hodnotám 1 — m a 1—2 veličin m a W. 


(8) (m, n) — (0, 0) + m (3 0), -+ n(0, 3), 
„PGD 0, 0) + mli, Da- 0, 0 


pk Dala —D gy ADR p, 


o 


3 byv 


(9) (m, n)= (4 0)— (tm) ($; 0)+ -2 (0, 3x- --- 
(10) (m, n)—= (0, 1)--m(ž, 0)s.— (1—1)(0, 3x T... 


(1) (mn)=U, Toa (3, 0k— (1—1)(0, 3) - 
un (mn Any 1) (3, z) 


Ostatní členy řad (9)—(11) jsou jak se snadno přesvědčíme, 
identické s přislušnými členy řady (8); pouze v řadě (11) vyskytuje se 


(mn— 1) (£, x místo mm (3, By 
Utvoříme-li součet výrazů (8) až (11), obdržíme snadno: 
(12) (m, n)= (3 2)o-|- (m— 2) (3, 0)s- (1—3) (0, 3), 
+770, Oe + (nm —3) (h Day + ZE, 0) 


p, 0 p (4 0 


„= (05 5 — (0 ye 


Rovnici té udělíme snadno tvar, v němž všechny členy různých © 
rozdílových řad (základní co nul-tou v to počítajíc) se nalezají na 
místě s indexy (%, +), t. j. na místě, kde se první meziřádka a první © 
mezisloupec protínají: 


(13) (m, n)= (4, 2)o- už D4- v (3, dy 
+ 2! [(6*—Y (4, Dre + 2w(4, Day (0—Y (E Dl 
+ 8! lulu —Y (8 Beze + Ivu? — 3) (3 Vu 
=- 3ul(v* m3 a) (+, 2) == vv — ) (3; zvy] 1 hos 


O interpolaci hodnot závislých na dvou argumentech. 343 


| kdež pro krátkost položeno: 


— 1 — — 1— 
m 2 — 4, n =— 7 


te 


| Zajímavo jest, jakým způsobem jsou jednotlivé členy této řady 
| závisly na členech základní dvojřady, souměrně kolem bodu (+, +) — 
| srov. připojené schema — rozložených. 


(Gm 510) —LUD 


(1. (40 (O0 092) 
i—D (40 (B0132) 
(2, 0) (2, 1) 


Jest totiž: 


3 do =%[1 (00 ©DTLOWOT-U 
(3 < —2l—040— OCVDT-ULOT-LW] 
G 3) =:[—00+ ©GCW—UKOT(UI, 
(6 3w— L (00— (0VW-(£04(1 1), 


(3+ 2) = —[(— 1, 04 (-1, 1+ (2, 0+, 1)] 
= 00) (© W- OT- U YP 

(z 2)vy — F [(0, TE De = 1) > (0, 2) (1, 2)] 
O O0 1-0 00 


Vzorek (15) odporučuje se zejmena pro interpolaci do prostřed ; 


8 
8 


pro 70 — 4, (n= +) jestu = 0,150 
a máme tudíž jednoduchý výraz, až po čtvrté difference (excl.) správný: 
| (14) G; 2) — 3; da 2(3 2 2)as — s(8 Byy 


Můžeme však upraviti interpolační vzorek též tak, aby jedno- 
| tlivé členy jeho připadly vesměs na místo s indexy (0, 0) — členy 
sudých řad rozdílových bezprostředně, pro liché řady pak arithme- 
| tické středy sousedních hodnot. Výpočet provedeme nejlépe na zá- 
kladě původní rovnice (4). Obdržíme po snadných transformacích 
velmi jednoduchou rovnici, která snad ze všech nejvíce se odporučuje 
| k interpolaci dle dvou argumentů 


344 A. Seydler 


(15) (m, »= (0, 0) 
+10, 0) + ja, 0 -E00 a 


-. 


+40, 0+0, O + sr (0, Ony+- 


m0, 0) +50 ADU (0, m 


Druhá řádka obsahuje zde parcialnou interpolaci dle «, třetí 
parcialnou interpolaci dle y, třetí doplněk čili smíšenou interpolaci. 
Hodnoty základní dvojřady, z nichž se jednotlivé členy této řady sklá- 
dají, jsou souměrné ku místu (0, 0) uspořádány dle schematu: 


(= Zam 1) (= 2, 0) (© 2, 1) 


(OB 111 (02V 1240 (0:0) 2 (OMK) OE) 
(622) 1) (1, 0) (1, 1) (1, 2) 
©a—1) (2, 0) (2, 1) 


Jest totiž 


(0, 0). =% [(1, 0— (L 0)], 
(0, 0), — z [(0, 1) SE: (0, — 1)], 
(0, 0), = (10— 20,0+(-—L 0, 
(0, 0)yy — (0, W 2 (0, 0) (0 1), 


(0 = 
(0, 0) = 3[©, 0)— 2(1, 0)+2— 1 O—(—2 0), 
(0, 0) — [2 WV— 20, )T+-(—2 1 
— 48—1—20,—1W1+—2—I 
(0, 0) =3[1 2)— 2140) +(4— 2) 
— P 12) 210650 
(0, Ony =+((0, 2— 2(0, 1+20—1—(0—3)]. 


Přestávám na uvedených vzorcích, jež pokládám za nejdůležitější. 
Snadné by bylo, nalézti ještě jiné, z těch, jež jsem mimo uvedené 


O interpolaci hodnot závislých na dvou areumentech. 345 


vyšetřoval,- nezasluhuje však žádný z ohledů praktických přednosti, 
„byť i mnohdy formálně byl zajímavým. Tak jest na př. 


(m, n)= m'n'(0, 0) mn'(1, 0) — nm'n(0, 1) — mn(1, 1) —- m,(0, 0), 
+00, 04T... 


| Počítání dle tohoto úhledného vzorku jest však patrně nepo- 
hodlné. 

Ke konci chci předmět této úvahy objasniti několika příklady. 
Za první příklad volím fragment tabulky pro střední anomalii: 


M = B esin E. 


Po 6 udlom.E Pos 1090540 


669 | 340,59 290.36 240,13. 180,89 130,66 
679 | 354.36 309,08 240,81 190,53 149,26 
689 | 369.18 309,81 259,50 209,19. 140,88 
690 | 369,91 319,56 269,21 209,86 150,51 
709 | 379,70 329,31 260,93 210,54 169,16 


Hledejme WW pro E = 68947/50", e — 0,85459. 
Dle vzorku (15) jest 


(m, n) — 25950 — 09,70 m — 59,31 n +- 09,01 m* — 09,038 mn, 
m==0,791, n- 03459, 
tudíž 
(m, n) = M= 249,2172 — 24915' 2". 


Přímý výpočet dává: 
M = 2492158 — 24912'57". 


Tabulka uvedená jest ovšem počítána jen na setiny stupně a ne- 
může tudíž poskytovati větší přesnosť než asi na 20". Dych ukázal, 
že interpolace obmezením se na rozdíly druhého stupně stačí při 
dosti malém objemu, chci interpolovati E z tabulky dle argumentů 
M, log e upravené. Intervall pro M budiž 1%, pro log e 0,01 a ho- 

„dnoty v tabulce uvedené až na desítiny sekundy. Upotřebím zde 
vzorku (4). 


346. A. Seydler: O interpolaci hodnot závislých na dvou argumentech. 


log e — 9.30 9.31 9.32 


M 
430 oo 09357. 1. 520 14587, 8 | 51029477, 8 
A400 58018"517 171019580 D3H0070 MN 
1505401655710 0 V 


Zde jest: 
(m, m) = 5290'85",1 +- (4096",6)m + (863,7)n +- (— 1873) m 


L (107,1)mn + (251,3) PČ — dě 


tudíž pro 
M = 43915'37",4 — 439,2603, log e — 9,305481, 
SDO 
ja — 026039: 70— 05255 
(m1) — R D22 0 


Přímý výpočet dle Keplerovy rovnice dává: 
FAO 20DVAU.: 
Zdá se tudíž, že by dovolovala ne příliš objemná tabulka pro 
E, neb lépe ještě pro pravou anomalii:v a pro logarithmus průvo- * 
diče: log r, s dvojím argumentem W a e neb loge, vyhnouti se nepo- 


hodlnému řešení Keplerova problemu při určení polohy tělesa ne- 
beského z daných elementů pomocí poměrně snadné“ interpolace. 


29. 


' Druhý seznam třetihorních rostlin z plastického jílu 


u Vřešťan blíže Bíliny. 
Podává Jan Kušta. 
Předložil K. Vrba dne 6. prosince 1889. 


Ku své první zprávě, kterou jsem loni podal o třetihorních 


| rostlinných otiscích z plastického jílu Vřešťanského *) mohu připojiti 
| již malé pokračování, jímž zdejší fossilní Flora více dílem i zajíma- 
| vými druhy se rozšiřuje. 


Ettingshausen má ve svém známém díle „Fossile Flora des 


| Tertialsbeckens von Bilin *) z tohoto naleziště, jak jsem se již onde 
| zmínil pouze 6 druhů. Mně podařilo se hlavně tím, že hledal jsem 
| přes dvě leta, nyní již přes tři, v materialu Vřešťanském, jenž se do 


šamotové továrny na „Moravii“ u Rakovníka přiváží, do loňska na- 


| lézti 109 druhů. Kromě toho již znal dříve Engelhardt z téhož 
-jílu 4 druhy, mezi nimiž i mařinkovité květenství chorvátské Pavetta 
| Borealis Ung., které jsem tu též loni nalezl a 1. c. uvedl a pak nový 


druh pro toto naleziště Widringtonia helvetica Heer, jakž jsem se 
dověděl z referatu, jenž podal Procházka *) ve Zprávách říš. geol. 


| úst. o mém článku, tak že připočteme-li sem dříve již tu nalezený 


Ouercus mediterranea Ung. a Paliurus Favonii Ung., vzrostla Flora 
Vřešťanská na 112 druhů. 


V následujících řádcích uvádím dalších 56 druhů, které jsem za 


- poslední rok nasbíral aneb které mi dělníci nalezli. 


Vůbec získal jsem tu opět hojnost exemplárů rostlinných a mezi 
nimi i takových specií, které se mi dříve co vzácnost jeu jednou ob- 


jevily, jako: šiška Přůnus oviformis End. sp. (Sieber, Sitzungsber. 


I) Tento věstník, 1888, 453. 

2) Denkschrift d. kais. Akademie Wien 1866—1869. 

3) Planzenabdrůcké im tertiaeren Tegel von Preschen (Vřešťan) bei Bilin. — 
Verhandl, d. k. k. geol. R. Anst. 1889. 


348 Jan Kušta 


kais. Akad. Wiss. 1880) křídlaté semeno rodu F%nus (Unger, Sylloge. 


plant. foss. 3, XX, 6, pěkné jehnědy prášníkové rodu Taxodium (Ett. 
Flora Bilin XII, 10), hojné šišky druhu Glyptostrobus europaeus E, 
Poacites laevis Ab. Br. stéblo s kolínkem, dále Myrica lignitum Ung. 
vícekrát, též Populus mutabilis H. a Cínnomomum spectabile H., kromě 
toho listen květní z Třlta lignitum Ett. též se opět vyskytl, jakož i 
okřídlený plod Fraxinus primigenia Ung. z Acer trilobatum Al. Br. 


V českém třetihorním útvaru zastoupen jest: stupeň předče- 


dičový (Tongernský), stupeň čedičový (Aguitanský) a počedi- 
čový (Helvetský). 

Flora Vřešťanská náleží k stupni počedičovému a poskytla tyto 
další druhy, hlavně listy, ale též i plody. 


Kapradě. 


Pteris sp. S dlouhými zakulacenými oušky. Vykreslenou jsem j 
nikde neviděl. 


Kořenoplodé. 


Salvinta Reusst Ett. Flora Bilin, II, 21. Pěkně zachované dva. 


lístky. Posud se uvádí ten otisk jen ze stupně předčedičového. - 
Sitinovité. 
Juncus sp. S květenstvím nezřetelným. 


Kokořikovité. 


Smlax obtusangula Heer. Tento typický význačný list asi jen 


sem patří, ač Heerovo dílo při ruce nemám. 


Smilax jest to rozhodný, ale nikoliv grandifolia Ung. Posud 


jest znám jen z čedičového stupně od Proboštova. 


Myricacey. 
Myrica acuminata Ung. Ett., Fl. Bilin, XXXV, 1. Též jen z če- 
dičového stupně známa. 


Dubovité. 
Ouercus pseudolaurus Ett. Fl. Bil. XVIII, 13. 
Auercus valdensis H. Ett. Fl. Bil. XLI, 6. Jen z obou nižších 
stupňů posud se zná. 


Morušovité. 
Ficus Gópperti Ett. FI. Bil. XVIII, 30. Velmi široký list. Posud 
čedičový stupeň. 


Ficus cf. Reussi Ett. FL Bil. XXII, 8. 


Seznam třetihorních rostlin z plastického jílu u Vřešťan. 349 


Proteacey. 
Protea bilimica Ett. Fl. Bil. XXXV, 1. Posud jen z prvního 
stupně. 
Banksia langifolia Ett. FI. Bil. XXXV, 12. Posud z druhého 
stupně čes. tertieru. 
Hakea bohemica Ett. FI. Bil. XXXV, 3. Charakteristický list. 


Vavřinovité. 
Laurus Agathophyllum Ett. F1. Bil. XXXI, 5. V 1. stnpni čes. 
tertieru. 
Persea spectabilis H., Ett. Fl. Bil. XXXII, 15. Též z 1. stupně. 


Lykovcovité. 
Přmelia Kučliana Ett. F]. Bil. XXXIV, 9. Posud 2. stupeň tertierní. 


Chinovníkovité. 
Cinchonidium multinerve Ett. F1. Bil. XXXVI, 5. Spodnější vrstvy 


| české. 


Olivovité. 
Olea Ferontae, Ett. Bil. XXXVI, 16. Snadno určitelný. Čedičový 
stupeň posud. 
Brčálovité. 
Tabernaemontana bohemica Ett. FI. Bil. XXXVI, 17. První stupeň, 


Dapotacey. 
Sapotacites angustifoltus tt. Flora B., XXX VIII, 10. Druhý stupeň. 
Diospyros paradistaca Ett. Fl. XXXVIII, 34. Druhý, čedičový 
stupeň. 
Styrax stylosa Ett. Fl. Bil. XXXVIII, 33. První a druhý stupeň 
posud. : 
Dřínovité. 
Cornus Biichii Ett. Fl. Bil. XL, 52. 


Slezovité. 
Stereularia Labrusca Ung., Ett. Fl. XLIM, 3. Typický druh. 
První stupeň a druhý. 
Stereularia Daphnogenes Ett. Fl. XLIM, 2. Též dh snadno 
určitelný. Druhý čedičový stupeň. 
Bombace oblongifoltum Ett. F]. XLII, 8. První, předčedičový stupeň, 


350 Jan Kušta 


Sapindacey. 
Dodonaéa antigua Ett. FI. Bil. XLVII, 18. Posud ve druhém 
stupni českého útvaru třetihorního. 


Řešetlákovité. 


Rhamnus rarinervis Ett. F]l. 3, XLIX, 19. Význačný list, od © 


jehož spodiny vycházejí dva nervy vedlejší jako u skořice, které jdou 


do polovice kraje listového. Střední nerv se dělí. Množství příčních, © 


rovnoběžných nervů 3. stupně. Posud u Kučlina v 1. stupni. 


Zizyphus tihaeformis Heer. Ett. FI. L, 8. Též velmi charakte- © 


ristický list. 


Ořešákovité. 


čedičovém. 


Fterocarya demticulata Heer. Ett. Fi. Bil. LITI, 13. Snadno © 


určitelný list. Čedičový stupeň. 


Myrtovité. 
Callisthemophyllum malaleuceforme Ett. LIV, 2. 


Jabloňovité. 


Pyrus Euphemes Ung., Sieber, Sitzunesb. kais. Acad. 1880, IIL © 


21. Předčedičový posud. 


Mandloňovité. 
Prunus sp. Krásná, velká pecka švestky, vyplněná jílem. 


Prunus sp. Velká třešně. Podobných plodů, jako jsou tyto dva, © 


jsem nikde neviděl vykreslených. 


Dalbersiacey. 
Dalbergia rectinervis Ett., Flora Bilin. LV, 14. Posud se uvádí 
jen z Kučlína, tedy z čedičového stupně. : 


Caesalpiney. 
Cassta sp.? Lusk. 


S těmito právě jmenovanými 536 druhy obsahuje již Flora Vře- 
šťanská 148 specií, které jsem všechny kromě tří v plastickém jílu 
Vřešťanském nalezl. Otisky náležejí zejmena listům kožnatým, které 


Juglans cf. acuminata A1, Br., Ett. FI. LI, 12. V stupni před- 


- o de o m m E O 


v- 


Seznam třetihorních rostlin z plastického jílu u Vřešťan. 351 


byly nejvíc spůsobilé se zachovati: keřům a stromům a to celkem 
rázu subtropického a tropického. 

Uvážíme-li, že známo jest těchto fossilií v českém třetihorním 
útvaru přes 500 druhů, nepočítajíc v to nejnižší kryptogamy, a že 
ostatní rostliny s lodyhou zelinnou a s listy blanovitými téměř beze 


| stopy se ztratily, vidíme, jak bujná byla vegetace v Čechách doby té. 


Naším druhým seznamem obohacuje se dále třetí, Helvetský 
stupeň v Čechách o 28 druhů a hledíc ještě k mému prvnímu seznamu - 
o 57 druhů, které posud téměř všechny ze spodnějších vrstev se 
uváděly. 


24. 


Úber die Oseulationsebenen der Krůmmungslinien der ! 


Fláchen zweiter Ordnung. 
Von F. Machovec, Professor an der k. k. bohm. Oberrealschule in Karolinenthal. 


Vorgelegt von Hofrath K. Ritter von Kořistka den 6. Dezember 1889. 


1. Es sei F, eine centrische Fláche 2. Ordn., a ein beliebiger 


Punkt dieser Fláche, welcher in keiner von ihren Hauptebenen liegt © 


und P, und F", zwei zur Fláche F, confocale durch a gehende Flá- © 


chen 2. Ordn. Die Curven, in welchen jede von diesen Fláchen von 
den zwei úbrigen geschnitten wird, sind, wie bekannt, Krůmmungs- 


linien jener Fláche. Im folgenden werden wir die drei durch den 


Punkt a gehenden Krůmmungslinien der Fláchen F, F',; und 7", 
mit K, K und K" und ihre Tangenten im Punkte a mit N, N' und 
N" bezeichnen, und zwar werden wir die Bezeichnung so wáhlen, 
dass N die Normale von Ej, N'* von 7",, N" von B", bedeutet. 


2. Alle zur Fláche F, confocale Fláchen 2. Ordnung haben mit © 


ihr einen gemeinsamen Axencomplex,*) zu dessen Strahlen auch alle 
Tangenten der Krůmmungeslinien dieser Fláchen gehoren.**) Da nun 
alle Strahlen des Axencomplexes, welche durch einen Punkt a gehen, 
im allgemeinen einen Kegel 2. Ordn. bilden, so hat man den Satz: 


Die Tangenten W, W und W" und die Geraden, durch © 


welcheder Mittelpunkt der Fláche *; und dieunendlich 
entfernten Punkte ihrer Hauptaxen aus dem Punkte 
a projiciert werden, liegen auf einem Kegel 2. Ordn. 

3. Es seien a, a, a, drei aufeinander folgende Punkte einer 
von jenen drei Krůmmuneslinien, z. B. von K. Die Geraden a, a und 
a a, bestimmen einerseits als benachbarte Tangenten der Curve K ihre 
Oseulationsebene im Punkte a, anderseits můssen sie als Strahlen 


*) Reye „Die Geom. der Lage, 2. Abth., 23. Vortrag. 
) Tano na „Beitráge zu den roononiota des Axencomplexes etc. “ Ber. 
der kčnigl. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften, 1886. 


Osculátionsebenen der Krůmmunglinien der Fláchen zweiter Ordnung | 353 


E des Axencomplexes auf der in 2. beschriebenen Kegelfláche liegen 
und bestimmen ihre Berihrungsebene lángs der Geraden N. Daraus 
| folet: 

: Die Berůhrungsebenen des in 2. angefůhrten Com- 
| plexkegels vom Mittelpunkte a lángs der drei Tangen- 
(ten N, N' und W" sind Osculationsebenen der Krům- 
'mungscurven K, resp. K und K. 

i Weil man fůnf jenen Complexkegel bestimmende Strahlen immer 
| ermitteln kann, so kónnen auch die Osculationsebenen von K, K und 
| K" im Punkte a auf Grund des eben ausgesprochenen Satzes con- 
| struiert werden. Im Falle, dass man die Hauptebenen von /, kennt, 
(taugen zur Bestimmung jenes Complexkegels am besten die vier in 

2. angefůhrten projicierenden Geraden und die Normale N von /;. 
| 4. Der Satz, welchen wir in 3. bewiesen haben, kann auch aus 

der Eigenschaft abgeleitet werden, dass je zwei Complexstrahlen, 
also auch je zwei Tangenten der Krimmuneslinien von F;, mit allén 
Hauptpunkten des Axencomplexes durch eine aus lauter Complex- 
strahlen bestehende Regelschaar 2. Ordn. verbunden werden kónnen. 
| Benůtzt man diesen Šatz auf zwei aufeinander folgende Tangenten 
einer Krůmmuneslinie, so geht jene Regelschaar in eine Kegelfláche 
(2. Ordn. úber und man bekommt den in 3. bewiesenen Satz. 

5. Die Osculationsebene ©" der Curve K im Punkte a ist durch 
-die Tangente N' und ihre benachbarte Tangente bestimmt. Diese 
| Tangenten haben zu ihren reciproken Polaren bezůglich der Fláche 
F", die Normale N der Fláche F, im Punkte a und die Normale 
derselben Fláche in dem zu a benachbarten Punkte von K'. Diese 
zwei benachbarten Normalen schneiden sich in einem auf N liegenden 
Hauptkrimmungsmittelpunkte s', von F, fůr den Punkt a. Der Punkt 
s', ist folglich Pol der Osculationsebene w' bezůglich der Fláche F",. 
(Aus áhnlichen Grůnden hat dieselbe Ebene zu ihrem Pole bezůglich 
-der Fláche F, den zu der Krůmmungslinie K' gehórigen Hauptkrům- 
mungsmittelpunkt s" der Fláche 2" im Punkte a. In Folge dessen 
ist die Gerade s' s', zur Ebene o' bezůglich beider Fláchen F; und 

F" conjugiert und weil diese Fláchen confocale Fláchen sind, so ist 

sie zu jener Ebene normal. Nun ist aber, wie bekannt, der Punkt. 

s', resp. s' Pol der Ebene N' N"' resp. N' N'in Bezug auf die Fláche 
HM „*) so dass die Gerade s' s', reciproke Polare der Geraden NW be- 


*) Den synth. Beweis dieser Eigenschaft habe ivh in meiner frůher citierten 
Abh. geliefert (S. 25). 


Tř, mathematicko-přírodovědecká, 


23 


354 F. Machovec 


zůglich der Fláche /", ist. Diese Resultate kónnen wir im folgenden. 
Satze zusammenfassen: | 
Die Osculationsebene einer Krůmmungslinie der, 
Fláche 2. Ordn. F, in einem beliebigen Punkte a ist 
normal zur reciproken Polare der Tangente dieser 
Curve im Punkte a bezůglich der zur F; confocalen 
und durch den Punkt a gehenden Fláche 2. Ordn., 
welche jene Tangente zur Normale hat. : 
Benůtzt man die Benennung, welche ich in der frůher citierten © 
Abhandlung eingefůhrt habe, so kann man von der Osculationsebene 
w' kurz sagen, dass sie reciproke Polarebene der Geraden N' bezůg- 
lich der Fláche F", ist. i 
6. Auf Grund der im 5. Abs. durchgefihrten Betrachtungen 
kann man folgenden zum Satze 3. reciproken Šatz aussprechen: | 
Je zwei von den Normalen N W, N' z B.Nund NW. 
und die Durchschnittslinienihrer Ebene mit den Haupt- 
ebenen von F,, sind Tangenten einer Parabel, welche 
die Normale N resp. NW" in einem zum Punkte a gehóri- 
gen Hauptkrimmungsmittelpunkte der Fláche F, resp. 
B",berůhrt. Dieselbe Parabel berůhrt auch die Verbin- 
dungslinie s s', (5) der zweiten dem Punkte a entspre- 
chenden Hauptkrimmungs-Mittelpunkte jener Flá- 
chen.*) 

T. Mit Hilfe des Satzes 3. kann die Osculationsebene einer. 
Kriimmungslinie von F, in einem beliebigen Punkte a construiert wer- 
den. Nur fůr die Punkte k eines Hauptschnittes H von F, erfordert. 
jenes Verfahren eine Modification, weil fůr solche Punkte der Com- 
plexkegel in zwei Ebenen, námlich in die zugehorige Hauptebene. 
z und eine zu ihr senkrechte Ebene e zerfállt. In diesem Falle ist, 
der Hauptschnitt JH eine der Krůmmuneslinien fůr jeden Punkt. 
k dieser Curve, und die Ebene x reprásentiert ihre Osceulationsebene ; 
die zweite durch den Punkt ž gehende Krůmmungslinie hat die Ebene: 
e zu ihrer stationáren Ebene. Um diese Ebene zu bestimmen, 
benůtzt man die Eigenschaft, dass alle Complexstrahlen, die in einer 
zur Hauptebene z senkrechten Ebene liegen, zwei Strahlenbůschel 
1. Ordn. bilden, wovon einer den unendlich entfernten Punkt der zur. 
Ebene z senkrechten Hauptaxe und der zweite einen Punkt in der 

Ebene x zum Mittelpunkte hat. 


*) Siehe dieselbe Abh. S. 25—26. 


Osculationsebenen der Krůmmungslinien der Fláchen zweiter Ordnune. 355 


Denken wir uns einen Bůschel von Ebenen, welche durch die 
Normale N der Fláche F; im Punkte 4 gehen. Die Pole dieser Ebenen 
liegen auf einer zur Ebene x normalen Geraden, welche in der Be- 
růhrunosebene r der Fláche F, im Punkte % enthalten ist. Die aus 
diesen Polen auf die entsprechenden Ebenen des Bůschels N ge- 
fállten Senkrechten gehóren dem Axencomplexe an und bilden einen 
Bůschel erster Ordnung, dessen Scheitel e in der Geraden z m, d. 
h. in der Tangente des Hauptschnittes B im Punkte A, liegt. Die 
reciproken Polaren dieser Axen bezůglich F; sind wieder Complex- 
strahlen und bilden einen Bůschel 1. Ordn., welcher in der Polar- 
ebene des Punktes e liegt und den Punkt ž zu seinem Scheitel hat. 
Diese Polarebene ist die verlangte stationáre Ebene e. 

Es ist klar, dass man diese Ebene auch auf Grund des 5. Abs. 
ermitteln konnte. An Stelle der Fláche /", tritt in diesem Falle der 
in der Ebene x liegende Focalkegelschnitt. 

Wir fůgen noch hinzu, dass diese stationáre Ebene zugleich 
Berůhrungsebene der zur Ebene x normalen Cylinderiáche 2. Ordn. 
ist, welche durch jene Krůmmungslinie gelegt werden kann. 

8. Der Satz des 6. Absatzes zerfálit in dem zuletzt betrachteten 
Falle in zwei Sátze, wovon der erste lautet: 

Die Tangente NW, und die Normale X des Haupt- 
schnittes H in einem Punkte 2 und seine beiden Axen 
sind Tangenten einer Parabel, welche die Normale 
Nineinem Hauptkrimmungsmittelpunkte dergegeben 
Fláche im Punkte 4 berůhrt. 

Man erkennt darin leicht den bekannten Steiner'schen Satz. Fůr 
die Ebene N N" bekommt man anstatt einer Parabel zwei Bůschel 
1. Ordn., welche von allen in dieser Ebene liegenden Complexstrahlen 
gebildet sind. Einer von diesen Bůscheln hat seinen Mittelpunkt in 
dem unendlich entfernten Punkte der zur Ebene = senkrechten 
Hauptaxe, der zweite hat zum Mittelpunkte den gesuchten zweiten 
Hauptkrůmmungsmittelpunkt in der Normale N. Man kann diesen 
Punkt als Pol der Ebene e (7) in Bezug auf die Fláche F', constru- 
ieren. Weil aber der Punkt e Pol der Ebene « beziglich F, ist, so 
muss der verlangte Hauptkrůmmungsmittelpunkt in der aus dem 
Punkte e auf die Ebene s gefállten Senkrechten liegen. 

Wir bemerken noch, dass man denselben Punkt auch auf Grund 
des Satzes, den wir schon im Abs. 5. benitzt haben, als Pol der 
Ebene z (N' N") in Bezug anf den in der Ebene = liegenden Fo- 


calkegelschnitt construieren konnte. 
23* 


356  Osculationsebenen der Krůmmungslinien der Fláchen zweiter Ordnung. 


9, Filr eine nicht centrische Fláche 2. Ordn. ándert sich die 
Sache nur insoweit, dass man in dem am Schlusse des 3. Abs. náher 
bezeichneten Falle fiir den Complexkecel anstatt der fůnf dort auf- 
gezáhlten Geraden nur vier erhált, námlich die Normale der Fláche 
im Punkte a, die zur Hauptaxe der Fláche parallele Gerade S und 
die zwei Senkrechten, welche aus dem Punkte a auf die beiden Haupt- 
ebenen von F, gefállt werden. Es lásst sich aber leicht beweisen, 
dass die Ebene, welche durch den Punkt a und durch die Hauptaxe 
der Fláche F, bestimmt ist, den Complexkegel lángs der Geraden S be- 
růhrt. Alle in jener Ebene enthaltenen Complexstrahlen sind nám- 
lich mit der Hauptaxe parallel und jene Ebene kann folglich mit. 
dem Complexkesel vom Mittelpunkte a nur die Gerade S gemein 
haben, d. h. sie muss diesen Kegel lánes der Geraden S berůhren. 
Es ist somit auch in diesem Falle der Complexkegel leicht bestimmbar. 

10. Die Parabel, welche die Geraden N, N' und die Durch- 
schnittslinie ihrer Ebene mit den Hauptebenen von F, berůhrt, hat 
in diesem Falle eine zur Hauptaxe von F; senkrechte Axenrichtung. 
Diese Parabel muss námlich als polares Gebilde des in 9. angefůhr- 
ten Kegels bezůglich der Fláche "', den Pol seiner Berihrungsebene — 
lángs der Geraden S enthalten; weil aber diese Ebene durch die 
Hauptaxe der Fláche F) geht, so liegt ihr Pol unendlich fern in einer 
zu seiner Hauptaxe senkrechten Richtung. 

Ahnliches cilt von der Parabel, welche in der Ebene N W" liegt. 


25. 


Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 


Vorgelegt von Dr. F. Augustin, den 6. Dezember 1889. 


Der Zweck der vorlieesenden Arbeit ist die neuere mit dem 
J. 1840 beginnende Temperaturreihe der k. k. Sternwarte durch Er- 
mittelung von Correctionen homogen zu machen. 

Es werden die an der Sternwarte gemachten Beobachtungen 
erst seit dem Jahre 1871 durch Anbringung von Correctionen auf 
die Angaben von Normalthermometern zurůckgefůhrt; wáhrend der 
Periode 1840/70 wurden dagegen mit Ausnahme der ersten zwei Jahr- 
gánge die instrumentalen Correctionen nicht berůcksichtigt, weil man 
entweder in die Gůte der verwendeten Beobachtungsinstrumente allzu 
grosses Vertrauen setzte,') oder weil wegen Unzulánglichkeit der 
Mittel die Thermometer einer genauen Vergleichung nicht unterzogen 
werden konnten. 

In Folge dessen zerfallen die neueren seit 1840 an der Stern- 
warte angestellten Temperaturbeobachtungen in zwei Reihen, von 
welchen streng genommen nur die letztere corrigirte Reihe ganz ver- 
lássliche und verwerthbare Daten liefert; die ltere Reihe, welche 
die Jahrgánge 1840/70 umfasst, wird bei ihrer Benůtzung aus den 
oben angefůhrten Grůnden nicht zu genauen Resultaten fůhren. 

Es wird sich in der vorliegenden Arbeit hauptsáchlich um die 
Ermittelung von Correctionen handeln, welche an die wáhrend der 
Periode 1840/70 semachten Temperaturbeobachtungen anzubringen 
wáren, um sie mit den spáteren Beobachtungen in Úbereinstimmung 
zu bringen. © 

Die Temperaturbeobachtungen wurden wáhrend der ganzen Pe- 
riode im Hofraume des Klementinums angestellt. Die geographischen 


!) Fritsch: „Grundzůse einer Meteorologie f. d. Horizont von 
Prag p. 7.“ sagt, dass bei den Angaben der Thermometer von Jera k jede 
Correction entbehrlich ist, weil sie genau gearbeitet sind und unter sich 
gut úbereinstimmen. 


358 F. Augustin 


Coordinaten sind: 509 5" N und 149 25' E. v. Gr. Die Meereshóhe 
betrágt 202 m; wáhrend der Periode 1840/45 wurde um ein Stock- 
werk ca. 5 m niedriger beobachtet. Die zu den Beobachtungen be- 
nůtzten Thermometer waren: 
Grindel .. . v. 1. Jánner 1840 — 28. Jánner 1841; 
Fortin . -29 1841 — 10. April 1841: 
Jerak 144a . „ 10. April 1841 — Ende December 1870; 
Jerak 205a.. „ 17.Septem. 1868 — 12. Octob. 1868; 
v. 6. Jánn. 1869 — 7. Februar 1809; 
VBA Mar MBE: 
Jerak 248 I. „, 13. Márz 1874 —. 

Die Correctionen zur Reduction der an diesen Thermometern 
gemachten Ablesungen auf Normalthermometer sind erst wáhrend 
1871/12 vom Director Hornstein aus zahlreichen Vergleichungen sorg- © 
fáltig ermittelt und im Jahrgange 31. p. XXXIII u. Jahrg. 34. p.XV © 
der „Magnet. und meteorologischen Beobachtungen“ 
zusammengcestellt worden. Der Betrag dieser Correctionen in Graden 
Celsius bezogen auf Normalthermometer Baudin 2803 ist: 

Jerak 144a Jerak 205a Jerak 248 I 


bei —150 —(18 0*02 > 
0 —02 —018 24 
aělko —034 —0-16 —0:18 
0 —0-44 —0:37 031 
5 —052 —0-40 —0-38 
10 —0-75 —0:50 —0-45 
15 —0-85 —0:60 —0-42 
20 —093 —0-60 —036 
25 —1-00 —0-60 —033 
30 —1:22 8 —0-38 
35 —1:30 či —055 


Die seit dem J. 1872 ófter mit frisch gefallenem Schnee vor- 
genommenen Bestimmungen der Fehler bei 0“ ergaben fiir das in letzter., 
Zeit im Gebrauch stehende Thermometer Jerak 248 I folgende Ver- 
anderungen der Correctionen'). 

P ah S72 Ee —025 
„LOV 00 —0:30 
7) Aus den Beobachtungsjournalen nach einer freundlichen Mittheilung des 
Herrn Adjunkten Dr. G. Gruss. Siehe auch „Beobachtungen“ 
Jahres. 34 und 49. 


Untersuchungen ber die Temperatur von Prag- 359 


AJE yd Učení od eo Ra —038 
be 0 OOo Sa ed be O0, 
Die durch Hornstein ermittelten instrumentalen Correctionen 
werden unmittelbar an die gemachten Ablesungen mit dem J. 1871 


| angebracht. Wáhrend der Periode 1871/73 wurde als die richtige 


Temperatur das Mittel aus den Angaben der Normalthermometer 
Baudin 2803, Geissler und Morstadt (Jahrgang 31 p. XXXIV) 
angesehen. Seit 13. Márz 1874 werden die Ablesungen an Jerak 
248 I auf Baudin allein bezogen nach einer im Jahrganse 34 ge- 
gebenen Correctionstabelle. | 

Um auch die wáhrend der Periode 1871/Márz 1874 gemachten 
Ablesungen auf Baudin 2863 zurůckzufůhren, sind an die in den 


„Beobachtungen“ publicirten Werthe kleinere Correctionen anzu- 


bringen, welche den im 31. Jahrgange dieser „Beobachtungen“ 
zusammengestellten © Vereleichungen der Thermometer entnommen 
werden kónnen. Die seit dem J. 1874 in den „Beobachtungen“ pu- 
blicirten Temperaturangaben sind entsprechend den oben gegebenen 
Veránderungen des Eispunktes am Thermometer Jerak 248 I, die 
wegen ihres geringen Betrages unberůcksichtigt geblieben sind, zu 


corrigiren. 


Die in den „Meteor. Beobachtungen“ wáhrend der Periode 
1840/70 publicirten Daten erscheinen mit Ausnahme der Monatmittel 
des letzten Jahrganges nicht corrigirt. Die oben zusammengestellten 
Correctionen fůr das Thermometer Jerak 144a, welches fast unun- 
terbrochen wáhrend des ganzen Zeitraums in Verwendung stand, sind 
erst im Jahre 1872 ermittelt worden, nachdem bereits das genannte 


| Thermometer ausser Gebrauch gesétzt worden ist und kónnen erst 


nachtráglich bei der Bearbeitung der publicirten Daten verwendet 
werden. In neuerer Zeit hat Dr. St. Kostlivý in der Arbeit 


| „Úber die Temperatur von Prag“") damit die Mittelwerthe 
| wáhrend der Periode 1851/70 und Dr. W. Láska: „Zur Tempe- 


ratur von Prag“*") die extremen Werthe wáhrend der Periode 


| 1841/70 corrigirt. 


Es ist jedoch bei dem oft langsamen Aufrůcken des Eispunktes 
der Thermometer zweifelhaft, ob die nachtráglich fůr das Thermometer 
Jerak 144a ermittelten Correctionen ganz richtig sind und ob die- 


© 9) Abhandlungen der kónigl. běhm, Gesellschaft der Wisenschaften VII. Folge 
II. Bd. 1887. 


2) Magnet. u. meteor. Beobachtungen Jahrg. 1888. 


360 F. Augustin 


selben an die ganze Reihe der an dem genannten Thermometer ge- 
machten Ablesungen angebracht werden kónnen. Ich habe bei mei- 
nen frůheren Bearbeitungen der Temperaturbeobachtungen der Stern- 
warte ') die an die álteren Jahrgánge anzubringenden instrumentalen 
Correctionen nicht beachtet, weil mir dieselben als zu spát ermittelt 
nicht ganz sicher erschienen, namentlich aber weil durch ihre An- 
wendung der mittlere Werth der Jahrestemperatur sowohl fůr die Pe- 
riode 1841/70 als fůr die kůrzere 1851/70 gegenůber den friiheren 
und spáteren Perioden zu sehr herabgedrůckt wird. Da es aber aus 
mehreren Grůnden wůnschenswerth erscheint, eine lángere homogene 
Temperaturreihe fůr Prag zu besitzen, so will ich jetzt auf die Frage 
der an die álteren Beobachtungen wáhrend 1840/70 anzubringenden 
Correctionen náher eingehen, namentlich aber die Richtigkeit der 
fůr Jerak 144a ermittelten Correctionen průfen. 

In der Voraussetzung, dass das Thermometer Jerak 144a, 
welches seit 1841 in Verwendung stand, im J. 1851 mit Bezug auf 
den Eispunkt vollkommen zur Ruhe gekommen war, hat Kostlivý 
die durch Hornstein gefundenen Correctionen unverándert an die 
Beobachtungen der ganzen zwanzigjáhrigen Periode 1851/70 ange- 
bracht und die so corrigirten Werthe mit den Beobachtungen an an- 
deren Stationen Bóhmens verglichen. In der Tabelle X der oben ci- 
tirten Abhandlung: „Úber die Temperatur von Prag“ sind 
die Diferenzen der Jahresmittel einiger Stationen mit lángerer Be- 
obachtunesdauer gegen Prag zusammengestellt, aus deren Úberein- 
stimmung die volle Vertrauenswůrdigkeit, Brauchbarkeit und Homo- 
cenitát der ganzen Temperaturreihe 1851/85 ersichtlich sein soll. 

Bei náherer Durchsicht der in der Tabelle X zusamencestellten 
Differenzen der Jahresmitteltemperaturen in Prag gegen die Mittel an 
anderen Stationen Bohmens kann denselben jedoch nicht die vom Ver- 
fasser gegebene Bedeutung zugesprochen werden. Es ist eine vollstán- 
dige Vergleichung der Prager Temperaturreihe mit den Reihen anderer 
Stationen Bohmens nicht měglich, weil fůr keine derselben continuir- 
liche Aufzeichnungen wáhrend der in Betracht stehenden Periode 
1841/85 resp. 1851/85 vorliegen. Die Reihe in Bodenbach geht nur 
bis zum J. 1873, die lángeren Reihen fiir Bóhm. Leipa, Čáslau, Deutsch- 
brod und Pilsen sind entweder lůckenhaft oder můssen auch wie 
z. B. die Reihe fůr Pilsen vor ihrer Anwendung in Bezug auf die 


!) Úber den táglichen Gang der Lufttemperatur in Prag 1879. 
Das Klima von Prag 1881; Uber den jáhrl. Gang der meteo- 
rolog. Elemente zu Prag 1888. 


Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 361 


| Homogenitát geprůft werden. Ferner stimmen die Jahresmitteldiffe- 
| renzen gegen solche Stationen, fůr welche continuirliche Aufzeichnungen 
| der Temperatur wenigstens' wáhrend des fraglichen Zeitraums 1851/70 
| vorliegen, nicht vollstándig úberein, wie aus der nachfolgenden Úber- 
| sicht der fůnfjáhrigen Durchschnittswerthe derselben hervorgeht. 
Jahresmitteldifferenzen der Temperatur gegen 
Periode Bodenbach Čáslau Deutschbrod Pilsen 


1852/55 . . . . 080 0-18 153 0-18 
1856/60.. . . . 036 0:18 1:48 0-22 
BG 600.4. 040 0-24 1:68 0-14 
1866/70 . . . . 048 0-49 2-06 0:06 


Nach den hier zusammengestellten Daten kann eher auf das 
Gegentheil als auf die Homogenitát der Temperaturreihe in Prag ge- 
schlossen werden. Mit Ausnahme Pilsens zeigen die Differenzen gegen 
die úbrigen Stationen keine úbereinstimmende, sondern vom Anfange 
gegen das Ende der Periode stetig anwachsende Werthe. 

Ks ist daraus ersichtlich, dass aus den Vergleichungen mit den 
| Beobachtungen anderer Stationen Bóhmens die Homogenitát und die 
| Brauchbarkeit der Prager Temperaturreihe nicht vollstándig nach- 
| weisbar ist. Um die Frage der an die Beobachtungen wáhrend 1841/70 

anzubringenden Correctionen endeiltig entscheiden zu kónnen, muss 
man zu entfernteren ausserhalb Bohmens gelegenen Stationen Zuťucht 
nehmen, fr welche vollstándige und verlássliche den ganzen Zeitraum 
1841/85 oder 1851/85 umfassende zur Vornahme von Vergleichungen 
und Reductionen geeignete Temperaturbeobachtungen vorliegen. Ich 
habe hier zur Průfung der Homogenitát der Prager Temperaturreihe 
Wien, Krakau, Breslau, Torgau, Bayreuth und Můnchen als Vergleichs- 
stationen, auf welche ich schon friůiher hingewiesen habe,") gewáhlt. 
Die Bildung der Differenzen zwischen den corrigirten Tem- 
peraturmitteln in Prag und den correspondirenden Mitteln an den ge- 
nannten Stationen ergab fůr die einzelnen Auinguennien nachfolgende 
Resultate. | 
Differenzen finfjáhriger Jahresmittel der Temperatur gegen 
Periode Wien Krakau © Breslau © Torgau. Bayreuth  Můnchen 
1841/45 . . —117 OB U 15 — — 1:05 
1846/50 . . —115 0:55 0:05 — — 1:17 


!) Athenaeum 1885. Die dort von mir aufgestellten Behauptungen sind 
seitdem mehrfach angegriffen und auch verdreht, aber nicht entkráftet 
worden. 


362 F. Augustin 


Periode Wien Krakau | Breslau | Torgau © Bayreuth  Můnchen 
185155... —111.1046.1900201,00914 123 M0458 
1856/60 . . —1'05 0.93 033. —048 132 1:76 
1861/65 . . —0-90 SZ 0:42 — 023 VAT r abych 
1866/70 . . — 0:88 1:14 046. —020 | 137 1:39 
1871/15 . . —0'16 1-29 0:60. —009 1:49 1:60 
1876/80 . . —0'56 1:05 O5L © —016 1:45 1:71 
1881/85 . . —0*66 0-95 048. —021.. 152 bl 


Bei Durchsicht der hier zusammencestellten Daten ist die Nicht- 
úbereinstimmune in den fůnfjáhrigen Durchschnittswerthen der Jah- 
resmitteldifferenzen gegen die herbeigezogenen Vergleichsstationen © 
wáhrend des Verlaufes der ganzen Beobachtungsperiode recht deutlich 
erkennbar. Bei einer jeden der hier gegebenen 6 Reihen haben die 
Differenzen fir die Ouinguennien wáhrend der Periode 1841/70 ver- © 
schiedene je nach dem Vorzeichen kleinere oder gróssere Werthe als. | 
die Differenzen fůr die Auinguennien wáhrend der Periode 1871/85, 
welche als die richtigen angesehen werden můssen, mit deren Hilfe 
hier die Verlásslichkeit der álteren Beobachtungen geprůft wird. Es 
ist der Betrag dieser Differenzen wáhrend der Periode 1841/70 ein 
vielmehr wechselnder als wáhrend der letzteren Periode, fiir welche 
die finfjáhrigen Durchschnittswerthe derselben nahezu constant ver- 
bleiben. Die aus der gegebenen Úbersicht der Differenzen berechneten 
Mittel fůr die einzelnen Beobachtungsperioden ergaben folgende Re- 
sultate. 

Differenzen der Jahresmittel der Temperatur gegen 

Periode Wien Krakau © Breslau Torgau © Bayreuth © Můnchen 
1841/10. 1210409890 627 10 E 1:47 
1851/70... —099. 094 035. —025 1-35 1:61 
1871/85 . . —0*66 1:10 058- —015 1:49 1:68 

Diese Zusamenstellungen zeigen ganz deutlich, dass wir es mit 
keiner homogenen Temperaturreihe fůr Prag zu thun haben und zwar 
auch dann nicht, wenn wir dieselbe mit dem J. 1851 beginnen. Als 
ganz verlásslich kónnen nur die Beobachtungen wáhrend der neueren 
Periode 1871/85 angesehen werden. Die álteren corrigirten Beobach- 
tungen fůihren zu verháltnissmássig niedrigen Mittelwerthen und zwať 
um desto mehr je álter sie sind. Auffallend gross sind namentlich 
die Verschiedenheiten im Betrage der Differenzen gegen Wien, indem 


dieselben von 1'04 wihrend 1841/70 auf 066 wáhrend 1871/85 her- 
absinken. Ein Vergleich der Prager Temperaturreihe mit den Beo- 


Untersuchungen ůber die Temperatur von Prag. 363 


1 
M 


|bachtungen in Wien, die in neuerer Zeit vom Herrn Hofrath Hann 
(in mustergiltiger Weise homogen gemacht worden sind,') wůrde al- 
|lein vollstándig genůgen, úm zu zeigen, dass unter solchen Umstánden 
die áltere Temperaturreihe mit der neueren nicht zu einem Ganzen 
'verbunden werden kónne. Es ist kaum anzunehmen, dass die mit- * 
lere Jahrestemperatur in Prag in frůheren Zeiten um "/„“ niedriger 
|gewesen wáre als gegenwártig. 
Die áltere Beobachtungsreihe kann auch nicht zur Ableitung 
| von verlásslichen Mittelwerthen der Temperatur beniůtzt werden. Die 
bloss beobachteten Daten fůhren zu grossen, die corricirten dagegen 
[zu verháltnissmássig kleinen Werthen. 
| Werden an die correspondirenden Beobachtungen wáhrend der 
|Periode 1841/70 oder 1851/70 der oben angefiihrten Vergleichssta- 
|tionen die als richtig befundenen Differenzen 1871/85 (Tab. 3) ange- 
| bracht, so erhált man die annáhernd wahren Mitteltemperaturen fůr 
| Prag wáhrend der beiden fraglichen Zeitráume (Tab. 1 und 2). Ein 
| Vereleich der nach Hornstein corrigirten Mittelwerthe der Tem- 
| peratur mit den aus der Reduction hervorgecangenen (Gesammtmittel 
| der Reductionen) ergibt nachfolgende bedeutende Unterschiede. 
| Jánn. © Febr. Márz © April Mai Juni 

Periode |—04 —02 —01.—02 —05 —04| Jahr. 
| 1841/70 Juli Aug. | Septemb.  Octob. Nov. © Dec. — 0:28 
200) 
Jánn. Febr. Márz April Mii Juni 
| Periode | —0'3 0-0 00. —01. .—03 021. Jahr 
1851/70 Juli Aug. © Beptemb. Octob. Nov. Dec. —0:17 
| —02 .—02 —03 —03 00. —01 
| Durch die Reduction erhált man nach sámmtlichen Štationen 
(Tab. 1. u. 2.) fr beide Perioden hóhere Mittelwerthe als durch 
(die Beobachtung unter Anwendung von Correctionen. Im (Ganzen 
| wird durch die Anbringung obiger Correctionen an die Beobachtun- 
| gen das Jahresmittel der Temperatur fůr die Periode 1851/70 um 
| 02, das Mittel einzelner Monate bis um 0:3; fůr die Peride 1841/70 
| das Jahresmittel um 03, das Mittel der Sommermonate um 04 
erniedrigt. | 
| Die an die álteren Beobachtungen anzubringenden Correctionen 
| můssen somit kleinere Werthe haben, als die oben zusammengestellten 


!) Die Temperaturverháltnisse der dsterreichischen Alpen- 
lánder. II. Theil. Sitzunosb. der kais. Akademie d. Wissenschaften 1885. 


364 F. Augustin 


Tabelle 1. 


"T emperaturmittel fůr Prag. 
Periode 1841—70. 


Reducirte Mittel nach 


Corrig. 

: Mittel 

Mittel | jen | Krakau | Breslau | Můnchen |- 
| Jánner. - „|—187 |—146 | —138 |—1'70 |—152 | —151 
Februať . .|—0:32 021 |—001 |—023 |—017 | —0:05 
NA 2:69 ZTE: 2-95 2:88 258 219 
Ab 8:50 8:60 8:60 8:90 8:63 8:08 
Mat 10052 14:32 13:99 1427 1423 1420 
Janie o 2402 18:00 | 1750 17:00 17:76 TT 
Juli.: 0 VLSO 19:39 | 18-98 19:19 19:21 19:19 
August.. „| 1841 | 18-71 | 18994 | 1906 | 18:32 | 18-70 
September „|| 1443 15:10 | 1467 1458 1483 14:79 
October . . 9:36 9:65 9:86 971 9:54 9:69 
| November. „| 305 851 | ,915 900 | 327 923 
December | .|—029 | —0+36 | —039 | —0:32 |—008 |—029 
Jak: 268 ©:63119:05 8:90 9-91 8:89 8:93 

Tabelle 2. 


"V emperaturmittel fůr Pras. 
Periode 1851—70. 


Gorrig. Reducirte Mittel nach 

————————————— | Mittel 

Mittel Kra- | Bres- Bay- | Miin- 

Wien kau lau Torgau reuth | chen 
Jánner . . . .|—120 |—100 —0:65 |—0:86 |—0:90 |—0:93 |—1:16 |—0-92 
Februar. . . .|—027 0:08 |—0'16 |—0'34 |—042 |—0946 |—0:26 |—026 
ME bo 2-81 2:86 | 303 | 294 | 271 | 309 | 245 | 285 
April ya 8:46 848 | 840 | 871 | 851| 864| 863| 856 
MALA E 13:69 || 14-23 | 13-91 | 14'10 | 13:70 | 13-88 | 14:10 | 1397 
Juni S 17:45 18:08 | 1750 | 1766 | 1755 | 1762 | 17:63 || 17-67 
ulicí ves est 19:09 | 19:56 | 19-15 | 19:38 | 19:24 | 1922 | 19-24 || 1930 
August S SLO 18:79 | 18:84 | 1898 | 18:64 | 1876 | 18:31 | 1872 
September « „|| 1476 15:44 | 1495 | 1491 | 1505 | 15:30 | 1492 || 15:10 
October. ..... 9:44 9:77 9:79 9-77 974 9:68 954 9:72 
November. .... 2:81 83:35 2-90 2:63 2:87 Porn 2:81 2:82 
December . . .|—0'49 |—0:13 |—0:82 |—056 —0:30 |—0:27 |—0'31 |—0'40 
da 015250) BM 8:76 9:08 8:90 8.94 8:86 8:94 8:83 8:93 


Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 305 


in spáterer Zeit fůr das Thermometer Jerak 144a ermittelten 
Correctionen. Die nachfolgenden Unterschiede zwischen den wirklich 
beobachteten und den durch Reduction gewonnenen Werthen (Tab. 
(1 und 2) geben darůber Auskunft, um welchen Betrag die nach der 
| Beobachtune wáhrend 1841/70 berechneten Mittelwerthe zu (0rri- 


| 
| giren Čr 


| Jánn. Febr. Márz April Mai Juni ) 

|- Periode 02 0:4 05 0:3 0.5 Jahr 

| 1841/70 (o Juli Aug. © Septb. © Octob. Novemb. | Dec. 0:36 

| Nos 051 0404.03 :04') 

| Í Jánn. © Febr. o Márz | April Mai Juni ) 

| Periode 04 0:4 0:5 0:5 0:6 Jahr 

(1851/70 oak Juli. Aug. | Septb.  Octob. Novemb. Dec. 0:46 
POZ 0605000000503 


Diese hier zusammencestellten Zahlen, die den wahren Cor- 
|rectionen am náchsten kommen, sind um die oben gegebenen Be- 
| tráge der Differenzen zwischen den corrigirten und den reducirten 
| Werthen kleiner als die an die Mittel angebrachten instrumentalen 
| Correctionen. Es ist daraus ersichtlich, dass wenn constante Corre- 
|ctionen an sámmtliche wáhrend 1841/70 gemachte Beobachtungen 
'angebracht werden sollen, diese um die Hálfte, und an die Beobach- 
'tungen wáhrend 1851/70 um ein Drittel des Betrages kleiner sein 
|miůssen, als die oben zusamengestellten Correctionen an Jerak 144a, 
/wenn die Temperaturmittel fůr Prag mit den Mitteln der Nachbar- 
'stationen vereleichbar gemacht werden sollen. Es ist somit die Vor- 
'aussetzung, dass die durch Hornstein ermittelten Correctionen 
fr den ganzen Zeitraum 1851/70 geltend angenommen werden 
kónnen, als irrig zu bezeichnen. Nach den Differenzen der fůnfjáh- 
(rigen Temperaturmittel in Prag gegen die correspondirenden Mittel 
'einiger Vergleichsstationen wáren diese Correctionen kaum an die 
|Beobachtungen wáhrend des Decenniums 1861/70 anzubringen. ') 


| 
| 
| 
| 


IL. 


| Ich glaube hier genug Beweise fůr die Richtigkeit meiner frů- 
theren Voraussetzung beigebracht zu haben, dass die nachtráglich fůr 
(das Thermometer Jerak 144a ermittelten oben zusammengestellten 


! Hornstein selbst hat sich mit der Frage der Anwendbarkeit der von 
ihm ermittelten Correctionen an die frůheren Jahrgánge nicht bescháftigt, 


366 F. Augustin 


Correctionen nicht ©anz sicher erscheinen, so dass man durch ihre. 
Anbringung fast ebenso grosse Fehler begeht, als wenn man die 
Beobachtungen uncorrigirt lásst.") Nach den vorangegangenen Aus- 
fihrungen kónnen dieselben unverándert weder an die Beobachtungen 
der lángeren, die Jahreánge 1841/70, noch der kůrzeren die Jahr- 
ginge 1851/70 umfassenden Periode angebracht werden. Um- die 
ganze mit d. J, 1840 beginnende Temperaturreihe in Prag homogen 
und verwerthbar zu machen, muss man andere den Verháltnissen 
mehr entsprechende Correctionen, die an die Beobachtungen wáhrend. 
der Periode 1841/70 anzubringen wáren, zu ermitteln trachten. 

Aus dem Gange der Differenzen der corrigirten bjáhr. Tempe- 
raturmittel gegen die correspondirenden Mittel der Vergleichsstati- 
onen geht ganz deutlich hervor, dass die Correctionswerthe am Anfange. 
der Periode 1841/70 oder 1851/70 nicht denselben Betrag haben 
kónnen, wie am Ende derselben d. h. dass dieselben nicht constant, 
sondern veránderlich sein můssen. Die oben zusammengestellten in- 
strumentalen Correctionen haben durch allmáliges Aufrůcken des. 
Eispunktes erst viel spáter als im Jahre 1851 den im J. 1872 er- 
mittelten Betrag angenommen. 

Da in frůheren Jahren weder die Fehler des Eispunktes bestimmt, 
noch Thermometervergleichungen vorgenommen worden sind, so kann. 
jetzt der Gang in den Veránderungen der Correctionen wáhrend 
1841/70 nicht anders festeestellt werden, als durch Vornahme der 
Reduction der Prager Temperaturbeobachtungen wáhrend des frag- I 
lichen Zeitraums auf kůrzere Perioden nach den Beobachtungen der | 
Nachbarstationen und durch Vergleichungen der aus der Beobachtung + 
hervorgegangenen Werthe mit den reducirten. 

Die Reduction wird hier mit Hilfe der ooo | 
© der ganz zuverlássig erkannten Beobachtungen wáhrend der 15jáh- 
© rigen Periode 1871/85 gegen die schon oben gewáhlten Vergeleichs- | 
stationen auf fůnfjáhrice Temperaturmittel vorgenommen, unter der. 
Voraussetzung, dass die Differenzen dieser Mittel gegen die der. 
Vereleichsstationen wáhrend der ganzen Periode 1841/85 constant 
geblieben sind. | 

Bevor ich zur Ermittelung der an die Beobachtungen wáhrend © 
1841/70 anzubringenden Correctionen auf dem Wege der Reduction 
schreite, will ich hier noch einige Nachweise ber die Lage und 


1) Úber den jáhrlichen Gang der meteorologischen Elemente in Prag 1888 
p. 15. 


Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 367 


die Entfernung der Vergleichsstationen, so wie úber die an denselben 
gemachten Beobachtungen und úber die Sicherheit der mit ihrer 
Hilfe vorzunehmenden Reductionen geben. 


-Wien 48912" N, 16922" E. v. Gr., die Seehčhe der Thermometer 
-194 Met. Der Unterschied der geograph. Breite und Lánge gegen 
Prag betrágt 2 Grade, der Unterschied in der Seehóhe 8 Met. Fůr 
diese Station (das alte Locale der k. k. Centralanstalt fůr Meteoro- 
logie, Favoritenstrasse 30) liegt eine Š5bjáhrige homogene Reihe 
(1830/84 von Monat- und Jahresmitteln der Temperatur vor, welche 
Hann in der Arbeit: „Die Temperaturverháltnisse der 
| osterreichischen Alpenlánder") auf Grund eingehender Un- 
tersuchungen hergestellt hatte. In Folge dessen ist diese Reihe zu 
| Vergleichungen mit zweifelhaften Temperaturreihen wie z. B. die 
| Prager Reihe ist, trotz der grósseren Entfernung beider Orte vor- 
| trefflich geeignet. In der Tabelle 3 sind die Differenzen der 15jáh- 
rigen Monat- u. Jahresmittel der Temperatur 1871/85 in Prag und 
Wien gegeben. Dieselben erreichen den gróssten Werth in April 


| 135, den kleinsten im Jánner 0:05; im Mittel aller Monate betragen 
| dieselben 0'66. 


Krakau 5094 N, 19957 E. v. Gr., Meereshóhe 220 Met, 
| liegt in derselben geograph.. Breite wie Prag um 5', Lángengrade 
| oder ca 400 Km. weiter nach Osten. Der Seehohenunterschied be- 
| trágt 18 Met. Die Temperaturbeobachtungen wurden wáhrend der ganzen 
| hier in Betracht stehenden Periode 1841/85 an der frei gelegenen 
| Sternwarte zu den Terminen 6%, 2, 10% angestellt. Die Resultate 
' derselben sind publicirt worden in den Jahrbůchern der k. k. Central- 
| Anstalt fůr Meteor. und Erdmagnetismus Jahrg. 1866 und 1886 
| durch Dr. F. Karlinski: „Úber die mittlere Temperatur 
(zu Krakau nach 40jáhr. Beobachtungen“ und durch Dr. 
M. Margules: „Temperaturmittel aus den Jahren 1851/85 
| in Galizien etec.“ Bei der in dieser Arbeit vorgenommenen můhe- 
| vollen Reduction der in Galizien und Schlesien gemachten Tempe- 
| raturbeobachtungen auf die Normalperiode 1851/80 wurde Krakau als 
I Normal- und Vergleichsstation ersten Ranges angesehen. Ein Ver- 
gleich der Jahresmittel der Temperatur mit den correspondirenden 
Mitteln in Breslau und Wien lásst die Mittel wáhrend der Periode 


1) Sitzungsberichte der kais. Akademie der Wissenschaften II. Abt. 1885 
Bd. 91. 


368 F. Augustin 


1856/75 relativ niedriger erscheinen als vor und nach dieser Periode. 
Wir erhalten als Differenzen der Sjáhrigen Jahresmittel gegen 
1841/45 1846/50 1851/55 1856/60 1861/65 1866/70 1871/75 1876/80 1881/85 
Breslau —05 —04 —083 —06. —07 —07 —07.,.—06 —05 
Wien. —18 —17 516 —20. —20 —20 220 16 516 
Die in der Tab. 3 zusammengestellten Differenzen zwischen © 
Prag und Krakau fůr die Periode 1871/85 sind nach den wahren 
24stůndigen Mitteln gebildet. © Nach diesen finden die gróssten © 
Unterschiede der mittleren Temperatur an beiden Orten statt im © 


Jánner 2:3, die kleinsten im Juni 01; im Jahresmittel betragen © 


dieselben 1'1. Dieetwas kleinere Differenz0*9 wáhrend des Guinguenniums 
1881/85 ist auf die Verháltnisse des Jahres 1882 zurůckzufůhren. © 

Breslau 5197 N, 1792" E. v. Gr., Meereshohe 147 Met. hat © 
eine um 19 nordlichere und um 3“ čstlichere Lage als Prag. Der 
Unterschied in der Seehóhe betráct 55 Met., die Entfernung 230 Km. 
Die Beobachtungen werden an der mitten in der Stadt gelegenen 
Universitátssternwarte unter Leitung des Directors Dr. Galle an- © 
gestellt. Die Thermometer werden fortlaufend gecenseitig und durch 
Nullpunktbestimmungen geprůft. Die Resultate der Temperaturbeo- 
bachtungen hat R. Gent: „Vieljáhrige Monats- und Jahres- 
mittel der Temperatur in Breslau“ (Ergebnisse der 
meteor. Beobachtungen f. 1885. Preuss. Met. Institut) publicirt. 

Die an diese 3stůndigen aus der Combination '/, (6-2 —+ 10) 
abgeleiteten Mittel bei Reduction 'auf 24stůndige Mittel anzubrin- 
genden Correctionen habe ich dem táglichen Temperaturgange in 
Prag entnommen. Die Differenzen der fůnfjáhrigcen Jahresmittel der 
Temperatur gegen 

1851/55 | 1856/60 1861/65 | 1866/70 | 1871/75 © 1876/80 | 1881/85 
Górlitz 05 0:3 02 0:4 00 01 0.2 
Berlin —06..—09 —07.—07.—12 —11 —07 
Torea 05 o 
deuten auf eine relative Erniedrigung wáhrend der Periode 1871/80. 
Gegen Prag und auch gegen Torgau sind diese Differenzen wáhrend 
der letzten 3 Auinguennien jedoch constant. Mit Prag verglichen er- 


scheint Breslau im Ganzen um 0'5 kůhler, im Márz um 10, im Juni 
dagegen nur um 0*2. 

Torgau 51984 N, 18% E. v. Gr.; Meereshóhe 102 Met. Die 
Station liegt 1 nordlicher und ebensoviel westlicher als Prag; der 


Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 369 


| Hohenunterschied betrágt 100 Met. Die Resultate der Temperatur- 
| beobachtungen, welche wáhrend der Periode 1851/66 von Prof. Arndt, 
| wáhrend 1866/85 von Rector Bathe angestellt worden sind, findet 
man publicirt in den Schriften des k. preuss. Met. Institut's. Um die 
| Homogenitát der Beobachtungsreihe zu průťen, habe ich die Differenzen 
| der fůnfjáhrigen Jahresmittel der Temperatur gebildet gegen 
| 1851/55 | 1856/60 1861/65 | 1866/70. 1871/75 | 1876/80 | 1881/85 
' Górlitz 0:8 el 0-9 10 07 0-7 0:8 
| Halle 0:0 01 00. —01...—03 0-0 02 
(Leipzig. —02 —01 0:6: 05 0:6 0:6 10 
| Dresden —09 01.. —04 00 04 01 03 
und als Resultat erhalten, dass die Temperaturreihe verlásslich und 
| zum Vergleiche mit Prag besser geeignet erscheint, als die Reihen 
der náher liegenden ŠStationen Leipzig und Dresden. In der Tabelle 3 
werden die Differenzen der 3stůndigen nach der Stundencombination '/; 
(6 — 2 — 10) abgeleiteten Mittel zwischen Prag und Torgau zusammen- 
| gestellt. Nach diesen erscheint Prag wáhrend des Sommerhalbjahrs 
| wármer, wáhrend des Winterhalbjahrs dagegen kůhler als Torgau. 
| Die gróssten Unterschiede finden statt im Jánner und August, die 
| kleinsten im April und October. 
Bayreuth. Die geographischen Coordinaten sind: 49957 N, 
| 11935" E; die Seehóhe betrágt 345 Met. Die Station ist um 3 Lángen- 
| grade westlicher und um 143 Meter hóher gelegen als Prag. Der 
| Beobachtunesort ist wáhrend der ganzen Beobachtungsperiode ofter 
gewechselt worden. Wáhrend der Zeit 1851/82, wáhrend welcher v. 
| Blumróder die Beobachtungen angestellt hatte, befanden sich die 
Thermometer ca. 14 Meter niedriger, als nachher. Es scheinen dadurch 
die Beobachtungen nicht beeinflusst worden zu sein, denn es bleibt 
die Reihe im Vergleiche mit den Nachbarstationen sehr gut homogen. 
Die Monats- und Jahresmittel der Temperatur fiůr die Periode 
1851/85 habe ich den „Beobachtungen der meteor. Sta- 
tionen in Bayern“ Jahrgang 1—8 entnommen. Die Differenzen 
| der fiůnfjáhrigen wahren Jahresmittel der Temperatur gegen 
! 1851/55 | 1856/60 1861/65 | 1866/70. 1871j75 | 1876/80 | 1881/85 
Můnchen | 04 05 0-2 00 01 0:3 0-2 
PHalles: -—14.—V6 —L7—L6 4—=V9 1—47..—15 
| ergaben ziemlich constante Werthe. Die Unterschiede in der mittleren 
| Temperatur zwischen Prag und Bayreuth ergeben den gróssten Werth 


im August und September 29, den kleinsten im Februar 05; im 


0 
Ganzen 15. 
| Tř. mathematicko-přírodovědecká, 24 


370 F. Augustin 


Můnchen 489' N, 11937" E. v. Gr.; Meereshóhe 529 Met. | 
Der Unterschied gegen Prag betrágt bei der l Breite 2, bei 
der Lánge 3%, bei der Meereshóhe 327 Met. Die Beobachtungen 


wurden wáhrend der ganzen Periode 1841/85 an der ausserhalb der 


Stadt freigelegenen Sternwarte (Bogenhausen) angestellt. Fůr die Pe- 
riode 1841/80 hatte C. Lang im 4. Jahrgange der „Beobach-. 


tungen der meteor. Stationen im Kónigreiche Bayern“ 
die Monats- und Jahresmittel der Temperatur berechnet, fůr die Pe- 
riode 1881/85 habe ich die Mittelwerthe den Publicationen der Stern- 


! 


warte und der meteor. Centralstation entnommen. Im Vergleiche mit © 


Bayreuth wůrden die 5jáhrigen Mittel wáhrend 1866/75 etwas zu hoch 
und im Vergleiche mit Wien die Mittel wáhrend 1851/65 etwas zu 
niedrie erscheinen. Die Differenzen der Jahresmittel gegen Wien 
haben nachfolgende Werthe: 
1841/45 1846/50 1851/55 1856/60 1861/65 1866/70 1871/75 1876/80 1881/85 
—22 223 227 —28 —26 —23 —24 223 —24 
Die fůnfjáhrigen Durchschnittswerthe der Jahresmitteldiferenzen 
zwischen Prag und Můnchen wáhrend der Periode 1871/85. sind con- 
stant; die Differenzen der Monatsmittel erreichen den gróssten Werth 


23 im Jumi und Juli, den kleinsten 0*8 im Márz. 
Die hier gewáhlten Vergleichsstationen haben eine Entfernung 


von Prag von 200—400 Km. Der Hóhenunterschied geht bei der © 
Mehrzahl der Štationen nur bis 100 Meter; die zwei bayerischen © 


Stationen liegen um 143 und 327 Met. hóher als Prag. 

Tabelle 3. enthált die Zusammenstellung der 15jáhrigen ver- 
lásslichen Temperaturmmittel in Prag wáhrend der Periode 1871/85 
und die Differenzen gegen die correspondirenden Mittel der oben 
angefůhrten Vergleichsstationen. 


Nun handelt es sich darum zu entscheiden, ob man mittelst der | 


Differenzen der Temperaturmittel gegen die hier genannten Vereleichs- 


stationen, welche nur in Ermangelung von náher liecenden Stationen © 


mit lángeren und verlásslichen Beobachtunesreihen herbeigezogen 
werden mussten, Reductionen der Temperaturmittel sowohl auf kůr- 
zere als auf lángere Zeitperioden vornehmen kann. 


Nach Hann's eingehenden kritischen Untersuchungen: „Tem- 
peraturverháltnisse der osterreichischen Alpenlán- 
der“ kann man bei den oben angefihrten Entfernungen und Hohen- 
unterschieden zwischen Prag und den gewáhlten Vergleichsstationen 
die Reductionsmethode mittelst der in der Tabelle 3 zusammenge- 


Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 


Tabelle 3. 


Periode 1871—85. 


'"Vemperaturmittel und Differenzen. 


311 


(EPO BOOM T O POE OKEM PETE K 


j Mittel Differenzen gegen 
| Prag | Wien | Krakau Breslau Torgau | PAY. | Můn- 
| reuth | chen 
| | Seehóhe ©- . .|| 202m | 194m | 220m | 147m | 102m | 345m | 529m 
(| Breite 509 5'!48912'|509 4'|519 7'|51934'| 49957' | 489 9' 
Man=e 0. « . „14 25,16. 22| 19 057|17 2 (13 © |11 3511137 
! 0 0 l) 0 0 0 
(| Jánner —113 | 005 | 283 | 054 | —0'78 | 097 | 147 
-| Februar. . . „|| 0:39 | —048 2-05 062 | —0:81 049 0:94 
BIOMArz TA s 8:63 | —1-15 1:44 0:95 | —0:24 0:96 0:81 
Ana < 863 ||—135, |- 0367.|, 079.|.. 010 |. 1:30.|. 134 
NEMA -2 0- . 1273 086 0:33 0:60 0:10 1:76 1-97 
Juni .. .. .| 1738 | —065 0:14 0:17 0:09 191 2-28 
Iliaš: <a © 1952 | —078 0:54 0:48 0:22 2-14 2:25 
August „| 18.51 | —0:79 0:91 0:68 0:33 224 2-08 
-| September 15:00 | —051 0:99 0-49 0:30 2:28 211 
October „899 | —096 0:69 0:30 0:00 1:56 157 
November. . .| 3:39 | —027 1:11 0:27 | —038 106 151 
December. . .| —0'31 | —0'27 1:75 050 | —0'76 1:19 1:76 
k Kaa do: 8:89 || —0:66 1:08 053 | —0:15 1:49 1:68 | 
Tabelle 4. 
Fiinfjáhrige Temperaturmittel fůr Prag. 
Beobachtete Mittel | Reducirte Mittel Differenzen 
hk 1876/80 | 1881/85 || 1871/75 | 1876/80 | 1881/85 || 1871/75 | 1876/80 | 1881/85 
Jánner. . .|—0'96 |—1-32 —1'12|—0'66 —1:69 —1:15|—0'30| 0:37, 003 
Februar . .|—138| 106, 150|—157, 122| 1'55| 0:19 —0-16 |—005 
Měrz 3'90| 3-32, 3:66| 383, 328, 3-79| 007, 004|—0'13 
April . . .| 894| 9-18, 7-78, 888, 920| 789| 006 —0'02 —011 
Mai .. . .| 1254| 1202| 13:62| 1257| 12:19, 13:52|—008|—017, 010 
Juni. . . „| 17:10, 18:26 | 16'78| 17-30 | 18:19| 1675 |—0:20| 007| 003 
Juli . . . .| 20-42| 18:72 | 19-42, 2025 | 18'73| 19:65 0:17 |—0'01 |—023 
August. . .| 19'10| 19:00| 17-42|| 18-83| 19:14| 1760| 027 |—0-14|—0:18 
September .| 15'56| 14-82| 1462|| 15-36 | 14'84| 14-88, 020 |—0'02 |—0:26 
October . „| 898| 950| 850 922, 934, 846|—024| 016, 004 
November 8:32| 302| 3:84| 3-25| 320, 370, 0:07 —0'18| 0'14 
December .|—1'18|—074| 098|—1'15 —0'72| 0:92|—0'03 |—002| 006 
Jahr. . . .|| 886| 8-90, 892 8-84) 891, 896|| 0:02,—0'01 |—0'04 


24* 


312 F. Augustin 


stellten Diferenzen der 15jáhrigen correspondirenden Temperatur- 
mittel noch mit Vortheil in Anwendung bringen. Es sind die oben 


zusammengestellten 15jáhrigen Durchschnittswerthe der Jahresmittel- 


differenzen gegen die gleichzeitigen Mittel sámmtlicher Vergleichs- 
stationen constant und ist die Veránderlichkeit dieser Differenzen 


betráchtlich kleiner als die mittlere Abweichung -+ 058 der Jahres- 


mittel der Temperatur in Prag wáhrend der Periode 1871/85. 


Man erhált im 15jáhrigen Durchschnitte 1871/85 fůr die Ver-. 


ánderlichkeit der Jahresmitteldifferenzen nach der Beobachtung auch 
viel kleinere Werthe als nach der Rechnung durch Hanns Formel 


V—= 028000131 E- 00283 A H 


wo E die Entfernune in Km. und A H die Hóhendifferenz in Hun-. 


derten von Metern bedeutet. Es ist die mittlere Veránderlichkeit der. 


Diferenzen zwischen Prag und den einzelnen Stationen - A 


Wien Krakau © Breslau Torsau © Bayreuth © Můnchen 
V beobachtet 0:12 0:25 0-14 0:16 0:19 0:34 
V berechnet 061 0:80 0:59 0:56 0:58 0:78, 


Die mittelst der Differenzen gegen diese Stationen oben erhal- © 


tenen Jahresmittel der Temperatur fůr die Periode 1841/70 und 
1851/70 (Tab. 1 u. 2) sind somit als verlásslich anzusehen. Nach 
den hier gegebenen Zusammenstellungen kónnen damit Reductionen 


selbst nach den entferntesten Stationen Krakau u. Můnchen noch mit. 


Erfole vorgenommen werden. 


Wenn sich die in der Tab. 3 zusammencestellten Differenzen © 
gegen sámmtliche Stationen zur Reduction der Mittel auf lángere © 


Perioden eignen, so kann angenommen werden, dass dieselben auch 
zur Erhaltune Djáhriger Mittel beniitzt werden kónnen. 

Um zu erfahren, mit welcher Sicherheit man beobachtete fůnf- 
jáhrige Mittelwerthe durch reducirte ersetzen kann, habe ich die aus 
der Periode 1871,85 abgeleiteten Differenzen (Tabelle: 3) an die 
5 jáhrigen Mittel der Vergleichsstationen wáhrend dieser Periode an- 
gebracht und die so erhaltenen Mittel nach dem Vorgange Hell- 
mann's') und Wilds“) mit den wirklich beobachteten Mitteln 
verelichen und daraus die Fehler der Reduction nach den einzelnén 


1) Úber die Zurůckfůhrung einer kurzen Beobachtunosreihe der Luftwárme 
auf die lángere einer benachbarten Normalstation. Zeitschrift fůr Meteor. 
1875 p. 181—186. 

2) Temperaturverháltnisse des russischen Reiches 1881 p. 292—304. 


| 
| 


| 
, 


| 
| 
| 
i 
| 


: j 


Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 873 


| Stationen bestimmt. Aus der Vereleichung der beobachteten und der 
| reducirten 5jáhrigen Werthe wáhrend der Periode 1871/85 ergaben 


(sich nachfolgende mittlere Unterschiede, die man als Fehler der Re- 
| duction oder, was hier dasselbe ist, als die mittlere Veránderlichkeit 
der Diferenzen Šjáhriger Temperaturmittel gegen die genannten 


| Stationen ansehen kann. 


Wien | Krakau © Breslau | Torgau Bayreuth Můnchen 
ter) 15 0330251022111. 0239, dz 131 29 


PErůhlinge —©12 -© 026 0:14 0:18 0:10 0:15 


Sommer. ©1402 0-17 0:16 0:09 0-17 
Herbst 0:20 0-29 0:26 017 0:10 021 
Jahr 0:07 013 0:06 0-04 0-02 0:05 


Die Veránderlichkeit der Differenzen fůnfjáhricer Temperatur- 
mittel ist am gróssten im Winter oder Herbst und am kleinsten im 


| Sommer oder im Frůhline. Die Veránderlichkeit der Jahresmittel- 
| differenzen ist betráchtlich kleiner als die Veránderlichkeit der Mo- 
| natmitteldifferenzen. 


Die kleinste Veránderlichkeit zeigen die Differenzen gegen 


| Bayreuth, die grósste Veránderlichkeit gegen Krakau als die entfern- 


teste Vergleichsstation. Es ist der Werth derselben gegen die erstere 


| Station fůr die Monatmittel im Ganzen -+ 0"11, fůr das Jahresmittel 
| bloss + 0:02, gegen die letztere fůr die Monatmittel + 028, fůr 


das Jahresmittel -+ 0:13. 
Die mittelst der Differenzen gegen Bayreuth vorgenommenen 


| Reductionen schliessen sich somit am genauesten an die wirklich 


beobachteten fůnfjáhrigen Mittelwerthe in Prag an, die Reductionen 
nach Krakau liefern dagegen die unsichersten Resultate von allen 
Stationen. Die Fehler gehen jedoch selbst bei dieser entferntesten 
Station nicht so weit, dass die durch die Reduction erlangten Werthe 


| unbrauchbar wáren. 


Die Fehler der Reduction werden herabgemindert, wenn man 
das Mittel aus den nach den einzelnen Stationen durchgefůhrten Re- 


| ductionen nimmt und dieses mit dem aus der Beobachtung hervorge- 
| gangenem Mittel vereleicht. Die Unterschiede der in der Tabelle 4 zu- 
| sammengestellten beobachteten und der auf die 3 fůnfjáhrigen Peri- 

oden wáhrend 1871—85 reducirten Temperaturmittel zeigen nur in 


einzelnen Monaten betráchtlichere bis + 0-30 gehende Werthe, bei 


| dem Jahresmittel sind sie dagegen verschwindend klein. 


314 F. Augustin 


Im ganzen haben nach den in der Tabelle 4 gegebenen Ver- © 
gleichungen die Reductionsfehler fůr die fůníjáhrigen Mittel der 


Monate und fůr das Jahresmittel nachfolgenden Betrag: 
Winter Frůhling Sommer Herbst Mittel Jahr 
+ 013 + 008 ZE 0150 ODE 0159007 
Die hier nach mehreren Štationen durchgefůhrten Reductionen 


der Temperaturmittel auf fůnfjáhrige Perioden haben zu dem Resul- © 
tate gefůhrt, dass das Jahresmittel der Temperatur durch das Mittel © 


aus den reducirten Werthen mit fast voller Sicherheit ersetzt werden 


kann. Die Fehler der Reduction betragen selbst im ungůnstigsten © 
Falle nicht einmal —+ 0-1 C. Man kónnte unter diesen Umstánden | 


kaum sicherere Resultate durch Reductionen nach náher liegenden Ver- 


gleichsstationen erlangen. Es werden durch das hier angewendete © 


Verfahren zur Vornahme von Reductionen mehrere Stationen zugleich 


zu benůtzen, die bei der grósseren Entfernung dieser Stationen von © 
Prag in den einzelnen Fallen hervortretenden Unsicherheiten ausge- © 


glichen. 


Aus diesen hier gegebenen Ausfůhrungen ist ersichtlich, dass 
das Verfahren der Reduction der Temperaturmittel auf kůrzere Peri- 
oden mittelst der in der Tabelle 3 zusammengestellten Temperatur- 
differenzen gegen mehrere Stationen mit Vortheil zur Erlangung ver- 
lásslicher Mittelwerthe wáhrend der Periode 1841—70, wáhrend 
welcher die Beobachtungen wegen Vernachlássigung instrumentaler 
Correctionen zweifelhaft erscheinen, und zur Ermittelung der an diese 
Beobachtungen anzubringenden Correctionen in Anwendung gebracht 
werden kann. 

In der Tabelle 5 sind die aus der Beobachtung ohne Anwendung 
von Correctionen hervorgecangenen Mittelwerthe fůr bjáhrige Perioden 
wáhrend 1841—70 und darunter die ihnen entsprechenden durch Re- 
duction nach mehreren Stationen mittelst der Diferenzen (Tabelle 3) 
gefundenen Werthe enthalten. Die Unterschiede zwischen den rohen 
beobachteten fůnfjáhrigen Temperaturmitteln und den reducirten Mitteln 
auf welche es hier bei Ermittelung der Aenderungen der Correctionen 
von einem Auinguennium zum anderen besonders ankommt, sind in 
der Tabelle 6 enthalten. 

Diese in der Tabelle 6 zusammengestellten Abweichungen der 
beobachteten fůnfjáhrigen Temperaturmittel von den correspondirenden 
reducirten Mitteln sind als angenáherte Correctionswerthe anzusehen, 
um welche die einzelnen aus den Beobachtungen hervorgegangenen 


Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 


375 


Tabelle 5. 


Fůnfjáhrige 'T'emperaturmittel fůr Prag. 
Beobachtungsperiode 1841—70. 


! (sms 1846/50 | 1851/55 | 1856/60 | 1861/65 | 1866/70 
Jánner. |—ss —419. | 004 |—076 | —2-36 | —008 
Februar . .!—2-36 | 2-39 |—116 —0-84 |—009 | 265 
Márz 219 | 872 | 201| 351, 483 | 280 
April 917, 9836| 774| 942| 921 | 1017 
Mai 1434 | 1491 | 1365 | 1429 | 1479 | 1593 
Juni 17-49 | 1339 | 1782 | 1901 | 1807 | 18-39 
Juli 18:54 | 19:57 | 2002 | 19:63 | 2000 | 2027 
August 18:87 | 19-43 | 1896 | 1996 | 19:41 | 19-18 
September 1494 | 14925 | 1458 | 15-44 | 15-86 | 1654 
October 9-89 | 974 | 1053 | 1072 | 10:46 | 9-06 
November. 476 | 334 | 344 085 | 495 | 391 
December 1:68 | 057 —072 001 |—010 0:54 
Jahr 900 | 919 | 891, 927| 958 | 989 

Reducirte Mittel 

Jánner. . „| —139 | —405 |—0:18 |—0:86 | —231 081 
Februar -< .|—189| 210 |—150 |—1-19.:|—0-28:|,. 1:89 
Márz 195 | 344| 176 | 211 | .4317 |..253 
April 874 | 911| 731, 887| 846| 959 
Mai 14:13 | 1477 | 13-31 | 13-69 | 14-13 | 14-81 
Juni 17-36 | 1807 | 17-45 | 1824 | 1723 | 1779 
Juli. 1847 | 19-38 | 19-52 | 19-03 | 19-09 | 1957 
August 18:49 | 19-16 | 18-63 | 19-26 | 1846 | 1852 
| September -| 14-68 | 13-90 | 14-09 | 15-10 | 15-22 | 1597 
October 956 | 968 | 10:30 | 1013 | 995 | 847 
November 431 | 341| 291 | 103| 411| 349 
December. 1:48 | —082 (or —0:30 | —0:69 | —008 
Jahr 882 | 901| 856 | 881 | 898| 934 


Ouinguennalmittel zu vermindern wáren, um die ganze Reihe homocen 
zu machen. Die fůr die Monatmittel der Temperatur aus der Ver- 
gleichung der beobachteten und der reducirten Mittel resultirenden 
Werthe sind wegen der kleineren oder grósseren Reductionsfehler in 
einzelnen Fallen noch schwankend, die fůr die fůnfjáhrigen Jahres- 
mittel daraus abgeleiteten Correctionswerthe kónnen dagegen als ganz 
sicher angesehen und zur Grundlage weiterer Berechnungen gemacht 


376 F. Augustin 


werden. Nach den oben gegebenen Ausfůhrungen kónnen die beo- © 
bachteten Jahresmittel der Temperatur aus 5jáhrigen Perioden fast © 


mit voller Sicherheit durch reducirte Mittel ersetzt werden. 
Diese aus der Vergleichune der zweifelhaften beobachteten mit 


den durch Reduction gewonnenen Temperaturwerthen resultirenden © 
mittleren Correctionen stimmen mit den durch Hornstein ermit- © 


telten, oben zusammengestellten instrumentalen Correctionen nur theil- 


weise und zwar nur wáhrend des letzten Degenniums 1861—70 ůberein. © 
Die an die frůheren Jahrgánge anzubringenden Correctionen sind © 
betráchtlich kleiner als die fůr das Thermometer nachtráslich ermit- © 


telten Correctionen. 


Aus den in der Tabelle 6 úbersichtlich zusammengestellten Daten © 
geht ganz deutlich hervor, dass an die wáhrend der Periode 1841 bis © 
10 gemachten Beobachtungen nicht constante, sondern veránderliche © 
Correctionen anzubringen sind, wenn die ganze Reihe homogen © 
gemacht werden sollte. Die Correctionswerthe sind vom Anfang bis“ 


zu Ende der Periode wachsend anzunehmen. Am schnellsten erfolgen 


die Aenderungen dieser Werthe wáhrend des Decenniums 1851—60. © 
Um aus den in der Tabelle 6 gegebenen Unterschieden zwischen © 
den beobachteten und den reducirten Mitteln, die als angenáherte © 


Correctionswerthe anzusehen sind, die streng genommen nur an die 
fůnfjáhrigen Temperaturmittel angewendet werden kónnen,.die Correc- 


tionen auch fir einzelne Jahrgánge oder fůr einzelne Temperatur- © 


beobachtungen zu berechnen, habe ich folgendes Verfahren ange- 
wendet. 

Ich habe die als ganz sicher erscheinenden an die 5jáhrigen 
Jahresmittel anzubringenden Correctionen auch fůr die. Mittel der 
in der Mitte eines jeden Ouinguenniums stehenden Jahre als geltend 
angenommen und dieselben von fůnf zu fůnf Jahren fůr einzelne Grade 
in demselben Verháltnisse wachsen lassen, wie die in der Tabelle 6 
gegebenen den Temperaturegraden fůnfjáhriger Jahresmittel entspre- 
chenden Correctionen bis zu den durch Hornstein gefundenen, oben 
zusammengesteliten Betrágen, welchen die, volle Giltigkéit 'erst am 
Ende der Beobachtungsperiode 1841—70 und zwar wáhrend des Auin- 
guenniums 1866—170 zuerkannt worden ist. 

Es waren somit bei diesen Berechnungen als bekannt voraus- 
gesetzt in den Jahren 1843, 1848, 18553, 1858, 1863 nur die Correc- 
tionen, welche denjenigen Temperaturgraden entsprechen, die durch 
die 5jáhrigen Jahresmittel ausgedrůckt werden, im Jahre 1868 da- 


gegen die Correctionen fiir alle Temperaturgrade. Diese durch Horn-. 


Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 


Tabelle 6. 


Diffťerenzen der beobachteten und der redu= 
cirten Mittel. 


317 


1841/45 1846/50 | 1851/55 | 1856/60 | 186165 | 1866/70 
Jánner. „|—016 oa 0:22 O0 0:05 0-29 
Februar VE WZ 0:34 0:35 0-19 0:76 
Márz | 024 | 028 0:25 0:80 0-46 027 
April 0:43 | 025 043 0:55 0:75 058 
Mai. 021 014 | 034 |. 060 | 066 0:42 
Juni 0-13 032 0:37 077 0:84 | 067 
Juli 0-07 0-19 0:50 0:60 091 0:70 
August WSK O VSS 070 0:95 0:66 
September 0-26 0-35 0:44 1 034 0:64 0-57 
October 0:33 0:06 023 059 051 0:59 
November 0:45 |—007 053 |—0-18 0-84 | 042 
December. 02017025 | 0-12 0:31 0:59 0-62 
Jahr 018 | 018 | 035 | 046 | 0:60 | 055 

Tabelle %. 


Correctionen fůr die Temperaturbeobach-= 
tungen vwváhrend 1841—1870. 


1843 | 1848 | 1853 | 1858 | 1863 | 1868 
—15*(| —0'04| —0*04 | —9:10 | —013| —0'17 | —0'18 
B 20052005 011-015.019 | 021 
— 5 |—008|—008 | —0-17| —023 | —0-31 | —034 

0 |—011| —0-11| —0-22 | —0:30 | —0-39 | —0-44 

5. |—018|-018| —0-25 | —0:34| —0-46 | —052 

10. | —0-19 | —0-19 | —0-37 | —0:50 | —0:66 | —0-75 
15 | —0-22 | —0-22 | —0-42 | —05T7| —0-75 | —0-85 

| 20 | —02A4 | —024 | —046 | —062 | —0:82 | —0:93 
95 | —026| —0-26| —0-49 | —0-66 | —0-88 | —100 
30,1 —031 | —034| —0-59 | —0-80 | —1'07| —1-2 

| o 033 20331—G63,| —085|=—114521-30 


378 F. Augustin 


stein genau ermittelten Correctionen wurden erst wáhrend des letzten © 
Ouinguenniums der Beobachtungsperiode als sgeltend angenommen,. 
weil gegen ihre Anwendung vor der Periode 1866—70 namentlich 
die gegen Wien und Breslau gebildeten Temperaturdifferenzen sprechen. © 

Die fir die beiden ersten fůnfjáhrigen Perioden 1841/45 und | 
1846/50 ermittelten Correctionen bleiben ziemlich gleich. Es sind © 
darin die Anderungen der instrumentalen Correctionen deshalb noch | 
nicht ersichtlich, weil sie noch wáhrend des ganzen Decenniums gering © 


waren und weil die Beobachtungen im Jahre 1846 vom I. in das II. 
Stockwerk verleot worden sind. Ich habe deshalb die Betráge der 
Correctionen erst von diesem Jahre an wachsen lassen, die an die 


vorangegangenen Jahrgánge anzubringenden Correctionen aber constant © 


angenommen. 


In der Tabelle 7 ist eine Úbersicht der auf die angegebene © 
Weise berechneten Correctionen von 5 zu 5? Graden Celsius und © 
von 5 zu 5 Jahren enthalten. Die Correctionswerthe fůr dazwischen © 
liegende Grade und dazwischen liegende Jahrgánge kónnen auf die © 


- angegebene Weise oder auch graphisch bestimmt werden. 
Die mit Hilfe dieser in der Tabelle 7 zusammengestellten Werthe 


| 


corrigirten Monat- und Jahresmittel der Temperatur sind in der Ta- © 


belle 10 gegeben. An die Resultate der Beobachtungen wáhrend der 
Periode 1871—179 sind kleinere Correctionen angebracht, um dieselben, 
wie alle in der genannten Tabelle enthaltenen Daten, auf Normal- 
thermometer Bau din 2803 zurůckzufůhren; die Beobachtungen wáh- 
rend der Periode Márz 1874/88 sind entsprechend den Anderungen 
des Eispunktes an Jerak 248 I corrigirt. Diese an sich geringen 
Correctionen sind wichtig bei Vornahme der Reductionen der Tem- 
peratur von Prag auf lángere Normalperioden mit Hilfe der Tempe- 
raturdifferenzen gegen die Nachbarstationen aus der letzten Beobach- 
tungsperiode 1871|85. Durch ihre Anwendung an die in den „Meteor. 
Beobachtungen“ publicirten Daten werden die Normalmittel fir die 


Jahrestemperatur um 0' 06 erniedrigt. 

In der Tabelle 11 sind die Abweichungen der Monat- und der 
Jahresmittel der Temperatur wáhrend 1840—1888 von dem 45jáh- 
rigen Mittel enthalten. Man erhált daraus fůr die mittlere Abweichung 
der Monate und des Jahres nachfolgende Werthe: 

Jánner © Februar © Márz © April. Mai © Juni 

2-16 2:65 1:80 1407. "1355 i 
Juli August September October November December Jahr 
01:12 1:04 126 164 2:90 0:65. 


Tabelle 8. 


Periode 1841—1885. 


Untersuchun gen úber die Temperatur von Prac. 


319 


Normalmittel der Temperatur fůr Pras. 


| Corrig. Reducirte Mittel nach 
: | Mal! 
| Mittel Wien Krakau | Breslau | Miinchen 
| 0 0 0 0 0 0 
(| Jánner. ES EEG 130 (150 ZP40 | 12 
(| Februar 0-08 | 020 | 012 |—001. 002 008 
(| Márz SDA 5315 |.. 204.300 
April 873 so 56 (ls62 (863 | (861 
(| Mai. 13:62 | 13-79 | 1357 | 1878 | 13-73 | 13-72 
| Juni 1758 17:19 17:46 1756 17:63 1761 
Jul. 19-27 | 19-44 | 19:16 | 19-31 | 19:31| 1931 
(| August 18:69 | 18:64 | 18-80 | 1890 | 18:38 | 18-68 
September 14-85 | 1507 | 1498 | 1474 |) 1489 | 1492 
-| October 9:44 9:43 9:57 9:48 9-35 9:46 
|| November „| 331| 3847| 823 | 3-18 | 8:31 | (329 
December „|—0:18 |—034 |—036 |—031 |—016 |—029 
-| Jahr 891 | 898 | 890 | 892| 889| 892 
| Tabelle 9. 


| Normalmittel der Temperatur fůr Prag<. 


Periode 1851—85. 


Corrig. Reducirte Mittel nach 
Mittel KPA | BEOSn E. L UB Mů sp 
itte : ra- res- ay- iin- 
Wien | kau | lau baba reuth| chen 
0 o "0 0 0 0 0 0 
Jánner . . . .|—112 |—106 |—0:86 —0:97 —0999 —106 —1:14 |—101 
Februar.... 0:06 0*21 0:07 (—0:01 —006 (—0:12 0:02 0:02 
AZM o del < 322 3:19 3:29 322 3:10 3:27 2:95 8:17 
DE 0 8:62 8:54 8:50 8:69 8:58 8:60 8:63 8:59 
INV Va s 13:39 || 13:59 | 13-40 | 1355 | 13:32 | 13:38 | 13:52 | 1346 
| Jumo 1 1755 || 17:78 | 1745 | 1758 | 1752 | 1748 | 1753 | 17.56 
AR 19:39 || 19'54 | 19:31 | 1945 19:35 | 19:32 | 19:36 | 19:39 
August 18:62 | 18:67 © 18:70 | 18'81 ) 18:61 ) 18:58 | 18:39 | 1863 
September 1497 | 15:25 | 14:97 | 14:97 | 15:07 | 15:11 | 1509 | 15:08 
October 9:37 9:43 9:45 9:45 9:44 9:38 932 9:41 
November... .. 8:13 837 3-11 2:96 8:10 3:02 3:06 3:10 
December . . .|—0:36 |—0:53 |—0:60 —044 |—0:30 —0.27 |(—0:31 |—0:41 
ně Vyten Pá nh 8:90 9:00, 8:90 8:94 8:89 8.89 8:87 8:91 


380 F. Augustin 


Grósste Abweichungen der Monat- und Jahresmittel der Tem- 
peratur vom Gesammtmittel wáhrend 1841—85. 


Jánner Februar | * Márz April Mai Juni 
47 48 45 Z, 42 26 
—72 —67 —66 —31...—34 .—30 
Absolute Schwankung. : 
19 115 jl 6-0 76 5:6 
Juli August Beptember October November December Jahr 
33 36 24 Da 3:6 44 15 
—32 —26 —29 —306 —063 —87.. —18 
Absolute Schwankung. 
65 BE. 093 67 9-9 13:1 8'9 
Mittlere Abweichung 5jáhriger Temperaturmittel : 
Jánner © Februar © Márz © April © Mai | Juni Juli 
0-91 153 0-72 0:43. 066. 047.. 04 
August Šeptember October November December Jahr 
0:41 0:40 0:60 0-70 0:72 O2: 


In der Tabelle 8 und 9 sind die Normalmittel der Temperatur © 
sowohl fůr die Periode 1841/85 als auch fůr 1851/85 gegeben. Es © 
werden in beiden Tabellen den aus der Beobachtung durch Anbringung © 
der in der Tabelle 7 enthaltenen Correctionen hervorgegangenen © 
Mittelwerthen „corrigirten Mitteln“ die nach den genannten Sta- © 
tionen reducirten Mittel gegeniber gestellt, um die Verlásslichkeit 
derselben průfen zu kónnen. 

Die aus den corrigirten Beobachtungen berechneten Mittel- 
werthe weichen von den nach den verschiedenen Stationen reducirten 


Mitteln in einzelnen Monaten bis um —+ 0*25; die Jahresmittel bei 


einer Station nur noch bis um — 010. Vergleicht man dagegen die 
beobachteten Mittelwerthe mit dem Gesammtmittel der Reductionen, 
so erhált man viel geringere Unterschiede, die selbst bei den Mo- 


naten mit den veránderlichsten Mitteln nicht viel úber + 0-10 gehen: 
und bei den Jahresmitteln fast gaz verschwinden. 
Fůr das Jahresmittel der Temperatur erhált man aus den Be- 


obachtungen wáhrend 1851/85 den Werth 8-90, aus den Beobach- 
tungen wáhrend 1841/85 891; das Gesammtmittel aus den Reductionen 


erscheint in beiden Fállen nur um 0'01 grósser. Das hochste Mittel 
der Temperatur ergeben die nach Wien vorgenommenen Reductionen 


Untersuchungen úiber die Temperatur von Prag. 


Tabelle 10, 


vwVahre Temperaturmittel fůr Prag. 


381 


5 — =- 
| sn 
Z AE 
© | Blul=l| =D OS Oo 
PE ME E 
= o SE S = 2 a SS = 
PE | A < | EB IB | < a O | A | A | E 
1840 BR Abs 1—10, 8:7 129, 169, 180, 177 144, 73, 65—80| 749 
1841 —24—58 45 104 17:7| 16:4| 18:1, 18:5, 16:1, 121 1 37 953 
1842 |—49.—42| 45, 67 154 178 19:1 223 155. 74. 15, 17.856 
1843 0:6, 41, 2:3, 9:5, 12:7 15:8, 1892, 19:1, 13:8 93| 49, 37, 950 
1844 |—1:6—06, 2:6, 9-2 13:3, 175, 161| 16:1, 146. 9:8, 61—37, 828 
1845 01—57—35, 92, 11:7 1899, 20:2| 173, 13:6, 10'1| 56, 25, 833 
1846 0.2. 2:8, 64| 102, 13:9, 195, 21:0, 21-4| 16:0, 1922| 22—34|10:20 
1847 —39|.—11, 22. 65, 16:5, 155, 19:2, 19.7 130. 78, 28 08 824 
1848 |—8:7. 2:7. 5:3, 11:6, 14:0, 196, 19:4, 18:8, 13:8, 10'8S|  3:6.—06| 9'21 
1849 |——2:8| 34, 3:0. 80, 148 179, 182, 174, 140, 899, 19—12| 862 
1850 |—6:1, 3:5, 1:0| 96, 14:1, 183 189, 188, 134. 81 56 09 884 
1851 |—0:3,—04| 3:6, 106, 109, 170, 179, 18:4. 127 11:5. 12. 08 806 
1852 2:2, 22, 14, 5:6, 15'0| 18*2| 21:4| 19:4| 152, 88, 65, 421000 
1853 14—1.7—2:1| 59, 129, 176, 20:1, 18:5 148, 93, 29—59 781 
1854 |—1.4—01| 34 82 149, 162| 19:7) 175, 142, 95, 15, 24 888 
1855 |—2:8|—6:7. 22. 70, 127 18'0| 18'7| 188| 13:7 118, 39 —6:0| 761 
1856 |—0 6, 22| 15, 10:7) 135, 17:8, 172| 19'0| 13'9| 1092, 04, O1, 8:83 
1857 |(—30|—3:3| 3:5, 89 139, 180, 19:8, 20'3| 15:6, 12:5, 14. 17 911 
1858 —35|—54| 19, 79, 126, 20:2, 18:7 18:4| 166, 97—3'0| 07.790 
1959 0:61. 2:4.. 71, 8-7, 140, 180, 22:6, 21:3) 14:0, 10:7). 30|—29| 996 
1860 13|—15| 19, 84 14.7. 180 16:8) 178, 143.. 81. 1v1—10 832 
1861 —54| 24, 54, 67, 11'7| 19:3, 19:6. 203, 147. 98, 52—05, 9:10 
1862 |—24|—0:4|  6:0| 11*2| 16:2, 16:8) 189. 179| 15:1, 1192|. 4-7) 02| 962 
1863 2:5| 25, 53, 88, 14:1, 175, 18:1, 20'3| 155, 10:9. 5:2, 2611028 
1864 |—76|—02| 5:5, 63, 106, 177, 174 166, 145. 78. 21—48 716 
1865 |—0:7|—6:6|—04| 10:1, 178, 15:-1| 22:1, 18:1, 15:71. 9:5, 5:3. 01, 884 
1866 83:2, 39, 32, 10:9, 11'2| 19-7| 178| 170| 172. 7:2, 45, 20, 9'82 
1867 —12| 38, 171 91| 130, 172, 179, 19:1, 154, 89, 24|—15| 882 
1868 |—1:3| 38, 41| 8:1) 178, 19:2| 20:2, 20:8| 16:6, 10:1|- 2:0, 40|10:45 
1869 |—2:2, 48, 21| 116, 15:3, 14:8, 20'6| 17:3, 16:0, 72. 38. 08 934 
1870 |(—11—54| ©5| 76, 149| 16:8| 2092. 172| 130, 85, 45—48 766 
1871 |(—6:1|—2:5| 50, 8'1| 10:8| 14:6) 19:6, 19-2| 15:6, 6:5, 1:3—58 719 
1872 |—1:5| 1:2, 5:2, 10:6, 15'4| 16'8| 20'0| 179| 16:5, 11:0, 69.. 29|10'24 
1873 2:0, 00, 52, 81| 113, 171, 21:1, 2092| 142| 11:0, 44, 04| 958 
1874 0:31 01, 3:7) 10:1| 105) 172| 22:2| 176) 173, 95, 13—11 906 
1875 0.5|—5:7| 04.. 78| 14:7| 19:8| 1992, 2016, 142, 69, 27—2-3| 823 
1876 |—3:8| 04, 49, 109 1092| 18:7, 19:8, 19:4| 139, 1099| 0:6. 1:7 897 
1877 18, 25, 24, 71, 11:3 199, 194198, 12:0. 75. 57. 06 917 
1878 |(—06 23 37 99 145, 177 178 189 165 10:6, 331,—12| 943 
1879 |—20| 16, 2-1, 76, 121, 180, 1699, 19:3, 16:3. 89| 12—89| 776 
—20|—15| 35, 10:4| 12:0) 170, 19:7. 176, 154. 96, 45, 41, 919 


1880 


092 


F. Augustin 


Tabelle 11. 
Abvveichungsen der 'T'emperatur von dem 45 jáhr. 
Mittel 1841—85. 


19 
11 
13 


84 


= = | = 
= E 
= S aj VE | ODEM = 
© = 5 | © = | 
=| = S = .. oi = ap = o = = 
= © © 2., 8 == m2 | S 
13 © m = = 5 © = © D 
E BIS | 4A| A |6 5 A la l|© | ZE 
1881 |—5'3 |—0'1 31 59) 13:5| 16:3, 20:1) 18:3, 1299| 58|44 12 |8 
1882 0:4 13 7:6| 8:8! 13:3, 15-3| 19'0| 16:3| 1592| 9-7, 46, 08 |9 
1883 |—09 21 |—09| 695| 141) 1800| 1895) 178, 149, 95, £6, 10 |8 
1884 30 23 49| 6:4| 144 147) 198, 18'0| 154, 85| 22, 24 |9: 
1885 |—28 jl) 3:6|11:3| 12:8| 19'6| 19:6, 1697) 1471 90| 34—0%5 |9 
1886 |—14 |—1'1 0:3|10:4| 14:4) 16:3, 19'0| 191, 167) 102 aš jek 
1887 |—50 |—11 2'0| 8'8| 11:9, 16:4| 21:2| 177) 146, 70| 44—06 '8 
1888 (—25 |—13 25| 76, 148| 174| 170| 171| 13:71 79, 26, 067 |8: 
1841/45 j—1.64|—2:44| 2-08|9'00|14:16'17-28|18:34|18:66|14-72| 9:74|464|. 158|8: 
1846/50 |— 434 226| 3'58|9'18|14-66 18-16|19:34|19'22|14:04 9'56|3:22|—0:70|9:02 k 
1851/55 |—0'18|—1:34| 1:80|746|13:28|17-40|19-58|18:52|14'14|10'18|3:20|—090|8:60 , 
1856/60 |—1:04|—1:12| 3-18|8'92|13-74|18-40|19:02|19-36|14:88|10'24|0:58|—028|8:82 : 
1861/65 |—2:72|—0:46| 436|8'62|14:08|17-28|19'22|18:64|15-10| 9:84|4-50|—0:48'9'00 
1866/70 |—0"52| 2-18| 2-32|9'46|1444|1754|19-34|18:28|15:64| 8'38|3'44| 0-10|9:22 
1871/75 |—096|—1'38| 3-90|8'94|12*54|17-10|20:42|19:10|15'56| 8:98|3'32|—1:18|8:86 
1876/80 |—1:32| 1'06| 3-32|9'18|12'02|18*26|18:72|19:00|14:82| 9'50|3'02|—0'74|8:90 
1881/85 |—1:12|  1'50| 3:66|778|13'62|16:78|19'42|17'42|14'62| 8:50|3'84|  0:98|8'92 
1841/85 (—154| 0:03, 3:13|8'73|13-62|1758|19:27|18:69|1485| 9:44|3'31|—0:18|8:91 


1840 


1841 
1842 
1843 
1844 
1845 


1846 
1847—24 
1848|—72* 
1849|—13 
1850|—4£6 


17 


1851 
1852 
1853 


2 
7 
9 
1 Pa 08 1 


1 
3 
2 
9 
[1855 


28 
—11 
27 
34 
35 


—04 

22 
—W 
—01 


0 
—L£1 


14 

14 
— 0:8 
—0:5 
—6:6* 


33 
—09 
22 
—01 
=2 


05 
= 
m 

0:8 


—05 


—67*|—09 |—17 


0 | o 
—07 —07 
41*|—12—12 
18 02|—0:2 
—09 —18—11 
—03 |—01,—3-2* 
= 13, 09 
0:3 9 A 
29 |—21,-—01 
04 20| 01 
12 03—11 
05 07—04 
—27 —06—14 
14 06, 21 
—07 00, 08 
13 |—14| 04 
—09 04|—0:6 


—02 12 
8:6*| 06 
04 |—11 

—26*|—03 

—14 |—13 
27 11 
10 |—1.9 
01 —11 

—13 |—0:9 
01 |—15 

—W3 |—22 
0:7 03 

—02 |—01 

—12 —07 
01 |—12 


| Untersuchungen úber die Temperatur von Prag, 989 
| 


= -= -= 
© © © 
e = 4 
z 3 | sj 8 | | A 
= = N = ŘE = 5 = D © = 
z MEET ME EE 
-EE l = < OM 
0:9 2 |= 20 -oa | 02 |—2:1 0:3 -o 0:8 |—29 0.3 |—0:08 
S) 04 02 0:3 | 0:4 0:5 1:6 0:7 8:1*|—1:9 1:9 0:20 


EE RKO LO ZOO A210 Dl 0002323200120 222000:91 


04 —54 —26 —v1| 13 —08 | 09 -15 -19 —09 | 12 —L£6 —125 


—46 —25 | 19 —06 |—28 —30*| 03| 05 07 |—29 |—20 |—5'6 —1'72 
00 | 12| 21, 19 | 18 -08 | 07 —08| 16| 16 | 36% 31| 133 
3:5 | 00| 21 —06 |—23 |—05 | 18 | 15 |—07 | 16| 11) 06| 067 
18 | ©1| ©6| 14 |—31 —04 | 29 |—11 | 24*| 01 |—2-0 —09 | 015 
20 |—5-7 |—27 —09 | 11| 22 —01| 19 —07 —2:5 |—0:6 |72-1 |—0:68 

23 | 04| 18| 22 |—34* 11, 05| 07 —L0| 15 |—2-7| 19., 006 
33 | 25 —07 —L6 —23| 23 | ©1| 11|—29*—19 | 24, 08 | 026 
09|23| 06| 12| 09| 01 |-—15 | 02| 16| 12 |—02 —10 | 052 

—05 | 16 —L0 —11 |—15 | 04 —24 | 66) 14 —05 |—2-1 |—8-75|—1-15 

—05 —15 | 04| 17 |—16 |—06| 04 —11| 05| ©2| 12 | 43*| 028 


BOS =0:3|—231—0:3—24£|03 |- 08 |13|.10|"045 


21 
bo | za | 1 |=23 |. WS E29. W WV VY 201 
pal ayl'9 


O S M08 13020300: 81080157 
O l OR 02000 002302411 040|0;80 
m0 3006 | 02-|—2310|12=L£5 |—077 : 


184/8 —01 |—25 |—11 | 03 | 05 |—0:3 |—09 | 00 |-01 | 03 | 18 

(1846/50 |—2-8 | 22 | 05 | 05) 10) 06) O1, 05 -08 | 01 |—01 

(1851/55 | 14 —13 |—138 —18 —03 —02 | 08 —02 |—07 | 067 —01 

1856/60 | O5 —12 | 01, 02| O1| 08 |—08 | ©7| 00) O8 —2-7 —01 |—009 
12 
01 
0-0 


1801/6 —12 |—05 | 12 —01| 05 |—0:3 |—01 —01 | 08| 04 
1866/0 | 10 | 22 |—08| 07| 08| 060| 01 |-04| 08 —11 


81/5| 06 —14| 08| 02 -11 —05 | 12 | 04 | 07 —05 0 —10 —005 
1870/80 | OZO 102105607 06 |:0:3|.-00|-06070:3—0:6 |—0:01 
1881/85) O4 | 15 | 05 | 01 | 00 —08 | 02 |—13 —02 —09, O5 | 12, 01 

| 216 . 1:80 | 1'46| 1-55| 1-15, 1:12, 1:14, 1004 č 164| 2:35, 065 


1841/85 


03 | 38 —14| 04 |—06 —04 —14 | 04| 05 —05 |—09 —13 |—009 
VIS 1090610206400 21 017). 07 -6342 154 
B 80) 2082280 30s |(220705|2 LO043 


38 (01, 00 |—28 (=01 |—L3| 08 |—04 —20 —36*| 1:1| 14 |—090 
—£0 |—22 | O5 | 04 —08 709 | O©0O| 01 | 13| 12 |—014 


05 | 26 |—08 | 20 | 03 |720 702 |—04 | 01 |—0'3 | 0:20 


1:8 —0'07 
—05 | 0:11 
—07 —031 


—0:3 | 009 
03 | 031 


384 F. Augustin: Untersuchungen úber die Temperatur von Prag. 


9-00, das niedrigste die Reductionen nach Můnchen 8:87 fůr die Pe- 


riode 1851/85 ; 8-98 und 889 fůr die Periode 1841/85. | 

Durch diese genaue Úbereinstimmung der beobachteten Mittel 
mit den reducirten Mitteln ist die Richtigkeit der in der Tabelle 1- 
zusammengestellten Correctionen hinlánelich erwiesen. Ihre Anbringung 
an die Beobachtungen wáhrend 1841/70 fůhrt zu verlásslicheren Re- 
sultaten als die Anbringung der durch Hornstein ermittelten Cor- 
rectionen. Durch letztere Correctionen werden die Normalmittel der. 
Temperatur zu sehr herabgedrůckt. Man erhált nach Anwendung der- 
selben an sámmtliche Beobachtungen wáhrend 1841/70 durchgehends © 
kleinere Werthe als die aus den Reductionen resultirenden. 


Periode 1851/85 
Jánner Februar Márz April Mai Juni Juli 


—1:19 0:02 3:16 8:54 13:28% 22 aloe 
August September © October © November © December | Jahr 
18:50 1486 9-28 3:06 m2 


Periode 1841/85 
Jánner Februar Márz April Mai Juni Juli 


—163 —006 3:00 8:53 1393971734002 
August © September © October © November © December | Jahr 
18:45 14:60 924 dal —030 | 873 


Die Unterschiede dieser Mittel gegen das Gesammtmittel der 
Reductionen (Tab. 8 und 9) bleiben durchgehends negativ und gehen 
bei den 35jáhrigen Mitteln bis —0:20, bei den 45jáhrigen bis — 30; 
gegen die Reductionen nach einzelnen Stationen differiren diese Mittel 
sogar um —40 und —0'50. Das 3bjáhrige Jahresmittel der Tempe- | 
ratur erscheint um 0:10, das 45jáhrige um 0:19 kleiner als das re- © 
ducirte Mittel. Gegen die nach Wien reducirten Werthe ergibt sich © 


im ersten Falle ein Unterschied von —019, im letzten von 023. ' | 

Bei so betráchtlichen Unterschieden gegen die reducirten Werthe © 
můssen diese hier zusammengestellten Mittel als unbrauchbar be- © 
zeichnet werden. Es kónnen dieselben unter solchen Umstánden nicht 
als Normalmittel der Temperatur fůr Prag angesehen werden. 


26. 


© plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvr- 
tého podle pronikův s rovinou bitangentiainou. 
Napsal prof. Antonín Sucharda. 
Předložil K. Vrba dne 6. prosince 1889. 
(S tabulkami IV—VI) 


1. Pohybuje-li se křivá hrana, odpovídající centrické křivce B 
stupně 2. tak, že všechny její částice vykonávají dráhy shodné s kři- 
vou hranou, která odpovídá centrické křivce A stupně 2., vznikne 
centrická plocha posouváné *) stupně čtvrtého. 

Plocha tato obsahuje dvě soustavy křivek rovinných, z nichž 


jedny shodné. a stejnolehlé jsou s křivkou A, druhé s křivkou B. 


Roviny křivek soustavy E tvoří osnovu rovin, stejnosměrných 


S rovinou n této křivky. 


U 


> 


3 


Středy všech křivek soustavy |) vyplňují křivku V „ shodnou 


i stejnolehlou s křivkami soustavy | ě l Křivky A,, B, jsou sou- 


středné, společný jejich střed o je spolu středem plochy. 

: Plocha má dvojnou křivku 2. stupně, *) i proniká ji každá ro- 
vina bitangentialná ve křivce 4. stupně o čtyřech bodech dvojných, 
Křivka tato nutně rozpadá se ve dvě křivky 2. stupně BOP: 


1) Plochy se zákonem výtvarným obecnějším, jehož tento jest zvláštním pří- 
padem, zavedl prof. F. Tilšer do přednášek svých na c. k. české vysoké 
škole technické. 

2) Sr. mé pojednání: Úber eine Gattung o 4 Sitzb. d. k. Akad. 
d. Wissensch. 1885. 

Tř, mathematicko-přírodovědecká. ý: 25 


386 Ant. Sucharda, 


Plocha má nekonečné množství rovin bitangentialných, jež oba- © 
lují dvojnásob opsanou plochu kuželovou dotyčnou 2. stupně, | 
S plochou posouvání jest soustředna. *) i 

Mimo tyto roviny bitangentialné má plocha ještě čtyři jiné. ý 

Jsou to roviny dvou křivek soustavy Á a dvou soustavy B, ná- i 
ležejících ku křivce bodů parabolických. Každá z nich zastupuje ne- © 
konečně mnoho rovin bitangentialných, tak že vlastně jest zvláštním : 
případem další dvojné plochy kuželové 2. stupně. *) Každá z těch i 
čtyř rovin proniká plochu posouvání ve dvou splývajících křivkách, 7 
2. stupně, zde spolu plochy se dotýkajíc. E 

S těmito křivkami netřeba se dále zabývati, poněvadž příslušná 4 
plocha normal jest tu plocha válcová. 3 

Bylo podotčéno, že úvahy, ku dvojnásob opsané ploše kuželové 3 
stupně 2. se nesoucí, platí jen pro centrické plochy posouvání čtvrtého Ě 
stupně. Jsou to plochy: i 

ellipticko-elliptická, hyperbolicko-hyperbolická a ellipticko-hyper- © 
bolická. (Prvá čásť názvu prohlédá ku křivce tvořící B, druhá ku. 
křivce řídící A.) 3 

Při ploše ellipticko-hyperbolické snadno se pozná, že střed U 
sahující roviny bitangentialné pronikají ji v křivkách imaginarných, 
tak že v úvahách dalších omezíme se pouze na plochu Ý 

ellipticko-elliptickou a hyperbolicko-hyperbolickou. 

K prvé náleží ovšem i plocha kruho-elliptická a kruho- Eo. 

Úkolem naším jest blíže přihlédnouti ku plochám normal podle , 
proniků 2. stupně těchto ploch posouvání s rovinami bitangenti- © 
alnými. k BRE 
2. Aby úvahy naše se zjednodušily, mějme zatím na mysli ná- 3 
sledující třikrát orthogonalně souměrnou plochu posouvání ellipticko- © 
elliptickou : á 

Ellipsa Ad která jest geom. místem středů ellips soustavy B, 
budiž v rovině M “) soustavy souřadné pravoúhlé, ellipsa 8 která : 
jest geom. místem středů ellips soustavy Á, v rovině N*) této sou- 
ee obě mějte střed v počátku o soustavy a jednu osu v souřadné © 
ose X. Všechny ellipsy, s B, shodné a stejnolehlé, středy svými : 
all A, vyplňující, tvoří uvažovanou plochu posouvání. Plochu tu 


j 


1) 2) Sr. mé pojednání: Úber eine Gattung Růckungsfláchen. Sitzb. d. K Akad. 
d. Wissensch. 1885. 


s) Rovina XY. 
4) Rovina XZ. 


zá 0 plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtěho. 387 


(lze pojati též jako geom. místo ellips s A, shodných a stejnolehlých, 
jichž středy ellipsu B, vyplňují. Rovina M budiž prvou, N druhou 
průmětnou promítání orthogonalného. 

Prvý druhý 
Nm hý prvý 
(s její v ose X obsaženou osou, vlastně s příslušným. průmětem této 


| 

M E PÁT prvého , iso 
py jenž však s osou $amou splývá. Konturou | n ého | průmětu 
plochy posouvání jsou dvě ellipsy, shodné a stejnolehlé s ellipsou 
Mod Ben ; - [prvého jm ve Bi 
i = b p pocdy své v koncích | čo průmětu ellipsy | A, 


s 


průmět ellipsy '$ splývá s křivkou samou, | 


tedy v její vrcholech, v ose X obsažených; mimo to náležejí ke kon- 
|tuře této dvě společné-tečny těchto ellips, s prvým průmětem osy X 
stejnosměrné. 


(Skládáť se konturní plocha válcová 1 j ze dvou shodných, 


prvá 
ý druhá 
| u I kolmých ploch válcových, jež podle dvou křivek soustavy 


plochy se dotýkají, a ze dvou rovin s | stejnosměrných, Ku 


Itěm- plochám válecovým tečných.) © i 
| Libovolná rovina bitangentialná proniká plochu v ellipsách 

| E, F, z nichž zatím mějme na mysli jen prvou. 

| Prvý a druhý průmět této ellipsy Z jsou křivky příbuzné Z" 
| BI Z, 1) Ku každému bodu a křivky Ě n o průmětu 
Ibodu a křivky Z, náleží jako přidružený bod a r křivky Bu „jakožto 
| druhý průmět bodu a. 

Rovina bitangentialná; střed plochy obsahujíc, proniká v bodech 
realných ony části křivky konturní, jež se v přímkách promítají, 
It. j. příslušné křivky bodů parabolických, a v bodech těch ellipsa Ě 
| jejich rovin se dotýká. 


prvý Kk, PAE prvých on 
Proto | druhý průmět ellipsy K dotýká se v au m 


"druhého 


») K označení prvých orthog. průmětů útvarů užíváme po způsobu Tilšerově 
| znaku 7, k označení druhých orthog. průmětů znaku Iz kterýž ku znaku 
útvaru, o nějž jde, nahoře připojujeme. 


| mětech těchto bodů kontury | m průmětu. 


25* 


388. Ant. Sucharda 


Uvážíme-li, že tedy (ůrhy) průmět ellipsy Ě más drahý 


průmětem ellipsy l 


| dvě společné tečny stejnosměrné, a že dvě 
4 
ellipsy, mají-li dvě společné tečny stejnosměrné, jsou v souvislost i 


příbuznosti, vychází z toho: 


Prvý průmět ellipsy Ě jest s prvým průmětem ellipsy A; tudíž 
i s ellipsou A, druhý průmět s druhým průmětem eilipsy B,, tudíž“ 
i s ellipsou B, v souvislosti příbuznosti. Směr příbuznosti v obou | 
případech jest stejnosměrný se sjednocenými průměty osy X. Každým! 
bodem plochy, tedy též každým bodem ellipsy E, na př. bodem 
prochází ellipsa Am soustavy A a elipsa B, soustavy B. 

Poněvadž rovina Az je stejnosměrna s rovinou M, rovina B z 


By i 
pak stejnosměrna s rovinou N, jest tečna T, v bodě m ku A, přím: 
kou prvé, tečna T", v bodě tomto ku B, přímkou druhé hlavní snovy 


(osnovy) tečné roviny bodu m. as) průmět normaly N, v tomto | 
prvému j 


bodu ku ploše posouvání jest tudíž kolmý k | ea 


průmětu 


pk m o: M ooo n K Za prvé JM 
tečny o Jde-li jen o směr těchto průmětů, lze dn | n ; 


mw 


m 


měty ellips Věci nabraditi jedinou s nimi shodnou a stejnolehlou 


by 


ellipsou lb kteréžto dvě křivky, jak víme, každá v sebe samu se 


promítají, prvá prvým, druhá druhým průmětem. ý : "Š 


prvému 
druhému 


al fe ny 
i AT prvému KN i k! : MA 
v ellipse o ň | drah u průmětu tečny = Ji stejnolehlá, ME j 
jl 


S ním stejnosměrná tečna ellipsy © 
Bl 


dn ) 
průmětu bodu m přísluší stejnolehlý bod v A 
V 


: | 

j v bodě tomto. 
Příslušné k sobě body obsaženy jsou v stejnosměrkách ku př | 

slušným průmětům osy X. | 


Takto lze všechny fin ey ha) průměty tečen 7 |nabražii stejno: | 


| O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 389 


i z ej Ph bodů m vyplňují na (r | průmět ellipsy , body 


Lr 


|: Ah 

"r ( příbuznou s ním ellipsu 4 + (- 
he JB 

Poněvadž prvý průmět ellipsy Ž jest křivka příbuzná s její 
„průmětem druhým, musí snov (svazek) stejnosměrek s tečnami prvého 
průmětu v prvých průmětech bodů » promětný býti se snovem stejno- 
směrek s tečnami druhého její průmětu v druhých průmětech těchto 


bodů. 
| prvý : Ab 
Poněvadž dále drahy průmět ellipsy Z jest příbuzný s ee 
bude snov zmíněný též promětný se snovem stejnosměrek k tečnám 


| ur Aw 
v bodech ku 3 y £- 
1 ) ly By" 


© Z toho jde: Snov stejnosměrek s tečnami v bodéch ur ku AE 


s 


ho. v „ . j w . I sI 
I je promětný se snovem stejnosměrek s tečnami v bodech v " ku B;". 


AA o průměty normal kolmy jsou ku 


- Připomenéme-li si, ře| 


| tečnám, náležejícím ku P m průmětům bodů je ; seznáme : Snovy 
| druhým lv 

| stejnosměrek s průměty těchto normal (patrně každý shodný s jedním 
| ze snovů prve uvedených) rovněž jsou promětné. 


| 3. Přejdouce nyní k obrazům, obdržíme při sdruženém obraze 
| prvém a druhém jak následuje. (Viz obr. 1.) 

Elliptické kresy A* B", mající za společný střed tečku 0,,, 
| (sjednocený 1. a 2. obraz středu plochy posouvání a spolu počátku 
| soustavy) a po jedné krese osové v základnici X,,, jsou prvá prvým, 
druhá druhým obrazem ellips A, a B,, dle zákona podobnosti tu zobra- 
zených. S nimi soustředny jsou elliptické kresy dk E; kresa E, 
jest s A*, kresa E, s B v souvislosti příbuznosti, vzhledem ku z 
kladnici jako směru příbuznosti. Dvě a dvě mají ovšem též dvě spo- 
lečné tečny tohoto směru; jsou to přímé části kontur obrazů plochy. 


| 


| 


aso x : Ant. Sucharda“ Se 


Ku tečce hej eliptické kresy lz a. v stejnosměrce se 
1 1 | 


základnicí tečka 4 eliptické kresy i A jj n ny My n ji 
: : ZV 
jsou v příslušné ordinale. 


kuželové, ku ploše normal náležité, o středu cx ©, A tečkou : 
el kresu kolmou ku tečně v je A. ku | ži 
Ca |" B 
Obdržíme tak Nůenhy ji obraz žádané přímky. 
Dvoje tyto kolmé kresy dle předešlého odpořídajíů snovům brod 
mětným, i pronikají se tudíž každé dvě příslušné v krese 7i,,, jež. 
má tvar křivky ' stupně druhého. Tato kresa jest sjednocený prvý 
a druhý obraz proniku ji plochy kuželové smírné s rovinou totožnosti; 
pronik ten sám jest tedy křivkou druhého stupně, a jde z toho: 
Uvažovaná plocha mormal má smírnou (řídící) plochu kuželovou 
stupně druhého. l 
Způsobem, uvedenému obdobným, touž pravdu lze dokázati ] 
o ploše posouvání hyperbolicko-hyperbolické, k níž dospějeme, my- i 
slíce si na místě ellipsy A, a B, v jejich rovinách hyperboly Souosé. © 
Naní nesnadno poznáti, že a 1 na místo. ellipsy E nastoupí hyper- 
bola. Tečny průmětů těchto hyperbol, s průměty osy X stejnosměrné, : 
zde ovšem jsou imaginárny. 3 
Než věta dokázaná platí nejen pro zvláštní, prvé užitou plochu 
ellipticko-elliptickou a nyní připomenutou hyperbolicko-hyperbolickou, 
nýbrž pro všechny plochy posouvání stupně čtvrtého, při nichž vůbec © 
realné proniky s rovinami bitangentialnými se vyskytují; tudíž pro. 
všechny plochy ellipticko-elliptické, i pro všechny hyperbolicko-hy- 
perbolické. Poněvadž totiž tyto plochy posouvání mají ve dvou. 
osnovách rovin v každé po dvou křivkách shodných .a stejnolehlých;, © 
lze kteroukoli z nich dvojím užitím zákona příbuznosti transformovati © 
na jeden ze souměrných typů, jež byly základem této úvaze: na ten 
totiž, při němž roviny obou soustav jsou k sobě kolmy a křivky | j 
různých soustav mají dvě osy střídavě stejnosměrné. Tak lze na př. © 
každou plochu ellipticko-elliptickou, jejíž ellipsy soustavy ÁaĎ ob- 1 
saženy jsou v rovinách, úhel libovolný svírajících a se pronikajících : 
podle libovolné sečny těchto křivek, přetvořiti užitím roviny A3 


= 


jako roviny příbuznosti, nejprve v plochu ellipticko- -elliptickou, jet 


j 


S O 


protilehlým bodům řídící křivky F. 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 391 


elipsy soustavy B a jedna jejich osa jsou k rovinám ellips soustavy 
Á kolmy, užitím pak roviny Bz za rovinu příbuznosti v plochu elli- 


| pticko-elliptickou, v níž i elipsy soustavy A mají jednu osu k ellipsám 
| soustavy B kolmou, tedy v plochu typu souměrného, od něhož v úva 


hách předešlých jsme vyšli. (Jest na jevě, že záleží jen na vhodné 
volbě směru příbuznosti, aby takto z libovolné plochy ellipticko-elli- 
ptické obdržela se třeba plocha kruho-kruhová, s křivkami v rovinách 


k sobě kolmých. Podobně lze libovolnou plochu hyperbolicko-hyper- 


bolickou přetvořiti v typus orthogonalně souměrný.) Tudíž lze i na- 
opak ze základních dvou typů, jichž jsme v úvaze své užili, odvoditi 
příbuzností všechny plochy ellipticko-elliptické i všechny hyperbolicko- 
hyperbolické. 

Poněvadž při základních těch typech smírná plocha kuželová, 
příslušná ku ploše normal podle určité křivky 2. stupně, jest olocth 
stupně druhého, bude jí i kuželová plocha smírná plochy různosměrek 
(rozvinutelné), jež se plochy posouvání dle oné křivky dotýká; jsou 
tyto plochy kuželové sobě na vzájem plochami normal. 

Avšak smírná plocha kuželová psochy různosměrek podrží stupeň 
druhý i pro každou příbuznou plochu posouvání, dáť se z původní 
tímže zákonem příbuznosti odvoditi; smírná plocha kuželová příslušné 
plochy normal jest opět této plochy kuželové plochou normal a tudíž 
opět stupně druhého. Z toho jde: 

- Bmírná (řídící) kuželová plocha plochy normal ku ploše posou- 


| vání stupně čtvrtého podlé proniku druhého stupně, obsaženého v ro- 


vině bitangentialné, jest plocha druhého stupně. 
Užitím této věty snadně pro Zbovolnou plochu posouvání stupně 
čtvrtého zobrazíme smírnou plochu kuželovou plochy normal. (Viz 


obr. 2.) Pokládáme-li rovinu Az za prvou, rovinu B; „ od ní oúhe 


- a odchýlenou, za druhou průmětnu promítání orthogonalného, dostačí 


k tomu cíli obrazy tří libovolným bodem c procházejících stejno- 
směrek W, N, W, s Hm Tečky 912 z E12, V nichž kři- 
žují se kresy NN; N2N/"; N'" N'", určují s tečkami © ez již 
kresu 7i,, sjednocený to 1. a obra proniku hledané plochy kuže- 
lové smírné o středu c s rovinou totožnosti této soustavy. *) 

Je zřejmo, že každá površka této plochy smírné jest stejno- 


směrna se dvěma površkami plochy normal, příslušnými diametralně 


3) Rovina, jdoucí průsečnicí rovin A > 4 B= a rozpolující výplněk úhlu «. 
i s S 


392 Ant. Sucharda 


Že tečkami © c v případě tom zobrazeny každou stejnosm l i 
se dvěma normalami, z nichž prvé dvě ku A, druhé dvě ku B jsou. 
kolmy, jest patrno. i 

Rozpomeňme se nyní, že vedlé křivky Ž stupně 2., podlé níž 4 
sestrojenou plochu normal jsme dosud uvažovali, jest v její rovině © 
ještě jiná křivka F stupně 2. a téhož druhu, jež s ní bitangentialný © 
pronik skládá. i 

Není pochyby, že smírná plocha kuželová plochy normal podle © 
této křivky rovněž jest stupně 2. i 

Mějtež obě plochy kuželové smírné společný střed c. i 

Tu pronikají se nutně ve čtyřech površkách, i není nesnadno © 
poznati, že jen tři z těchto jsou v podstatných, čtvrtá však v lichých © 
(parasitních) částech těchto kuželových ploch obsaženy. Také se 
pozná, že jedna z oněch tří jest kolma k rovinám jedné, druhá ku. 
rovinám druhé soustavy, třetí ku rovině bitangentialné. Nahlédneme © 
též, že každá z obou ploch normal má dvě površky s prvou, dvě © 
s druhou touto přímkou stejnosměrné, konečně pak, že se obě spolu © 
pronikají ve dvou površkách, s třetí přímkou stejnosměrných. sou © 
to površky, příslušné bodům, v nichž rovina bitangentialná plochy © 
posouvání se dotýká. 3 E 


4. Jde-li o plochy posouvání stupně čtvrtého, jejichž křivky © 
různých soustav jsou podobny a mají stojnojmenné osy spolu stejno- 
směrné, naskytají se při těch dvou kuželových plochách smírných © 
některé zvláštní vztahy, jež buďtež v následujícím vyloženy. Odvo- © 
díme je při ploše hyperbolicko-hyperbolické, k typu právě zmíněnému © 
náležející. 

Mysleme si k tomu cíli soustavu souřadnou kosoúhlou, jejíž — 
rovina N od roviny M o úhel « jest odchýlena. Roviny osou X pro- i 
cházející, z nichž prvá úhel «, druhá výplněk jeho půlí, nazvěme.ro- © 
vinou souměrnosti a rovinou totožnosti této soustavy kosoúhlé. Hy- © 


perbolu A, mysleme si v rovině M, s osou realnou v souřadné ose © 
X a se středem v počátku soustavy, hyberbolu B, v rovině N, její | 
osu realnou též v ose X. Dále mějme na mysli ony hyperboly sou- © 


stavy B, jež k levé větvi hyperboly A, příslušejí a tudíž levou po- 
lovinu plochy posouvání skládají. Zvolená rovina bitangentialná do- 
týkej se levé této poloviny v určitém bodě 5 v druhé čtvrti, pak bod 
ten náležeti bude pravé větvi hyperboly B,. 

Rovina bitangentialná proniká rovinu hyperboly této v její tečně. Ď 
T, rovinu M v přímce 7, počátkem procházející a s T, v realné V ) 


% 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 393 


 vaoty B, se pronikající. Plochu posouvání proniká v hyperbolách 
n F a jde z centrické souměrnosti plochy této, že mají hyperboly 
ty v levé její polovině jen po jedné větvi. Mějme nyní na mysli ro- 
„viny všech hyperbol soustavy B, od B, do nekonečna, ve smyslu 
kladné části osy Y pokračujíce. 1) V rovině každé z těchto hyperbol, 
a to stále v pravé její větvi, má rovina bitangentialná s tečnou 7, 
stejnosměrnou tetivu hyperboly té, jež ji proniká ve dvou bodech m, 


1; body (n) skládají zmíněnou větev hyperboly (eb pokaždé pak 


platí pro vzdálenosti jejich od roviny M nerovnosti m >> 6b > ún. 
Hodnoty rozdílů Em — 6b, En — 6b rostou do nekonečna, tak že tam 


body m a n splynou s body smíru hyperboly B., a nutno a 


horní 
dolní 


o u., levé přední větve řídící hyperboly A 
-© Prvý průmět normaly ku ploše nění v boděj + bude 


00 


hledati v pravé | větvi této hyperboly, jejíž středem jest bod 


kolný ku prvému průmětu asymptoty bodu u, z» druhý průmět nor- 


x Mg 2 “ zá ey A 
maly v bodě bí bude kolmý k druhému průmětu asymptoty bodu 


ej hyperboly B,,. Poněvadž křivky obou soustav jsou dle pod- 


-mínky sobě podobny, budou kresy A, a B, kresami podobnými, a jak 
z další souvislosti objektivné vychází, též stejnolehlými, i nahlédneme 
snadno, že obrazy normaly bodu »., musily by býti spolu stejno- 
směrny, obrazy pak normaly bobu 2, od základnice v různém smyslu 
stejně odchýleny. Z toho však pěn pro plochu kuželovou smírnou 
plochy normal podle hyperboly E, nazvěme ji plochou smírnou prvou 
a pro plochu kuželovou smírnou páce normal podle hyperboly yn 
nazveme-li ji plochou smírnou druhou: 

1. Plocha kuželová smírná prvá proniká rovinu totožnosti dané 
| soustavy v hyperbole Ť, jejíž průměty jsou shodné hyperboly o asym- 
ptotách, kolmých k k Neko stejnojmenných průmětů hyperbol 
| obou soustav. 

2. Plocha kuželová smírná druhá proukcé rovinu souměrnosti 


- 4) Br. obr. 3., kdež však roviny křivek různých. soustav jsou k sobě kolmy. 


394 ; Ant. Sucharda 


© v hyperbole $, jejíž průměty jsou průmětům hyperboly Ť podobné “ 
stejnolehlé. : 

Abychom poznali, zda ku hyperbole proniku: pitangentialnéna 
náleží první či druhá plocha kuželová smírná, prohlédejme ku nor- | 
male kteréhokoli jejího bodu smíru. Buď jest stejnosměrna s rovinou © 
totožnosti, nebo s rovinon souměrnosti dané soustavy. Prvý případ 
se nese k prvé, druhý k druhé kuželové ploše smírné. Výsledky * 
v 1. a 2. uvedené platí rovněž, jsou-li hyperboly plochy posouvání 
nahrazeny ellipsami podobnými o stejnojmenných osách stejnosměr- 
ných. Závěrečná věta odvodí se snadno, uvážíme-li, že dvěma hyper- | 
bolám o asymptotách střídavě k sobě kolmých odpovídají dvě elipsy | 
podobné, jichž různojmenné osy jsou střídavě spolu stejnosměrny. © © 

Jsou-li ellipsy nahrazeny křivkami kruhovými, jsou průměty | 
křivek Ť a S křivkami PROMO | 


5. Vrátíce se k uvažované svrchu ploše hyperbolicko-hyperbo- © 
lické, učiňme si nyní úkolem, zobraziti obě plochy kuželové smírné, ř| 
jež pokládejme za soustředné. | 

Poněvadž sjednocený 1. a 2. obraz kinárhal, Fiprochá obrazy | 
středu prvé plochy kuželové, a poněvadž směr asymptot tohoto obrazu 4 
je znám, dostačí znáti Jen jedinou os plochy normal, aby kresa | 
Ť,,„ byla určena. . | 

V obr. 3. zobrazena plocha hyperbolicko-hyperbolická sem spa- | 
dající, avšak s rovinami obou soustav k sobě kolmými. V obr. 4. , 
zobrazeny obě příslušné kuželové plochy smírné o Poa středu c, A 
jehož prvý obraz je v základnici. "4 

Konstrukce, kterou tu vyložíme, zúplna se však hodí i pro © 
obecnější případ, když roviny obou „soustav o úhel « jsou od sebe 
odchýleny. | 

Hyperbolická kresa T ,„, tečkami c c, procházejíc a majíč 4 
asymptoty od základnice v protivném smyslu stejně odchýlené, nutně © 


má střed v přímé krese J,, jež délku c,c, kolmo rozpoluje. Zóbra- © 
zíme-li nyní bodem c stejnosměrku s površkou W, plochy normal (ku © 
Ž příslušné), jejíž prvý obraz je se základnicí stejnosměrný, bude 
druhý její obraz pronikati J; ve středu Sos polop T 123 kterou Z | 
již snadno sestrojíme. 5 

Abychom byperbolu Š zobrazili, pomněme, že kresa: Š, jest S Ť 5 í 
podobná a stejnolehlá, a že tečky ©, c, také obsahuje. Střed její s', : 
obdrží se tam, kde se 2. obraz stejnosměrky s površkou N, plochy © 
normal (ku Ť příslušné), jejíž prvý obraz je se o Vo P 


-O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 395 


směrný, proniká s kresou J;. Hyperbolická kresa Š, konečně se ob- 
| drží jako kresa S, orthogonalně souměrná vzhledem ku základnici 


jako krese souměrnosti. 

Z předešlého poznáváme, že při určitém zobrazení obou dvou 
ploch kuželových smírných obdržíme tu celkem tři podobné kresy, 
jichž asymptoty kolmy jsou k asymptotám obrazů křivek plochy, buď 
hyperbolické, elliptické nebo kruhové, podle toho, jde-li o plochu 


hyperbolicko-hyperbolickou, ellipticko-elliptickou nebo kruho-kruhovou. 


Okolnosť ta vede k dalším výsledkům. Prohlédajíce opět ku ploše 


© hyperbolicko-hyperbolické, v odst. 4. uvedené a majíce na mysli hy- 


perbolu E jejího proniku bitangentialného, vratme se ještě jedenkráte 


„k úloze, zobraziti příslušnou, tedy prvou plochu kuželovou smírnou. 
| Úloha. snadně provede se takto: Libovolná kresa hyperbolická, jejíž 
„ asymptoty jsou kolmy ku asymptotám kterékoli kresy B;, může se 


pokládati za Ty, Volme kresu tu tak, aby měla střed v základ- 
nici. Tímto středem proložme stejnosměrku s druhým obrazem nor- 


maly N,, jejíž prvý obraz jest stejnosměrný se základnicí. Kde tato 
| křesa nad základnicí proniká kA tam jest c,, druhý to obraz středu 
| hledané plochy kuželové. Prvý obraz ovšem je v ordinale a spolu 


v Ja Při této úpravě jest tedy střed s v rovině souměrnosti dané 
soustavy. (Viz obr. 5.). 

Plocha posouvání má nekonečné množství ploch normal druhu 
uvažovaného; každé z nich náleží určitá prvá plocha kuželová smírná 
(řídící), a P ěd lze zobraziti užitím této jediné kresy Ja Obrazy 
středu ovšem pokaždé budou na jiných místech, ale budou vyplňo- 
vati kresu 71,„, dva a dva ku X jsouce souměrny. Při tomto 
obrazů sdružení zobrazuje kresa 7,,„ hyperbolu v rovině souměrnosti 


© dané soustavy obsaženou, geometrické to místo středů prvých ploch 
kuželových smírných. 


Jde-li o zobrazení plochy kuželové druhé, pokládejme kresu 


| E za, =Ů, středem jejím sestrojme opět stejnosměrku s 2. obra- 


© zem normaly N, (plochy normal, jíž se týče) jejíž obraz prvý je se 


základnicí stejnosměrný. Kde kresy ty nad základnicí se křižují, tam 
jest 4,2, sjednocený to 1. a 2. obraz středu plochy kuželové smírné. 
Poslouží takto kresa 7, i ku zobrazení všech druhých ploch kuže- 
lových smírných, a jest zřejmo, že geometrickým místem jejich středů 
jest hyperbola jí zobrazená, avšak obsažená v rovině totožnosti dané 


. soustavy. 


Poznáváme tedy pro všechny kuželové plochy smírné všech ploch 
normal naší plochy posouvání celkem dvě hyperboly o společném 


396 | Ant. Sucharda © S A 


obraze jediném k =“ =, z nichž jedna v rovině souměrnosti, © 
druhá v rovině totožnosti dané soustavy je obsažena, a jež se v re- 


alných vrcholech svých u, v spolu v ose X pronikají. Procházejí-li i 


kuželové plochy smírné jednou z nich, středy jejich druhou vyplňují, 3 | 
a naopak. Hledíce ku plochám kuželovým, jichž středy jsou body u, vy 
poznáme, že dvě z uvažovaných ploch kuželových smírných degenerují : 


v rovinu souměrnosti, dvě v rovinu totožnosti dané soustavy. Úvahy © 


uvedeným obdobné platí i o plochách ellipticko-elliptických známého © 
typu, jakož i o všech plochách kruho-kruhových. Na místo ns i 
Ť a S nastupují tu ovšem jisté dvě ellipsy. * | 


6. Vraťme se nyní opět ku zcela obecné ploše posouvání stupně 


4., při níž roviny křivek obou soustav jsou k sobě nakloněny vúhlech © 


kosých a proniky rovin A B jsou s osami příslušných křivek různo- © | 


směrny. Mysleme si, že střed plochy se sjednocuje s počátkem sou- k! 


stavy, a jím procházející dvě roviny Az; B3 pokládejme prvou za | 


rovinu M, druhou za rovinu N a souřadné, : | 
Prvá budiž prvou, druhá druhou průmětnou při promítání ortho- © 


gonalném. Zobrazíme-li pak normaly plochy v bodech bitangential- 4 
ného proniku £ sdruženým obrazem 1.'a 2., bude křivá kresa, jež 4 
jest místem proniků sdružených obrazů ork sjednoceným prvým | 
a druhým obrazem křivky J, v níž plocha normal proniká rovinu 4 


totožnosti užité soustavy kosoúhlé. o 
Ukážeme, že ku křivce J lze konstrukcí linearnou sestrojiti tečnu © 
v bodě č, příslušném libovolné normale. i 
Budiž kresou*) J,,„ dán sjednocený prvý a drilý obraz této © 


křivky, vzniklý z křesek, v nichž sdružené obrazy jednotlivých normal © 
se křižují. Kresami W N" jest uvažovaná normala bodu m zobra- | 


zena; společná jim křeska") ty, jest obrazem bodu, jehož tečnu hle- * 
dáme. (Viz obr. 1.) o 


Křeska /"l v IN, | pudiž IBM | obrazem. bodu, v němž | 
U N, druhým 


Pový | ha prvým S 
| irahý| průmět normaly N proniká se s i ár br pom nor | 
maly soumezné. Normala tato soumezná proniká rovinu totožnosti 1 
soustavy dané v bodě '£ ku č soumezném. Těmi dvěma body určena © 


spolu Stejnom oné 


tlum 
S lové podle prof. F. Tilšra i dl ij; 


0) A Souhrn přímých čar (kres) na nákrosně popu s tečkou (křeskou) P proskázejííh| v 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 397 


hi ost žádaná tečna; ovšem ji tak přímo sestrojiti nelze, ale je zřejmo, 
že bude ona tečnou každé křivky, těmi body procházející, její obraz 
T',,„ tedy tečnou obrazu křivky oné. Takový obraz snadno se obdrží; 

'uvážíme-li, že tlumy “) stejnosměrek s prvými a druhými obrazy normal 
: uvažovaného proniku roviny bitangentialné jsou, jak jsme jinde do- 
| kázali, promětné. 


Sestrojíme-li tečkou u, Stejnosměrky s druhými a tečkou v 
stejnosměrky s prvými obrazy libovolných dvou površek uvažované 
plochy normal (což snadně může se státi, je-li plocha kuželová smírná 
- zobrazena) pronikají se obrazy přidružené ve dvou dalších křeskách 
| Poz J1, Které s předešlými dvěma a s křeskou č, určují kresu 
I; stupni 2. odpovídající; tečna její v č, jest sjednoceným prvým 
a druhým obrazem hledané tečny 7. Užitím věty Pascalovy sestro- 
jení kresy £; dá se obejíti. 


Zbývá jen ukázati, kterak nalezneme důležité pro tuto kon- 
strukci tečky v; a u,. Vyložme sestrojení tečky v,. 

Ku vysvětlení služ obraz 6. znázorňující, v němž průměty sou- 
mezných útvarů kresami a tečkami nesoumeznými znázorněny jsou. *) 


Budiž při uvedené svrchu souvislosti s průmětnami ellipsa B, geo- 
metrickým místem středů ellips A soustavy prvé, tu budou jejich 
prvými průměty eilipsy mezi sebou shodné a stejnolehlé, jichž středy 


vyplňují ellipsu By I, Ellipse Z roviny bitangentialné přísluší v každé 
z ellips soustavy A jeden bod. Znázorněme prvý průmět Se 


z nich kresou A"ť a bodu toho tečkou m'". Prvý průmět NU nor- 
maly ku ploše v tomto bodu kolmý jest ku ellipse AM, a tudíž také 
ku její tečně i „ Tato ellipsa má v Bl svůj střed slr a jemu tu 
přísluší tečna TR Konečně přísluší též ellipse Er v bodě m" tečna 
T z Buďtež úhly téchto tečen s prvým průmětem osy X ve smyslu 
kladných rotací po řadě 7, «, B. Není nesnadno poznati, že by se ku 


mír soumezný bod 'mlr ellipsy gh obdržel, kdybychom bodem z Irku 


A: j tečkou. (kř jících 
1) Souhru přímých čar (kres) na nákresně | n iejnatů Ja bn procházejícíc : 


slove podle prof. F. Tilšera i o; | 
?) Na znamení, že jsou to obrazy znázorňující, opatřen každý znak po způ- 
sobu Tilšerově nahoře čárkou. 


398 -0 Ant, Sucharda 


ml 50 
mir v ellipse A L soumezným — jenž s ním n tecnu Týž “ — 


myslili si K nauměska s tečnou T; (ellipsy Pá s7 ve středu sk Á ) i 


0 nekonečně malé délce L S = ké Spojnice bodů mo 1 m 


sy“ 


určuje tečnu = ellipsy EM, Soumezná ku Na normala W, plochy i 


má prvý průmět ve stejnosměrce se soumeznou ku NÍr normalou , 
NA ellipsy Ab „ kteráž pronikem svým s NZ určuje bod vřr, jehož © 
obrazem jest hledaná tečka vx. : 

Značí-li © nekonečně malý úhel soumezných těch přímek (rovný © 
příslušnému úhlu kontingenčnímu), dále d 88 n = d poloměr kři- 


I 


vosti ellipsy 4 T ku ml příslušný, O1. =*© hledanou délku, i 


bude: 0,1. „= di99; pak z 4 1 1,1, vychází: 
| n. sin (y — a) 

-0 I P 

- jde: 


8 ZS ymly 


ABL A ah Any SKO Ar o 


z čehož dosazením nalezených hodnot obdržíme pro lim d = 0 


— A sin (« — 9) cos (B — db 
sín (© — B) 


Z toho vychází Konstrukce následující: 

Máme-li v krese N“ nalézti tečku vy, sestrojíme tečkou 7 
tečny TTP, T74, pak učiníme 
cd == 9 Gorea a1b1||mw; | deal] 'E ) On) — 9m, n 


v, jest hledaná tečka. 


Konstrukce tato provedena jest v obr. 7., v němž pro snazší 
přehled vše ostatní jest vynecháno. Neprovádí-li se konstrukce přímo 
v orthogonalném obraze plochy posouvání, nýbrž zvlášť, netřeba ani © 
28 N7 ani T* rýsovati; obdržená délka © ovšem do obrazu zpět | 
se přenese. Nazveme-li ze společné tečky m, vycházející Stejnoaměrim 


Po plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 399 


s tečnou obrazu křivky E tečnou prvou, stejnosměrku s tečnou obrazu 
křivky: Á tečnou druhou, tečnu obrazu křivky B, tečnou třetí, a zná- 
me-li příslušný poloměr křivosti, jest pak konstrukce tato: Poloměr 
křivosti vneseme od m, do tečny prvé, odtud učiníme kolmici ku 
těčně druhé, z její paty stejnosměrku s tečnou třetí; ta již protíná 
tečnu prvou v tečce, jejíž vzdálenost od m, rovná se «. Délku tu 
'vnesouce do prvého obrazu normaly N,„ ve smyslu příslušném, ob- 
(držíme hledanou tečku vy. Zcela obdobným postupem lze obdržeti 
"tečku u; ovšem na místo užitých obrazů prvých nastupují druhé. 
Nyní možno již tečnu ja bez závady sestrojiti. Konstrukce tato 
provedena jest v obr. 1., jímž zobrazena jest plocha posouvání elli- 
|pticko-elliptická, Sníh ku bodu ť normaly N, ellipsy E proniku 
bitangentialného. Užito pomocné kresy T, jež prochází Křeskami 
"vy Uz disa Pio 9152 Známého významu. Ku sestrojení prvých dvou 
teček užito konstrukcí právě vyložených. (Poslední dvě tečky ob- 
držely se užitím dvou površek plochy kuželové smírné). Konstrukce 
tuto jsow poněkud jednodušší než v případě obecném, za příčinou 
vzájemné kolmosti rovin křivek obou soustav, z níž následuje, že 
| kresy 7; a T" stávají se zbytečnými, se základnicí splývajíce. 

| (Jsou-li křivky jedné soustavy, na př. A kruhovými o poloměru 
(7, budou při předpokládané volbě průměten zobrazovati se v obraze 
prvém ve shodných kružnicích určitého poloměru, jichž středy vyplní 


| kresu B- Prvé obrazy normal ony! budou obecně kresami bm "s 


Proniky soumezných joo kres možno zde sestrojiti způsobem 
snazším na základě věty, že normala k obalovému úseku stálé délky 
| mezi dvěma křivkami v rovině prochází oa normal v koncích 


u ku křivkám základním. Sestrojíme-li v “s, kolmici ku B" 
L Em kolmici ku. "Ady bude pata kolmice Z Se těchto dvou 


| 


Při, ploše r lze této výhody užíti nejen ku sestro- 
jení vy, nýbrž i ku sestrojení u. Jsou-li roviny křivek -obou soustav 
| k sobě kolmy, přistupuje k tomu ještě výhoda ta, že. kresa I jest 
| tu kružnicí, i je tudíž tečkami v,, 4 čt; dokonale určena. Prohlé- 
| dajíce k významu teček vy a u+ pro konturu obrazu plochy normal, 
| poznáváme, že v předcházejícím obsaženo také řešení úlohy: Šestro- 
| jiti přesně kontury obrazů orthogonalných uvažované plochy normal 
| vzhledem ku průmětnám, jež s rovinami A B křivek plochy posou- 
| vání jsou stejnosměrny. Snadno poznáme, že způsob tento hodí se 


400 Ant. Sucharda 


i k sestrojení kontur obrazů ploch normal podle rovinných proniků | 
ku plochám posouvání vůbec, jsou-li křivky obou soustav rovinné. 
a jsou-li průmětny s rovinami jejich stejnosměrny. 


7. Jde-li o vyšetřování, která souvisí se sestrojováním tečnýc 1 
rovin za určitých podmínek — a taková nutno konati, jde-li o křivku“ 
strikční, parametr distribuce, oskulační hyperboloid, křivky stejných 
intensit a t. d., tuť, jak známo, nutno pojati plochu uvažovanou za 
obalovou ploch mimosměrek stupně 2. Abychom však kteroukoli. 
z nekonečného množství těchto ploch, dle površky X, plochy uvažo-. 
vané se dotýkajících, mohli určiti, musí plocha normal určena býti! 
třemi útvary řídícími. Lzeť jen užitím těchto sestrojiti tři tečny 
plochy normal v oněch třech bodech, v nichž přímka Na tyto útvary | 
proniká. Jedním útvarem řídícím jest křivka Ž stupně 2., pronikem 
roviny bitangentialné s plochou posouvání vzniklá, druhým příslušná | 
plocha kuželová řídící. Třetím mohla by býti libovolná křivka plochy | 
normal; křivka ta bude stupně (jak později seznáme) 6. a bylo by. 
osada v bodu, v němž s normalou N,„ se proniká, tečnu přesně. 
k ní sestrojiti. Tomu se vyhneme, užívajíce úvah posledně učiněných.. 
Plochu posouvání myslíme si totiž ve známé jednoduché souvislosti. 
s rovinami souřadnými a spolu průmětnými. Prvým útvarem řídícím 
je pak křivka E, druhým plocha kuželová smírná, třetím křivka Ji | 
v níž plocha proniká rovinu totožnosti dané soustavy. | 

Křivku tu netřeba sestrojovati. Určena-li totiž površka Nm 
plochy normal, dle níž má se sestrojiti tečná plocha mimosměrek | 
2. stupně, třeba jen sestrojiti bod č, v němž proniká Nm rovinu to- 


tožnosti. V bodě m sestrojíme pak tečnu Tm, ku E, v bodě č dle 
způsobu vyloženého tečnu Tt ku křivce J. Tečná rovina R, plochy. 
kuželové smírné podle stejnosměrky W„ s normalou N,jest rovinou © 
asymptotickou, tudíž řídící rovinou té plochy mimosměrek. 1 

Plocha mimosměrek 2. stupně, plochy normal v površce X, n 
se dotýkající, jest tedy plocha hyperbolického paraboloidu, určená 
tečnami T, T; a rovinou. R. ; 

Snadno jest nyní dle potřeby voliti kteroukoli jinou plochu hy- © 
perbolického paraboloidu neb i hyperboloidu jednodílného. Tím vše. 
k řešení úkolů svrchu zmíněných je připraveno. F i 


8. O uvažované ploše normal souditi lze z jiného ještě stano- 
viska, jehož dospějeme takto: 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 401 


| Vratme se zatím účelem ku ploše posouvání ellipticko-elliptické, 
která počátku tohoto pojednání byla základem, a mějme též na mysli 
tam vytčenou souvislost s průmětnami (viz odst. 2.). Poznali jsme, 


„ > o . . NA . I v v 
že BM jest v souvislosti příbuznosti s A5, a že obecně bodu mr 


v prvé křivce přidružen jest u v druhé. Víme též, že prvý průmět 


normaly plochy v bodě m jest stejnosměrný s normalou křivky Ab 
v bodě u . Be snovem (svazkem) stejnosměrek k normalám křivky 
Ah promětný jest snov stejnosměrek s tečnami DE: v bodech ul : 
z nichž normaly vycházejí. i 

Se snovem těchto tečen jest promětný snov průměrů u" or 
křivky Ab dotyčným bodům příslušných, tento pak snov zase je pro- 
mětný se snovem příslušných průměrů m0 příbuzné křivky P 
Z toho vychází: : 

Snov stejnosměrek ku prvým průmětům normal křivky Ž pro- 
mětný jest se snovou průměrů křivky B, příslušných prvým prů- 
mětům bodů, v nichž normaly jsou vztýčeny. 

Prohlédejme nyní k prvému průmětu smírné plochy kuželové. 
Tato plocha, jsouc stupně druhého, proniká se rovinou, jež S ro- 
vinou E ellipsy E jest stejnosměrna, v křivce U stupně 2. Z odst. 
3. víme, že dvě površky plochy normal kolmy jsou k rovině A ellipsy 
A,, která je spolu prvou průmětnou; z toho jde, že jedna površka 
smírné plochy kuželové, nazvěme ji Z, jest ku prvé průmětně kolma. 

Z toho zase vychází, že prvý průmět křivky U musí procházeti 
prvým průmětem elr středu kuželové plochy smírné. 

Myslíme-li si bodem elr stejnosměrky s prvými průměty normal, 
obdržíme prvé průměty površek kuželové plochy smírné, a jest zjevno, 
že každým dvěma diametralným bodům or m'lz v křivce Br, při- 
družen takto určitý jeden v křivce Úu „ neboť normaly, příslušné dia- 
metralným bodům plochy, za příčinou její centrické souměrnosti jsou 
spolu stejnosměrny. 

Máme tedy v prvé průmětně dvě křivky 2. stupně Z, ÚT, a 
dva promětné snovy přímek, z nichž prvý má střed v or (ve středu 
křivky B, druhý v bodě ch, křivce Ů" náležitém. 

Těmi snovy přímek určeny jsou dva rovněž promětné osnovy 
(svazky) rovin ku prvé průmětně kolmých; osa prvého prochází stře- 

Tř. mathematick o-přírodovědecká, 26 


402 Ant. Sucharda 


dem 0 i jest to souřadná osa Z, osou druhého jest přímka Z sní 


stejnosměrná a křivku Ů v bodě v pronikající. 


Mějme nyní na mysli ještě křivku Ú.,, stupně druhého, v níž. 
s rovinou ellipsy Z stejnosměrná rovina smíru proniká plochu kuže- © 
lovou smírnou. Jest to křivka smíru plochy normal; přímka Z, pro- 


M 


niká ji v bodě v,. Křivky Ě a Ů, uveďme nyní v souvislost s uve- 


00 


denými svrchu promětnými osnovy (svazky) rovin. Libovolná rovina. 
prvého osnovu proniká křivku Z ve dvou bodech diametralných, pří- © 


slušná k ní rovina druhého osnovu křivku Ů,, především ve stálém 
bodě v., mimo to pak pokaždé ještě v jednom bodě, tento jest spo- 


lečným bodem smíru dvou stejnosměrných normal, oněmi dvěma dia- © 


metralnými body procházejících. 


Takto každým dvěma diametralným bodům m m elllipsy Ž při- © 
družen jest jediný m, křivky U, a naopak; příslušné spojnice přímé , 


majíce na mysli, obdržíme veškeré površky plochy normal. Z uvede- 
ného jest patrno, že uvažovanou plochu lze dle toho řŤaditi mezi 


plochy mimosměrek, vzniklé ze dvou řídících křivek druhého stupně 


s korrespondencí (1—2) značnou. Netřeba také připomínati, že pravda 
vyslovená platí pro plochy normal všechněch ploch posouvání stupně 
4., jimiž pojednání toto se zabývá. V dalším proto také jednati bu- 
deme o ploše toho typu bez ohledu k tomu, ku které ploše posou- 
vání náleží. 

9. Křivka Ú, stupně 2. má v rovině řídící křivky JŽ stupně 
2. dva body, své to body smíru P+ 9+. I z těchto každému přísluší 
dvojice bodů diametralných křivky É. 

Buďtež to ku p, příslušné body d ď, 

ku 9, příslušné body e ©. 

Každým z nich prochází jedna površka plochy normal, i jsou to 
površky Na Nď Ne Ne. Poněvadž každá má oba body, jimiž je 
určena, totiž body d p+, d Po; € 90) © +, V rovině křivky E, jest v ro- 


vině té obsažena. V bodech dď ee ku křivce jsou kolmy. Plocha. 


normal proniká se tedy rovinou E řídící křivky Z v této křivce a ve 
4 přímkách, jež seřaděny jsou ve dvakráte dvě, s asymptotami křivky 
smíru Ů,„ stejnosměrné. Vychází z toho, že uvažovaná plocha normal 
jest stupně 6.; jsouc plochou mimosměrek, ovšem je také 6. třídy. 
Také zde poznáváme, že rovina E křivky řídící, obsahujíc 4 površky 
plochy, zastupuje 4 její roviny tečné, že jest tudíž rovinou biguadri- 
tangentialnou. Uvážíme-li, že 4 površky lze čtyřikráte kombinovati 
po třech, uznáme, že rovina tato zastupuje 4 roviny tritangentialné, 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 403 
Ijichž existenci při ploše mimosměrek rodu nulla (a takovou jest, jak 
(bude ukázáno, plocha naše) dokázal Voss. ") 

i OLabbnun úvahu lze učiniti vzhledem k rovině smíru. Křivka 
| E má v této rovině oba své body smíru 7+ u,. Každému z nich 
| přísluší v křivce U, jeden bod, prvému bod ká druhému 2. 

h Přímky N,, N.,, určené body 74 k+, 4x l+, jsou tedy po- 
 vrškami plochy normal a ovšem v rovině smíru obsaženy. Jest tedy 
(rovina smíru bitangentialnou rovinou plochy normal. Prohlédáme-li 
ještě k tomu, že Ú,,, jsouc geometrickým místem proniků dvou stejno- 
(směrných normal, jest křivkou dvojnou, poznáváme, že plocha normal 
má v nekonečnu dvojnou křivku stupně 2. a dvě přímky, stejnosměrné 
s asymptotami řídící křivky E stupně 2. Suďme dále: V rovině E 
má plocha mimo křivku Ž ještě 4 přímky. Každá z nich proniká 
křivku tu ve 2 bodech, což činí 8 proniků. Čtyři přímky mají celkem 


(2) —= 6 průsečíků. Jest tu tedy 14 bodů průsečných. 


Odpočítáme-li v každé přímce jeden ze dvou, v nichž křivku Z 
proniká, onen totiž, v němž jest normalou plochy posouvání, zbývá 
-10 bodů. 

Těchto 10 bodů náleží dvojné křivce plochy normal, jsou to 
body, v nichž křivka tato rovinu křivky řídící proniká. 

Dvojná křivka plochy normal jest tedy stupně desátého. Z pře- 
dešlého jest zjevno, že z 10 těch bodů 2 jsou body smíru. Jsou to 
body p,g,, dvojné křivce smíru Ů náležející. Skládá se tedy dvojná 
křivka stupně desátého z dvojné křivky Ú, stupně druhého v neko- 
nečnu a z dvojné křivky stupně osmého V v konečnu. 

Libovolný rovinný pronik plochy normal jest křivka stupně 6. 
o 10 bodech dvojných. Jest to tedy křivka racionalná, tudíž rodu 
nulla, to platí pak i o ploše normal. Plocha normal jest rodu nulla. 

Poněvadž rovinný pronik uvažované plochy normal, jakožto 
plochy mimosměrek, obecně nemá bodů vratu, platí o něm, zave- 
deme-li obvyklé označení 

16140— 10, 450. 
z čehož vychází me — 24, LZ 12. 
čímž charaktery proniku toho jsou vyčerpány. 


1) Sr. Zur Theorie der windschiefen Fláchen. Mathem. Annalen, Bd. 8. Že 
nemůže žádná další rovina 4 površek plochy obsahovati, jde z tohoto: Ta- 
ková rovina pronikala by plochu ještě v jednoduché křivce 2. stupně, avšak 
plocha nemůže mimo Ž míti žádnou jinou jednoduchou křivku 2 st., ne- 
má-li degenerovati. Sr. Schwarz: Úber die geradlinigen Fláchen 5. Grades. 
Crelle's Journ. Bd. 67. 26% 


404 Ant. Sucharda 


Nás tu zejména zajímá, že rovinný ten pronik jest třídy desáté. 
Jde z toho, že plocha normal jest pořadí) 10. 


Ze stupně a pořadí plochy mimosměrek lze stanoviti počet. 
jejích přímek singularných. Tento rovná se vždy dvojnásobnému roz- 


dílu z pořadí a stupně, *) zde tudíž jest roven 
2(10—6)=8. 


Plocha normal má tedy 8 přímek singularných. 


Proniky soumezných površek, singularnou přímku určujících,- 
jsou kuspidalnými body plochy; jsou to též tak řečené pinchpoints *) 


křivky dvojné. 
Dvojná křivka má tudíž 8 pinchpoints. 


Při naší ploše rodu nulla možno počet tento ještě jiným způ- | 
sobem zjistiti,“) který ku zevrubnějšímu poznání přímek singularných © 


přispěje. 


Poněvadž jest plocha stupně 6., proniká každá její površka © 


dvojnou křivku v 6— 2 — 4 bodech. Libovolným bodem a obecného 
rovinného proniku plochy normal prochází tedy površka, jež dvojnou 
křivku proniká ve 4 bodech. Každým z těchto prochází jedna další 


površka plochy, jež onen rovinný pronik v určitém bodě z proniká, | 
Takto odpovídají tedy každému bodu « libovolného proniku rovinného © 


určité čtyři body 2'2"z""z'""" téhož proniku, a rovněž každému z těchto 
jiné čtyři body, z nichž jedním jest bod a. Poznáváme takto v libo- 
volném rovinném proniku plochy uvažované dvě řady bodové, mající 
korrespondenci (4 — 4) značnou. V takové však jest 4-4 bodů 
dvojných, t. j. takých, v nichž s bodem a sjednotí se jeden z přidru- 
žených bodů z. 


Takovýmto sjednoceným dvěma bodům odpovídá přímka singu- | 
larná a vní pinchpoint křivky dvojné. Tím tedy počet 8 singular- 


ných přímek a pinchpointů křivky dvojné opět jest stanoven. 


10. Mezi body z nalézá se při naší ploše normal vždy jeden; 
jenž bodu a jest diametralně protilehlým. Jest to onen, jemuž pří- 
sluší površka stejnosměrná s površkou bodem a procházející. Otažme 


!) Rang. 

2) Sr. Peschka: Darstellende und projective Geometrie, IV. Bd. pag. 19. 

5) Přidržujeme se tu pojmenování Cayley-em zavedeného, poněvadž názvem 
„kuspidalní bod“ značívá se bod vratu křivky. 


3) Sr. Cremona-Curtze; Grundzůge einer allgemeinen Theorie der Oberfláchen, 
pas. 58. 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 405 . 


| se, zdali tento bod může s bodem a Splynouti. To možno jen tehdy, 
ayž průměr P; spolu je asymptotou křivky řídící É stupně druhého, 
tudíž dvakráte. Poněvadž i pak příslušné dvě površky pronikají se 
| v křivce smíru Ů., je patrno, že tedy z 8 pinchpointů v křivce dvojné 
víně dva plo do dvojné kř. smíru Ú.. Poněvadž sou- 
| 
| 
k 


© 


mezné 2 površky jsou tu stejnosměrny, jsou tyto dvě přímky singu- 
larné hranami (arétes) plochy a též je patrno, že jsou obě v rovině 


smíru. Známé nám tedy dvě přímky smíru MN, 


T% 


N,, plochy naší 
(jsou jejími hranami. 

Nebude snad od místa podotknouti, že ale rovina smíru není 
|tečnou rovinou podél těch hran. Tečná rovina podél té které hrany 
proniká rovinu kř. řídící Z vždy v jedné její asymptotě (s níž jest 
stejnosměrna). 

Abychom o rozloze zbývajících 6 přímek singularných se po- 
(učili, tažme se, kterak možno singularné přímky dané plochy kon- 
struktivně určiti. Mějme na mysli křivky stupně druhého Z Ů, a libo- 
volnou površku P plochy normal, jež prvou křivku v bodě m, druhou 
„vbodě m, proniká. Má-li P býti singularnou přímkou plochy, musí 
tečny T a T býti spolu stejnosměrny. 


o buhes li tedy, kolik v křivkách Za Ú. je párů tečen k sobě 
příslušných stejnosměrných, a které to jsou, budou přímky singularné 
-1 pokud počtu jejich i pokud polohy se týče, stanoveny. 

Buďtež o a o' středy křivek stupně druhého Ž a Ú,. Z odst. 
©. jest zjevno, že snov (svazek) o průměrů křivky Ě jest promětný 
se snovem v, tětiv křivky Ů , určených body jejími, jež koncům 


oněch průměrů jsou přidruženy. Snov o' průměrů křivky U. jest 
však v souvislosti (1 — 2) značné se snovem v,'), tudíž též v sou- 
vislosti (1 — 2) značné se snovem o. Jest však snov o' promětný se 
snovem příslušným tečen ku Da, a Snov o promětný se snovem pří- 
slušných tečen ku Ž, tudíž: Snov tečen ku Ú. jest v souvislosti 
(1 — 2) značné se snovem tečen ku Z. První z těchto snovů jest 
jednoznačný, druhý jest dvojznačný. Myslíme-li si místo nich dva 
S nimi shodné a stejnolehlé snovy soustředné, budou přímky (paprsky) 
Ssamodružné. těchto dvou snovů řešiti naši úlohu. Každý z nich určo- 
vati bude totiž směr žádané dvojice tečen stejnosměrných. Samo- 
družné ty přímky budou nutně 3; k nim příslušné 3 tečny křivky Ů 
budou se jí dotýkati v určitých 3 bodech, poněvadž však každému 
bodu křivky Ú, náležejí dva diametralně protilehlé body křivky Z, 


1) Sr. Em. Weyr: Beitráge zur Curvenlehre, pag. 49. 


406 : Ant. Sucharda 


tudíž body o tečnách stejnosměrných, obdržíme tak 3.2 — 6 singu- 
larných přímek plochy uvažované, z nichž 2 a 2 procházejí vždy 
jedním bodem dvojné křivky smíru. 


Netřeba připomínati, že vzájemnost o snovech vyložená platí © 
i pro jejich průměty do společné průmětny a tudíž i pro příslušné © 


obrazy, i možno tedy cesty této užiti s prospěchem ku zobrazení 
přímek singularných. 

Sestrojení přímek samodružných lze provésti užitím Weyrova 
způsobu, vyloženého v díle jeho: Theorie der mehrdeutigen geom. Ele- 
mentargebilde, pas. 175. i 

Libovolná z těchto 6 přímek singularných, přímka Pxm,, určená 
body my a M,žz,, má soumeznou Pym; ačkoli podle prve uvede- 
ného jest tečna Tm stejnosměrna S T, 1m, nelze tvrditi, že by též 
byla površka P stejnosměrna s !P; záležíť tu na tom, zda smysl od 


m ku 'm jest souhlasný se smyslem od m. ku "m,: jen v prvém pří- 


padě mohla by z toho následovati stejnosměrnosť obou površek sou- 
mezných, ač-li by při tom spolu byla délka dm. wm — 98m,- 
Dokavad« to nenastane — a při zmíněných případech není k tomu 


příčiny — zůstávají dvě površky soumezné různosměrny, příslušný © 


pinchpoint tudíž v konečnu. 

Při této úvaze pohřešujeme dvou přímek singularných, jež by 
S pojednanými 6 doplnily počet na 8. 

Úvahami právě vykonanými okolnosť ta se vyjasní. 


Zbývající 2 přímky singularné jsou hranami plochy (viz odst. 
10.) každá jest se soumeznou površkou stejnosměrna, t. j. ony pro- 


nikají se v křivce smíru B tam jest příslušný pinchpoint. Hleďme 
ku jedné z nich, na př. ku N,,; ona obsahuje bod 723 a bod k. . 


Tečny 7., Tj, nejsou spolu stejnosměrny. Rovina oběma soumeznými 
přímkami určená obsahuje ovšem tečnu T3, nikoli však tečnu 


T, ku dvojné křivce smíru Ť. ; jeť tečna ku křivce Ú, celá obsa- 


OU% č) 


žena v rovině smíru, kdežto ony dvě soumezné površky (z nichž prvá © 


je celá v rovině smíru) mají v křivce Ú. obě dohromady jen jediný 
bod k, a nikoli dva soumezné, jak by bylo nevyhnutelně třeba. Ro- 
vina, oběma površkami určená, dotýká se plochy mimosměrek ve 
všech bodech přímky smíru W , každému z nich náležejíc jako je- 
diná jeho rovina tečná; pouze bod smíru činí výjimku, je to bod 
stacionarný s nekonečně mnoha rovinami- tečnými, kuspidalný bod 
plochy uvažované, pinchpoint dvojné křivky. Podobně jest při hraně 
druhé. 


eu == ré- 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 407 


Poněvadž zde nebylo 7, || 7%., nemohly obě hrany smíru“*), ač 
ku přímkám singularným náležejí, naší první úvahou se obdržeti. Že 
rovina singularná každé z nich příslušná středem křivky Z prochází, 
již v odst. tomto bylo podotčeno. 

Můžeme nyní, prohlédáme-li spolu k odst. 9., dodati: 

Rovina smíru, bitangentialná to rovina plochy normal, dotýká 


I se jí ve 2 bodech, z nichž každý jest v jedné z hran a spolu ve dvojné 
| křivce Ů.. Jsou to zmíněné kuspidalné body k, Z. plochy normal, 
| pinchpointy křivky dvojné. Snadně je v Ú, najdeme, uvážíce, že jsou 
| to body, přidružené bodům smíru řídící křivky Z. V těchto bodech 
| končí podstatné části dvojné křivky smíru Ú.. 


11. Ohledejme nyní blíže dvojnou křivku plochy normal. Tažme 


| se nejprve, kterak jsou rozloženy body její v rovině řídící křivky E. 
| Pronik plochy normal s rovinou této křivky skládá se, jak víme, 
| zkřivky E a ze 4 površek plochy normal: Na|| Nd, Nel|| Ne; ony 
| jsou v diametralně protilehlých bodech d d' e © normalami plochy 
| posouvání a ovšem též normalami křivky Ž. (Viz obr. 8.) Každá pro- 


niká křivku £ ještě v jednom bodě, resp. v diametralně protilehlých 


| bodech f f 9 9. Tyto 4 body náležejí křivce dvojné; ona v nich 
| řídící křivku K proniká. 


Mimo to každá z oněch površek proniká ještě ostatní 3; vznikne 


- tak dalších 6 bodů, dvojné křivce náležejících. Jsou to body dia- 


metralně protilehlé č ď © x" v konečnu a body smíru p, g,. Ony 


p body jsou rohy kosodélníka, jehož středem jest střed o řídící křivky 


E. Body p, 4, náležejí křivce Ú, stupně 2., jež jest nekonečně vzdá- 
lenou částí křivky dvojné. Body ff 9 g tť x w náležejí tedy 
dvojné křivce V v nekonečnu obsažené, jež jest 8. stupně. 

Z centrické souměrnosti plochy normal poznává se, že i tato 
křivka jest centricky souměrná, střed o plochy normal majíc za střed 
souměrnosti. Z předešlého také jest zjevno, že dvojná ta křivka 
bodem o neprochází. : 

Co se týče souvislosti křivky dvojné s površkami plochy normal, 
již jsme pověděli, že v 8 případech 2 površky, bod dvojné křivky 
průsekem svým tvořící, jsou soumezny. Vznikne takto 8 pinchpointů 
křivky dvojné. Z odst. 10. vychází, že z bodů těch 2 připadají na 
dvojnou křivku Ů,, ostatních 6 tudíž na dvojnou křivku V. Víme též, 
že posléze jmenované body jsou v konečnu. 


Á) Hrany úběžné. 


408 Ant. Sucharda 


Prohlédejme nyní k bodům, jež má křivka dvojná v rovině smíru. 
Rovinu tu proniká plocha normal ve dvojné křivce Ů. stupně 2. 
a vpřímkách N,, N,,, o nichž jsme dokázali, že jsou hranami plochy. 
Tyto přímky pronikají křivku Ů. každá ještě v jednom bodě, resp. 
v bodech y,, 2,. (Viz obr. 10.) Každým bodem dvojné křivky U 


procházejí 2 pošer plochy normal, jež s řídící křivkou Ě ve 2 dia- - 


metralně protilehlých bodech se, pronikají. Výminku činí body 4, 2,; 
každým z nich procházejí nejen 2 tyto příslušné površky plochy 
normal, nýbrž ještě jedna z obou přímek smíru N,,, N.,, tudíž 
přímky 3. Z toho vychází: Body y, z, jsou trojnásobnými body smíru 
plochy normal. Poněvadž body těmi plocha třikráte prochází, sou- 
díme, že též 3 větve dvojné křivky v nich se pronikají, a že tudíž 
body ty jsou trojnásobnými body křivky dvojné. Vzhledem k tomu, 
že tato rozpadá se ve dvě křivky stupňů nižších Uz V, soudíme, že 


dvojná křivka V každým z těchto bodů smíru dvakrát prochází, majíc 


v něm bod dvojnásobný. V těchto bodech tedy dvojná křivka V stupně 
8. rovinu smíru čtyřikráte proniká. Pátým průsečíkem jest bod s., 
v němž přímky smíru spolu se pronikají. I zbývá tedy nalézti ještě 
3 body ostatní, v nichž křivka proniká rovinu smíru. Především jest 
patrno, že body ty musí býti v křivce Ú. ; neníť mimo tuto křivku 
a bod s, v rovině smíru místa, v němž by mohl býti násobný bod 
plochy vůbec, anyť površky smíru json přímkami jednoduchými. Na- 
zvěme hledané body «. z. ©.. V každém z nich křivka dvojná Ú. 
s dvojnou křivkou V se proniká. Protínají-li se dvě plochy vzájemně, 
jest průsečná křivka dvojnou křivkou, a dvojný bod nastane v ní 
tam, kde obě plochy vzájemně se dotýkají. V našem případě zastou- 
peny jsou obě plochy dvěma plášti téže plochy normal, jež pronikem 
svým dvojné křivky Ú, V určují. Soudíme-li podle analogie, mohou 
hledané body dvojné vzniknouti jen tehdy, budou-li se oba pláště ve 
dvojné křivce smíru na některých místech vzájemně dotýkati. V ta- 
kovém bodě měla by plocha arci na místě 2 různých rovin tečných 
pouze jedinou, splynutím obou vzniklou. 


Této okolnosti užijeme ku vyhledání bodů žádaných. 

Mějme na mysli jeden z nich, bod «,. Splynutí obou rovin 
tečných, tomuto bodu dvojné křivky Ú, příslušných, nemůže vzniknouti 
následkem různosměrnosti 2 soumezných površek, neboť případ pinch- 
pointů dvojné křivky jest tu vyloučen. Mohou tedy ty 2 roviny sply- 
nouti jen tím, že rovina tečná, příslušná jedné z površek bodu ©. 
náležejících, obsahuje zároveň příslušnou k němu površku druhou. 
Jest patrno, že potom tečna oN v bodě «, ku křivce smíru 0 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 409 


musí býti stejnosměrna s průměrem křivky Ě, jehož konci obě zmí- 
'něné površky procházejí. Z toho následuje: Abychom obdrželi 3 body 
©. T, ©, určeme v křivce smíru Ů,, ony body, jejichž tečny stejno- 
směrny jsou s příslušnými průměry řídící křivky E. Poněvadž, jak. 
z odst. 10. vychází, snov o průměrů křivky E jest v souvislosti (1 — 2) 
značné se snovem příslušných tečen ku Ů., a poněvadž 2 soustředné 
| snovy v souvislosti (1 — 2) značné mají 3 přímky (paprsky) samo- 
| družné, poznáváme, že v pravdě pouze 3 body křivky Ů. zmíněnou 
(vlastností se honosí. Řešení úlohy předložené, záležejíc ve vyhledání 
| přímek (paprsků) samodružných, bez obtíží dá se konstruktivně pro- 
(vésti. © 

| Podle předešlého jsou obdržené body «, T, ©, zároveň sku- 
 tečnými dvojnými body?) plochy normal, tečné jejich roviny skutečnými 
| dvojnými rovinami *) této plochy. 

Uvažovaná křivka dvojná Ú. — V má ještě další 2 body troj- 
| násobné. %) Obecně polohy jejich určiti nelze, jisto však jest z úvahy, 
Již právě o rovině smíru jsme učinili, že tam býti nemohou. Z toho 
| dále vyplývá, že dlužno jest hledati ve křivce Ý, a tu ovšem jako 2 
„body diametralné protilehlé. Nebude snad od místa poznamenati, že 
(by ve zvláštním případě mohly býti v řídící křivce Ž obsaženy. 
Prohlédajíce ku proniku plochy normal s rovinou křivky řídící 
| (obr. 8.) poznáváme, že není vyloučena možnosť, aby površky plochy 
normal, příslušné bodům d, e spolu se pronikaly v bodě křivky Ě. 
Potom body f, g, t splynou v jediný, tedy trojnásobný bod křivky 
| dvojné. Za příčinou centrické souměrnosti splynou ovšem též body 
diametralně protilehlé f, g', v bod trojnásobný. (Viz obr. 9.) Uva- 
žované 4 body trojnásobné nemohou býti obsaženy v jedné rovině 


12. O křivce V budiž ještě poznamenáno toto: 

Křivka tato, nemá-li degenerovati, nemůže mimo 2 dvojné body 
smíru a 2 trojnásobné v konečnu míti žádných jiných bodů násob- 
ných. Kdyby měla další bod dvojný, musil by tento býti v konečnu, 
za příčinou centrické souměrnosti náležel by k němu druhý s ním 
souměrný; rovina, obsahující oba body trojnásobné a jeden z těchto 
| dvojných, obsahovala by i druhý a měla tedy s křivkou 10 bodů spo- 
lečných, což jest nemožno. V bodě o tento bod dvojný býti by ne- 


2) Br. Emil Weyr: Theorie der mehrdeutigen geom. Elementargebilde, pas. 75. 

2) Sr. Salmon- Fiedler: Analytische Geometrie des Raumes, 2. Theil, pas. 
668, 669. 

3) Sr. Voss: Zur Theorie der windschiefen Fláchen. Mathem. Annalen, Bd. 8- 


410 Ant. Sucharda 


mohl, poněvadž, jak z proniku plochy s rovinou E řídící křivky Z. 
jest zjevno, bod o obecně ploše nenáleží. 

Také lze tvrditi, že dvojná křivka V v žádném případě, tedy. 
ani kdyby degenerovala, nemůže míti bodu čtyrnásobného v konečnu 
náhradou za dva trojnásobné. Bod ten nutně by byl v 0, pak 
by však každá přímka jím a jedním trojnásobným bodem smíru 
procházející, pronikala plochu v 7 bodech a tudíž byla v ní ob-. 
sažena. Z. předešlého však jest známo, že středem o plochy © 
normal žádné její površky neprocházejí. Ve zvláštním případě mohlo © 
by to nastati, tehdy totiž, kdyby normaly Nd a Nď nebo Nea Ne. 
spolu splynuly. Vždy však by tyto přímky, nyní ovšem bodem 0. 
procházející, zůstaly v rovině E křivky řídící. V této rovině musily © 
by též oba trojnásobné body smíru 3+ 2, býti obsaženy; tu by však. 
obě přímky smíru N,, N,, plocby normal, ježto procházejí každá 
jedním z těchto bodů trojnásobných a nad to jedním z bodů 7, 4+ © 
roviny E, musily v rovině té býti obsaženy, čímž by stupeň jejího © 
proniku s plochou zvýšil se na 8, což jest nemožno. 

Poněvadž každá z površek plochy normal jest v určitém bodě © 
křivky Ž normalou plochy posouvání, nemohou žádné jiné dvě po- ! 
vršky splynouti, leč takové, které jsou v rovině křivky řídící, i ne- © 
může tedy dvojná površka vzniknouti jinak, než tím, že buď Nd | 
splyne s Nď, nebo Ne s Ne, nebo že obé nastane zároveň. Patrno © 
z toho, že plocha normal více než 2 dvojné přímky míti nemůže, 
a že tyto musí jejím středem procházeti. : 

Připomeňme si, že površky Nd Nď Ne Ne' i splynuvše, zů- 
stávají v bodech ď ď ee normalami křivky E, a uvažme dále, že 
středem křivky 2. stupně, není-li kruhová, mohou procházeti normaly 
pouze vrcholům příslušné. Z toho jde, že přímka dvojná vždy splývá 
s některou osou křivky Z; jsou-li dvě, splývají s oběma osami a jsou 
k sobě kolmé "). 


") Myslíme-li si středem o plochy posouvání normalu k této ploše, jejíž patou 
budiž bod p, a mimo to plochu kuželovou bitangentialnou, již všechny bi- 
tangentialné roviny obalují, budou normalou onou obecně procházeti 2 tečné 
roviny té plochy kuželové, tudíž 2 bitangentialné roviny plochy. Každá 
Z nich protne plochu posouvání ve 2 křivkách stupně 2., z nichž jedna bod 
p musí obsahovati. Příslušná jí plocha normal bude přímku Nop míti za 
přímku dvojnou. 

Za to však nelze v libovolné ploše posouvání obecně určiti proniku 
s rovinou bitangentialnou, jemuž příslušná plocha normal by měla 2 přímky 
dvojné. Vyžadujet úloha ta především, aby ku ploše posouvání byly středem 
„jejím možny 2 k sobě kolmé normaly, mimo to pak, aby jimi procházela 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 411 


Poznámka. Každá rovina, jež dvojnou přímku obsahuje, pro- 


| niká plochu v racionalné křivce 4. stupně. I má těchto křivek plocha 
| nekonečné množství v rovinách osnovu (svazku), jehož osou jest 
| přímka dvojná. Každé dvě křivky proťaty jsou površkami plochy 
| v řadách bodových, jsoucích v souvislosti (1—1) značné; na tomto 
| základě bylo by lze plochu tu sestrojiti. Jsou-li v ploše dvě přímky 
| dvojné, vyskytují se zmíněné křivky racionalné ovšem v obou osnovech. 


Dříve, než k dalším úvahám přikročíme, budiž podotčeno ještě 
toto. V odst. 8. bylo ukázáno, že každým dvěma diametralně proti- 
| lehlým bodům a a' řídící křivky É přidružen jest jediný bod a+ 
křivky Ú,, ježto snov o průměrů křivky Ž promětný jest se snovem 


(v, sečen křivky Ú„. Okolnosť tato poskytuje jednoduchého pro- 


| 


| středku, opatřiti si plochu 2. stupně, jež se plochy normal podle 


dané površky Pm,, dotýká. Mějme na a tečny v bodech m m, 


| resp. ku křivkám E, U,, tedy přímky T, . Tečnu prvou proniká 
| snov 0, tečnu druhou Snov v4, a es ná bodové jsou pro- 
„mětné. Určují tudíž přímky, páry sobě příslušných bodů procháze- 
jící, obecně plochu hyperboloidu jednodílného, a ta se plochy normal 
-v površce P,m, dotýká. Poněvadž jest přímka T, přímkou smíru, 


jest plocha vlastně hyperbolickým paraboloidem. Jeho površky obdrží 
se tedy přímo jako spojnice příslušných bodů obou řad promětných. 
Tento způsob určení dotyčné plochy paraboloidu hyperbolického 
zvláště se hodí, řešíme-li konstruktivné úlohy na základě centralného 
obrazu plochy uvažované. 


13. Pojednáme nyní o kontuře průmětu plochy normal. 

Jest známo, že třída plochy kuželové, z libovolného bodu ploše 
mimosměrek dotyčně opsané, rovná se stupni této plochy. Tato plocha 
kuželová obecně nemá tečných rovin stacionarných, ježto taková ro- 
vina vyžaduje, aby 2 soumezné površky byly v jedné rovině, jež 
spolu střed plochy kuželové obsahuje. Počet bitangentialných rovin 
této plochy kuželové rovná se počtu dvojnásobných bodů rovinného 
proniku plochy. ") 


tečná rovina kuželové plochy bitangentialné: požadavky to, jichž obecně 
splniti nelze. 

Ve příčině degenerace křivky V lze na základě vlastností jejich, jež až 
dosud byly odvozeny, dokázati, že nemohou nastati kombinace tyto: 

ba aa 33.2:, 1,3, 431.1, 3535 

Při tom pro lepší přehlednost užito cifer ku označení křivek příslušných 

stupňů. Číslice 3 značí jak rovinné, tak prostorové křivky 3. stupně. 
1) Sr. Salmon-Fiedler: Anal. Geom. d. R. 2. T. pag. 295. 


: | 
419 Ant. Sucharda ; 
Z uvedeného vycházejí pro křivku, v níž libovolná rovina, střed JÍ 
plochy kuželové neobsahující, tuto plochu proniká, tudíž pro kon- | 
turu průmětu centralného, je-li středem promítání střed plochy kuže- 
lové a průmětnou ona rovina, charaktery tyto : 


AO P 0 MY z UE | 


Pro křivku konturní samu z toho jde, že jest to křivka stupně P 
10., pořadí 6., rodu 0. j 

Křivka ta, jak známo, prochází všemi 8 pinchpointy dvojné 
křivky plochy normal; v každém z bodů těch jest příslušná jemu © 
přímka stacionarná tečnou této křivky. : 

Pro konturu průmětu plyne z toho, že křivka tato prochází © 
8 body, v nichž površky plochy kuželové, pinchpointy určené, rovinu 
její protínají. Tečnami v těchto bodech jsou průměty příslušných © 
přímek stacionarných. 

Zajímavo jest uvažovati o kontuře průmětu, je-li středem pro- 
mítání libovolný bod smíru a průmětnou rovina řídící křivky E Při- 
tom nutno míti na mysli, že kontura průmětu vždy jest obalovou pří- © 
slušných průmětů površek plochy. Budiž libovolný bod c, roviny 
smíru středem promítání. Promítání jest pak vlastně klinogonalné, 
a budeme je tak na dále zváti. 

V rovině smíru jest mimo něj dvojná křivka Ú., stupně 2., pak 

přímky N,„, N,, a přímka smíru B, roviny křivky řídící, kterou 
přímky ony pronikají v bodech 7+ %«,, bodech to smíru řídící 
křivky Z. 
——— Klinogonalné průměty přímek N,„, N., sjednotí se s přímkou 
B+. Tečny křivky Ž v jejích bodech smíru 7, u+ procházejí středem 
jejím o a průměr ku tečně bodu 7, soumezný proniká křivku ve 
2 bodech po obou stranách bodu r, ležících a s ním soumezných. 
Poněvadž tyto 2 body jsou diametralně protilehlými body křivky É, 
náleží jim površky spolu stejnosměrné. Jich klinogonalné průměty 
(ze středu c) tedy pronikají se v klinogonalném průmětu křivky 
U., jenž splývá s přímkou B,, tak že tedy jedním bodem přímky 
B., procházejí 3 soumezné tečny uvažované kontury průmětu. Po- 
znáváme z toho, že má tato kontura v nekonečnu bod vratu, jehož © 
tečnou vratu jest přímka smíru B,; opakujíce úvahu tu vzhledem 


k tomu náleží podle rovnic Plůckerových 


WO) A244 ZDE: 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 413 


| "k bodu smíru 4+, poznáváme druhý bod vratu o téže tečně vratu. 


(Není nesnadno poznati, že tyto body vratu totožny jsou s klinogo- 
| nalnými průměty pinchpointů k, Z, dvojné křivky smíru. Uvažujme 


| dále: Libovolná sečna křivky ÚU., bodem c, procházející, protíná ji 
| ve 2 bodech "a "b,, jichž společným průmětem jest určitý bod 


[P at — "pllru) přímky smíru B.. Týž jest tedy klinogonálným prů- 
| mětem bodů smíru 4 površek plochy normal, z nichž dvě mají bod 


| smíru "a,, druhé dvě bod smíru DE 
ur = wi; 


r ——— 


Bodem 
| průmětu. 


Mysleme si nyní, že sečna prve zmíněná stane se tečnou. Tuť 


procházejí tudíž 4 tečny hledané kontury 


body "a "b, stanou se soumeznými a ovšem také dvě a dvě po- 
vršky jim příslušné. Tudíž ovšem i centralné jich průměty; obdržíme 
takto 2 dvojice soumezných, v jediném bodě přímky smíru se protí- 


| najících, tečen kontury průmětu. Jest z toho zřejmo, že bod, v němž 


proniká se tečna ona křivky U, s přímkou smíru B jest dvojným 
bodem kontury průmětu. Poněvadž bodem c. lze ku Ú,„ určiti tečny 
dvě, jsou tedy v přímce smíru 2 dvojné body kontury průmětu. Teč- 


| nami v těchto bodech dvojných ovšem jsou průměty příslušných dvou 


površek plochy normal. Z uvedeného vychází: Je-li středem pro- 
mítání libovolný bod smíru, kontura průmětu do roviny křivky řídící 
má v přímce smíru 2 body vratu, jichž společnou tečnou vratu je 
sama přímka smíru, a 2 body dvojnásobné. Charaktery křivky té 
rovnají se oněm, jež prve obecně byly odvozeny. 

Prohlédejme nyní ku zvláštním případům, které tu nastati 
mohou : 


1. Střed promítání obsažen jest v obecném bodě jedné přímky- 
smíru. Rovinu tečnou tohoto bodu, jako ku vlastní ploše kuželové 
konturní nenáležitou, nutno odpočítati, čímž stupeň této plochy o 2, 
třída o 1 se sníží. Pro konturu průmětu bude pak 


= YM = 
Poněvadž i nyní zůstává « — 0, obdržíme pro křivku tu dále 
O2, VP=69"w— 9: VD 


1) Takto po způsobu Tilšerově označují se klinogonalné průměty bodů "Go, 
45, do 1. průmětny, za níž zde pokládáme rovinu Z řídící křivky Z. 


414 Ant. Sucharda 
Snadně seznáme, kterak křivka tato má se ku přímce smíru. | 
Oba dvojné body smíru zůstanou, z bodů vratu však jeden zmizí. i 
Viz obr. 11. (V tomto, jakož i v následujících obrazech 12., 13. M 
14. řídící útvary plochy normal, střed promítání c, i příslušná k němu. | 
kontura průmětu klinogonalného v rovinu řídící křivky Ě jsou na n 
kladě promítání centralného zobrazeny, aby souvislost mezi konturou. 
Z středem promítání a plochou normal se ozřejmila. Kresa 
jn I jest zde tedy jen obrazem (centrálným) kontury (klinogonálné), nikoli“ 
konturou obrazu. Znaky obrazů rozlišeny jsou po způsobu prof. Tilšera od. 
znaků útvarů samých připojenou dole číslicí 3. Ze všech těchto obrazů 
jest přímé určení singularných bodů, v přímce smíru obsažených a jejich. 
tečen patrno. Že jeden z bodů vratu kontury průmětu v přímce smíru. 
obsažených zmizí, poznáme takto: Přímka smíru N,,, v níž střed c. 
jest obsažen, promítá se v jediném bodě přímky smíru, v bodě smíru. 
r. řídící křivky E, takže 3 soumezné tečny, bod vratu podmiňující,- 
nemohou tu vzniknouti. Na místě bodu vratu jest bod 7, obecným.. 
bodem křivky konturní. Patrně z toho vychází u — 8 ve shodě s vý-. 
počtem horním. i 

2. Střed promítání jest obecným bodem dvojné křivky Ů.. Obě 
roviny tečné tohoto bodu nutno, ježto ku vlastní kuželové ploše kon- © 
turní nenáležejí, odpočítati, čímž stupeň této plochy o 2.2, třída její © 
o 2 se sníží. Bude tudíž pro konturu průmětu | 


w=i0—4=6, „V=6—2= 4; 


poněvadž pak i nyní zůstane «-=0, jsou ostatní charaktery této 1 
křivky: 
+= = =6,. D0: 


Výsledky tyto možno kontrolovati, obrátíme-li se ku přímce © 
smíru. Poněvadž c, jest bodem křivky U., odpadnou dvojice bodů © 
a, b.; jeť s bodem c, na kterékoli sečné vždy jen jediný bod křivky © 


00 


u 


U. Tím odpadnou však též dvě ze 4 tečen kontury průmětu v ko- © 
nečnu obsažených, i jest v = 4; ale také odpadnou oba dvojné body © 
v nekonečnu, poněvadž o tečnách z c. ku Ů, tu mluviti nelze. 
Jest tedy u==6. Obr. 12. 

3. Střed promítání splývá s průsečíkem s, přímek smíru. Po- 
něvadž bod s, náleží dvojné křivce plochy normal, jest případ tento 
do jisté míry podoben případu 2. Pro konturu průmětu obdržíme 
tu zase 
=6" Wes vy = 
= At 9, 4 6M 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 415 


| Přece však tato křivka od oné podstatně se liší, jinak se majíc 
'ku přímce smíru. Křivka tato totiž, ant bod c. jest mimo křivku 
|Ů. „ podržuje oba dvojné body smíru, za to však ztrácí oba body 
|vratu v nekonečnu, poněvadž přímky smíru M., N„, promítají se tu 
každá v jednom bodě. Na místě bodů vratu stanou se body smíru 
(m u. řídící křivky Z jednoduchými body křivky konturní. (Viz obr. 
113.) Jest tu wu- 10—2.3-- 226, v úplné shodě s výsledkem pře- 
"dešlým. 

| 4. Střed promítání jest v trojnásobném bodě dvojné křivky 
smíru Ů.. V případě tom nutno 3 roviny tečné tohoto bodu jakožto 
(ku ploše kuželové konturní nenáležité odpočítati, čímž stupeň její 
o 3.2, třída o 3 klesne. Pro konturu průmětu vychází z toho: 


u=—10—32—4, w=6—328 
| Poněvadž « — 0, obdržíme dále 
O OM 0D. 


Tážíce se, kterak se křivka má ku přímce smíru, shledáváme: 
-Oba dvojné body a jeden bod vratu zmizejí (Viz obr. 10. Středem 
promítání volen tam bod z,). Na místě druhého bodu vratu stává 
se bod smíru u, jednoduchým bodem křivky konturní. Jest tedy 
B M2828 114 jako svrchu. 

V původní úvaze odst. 13. o konturní křivce předpokládali jsme 
| střed promítání v konečnu, v úvahách následujících byl však střed 
| tento bodem smíru. Poprvé měli jsme tedy na mysli promítání cen- 
| tralné, později promítání klinogonalné. I týkají se tedy charaktery 
| v původní úvaze vyvinuté, kontury průmětu centralného, ostatní pak 
| kontury průmětu klinogonalného, vždy do roviny křivky řídící jako 
| průmětny. 

Poněvadž rovinné proniky plochy kuželové, jestliže roviny jejich 
| středu jejího neobsahují, jsou křivky kollinearné, lze z úvah před- 
| cházejících přímo souditi o singularitách kontury průmětu i pro případ, 
| že průmětnou jest jiná rovina, než rovina křivky řídící. V případech, 
| týkajících se promítání klinogonalného, kollinearnosť ta stane se pří- 
| buzností, takže tam i úvahy, týkající se souvislosti kontury průmětu 
| s přímkou smíru zůstávají v platnosti. Nyní možno přičiniti poznámku; 
I jež prohlédá ku kontuře průmětu orthogonalného. Zobrazení plochy po- 
| souvání jest velmi jednoduché, pokládáme-li rovinu křivky jedné nebo 
| druhé soustavy za průmětnu promítání orthogonalného. Také zobrazení 


416 Ant. Sucharda 


površek plochy normal dá se tu snadně provésti a nebude tedy od místa. 
i kontury průmětu pro ten případ si povšimnouti. V odst. 3. bylo podo- 
tčeno,že tato plocha normal má dvě površkykolmé k rovinám křivek jedné 
soustavy, dvě pak kolmé k rovinám křivek druhé soustavy. V případě na- 
šem (viz obr. 1.) jsou tedy dvě površky ku prvé průmětně kolmy. Mysleme 
si, že se plocha normal do této roviny orthogonalně promítá. Promítky: 
jsou tu stejnosměrny s oněmi dvěma površkami, i pronikají se s nimi. 
tedy v jediném bodě; bod ten však, jsa pronikem dvou stejnosměr= 
ných površek, náleží dvojné křivce smíru U.. Příslušná plocha kuže- 
lová konturní má tudíž střed svůj c. ve dvojné křivce smíru Ú.. 
Nastává tu tedy případ sub 2 uvedený. Tam ovšem jest průmětnou. 
rovina křivky řídící, zde nikoli; ježto však jsou to křivky příbuzné, 
možno z oné přímo souditi o této a tvrditi: Kontura průmětu ortho- | 
gonalného plochy normal v rovinu jedné (neb druhé) soustavy křivek. 
plochy posouvání, jest křivka těchto charakterů: i 


= 6,4 V 4, u 
dd = —6 Ds 


Křivka tato má dva body Sní v nekonečnu, přímka smíru jest, | 
jejich společnou tečnou vratu. : 

Z centrické souměrnosti plochy normal vychází, že kontury prů- / 
mětu klinogonalného do roviny křivky řídící jsou křivkami centricky. 
souměrnými. Z toho plynou některé výsledky, asymptot a dvojných. 
tečen křivek těch se týkající. i 

Křivka stupně u = 10, obdržená pro případ, že c. jest obecným. 
bodem smíru, má 6 asymptot s přímkou smíru splývajících; zbývají. 
tedy 4 v nekonečnu, tečny to ve dvojných bodech smíru. Dvě a dvě 
jsou spolu stejnosměrny, vzdálenost jejich bodem o jest půlena. *) 

Křivka stupně w-=8, sub 1 pojednaná, má 5 asymptot v ko- | 
nečnu. Z těch ona, jež náleží bodu 7., prochází středem o křivky | 
řídící, ony pak, jež náležejí dvojným bodům smíru, dvě a dvě jsou © 
spolu stejnosměrny, vzdálenost jejich bodem o jest půlena. | 

Křivka stupně u- 6, sub 2 pojednaná, nemá asymptot v ko- © 
nečnu. Ze 3 jejích tečen dvojných jedna splývá s přímkou smíru 
druhé dvě procházejí středem o (obr. 12.). 


1) Sr. Steiner: Úber solche algebraische Curven, welche einen Mittelpunkt © 
haben. Crelle's Journ. Bd. 47. 
Kontura průmětu st. 10. zde zobrazena není. K tomu typu však ná- 

leží křivka P plochy asymptotické, o níž v dalším bude jednáno. i 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 417 


| -Křivka stupně u = 6, sub 3 pojednaná, má 6 asymptot v ko- 
mečnu. Ony dvě, jež náležejí bodům smíru r, u, řídící křivky, pro- 
"házejí středem o křivky této, ostatní čtyři jsou 2 a. 2 spolu stejno- 
směrny, vzdálenost jejich vzájemná bodem o jest rozpůlena (obr. 13.). 
Ze 3 dvojných tečen této křivky jedna prochází středem o. 
Křivka stupně u- 4, sub 4 pojednaná, má jedinou asymptotu 
v konečnu. Tato prochází středem o. Bodem tím prochází též jediná 
"její tečna dvojná (obr. 14.). 
| 0 kontuře průmětu orthogonalného do roviny křivek jedné Sou- 


LD KL A Bb.4 


ZZ ETK. 


! 
(prvého průmětu orthog. plochy normal (obr. 1.). Tato kontura jest 
"obalovou prvých průmětů površek plochy normal, je tedy obalovou 
přímek É NU, značí-li N, normalu plochy posouvání v bodě m křivky 
řídící. 

Avšak bodům mr (sr. odst. 2.) přidruženy jsou jako příbuzné 
body ulr a též jest známo, že přímky N-7 stejnosměrny jsou s nor- 
E iami křivky AL v bodech ur. Z toho vychází, že kontura prvého 
(průmětu plochy normal s obalovou normal křivky AŤr stupně druhého, 
tedy s její evolutou jednoznačně si odpovídají, anať k tečně jedné 
křivky přísluší určitá jediná tečna křivky druhé; obě tečny spolu se 
pronikají v přímce smíru roviny, v níž jsou obsaženy. © evolutách 
ellips a hyperbol jest známo, že mají každá v nekonečnu 2 body vratu, 
jichž společnou tečnou vratu jest přímka smíru.*) Ze stejnosměrnosti 
normal křivky Ar s přímkami NÍr vychází, že body vratu kontury 
průmětu, v přímce smíru obsažené, totožny jsou s body vratu evoluty 
této křivky A!r, je-li ona hyperbolou neb ellipsou. (Evoluta ellipsy 
má body vratu imaginárné a takovými jsou tedy i body vratu pří- 
slušné křivky konturní.) 

Výjimka z úvah těchto nastává, je-li AŤr křivka kruhová, po- 
něvadž evoluta její nemá v přímce smíru žádných bodů vratu. Pří- 
slušná kontura průmětu body vratu i v případě tom podržuje. 

Z odvozených charakterů kontury průmětu přímo lze souditi 
| o kontuře obrazu příslušného. 

Kterak jednotlivé tečky kontury obrazu obdržeti lze přímo, je-li 
průmětnou oa orthogonalného rovina křivek jedné nebo druhé 


j 
| 
| MM 


1) Br. Salmon Fiedler: halyusohé Geometrie der hoheren ebenen Curven, 
8 pag. 121. 
| Tř. mathematicko-přírodovědecká. 27 


418. u Ant. Sucharda 


soustavy plochy posouvání, ukázali jsme v odst. 6. irodené tam 
v, vyplňují konturu obrazu prvého, tečky u, konturu obrazu druhého, 
Poznámka. Ve případech sub 1, 4 pojednaných střed promí: 

tání c. obsažen jest v rovině, jež 9 ea površky plochy ob 
sahuje, v případě sub 3 pojednaném ve 2 takých rovinách zároveň; 4 
i zdálo by se, že kontura průmětu má míti body vratu; tyto však 
připadají do průmětů příslušných rovin tečných, jež ku ba kon-* 
tuře průmětu nenáležejí. 4 
„ Obratme se nyní ku vyšetření asymptotické plochy uvažované 
plochy normal. 
Hledejme jejího proniku P s rovinou řídící křivky Ž stupně dr -A 
hého. Pronik ten obdržeti lze jako obalovou tečen takto : 
Libovolnému bodu a,, křivky smíru Ú, přísluší v křivce Ž dva 

body diametralné a a'. Asymptotické roviny, příslušné površkám MN; 
- Ny, určeným body aa, aa, jsou spolu stejnosměrny, pronikajíť TO- 
vinu smíru v tečně 7, křivky smíru. Proniky jejich s rovinou křivky | 
E jsou dvě přímky body a a' procházející a s onou tečnou stejno- 
směrné ; mají s ní společný bod smíru A+. Křivka Ú„ má ještě jednu l 
tečnu s T, stejnosměrnou. Jest to tečna 7;, v diametrálném bodě 
b,,. K této příslušejí v rovině křivky Ž opět dvě s ní stejnosměrky; 
proniky to dvou rovin asymptotických, procházejících diametralnými 
body b b'. Takto poznáváme, že křivka P má 4 tečny stejnosměrné, 
tudíž jediným bodem smíru k. procházející. [Viz obr. 15. Křivka P 
zobrazena tam obrazem centralným. Křivky Z a U., obsažené v ro- 
vinách stejnosměrných, jichž společnou přímkou smíru jest Bo zobra- i 
zeny jsou v kružnicích DA U. Znaky obrazů po způsobu prof. Tilšerem n 


zavedeném liší se od ní útvarů samých připojenou dole arab- 
skou cifrou 3.) Tím však počet tečen křivky P bodem smíru A,- pro- 
cházejících není ještě vyčerpán. Poznáme to z následujícího: Řídící 
křivka Ž, jsouc stupně druhého, proniká přímku smíru B své rovin y 
ve dvou bodech 7, u,. Každým z nich prochází jedná tečna křivky 
P, stejnosměrná s příslušnou tečnou křivky smíru. S tou musí se. 
pronikati v přímce smíru B., i má tudíž každá z tečen křivky 
jsi bodům 7, a u, příslušných, v nekonečnu dva body, splývá tedy 
S přímkou smíru. Z toho jn: Přímka s jest n tečnou 
křivky P. 
: Poznáváme nyní čakáli že bodem h., vněmž lihovalak“ stan 
T., proniká přímku smíru B, křivky řídící, prochází celkem 6 tečen 
křivky P, Dvě z nich splývají s přímkou smíru, ostatní čtyři jsou 


v konečnu. Z toho plyne, že P jest třídy v = 6. 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 419 


A Povšimněme si dále tohoto: Tečna v bodu smíru 7, křivky 
P) prochází její středem 0, i jest zároveň průměrem této křivky. 
Mysleme si průměr jemu soumezný. Týž proniká Ž ve dvou bodech 
bodu u, soumezných a to tak, že jeden z nich *r. po jedné, druhý 
3" po druhé straně bodu u, jest umístěn. Body "'r, *“., patrně 
jsou ale konce průměru křivky Ž, tudíž body diametralně protilehlé. 
| Takovými body však procházející tečny křivky P jsou spolu stejno- 
| směrny, čili pronikají přímku smíru v témže bodě %.. Bodem tím 
procházejí tudíž přímka smíru a dvě s ní soumezné přímky, jedna po 
| jedné, druhá po druhé její straně, vesměs to tečny křivky P, z čehož © 
vychází, že bod i, jest bodem vratu křivky P, přímka smíru pak jeho 
| tečnou vratu. Zcela obdobného výsledku dospějeme, prohlédajíce ku 
druhému bodu smíru křivky Č. Obdržíme tak bod vratu j,, jemuž 
| přímka smíru rovněž jest tečnou. Suďme dále: 


m bod A přímky smíru je společným bodem smíru dvoú 
tečen T, křivky smíru. Proto jím procházejí čtyři v konečnu 
| ležící tečny k P, z nichž dvě, odpovídající bodu a., procházejí 
| diametralně si protilehlými body a a', druhé dvě, odpovídající bodu 

bd., procházejí diametralně ent body b b'. Jest tedy bodu a, 
P Kdřičen průměr aa, bodu b. průměr bb". Prohlédejme k tomu, co 
nastane, splyne-li bod 7 S křivkou smíru, t. j. sjednotí-li se s bodem 
P+ jejž křivka ta má v rovině řídící křivky E. Potom splynou též 
tečny 74, a T+,; body a, a b, stanou se soumeznými, splynouce 
s bodem p, ; totéž stane se však i s přidruženými průměry aa bb'. 
Bude tu bod a soumezný s bodem a', bod d soumezný s bodem 5“. 
Čtyři tečny křivky P z bodu p, vycházející seřadí se ve dvě dvojice 
| tečen soumezných, jež ovšem v bodě p, nepřestanou se pronikati. 
Každá dvojice určuje takto jeden bod křivky P, s bodem p, splý- 
-vající, z čehož vychází: Bod p,, jest dvojným bodem křivky P. Ob- 
dobné nastane i pro bod g., jejž má ještě křivka smíru v rovině 
křivky řídící. Tedy: 

Body p, g,, vnichž křivka smíru Ú, stupně dýnkého přonilčů 
| přímku smíru B? roviny řídící křivky E, jsou dvojnými body křivky P. 
Křivka P má tedy v nekonečnu dva body vratu, jichž tečnou 
vratu jest přímka smíru, a dva body dvojné. Jiných bodů v neko- 
nečnu míti nemůže. 

Ježto pronik tečny vratu s křivkou v bodě s zastupuje prů- 
"sečné body 3, poznáváme takto, že má P v nekonečnu 10 bodů, a 
že tedy jest stupně u = 10. 


27% 


420 Ant. Sucharda 


Poněvadž každému bodu křivky Ž přísluší jen jediná tečna křivky © 
P, stanovící jediný bod této křivky, lze tvrditi, že křivka Ě s křiv- 
kou. P jednoznačně si odpovídají. Takové křivky však jsou téhož 
rodu. !) Jest tudíž křivka P rodu D=0. 


Z nalezených tří čísel še | n 
P ů 
lze užitím rovnic Plůckerových odvoditi ostatní: 
BE IAE 10, 20 3 = 


která praví, že křivka ta má 24 bodů dvojných, 10 dvojných tečen, ; 
O bodů obratu a 12 bodů vratu. 

K otázce o třídě křivky P lze ještě jiným způsobem odpověditi, 1 
který k zevrubnějšímu poznání křivky této přispěje. 

V odst. 11. bylo ukázáno, že jsou tři případy, v kterých jí 
křivky smíru Ů, jest stejnosměrna s příslušným průměrem řídící 
křivky Ž. Rovina, určená těmito dvěma stejnosměrkami, obsahujíc 
dvě površky plochy normal, zastupuje patrně dvě splývající roviny. 
asymptotické. Roviny tyto arci procházejí středém o křivky E. Pro- 
niky jejich s rovinou této křivky jsou tedy 3 dvojné tečny křivky 
P a jest zřejmo, že bodem o žádná jiná její tečna neprochází. Jest. 
tím opět dokázáno, že třída její v —6. Zároveň však vidíme, že. 
křivka P má 3 bodem o procházející dvojné tečny. Z centrické sou- 
měrnosti plochy posouvání, plochy normal a tedy i plochy asympto- 
tické vychází, že tento bod o jest také středem křivky P.© : 

Dokázali jsme, že křivka ta má dvojných tečen r 10, nyní 
poznáváme, že 3 z nich procházejí její středem; čtvrtou jest, jak 
bylo prve ukázáno, přímka smíru. Zbývá jich tedy 6 v konečnu, 
a ty jsou dvě a dvě po obou stranách bodu 0, ve n od něho 
vzdálenostech a spolu stejnosměrny. : 

Asymptot má křivka P, jsouc stupně u = 10, ovšem 10, žádná 
však z nich středem o neprochází. Poněvadž totiž křivka má 2 body 
vratu, jichž společnou tečnou vratu jest přímka smíru B,, 6 asymptot 
s touto přímkou splývá. O tečnách v obou dvojných bodech smíru. 
jest známo, že středem křivky procházeti nemohou. Dvě a dvě jsou 
spolu stejnosměrny, jich vzdálenost středem o křivky P se rozpoluje. 
Povšimněme si ještě čtyr površek Nd Nď Ne Ne, jež v rovině ří- 


1) Sr. Fiedler: Darstellende Geometrie, 2. Aufl. pag. 426. 


© plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 421 


dící křivky Z má plocha normal. Jsou to normaly plochy posouvání 
v bodech ďd ď e © řídící křivky. 

Každé z nich přísluší jedna asymptotická rovina plochy normal, 
tato rovina v površcc té rovinu křivky řídící proniká. 

Poněvadž pak tyto proniky rovin asymptotických obalují křivku 
P, poznáváme: Čtyři površky plochy normal, jež v rovině řídící 
křivky jsou obsaženy, jsou tečnami křivky P. Uvážíme-li, že dvě 
procházejí bodem smíru p, druhé dvě bodem smíru 9+, jimž každému 
náležejí dvě tečny křivky F, poznáváme dále: Tyto čtyři površky 
Nd Nd Ne Ne jsou dvě a dvě tečnami dvojných bodů smíru 
křivky P 


16. Obecně se tvrdí, *) že asymptotická plocha dotýká se plochy 
mimosměrek podle všech přímek singularných. Pro rovinný pronik 
obou ploch vychází z toho, že křivky průsečné musí se v tolika 
bodech, kolik je přímek singularných, vzájemně dotýkati. Zmíněné 
svrchu pravidlo má výjimku, o které, pokud nám známo, dosud nikde 
nestala se zmínka: Plocha asymptotická obecně nedotýká se plochy 
mimosměrek podle takové přímky singularné, která se svojí sou- 
meznou protíná se v nekonečnu. V našem případě máme takové 
singulárné přímky dvě, jsou to hrany N,., N.,; prvá z nich obsahuje 
bod k., druhá /,. Poněvadž tečny v bodech k- a 7,, pinchpointech 
to křivky smíru, v rovině její jsou obsaženy, splývají asympto- 
tické roviny, hranám N,, N,,„ příslušné, s rovinou smíru, kdežto ro- 
viny singularné, těmto dvěma hranám přináležející, procházejíce 
středem o plochy normal, který jest v konečnu, s rovinou smíru ne- 
splývají. Pro křivku P vychází z toho, že se křivka tato dotýká ří- 
„dící křivky E pouze v 6 bodech. 
| Poznavše charaktery křivky P, v níž plocha A ntobek pro- 
niká rovinu křivky řídící, jež v případě obecném jsou 


0 DO 2410760, x 12 
m, 


obratme se nyní k vyšetření charakterů plochy samé. 

Bylo již podotčeno, že z «entrické souměrnosti plochy posou- 
vání a plochy normal vychází též centrická souměrnosť plochy asym- 
ptotické. Plochy tyto jsou soustředné, společným středem jest středo 
plochy posouvání. 


!) Br. Fiedler: Darstellende Geometrie 2. Anfl, pag. 428. 


422 Ant. Sucharda 


Především jest zjevno, že P jest úplným rovinným. pronikem Ů 
plochy asymptotické, poněvadž rovina křivky této nenáleží ku tečným © 
rovinám této plochy. V nekonečnu náleží ploše asymptotické křivka © 
U, stupně druhého a to jako křivka dvojná. Mimo to nutno souditi © 
ještě takto: Plocha normal má v rovině smíru 2 por n u 
z nich jde rovina asymptotická. 3 

Obě ty roviny asymptotické, jak svrchu bylo vyloženo, s rovinou © 
smíru splývají, z kteréžto příčiny též přímka smíru B, jest dvojnou © 
tečnou křivky P. Ba víme i dále, že ona zastupuje tečny dvou bodů © 
vratu křivky P, tak že křivku tuto proniká ve dvakráte třech splý“ A 
vajících bodech %, j,. 1 
: o: prve ukázáno, kterak body tyto závisejí na bodech smíru © 
7, u, křivky řídící. Myslemé sl nyní, že plocha normal proťata Jest © 
ono“ jinou rovinou, jež střed její o obsahuje. Kdežto rovina © 
křivky E ji pronikala v této křivce stupně druhého a ve 4 přímkách, 
jež body p, 4, dvojné křivky smíru Ú= procházely, proniká ji ro- i 
vina tato v centrické křivce 6. stupně J, jež má v p přímce © 
smíru B'+ dvojné body Pod a jednoduché body 7, w.,. Tyto od- © 
povídají bodům *, w, křivky E, jsouce s nimi na známých dvou © 
přímkách plochy normal. Máme tedy ve dvou těch přímkách smíru: © 


: v přímce B, v přímce B" 
poda a be da) (ino o o 0 Bio e M 


- jednoduché © dvojnásobné jednoduché © dvojnásobné 


Z bodu o vycházející tečny křivky Ž dotýkají se jí v jejích por | 
dech smíru r. u, Jak známo. L 
ně křivce Ě odpovídají křivce É ony větve, jež body smíru . 
7" u. procházejí. Že pak tečny jejich v těchto dvou bodech též © 
k o procházejí, poznáme z následujícího: 1 
Přímky N,, N., jsou branami plochy normal a roviny singu- A 
larné jim příslušné procházejí bodem 0; proto musí i přímky To 
T..0, určené body 7.0, wo býti - v bodech 7" u, 
Poněvadž jest křivka Ž centrická, soudíme nyní, 0 ne se- 
opírajíce, že tětiva s tečnou 7.0 soumezná proniká Z ve 2 bodech © 
s bodem +“ soumezných a po jeho různých stranách umístěných. © 
Tyto dva body jsou tudíž body. dvou diametralně protilehlých, tedy © 
stejnosměrných, površek plochy normal; proniky rovin asymptotických, 
těmto normalám příslušných, s rovinou křivky Ě jsou tedy přímce 
- smíru BC soumezny, a jsouce spolu stejnosměrny, s, se spolu 


h ds O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 493 
v této přímce, i stanoví tedy bod vratu Z, křivky P', v níž rovina 
křivky Ž plochu asymptotickou proniká. Zcela nom způsobem 
lze z existence bodu smíru u. odvoditi druhý bod vratu křivky Ť', 
v přímce smíru B" obsažený. Jest to bod j.. Má tedy i eřivka 
P, v libovolné rovině, středem o jdoucí, obsažená, v nekonečnu 2 Body 
vratu, jichž tečnou vratu jest její přímka smíru, 

Rozpomeňme se nyní, kterak jsme svrchu určili bod statí 0% 
křivky P. Bod ten vznikl následkem bodu 7.%. K tomuto bodu 
Vos % náleží bod k+% . V bodě tomto sestrojená tečna 7%, ku Ú, pro- 
niká přímku B. v žádaném bodě 2. Tažme se, kterak nyní určíme 
bod ". křivky P. | U 

- Bod ten vznikne následkem bodu 7+4. K tomuto bodu 7"=3 ná- 
leží zase bod Bo kde tedy tečna 7%. s přímkou B., se proniká, 
tam jest hledaný bod vratu G.. Zcela obdobně budou body vratu 
Jas JS, vtečně 7, křivky Ů.. 

Z toho vychází důležitý (výsledek : Všechny roviny, jež loan 
střed o plochy normal, pronikají asymptotickou plochu v křivkách, 
z nichž každá má 2 body vratu v nekonečnu. 

Geometrickým místem těchto bodů jsou obě tečné přímky Tr, 
T,, ku křivce smíru Ú, v jejích pinchpointech k. Z.. (Viz obr. 15.) 
Poněvadž pokaždé příslušná přímka smíru roviny sečné jest Spo- 
lečnou tečnou obou bodů vratu, jest rovina smíru stacionarnou tečnou 
rovinou plochy asymptotické, a přímky smíru 7%. T, jsou jejími 
přímkami stacionarnými. V rovině smíru každá tedy platí za trojná- 
sobnou, pročež obě s dvojnou křivkou Ů, skládají úplný pronik smíru 
stupně 2.32.2210.. 

Vrátíce. se ku křivce P, shledáváme, ježto třída plochy různo- 
směrek, stupeň její a počet rovin obratu rovnají se třídě, stupni 
a počtu bodů obratu jejího proniku rovinného, že jest, užijeme-li 
Cremonova označení, “) 


| 


w<—=6, e—10, a=0, 


t.j. tedy třída plochy té 6., stupeň 10., počet rovin obratu 0. Při- 
pojíme-li k tomu počet přímek stacionárných 0 — 2, nabýváme čtyř 
veličin, z nichž -> rovnic Cayleyových J on lze ostatních 


1) Sr. Cremona- Curtze : Grumnzee einer allgemeinen Thcorio der o 
"pag. 9. : 
2) Ibid pag. 11. 


494 Amt: Sucharda 
šest veličin, jež ku ploše různosměrek a její křivce vratu se nesou, totiž, 
v=10, y=10, š=24 1=28, B=8, s—28. 


Z toho poznáváme, že plocha kuželová o libovolném středu, 
mající křivku vratu za křivku řídící, proniká se libovolnou rovinou. 
v křivce stupně v = 10, mající 1 — 28 dvojných tečen, s = 28 dvoj- 
ných bodů, B—=8 bodů vratu a u—-0— 8 bodů obratu. 

Z těchto singularit vychází — ostatně dle Cremony přímo 
třída této křivky © — 10 a jest zjevno, že křivka tato jest rodu 
D0. Ježto však rod průmětu je i rodem křivky promítané, jest: 
1 křivka vratu plochy asymptotické křivkou rodu nulla. 4 

Také plocha asymptotická sama jest rodu nulla, což již z toho. | 
z toho vychází, že rovinný její pronik P jest tohoto čela i 


17. Na závěrek budiž podán úplný seznam singularit uvažované , | 
plochy normal podle označení Cayley-Salmonova.') | 
Při uvažované ploše jest: 


10510 -04 =o% 
u = 10 ak 10 
D2 9110x ==v2:k 
== = 
(=o) 0 —28 
P 6522310 
b=5410 bi==10 
== des | 
iso fa 
= nék fee Vl j 
=O = 
g==id8 a=W8 
==, CE 
en) W 
=—:0 == 0) 
10 0 
o— 0 o=70) 
== 1) l) 
= = 
=O dů 0 


1) Sr. Salmon-Fiedler: ZO Geometrie des Raumes, 2. Theil, p png- 668. 
a sled. 


O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. (425 


| 


+ '" 

R. 
r Singularity prvého sloupce n, a, 0, x; b, f, t, j, byly v pojednání 
| odvozeny přímo; z Cayleyovy 1) rovnice (4) vychází c, načež přímo 


a, 0, x, ©, r, B, y, 1, G; pak jde z rovnice (8) ©, z rovnice (28), hle- 
díme-li k tomu, že je plocha rodu nulla, g, z rovnice (19) k, z rovnice 
1 (© B, z rovnice (10) C. 

| Ze singularit druhého sloupce byly v pojednání přímo odvozeny 
W, a, pak určeno ď užitím pravdy, že trojnásobné roviny plochy dané 
jsou též trojnásobnými její dvojnásob opsané plochy různosmě rek 
| potom určeno 6' a f* zřením k tomu, že pro každou plochu mimo- 
směrek jest d"—0"), f'— f*), z rovnice (6) obdrželo se pak d 
z rovnice (5) «', z rovnice (15) c', z něhož přímo 4', W, 4, o', r', B, 
'y, V, z rovnice (20) 6', z rovnice (19) o', z rovnice (28), prohlédáním 
| ktomu, že jest plocha rodu nulla, g', z rovnice (24) k', z rovnice (18) 
B', z rovnice (22) 7 a z rovnice (21) C. 

-© Poznámka. Znajíce číslo k— 21, značící počet zdánlivých 
| dvojných bodů úplné křivky dvojné, jež skládá se (viz odst. 9. a 11.) 
| z křivky smíru Ú, stupně druhého a z prostorové křivky V stupně 
| osmého, můžeme nyní vyšetřiti rod této křivky. 

Ň Promítáme-li ji totiž z libovolného bodu v rovinu křivky U.. 
„bude se průmět její s onou křivkou pronikati ve 2.8 — 16 bodech, 
(Z těchto jsou 3--2.2—7 skutečnými průsečnými body křivky Č, 
-skřivkou V; zbývajících 9 bodů svědčí o 9 zdánlivých bodech dvoj- 
ných, vzniklých ze vzájemné polohy křivek Ů. a V. Zbývá tudíž na 
samu křivku % zdánlivých bodů dvojných 21 —9—= 12. Přičteme-li 
k tomu její 2 trojnásobné a 2 dvojnásobné, shledáme, že průmět její 
má celkem 12 +- 2.3 — 2 — 20 bodů dvojných, i jest tudíž tato křivka 


V rodu - 2D: 


1) Ibid pac. 671. 


9) Sr. Cremona-Curtze: Grundzůge einer allgemeinen Theorie der Oberfláchen, 


pas. 54. 
9) Sr. Salmon-Fiedler: Analytische Geometrie des Raumes, 2. Theil, pas. 669. 


/ 


426 < Ant, Sucharda 


Résumé des bohmischen Textes. 


Die vorliegende Arbeit ist bemůht an der n der darstellenf 


den und der projectiven Geometrie die Normalfláchen der Růckunes- 


fláchen vierter Ordnung lángs ihrer s mit Bitangentialebenen 


zu untersuchen. 


Unter Růckunesfláchen sind hier nach Prof. F. Tilšer's Vor B 
jene Fláchen gemeint, welche von einer unveránderlichen krummen 
Kante erzeust werden, die sich im Raume so bewegt, dass alle ihre : 


Punkte congruente Bahnen zurůcklegen. Die der beweglichen Kante 


entsprechende Curve ist dann die Erzeugende, eine von den zurůck-- 
geleoten Bahnen kann als Leitcurve aufgefasst werden. Die beiden. 
Curven sind in dem vorliegenden Falle centrische Kegelschnitte.. 
Jede von den S0 erzeugten Fláchen enthált zwei Systeme von con- 
gruenten und homothetischen Kegelschnitten. Die einen sind mit der 
Erzeugenden, die anderen mit der Leiteurve congruent. Sie sind in. 
zwei Parallelebenenbůndeln enthalten. Jede Bitangentialebene schneidet 
die Růckungsfáche in zwei Kegelschnitten; die Normalfláche lánes. 
eines derselben bildet den eigentlichen Gegenstand der Untersuchung. 
Es wird zuvěrderst gezeigt, dass der Richtungskegel der Normalflácho 
ein Ouadrikegel ist und wird der Zusammenhang der Richtungs-. 
kegel, welche den sámmtlichen, einer Růckungsfláche zugehorigen, 
Normalfláchen erwáhnter Gattung angehůren, untersucht. Ferner 
wird unter Zuhilfenahme einer Halbierungsebene des durch die. 
Ebene der Leiteurve und die der erzeugenden Curve gegebenen Sy- 6 


stemes gezeict, dass alle Berihrungsaufgaben mit Hilfe von Cirkel 


und Lineal ausfůhrbar sind. Hiebei wird eine einfache Construction © 
der Contour des Bildes dieser Fláche fůr Parallelprojection und eine © 


4 2 
poho Se an B 


boni 


Ebene eines der erwáhnten Bůndel als Projectionsebene gegeben, © 
welche Construction auch fůr die Normalfláchen lángs ebener Schnitte 
aller Růckunesfláchen úberhaupt, deren Leit- und erzeugende Curven | 


Plancurven sind, ihre Geltung behált. 


In der Folge wird gezeigt, dass die untersuchte Normalíláche 


zn jener Familie von Fláchen gehórt, welche aus zwei ebenen Leit- 
curven in (1—2) Correspondenz erzeugt werden kónnen, und wird 
auf Grund dessen bewiesen, dass die Fláche vom 6. Grade, vom 


Geschlechte 0, vom Range 10 ist, dass sie 8 singuláre Geraden, 


unter ihnen 2 Kanten im Unendlichen, 8 Pinchpoints, eine Biguadritan- 
gentialebene, 4 dreifache Půnkte (von diesen 2 im Unendlichen), 


m 
BE ž O plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. 427 


ener 9 wirkliche De,nelrunkie (im Unendlichen) und 3 wirkliche 
Doppelebenen besitzt. Hiebei kommt auch die constructive Auffindung 
der singuláren Geraden zur Sprache. Nachher wird die Doppel- 
curve náher ins Auge gefasst und die constructive Auffindung 
ihrer unendlich entfernten Punkte erklárt. Sie ist von der 10. Ord- 
nung und besteht aus einem Kegelschnitte im Unendlichen und einer 
„Raumcurve der 8. Ordnung. Dieselbe besitzt 2 dreifache Punkte im 
'Endlichen und 2 unendlich entfernte Doppelpnnkte, durch welche 
letzteren der Doppelkegelschnitt hindurchgcht, von welchem die 
Raumcurve ausserdem noch in 3 weiteren Punkten getroffen wird. 
Die Raumcurve ist vom Geschlechte Eins. Auch koóommen einige, auf 
die weitere Degeneration der Doppelcurve bezughabende, Umstánde 
zur Sprache. Ferner wird die Projectionscontour der Fláche náher 
untersucht und ihre Charaktere aufgefunden. Dieselben sind fůr den 
'allgemeinsten Fall die folgenden: 


ny TPS 


—— 


| 


| u=10, v=6, 150, 9=4 *=12, r=10, D=0. 


Eingehender wird die Projections-Contour fůr den Fall der 
'klinogonalen Projection behandelt und der fůr die constructive Dar- 
Istellung des entsprechenden Bildes wichtige Zusammenhang dieser 
/Curve mit der unendlich entfernten Geraden ihrer Ebene auseinan- 
|dergesetzt. 

Nachher gelangt die asymptotische Developpable der Normal- 
fláche zur Sprache. Es werden die Charaktere derselben, als auch 
diejenigen ihrer Růckkehrcurve aufgefunden. 

Sie lauten nach der (Cremona'schen Bezeichnungsweise wie. 
folet: | 
| =omna — 10,070: 
== KO =O = VA 285110 Ox 8, 20. 


Zum Schlusse wird die vollstándice Aufzáhlung der 46 der 
untersuchten Normalfláche zugehórigen A Singula- 
ritáten vorgenommen. 

Die Arbeit ist von 15, zur Erláuterung des Textes dietendeti, 
Figuren auf 3 Figurentafeln begleitet. 


n 


21. 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens 
im Jahre 1889. 


Vorgelegt von Dr. Lad. Čelakovský den 6. Dezember 1889. 


Auch in dem letztvergangenen Sommer ist die bohmische Flora. 
durch das Zusammenwirken zahlreicher Beobachter um mehrere 
neue Arten, Varietáten und Mischlingsformen bereichert worden. Das. 
orósste Interesse verdienen zwei Arten von čstlicherer Verbreitung, 
welche bisher in Niederósterreich ihre westlichsten Standorte hatten, 
námlich Reseda phyteuma L. und Viola ambigua W. K. 
Muthmasslich verwildert angetroffen wurden: Iris variegata L. 
und Spiraea crenata L., und Trigonella foenum grae- 
cum L. ward bei uns zum erstenmal, in wármster Lage, cultivirt ge- 
sehen. Vicia varia Host, eine Pflanze sůdlicherer Herkunft, deren 
bohmisches Indigenat bisher zweifelhaft war, wurde als wirklich ein- 
heimisch und wildwachsend nachgewiesen. Ausserdem habe ich zwei 
bisher fůr unbedeutende Varietáten cgehaltene Pflanzenformen, nám- 
lich Gentiana chloraefolia Nees und Potentilla Gůntheri 
Tausch durch genaueres Studium als gut verschiedene constante 
Rassen, resp. bei engerem Artbegriff besondere Arten von eigenthům- 
licher Verbreitung constatiren Kkónnen. 

Von hybriden Formen wurden vier als neu fůr Bohmen erkannt, 
námlich Hieracium praealtum Xstoloniflorum, Hier. bohe- 
micum X prenanthoides, Cirsium lanceolatum X canum 
und Verbascum phlomoides X phoeniceum; davon waren 
die drei ersten úberhaupt noch unbeschrieben. In meiner Festuca 
gigantea var. breviaristata wurde der muthmassliche Bastard 
F. gigantea X pratensis (F. Schlickumi Grantzow) erkannt. Von 
Erigeron acris X canadensis wurde eine neue Form gla- 
brata aufcefunden. | 

Neue Varietáten gab es folgende acht: Aspidium spinu- 
losum var. elevatum A. Br. Athyrium filix femina var.. 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 429 


"pruinosa Moore, Eguisetum palustre var. nudum Bory, 
"Gymnadenia conopea var. densiflora (Dietr. sp.), Gen- 
(tiana amarella var. turfosa Čel., Caltha palustris var. 
E a et laeta (Sch. Nym. K.), Bot verna var. stel- 
(lipila Uechtr. 
3 Auch von den neuen Standorten bereits in Bóhmen bekannter 
- Arten und Formen sind manche von besonderem pflanzengeographi- 
- schen Interesse, insbesondere wenn durch selbe weit entfernte neue, 
Verbreitungsbezirke oder abweichende Lebensbedingungen nachge- 
wiesen worden sind. 
Aus nachstehender Liste ist zu ersehen, welche Herren sich 
im heurigen Sommer durch Sammeln und Einsenden von Pflanzen, 
- theilweise auch von Standortsverzeichnissen an der Durchforschung 
betheiligt haben und welche Gegenden von denselben botanisch durch- 
- sucht worden sind. 
- Boller Adolph (Br), Oberlieutenant in Josefstadt (bot. um 
- Josefstadt und sonst im Nordosten). 
: Bubák Franz (B), Lehrer in Brůx, dann in Teplitz (um Ro- 
vensko, Turnau, Jičín, Brůx und im bóhm. Basaltmittelgebirge). 
Celerín Franz (Ce), Bůrger in Horažďovic (um Horažďovic). 
Ciboch Josef (C), Gymnasial-Lehramtskandidat (um Písek an 
der Wotawa und. sůdlicheren Moldau). 
Čelakovský Dr. Ladisl. Franz, Sohn (Č) (bei Prag, Nordběh- 
men, Isergebirge, Riesengebirge, um Schůttenhofen in o 
Faustus (F), Mediciner (um Benátek). 
Hellich Josef (H), Apotheker in Poděbrad (um Poděbrad). 
Jahn Josef (J), Oberlehrer in Piberschlag (um Gratzen). 
Kabát Josef (Kb), Zuckerfabriksdirektor (um Welwarn, Bilichau, 
Wopparn). 
Kalenský Em. (Ký), Lehrer in Hlinsko (um Hlinsko und Um- 
gegend). 
Košťál Jaroslav (K), Hórer der Technik (um Pardubic, Pře- 
louč, Nechanic, Chlumec). 
Klapálek Franz (KI), Gymnasialehramtskandidat (um Lei- 
- tomyšl). 
„Příhoda Moritz (P), Beamter im Ruhestande (um Josefstadt). 
: Tesař Anton, Gymnasialprofessor (bot. mit seinem Neffen, dem 
Gymnasialschůler Jaroslav Hovorka, um Reichenau, Solnic). © 


Velenovský Dr. Josef (Ve), Docent und Assistent der Bo- 
tanik (um Leitmeritz, Mileschau). 


430 Lad. Čelakovský 


Vodák Wenzel (V), Lehrer in Teinitz an d, Sáz. (um. Teinitz 
"und sonst im Gebiet der unteren Sázawa). 

Weidmann Anton (W), Lehrer in Wittingau cc Wittincan). 

Zórnig Franz, Lehrer (um Heřmanov-Městec). 

Zítko Josef (Z), Bůrgerschullehrer in Chrudim (um Chrudim). 

Žára Anton G), Z in Deutsch- oD (um D.-Kralup, 
Hochlibín). 

Hr. Bubák und Čelak ovský jun. machten ihre botanischen 
Bereisungen auf Kosten des bohmischen Durchforschungscomité's. 

Ich selbst habe nur einige Excursionen behufs Revision interes- 
santer Standorte unternehmen kónnen, und zwar nach Jungbunzlau, 
wo ich unter Fiihrung des Herrn Gymnasialprofessor's Konvalinka 
die Standorte des Helianthemum fumana Mill. besichtigte, nach 
Poděbrad, wo mich Herr Apotheker Hellich zur Iris variegata. 
geleitete, nach Welwarn, woselbst die Verbreitung der von Herm. 
Director Kabát aufgefundenen Reseda phyteuma verfolet wurde, 
und nach Gratzen, um auf dem Hochwaldberge in Gesellschaft des 
Herm Lehrers Jahn die Rubi glaucophyllus und microste- 
mon Čel. lebend zu beobachten und einzusammeln. 

Als neue Literaturzugánge zur bohmischen Flora, welche ich zu © 
einem kleinen Theile fůr diesen Bericht benůtzt habe, wáren zu er- 
wáhnen: 

- E. Fiek und F. Bas. Resultate der Důuohiechado der schle- 
sichen Phanerogamenflora im J. 1888. — Darin finden sich Angaben 
ber das Riesengebirge schlesischen und bohmischen Antheils. — (Fk). 

G. v. Beck. Zur Kenntniss der Torf bewohnenden Fóhren 
Niederósterreichs (Annalen des k. k. naturhist. Hofmuseums. Bd. III. 
1888). — Berůhrt auch die Spo Torfe an der Grenze des 
ósterr. Waldviertels. 

Franz Wurm. Das Kummergebirce, die umliegenden Teiche 
und deren Flora. 1887. — (Wm). 

Fr. Wurm. Neue Pflanzenstandorte in der Umgebung von B. 
Leipa. (Im 26. Jahresber. der Communal-Oberrealschule in B. v 
fůr das Schuljahr 1888—389.) — (Wm). 

L. Čelakovský. Viola ambigua W. K. in Bóhmen und. Měhren, 
(Osterr. bot. Zeitschr. 1889. N. 6.) A 

L. Čelakovský. Úber Potentilla Jde Tansch. l Po- 
tentilla radiata Lehm. (Osterr. bot. Ztschr. N. 6 und 7.). 


nD Běhy 


Resultate der botanischen Durchforschune Bohmens. 431 


- Filr Bóhmen neue oder doch kritische Arten, Abarten und Bastarde. 


Athyrium filix femina Roth var. pruinosa Moore. Durch 
straffen Wuchs, breite Segmente 2. Ordrnune, gewohnlich rosenrothe 


- Fárbung der Spindeln, besonders aber durch kleine gestielte, brůchige 


und leicht abfallende Drůsen, mit denen die Spindeln und theilweise 


© der Mittelstreif der Fiedern dicht besetzt sind, ausgezeichnet. (S. auch 
- Milde in Verh. d. bot. Ver. Brandenb. VIII. 1866 S. 178, Luerssen 


Farnpflanzén S. 142.) 
Im Riesengebirge: auf den Hollenkránzen des Brunnberes einige 
Stocke (Fiek Res. £. 1888). Von mir noch nicht gesehen. 
Aspidium spinulosum Sw. var. elevatu m A. Br. in Doll 
Rhein. Fl. Blátter aufrecht, hell- zuletzt gelblicheriin, bis 80 cm. 
hoch. Blattstiel verlángert, fast so lang als die lángliche, am Grunde 


sleich breite Spreite, mit zerstreuten, eifórmigen, stumpfen Spreu- 


schuppen besetzt, sonst kahl; Blattspindel kahl. Blattspreite doppelt 
federtheilie; Abschnitte 1. Grades lánglich-lanzettlich, die unteren, 
bis etwa zur Blattmitte reichenden, sehr entfernt, aufrecht ab- 
stehend, durch Drehung des Stieles schief; Bláttchen lánolich, die 
unteren gleichfalls entfernt, am Grunde fast fiedertheilig. 

Durch die sehr langen Blátter und blattstiele, entfernte un- 
tere Abschnitte 1. Grades und ziemlich, entfernte untere Abschnitte 
2. Grades sehr auffállie. Bei var. genuinum ist die ganze Spreite : 
3eckig-lánelich, die Fiederchen 1. Grades genáhert, einander meist 


- berůhrend, Abschnitte 1. Grades am Grunde breit; fast wagrecht ab- 


stehend. i 
Waldsumpf unten dem Langen Berg bei Leitmeritz (Velen.)!- 


- Auch bereitz am Plešivec, wohl bei Beraun (Em. Purk.)! 


Eguisetum palustre L. var. nudum Duby. Stengel astlos, 


3 seltener mit einzelnen důnnen Zweiglein, 40—70 cm. hoch, kráftig, 


S—1lriefig, die sterilen zur Spitze schweifartig verdinnt. Sieht 


- einem feineren E. limosum etwas, áhnlich. Unsere Pflanze ist hěher 


als anderwárts (Luerssen giebt ihr nur 15—40 cm. Hohe). : 
Pardubic: Sůmpfe an der Bahn in der Náhe des E. litorale 


(Košťál) ! 


Pinus montana Mill. (a. uliginosa Neum.) X silvestris 
L. (P. digenea Beck). Diese mir vom Autor Dr. G. v. Beck gůtigst 


 zugesagte, bisher aber von mir nicht gesehene, dem Autor nach hy- 
„bride Form unterscheidet sich nach ebendemselben von P. uliginosa 
Neum. (uncinata Ram.) durch seegrůne bis dunkelgrůne, meist lángere 


(432 | © Lad. Čelakovský 


(4—5 cm. lange) Blátter, auf gekrimmten Stielen nickende Zapfen 
und deren graubraune Apophysen; von P. silvestris L. durch die 
graue oder bráunlichgraue Borke der álteren Aste und in den Zapfen 
dadurch, dass die pyramidenfórmig auf der Lichtseite erhóhten, auch 
viel stárker als bei P. silvestris var. rubra (L) angeschwollenen Apo- 
physen sámmtlich gegen den Zapfenstiel herab gekrůmmt sind, wáh- 
rend sie bei P. silvestris rubra nur an den unteren Zapfenschuppen 
nach abwárts, an den mittleren aber immer mehr nach entgegenge- 
setzter Seite sich krimmen. Im ůbrigen sehe man die in der Ein- 
leitung auf S. 430 citirte Abhandlung Beck's selbst. 

Im Moore bei Kósslersdorf unweit Chlumetz an der nieder- 
osterr. Grenze, aber noch auf bohmischem Boden, mit den Stamm- 
formen (Beck). 

Abies picea Mill. «) chlorocarpa und B) erythrocarpa 
Purk. Hievon erhielt ich heuer auch Zapfen aus dem Thiergarten 
bei Neuhaus, von P. Rundensteiner gesammelt, welche sich indess: 
nicht nur durch Farbe, Grósse und Anzahl der Fruchtschuppen, 
sondern auch durch deren Form unterscheiden. Purkyně hat in seinen © 
Abbildungen *) der Zapfen beider Formen diesen Unterschied leider 
nicht ausgedrůckt, und zwar absichtlich, wie er sagt, „weil es eben 


nicht constante wesentliche Merkmale sind und weil man auf einem © 


und demselben Baume Exemplare von Zapfen findet, die abweichen.“ 
© Er sast aber: Picea erythrocarpa pflest verkehrteifórmige rundlich 
gewólbte Schuppen, fast ohne alle Ausrandung zu haben, die nur am 
(oberen) Rande fein gezáhnelt sind, so dass die im Zapfen sichtbaren 
Vorderránder der Schuppen scharf. kreisrund erscheinen, wáhrend 

Picea chlorocarpa eifórmige, in eine lange, vorn ausgerandete © 
oder abgestutzte Spitze ausgezogene, wellig gebogene 
Schuppen zu haben pflest.“ Mag nun diese Form der Fruchtschuppen 
der var. chlorocarpa constant sein oder nicht, charakteristisch ist sie 
jedenfalls und hátte wohl eine Abbildung verdient. In der Fárbung 
der reifen Zapfen besteht der angecebene Unterschied: die var. 
erythrocarpa hat rothbraune, die var. chlorocarpa hell gelb- oder 
lederbraune und glanzlose Schuppen. Purkyně gibt ferner an und. 
seine Abbildungen zeigen es, dass die var. erythrocarpa kleinere und 
darum in den oleichgeneieten Parastichen zahlreichere Schuppen. 
besitzt. Bei den Zapfen von Neuhaus ist es aber gerade umgekehrt: 


*) Úber zwei in Mitteleuropa wachsende Fichtenformen. Allgem. Forst- und 
Jagdzeitung 1877. Jan. 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 433 


der von der var. chlorocarpa ist dicker, hat kleinere und zahlreichere 
Schuppen. Ganz dasselbe zeigen auch Zapfen der beiden Var., welche 
Velenovský bei Čekanic náchst Blatna gesammelt und mir neuerdings 
vorgezeigt hat. Es ist also, wenn bei Purkyně's Angaben keine Ver- 
wechselung unterlaufen ist, gerade das von der Spirale der Schuppen 
hergenommene Merkmal ein sehr věránderliches. Die var. chloro- 
carpa scheint viel seltener als die var. erythrocarpa zu sein, denn die 
meisten Zapfen, die mir aus verschiedenen Gegenden in die Hánde 
gekommen sind, gehórten zur letzteren Varietát. 

Festuca gigantea L. X elatior L. (pratensis Huds.)? 
(F. Schlickumi Grantzow, F. gigantea P. breviaristata Čel. Res. £. 
1885). Prof. Ascherson machte mich kůrzlich darauf aufmerksam, 
dass die hóchst wahrscheinlich hybride F. Schlickumi Grantz. in 
Nyman's Conspectus auch fůr Bohmen verzeichnet sei, wohl auf Grund 
einer Hackel'schen Angabe. Im der That sagt Hackel in seiner Mo- 
nographie der Gattung Festuca, dass er diese Pflanze bei Karlsbad 
im Plobenwalde selbst gesammelt habe. Die Beschreibung, welche 
Hackel von ihr gibt, brachte mir die Úberzeugung bei, dass die F. 
gigantea var. breviaristata, welche ich in den Result. fůir 1885 auf- 
gestellt habe, mit derselben identisch sein werde. Diess hat sich be- 
státict, denn Prof. Ascherson, dem ich ein Exemplar zum Vergleiche 
mit der F. Schlickumi, welche derselbe in originali besitzt, úbersandte, 
sprach die gleiche Úberzeugune aus, und eine Probe derselben, die 
ich ihm verdanke, zeigt die wesentliche Úbereinstimmung mit meiner 
var. breviaristata. Die erwáhnte Probe von Hindenburg bei Prenzlau 
in Prov. Brandenburg, von Grantzow selbst gesammelt, ist nur etwas 
schwáchlicher, mit rmlicherer Rispe und mit 4—6blůthigen Ahrchen, 
wáhrend unsere Pflanze nur 3—5blůthige Ahrchen besitzt. Ich hatte 
seiner Zeit keinen Anlass, die Form von Waltsch fůr hybrid zu 
halten, weil ich sie nicht selbst am Standort beobachtet habe. Bei 
Waltsch wuchs die in Rede stehende Festuca nach Aussage des 
Finders unter normaler F, gigantea, auf F. pratensis wurde zwar 
nicht Bedacht genommen, doch kónnte sie auf einer nahecelegenen 
Wiese gewesen sein. Auffállie ist aber der Zufall, dass der gewiss 
sehr seltene Bastard gerade in derselben Gegend wiederholt bemerkt 
wurde, da Waltsch nicht sehr weit von Karlsbad entfernt liegt, und 
dieser Umstand wůrde eher fůr eine locale Varietát sprechen. Sodann 
ist auch die Verwandtschaft der Form mit F. gigantea auffálliger und 
einleuchtender als die Annáhrung an F. pratensis, daher auch Hackel 
bemerkt: „F. giganteae multo magis affinis guam F. pratensi.“ Dieser 


Tř, mathematicko-přírodovědecká. 28 


434 Lad. Čelakovský 


Bedenken halber habe ich zur Deutung der Form als gigantea X 
pratensis mit Hackel noch ein Fragezeichen gesetzt. Anderseits ist 
zu bemerken, dass der Pollen nach Hackel wie háufig bei Bastarden 
missgebildet und verschrumpft und die Pflanze darum auch steril ist. 
Zu erwáhnen wáre noch, dass die Spelzen bei der F. Schlickumi 
etwas kleiner als bei typischer F. gigantea und oberwárts nicht 
so rauh sind wie bei dieser, und dass die bei F. gigantea sichelfór- 
migen braunháutigen Blattohren bei F. Schlickumi kůrzer, mehr ge- 
rundet oder verkimmert sind, was allerdines wieder fůr die obige 
hybride Abstammung zu sprechen scheint. 

Scirpus trigonus Roth (S. trigueter Autt. nec L.). In 
Wurm's „Kummergebirse“ wird ein neuer bohmischer Standort ver- 
zeichnet: „am Strassteiche im Thiergarten.“ Der Autor war So 
freundlich, mir das betreffende Exemplar einzusenden, welches vom 
verstorbenen Forster Schauta gesammelt und als S. trigonus bestimmt 
worden war. Leider war es nur ein 8. lacustris. Da auch Watzel's 
Standorte aus der Umgegend von Leipa ganz unzuverlássig sind, so 
muss 8. trigonus zur Zeit aus der bohmischen Flora gestrichen 
werden. 

Juncus filiformis var. subtilis Čel. in Res. fůr 1884 
pas. 5. ist ebenfalls zu streichen. Die betreffende Pflanze, von Jaksch 
bei Eger (sogar unter dem Namen J. tenageja) gesammelt, hat sich 
námlich unerwartetermassen als ein abnormer Weise blihender Jugend- 
zustand von J. effusus L. herausgestellt, iiber welchen F. Buchenau 
einen demnáchst in Verhandl. d. bot. Ver. von Brandg. zu veroffent- 
lichenden interessanten Aufsatz*) geschrieben, in den ich in Folge 
gůtiger Mittheilung eines Correcturbogens von Seite Prof. Ascherson's 
bereits Einsicht nehmen konnte. Die aus Samen erwachsene, im 
ersten Jahre stehende, noch kleine und zarte Pflanze von J. effusus 
kommt námlich manchmal bereits zur Blůthe, entwickelt dann důnne, 
wenigblůthige, oft kaum 10 cm. hohe Štengel, welche von den spá- 
teren hohen, kráftigen und vielbliůthigen Stengeln so sehr abweichen, 
dass man ohne Beobachtung im Freien und ohne Kenntniss der 
Zwischenformen resp. Zwischenstadien die Zugehěrickeit dieses Jugend- 
zustands zum J. effusus schwerlich vermuthen wůrde. 85o erging es 
mir, da ich nur einige ganz gleich stark abweichende jugendliche 
Exemplare getrocknet zugeschickt erhielt. Nachdem ich lange wegen 
der Deutung derselben unschliůssig gewesen, entschloss ich mich 


*) Úber eine trůgerische Form von Juncus effusus L. Von F. Buchenau. 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 435 


endlich fůr eine neue paradoxe Form von J. filiformis, indem ich 
in einem Opiz'schen Exemplar (wahrscheinlich von Paběnic bei Čáslau) 
eine náhere Úbergangsform zum J. filiformis gefunden zu haben glaubte. 
Es hat sich mir aber jetzt herausgestellt, dass auch dieses alte 
Exemplar, welches schon Opiz fůr J. filiformis bestimmt hatte, zu 
den Jugendformen des J. effusus gehort. Ein álteres Synonym dieses 
status juvenilis fertilis ist J. effusus y. pauciflorus Lejeune et Cour- 
tois Compend. florae bele. (1831). Von Prof. Ascherson erhielt ich 
diese Jugendform, nicht ganz so táuschend wie unsere, von Luckau 
in der Lausitz (Pappelteich bei Drehna), Prof. Buchenau, der jetzt 
-auch die Egerer Pflanze gesehen hat, erhielt sie in dem heurigen, 
durch die hohe Temperatur des Mai und Juni so ausgezeichneten 
Sommer auch noch zweimal aus dem Hannover'schen. Da zu erwarten 
steht, dass sie auch bei uns noch fernerhin beobachtet werden wird, 
so habe ich, zur Vermeidung weiterer Irrungen, mit dieser ausfůhr- 
licheren Notiz auf sie aufmerksam machen wollen. 

Iris variegata L. Wurde mir vom H. Apotheker J. Hellich 
in Poděbrad, als bei Poděbrad wildwachsend, lebend eingesendet. 
Derselbe geleitete mich auf das freundlichste an den Standort: eine 
grasige Waldblósse im Walde Bor, kaum eine halbe Stunde óstlich 
von der Stadt nahe der Elbe, bei der Waldhiitte. Dort wáchst und 
blůht diese Iris in sandig-humosem Boden in ziemlicher Menge, im 
Centrum der Verbreitungsarea einen wohl 2 Met. im Durchmesser 
haltenden máchtigen dichten Rasen bildend, von dem aus zur Peri- 
pherie einzelne kleinere Stocke zerstreut ausgehen. Aus dieser Art 
der Verbreitung lásst sich schliessen, dass die Art am Standorte nicht 
ursprůnglich einheimisch, sondern bloss, wohl schon vor lángerer 
Zeit, eingebůrgert ist. Der centrale Rasen ist wahrscheinlich aus dem 
ursprůnglich irgendwie angesiedelten Exemplar durch úppige Sprossung, 
die kleineren Stocke ringsum aus Samen desselben hervorgegansen. 

Die Art gehórt zu den Barbatae, von allen ůúbrigen unseren 
Arten dieser Gruppe durch die Perigonfarbe schon unterscheidbar; 
die inneren Perigonzipfel sind námlich gelb, die áusseren gelblich, 
schón purpurviolett geadert, mit gelbem Barte. 

Gymnadenia conopea R. Br. B. densiflora (G. densi- 
flora Dietr., Orchis densiflora Wahlbe.). Hoher, kráftiger; Blátter sehr 
breit, gross, Ahre verlángert, pyramidenfórmig, meist dichtblůthig, 
Blumen'etwas grósser, stark halb hollunder- halb vanilleartig riechend. 

Diese Varietát wáchst auf fetten feuchten Wiesen, auf Schwarz- 
boden (černava) der Elbniederung: so bei Čečelic (Polák)! bei Nera- 

28* 


436 Lad. Čelakovský 


tovic hinter dem Bahnhofe (Velen.)! Auch beim Bilichower Jágerhaus 
(Vandas)! hier jedoch nicht so dichtbliůthig. Der Sporn bei unserer 
Pflanze nicht kůrzer als gewóhnlich. Nach Garcke Fl. v. Deutschl. 
soll die Blůthezeit spáter sein (Juli, August), unsere Pflanze wurde 
aber im Juni in vollster Blůthe gesammelt. 
Hieracium praealtum Vill X flagellare Willd. nov. 
hybr. Stengel fast schaftartig, úber der Basis mit einem Blatt, in 
der Mitte nur mit einem kleinen deckblattartigen Bláttechen, oben 
3—6kópfig. Blátter bláulichorůn, oberseits kahl, sehr zerstreut bor- 
stig gewimpert, sternfiockig. Kópfe ziemlich gross, mássig lang ge- 
stielt; Hůllen dunkelgrůn, graufilzig, sammt den Kopfstielen mit reich- 
lichen schwarzen Drůsenhaaren besetzt. 
Gráben an der Strasse zwischen Leitomyšl und Jansdorf mit 
den Eltern (Klapálek)! 
Von H. flagellare durch den Blithenstand, kleineré, minder 
bauchige Kópfe, weit spárlichere, steifere Behaarung der Blátter und 
Stengelbasis; von der áhnlichen grosskopfigen Var. obscurum von H. 
praealtum verschieden durch immer noch bedeutend, fast doppelt 
gróssere Kópfe, armkopfigere Inflorescenz, viel reichlichere Drůsen- 
behaarung ohne steife drůsenlose Haare dazwischen, viel reichlichere 
Sternhaarbekleidung auf Bláttern und Ausláufern und fast nackte 
Stengel; H. auricula unterscheidet sich durch die gróssere Kahlheit, 
insbesondere Mangel an Sternhaaren, stárker blaugriůne, stumpfere 
Blátter, gedrungenen Blůthenstand, oben durch schwáchere Drůsen- 
behaarung, stumpfere und im Mittelstreif dunklere Hůllblátter, endlich 
pilosella X praealtum durch gabelspaltige Štengel, viel kleinere 
Kópfe u. s. w. | 
Uechtritz gab bereits diesen Bastard als an 3 Stellen bei Breslau 
gefunden an (Ost. Bot. Ztschr. 1861 pag. 404), doch ohne náhere 
Beschreibung; er sagt dort nur, derselbe stehe dem H. pilosella X 
praealtum sehr nahe, lasse sich aber lebend nicht schwierig durch 
die grósseren mehr bauchigen und heller gelben Blůthenkopfe unter- 
scheiden. Fiek hat in seiner Fl. v. Schles. diesen Bastard nicht auf- 
genommen und theilte mir úber Befragen mit, er habe ihn desshalb 
ausgelassen, weil ihm Uechtritz erklárt hatte, er halte seine frůhere 
Deutung nicht mehr aufrecht. Somit wáre dieser Bastard doch hier 
zum erstenmale mit Sicherheit nachgewiesen. 
Hieracium sudeticum Šternbe. (icon) X prenanthoides 
L. (H. bohemicum Fr, X prenanthoides L.) n. hybr. Stengel 10bláttrig, 
unterwárts ziemlich kahl, oben sa1amt Kopfstielen drůsenhaarig, am 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 437 


Ende mit einer deckblátterigen, ziemlich vielkopfigen (7kópf- 
igen) Doldentraube, ůúberdiess aus den Achseln der 3 obersten 
kleiner werdenden Blátter 3—4kópfige Zweige, von denen die unteren 
immer weniger entwickelt und mehr verkůrzt sind, treibend, am 
Grunde mit 2 wohlerhaltenen, langgestielten, láneg- 
lichen, schwachgezáhnelten Grundbláttern. Untere Sten- 
gelblátter in einen breiten, am Grunde halbumfassenden Blattstiel 
verschmělert, lánelich, die folgenden sitzend; mit mássig grossen 
Ohrchen halbumfassend, ziemlich klein geziáhnt mit 
meist nach vorn gerichteten Drůsenzáhnen; die mittleren 
geigenformie zum Grunde zusammengezogen, kurz eifórmig bis zu- 
oberst eilanzettlich; alle dunkler sattgrůn, unterseits bláulichorůn, 
untere zerstreut behaart, obere nur am Rande gewimpert und am 
Mittelnerv unterseits etwas behaart, sonst ziemlich kahl. Kópfe kaum 
mitteleross, nicht bauchicg, sondern eher zur Basis verschmá- 
lert, Hůllblátter trůb schwárzlichgrůn, áussere kurz, wenige, mit SŠternůilz 
und mit schwarzen Drůsenhaaren, ohne einfache Haare 
dazwischen. Zunegenblůthen gewimpert. Griffel russfarben.  Junge 
Frůchtchen blass róothlich, verschrumpít. 

Auf der Kesselkoppe im Riesengebirge, mit H. sudeticum Sternbo. 
(H. bohemicum Fr.) und H. prenanthoides zusammen, nur 1 Expl. am 
18. Aug. d. J. von meinem Sohne gefunden und sofort vermuthungs- 
weise als obiger Bastard gedeutet *). 

Nachdem bisher in der Section Archhieracium, von vagen Ver- 
muthungen und unsicheren Deutungen abgesehen, hóchst selten pro- 
bate Bastarde beobachtet worden sind (Uechtritz fand H. villosum X 
prenanthoides im Gr. Kessel des Gesenkes, Andere in Tirol und 
Oberósterreich, und Focke bemerkt, dass H. prenanthoides ganz be- 
, sonders geneigt scheint, hybride Verbindungen einzugehen, so auch 
noch mit H. amplexicaule, intybaceum Wulf., boreale Fr. und umbel- 
latum L.);, und nachdem ich úberhaupt der Hybridomanie abgeneigt 
bin, so habe ich mich erst allmáhlich nach sorgfáltiger Untersuchung 
und Vergleichung von der hybriden Natur dieser Pflanze, nun aber 
auch vollkommen, úberzeugt. Der Nachweis derselben ist námlich so 


*) Herr Fiek, dem ich den Fund dieses Bastardes anzeigte, theilte mir als- 
bald mit, er glaube ihn auf der Kesselkoppe ebenfalls gefunden zu haben. 
Die mir zuvorkommend zur Ansicht geschickten drei Exemplare, von H. 
Fiek ebenfalls im August d. J. gesammelt, erwiesen sich in der That als 
zu dieser Combination gehórig, wenngleich nicht so typisch wie das oben 
beschriebene Exemplar. 


498 Lad. Čelakovský 


volistándig, als er nur fůr einen spontanen, nicht durch controlirte 
kůnstliche Befruchtung entstandenen Bastard geliefert werden kann, 
da die Pílanze weder zum H. sudeticum noch zum H. prenanthoides 
gezogen werden kann, sondern durchaus intermediár ist und da sie 
wirklich auch in Gesellschaft beider Stammarten nur in 1 Exempl. 
gefunden wurde. 

Im Allgemeinen sind Stengel und Blátter dem Ansehen nach 
mehr dem H. sudeticum, die reichkópfige und reichdrůsige aber zot- 
tenlose Inflorescenz aus kleineren Kópfen mehr dem H. prenanthoides 
áhnlich. 

Der Bastard unterscheidet sich von letzterem und náhert sich 
dem H. sudeticum insbesondere: 1. durch den wenig mehr als beim 
bohemicum beblátterten Stengel, 2. die zur Blůthezeit noch vorhan- 
denen langgestielten Grundblátter und untersten Stengelblátter, 3. die 
breiteren und kirzeren, entfernteren oberen Blátter, 4. durch deren 
etwas gróssere vorwárts gerichtete Záhnchen, 5. durch die minder aus- 
gceprágten, weit kůrzeren Ohrchen der oberen Stengelblátter, 6. durch 
die, wenn auch nicht viel, etwas gerótheten jungen Frůchtchen. 

Der Bastard náhert sich dem H. prenanthoides und entfernt 
sich hiedurch vom H. sudeticum: 1. durch den doch etwas mehr und 
etwas dichter beblátterten Stengel, 2. durch die ziemliche Kahlheit 
desselben und durch die geringere und kůrzere Behaarung der 
Blitter, 3. durch die dunklere Blattfarbe und etwas steifere Textur 
der Blátter, 4. durch die wenn auch kurzen, doch deutlichen Ohrchen 
der Blattbasis, 5. durch die doch etwas kleineren Blattzáhne, als sie 
beim H. bohemicum vorkommen, 6. durch die Inflorescenz und die 
kleineren, auf den Hůllen nur drůsenhaarigen Kópfchen. 

H. sudeticum weicht vom Bastard ab durch reichlicheren, lán- 
geren Haarůberzug der Blátter und des Stengels, lichter grůne, wei- © 
chere, gróber gezáhnte Blátter, deren obere ohrchenlos umfassen, 
minder zahlreiche, gróssere Kópfe, die zumeist aus den Achseln der 
oberen kleineren Laubblátter und nur seltener eins oder das andere 
oberste aus einem Hochbláttehen entspringen, wobei die unteren 
1—2kópfigen Stiele meist die lánesten sind, durch die ziemlich reich- 
lichen Zottenhaare auf Inflorescenzstielen und Hůllen, die reichblátt- 
rigeren Hillen; H. prenanthoides durch den reichbeblátterten Stengel, 
die bis gegen den Stengelgrund hin grossohrigen, mehr lánglichen 
und spitzen, nur kleingezáhnelten Blátter, von denen die untersten 
kleineren, sehr kurzgestielten zur Blůthezeit schon abgestorben oder 
zerstórt sind, durch den Mangel der Grundblátter. Úber die Be- 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 439 


haarung des oberen Stengeltheils und der Inflorescénz mit den Hůllen 
beim H. prenanthoides ist zu bemerken, dass sie bei dieser Art wie 
beim Bastard meist nur aus drůsentragenden Haaren besteht; so finde 
ich es speciell an allen auf dem Kessel gesammelten, fiir den Bastard 
massgebenden Exemplaren; jedoch kommen anderwárts, z. B. am 
Kiesbere auch Pflanzen mit allerdings nur spárlichen eingestreuten 
drůsenlosen Haaren vor. 

Die Kópfe des Bastards sind nur so gross wie die kleinsten 
beim H. prenanthoides vorkommenden, am Grunde schmal, wohl wegen 
der fehlschlagenden Frichtchen; diese sind námlich flach und ver- 
schrumpít, wáhrend gleichalterige bei den fruchtbaren Stammarten 
schon kantig aufgetrieben zu sein pflegen. 

Ich habe hier zum erstenmale statt H. bohemicum Fr. den 
Namen H. sudeticum Šternbg. gebraucht, nachdem hierin Uechtritz 
und Fiek vorangegancen waren, und zwar aus folgenden Grůnden. 
Die Beschreibung des Grafen C. Sternberg in Denkschriften d. kol. 
bair. bot. Gesellsch. in Regensburg 1818 pag. 62 enthált eigentlich 
nichts, woraus eher auf H. sudeticum Fr. als auf H. bohemicum Fr. 
zu schliessen wáre, die cute Abbildung aber stellt exguisit das H. 
bohemicum dar. Úberdiess vereleicht Sternberg seine Art mit H. cy- 
doniaefolium Vill. und sast, er habe lángere Zeit geschwankt, sie als 
neue Art anzuerkennen, da sie offenbar mit H. cydoniaefolium Vill. 
sehr nahe verwandt sei. Auch dies weist auf H. bohemicum hin, 
welches noch spáter Tausch und Fries selbst anfanes fůr H. cydoniae- 
folium Vill. gehalten haben. Fries fand nun im Sternbere'schen Bogen 
des bohmischen Museumsherbars dem H. bobemicum auch Exempl. 
des H. sudeticum Fr. beigemengt und liess nun in der Epicrisis dem 
letzteren den Sternbero'schen Namen, wáhrend er dem H. sudeticum 
Sternbe. icon. den neuen Namen bohemicum gab. Dieser Vorgang 
war aber incorrect, da ein vielleicht ganz zufálliger privater Irrthum 
im Herbar gegen den deutlichen publicirten Text und gute Abbildung 
(welche manchmal mehr werth ist als eine Diagnose) nichts entscheidet. 
Etwas anderes wáre es, wenn aus dem Texte oder Bilde zu ersehen 
wáre, dass der Autor wissentlich zwei zu trennende Formen fůr iden- 
tisch oder zu einer Species gehórig gehalten hátte. Dann wáre es 
gleicheiltieg, welcher von diesen Formen ein spáterer Autor den ur- 
sprůnglichen Namen belassen, welcher er einen neuen geben wollte, 
wofůr ich weiter unten ein Beispiel an Potentilla verna L. geben 
werde. Den Namen H. sudeticum Sternbe., was auch schon empfohlen 
wurde, ganz aufzugeben, weil er zweideutie geworden, halte ich fůr 


440 Lad. Čelakovský 


ungerechtfertigt, da man, wenn dies zum Princip gemacht wůrde, 
eine Menge derartig und noch mehr zweideutiger, z. B. Linné'scher 
Namen, die Niemand aufceben will, auflassen und die ganze Nomenclatur 
wesentlich alteriren můsste. Es genůst, zum Namen H. sudeticum 
Sternbo. einen erláuternden Zusatz: (ex descript. et icone) oder 
kůrzer, da das Bild am klarsten spricht, (icon) beizufůgen, was spáter, 
wenn der Name in diesem Sinne sich eingelebt, auch wieder wegge- 
lassen werden kónnte. Fůr H. sudeticum Fries ist dann der ohnehin 
áltere Name H. pedunculare Tausch voranzustellen. 

Erigeron acer L. X canadensis L. Von diesem Bastard, 
dessen Auffindung in Bóhmen ich erst im vorigen Jahre gemeldet 
habe (Res. fůr 1888 pac. 479), lernte ich heuer eine zweite Form 
kennen. Die beiden Formen desselben sind: 

©) pilosus. Der Stengel und die Blátter beiderseits rauhhaarig, 
hierin dem E. acer náher stehend. — Dies die im Vorjahre bei 
Ročov gefundene Pflanze. 

8) olabratus (E. acris y. glaber Čel. Prodr. IV. olim). Stengel 
und Blátter fast kahl, letztere nur am Rande steifcewimpert und am 
Mittelnerv unterseits etwas behaart. 

Diese zweite Form, welche wegen ihrer grósseren Kahlheit dem 
E. canadensis náher steht, sammelte heuer H. Bubák in einem Wald- 
schlage an dem ůúber den Breitenstein fůhrenden Wege von Tůrmitz . 
(bei Aussig) nach Steben, in 2 Exempl. unter den Eltern. Es erinnerte 
mich diese Form sofort an eine bereits von Velenovský am Mehelník 
bei Písek 1876 gesammelte Pflanze, und die Vergleichune ergab eine 
vollkommene Úbereinstimmung. Da ich damals von einem Bastard E. 
acris X canadensis keine Idee hatte und auch Velenovský das Con- 
sortium nicht beachtet hatte, so hielt ich die Píseker Pflanze fůr 
eine zufállig mikrocephal oder mikrokladisch gewachsene abnorme 
Form des kahlbláttrigen E. droebachiensis O. Můller und habe sie 
im IV. Theil des Prodromus als solchen, námlich als E. acris v) glaber 
verzeichnet. 

Der, in Bóhmen also bisher noch nicht beobachtete, E. droeba- 
chiensis hat nach mehrfach vorliegenden deutschen und ósterreichischen 
Exemplaren ganz die Statur, Verzweigung, die wenigen grósseren 
Kópfe des E. acris, auch breitere angedrůckt steifbehaarte 
Hůllbláttehen wie dieser, weicht nur durch die kahlen Stengel 
und blátter ab und ist allerdings nur Var. des E. acris. 

Die Kópfchen des Bastards (in beiden Formen) sind, wie ich 
schon im vorigen Jahre bemerkte, ausser ihrer Kleinheit ausgezeichnet 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 441 


durch ihre fein papillósen, sonst kahlen, hóchstens mit ein- 
zelnen zerstreuten Steifhaaren zumal am Rande besetzten, sch malen, 
fein zugespitzten Hůllbláttchen. 

Cirsium lanceolatum Scop. X canum Mónch nov. hybr. 
Stengel úber 1 M. hoch, durch die dornig-gewimperten Blattspuren 
geflůgelt, oberwárts ástig, unter den Kópfen wie die Aste nackt. Blátter 
spinnwebig, oberseits von Gliederhaaren rauh, aber stachellos, mittlere 
ganz obere halb herablaufend, tief buchtigfiederspaltig; Abschnitte 
2—3spaltig, Zipfel 3eckie-lanzettlich, dornig bespitzt und gewimpert. 
- Zweige mit entfernten, kleinen Bláttern. Kópfe kugelig-eifórmig; Hůll- 
schuppen von aussen nach innen allmáhlich lánger werdend, aus 
breitem Grunde allmáhlich verschmálert (nach oben nicht verbreitert), 
in einen feinen, nach aussen umgebogenen Štachel verlaufend, da- 
runter mit schmalem schwárzlichem Kiele, die innersten trockenháutig, 
geróthet, lang lanzettlich. Kronen purpurn. 

Der reichbeblátterte Stengel, die tiefbuchtigen Blátter mit grós- 
seren 2—3spaltigen Abschnitten sind vom C. lanceolatum vererbt, 
der Mangel kleiner Štachelchen auf der Blattoberseite vom C. canum ;*) 
die Bestachelung ist kráftiger als beim letzteren, schwácher als bei 
ersterem; die beblátterten, aber oberwárts mehr nackten Aste, die 
gelappten Blattspuren sind oleichfalls intermediár, die Kópfe grósser 
als beim C. canum, deren Hůllschuppen mehr wie bei C. canum, aber 
sehr deutlich dornie geendigt, obwohl die Enddorne wieder viel 
kůrzer und schwácher sind als beim C. lanceolatum. Frůchte fehl- 
schlagend. 

Dieser Bastard, der wohl úberhaupt noch nirgends beobachtet 
worden ist (in Focke's „Pflanzenmischlinge“ kommt er noch nicht vor), 
wurde von H. Košťál! bei Pardubic, auf einem Feldraine náchst Stu- 
dánka, im Juli d. J. in einem Exemplare gefunden; nicht weit davon 
die beiden elterlichen Arten. 

Gentiana amarella L. (genuina) var. turfosa Čel. Kráftig, 
bis 30 cm. hoch, grossbláttrig, etwas grossblůthiger; untere und un- 
terste spatelfórmige Blátter zur Blůthezeit wohlerhalten, die der 

unteren Stengelpaare bis zu *„—'/„ der Stengelhóhe gleich breit, 
Iineal-lánglich, die oberen aus breitem Grunde lanzettlich. Kelch- 
zipfel doppelt lánger als die Kelchróhre und theilweise den Grund 
der Kronzipfel erreichend. Corolle 15 cm. (= 6 Lin.) lang, Sspaltig. 


*) Auch dem C. lanceolatum X acaule, wenigstens wie es bei uns vorkommt, 
mangeln die Stachelchen auf der Blattoberseite, 


449 Lad. Čelakovský 


So auf den alten schwarzerdigen Torfwiesen im Elbethal: bei 
Všetat mit Linum perenne háufig, auf der Wiese mit Gymnadenia 
odoratissima spárlich, Juli (Schiffner)! bei Liblic (im August), bei 
Čelakovic (Velen.)! | 

Die Varietát áhnelt in den Bláttern der G. obtusifolia Willd., 
von der sie sich aber durch fast sitzende Fruchtknoten und weit klei- 
nere Blůthen unterscheidet. Bei den anderen bekannten Formen der 
genuinen G. amarella sind nur die untersten Stengelblátter lineal- 
lánelich und diese sammt den spatelfórmigen Grundbláttern zur Blůthe- 
zeit meist schon mehr oder weniger vollstándig zerstort, die erhalte- 
nen Stengelblátter fast alle aus breiter Basis lanzettlich verschmálert. 

Man kónnte des Standorts wegen an die var. uliginosa (Willd. 
sp.) denken, allein diese ist im Gegentheil eine feinere, schwáchlichere 
Form, mit normalen Pláttern (nach Grisebach in DC. Prodr.: caule 
humili subsimplici, paucifloro, foliis lanceolatis, calyce plerumgue 
4fido, corolla tenui, 4 lin. longa). 

Gentiana chloraefolia Nees ab Esenb. (Nova Acta Acad. 
Caes. Leop. Carol. tom. IX. 1818). Im Prodr. Fl. Bóhm. habe ich 
diese Pflanzenform als Varietát (B calycina) der G. germanica Willd. 
aufcefasst, von der ich glaubte, dass sie hier und da mit der Stamm- 
form germanica vorkomme und aus ihr hervorgehe. Ich hatte námlich 
bei ihr, wie auch andere Autoren, nur die stark vergrósserten us- 
seren Kelchzipfel als diagnostisches Merkmal aufgefasst und konnte- 
daher zu Ungunsten der Form anfihren, dass die Kelchform oft auf 
derselben Pflanze in die normale úbergeht. Grisebach dagegen glaubte, 
sie sei ein Bastard G. campestris X germanica, welche Deutůng in 
vielen spáteren Floren vorkommt, oft mit dem Zusatze, dass sie 
unter den Eltern wachse,*) wogegen ich ihre Bastardnatur den Um- 
stánden ihres Vorkommens nach bestritten habe. Nachdem ich schon 
lángst in meiner frůheren, Eingangs erwáhnten Ansicht durch manche 
Anzeichen zweifelhaft geworden war, habe ich endlich heuer die G. 
chloraefolia bei Chudenic, wo sie háufie vorkommt, eingehender 
studirt und mit G. germanica, die mir H. Jahn von Gratzen in Menge. 
frisch einschickte, im lebenden Zustand verglichen. Da hat es sich 
herausgestellt, dass sich die G. chloraefolia sowohl durch morpholo- 
gische Merkmale als auch durch ihre geographische Verbreitung von 


*) In Garcke's Flora heisst es seltsamer Weise, die G. campestris X germa- 
nica Gris. wachse unter den Eltern, sei aber wahrscheintich kein Bastard. 
Letzteres ist wohl ein spáterer Zusatz, wahrscheinlich durch meinen Pro- 
dromus veranlasst, 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 443 


der (G. germanica derartig unterscheidet, dass sie, wenn man G. 
amarella, germanica und obtusifolia, wie es meist geschieht, als 
Arten trennt, ebenfalls als Art anerkannt zu werden verdient (was 
„bereits von Reichenbach in Fl. excursoria geschehen ist), oder wenn 
man, wie ich im Prodromus, nur eine erweiterte Art mit mehreren 
Rassen annimmt, dass sie eine diesen gleichwerthige Rasse darstellt, 
die sogar zur (G. campestris hinneigt, weshalb sie eben auch als 
Bastard mit dieser angesehen worden ist. 

Das hervorstechendste Merkmal der G. chloraefolia gecenůber 
der G. germanica liegt allerdings im Kelche. Die Zipfel desselben 
sind weit lánger als die Kelchróhre, sehr ungleich, die 2—3 áusseren 
breiter lanzettlich bis oval, zur Basis verbreitert, die benachbarten 
inneren deckend und mit schmálerem oder breiterem Flůgel an der 
Kelchróhre herablaufend. Indessen ist zu bemerken, dass die blattar- 
tige Vergrósserung der usseren Kelchzipfel nicht an allen Exem- 
plaren selbst von demselben Standort, ja nicht einmal auf allen 
Blithen derselben Pflanze immer gleich bedeutend ist; háufig sind 
nur an den Endblůthen des Stengels und der Hauptzweige die Kelch- 
zipfel stark verbreitert, an den úbrigen weniger. Meine frůhere G. 
germanica var. calycina war auf solche Individuen mit stark ver- 
grósserten Kelchzipfeln gegrůndet und desshalb gab ich an, dass sie 
in die Normalform iúberceht. Es kommt aber zur Verbreiterung der 
Kelchzipfel noch ein anderes Merkmal des Kelches hinzu, welches 
bisher meist úbersehen worden ist, indem námlich die Kelchblátter 
am Rande, meist auch auf dem Mittelnerven und bisweilen sogar 
. auf den Seitennerven feiner oder gróber papillos kurzhaarig-zackig, 
also der Rand der Kelchzipfel und die Kelchflůgel, wie man zu sagen 
pílest, fein geságt-rauh sind; und da von den Kelchflůgeln auch 
noch auf die Blůthenstiele flůgelartige Blattspuren herablaufen, so 
erscheinen auch diese flůgelartic zugeschárften Stengelkanten áhnlich 
fein zackig-gesict oder kurz gewimpert. Úberdiess sind auch die 
Blátter wimperig-rauh, besonders die oberen, und oft auch die von 
ihnen herablaufenden scharfen Stengelkanten. 

Bei der G. germanica sind die Kelchzipfel schmallanzettlich 
oder lineal-lanzettlich, meist ziemlich gleich, so lane oder wenig 
lánger als die Kelchrohre, an ihrem Grunde meist nicht deckend, 
daher von den 5 Kelchbuchten die 5 stumpfen Commissuralnerven re- 
gelmássig herablaufen, seltener sind die áussersten Kelchzipfel etwas 
breiter und dann manchmal wohl auch, obwohl nur kurz, herablau- 
fend. Die Commissuralnervén und die Ránder der Kelchzipfel erscheinen 


444 Lad. Čelakovský 


dabei immer glatt, letztere nur gegen die Spitze etwas deutlicher 
fein zackig-rauh. Der Unterschied zwischen G. germanica und G. 
chloraefolia in Betreff der Glattheit oder Rauhigkeit der Blatt- und 
Kelchblattránder ist analog jenem zwischen Erythraea centaurium 
und E. linariaefolia, woselbst er bekanntlich diagnostischen Werth 
chat. Meines Wissens hat bisher nur Reichenbach in der Flora ex- 
cursoria die Rauhigkeit der Kelchblattránder, dann auch der Stengel- 
und Blůthenstielkanten der G. chloraefolia beachtet und gebůhrend 
hervorgehoben („caule, pedunculis calycibusgue © serrulato-alatis“), 
dann Hegetschweiler und Heer in ihrer Flora der Schweiz bei ihrer 
G. aspera, welche unzweifelhaft zu den Formen der G. chloraefolia 
gehórt („Stengel 4flůgelig, die Flůgel mit kleinen geraden Stachelchen 
besetzt; Stengelblátter am Rande durch kleine Stachelchen scharf.“). 

Ausserdem habe ich bei Vereleichung der lebenden Pflanzen 
noch folgende secundáre Unterschiede zwischen G. chloraefolia und 
germanica gefunden, welche allerdings am getrockneten Herbarmate- 
riale nicht immer alle deutlich zu sehen sind. Die Blátter der er- 
steren sind meist an der Basis breiter, zumal die oberen am Grunde 
wie gestutzt oder selbst schwach herzfórmig und náher aneinander- 
grenzend, sie sind oberseits heller grin, matt (glanzlos), weicher und 
mit kaum eingedrůckten Seitennerven versehen. Bei G. germanica 
sind die Blátter oberseits dunkler grůn, etwas elánzend, dicklicher, 
oberseits mit eingedrůckten Šeitennerven. Durchs Trocknen wurden 
allerdings auch die Blátter der G. chloraefolia oft dunkler. Der 
Stengel der G. chloraefolia ist oft ziemlich einfach oder doch we- 
niger dicht und reich verzweigt, namentlich sind die Blůthenzweige 
und Bliůthenstiele in der Blattachsel čfter einzeln oder zu 2 serial. 
Bei der G. germanica ist der Stengel in der Regel reichlicher und 
dichter verzweigt, von pyramidalem Wuchse, die Blithenstiele in- 
den Blattachseln oft zu 3 serial; die oberen Štengelkanten sind dick- 
lich, stumpf, nicht so wie bei der G. chloraefolia durchscheinend. 
Hiebei abstrahire ich von amputirten (abgesichelten oder abgewei- 
deten) Exemplaren, welche allerdings auch bei der G. chloraefolia 
im August háufig vorkommen und dann aus der Stengelbasis buschig- 
verzweigt angetroffen werden. Bemerkenswerth ist ferner, dass bei 
der G. chloraefolia ziemlich háufie neben pentameren Blůthen auch 
tetramere (mit 4spaltiger Krone) vorkommen, ja sogar an kleineren 
schwáchlicheren Exemplaren alle Blůthen 4záhlic sein kónnen, wáhrend 
bei der G. germanica die Fůnízahl der Blůthen fast ausnahmslos herrscht. 
Auch in der Blůthenfarbe differiren beide Arten; wáhrend G. ger- 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens, 445 


manica blauviolette Corollen mit ebensolchen gefransten Schuppen 
besitzt, sind letztere bei G. chloraefolia im ersten Bliůthenstadium 
rothlich - violett und die Corollenschuppen (Excréscenzen) weisslich, 
nur die Fransen oberwárts geróthet. Durchs Trocknen geht freilich 
der Unterschied in der Farbe der Corolle verloren. 

Nach den hier dargelegten morphologischen Merkmalen beider 
Arten (oder Rassen) ist es begreiflich, dass die G. chloraefolia so 
háutig fůr einen Bastard G. campestris X germanica gehalten worden 
ist. Denn wiewohl sie im Allgemeinen mit der G. germanica die grósste 
Verwandtschaft besitzt, náhert sie sich doch in mehrfacher Hinsicht 
auch der G. campestris, so namentlich durch die verbreiterten, herab- 
laufenden, minder umgerollten bis lachen dusseren Kelchzipfel. deren 
wie auch der Blátter gezáhnelt-rauhen Rand, durch die nicht seltene 
theilweise Vierzáhligkeit der Blůthen, die einfachere Stengelverzweigung. 
Trotzdem ist die Hybriditát der G. chloraefolia nur scheinbar. Denn 
die náheren Umstánde ihres Vorkommens schliessen die Annahme 
einer hybriden Abstammung vollkommen aus, weil G. chloraefolia in 
Gegenden háufie wáchst, wo entweder G. germanica oder campestris 
gar nicht vorkommt. Um Chudenic z. B. fehlt die G. germanica ganz 
und gar,*) wáhrend G. chloraefolia an verschiedenen Orten der Um- 
gegend, immer in Menge und rein fůr sich vorkommt. G. campestris 
ist zwar um Chudenic auch nicht selten, aber an ganz anderen 
Standorten, niemals habe ich dort beide mit- oder untereinander au- 
getroffen. Die G. chloraefolia wáchst námlich auf feuchten, selbst 
moorigen, niedriger gelegenen Heide- oder Waldwiesen, wáhrend G. 
campestris grasice, heideartige, mehr trockene Abhánge und Hůgel- 
růcken vorzieht. Aus der Cibulka bei Prag liegen allerdings im boh- 
mischen Museumsherbar sowohl G. germanica als G. chloraefolia 
vor, dafůr fehlt dort, wie úberhaupt in der ganzen náheren Umgebung 
Prags, wiederum die G. campestris. Herr Max Schulze in Jenaj theilte 
mir ferner mit, dass bei Jena, wo die G. chloraefolia vorkommt 
(welche ich auch von ihm richtig erhalten habe), ebenfalls die G. 
campestris mangelt. Hiernach ist also die (G. chloraefolia eine au- 
tonome, selbstándige Pflanzenform, welche úberdiess auch vollkommen 
fruchtbar ist. Damit ist natůrlich nicht ausgeschlossen, dass sie bis- 
weilen in Gesellschaft oder Náhe der beiden anderen Arten ansássig 


*) Wenn ich frůher angab (Prodr. IV. pas. 821), dass dort beide Formen 
vorkommen, so kam dies daher, dass ich Exemplare der G. chloraefolia 
mit weniger verbreiterten Kelchzipfeln fůr echte G. germanica gehalten 
habe. 


446 Lad. Čelakovský 


sein kann, was dann der Fall gewesen sein mag, wenn die G. chlo- 
raefolia als unter den „Eltern“ vorkommend angegeben wurde. Die 
intermediáre Stellung der G. chloraefolia zwischen G. campestris und 
G. germanica důrfte aber dafůr sprechen, dass erstere bei dem Um- 
stande, dass sie sich als constante Form zeigt, am besten wohl gleich 
den anderen Formen als eigene Art betrachtet werden měchte. 

Die mir bisher bekannt gewordene Verbreitune der G. chlorae- 
folia in Bohmen erhellt aus dem Standortsverzeichniss im folgenden Ab- 
schnitte. Man ersieht daraus, dass sie fast durch ganz Bóhmen, besonders 
in gebirgigeren Gegenden, verbreitet ist, selten freilich im nordlichen 
Theile, am háufigsten im westlichen und sůdwestlichen Theile, wo- 
gegen aus der ganzen čstlichen Hálfte, mit Ausnahme des Nordens 
(von Trautenau bis Jungbunzlau), Standorte fehlen. Weiter habe ich 
die Pflanze mehrfach aus Thůringen; nach Fiek's brieflicher Mitthei- 
lung (auch Fl. v. Schles.) ist sie auch in Schlesien wahrscheinlich 
nicht selten, obzwar bisher wenig beobachtet. In eigenthůmlichen 
Formen, deren eine hier alsbald noch besprochen wird, kommt sie 
auch in den Alpenlándern (Osterreich, Baiern, Schweiz) vor. 

Noch nicht definitiv abgeschlossene Beobachtungen weisen darauť 
hin, dass die G. chloraefolia, gleich der G. obtusifolia, eine frůhere 
Blůthezeit besitzt, welche allerdings auch bis in den Herbst sich ver- 
lángert. Ich habe sie freilich bisher nur vom August ab blůhend 
getroffen, aber wohl nur aus dem Grunde, weil ich frůher an die 
betreffenden Standorte nicht hinkam. Bei Chudenic ist sie Anfang 
August schon in schonster Blůthe, vom halben August an fángt sie 
dort meist an zu verblůhen, Ende August war sie heuer bereits 
úberall abgebiůht, mit aufgesprungenen Kapseln, und sogar vergilbt 
oder vertrocknet, wáhrend G. germanica bei Schittenhofen noch schón 
blůhte. In anderen Jahren und anderwárts sammelte ich sie noch in 
der ersten Hálfte September, und im Museumsherbar erliegen Exem- 
plare, die (in der Cibulka bei Prag z. B.) noch gegen Ende Sep- 
tember in Blůthe gesammelt worden waren. Da G. chloraefolia Anfang 
August ganz typisch und in Bliůthe gefunden wird, zu gleicher Zeit 
mit typischer G. germanica, so ist auch die bereits geáusserte An- 
sicht nicht haltbar, dass erstere aus letzterer durch herbstliche Ver- 
grósserung der Kelche entstehe, zumal wenn diese frůher abgesichelt 
worden, wogegen auch schon das frůher Angefihrte spricht. Die G. 
chloraefolia ist nicht nur keine exguisite Herbstform, sondern der Um- 
stand, dass sie im August (und September meistens nur als buschige 
Forma putata gefunden wird (unverletzte Exemplare sind zu dieser 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 447 


Zeit in der That seltener), spricht dafůr, dass sie wahrscheinlich 
sehon im Juni zuerst blůht, zu welcher Zeit (z. B. bei Chudenic heuer 
am 17. Juni) die Wiesen sgemáht werden, also die Verstimmelung 
der doch gewiss schon hóher emporgewachsenen Pflanze stattfindet. 
Diesen Punkt werde ich úbrigens im náchsten Frůhsommer noch po- 
sitiv feststellen. 

Noch ist zu bemerken, dass ich von der G. chloraefolia zwei 
Formen in Bóhmen kenne, ausser der vielverbreiteten var. genuina 
noch eine bisher nur bei Hohenelbe am Fusse des Riesengebirges 
zuerst von Frau Kablík (1833) gefundene und vielfach von ihr wie 
auch von Tausch im Herb. boh. unter dem Namen G. amarella. 
0. pratensis (G. pratensis Fról.) ausgegebene Form. Die Bestimmung 
-als G. pratensis Frólich ist wohl sicher unrichtig, nachdem die Frólich- 
sche Art nach dem Zeugniss aller spáteren Autoren (Grisebach, Koch 
u. a.) zur echten G. amarella L. gehórt. Ich will jene vorláufig als 
var. macrocalyx bezeichnen. Die beiden Varietáten sind nachstehend 
zu charakterisiren. 

Var. «) genuina. Aussere Kelchzipfel breit lanzettlich oder 
elliptisch-lanzettlich, innere schmal lanzettlich. Blumenkrone Smal so 
lang als der Kelch, ihre Róhre zur Basis allmáhlich verschmálert, 
ihre Zipfel lánelich, meist feinzugespitzt. 

Var. B) macrocalyx. Kelche sehr gross, mit weiter Róhre, 
áussere Kelchzipfel meist breitoval und in eine lanzettliche Spitze 
zusammengezogen, oft ganz flach; die inneren breiter lanzettlich. 
Blumenkrone grósser aber kůrzer, 2—2'/„mal so lang als der Kelch, 
mit breiter, zur Basis wenig verschmálerter Rohre, mit breiten, ovalen, 
stumpflichen oder stumpf bespitzten, manchmal 2—3záhnigen Zipíeln. 
Vielleicht ist auch die Corollenfarbe abweichend, námlich lichter, was 
an den alten Herbarexemplaren nicht mehr sicher auszumachen ist. 

Diese var. macrocalyx habe ich nun mit geringen Modifikationen 
aus mehreren Alpenlándern vor mir, aus Tirol, Salzburg, Baiern, vom 
Monte Baldo, Monte Cavallo, unter den verschiedensten Namen als 
G. germanica, amarella, obtusifolia, sogar als G. campestris. Am 
háufiesten geht sie unter dem Namen G. obtusifolia und es ist móg- 
lich, dass die G. obtusifolia var. calycina Koch Syn. aus Tirol die- 
| selbe Pílanze ist. Allein die G. obtusifolia hat, obzwar auch etwas 
uneleiche, doch nie so stark verbreiterte und vergrósserte und so stark 
fůgelartig herablaufende áussere Kelchzipfel; hauptsáchlich aber unter- 
scheidet sie sich wieder durch den glatten oder ziemlich glatten 
Rand der Kelchzipfel (darum sagt Reichenbach's FI. germ. exc. ganz 


4148 Lad. Čelakovský 


richtig von ihr: Folia sub lente minus ac affinium serrulata, in spe- 
ciminibus a cl. Hoppe compressis alpinis margine laevia), sowie durch 
eine andere Form der Stengelblátter. 

Es ist mir ferner kaum zweifelhaft, dass die Schweizer G. aspera 
Hegetschw. et Heer ebenfalls zur var. macrocalyx gehórt, denn es 
heisst in der betreffenden Flora von ihr, der Kelch sei „fast von der 
Lánge der Róhre der grossen Blume,““ womit sowohl der grosse Kelch 
als auch die kurze Róhre der grossen Blumenkrone der var. macro- 
calyx deutlich gekennzeichnet wird. Wenn Nyman die («. aspera zur 
G. obtusifolia citirt, so spricht auch dies dafůr, dass die var.-macro- 
calyx vielfach selbst von renommirten Botanikern irrig fůr eine Form 
der G. obtusifolia angesehen wird. 

Dass aber Nees unter seiner G. chloraefolia wirklich die hier 
auseinandergesetzte Pflanze, spečiell die var. genuina verstanden hat, 
werde ich in einer ausfihrlicheren Abhandlung úber diese Pflanze an 
einem anderen Orte nachweisen. 

Verbascum phlomoides L. X phoeniceum L. Grund- 
blátter gross, oval, kurzgestielt; die Stengelblátter viel kleiner, auch 
die untersten sitzend, die oberen stumpf, sehr kurz herablaufend, 
alle důnnílzig. Traube aus armblůthigen Blůthenbůscheln, am Grunde 
verzweigt. Blumenkronen sehr gross, missfarbig gelb, stellenweis 
(zumal am Grunde der 3 unteren kůrzeren Zipfel) violett angelaufen. 
Gróssere Staubgefásse mit schief nierenfórmigen, etwas herablaufenden 
Beuteln. Narbe am keuligen Griffel herablaufend. 

Unterscheidet sich von V. thapsus X phoenicum (V. versiflorum 
Schrad.) durch die mehr als doppelt grósseren Corollen (Durchm. bis 
37 mm), etwas herablaufende Staubbeutel und eine herablaufende 
Narbe; beim letzteren haben die Corollen bloss bis 20 mm Durchm., 
die Antheren sind nierenfórmig, nicht herablaufend, und die Narbe 
kopfig, ebenfalls nicht herablaufend. Ausserdem zeigt das vorliegende 
Exemplar, verglichen mit jjenem des V. versiflorum von Malnic bei 
Laun, den Stengel mit dichteren lángeren Wollhaaren besetzt; beim 
V. versiflorum ist der Stengel nur kurz wollig-flaumig und die un- 
teren Stengelblátter sind dort in einen lángeren Blattstiel zusammen- 
gezogen. 

Im Kiefernwalde bei Neratovic auf Sandboden, 1 Expl. untér den 
Eltern (Velenovský)! 

Dieser Bastard war bisher wohl noch nirgends spontan beo- 
bachtet, wurde aber schon im vorigen Jahrhundert von Koelreuter 
kůnstlich erzeugt. Nach Focke 1. c. war die Blithenfarbe der kůnst- 


j 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 449 


lichen Bastarde róthlich-gelbbraun, im Sonnenlichte goldelánzend, 
von unserer Pílanze waren die Corollen zweifarbig, gelb und zum 
Grunde violett, beide Farben etwas wásserig und nicht ganz rein. 


Caltha palustris L. Nachdem diese alte Linné'sche Art 
schon von Schott, Nyman und Kotschy in den Analecta (1854) in 
eine Anzahl von Arten zerspalten worden (welche aber Nyman im 
Conspectus nicht mehr namentlich auffůhrt), gab G. Beck 1886 (in 
Verhandl. d. zool. bot. Ges. in Wien) eine Gliederung der C. palu- 
stris L. in fůnf Unterarten, von denen C. alba Jacguem. nur im 
Himalaya, C. longirostris Beck nur in den Alpen Bosniens zu Hause 
ist. Die úbrigen drei: C. palustris genuina, C. laeta Sch. Nym. K. 
und C. cornuta Sch. N. K. sind in Mitteleuropa, resp. Oesterreich 
einheimisch. Ich selbst habe bisher aus Bóhmen nur 2 solche Formen 
gesehen, resp. selbst gesammelt, welche ich auch heuer wieder beo- 
bachtet habe, námlich ausser der subsp. genuina noch die cornuta, 
welche ich schon im Prodr. Fl. Bóhm., freilich nur die Blátter, nicht 
die Fruchtform berůcksichtigend, als var. dentata unterschieden habe. 
Die genauere Diagnose beider Rassen lautet also: 


a) genuina (C. palustris Beck 1. c.). Carpelle schief elliptisch, 
kůrzer und breiter, auf dem Růcken gekrimmt, in einen kůrzeren 
Schnabel rascher zusammengezogen, 4—6 im Kreise. Blátter gekerbt 
oder gekerbt-gezáhnt, die oberen meist Jeckig-nierenfórmig, nur ge- 
schweift bis fast ganzrandig. 

b) cornuta (Sch. Nym. K.) (C. palustris 6 dentata Čel. Prodr.) 
Carpelle allmáhlicher in einen lángeren Schnabel verschmálert, ober- 
wárts etwas hakig gebogen, oft zahlreicher, etwas unregelmássig 
geháuít. Blátter am Grunde scharf geságt oder geságt-gezáhnt, die 
oberen gezáhnt, rundlich. 

a) scheint bei uns vorzůglich dem niederen Hůgellande und der 
Ebene anzugehóren; wir haben sie im Herbar meist von Prag, aus 
den Elbgegenden (heuer sammelte ich sie bei Milčic náchst Peček); 
b) dagegen in gebirgigeren Gegenden, z. B. Windisch-Kamnitz gegen 
Bóhm. Kamnitz im Waldsumpf (6 dentata Čel. origin.) heuer sam- 
melte ich sie auch bei Chudenic (Vyšov) und auf dem Plateau ůber 
dem Ende des Všenorer Thales sůdl. von Prag. 

Die dritte Varietát c) laeta (Sch. N. K.), deren Carpelle wie 
bei der var. genuina in einen kůrzeren Schnabel plótzlich zusammen- 
gezogen, aber auf dem Růcken nicht gewolbt, sondern vom Schnabel 
herab geradlinig begránzt sind, und welche auch mehr gezáhnte 

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 29 


450 Lad. Čelakovský 


Blátter hat, lieot nach Hrn. Dr. Beck's Mittheilung im Wiener 
Herbar, von Felix Schwarzel bei Deutschbrod (Baštín) 1869 gesammelt vor. 

Reseda phyteuma L. Diese in ganz Sůdeuropa (von Por- 
tugal bis Griechenland) verbreitete, im Osten durch Ungarn bis 
Niederósterreich reichende Art wurde heuer von Hn. Direktor Kabát 
bei Welwarn im Nabíner Thale viel verbreitet nachgewiesen.  Schon 
vor 2 Jahren fand er, zufállig nur 2, Exemplaré, welche er fůr ver- 
wildert hielt und daher nicht weiter beachtete. Als er ihr aber 
heuer wiederholt begegnete, verfolgte er und fand sie so zahlreich 
und auf etwa eine Stunde weit verbreitet, dass am spontanen Vor- 
kommen derselben in jener Thalmulde kaum gezweifelt werden kann. 
Anfangs Juli habe ich unter freundlichster Fůhrung des Hn. Kabát 
die Standorte fast alle in Augenschein genommen. Schon vor der 
Můhle Podhorský mlýn becinnend, lásst sie sich bis gegen Nabín 
auf Rainen, niedrigen Abhángen, Mauern und Brachen, ůúberall auf 


- mehr nacktem, nicht begrasten, kalkhaltigen Boden verfolgen, und 


Herr Kabát traf sie spáter noch hinter Nabín zu beiden Seiten des 
Hohlweges, welcher von Bratkovic zum Hobšovic-Nabíner Fahrwege 
fůhrt, in zahlreichen schonen Exemplaren. Sie war (nach dem heurigen 
sehr heissen und trocknen Mai und Juni) Anfangs Juli bereits gróssten- 
theils verblůht und meist vertrocknet, am besten noch in einem 
feuchteren kleinen Mohnfelde erhalten, zwar zerstreut, aber im Ganzen 
wohl in mehreren Hunderten vorhanden. Die Revision des bohmischen 
Herbars des Museums beim Einreihen der gesammelten Exemplare 
ergab noch eine andere kleine Úberraschune, indem es sich ergab, 
dass die R. phyteuma bereits 1883 vom Gymnasialprofessor Bílek bei 
Beřovic náchst Zlonic, ebenfalls in einem Hohlwege auf grauem Thone 
gesammelt, aber als verwilderte R. odorata eingeschickt worden war. 
Dieser Irrthum ist auch in „Result. fůr 1883“, ohne náhere Průfung 
des eingeschickten Exemplars, von mir veroffentlicht, woselbst also 
statt „R. odorata“ R. phyteuma zu setzen ist. Beřovic liegt nun 
in demselben Nabín-Hobšovicer Thale am Bakover Bache, jedoch von 
Nabín mehr als eine Stunde entfernt, schon náher an Schlan. Herr 
Kabát fand dort auch heuer Ende Juli, jedoch nur ein bereits ver- 
trocknetes Exemplar. Hiernach kann die Pflanze gewiss nicht als 
bloss zufállig eingeschleppt oder verwildert betrachtet werden; die 
gegenwártige betráchtliche Verbreitung derselben bezeugt es, dass 
sie in jener Gegend schon seit lángerer Zeit wild gewachsen sein 
muss, sie muss also ebensogut fůr einheimisch in Bóhmen gelten, 
wie das in derselben Gegend vorkommende, in den letzten Jahren 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 451 


- wiederholt gefundene (siehe auch den folgenden Abschnitt der dies- 
» jáhrigen Resultate), aber bereits in Presl's Flora čechica (1819) bei 
© Zvoleňoves verzeichnete Glaucium phoeniceum Úrantz, welches ich im 
© Prodromus mit Unrecht noch fůr bloss verwildert gehalten habe. 
Die R. phyteuma ist der R. odorata sehr hnlich, wie diese ein-. 
- jáhrig; hat ebenfalls theils einfache, theils 3spaltige (obere), jedoch 
mehr graulich grůne Blátter, Gtheilige Kelche, weisse, vieltheilige 
obere Blumenblátter, nickende Kapseln. Sie unterscheidet sich jedoch 
leicht durch die vergrósserten Fruchtkelche, blassgelbe Staubbeutel, 
wáhrend R. odorata kaum vergrósserte Fruchtkelche und orangegelbe:. 
Staubbeutel besitzt. Ein gutes Merkmal liegt noch im Bau der (oberen, 
grósseren) Blumenblátter, indem bei R. phyteuma die beiden mehr- 
spaltigen Hálften der Blumenblattspreite aufeinander liegen und auf 
der Innenseite zusammenstossen (die Spreite also unten tutenfórmig 
geschlossen ist), und der Nagel zweilappig und nur in der Mittellinie 
- grůn ist, wogegen bei R. odorata die Spreite ausgebreitet ist, sodass 
ihre Ránder auf der Innenseite von einander entfernt stehen, und 
© der am oberen Rande seiner Kappe ausgerandete, aber nicht zwei- 
- appige Nagel ganz grůnlich erscheint. 
Da heuer Anfangs Juli (freilich nach vorangegangener grosser 
-Hitze und Trockenheit) die meisten Exemplare schon reif oder ver- 
trocknet waren, Herr Bílek aber seine Exemplare am 6. September 
-noch ganz frisch und in Bliůthe gesammelt hat, so scheint daraus 
| hervorzugehen, dass die R. phyteuma auch noch in zweiter Gene- 
ration im Herbste blůht. 
| Viola ambigua Waldst. Kit. (V. campestris M. Bieb.). Wie 
ich schon ia der „Osterr. botan. Zeitschr.“ 1889 N. 6. mitgetheilt 
habe, wurde diese Art von čstlicherer Verbreitune, welche von Sůd- 
„russland durch Siebenbůrgen und Ungarn bis nach Niederósterreich 
-sich erstreckt und dort bisher ihre westlichsten bekannten Stand- 
orte besass, von Herrn Fr. Bubák am 28. April d. J. auf dem Milayer 
Berge bei Laun (Basalt) in voller Blůthenentfallung aufgefunden und 
| mir in žahlreichen lebenden Exemplaren zugeschickt. Sie wáchst dort 
nach demselben Gewáhrsmann auf dem sůdlichen und sidwestlichen 
Abhang des Berges beinahe dicht unter dem Gipfel, seltener auch 
| tiefer gegen den Fuss desselben hin, und zwar meist nur einzeln und 
| zerstreut, also nicht úbermássig háufig. 
Dass diese Viola im bohmischen Museumsherbar auch aus Máhren 
| (ohne náheren Standort, leg. J. Bayer als V. hirta) vorliegt und nach 
einem Wallroth'schen Exemplare wahrscheinlich auch in Thůringen 
29% 


452 Lad. Čelakovský 


noch bestimmter nachgewiesen werden kónnte, habe ich in OÓsterr. bot. 
Zeitschr. ebenfalls bekannt gegeben, wo das Náhere einzusehen ist. 
Jenen bohmischen Botanikern, denen diese neue bohmische Viola 
noch nicht náher bekannt ist, wird die nachstehende Beschreibung, 
wie ich glaube, nicht unlieb sein. Die V. ambigua ist mit V. hirta 
und collina náchst verwandt, besitzt wie diese ein aufrecht verzweigtes 
Rhizom ohne beblátterte Ausláufer. Die Blátter (nicht sehr zahlreich in 
einem Grundlaube) sind eifórmig-lánglich, gekerbt, stumpflich, graulich- 
grůn, dicklich, fast fleischig, steif und unterseits mit scharf vortre- 
tenden Nerven, auf den Nerven zerstreut (nur auf den jingsten zu- 
sammengerollten Bláttern dichter) kurzhaarig, am Grunde gestutzt 
oder geschweift (aber nicht herzfórmig), in den breiten, nach oben 
stark verbreiterten, fein und kurz (fast sammetig) flaumigen Blattstiel 
verlaufend, und zur Blůthezeit noch die meisten tutenfórmig einge- 
rollt. Nebenblátter lanzettlich, langzugespitzt, gefranst, Fransen lang, 
kahl. Blithenstiele nach oben zu 3kantig, kahl, zur Blůthezeit auf- 
recht und vom langeestielten Laub úberragt, mit etwa in der Mitte 
eingefůsten Deckbláttchen. Kelchanhángsel abstehend. Blumen tief 
violett (etwa wie bei V. odorata), nach Kerner mit angenehmstem 
Veilchengeruch, wozu ich aber bemerken muss, dass die mir lebend 
geschickten Blithen keinen besonderen Geruch wahrnehmen liessen © 
und dass auch H. Bubák am Standorte keinen Wohlgeruch bemerkt 
hat. Ausgezeichnet ist der Fruchtknoten, námlich oval (nicht Skantig 
wie bei V. hirta), dicht kurzhaarig und auf den Klappen je 3rippig, 
im Ganzen also 9rippig. : 
Dass die V. ambigua nach allen diesen Merkmalen eine gute, 
charakteristische Art ist, unterliegt keinem Zweifel und leuchtet Jedem 
sofort ein, der sie lebend zu sehen und zu untersuchen in der Lage 
ist, so dass auch der Entdecker des bohmischen Standortes sofort 
úberzeust war, etwas fůr unsere Flora Neues gefunden zu haben. 
Potentilla verna L. und P. opaca L. In neuester Zeit 
(seit 1884) hat Zimmeter die Ansicht aufgestellt und vertreten, dass 
P. verna L. mit. der alpinen P. maculata Pourr. oder alpestris Hall. 
fl. var. firma Gaud. (P. sabauda DC) zusammenfállt und dass P. 
verna der Autoren (Koch, Lehmann u. s. w.) mit der P. opaca L. 
identisch ist, und demzufolge hat die Nomenclatur dieser beiden, 
Arten von ihm eine Anderung, resp. Verschiebung erfahren. Von der 
Irrthůmlichkeit dieser Auffassung, zumal was P. opaca anbetrifit, war 
ich von Anfang an aus guten Grůnden úberzeust (wéil ich mich 
schon frůher einmal, angerest durch Prof. Ascherson nach seiner 


Resaltate der botanischen Durchforschung Bohmens. 453 


Londoner Reise, mit der Frage bescháftigt hatte) und habe daher, 
als sich Focke mit einem Aufsatz „Anmerkungen zur Gattung Poten- 
tilla“ (Abhandl. des naturwiss. Ver. zu Bremen 1889) gegen diese Neue- 
rung erklárt hatte, in meiner Mittheilung úber P. Lindackeri (s. weiterhin) 
meine Zustimmung ausgesprochen, ohne die Absicht zu haben, mich 
in diese nomenklatorische Discussion weiter einzumischen. Nachdem 
jedoch Zimmeter in „Beitráge zur Kenntniss der Gattung Potentilla“ 
1889 seine Auffassung Focke gegeniber weiter verficht, und nachdem 
die neue Nomenklatur selbst in den geschátzten „Pflanzenfamilien“ 
von Engler und Prantl Aufnahme gefunden hat, glaube ich mit meinem 
Schárflein zur Aufklárung in dieser Sache nicht lánger zurůckhalten 
zu sollen, weil ein weiteres Schweigen fůr Mangel an Beweisen gelten 
kónnte. Ich muss aber, da Focke's Auseinandersetzung nichts geholfen 
hat, grůndlicher und ausfůhrlicher in die Sache eingehen, als mir 
sonst lieb ist. 

Zimmeter's Grůnde fůr seine Deutung der P. opaca sind diese. 
Linné's P, verna in Spec. pl. edit. I. ist eine Collectivart, von welcher 
Linné in der Edit. II. die P. opaca und aurea abtrennte. Da nun die 
úbrig gebliebene P. verna Ed. II. nicht die P. verna Koch (sondern 
P. sabauda DC) ist, so frágt es sich, ob nicht unter P. opaca L. von 
Linné die P. verna Koch, oder ob die P. opaca Koch von ihm da- 
runter verstanden wurde. Linné schreibt der P. opaca meist 5záhlige, 
selten 7- und noch seltener 9záhlige Blátter zu. Da nun die P. verna 
Koch meist 5záhlige, aber gar nicht selten auch 6—7záhlige Blitter 
besitzt, die P. opaca Koch aber meist 7—9záhlice und nur áusserst 
selten (?) Száhlige Grundblátter hat; da ferner die P. opaca Koch 
nur im sůdlichsten Schweden und da nur selten wáchst, die P. verna 
Koch aber in Schweden viel háufiger ist und daher von Linné kaum 
úbersehen worden sein důrfte (so dass es geradezu auffallend wáre, 
wenn Linné nur die seltene P. opaca Koch, nicht aber die háufigere 
P. verna Koch gekannt hátte), so hált sich Zimmeter zu der An- 
nahme berechtigt, dass Linné unter P. opaca eben die P. verna 
Koch verstanden habe. Er sagt, es seien ihm dabei Diagnose und 
Standort der fraglichen Pflanze (und Herbar Linné's, in dem aber 
P. opaca L. bisher nicht untersucht wurde, vielleicht auch fehlt) 
massgebender als ein Citat zweier wenig gelungenen und noch dazu 
vertauschten Abbildungen des Clusius (zu Gunsten der entgegenge- 
setzten Ansicht námlich). 

Gegen diese Beweisfihrung und ihr Resultat lassen sich aber 
sehr viele und sehr triftige Gegengrůnde ins Treffen fůhren. 


454 Lad. Čelakovský 


Erstlich ist es nicht richtig, dass Linné von der P. verná 
der Sp. pl. Edit. I. in der Edit. II. die P. aurea und P. opaca 
abgetrennt habe. Abgetrennt hat er nur die P. aurea. Von den dréi 
Synonymen der P. verna in Edit. I. blieb in der Edit. II. unter 
P. verna nur eines: die Pot. foliis guinatis incisis, caule assurgente 
Fl. lapp. ete.; die zwei anderen von Haller und Bauhin entlehnten 
kamen zur abgetrennten P. aurea. Die P. opaca (die úbrigens nebst 
P. aurea nicht erst in Sp. pl. ed. II. 1762, sondern schon in den 
Amoenitates academicae IV. 1759. zuerst aufgestellt wurde) tritt 
sofort mit drei neuen, unter P. verna der Ed. I. noch nicht enthal- 
tenen ŠSynonymen (zwei von Bauhin und einem Clusius'schen) auf. 
Die P. opaca ist also eine ganz neue Pflanzenform, die in Edit. I. 
auch nicht einmal unter P. verna latent gewesen war.  Zweitens ist 
es nicht richtig, dass es sich bei P. opaca L. um eine Art handelt, 
die in Schweden viel háufiger sein můsste als die dort seltene P. 
opaca Koch; denn Linné gibt die P. opaca nur „in Helvetia, Baldo, 
Austria, Bohemia“ (das letztgenannte Land nur in den Amoenitates, 
nicht in Sp. pl. ed. II.) an. Linné kannte also die P. opaca gár nicht 
aus Schweden, und da kónnte man wohl mit Zimmeter fragen, ob 
Linné die in ganz Skandinavien (ausgenommen Lappland) vorkom- 
mende, wenn auch nur in Sůdschweden (Gothland) háufige P. verna 
Koch daselbst ganz entcangen sein kónnte, wenn er sie doch sonst 
gekannt und als P. opaca von seiner P. verna unterschieden hátte ? 
Das Argument kehrt sich also gegen Zimmeter's Schlussfolgerung. 

Es ergeben sich aber aus der Diagnose und den Synonymen 
der P. opaca L. in Úbereinstimmung mit der von Linné angegebenen 
Verbreitungsarea noch weit positivere Gegengrůnde. Dass die Fragaria 
rubens Crantz dieselbe Art ist wie P. opaca Koch, ist nicht zu be- 
zweifeln, wird auch von Niemandem bezweifelt, Zimmeter und die ihm 
folgen, nennen ja desshalb die P. opaca Koch nunmehr P. rubens 
(Crantz). Man vereleiche nun die Definitionen und Deseriptionen von 
Linné und von Crantz in folgender Parallele. 

A. Definitiones. : 

Potent. opaca L. (Amoen. IV.) foliis radicalibus guinatis cu- 
neiformibus serratis, ramis filiformibus decumbentibus. 

Fragaria rubens Crantz foliis guinatis angustis et cuneifor- 
miter serratis, pilosis, caulibus filiformibus rubentibus. 

B. Descriptiones. 

Pot. opaca L. Radix nigra, e cujus capitulo fibrae nigrae fo- © 
liorum rudimentis obvallatae. Pedůnculi (= petioli) digitales, villosi, 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 455 


foliis bnatis, raro 7natis, rarius 9natis, foliolis cuneiformibus, pro- 
funde serratis secundum totam fere longitudinem, villis albis prae- 
sertim subtus adspersis, viridibus nec nitidis. Caules filiformes, virides, 
villis raris longis; bracteis latis bifidis, foliolis 3 saepe in uno ses- 
silibus. 

Differentia: Similis vernae, sed caulis villosior, folia radi- 
calia septenata, magis villosa, majora, caules magis filiformes, radix atra. 

Fragaria rubens Crantz. Radicem habet magis nigram (guam 
praecedens F. verna), praecedentium annorum exsuccis vaginis Sgua- 
matam. Petioli dupplo triplove praecedenti altiores, longis pilis con- 
ferti, sustinent foliola guingue cuneiformia et tota fere longitudine 
cuneiformiter serrata. Caulis gracilior, purpureus, hirsutus, pilis sat 
longis, folia caulina ex ampliori vagina biauri guinata in initio, dein 
ternata. 

Die Úbereinstimmune ist so gross, dass man sagen kónnte, 
Crantz habe die Definition und Beschreibung Linné's nur mit etwas 
anderen Worten getreu wiederholt, und desshalb ist es schier unbe- 
greiflich, wie er sich dabei einbilden konnte, seine Fragaria rubens 
sei von Potent. opaca L. verschieden, und zwischen P. opaca L. und 
P. verna L. fánde er keine rechten Unterschiede. Der einzige Unter- 
schied zwischen Crantz und Linné besteht darin, dass ersterer die 
Stengel purpurroth, letzterer grin nennt, was wenig heissen will, da 
die Roóthung der Stengel bei P. opaca Koch keineswegs constant isf, 
und es davon abhánst, was fůr Exemplare Crantz und Linné vor 
sich hatten. Die von Linné fůr P. opaca zum Unterschiede von seiner 
P. verna angegebenen Merkmale, namentlich die stárkere Villositát 
aller vegetativen Theile, die feiner fádlichen Stengel, die fast am ganzen 
Umfang gezáhnten, grósseren, dabei ofter 7—9záhligen Bláttchen der 
Grundblátter, selbst das als besonders dunkel (schwarz) hervorge- 
hobene, grossschuppige Rhizom kennzeichnen unverkennbar die P. 
opáca Koch, und schon der Name opaca ist fůr diese Art mit trůb- 
grůnem glanzlosen Laube weit angemessener als er es fůr die P. 
verna Koch wáre. 

Noch ist zu bemerken, dass Linné mit den 5—1—9záhligen 
Grundbláttern die P. opaca Koch jedenfalls viel besser bezeichnet, 
als Crantz mit der Angabe lediglich 5záhliger Blitter. Zimmeter 
folgert daraus, dass Linné bei P. opaca die 5záhligen Blátter als háu- 
figer angiebt, er habe P. verna Koch gemeint, aber bei Fragaria 
rubens Crantz geht er úber die nur Száhligen Blátter hinweg. Es 
wird sich úbrigens bei Besprechung der Linné'schen Citate (Synonyme), 


456 „ Lad. Čelakovský 


zu der ich jetzt iibergehe, klárlich ergeben, wesshalb Linné glauben 
musste, dass bei seiner P. opaca (== P. opaca Koch) die 5záhligen 
Blátter háufiger selen als 7- und 9záhlige. 

Die Citate Linné's sind keineswegs, wie Zimmeter thut, gering 
zu achten, weil Linné bei seiner knappen Ausdruckweise mit ihnen 
vielfach auf vorhandene ausfůhrlichere Beschreibungen, die er also 
wohl erwogen haben musste, verweisen wollte. Linné citirt nun zur 
P. opaca ein Clusius'sches und zwei Bauhin'sche Synonyme. Des 
Clusius Auinguefolium IV. species altera s. Pentaphyllum repens 
minus aureo fore ist, wie schon Neilreich citirt, ganz gewiss die P. 
opaca Koch: „cujus cauliculi purpurascunt gracilioresgue sunt, folia 
angustiora, hirsutiora, et altius per ora serrata, fores etiam magis 
aurei.“ (Die Blumenblátter der P. opaca Koch sind in der That ge- 
sáttister gelb, goldgelb, als die citronengelben der P. verna Koch, 
welche CÚlusius als sein Auinguefolium IV. spec. prima mit jener 
vergleicht.) Dass die Figuren des Clusius wenig gelungen und in 
Rariorum stirpium per Pannoniam ete. observatarum historia 1585 
durch Versehen des Druckers vertauscht sind, ist von keinem Belang, 
nachdem die Beschreibung vóllig deutlich ist, nachdem úberdiess in 
der spáteren „Rariorum plantarum historia 1601“ die Figuren wieder 
richtig gestellt sind, und nachdem die Abbildung der spec. altera 
(P. opaca L.) im Gegensatz zu jener der spec. prima (P. verna 
Koch) die abstehendere Behaarung und die tiefer hinab gesásten 
Bláttehen ganz deutlich darstellt. 

C. Bauhin's Auinguefolio similis enneaphyllos hirsuta wird im 
Prodromus theatri botanici 1620 nachstehend beschrieben: radicem 
habet crassam nigricantem,*) cauliculi capillacei, foliis in novem la- 
Cinias angustissimas, per marginem incisas et hirsutie villosas incisis. 
Auch hierunter kann von Bauhin nur die P. opaca Koch gemeint 
sein, weil etwa eine rauhhaarigere Form von P. alpestris, die immer 
Száhlige Blátter hat, und eine P, Nestleriana (die Focke in der al- 
pinen schweizer Pflanze Linné's vermuthet), die keine cauliculi ca- 
pillacei hat, ausgeschlossen erscheinen. Diese Planze hat Bauhin in 
der Schweiz selbst beobachtet. 

Das Auinguefolium minus repens lanuginosum luteum des C. 
Bauhin im Pinax theatri botanici 1623 ist ebenfalls gleich Pot. opaca 
Koch. Bauhin citirt zwar dazu die prima spec, des Auinguef. IV. des 


*) Bs ist auffállig, dass Bauhin, Linné und Crantz bei derselben Planze immer 
auf dás schwarze, beschuppte Rhizom (radix) Gewicht legen, welehes aller- 
dings fůr P. opaca auch zutrifft. 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 457 


Clusius pannonic. ete. historia, wobei er sich aber offenbar an die 
Abbildung hielt, die dort vertauscht ist und zur species altera ge- 
hórt. Er hielt aber die Clusius'sche Species fůr verschieden von 
seiner Auinguefolio similis enneaphyllos, weil Clusius seiner Art fůnf 
Bláttchen zuschreibt und auch zeichnet. Es ist aber wirklich zum 
Staunen, mit welchem Scharfblick Linné trotz dieser Verschiedenheit 
die Zugehorigkeit beider Bauhin'schen Synonyme zu seiner P. opaca 
erkannt hat. 

Die von Linné zur P. opaca citirten Synonyme des (Clusius 
und Bauhin gehóren also auch sámmtlich zur P. opaca Koch. 

Die Angabe Linné's betreffend die Finfzahl der Bláttchen er- 
klárt sich nun einfach damit, dass seine P. opaca eine auf die Clu- 
sius'sche und Bauhin'sche Pflanze gegriindete Art ist, obwohl er aber 
auch wenigstens ein Exemplar (jedoch nicht etwa aus Schweden, 
sondern anderswoher, wahrscheinlich aus Osterreich, durch Jacguin 
oder Mygind) zur Autopsie gehabt haben muss wegen der ausfůhrli- 
cheren Beschreibung und vorzůglich wegen der záhligen Blátter, 
welche weder bei Clusius noch bei Bauhin, noch sogar spáter bei 
Crantz vorkommen und derentwegen Linné auch die 9 Bláttchen der 
Bauhin'schen enneaphyllos fůr eine Abánderung bei derselben Art er- 
kennen konnte. Da jedoch Clusius (und auch Bauhin) seinem Auingue- 
folium schablonenmássig natůrlich Šzáhlice Blátter zuschreibt, so 
musste Linné, der die Pflanze nie lebend am Standorte beobachten 
konnte, glauben, diess sei die Regel und die 7 Bláttchen seiner Planze 
oder die 9 Bláttchen von Bauhin's enneaphyllos seien seltenere Aus- 
nahmen. Bei Linné war das erklárlich und verzeihlich, weniger bei 
Crantz die Angabe nur 5záhliger Blátter, da dieser doch die lebende 
Pflanze am Standorte gekannt hat. 

Was endlich Linné's Verbreitungsangaben betrifft, so entnahm er 
Austria, Bohemia dem Clusius, Helvetia dem Bauhin. Auch in der 
Schweiz wáchst die P. opaca Koch (obwohl nicht in den eigentlichen 
Alpen, wie Bauhin sagt), speciell nach Gremli bei Basel, wo Bauhin 
gelebt und gewiss auch botanisirt hat. Woher Linné den Monte Baldo 
her hat, weiss ich nicht sicher, ich vermuthe aus Pona's botan. Be- 
schreibung dieses Berges, obwohl ich, bei lůchtiger Durchsicht der- 
selben (ein alphabetisches Pflanzenregister fehlt dort), ein derartiges 
Ouinguefolium nicht auffinden konnte. Bertoloni gibt aber in Flora 
italiana V. pag. 279 an, dass er die P. opaca Koch (seine P. verna 
B hirsutissima) vom Baldo durch Pollini und Rainer gehabt habe. 
Es ist mir aber fraglich, ob sich Bertoloni nicht geirrt und die P. 


458 Lad. Čelakovský 


baldensis Kerner, eine sehr starkbehaarte und besonders auf den 
Blattstielen rauhharige Form der P. alpestris (Frag. villosa Crantz), 
von dort gehabt hat. Doch wenn auch die Planze des Baldo zweifel- 
haft bleibt, so kann dies an der bereits hinreichend begrůndeten 
Deutung der P. opaca L. als == P. opaca Koch nichts ándern. Wáre 
nur die Deutung aller Linné'schen Arten aus Diagnose, Synonymen 
und Standorten so klar und sichef wie diese. 
In Betreff der P. verna L. kann ich auf das verweisen, was be- 
reits Focke gezeicgt hat, dass diese auch nach Abtrennung der P. 
aurea immer noch eine Collectivart geblieben ist, bestehend aus der 
alpinen skandinavischen Art, welche Fries als P. alpestris Hall., Zim- 
meter als P. sabauda DU. bezeichnet und zu der das erste Citat aus 
Fl. lappon. etc. gehórt, und aus der P. verna Koch. Fůr die letztere 
sprechen, ausser dem Umstand, dass dieselbe in Schweden háufiger 
vorkommt und Linné kaum verborgen bleiben konnte (auch unter P. 
opaca gewiss nicht von ihm gemeint sein konnte), ganz bestimmt die. 
beiden anderen Synonyme in Sp. pl. ed. II., námlich das Auingue- 
folium minus repens luteum des Bauhin und das Pentaphyllum s. 
Guinguefolium minus des Tabernaemontanus, welche, wie schon Focke 
darauf hingewiesen, sicher zur P. verna Koch (P. minor Gilib.) ge- 
hóren. Und es ist auch gar nicht zu verwundern, dass Linné die 
P. sabauda DC. (nach Zimmeter) und die P. verna Koch nicht unter- 
schied, da sich beide in der That sehr áhnlich sehen, namentlich in 
der helleren Farbe, in der nicht so abstehenden, kůrzeren Behaarung 
und den strafferen Stengeln. Ist doch die P. sabauda DC. (alpestris 
firma Koch, salisburgensis Haenke ete.) auch spáter noch čfter fůr 
eine blosse Varietát der verna Koch gehalten worden, so noch neuestens 
von Willkomm in seiner Schulflora (1888). 
Wenn eine Collectivart restringirt wird, so ist es zunáchst gleich- 
giltig, welcher der spáter gesonderten Arten der ursprůngliche Name 
erhalten wird. Thatsáchlich ist nach Linné der Name verna allgemein 
auf die P. verna Koch ůúbertragen worden. Es ist nun nicht einzu- 
sehen, warum das Prioritátsprincip nicht auch bei solchen Restricti- 
onen Anwendung finden sollte. Zimmeter's Restriction des Namens 
verna auf die P. sabauda (alpestris firma) hat doch nicht die Prio- 
ritát vor der Restriction auf P. verna Koch, daher ist fůr diese Art 
der Name verna L. p. pte mit Beisetzung jenés Autors, der ihn zu- 
erst in diesem Šinne gebraucht hat (wohl Villars pl. Dauph. 1789), 
beizubehalten. Auf die P. verna Koch, eine wahre Frůhlingspflanze, 
passt auch der Name viel besser, als auf die P. alpestris (firma), 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóbmens. 459 


welche in alpinen Hóhen, ihrem eigentlichen Standort, nicht vor dém 
Juni bliht. 

Die Beibehaltung der bisherigen Nomenklatur vor Zimmeter fůr 
P. verna und opaca ist aus den angegebenen Grinden vollkommen 
correct, sie bietet dabei den Vortheil, dass die immerhin unerwůnschte 
Verschiebung der althergebrachten Benennungen vermieden wird. 

Man kann zwar auch ohne etwas Unrichtiges auszusagen fůr P. 
alpestris (firma) den Namen P. verna fl. suec. gebrauchen, aber dann 
behandelt man Linné nur als schwedischen Floristen und ignorirt seine 
Meinung in dem systematischen Hauptwerk, den Spec. pl., wo die P. 
verna entschieden auch die P. verna Koch enthált. In demselben 
Falle wie P. verna L. befindet sich z. B. auch die Centaurea phrygia 
L., welchen Namen man nach dem einen Grundsatz auf die schwe- 
dische C. austriaca Willd., oder nach dem anderen Grundsatz auf die 
C. pseudophrysia C. A. Meyer einschránken kann. Absolut vor- 
schreiben lásst sich in solchen Fállen nichts. 

Potentilla verna L. p. (Villars) var. stellipila Uechtr. in 
scheda! (P. cinerea X verna Autt., P. opaca X arenaria Zimmeter 
saltem p. p., P. vindobonensis Zimm., P. subarenaria Borb., P. sub- 
cinerea Borb., P. Neumanniana Wimm., Hippe nec Rchb.). Blátter, be- 
sonders die oberen Stengelblátter und ihre Nebenblátter unterseits 
mit mehr oder weniger zahlreichen Sternhaaren, dazwischen auch mit 
kurzen einfachen Hárchen, aber nicht graufilzig, sondern freudig grůn 
wie sonst bei P. verna, sonst mit reichlichen, langen, steiflichen, ab- 
stehenden Haaren. 

Ganz vom Ansehen, auch mit der Blattzahnung der P. verna, 
eben nur durch die Anwesenheit der Sternhaare von deren typischen 
Formen abweichend. 

So am Hradischken bei Leitmeritz (1883 E. Hippe in Baenitz 
herb. europ. als P. Neumanniana mit reichlichen Sternhaaren)! und 
am Schlossberge bei Teplitz (Hippe teste Zimmeter), ferner bei 
Budweis (Jechl)! letztere von Zimmeter selbst fůr subarenaria 
bestimmt, jedoch nur auf den oberen Stengelbláttern und deren 
Stipeln mit Sternhaaren, die Grundblátter ohne solche. 

Ich erhielt diese Form auch von Uechtritz, vom Pitschenberge 
bei Ingramsdorf in Schlesien mit der Bezeichung P. verna var. stel- 
lipila Uechtr. (welchen Namen ich adoptire, da er fir eine Varietát 
von P. verna, als welche ich die Form ansehen muss, sehr passend 
und bezeichnend ist und da ich die Verpflichtung, einen Species- 
namen (wie subarenaria, subcinerea) fůr eine Varietát in jedem Falle 


460 Lad. Čelakovský — 


beizubehalten, nicht anerkenne), dann von Fiek, von Hirschberg in 
Schlesien als „P. verna Autt. var.“ 


Uechtritz bemerkte zu seiner Pflanze, sie wachse am Pitschen- 
berge in Menge mit P. verna typica, aber P. cinerea fehle daselbst; 
und ebenso schrieb mir Herr Fiek, auch die Hirschberger Pflanze 
kónne kein Bastard sein, weil P. cinerea im ganzen Vorgebirge des 
Riesengebirges nicht vorkommt. Dasselbe gilt von der Budweiser 
Pflanze, da P. cinerea um Budweis, wie úberhaupt, mit geringen 
Ausnahmen, in Sůdbohmen nicht bekannt ist. 


Von diesen Standorten ist also die Pflanze unměsglich hybrider 
Natur, fůr welche sonst das Vorhandensein der Sternhaare sprechen 
kónnte, und da fiir eine rationelle Systematik von einer Species nicht 
die Rede sein kann, so ist sie lediglich als Varietát von P. verna 
aufzufassen, wofůr auch noch der Mangel der Sternhaare auf den 
Grundbláttern bei der Budweiser Pflanze mehr als fůr einen Bastard 
sprechen měchte. Selbst Zimmeter sagt, dass dieselbe Form, die in 
Deutschland „ein entschiedener Bastard zu sein scheint“ 
(nebenbei gesagt, eine contradictio), in Oesterreich, z. B. bei Wien, 
St. Pólten, Steyr (von woher wir sie, mit der bohmischen Pflanze 
úbereinstimmend, von Zimmeter ausgegeben besitzen) gerade vielfach 
an Orten auftritt, wo wiederum die typische sternhaarlose P. verna 
fehlt oder sehr selten ist, weshalb er zugiebt, dass die Bastardnatůr 
noch náher zu průfen sel. 


Bei Leitmeritz und Teplitz kommt allerdines P. cinerea vor, 
aber Hippe giebt nicht an, ob diese und typische verna gerade an 
den Standorten der subcinerea mit ihr gemeinsam wachsen, und dann 
ist es doch unwahrscheinlich, dass dieselbe Form einmal Bastard und 
ein anderesmal Varietát sein sollte; vielmehr, da es in mehreren 
Fallen erwiesen ist, dass P. verna auch mit Sternhaaren variirt, so 
ist es doch wenigstens sehr wahrscheinlich, dass die Form úberhaupt 
nur eine Varietát der P. verna darstellt. 


Dass diese Form auch nicht mit P. Neumanniana Reichb. 
identisch ist, hat bereits Zimmeter richtie behauptet, denn Reichen- 
bach sagt nichts von Sternhaaren, er hielt sie vielmehr fůr interme- 
diár und vielleicht hybrid zwischen P. opaca L. (Koch) und P. pa- 
tula „ob habitum fere opacae, indumentum patulae exiguum,“ es 
ist indessen nur eine andere Varietát von P. verna, deren Blátter 
ganz im Gegensatz zur var. stellipila Uechtr. sehr spárlich behaart 
und nur mit einfachen Haaren besetzt sind. 


Resultate der botanischen Durchforechung Bohmens. 461 


Potentilla cinerea Chaix. Nach dem Vorgange von Ascher- 
" son (Fl. v. Brandénbg.) wird die mitteleuropáische P. cinerea der 
- álteren Autoren in neuerer Zeit bald als P, incana Mónch, bald als 
© P, arenaria Borkh. bezeichnet, weil die franzósische Pflanze von Gap 
von ihr verschieden sein soll. Ich behalte trotzdem fůr sie den Namen 
cinerea Chaix bei, weil ich úberzeugt bin, dass beide nur Formen 
einer Art sind, und weil ich von dem Standpunkte, auf welchem jede 
unterscheidbare Form e0 ipso als Art gilt, weit entfernt bin. Die 
Differenzen sind gering: die franzósische Form hat die Blátter nur 
Dzáhlig, nie mit eingemengten 3záhligen wie čfter die arenaria, grós- 
sere und reichlicher gezáhnte Bláttchen mit jederseits 6—8 Ságe- 
záhnen, wáhrend P. arenaria meist nur 3—4 Ságezáhne jederseits 
besitzt, und durch einen dichteren Filz, namentlich auch auf der Ober- 
seite. Im Herb. austr. hung. ist diese typische cinerea Chaix vom 
Monte Serva im Venetianischen ausgegeben, welche nach Kerner mit 
der Pílanze vom Originalstandort des Chaix und Villars genau ůber- 
einstimmt. Indessen kommt auch die P. arenaria mit 6—7, sogar auf 
einzelnen Bláttchen mit 8—9 Záhnen jederseits vor; eine solche zu- 
sleich sehr grossblátterige Form sammelte Hauptmann Hippelli mehr- 
fach bei Weisswasser in Bóhmen; er bezeichnete sie auch auf der 
Scheda nicht ganz mit Unrecht als „franzósische Form.“ Von dieser 
unterscheidet sich die Pflanze des Monte Serva (welche wenigstens in 
meinem Exempl. des Herb. austr. hung. leider ohne Blithenstengel 
gesammelt ist) nur noch durch die dichtere Filzigkeit, daher auch 
mehr weissliche Farbe der Blattunterseite, was wohl bei einer Form 
subalpinen Standortes erklárlich ist. Man kann also von P. cinerea 
Chaix als Rassen unterscheiden: a) genuina, die sůdlichere subalpine 
Form, und b) arenaria (Borkh.), die Form der Ebene und des. 
wármeren Hůgellandes. Hieran reihen sich dann noch andere, von 
Zimmeter in seiner Monographie angefůhrte Rassen an. 
Potentilla Lindackeri Tausch. In der Osterr. Bot. Zeitschr. 
1889 N. 6. und 7. habe ich in einem lángeren Aufsatz nachgewiesen, 
dass diese von Anfang an vielfach missdeutete Pflanzenform, wenn 
auch nicht eine Art ersten Ranges, so doch eine gute, constante und 
mit eigener Verbreitung begabte Rasse der P. Gůntheri Pohl darstellt. 
Identisch mit ihr ist die P. Gůntheri B virescens meines Prodromus 
Fl. Bóhm., auch die P. adpressa Opiz im Seznam. 
Fůr jene bohmischen Botaniker, welchen meine obcitirte Ab- 
handlune nicht zur Hand ist, gebe ich nachstehend die Diagnosen: 
a) Lindackeri (Tausch) (P. adpressa Opiz, P. Gůntheri A 


462 Lad. Čelakovský 


virescens Čel.). Grundblátter und untere Stengelblátter theilweise, 
wenigstens an kráftigeren Exemplaren 6—7záhlig, sonst bzáhlig; 
Pláttchen mehr lánglich, tiefer hinab eingeschnitten-gezáhnt, an kráf- 
tigen Exemplaren mit 7—13 Ságezáhnen, an kleinen oder zwergigen 
Panzen wohl auch nur 5—-9záhnig; Blattunterseite nicht filzig, 
sondern auf den Nerven seidie-langhaarie und seidig glánzend, da- 
zwischen nur mássig dicht oder zerstreut kurzflaumicg, daher bald 
mehr ins Graue, bald mehr ins Grůne gehend. 

b) Wiemanniana Gůnth. et Schumm. Grundblátter und un- 
tere Stengelblátter durchwegs nur Šzáhlig, Bláttehen tief einge- 
schnitten-gezáhnt, mit hěchstens neun Ságezáhnen; Blattunterseite 
důnn weissgraufilzig, auf den Nerven mit lángeren aber feinen und 
wenig aufálligen Haaren, daher in der Behaarung áhnlicher der P. 
argentea. 

Die Rasse P. Lindackeri ist in der Prager Gegend und sůdli- 
cher in Mittelbohmen bis Dobříš, Hluboš und Jinec und bis Půrglitz 
allein verbreitet. Ausserden habe ich sie noch von Smidar in der 
Jičíner Gegend (Pospíchal), daher vielleicht auch die úbrigen von 
Pospíchal (in der Flora der Cidlina und Mrdlina) angefůrten Stand- 
orte zu ihr gehóren. 

Die P. Wiemanniana dagegen kommt als Seltenheit nur im 
nordlichen und nordwestlichen Bóhmen vor, so bei Gross-Wossek im 
Elbthale, nach Zimmeter bei Můnchengrátz, dann bei Mariaschein 
(Wiesb.), daher wohl auch bei Teplitz (Opiz). 

Ob wirklich eine der beiden Rassen und welche bei Karlsbad 
und Franzensbad, oder gar bei Gottesgab vorkommt, muss die Zu- 
kunft entscheiden. 

Nebenbei will ich noch auf eine Bemerkung von Zimmeter (in 
Beitráge zur Kenntniss der Gattung Potentilla 1889, Programm der 
Oberrealschule zu Innsbruck) Bezug nehmen. Derselbe hált den 
Tausch'schen Namen fůr die oben geschilderte Rasse fůr „immerhin - 
noch etwas zweifelhaft“, weil námlich Tausch seine Pflanze bei Gross- 
Kuchel angiebt, an welchem. Orte jedoch die P. Lindackeri seither 
nicht gefunden wurde; vielmehr habe daselbst Freyn nur die P. verna 
incisa gesammelt und in Fl. exsice. austr.-hung. ausgegeben, weshalb 
Zimmeter letztere mindestens pr. pte zu P. Lindackeri zu ziehen 
sich fůr berechtist hielt. — Diese Argumentation ist aber nicht zu- 
treffend. Die Definition Tausch's, die unzweifelhaft authentischen 
Exemplare im Herbar. bohem. und im Privatherbar des Tausch, die 
spátere Erklárung Tausch's, dass seine P, Lindackeri nur eine Form 


- Resultate der botanischen Durchforschung Běhmens, 468 


der Gůntheri sei, — dies alles sind so vollgiltige Beweise dessen, 
-was Tausch unter P. Lindackeri verstanden hat, dass dagegen der 
Standort Gross-Kuchel nicht mehr ins Gewicht fallen kann als věr- 
wechselte Herbarexemplare. Úbrigens giebt Tausch den Standort ge- 
nauer an: „Berg hinter Gross-Kuchel,“ sodass nicht der Kuchel- 
bader Berg gemeint sein kann, welcher vor Gross-Kuchel liegt, noch 
weniger Hodkovičky, wo Freyn die P. verna incisa sammelte; die 
Berge oder Anhóhen hinter Gross-Kuchel sind aber bisher noch gar 
nicht auf P. Lindackeri abgesucht worden, sodass dieselbe dort immer- 
hin noch irgendwo vorkommen kann; es wáre aber auch měglich, 
dass der Standort z. B. durch Urbarmachen zerstórt worden wáre, 
wie diess von vielen Standorten anderer Pflanzen, die vor 50 ja vor 
20 Jahren noch existirten, in der Prager Umgegend gilt, schliesslich 
wáre ein Irrthum (Gedáchtnissfehler) in der Angabe des Autors auch 
nicht ganz ausgeschlossen. Vollends aber giebt der Umstand, dass 
Freyn zufállig auch die P. verna 9 incisa Tausch, aber nicht auf einem 
Berge hinter Gross-Kuchel, sondern am anderen Moldauufer bei 
Hodkovičky gesammelt hat, kein Recht, diese Varietát der P. verna 
fůr P. Lindackeri p. pte zu erkláren, nachdem doch Tausch diese 
Varietát wohl gekannt, sogar selbst benannt und im Herb. bohem. 
neben der P. Lindackeri ausgegeben hat. Es ist doch eigen, dass 
sonst auf die Befunde der Herbarien, auch wo Verwechslungen und 
Irrungen měsglich oder wahrscheinlich sind, grosses Gewicht gelegt 
wird, wáhrend der Befund des in vielen Exemplaren edirten Herb. 
bohem., wo wegen der den Pflanzen aufgeklebten Nummern des Cata- 
logs keine Verwechselung móglich ist, unberůcksichtigt bleibt. Es ist 
auch nicht richtie, dass Tausch zu verschiedenen Zeiten unter P. Lin- 
dackeri Verschiedenes, und wenigstens anfangs die P. verna incisa ver- 
standen habe, weil schon die Beschreibung in Flora 1819 „Bláttehen 
glánzend von angedrůckten langen Haaren, besonders an der unteren 
Fláche“ auf die auch spáter von ihm ausgegebene P. Lindackeri in 
Herb. bohem. n. 437 b, nicht aber auf P. verna passt. Zimmeter hat 
sich offenbar (s. Schedae aď flor. austr.-hung. IV p. 11.) auch dadurch 
irrefihren lassen, dass Tausch in Flora bemerkt hat, er habe die P. 
Lindackeri frůher als P, incisa an Freunde vertheilt, allein diese P. 
incisa Tausch und die spátere P. verna var. incisa Tausch sind zwei 

-von Haus aus verschiedene Pflanzen gewesen. | 
| Spiraea crenata L. Niedriger Strauch, mit rothlich-braunen 
- jung flaumigen, dann verkahlten und im Rindentheil lánes aufreissen- 
den Zweigen. Blátter keilfórmig oval oder lánglich, vorn gekerbt-ge- 


464 Lad. Čelakovský 


záhnt bis ganzrandig, Jnervie, unterseits bláulich grůn, kahl, nur am 
Rande fein und kurz gewimpert. Doldentrauben halbkugelig, am Ende 
seitlicher beblátterter Zweige. 

Die áhnliche S. obovata WK., ebenfalls mit 3nervigen Bláttern, 
unterscheidet sich eleich durch unterseits feinflaumige Blátter und 
blůhend durch sitzende, am Grunde rosettig-beblátterte Corymben. 

Um die Ruine Schloss-Skalken bei Watislaw im bóhm. Mittel- 
gebirge, in etwa 7—8 kleinen Stráuchlein, im August ohne Blůthen 
oder Frůchte gesammelt (Bubák)! Obzwar H. Bubák schreibt, sie 
mache auf dem Standorte den Eindruck einer wildgewachsenen Pflanze, 
so móchte ich doch vorláufig nur eine ehemalige Anpflanzung und 
Verwilderung dieser sonst rein óstlichen (ungarisch-sibirischen) Art 
annehmen. 

+1Trigonella foenum graecum L. Zum erstenmale in 
Bohmen auf einem Felde gebaut angetroffen zwischen dem Milayer 
und dem Schusterberge bei Hochpetsch (Bubák) ! Im sůdlichen Máhren. 
(Znaim) wird diese aus dem Sůden stammende Art nach Oborny 
háufig gebaut, ebenso nach Garcke im sáchsischen Voigtlande und 
in Thůringen. Der bohmische Leser findet eine Diagnose derselben 
in meiner Analytická květena Čech, Moravy a Rak. Slezska. 1887. 

Vicia varia Host (V. villosa var. glabrescens Koch, V. poly- 
phylla Koch in bot. Zeitg. (Flora) nicht Desfont. V. dasycarpa Tenore). 

In meinem Prodromus habe ich diese Art ohne Nummer ange- 
fůhrt, weil bisher nur ein Exemplar mit der vagen Angabe: „Flora 
von Karlsbad“ von Ortmann vorlag, so dass ich den Verdacht heste, 
die sonst sůdlichere Pflanze kónnte nur zufállig eingeschleppt gewesen 
sein. Heuer jedoch hat dieselbe Art H. Velenovský (am 27. Mai in 
voller Blůthe) auf grasigen und buschigen Anhóhen unter dem Mile- 
schauer gegen Welemín zu zahlreich vollig wildwachsend angetroffen 
und mir selbe lebend mitgetheilt, sodass úber das spontane Vorkom- 
men derselben in Bohmen kein Zweifel mehr besteht. 

Dass die V. varia von der V. villosa L. hinreichend als Art 
verschieden sei, war mir von Anfang an nicht zweifelhaft (man ver- 
gleiche die im Prodr. Fl. Bohm, zuvor aber schon in Gren. Godr. 
Flore de France angegebenen diagnostischen Unterschiede). In neuerer 
Zeit hat jedoch A. Heimerl in Verh. d. k. k. zool. bot. Gesellsch. 
in Wien XXXI Bd. 1881 pag. 173 „Beitráge zur Flora von Nieder- 
sterreich“ noch eine dritte Art V. olabrescens (auf V. villosa var. 
glabrescens Koch basirt) sowohl von V. villosa als auch von der 
mediterranen V. varia Host abgetrennt. Zu dieser V. glabrescens, 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 465 


welche nach Koch in Franken und Baiern (Prantls Excursionsfi. v. 
Baiern hat sie merkwůrdiger Weise nicht einmal als Varietát), nach 
Sauter auch in Salzburg! (sehr gemein) und nach Heimerl in Nieder- 
osterreich (Agesbach an der Donau) wie V. villosa in Getreidefeldeřn 
wáchst, wůrde nun den Merkmalen nach auch die bohmische Pflanze 
gehóren, obwohl sie bei Mileschau nicht auf Feldern vorkommt, 
sondern wie die sůdlichere, z. B. istrische V. varia in Gebůschen 
und auf Anhóhen, also auf einem offenbar ursprůnelicheren Standort. 

Úber die istrische V. varia bemerkte Freyn in seiner Flora von 
Sůd-Istrien (1877): „Wurde von Koch mit der kahlen Varietát der 
V. villosa zusammenceworfen, wáhrend sie davon doch weit verschieden 
ist. V. villosa unterscheidet sich námlich durch vielblůthige Trauben, 
welche vor dem Aufblůhen schopfig sind und uneleichzeitig aufblůhen, 
durch blaue (nie purpurrothe) Blůthen, pfriemliche, mehr verlángerte 
Kelchzáhne, lůngere 4—06samige Hůlsen und den Standort (Culturen). 
V. varia ist eine Planze der Mediterranfiora, von der mir Standorte 
jenseits der Alpen nicht bekannt geworden sind; alles was man unter 
diesem Namen von dort erhált, ist V. villosa var. glabrescens, eine 
von V. villosa nur durch geringe Behaarung verschiedene Planze.“ 

Freyn scheint demnach meine Diagnose in dem bereits 1875 
erschienenen 3. Th. des bóhm. Prodromus nicht beachtet zu haben, und 
hat sich Heimerl mit Recht gegen seinen zuletzt gethanen Ausspruch 
gewendet. Freilich hat Koch seine bairische var. glabrescens und so 
auch die sůdlichere V. varia Host nur oberfláchlich untersucht und 
nur die geringere, mehr angedrůckte Behaarung des Stengels und der 
Blátter wahrgenommen, wáhrend sie doch auch anderweitig bedeutend 
genug verschieden ist. 

Die Unterschiede, welche Heimerl zwischen der V. varia Host 
und der V. glabrescens angiebt, finde ich nun weder genug entschei- 
dend, um eine specifische Trennune beider zu rechtfertigen, noch 
auch die wichtiger scheinenden Differenzen so konstant, wie er sie an- 
giebt. Die sůdlichere V. varia hat zwar meistens schmálere Bláttchen 
als die nordlichere glabrescens, aber das heisst doch nicht viel, 
ebenso ist der Unterschied: Blátter 5—9paarig bei varia, Blátter 
6—10paarig bei glabrescens, sehr unbedeutend; die Trauben der 
varia sind armblůthig (6—12- oder wenie mehr-blůthig), auffallend 
lang gestielt, Stiel lánger als sein Traoblatt (dies nach Freyn), bei 
glabrescens reichblůthig, ihr Štiel das Stůtzblatt nicht iberragend. 
An meinen Exemplaren der V. varia aus Istrien (Loser! herb. Wald- 
stein !), dann von „Buffalo ad Ticinum“ (Bracht!) sind aber die Trauben- 

Tř, mathematicko-přírodovědecká. 30 


466 Lad. Čelakovský 


stiele auch kůrzer als das Tragblatt, und auch bei V. villosa variirt 
manchmal die Lánge des Traubenstiels in analoger Weise bedeutend. 
Allerdings ist die sůdlichere Form in der Recel armblůthiger (daher 
auch das raschere, scheinbar gleichzeitige Aufblůhen der ganzen 
Traube) als die bohmisch-bairisch-osterreichische V. olabrescens, doch 
habe ich von jener Exemplare mit mehr als 12 (bis 16) Blithen, 
und umgekehrt kommt die meist reichblůthige V. villosa manchmal 
(so bei Jičín!) mit nur 10—13blůthigen Trauben vor, die Blůthenzahl 
ist also hier specifisch werthlos. Úbrigens erfolet doch auch bei der 
bohmischen V. glabrescens das Aufblihen in der Traube rascher als 
bei der V. villosa, so dass die untersten Blůthen noch nicht abge- 
blůht sind, wenn die obersten aufbliůhen. Die Corollen sind bei der 
varia kleiner, bis 12 mm. lang, bei der glabrescens grósser, bis 15 mm. 
lang. Dies ist auch nach meinen Messungen richtig, reicht aber nur 
zur Varietátenabgrenzung hin. Die Blumenfarbe ist bei V. varia 
purpurn, selten weiss, bei olabrescens soll sie nach Heimerl violett 
oder bláulich (wie bei V. villosa) sein, ich kann aber versichern, dass 
die Blůthen der Mileschauer Pflanze im Leben purpurviolett waren, 
sehr auffállig von den blauvioletten Blumen der V. villosa verschieden, 
jedoch im Trocknen ins Violette sich verfárbten. Der Kelch der V. 
glabrescens ist noch kahler als der von V, varia und sein unterster 
Zahn noch kiirzer, also noch mehr von dem der V. villosa abweichend. 
Wegen der Kůrze und Kahlheit der Kelchzáhne ist der obere knospen- 
tragende Theil der Traube sogar noch entschiedener „nicht beschopft“ 
als bei der sůdlichen Form. Reife Schoten habe ich von der bóhm. 
Pflanze nicht gesehen, auch an der Salzburger sind sie noch ganz jung, 
scheinen aber etwas lánger als an der sůdlichen Form zu sein. Dass 
der Standort auch nicht ausschlaggebend ist, beweist der Standort der 
Mileschauer V. glabrescens. 
Alles in Allem kann ich die V. glabrescens Heimerl nur fůr 
eine nordlichere Varietát der V. varia Host ansehen, welche am besten 
als var. grandiflora zu bezeichnen wáre (der Name glabrescens 
ist fůr eine Varietát der V. varia bedeutungslos), wáhrend die sůdli- 
chere Form als var. parviflora unterschieden werden mag. 
Die Vicia varia Host ist also eine zwar vorherrschend mediter- 
rane Pflanze, welche von Spanien bis Griechenland, weiter noch nach 
Kleinasien und Nordafrika verbreitet ist, von Frankreich her nordlich 
bis nach Belgien geht, im sůdlicheren Theile Mitteleuropas aber bis 
Niederósterreich, Salzburg, Baiern und Bóhmen reicht (in der var. 
grandiflora), im Osten von Ungarn bis Siebenbůrgen sich erstreckt. 


Resultate der botanischen Durchforschuns Boóhmens. 467 


Neue Pflanzenstandorte. 


Cryptosamae vaseulares. 


Botrychium lunaria Sw. Bei Pardubičky in Kieferwáldern mit 
B. matricariaefolium frůher, nicht háufig (K). Brůx: unter dem 
Rothen Berge (B)! Dubno 4 Příbram (B). 

Botrychium rutaefolium A. Br. Moldauufer bei Červená pa“ 
halb Worlík (C)! 

AIlosorus crispus Bernh. Riesengebirge: Hollenkránze am Brunn- 
berge, zahlreich (Fiek), Schneecraben (Pax). 

Blechnum spicant Roth. Im Kiefernwalde an der Strasse von 
Neu-Ples nach Smržov, 1 Expl. (P)! (Die Fruchtblátter zur 
Spitze laubig und steril). Gratzen: Waldschlucht náchst der 
Bůrgermůhle, selten (J)! 

"Scolopendrium vulgare Sym. Im Hóllengrund bei Leipa 1887, 
wahrscheinlich aus dem Schlossgarten von Neuschloss stammend, 
wo der Farn in Tópfen gezogen wird (Wm). 

Asplenium septentrionale Hoffm. Hasenburg bei Libochovic 
(Ž)! Wotawalehnen bei Horažďovic, Berg Prácheň (Ce)! 

Asplenium viride Huds. Hoher Stein bei Grulich, auf einem 
Felsblock (Br)! 

Athyrium filix femina Roth var. pruinosa Moore s. 8. 431. 

Aspidium spinulosum Sw. var. elevatum A. Br. s. 8. 431. 

Eguisetum maximum Lamk. Vrchůra bei Turnau (B). 

Eguisetum litorale Kůhl. var. elatius Milde. Pardubic: auch 
im Sumpfe an der Bahn bei Dašic, eleichfalls steril (K)! 

Eguisetum limosum L. f. polystachyum. Poděbrad (H)! 

Eguisetum palustre L. £ nudum Bory s. 8. 431. 

Eguisetum elongatum Willd. Pardubic: auch an der Bahn bei 
Dašic (« und 6 ramosissimum), dann gegeniůber Zminné (6) und 
bei Familien, ebenfalls an der Eisenbahn (K)! Elbufer zwischen 
Aussig und Wanow (6. B)! 

E guisetum variegatum Schleich. Pardubic: auch bei Dašic an 
der Bahn im Sumpfe (K). 

Lycopodium annotinum L. Heřmanův Městec: „na Líně“ ober- 
balb Kostelec (Z)! 

Lycopodium complanatum L. Hochwaldbere bei Heilbrunn (J)! 

30* 


468 Lad. Čelakovský 


Gymnospermae. 


+Pinus laricio Poir. Teinitz a. Sáz.: im Walde bei Taranka viele 

© erwachsene Báume (V). 

Pinus montana Mill. b) pumilio (Haenke). Pardubic: im Walde 
hinter dem Bahnhof gepflanzt (K)! Auch im Neukónigerátzer 
Walde unweit des Forsthauses schon vor Jahren aus Riesenge- 
birgssamen erwachsene, ziemlich viele Exempl.! 

Pinus montana (uliginosa) X silvestris s. 9. 431. 

Abies picea Mill. «) chlorocarpa, B) erythrocarpa Purk. 
s. S. 432. 


Monocotyledoneae. 


Najas marina L. Poděbrad: todter Elbeflussarm Skupice (H). 

Potamogeton pectinatus L. Bělá bei Luže (Z)! Brůx: am 
Bache gegen „Segen Gottes“ (B)! 

Potamogeton lucens L. Um Pardubic verbreitet; an der Bystřic 
bei Nechanic, in der Cidlina bei N. Bydžov (K). 

Sparganium simplex L. var. fluitans. Teichel bei Spole hinter 
Vrcovic, blihend, mit Comarum palustre (C)! 

Sparganium minimum Fr. Pardubic: Waldsumpf bei Černá (K). 

Andropogon ischaemum L. Sůdfuss des Kahlenberes bei B. 
Leipa, etwa 30 Expl. (Wm). 

Milium effusum L. Bóhm. Mittelgebirge: bei Štěpanow, Jungfern- 
buch am Fuss des Radelstein (B)! Jičín: auch im Popovicer 
Hein, Heil. Dreifaltigkeit (B). Margarethenwald bei Neuhaus 
(Rundensteiner)! 

Stipa pennata L.a) Joannis Čel. Kalklehne im Radouňer Walde 
bei Hoch-Lieben (Ž)! 

Stipa capillata L. Hasenbure bei Libochovic (Ž)! Hochpetsch,- 
Bělošic, Koloseruk, Ploschenbereg, Košťál bei Trebnitz (B)! 
Leersia oryzoides Sw. Sázawa-Ufer bei Teinitz, Báche in Ko- 
zlovic und Babinec, Dunawicer Teich u. a. (offen- und verborgen- 

blůhend (V)! 

Calamagrostis litorea DÚ. Bei Spindelmiůhle im Riesengebirge 
(Fiek in litt.). 

Es ist merkwůrdig, wie wenig dieses in Bóhmen doch so sel- 
tene Gras an eine bestimmte Hóhenlage gebunden ist; da es sonst 
noch in dér Elbniederung (Elbe-Kostelec, Altbunzlau) und im Thal 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 469 


der Wilden Adler bei Adler-Kostelec zwar etwas hoher (ca 900 Fuss), 

aber doch noch ziemlich niedrig gefunden wurde. 

Calamagrostis lanceolata Roth. Pardubic: unterhalb Pardu- 
bičky an der Bahn (K)! bei Semtín, Stéblová, zwischen den 
Teichen Rozkoš und Oplatil, bei Dolan, gegenůber Zminné; im 
Walde „Ohrada“ bei Wchynic (K). Erlbruch bei Fugau (Č). 
Fasanerie bei Gratzen, an 2 Stellen in Menge! 

Calamagrostis Halleriana DC. Leitmeritz: Waldsumpf am 
Spitzbergcipfel des Langen Berges (Ve)! 

+1Gynodon dactylon Pers. Eisenbahndamm bei Familie bei Par- 
dubic, ziemlich zahlreich und schon (K)! 

Crypsis alopecuroides Schrad. Sandig-lehmiger Rand eines 
Tůmpels bei Řečan náchst Přelouč, mit Scirpus Michelianus an 
einer Stelle ziemlich zahlreich (K)! Zweiter bohmischer Standort. 

Sesleria coerulea Ard. a) calcarea (Pers.). Moldauthal: bei 
St. Johannes-Stromschnellen am Eingange in Pexův luh (V)! 

b) uliginosa (Opiz). Wiese bei Milčic čstlich vom Walde 
Doubice oder Krnsko in Menge! (forma aristis validis). Par- 
dubic: Sumpfwiesen bei Dolan spárlich (K)! 

Avena fatua L. B. glabrata Peterm. Bei Kosel im bohm. Mit- 
telgebirge (B)! 

Avena pubescens Huds. Rother Berg bei Brůx, Schafferbere bei 
Bilin (B)! 

Avena pratensis L. Thal von Řeporyj hinter St. Prokop bei Prag 
(Č)! Rother und Schafferberg (B)! 

Aira caryophyllea L. Um Teinitz a. Sáz. nah und fern ver- 
breitet (V)! 

Corynephorus canescens P. B. Jungbunzlau: um das Todten- 
wáldchen [Radouč], auch náchst dem Helianthemum fumana, 
háufig! Jičín: Prachov, Trosky, Gross-Skal, bei Rovensko mehr- 
fach (B). 

Koeleria cristata Pers. Wiesen bei Milčic óstlich vom Walde 
Doubice ! 

Koeleria gracilis Pers. Prag: auf Kalk vor Řeporyj eine £. gla- 
brata (Č)! Brůx: beim Rothenbere (B)! 

Melica ciliata L. (a. transsilvanica Schur). Jungbunzlau: beim 
Bahnhof am Bahndamme und auf den benachbarten Lehnen 
in Menge! Auf allen Bergen bei Brůx, Bilin, am Milayer, Schen- 
kenberg bei Kosel, Mileschauer Klotzberg, Langen Berg, Pló- 
schenberg bei Trebnitz (B). 


470 Lad. Čelakovský 


Selerochloa dura P. B. Mcel: Felder „na Žlábkách“ nicht háufie 
(Ž)! Brůx: Bóhm. Zlatník, Selnitz und Patokryj háufig (B)! Na- 
schau: am Wege nach Prahn und zwischen Prahn und Prenzig 
an der Strasse (Ž)! 

Poa bulbosa L. In Chrudim: „na Roštině“ (Z)! 

Molinia coerulea Mech. B. silvestris Schlecht. Fasanerie bei 
Gratzen zahlreich und schón! 

Atropis distans Gris. Wiese bei Milčic unweit von Pečky! Brůx: 
Kommerner Šeewiesen, bei der neuen Zuckerfabrik mit Plan- 
tago maritima, Půllna, Teichlein bei Tschóppern (B)! 

Glyceria plicata Fr. Jičín: auch bei Wokšic, Heil. Dreifaltigkeit, 
Rovensko; Rudolfsdorf bei Brůx, Štěpanov bei Kostenblatt (B)! 
Hagensdorf: beim Sauerbrunn (Ž)! 

Festuca myurus L.: Teinitz a. Sáz: Abhánge hinter Kostelec, 
Dolní Požáry (V). 

Festuca glauca Lamk. (genuina) Berg Oheb bei Seč (Z)! 

Festuca psammophila Hack. Waldrand beim Bade von Sadská ! 
Jungbunzlau beim Todtenwáldchen („na Radouci“ und am obe- 
ren Rande der Iserlehne, mit Helianthemum fumana! 

Festuca silvatica Vill. Buchbere im Isergebirge (Č)! 

Bromus commutatus Schrad. Pardubic: bei Dolan (K)! Prag: 
Thal von Řeporyj (Č)! 

Bromus mollis L. PB. leiostachys Tsch. Felder bei Luštěnic 
und Kbel (F)! Brůx: nordlich von Bilin, bei Zlatník im Feld- 
graben (B)! 

Bromus patulus M. « K. Koloseruk, Hochpetsch (B)! 

Bromus erectus Huds. Moldauthal bei Červená (C)! 

Triticum caninum Schreb. Riesengebirge: noch auf der Kessel- 
koppe bei 1250 m. (Fk). Gablonz, Rovensko, Lukow im bóhm. 
Mittelgebirge (B). Teinitz a. Sáz.: Thal hinter Kostelec (V)! 

Lolium remotum Schrank. Am Kozákov bei Turnau im Flachs 
(V)! 

+Hordeum distichum L. Im Theresienthal bei Gratzen am 
Wiesenrand in Menge verwildert! 

Carex pulicaris L. Graben bei Gabel a. d. Adler (Br)! 

Carex Davalliana Sm. Wiesen bei Milčic unweit Pečky! Neu-Ples 
bei Josefstadt (P)! Rovensko: unterhalb Wald Bora (B). 

Carex paradoxa Willd. Pardubic: auch bei Jesničan, Dolan, 
Stéblová (K). Gabel a. d. Adler (Br)! Gipfel des Rothen Berges 
bei Brůx (B)! 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 471 


Carex paniculata L. Střibřich bei Chrudim (Br)! Jičín: Bradlec, 
Heil. Dreifaltigkeit, Pazderna (B). 
Carex divulsa Good. (vera). Am Hohenstein bei Grulich (Br)! 


Carex vulpina L. PB. nemorosa Rebent. Fuss des Mileschauer 
Klotzberges (B)! 

Carex canescens L. Neu-Plesser Wald (Br)! Jičín: Prachower 
Felsen, Převyšina, von Loretto bis Ostružno, Plakánky bei Kost 
(B). Deutsch-Kralup, Sosau, Hoóllenorund bei Malkau, Hagens- 
dorf, Platzer Grund (Ž)! 

Carex elongata L. Jičín: Prachower Felsen, Heil. Dreifaltigkeit, 
Plakánky bei Kost (B). Deutsch-Kralup, Hagensdorf (Ž)! 


Carex echinata Murr. Sázawagebiet: Chrášťan, Horní Požáry, 
Babinec und Teich Svárov (V)! 

Carex remota L. Kónigreichwald bei Gradlitz (Br)! 

Carex brizoides L. (genuina). Neuplesser Wald (B)! Fasanerie 
-bei Gratzen massenhaft! 

Carex disticha Huds. Wiesen bei Milčic unweit Pečky! Schwein- 
schádel [Svinišťany] bei B. Skalic (Br)! Rovensko mehrfach (B). 
Haltestelle Sedlitz bei Bilin (B)! Deutsch-Kralup (Ž)! 

Carex turfosa Fries. Gratzen: im Waldsumpf der Fasanerie massen- 
haft mit C. brizoides, ein dichtes Caricetum bildend ! 

Carex Buekii Wimm. Waldsumpf am Langenberg [Spitzberggipfel] 
bei Leitmeritz, mit Calamagrostis Halleriana (Ve)! 

Carex stricta Good. Elbeufer bei Kukus (Br)l 

Carex caespitosa L. Rychnovek bei Josefstadt spárlich (Br)! 
Pardubic: auch na Vystrkově, bei Jesničan, Žižín, Radikovic und 
bei Nechanic (K)! 

Carex digitata L. Rovensko mehrfach; Johannesberg bei Kolo- 
seruk (B). Hóllengrund bei Malkau (Ž)! 

Carex humilis Leyss. Auf allen Bergen bei Brůx, Bóohm. Zlatník, 
Obernitz, Brůx; bei Koloseruk, Bělošic, Kosel, Hochpetsch, am 
Milayer und Rannayer Berge (b)! 

Carex montana L. Gabel a. d. Adler (Br)! Rovensko; Koloseruk, 
Hochpetsch, Milayer und Rannayer (B)! 

Carex pilulifera L. Mummelthal náchst Harrachsdorf (var. depau- 
perata, Č)! Neu-Ples bei Josefstadt (P)! Lipina sůdl. von Chru-: 
dim (Z)! 

© Garex umbrosa Host. Pardubic: Torfwiesen bei Dolan (K)! Hora 

žďovic: nur auf der Wiese „DO (Ce)! 


472 Lad. Čelakovský 


Carex tomentosa L. Bóhm. Skalic (Br)! Chrudim: bei Dřenic 
spárlich (Z)! Johannesbere bei Koloseruk (B)! Deutsch-Kralup, 
Ratschitz (Ž)! 

Carex Buxbaumii Wahl. Sumpf beim Dobrawicer Bahnhof (F)! 

Carex limosa L. Iserthal bei Turnau (Br)! 

Carex glauca Scop. Um Rovensko sehr háufig (B). Schittenhofen : 
Kalkbergrůcken bei Milčic (Č). 

Carex supina Wahl. Jenišovic bei Turnau : auf dem Semmelberce 
(Br)! Plateau am Gipfel des Johannesberges bei Koloseruk (B)! © 

Carex pseudocyperus L. Adlerufer bei Hohenbruck (Br)! Holic: 
am Zufluss des Teiches Hluboký; Pardubic : auch beim Bahnhof 
und hinter Familien (K). 

Carex Hornschuchiana Hoppe. Milčicer Wiesen unweit Pečky 
in Mence! 

Carex distans L. Prag: Hutweide bei Řeporyj (Č)! Milčicer Wiesen 
bei Pečky viel! Voděrad bei Benátek (F)! Jičín: am Porák viel. 
(B). Johannesbere bei Koloseruk mit Tetragonolobus, Haltestelle 
Sedlitz bei Bilin (B)! Malkau: unter dem Burbere spárlich (Ž)! 
Teinitz a. Sáz.: Wiese Babinec (V)! 

Carex vaginata Tausch. Riesengebirce: Elbgrund zwischen Elb- 
und Pantschefall, Hollenkránze und úberhaupt Abhang des Brunn- 
berges gegen den Riesengrund, stellenwiese mit C. irrigua (Fk). 

Carex ampullacea Good. Deutsch-Kralup (Ž)! Záluží bei Schůtten- 
hofen (Č). Fasanerie bei Gratzen, mit C. vesicaria ! 

Carex riparia Curt. Milčicer Wiesen bei Pečky, háufic! 

Carex nutans Host. Bóhm. Skalic: in einem Wiesengraben an 
einziger Stelle, spárlich (Br)! Erster Standort im Nordosten. 
Carex hirta L. B. subglabra (C. hirtaeformis Pers.). Im Baum- 
garten bei Prag sammelte Joh. Bayer ein Exemplar, dessen 
oberste 2 weibliche Ahrchen dem endstándigen sehr genáhert sind, 
wobei das endstándice, nur oberwárts mánnliche in seinem unte- 
ren Theile 5 oder 6 entferntere weibliche Bliithen (eigentlich 

einblůthise Ahrchen) enthált. 

Carex filiformis L. Am grossen Žďárský Teich bei Vojnov Městec 
(Ký)! 

Scirpus compressus Pers. Hutweide im Thal von Řeporyj mit 
Carex distans (Č)! 

Scirpus Michelianus L. Tůmpelrand bei Řečan náchst Přelouč © 
ziemlich viel (K)! 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 473 


Scirpus radicans L. Pardubic: unter dem Bráuhaus und bei 
Rosic háufig (K)! Ufer der Sázawa bei Teinitz, Krusičaner Bach, 
Wiesen bei Černikovic (V)! 

Scirpus radicans X silvaticus (S. intermedius Čel.) Moldau- 
ufer zwischen Červená und Klingenberg, mit S. radicans (C)! 
Scirpus Tabernaemontani Gmel. Pardubic: bei Studánka, 
unterhalb Srch an der Bahn (K)! Briůx: bei der neuen Zucker- 

fabrik an der Wtelner Strasse (B)! 

Scirpus setaceus L. Teinitz a. Sáz.: Dolní Požáry, Wiese Babi- 
nec, beim Chářovicer Brůckensteg (V). Záluží bei Schůttenhofen 
(0)! 

Scirpus pauciflorus Lightf. Pardubic: Weiden bei Spojil, Stu- 
dánka und Hradiště, háufig um den Labský rybník bei Sezemic 
(K)! 

Scirpus uniglumis Link. Pardubic: beim Bahnhof, unterhalb Srch 
an der Bahn u. a. (K)! Jičín: unter dem Nové město gegen die 
Zuckerfabrik, bei Porák, Křelina, Brada (B)! Haltestelle Sedlitz 
bei Koloseruk (B)! 

Scirpus ovatus Roth. Pardubic: an Teicheln bei Stéblová, Holic, 
Nechanic, Vchynic bei Chlumec (K). Heřman-Městec (Zg)! Písek: 
Teichel hinter Vrcovic (C)! 

| Cyperus fuscus L. Řečan bei Přelouč, Vchynic, Neu-Bydžov, im 
Teiche Kočár bei Libičan (K). Jedomov bei Choltic (Zg)! Zícho- 
vec bei Bilichau (Kb). 

Cyperus flavescens L. Zechovic bei Neu-Bydžov, mit vorigem 
(K). Teinitz a. d. Sáz.: Sázawaufer bei Brodec, Wiese in der 
Soudovka, Wiese Babinec, bei Pecerad (V)! 

Juncus filiformis L. Sůdbohmen: Moldau bei Červená (C)! 

Juncus supinus Mónch. Chrudim: bei Zbližňovic (Z)! Brůx: Tei- 
chel bei Tschoppern (b)! 

Juncus sguarrosus L. Gratzen: Wiese bei popisPohna auch 
am Steinberge bei Heilbrunn! 

Juncus tenuis Willd. Bei Schluckenau ziemlich verbreitet, so 
gegen Fůrstenwalde, an der Strasse in Kónigswalde, hier spárlich, 
unter der Nordseite des Jiůttelberges auf Triften und an Wegen, 
viel, besonders an der Waldstrasse, genannt Wildpretstrasse, 
auch gegen Taubenhain zu: bei Harrachsthal und beim Kónigs- 
hainer Fórsterhaus sehr zahlreich (Č)! 

Juncus Gerardi Lois. Brůx: Wiesen bei der Sedlitzer Haltestelle 
dann auf den Kommerner Seewiesen (B). 


414 Lad. Čelakovský 


Luzula maxima DC. Gratzen: am Hochwaldberg (J)! 

Luzula albida DÚ. var. rubella (cuprea). Kesselbere im Riesen- 
gebirge (Č)! 

Luzula sudetica Presl. Am Jůttelbere bei Kónigswalde náchst 
Schluckenau (Č). 

Gagea pratensis Schult. Gratzen: Brachfelder bei Piberschlag, 
selten (J)! 

Gagea minima Schult. Hagensdorf und Ratschitz (Ž)! 

Ornithogalum tenuifolium Guss. Brůx (Konipásek)! Deutsch- 
Kralup, Ratschitz, Sosau (Ž)! 

Scilla bifolia L. Reichenau [Rychnov]: Fasanerie náchst dem 
Karolinenhof sehr viel (Jar. Hovorka stud., commun. Truhlář) ! 
Wiesen bei Alt-Leipa (Wm). 

Allium strictum Schrad. Felsen „u Klihárny“ im Butovicer 
Thálchen hinter St. Prokop auf Diabas (Č)! 

Allium acutangulum Schrad. Škudle sůdl. von Přelouč (Z)! 

Allium montanum Schmidt. Radouň-Wald bei Hoch-Lieben (Ž)! 
Milayer Berg; Berge bei Brůx, Bilin, im bóhm. Mittelgebirge 
sehr verbreitet (B)! 

Allium sibiricum Willd. Riesengebirge: Kessel, Weisswasser- 
grund (Č)! 

Allium oleraceum L. Al. roseo. Moldaulehnen bei Červená (0)! 

Allium vinealeL. Jičín: bei Knižnic, Prachov, Veliš, Vesec háufie, 
auch bei Rovensko mehrfach (B). 

Allium scorodoprasum L. Pardubic hier und da: Fasanerie, 
Elbeufer, Vinice, Panská stráň bei Ouřetic (K). 

+ Allium sativum L. In Voznic bei Libčan 1886 verwildert (K). 

Muscari comosum Mill. Haida: Wiese in Kottowitz und Wiesen- 
rand in Pihlerbaustellen (Ronge ap. Wurm)! Ungewóhnliche Stand- 
orte dieser sonst auf Aeckern wachsenden Pílanze. 

Muscari tenuiflorum Tausch. Prag: Kraluper Wald (Kb). Mi-. 
layer bei Laun, sůdwestlicher Gipfelpunkt, Tobiaschbere bei Kosel, 
Hora bei Merzkles; Bilín: am Schladniger und Šelnitzer Bere (B). 

A nthericum liliago L. Brůxer Spitzberg gegen B. Zlatnik, Sel- 
nitzer Berg, Tobiaschbere bei Kosel, Katharinaberg bei Hertine, 
Milayer, Štěpáner Berg, Mileschauer Klotzbere, Hora bei Merz- 
kles (B). | 

Anthericum ramosum L. Iserlehnen bei Junebunzlau, nordlich 
gegen Debře, mit Helianthemum fumana, sehr viel sůdwárts gegen 
Krnsko! Podhůra bei Chrast, Bělá bei Luže (Z)! Háufie im bohm. 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 475 


Mittelgebirge: Berg Wraník bei Meronitz, Radelstein, Mileschauer 
Klotzberg, Langer Berg, Hora bei Merzkles, Hasenberg bei Ra- 
dowesitz, Staudenberg, Jungfernsprune, Breitenstein, Katzenkoppe 
bei Gross-Priesen (B)! Hagensdorf: Abhang gegen Grůn, spár- 
lich (Ž)! 

Asparagus officinalis L. Johannesbere bei Koloseruk, Milayer 
Berg (B). 

Polygonatum officinale All. Horažďovic: Berg Prácheň háufig, 
Svatský vrch spárlich (Ce)! 

Polygonatum verticillatum All. Babylon bei Rovensko, Kau- 
tenberg bei Lukow, Hora bei Merzkles viel (B)! 

Paris guadrifolia K, Rovensko mehrfach (B). Tuchoraz bei Bóhm. 
Brod (Šedivý)). 

Colchicum autumnale L.' Horažďovic: heuer zum erstenmal 
auf einer kleinen Wiese (Ce)! 

„Triglochin palustris L. Rovensko háufig (B)! Hochlieben, 
Wikawa (Ž)! 

Scheuchzeria palustris L. Riesengebirge: auch um die Grenz- 
bauden spárlich (Fk). 

Butomus umbellatus L. Dřenic, bei Chrudim (Z)! Deutsch- 
Kralup, Ratschitz (Ž)! 

Sagittaria sagittaefolia L. Smilovic bei Hoch-Lieben; Deutsch- 
Kralup, Sosau háufie (Ž)! 

+ Blodea canadensis Rich. Heřmanov-Městec: Teich links an 
der Strasse von Morašic nach Lán (Zg)! 

Leucojum vernum L. Schatzlar háufig bis auf den Gipfel des 
Rehhorn (Pax). Hohe Mense 1050 m. (Schube). Mcel: am hinteren 
Waldteichel viel (Ž)! Deutsch-Kralup, Malkau, Platz im Erzge- 
birge mehrfach (Ž)! 

Iris sambucina L. Staudenberg und Jungfernsprung sůdl. von 
Aussig (B). 

Iris variegata L. s. 8. 435. 

Iris sibirica L. Wesecer Hain bei Jičín (B). 

Orchis purpurea Huds. Poděbrad: Bor bei Sokoleč (H)! Libáň 
bei Jičín (B). ; 

Orchis militaris Huds. Poděbrad: Bor bei Sokoleč (H)! 

Orchis ustulata L. Schiesshaus bei Nimburg (Všetečka)! Chrudim : 
bei Dřenic (Z)! Krusičan bei Teinitz an d. Sáz. (V). 

Orchis coriophora L. Soudovka bei Teinitz an d. Sáz. (V). 


416 Lad. Čelakovský 


Orchis sambucina L. Erzgebiree: Hóllengrund bei Malkau, Platz 
gegen Sonnenberg (Ž)! 

Gymnadenia conopea R.br. Wiesen bei Milčic unweit Pečky in 
Menge! 

B. densiflora (Dietr.) s. S. 495. 

Platanthera solstitialis Bonn. Um Libčan háufig (K). 

Platanthera chlorantha Cust. Voškovrch bei Poděbrad (H)! 

Cephalanthera pallens Rich. Rovensko: Kněžská stráň, beim 
Dorfe Ivan, unter dem Kozákov (B). Blottendorf am Kleis, Sůd- 
lehne des Spitzbergs und am Eichbergel bei der Schleifmůhle 
bei Leipa (Wm). 

Cephalanthera ensifolia Rich. Wald Bor bei Poděbrad (H)! 
Berg Kozlov bei Jičín (B). 

Epipactis palustris Crantz. Torfwiese unterhalb Wald Bora bei 
Rovensko (B). Am Nordfusse des Bósig, Leipa: am Schiessniger 
Teich, Sůdrand des Sonnenberger Teiches, und beim Eingang 
in den Hóllengrund (Wm). 

Neottia nidus avis Rich. Rovensko (B). 

Listera ovata R. Br. Neu-Plesser Wald ziemlich selten (P)! Jičín: 
Brada, Křelina, Bradlec, Kumburg; Rovensko: Wald Bora, Farské 
strouhy (B). Hagensdorf: im Bosguet selten (Ž)! 

Spiranthes autumnalis Rich. Heřmanov-Městec: Wiese nad 
Heroutem u Konopáče (Zg)! 

Cypripedium calceolus L. Im „Okrouhlík“ bei Reichenau 
(Tesař). 


Dicotyledoneae. 
1. Apetalae. 


Callitriche hamulata Kůtz. Teichel bei Brabšov náchst Schůtten- 
hofen (Č)! 

Eupho rbia exigua L. Hochlieben, Řepín, Mcel u. s. w. verbreitet 
(Ž)! vd 

Euphorbia falcata L. Brix: Segen Gottes; Kosel, Meronitz, Au- 
perschine im Bielathale (B)! 

Euphorbia virgata WK. Kamenné Zboží zwischen Nimburg und 
Kostomlat, mit E. lucida und Althaea offic. (Leneček). 

Euphorbia lucida WK. Pardubic: an der Lodranka unterhalb 
Časy zahlreich (K). Kamenné Zboží mit voriger (Leneček). 

Mercurialis annua L. Brůx (B)! 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóohmens. 477 


Alnus incana DC. Rovensko, Wartenberg (B). Janovic und Milčic 
u. a. bei Schůttenhofen (Č)! 

Alnus viridis DC. Gratzen: auch im Theresienthal und am Fusse 
des Hochwaldberges massenhaft! 

Betula pubescens Ehrh. Wostray bei Meronitz, Kletschenberg, 
Hora bei Merzkles (B)! 

© Salix repens L. (genuina). Písek: bei Spole hinter Vrcovic (C)! 
Wittingau: Rosenberger Teich (W)! 

Salix viminalis X purpurea (S. rubra Huds.). Pardubic: an 
den Elbufern ziemlich háufie (K). 

Salix aurita X purpurea (8. dichroa Doll). Wittingau: an den 
Teichen Svět und Malý Tisý (W)! (Weicht aber von der Normal- 
form durch einen den Narben gleichlangen Griffel ab). 

Salix caprea X viminalis (8. sericans Tsch). Pardubic: Torf- 
wiese bei Dolan, ein G Štrauch (K)! 


Salix silesiaca X aurita. Hóllenkránze am Brunnberge mit 8. 
aurita 1380 m. (Fiek) [Vielleicht — Riesengrund (Tausch)|. 
Salix cinerea X repens (8. subsericca Doll). Pardubic: Wiesen 

bei Jesničan, mit den Eltern (K)! 

Populus villosa Lane. Boroviny bei Chlum náchst Hlinsko (Ký)! 
(Stimmt mit der Form von Písek úberein, ob es aber ein Bastard 
oder eine Var. von tremula ist, bleibt mir immer noch zweifel- 
haft). 

Ulmus effusa Willd. Bóohm. Zlatník an der Biela háufig (B). 


Ulmus montana With. Riesengebirge: steigt im Riesengrunde bis 
zum Alten Bergwerk (Schube). 

Ulmus glabra Mill. (U. campestris L. p.). Havran bei Brůx, im 

Wáldchen zahlreich (B). 

Atriplex nitens Schk. Wteln, B. Zlatník, Prohn, Sedlitz, Hoch- 

petsch (B)! 0 

Schizotheca hastata Cel. Holic, Opatovic, Neu-Bydžov (K). 
Aussig (B)! 

Schizotheca tatarica Čel. Hochpetsch (B)! 

Chenopodium urbicum L. Tschóppern bei Briůx, Půllna (B). 

Salsola Kali L. Byšic a. Elbe viel (Ž). Johannesberg bei Kolo- 
seruk (B)! 

Polycnemum majus A. Br. Am Wege von Mcel nach Seletic (Ž)! 

Rumex maritimus L. a) aureus. Mcel, Pečic, Smilovic (Ž)! 

b) limosus Thuill. Gratzen: im Theresienthale (J)! 


478 Lad. Čelakovský 


Rumex aguaticus L. Pardubic: an der Halda, beim Bahnhof, 
Opatovicer Kanal bei Bohdaneč, zwischen Rozkoš und Oplatil, 
Elbehain bei Kladrub (K). Sázawaufer bei Teinitz (V)! 

—TRumex scutatus L. Mauer des Mileschauer Meierhofes (B)! 

Polygonum dumetorum L. Brůx, Zinkenstein (B)! 

Thymelaea arvensis Lamk. Welwarn: zwischen Uhy und der 
Kapelle der heil. Dreifaltigkeit auf dem Radonič-Hůgel im Wei- 
zenfelde zahlreich; Gráben an der Strasse von Welwarn nach 
Černůc (Kb). 

+ Hippophač rhamnoides L. Alte Báume auf der Aloisiushóhé 
bei Poratsch náchst Kostenblatt (B)! 

Thesium alpinum L. Oberhalb Ober-Rochlitz (Č). 

Thesium pratense Ehrh. Záluží bei Schittenhofen (Č)!: 

Thesium intermedium Ehrh. Štěpáner Berg, Hasenberg bei 
Kostenblatt, Junger Berg und Schusterberg bei Hochpetsch (B). © 
Erzgebirge: bei Platz am Wege nach Plassdorf (Ž)! 

Thesium montanum Ehrh. Palitsch und Kónigsitz bei Mileschau 
(B)! 
Loranthus europaeus L. Bei Kopidlno sehr háufie (B). Auf 

dem Květník náchst dem Jabkenicer Thiergarten (Ž)! 

Aristolochia clematitis L. Leitmeritz:. auch im wůsten Wein- 

berge unter Loretto (Ž)! 


2. Sympetalae. 


Bryonia alba L. Bilin, Štěpánow bei Kostenblatt (B)! 

Phyteuma orbiculare L. Erzgebirge: Hollengrund bei Malkau 
spárlich (Ž)! 

Campanula bononiensis L. Brůx: auch am Róssatch Sůd- 
abhang sehr viel (B)! Katharinabere bei Hertine im Bielathale 
(B)! 

Campanula latifolia L. Buchberg im Isergebirge (Č)! Schatzlar 

ne 36.9) 

Xanthium riparium Lasch. Pardubic (Res. f. 1888) ist nach H. 
Košťál zu streichen, da die Pflanze dort nicht wildgewachsen, 
sondern im Realschulgarten cultivirt war. 

Xanthium strumarium L. Krpy bei Hochlieben (Z). Pardubic: 
in Koloděj, Hostovic, Pohřebačka, Řečan bei Přelouč (K). | 

jAmbrosia artemisiaefolia L. Schlan: Kleefeld beim Rothen © 
Teich bei Malá Kvíce, 1 Expl. (Bílek)! 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 479 


1Crepis nicaeensis Balb. Wiese bei Elbe-Kostelec (Ve)! 

Crepis succisaefolia Tausch v. glabrata. Buchberg im Iser- 
gebirge (Č). Horažďovic: auf einer Wiese mit C. praemorsa (Ce)! 

Hieracium floribundum Wimm. Abtsdorf (K1)! 

Hieracium pratense Tausch. Němcic bei Leitomyšl (K1)! Ober- 
Rochlitz (Č). 

Hieracium obscurum Rchb. Wiese bei Milčic náchst Pečky! 
Chrast: bei Mezhoř und Horka zahlreich (Z)! 

Hieracium cymosum L. (poliotrichum Wimm.) Schlossberg bei 
Brůx, Schafferbere bei Bilin (B)! Mittelgebirge: Štěpáner Berg, 
Mileschauer Klotzbere, Pakowaberes bei Lukow, Hrádek bei 
Třiblic, Ploschenbere bei Trebnitz (B). 

Hieracium echioides Lumn. (« setosum). Brůx: nórdlich von 
Boóhm. Zlatník im Gebůsch (B)! Am Milayer 25,7 schon ganz 
verblůht (P)! 

Hieracium pilosella X auricula. Leitomyšl (KI)! 

Hieracium pilosella X praealtum. Leitomyšl: Rain bei Osík 
(KI)! Bisenbahndamm der Dux-Bodenbacher Bahn oberhalb Maria- 
schein (B)! 

Hieracium pilosella X pratense. Leitomyšl (K1)! 

Hieracium flagellare X praealtum s. 8. 436. 

Hieracium prenanthoides L X sudeticum Šternb. ex max. 
pte. (bohemicum Fries) s. S. 436. 

Hieracium atratum Fr. var. subnigrescens. Riesengebirge: 
zwischen Riesenbaude und Steinboden (Č)! ! 
Hieracium pseudalbinum Uechtr. Riesencebirge: Hollenkránze 
am Brunnberge, nebst H. glanduloso-dentatum, riphaeum, caesium, 
(Fk). In einer sehr úppigen, mehr behaarten, 7- oder 8bláttrigen 
und sehr reichkópficen Form, mit trugdoldigen Blůthenásten aus 
den oberen kleineren Bláttern: im oberen Theile des Langen- 

grundes (Schopke in herb. Fiek)! 

Hieracium Purkyněi Čel. Riesengebirge: Kesselkoppe (Č)! Mit 
der Pfanze von C. Purkyně ganz úbereinstimmend, jedoch nicht 
so vielkópfic. Es wurden nur 2 vierkópfice Exemplare und meh- 
rere Rosetten gefunden, die Pflanze ist also jedenfalls sehr 
selten; sie war 18. Aug. bereits im Verbliihen. Die Achenen 
sind licht rothbraun. 

f. depauperata. Stengel nur 1—2kópfig, úber den Sten- 
gelbláttern aber etwa 4 leere Deckbláttchen. — Ebendort 6 blů- 
hende Exemplare (Č)! 


480 Lad. Čelakovský 


Hieracium Schmidtii Tausch. Riesengebirge: bei der Pantsche- 
wiese (Č)! Isergebirge: unter dem Nussstein bei Haindorf, etwa 
600 M. hoch, im Gestein (Č). Spitzbere bei Brůx, Bilin: auch 
am Sellnitzer Berg; Štěpáner Berg, Mileschauer Klotzbere, Hora 
bei Merzkles, Langer Berg bei Třiblic am Gipfel Třtín; Stau- 
denberg bei Aualen, hier £. subovata (B)! 

var. grandidentatum Čel. Schladniger und Schafferbere 
bei Bilin, Schlossberg bei Brůx, in var. macilentum úbergehend, 
durch blassgrůne Hůllkelche und spárliche bleiche Drůsenhaare 
auffallend (B)! : 

Hieracium candicans Tausch. Prag: Felsen im Thal von Ře- 
poryj, mit Arabis petraea (Č)! Hora bei Merzkles, Sůdabhane 
(B)! Košťál, Plóschenbere bei Trebnitz (hier var. Winkleri, B)! 

Hieracium graniticum F. Schultz (typicum). Abhang im Buto- 
vicer Thal hinter St. Prokop, in Menge, gelbgriffelig, mit der 
máhrischen Pflanze ganz úbereinstimmend (Č)! 

Hieracium murorumL. var. cinerascens Uechtr. Auperschine 
im Bielathale, zwischen Šettenz und dem Wachholderberg bei 
Teplitz, Schafferberg bei Bilin; Erzgebirge: oberhalb Eichwald (B)! 

Hieracium canofloccosum Čel. Abhang im Thale von St. 
Prokop hinter der Můhle, auf Kalk háufiger (Č)! Riesengebirge: 
Lehnen am Kl. Teiche sparsam (Fk, als H. subcaesium). 

Hieracium bifidum Kit. Aussig: Eisenbahndamm bei Wolís- - 
schlinge (B)! 

Hieracium caesium Fr. Riesengebirge: beim Pantschefall (0)! 

Hieracium boreale Fr. var. chlorocephalum Uechtr. Stau- 
denbere bei Aualen sůdl. von Aussie (B)! 

Hieracium riphaeum Uechtr. Riesengebirge: zwischen der Rie- 
senbaude und Steinboden (Č)! Hóllenkránze (Fk).- 

Hieracium inuloides Tausch. Riesencebirge: Pantschewiese (Č)! 

Prenanthes purpurea L. Rovensko, Gross-Skal (B). Chrudim, 
deč (Z)| Hora bei Merzkles, am Zinkenstein massenhaft (B)! 

Lactuca perennis L. Plóschenberg bei Trebnitz (B)! Langer 
Berg bei Třiblic, Breitenstein sůdl. von Tůrmitz, Jungfernsprung 
(B). 

Lactuca guercina L. Volovicer Hain bei Welwarn (Kb). 

Lactuca viminea Presl. Trosky bei Turnau (V). Hasenbure bei 
Libochovic (Ž)! Skalken und Košťál bei Trebnitz, Langerbere 
bei Třiblic, Jungfernsprune bei Aussig, Katharinabere bei Her- 
tine (B). 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 481 


>- Lactuca saligna L. Um den Langen Berg bei Hochpetsch háufie ; 


j 


Strasse von Schallan nach Bukovic im Bielathale massenhaft (B)! 

Lactuca scariola L. Horažďovic: bloss auf dem Eisenbahndamme 
eingeschleppt (Ce) ! 

Chondrilla juncea L. Basalthůgel bei Bóohm. Zlatník, Obernitz, 
Rudolfsthal, Koloseruk, Hochpetsch, Langer Berg bei Třiblic 
(B)! Sázawaufer bei Kamenný přívoz (V). Beim Hammer náchst 
Schůttenhofen (Č). Moldauabhang bei Křešťovic (O) ! 

Taraxacum palustre DC. Jičín: Wiesen zwischen Vokšic, 
Ohaveč und Ostružno; bei Vesec, Chyžic; Oujezd, Lhotka, 
Knižnic bei Rovensko (B). Pardubic: auch bei Dolan, Libišan 
sehr viel (K). 

Hypochoeris glabra L. Prag: bei Oužic, Bilichau (Kb). Ro- 
vensko mehrfach, unterhalb Trosky (B). Petříkovic bei Chrudim 
(Z)! Briůx: unter dem Rothen Berge (B). 

Hypochoeris maculata L. Bóhm. Mittelgebirge: auch am Wostray 
bei Meronitz, Wald oberhalb Schichof, Štěpaner Berg (B)! 
Leontodon autumnalis L. B. trichocephalus Neilr. Stras- 

sengraben bei der Fasanerie von Gratzen! 

Tragopogon major Jaca. Brůx, B. Zlatník, Koloseruk, Hoch- 
petsch, Milayer, sehr háufig (B). 

Scorzonera hispanica L. Mittelgebirge: Hora bei Merzkles, 
Westfuss des Kostenblatter Klotzberges, Fuss des Breitensteins 
bei Steben beim Thiergarten (B)! 

Scorzonera laciniata L. Hrádeker Wirthschaftshaus am Mi- 
layer (B)! 

Scorzonera Jacaguiniana Čel. Deutsch-Kralup: gegen den 
Henkelhof, bei Prahn am Hirtberg und an der Štrasse nach 
Prenzig (Ž)! 

Aster linosyris Bernh. Habrovka bei Roudnic; Roveňský háj 
unter dem Říp (Rosický). Boreslau: auf der Kottina (Richter)! 
Brůx: Rósselbere am Sůidabhane (B)! 

Aster novi Belgii L. Horažďovic: Kirchhof auf dem Berge 
Prácheň (Ce)! 

Erigeron acris X canadensis. Waldschlag auf dem Breiten- 
stein am Wege nach Šteben, mit den Eltern (B)! S. S. 440. 

Inula conyza DC. Mecel (Ž)! Chrast: oberhalb Podhůra (Z)! 

Inula hirta L. Leitmeritz: auch Satanaberg (Ž)! Mileschauer 
Klotzberg, Hora bei Merzkles, Langer Berg bei Třiblic, Hasen- 
berg bei Radowesitz, Jungfernsprune (B) ! 


Tř. mathematicko-přírodovědecká. dl 


482 Lad. Čelakovský 


Inula salicina L. Johannesbere bei Koloseruk, Mileschauer 
Klotzberg, Watislawer Busch, Staudenberg bei Aualen (B)! 
Inula britanica L. Horažďovic: bloss an der Bahn an einer Stelle 

eingeschleppt (Ce) ! 

jInula helenium L. In Čalosic bei Leitmeritz verwildert (Ve). 

T1Galinsoga parviflora Cav. Weltrus: in Hecken und auf Feldern, 
auch bei der Úberfuhr (Kb). 

+Rudbeckia laciniata L. Pardubic: im Haine an der Bystřic 
nahe ihrer Einmůndune in die Cidlina mehrere Exempl. (K)! 
Písek: an der Wotawa gegenůber der Můhle Smetiprach (C)! 
Gratzen: am Bache im Theresienthale ! 

Achillea millefolium L. subsp. dentifera (A. stricta Schleich. 
A. tanacetifolia AI. var. Koch) in einer f lanata (caule ad- 
presse lanato, foliisgue basin versus magis lanatis) Staudenberg 
bei Aualen im Bóhm. Mittelgebirce (B)! In der kahlen Form 
auch schon am Mileschauer (Malinský)! 

Achillea setacea WK. Bilin: auch am Schafferberg, Brůx: bei 
Rudolfsdorf gegen den Spitzberg (B)! 

Achillea nobilis L. 9. ochroleuca. Wopparner Thal bei Lo- 
bositz (Kb). 

Anthemis austriaca Jaca. Brůx (B)! 

Anthemis tinctoria L. Elbhánge von Aussig bis Salesl, 
Tůrmitz u. s. w. (B). 

+Matricaria discoidea DÚ. Chrudim (Z)! Um Leipa bereits 
an verschiedenen Stellen vermehrt (Wm)! Beim Schluckenauer 
Meierhofe und in Kčónigswalde mit Juncus tenuis (Č)! 

Chrysanthemum leucanthemum L. G. pinnatifidum 
Čel. Auf Sandfeldern zwischen Kieferwáldern bei Alt-Lissa (Ve)! 

Artemisia pontica L. D. Kralup, Ratschitz, Hollengrund bei 
Malkau (Ž)! | 

Artemisia vulgaris L. var. laciniata Wiesb. Chudenic: bei 
Kaničky gegen Chocomyšl und beim Bade nur diese Form! 
Schůttenhofen (Č)! 

Artemisia scoparia WK. Gartenmauern und Schanzenreste bei 
Brůx, ofter úber 1 m. hoch (D)! 

Gnaphalium arenarium L. Krpy bei Hochlieben (Ž)! Písekj: an 
der Wotawa gegenůber Jistec (C)! 

Senecio erucaefolius L. Im Walde zwischen Zvíkov und Ne- 
chanic (K)! Lehne zwischen dem Spitzberg und Alt-Leipa (Wm). 
Zwischen Watislaw und Košťál an einigen Štellen zahlreich (B)! 


Resultate der botanischen Durchforschnng Bohmens. 483 


Senecio barbareaefolius Krock. Solnic: Wiese gegen Jestětic, 
mit Ononis hircina und Dianthus Wimmeri (Jar. Hovorka, 
Truhlář)! Sázawagegend: bei Chleb und Dunavic (V). 

Senecio Jacguinianus Rchb. Wostray bei Meronitz und Radel- 
stein, Grosse Skála und Kautenberg bei Lukow, Kletschenberg (b)! 

Senecio campestris DC. (genuinus). Nordabhang des Johannes- 
berges bei Koloseruk (B)! 

Lappa major Gártn. Brůx, Bilin, Půllna, Hochpetsch háufig (B). 

Lappa macrosperma Wallr. Bei Kladrub in einem Haine an der 
Elbe náchst der Brůcke, ziemlich viel (K)! 

Lappa tomentosa X major. Chrudim: bei Klobásov (Z)! 

Centaurea paniculata Jacg. Bělá bei Luže (Z)! Milayer, bei 
Hochpetsch, Bělošic, Kosel, Skalken, Košťál bei Trebnitz, Her- 
tine (B). Taus: felsiger Abhang! 

Centaurea axillaris Willd. Hradischken und Wostray bei Me- 
ronitz (B). 

Carduus crispus L. An der Chrudimka von Pardubic aufwárts 
(K). Štěpánow bei Kostenblatt (B). Um T'rebnitz verbreitet (Ž). 


Cirsium canum All. Wittingau: nur auf einer Wiese bei der Halte- 
stelle der Eisenbahn (W)! wohl nur eingeschleppt. 


Cirsium pannonicum Gaud. Staudenbere sůdl. von Aussig (B)! 
Cirsium rivulare Link. Trautenbach bei Schatzlar (Pax). 


Cirsium oleraceum X acaule. Fuss des Radelsteins, des Tallina- 
berges, des Hottolen- und Schenkenberges bei Štěpánow (B)! 


Cirsium oleraceum X canum. Třebosic bei Chrudim und Pod- 
hůra bei Chrast (Z)! Lukow, Kostenblatt, Plahof und Tauberwitz 
sůdl. vom Zinkenstein (B)!.© 

Cirsium oleraceum X rivulare. Trautenbach bei Schatzlar, mit 
C. rivulare (Pax). 

Cirsium oleraceum X palustre. Heřmanov-Městec: nad Herou- 
tem u Konopáče (Zg)! 

Cirsium palustre X canum. Holic (K). Wittingau: bei der 
Haltestelle mit den Eltern (W)! 

Cirsium acaule X canum. Opatowicer Kanal bei Žďánic, Holic 
(K. Zwischen Spitzbere und Wranikberg bei Meronitz, Fuss des 
Radelsteins bei Lukow (B)! 

Cirsium lanceolatum X canum s. 8. 441. 

Carlina vulgaris L. var. nigrescens Form. Teinitz a. d. Sá- 
zawa (V)! 

81* 


484 Lad. Čelakovský 


Carlina acaulis L. Isergebirge: noch am Buchbere an der klei- 
nen Iser (Č)! Teinitz (V). Um Schůttenhofen háufig (Č). 


Dipsacus silvester L. Otawaufer bei Jistec, Moldau bei Kře- 
šťovic (O)! 


Dipsacus pilosus L. Řepín: im Strassengraben náchst dem Schloss- 
park (Ž). 

Scabiosa columbaria L. (genuina). Podhůrka und Chraštic beť 
Chrast (Z)! Im Mileschauer Gebirge viel verbreitet, auch im 
Bielathale bei Auperschine, bei Gross-Priesen, Binowe (B)! 

Valeriana sambucifolia Mik. Kessel im Riesengebirge (Ů). 

Asperula tinctoria L. Selnitzer Bere bei Bilin, Hradischken 
und Wostray bei Meronitz, Saubere bei Štěpánow, Štěpáner 
Berg, Hora bei Merzkles, Langer Bere bei Třiblic (B)! 

Asperula galioides MB. Bělá bei Luže unweit Skutě (Z)! 

Galium spurium L. Rovensko mehrfach (B). 

Galium tricorne With. Holic: bei Ober-Ředic, spárlich (K). 

Galium rotundifolium L. Hochlieben und Mcel (Z)! 

Lonicera nigra L. Isergebirge: auch Buchbere (Č)! Katzenkoppe 
bei Gross-Priesen (B)! 

1Symphoricarpus racemosa Michx. Písek: an der Wotawa 
gegenůber Jistec aus des Fáhrmanns Garten verwildert (C)! 

Viburnum lantana L. Brůx: auch Breitenbereg, Schwarzer Berg, 
Bóhm. Zlatník, Schafferbere bei Bilin, Johannesbere bei Kolo- 
seruk, Schenkenberg, Dob bei Dobšic, Wostray bei Meronitz, 
Langer Berg bei Třiblitz, Watislaw, Košťál bei Trebnitz, Hoblík 
bei Laun (B)! 

Adoxa moschatellina L. Rovensko, Jičín mehrfach (B). Mile- 
schau (Ve)! 

Vinca minor L. Jičín: Bukvice, Popowicer Hain (B). Vchynic bei 
Chlumec, Nechanic (K). 

Menyanthes trifoliata L. Hollengrund bei Malkau im Erzge- 
birge (Z)! 

Gentiana cruciata L. Plóschenberg bei Trebnitz (B)! 

Gentiana pneumonanthe L. Chrudim: zwischen Lukavic und 
Skalka reichlich (Z)! 

Gentiana ciliata L. Podhůrka bei Chrast; Bělá und Radim bei 
Luže (Z)! Wálder bei Bilichau (Kb). Fuss des Hoblík bei Laun, 
zwischen Watislaw und Košťál, Binowe sůdl. von Gross-Priesen , 
Althummel, Wittine, Buchwald beim Zinkenstein (B)! 


Resultate der botanischen Durchforschung Boóhmens. 485 


Gentiana amarella L. (genuina). Mihlhausen [Nelahozeves] bei 
Prag [Sigmund|! Nordfuss des Milayer, Fuss des Hoblík bei 
Laun (B)! Dobříš: Kozohorer Revier (Freyn)! 

B. turfosa Čel. s. S. 441. 

Gentiana germanica Willd. Um Schittenhofen und Hrádek háufig 

(Č)! Čekanic bei Blatná (Ve)! Gratzen! 

Gentiana chloraefolia Nees (Rchb, Gris.) Nach Revision der 
Herbarien wurden bisher fůr Bóhmen nachstehende Standorte 
festgestellt: Prag: in der Cibulka, mit G. germanica zusammen 
(Opiz, Schóbl)! In Nordbohmen bisher selten: Hohenelbe (J. 
Kablík, Tausch herb. boh., var. macrocalyx)! Trautenau (Černý)! 
Gutwasser bei Junebunzlau (Štika)! — Kladno (Wildt)! Winařicer 
Thal, ziemlich háufig! — Háufiger in West-, Mittel- und Sůd- 
westbohmen: Petsch oberhalb Komotau im Erzgebirge (Knaf)! 
Schlackenwerth (J. Reuss, Wettengel, beide als G. campestris) ! 
Bukwa am Duppauer Gebirge! Karlsbad (Knoll)! Tepl (Konrad) ! 
Marienbad (Petřina)! Am Glunker bei Plan (Rasp)! Wolfsberg 
bei Černošín (Anna von Melzer)! Wolešná (Mórk)! Wiesen am 
Třemošná-Berge bei Obecnic (Freyn)! Rožmitál sehr háufie 
(Lusek, Velenovský)! Čekanic bei Blatná mit G. germanica, be- 
sonders hinter der Wobora bei Sedlec, Hůgel hinter Milčic, hinter 
Lažan gegen Krašťovic zu (Velen.)! Um Chudenic háufůg (aber 
nirgends G. germanica), z. B. Waldwiesen unter dem Žďár, bei 
Chocomyšl, Košenic! = 

Gentiana campestris L. Schluckenau: unter dem Bozenberg, bei 
Kónigswalde (Č)! Berewiese bei Niedergrund náchst Georgswalde 
(E. Hackel)! i 

Erythraea ramosissima Pers. Hochlieben und Krpy (Z)! Teinitz 
a. Sáz.: Wiese Babinec und beim Dunavicer Teiche (V)! 

Asperugo procumbens L. Brunnersdorf, Kaaden (Z)! 

Echinospermum lappula Lehm. Podlažic bei Chrasť sehr selten 
(Z)! Bei Horažďovic nur vereinzelt auf der Kirchhofmauer und 
auf dem Kostník (Ce)! Schůttenhofen: beim Hammer (Č)! 

Echinospermum deflexum Lehm. Berg Wostray am Radelstein, 
Franzberg und Kellerberg bei Kostenblatt; Mileschauer Klotz- 
bere (B)! 

Omphalodes scorpioides Schrk. Haida: bei Blottendorf und 
am Slawitschkenberge (Wm). 

Myosotis caespitosa Schultz. Brůx: Teichlein auf dem Plateau 
des Rosselberges (B)! Řebic bei Wernstadtl (B). Teinitz: bei 
Benice, Dolní Požáry (V). 


486 Lad. Čelakovský 


Myosotis hispida Schlecht. Sandfelder bei Ouhalic náchst 
Weltrus (Kb). 

Myosotis versicolor 8m. Libčan bei Pardubic (K). 

Lithospermum officinale L. Hoblík bei Laun, Johannesberg 
bei Koloseruk, Hradischkenberg bei Schwaden náchst Aussig (B)! 

Lithospermum purpureo-coeruleum L. Štěpáner Berg im 
bohm. Mittelgebirge (B)! 

Pulmonaria angustifolia L. Breiter Berg bei Brůx, selten (B) 

Nonn ea pulla DC. Deutsch-Kralup: bei Prósteritz und Tuschmitz 
(2)! 

1Gollomia grandiflora Dougl. Prag: auch im Závisťer Thale am 
Abhang (Šolín)! 

Solanum miniatam Bernh. Brůx: im Dorfe Wteln, beim Oseker 
Weingarten oberhalb Bóhm. Zlatník, Koloseruk, Sedlitz, Kosel, 
Meronitz; zwischen Aussig und Wanow; Schweissjáger oberhalb 
Eichwald im Erzgebirge (B). 

Atropa belladonna L. Chrudim: bei Štrádow und Janovic (Z)! 

Physalis alkekenci L. Hoblík bei Laun háufig (B)! Třebnitz: 
steiniger Feldrain (Ž)! unterhalb des Košťál (B). 

Datura stramonium L. Píšťovy bei Chrudim (Z)! Bei Horaž- 
ďovic selten (Ce)! 

Verbascum lychnitis L. B) albiflorum. Brachfelder am Bahn- 
hofe der Nordbahn bei B. Leipa 1887, spáter ausgerottet (Wm). 

Verbascum phoeniceum L. Hochlieben: im Walde beim Zahájí 
selten (6). Luschitz, Johannesberg bei Koloseruk, Lehmberg bei 
Bělošic (B). 

Verbascum thapsus X lychnitis. Sůdliches Moldauthal: bei 
Červená (C)! 

Verbascum nigrum X lychnitis. An der Moldau zwischen 
Červená und Klingenberg [Zvíkov] (C)! 

Verbascum phlomoides X phoeniceum s. 8. 448. 

Scrophularia alata Gil. (9. Ehrharti Stev.). Chrudim: in Dřenic 
zahlreich (Z)! Wiesengráben bei Milčic unweit Pečky! 

Limosella aguatica L. Zíchovec bei Bilichau (Kb). Ufer der 
Sázawa und der Báche um Teinitz (V)! Wittingau (W)! 

+ Mimulus luteus L. Sůdliches Moldauthal: bei Křeštovic (C)! 

Linaria spuria Mill. Brachfeld bei Aschendorf náchst B. Leipa 
(Anders nach Wm). 

Linaria minor Desf. Podhůrka bei Chrast (Z)! Um Hochlieben 
und Mcel (Ž); Rovensko: bei Lhotka und Václav (B). Strasse 
von Lukow nach Mileschau, bei Milay und Rannay (B)| 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 487 


Linaria arvensis Desf. Hochlieben; Mcel: na Oříšku; Ratschitz 
bei Deutsch-Kralup (Ž)! 

1Antirrhinum majus L. Josefstadt: auf den Terassen und Festungs- 
mauern an der Elbe náchst der Brůcke (Kronwerk) in grosser 
Menge (Jar. Jahn). 

Veronica anagallis L. B. pallidiflora /. glanduligera 
(V. aguatica Bernh.). Brůx: im Bache der Komerner Seewiesen 
(B)! 

Veronica montana L. Buchberg im Isergebirge (Č)! Hlinsko: bei 
Srný und Petrkov (Kalenský). 

Veronica teucrium L. (latifolia Autt.). D.-Kralup, Ratschitz (Ž)| 

Veronica prostrata L. B. Zlatník, Obernitz, Koloseruk, Bělošic, 
Meronic (B)! 

Veronica longifolia L. D. Kralup: bei Ratschitz am Saubach (Ž)! 
Štěpánov im Mittelgebirge (B). 

Veronica praecox AIl. Brixer Schlossberg; háufig bei Sedlitz, 
Koloseruk, besonders Plateau des Johannesberces, Hochpetsch, 
Milayer (B)! 

Veronica opaca Fr. D. Kralup, Ratschitz (Ž)! Um Teinitz a. Sáz. 
gemein (V)! 

Veronica agrestis Fr. D. Kralup: im Pfarrcarten (Ž)! 

Veronica triloba Opiz. Bei Neu-Benátek, Stratow, Lissa sehr 
háufig (F)! 

Pedicularis palustris L. Rovensko (B). 

Rhinanthus hirsutus Lamk. Rovensko; Bóhm. Zlatník (B). 

Euphrasia lutea L. Rosselbere bei Brůx (B)! 

Melampyrum cristatum L. Wald hinter Zvíkov bei Nechanic, 
Chlum bei Neu-Bydžov (K). Hoblík bei Laun; im boóhm. Mittel- 
gebirge úberhaupt verbreitet (B)! 

Melampyrum fallax Čel. Im Walde Ohrada bei Vchynic náchst 
Chlumec (K)! 

Lathraea sguamaria L. Jičín: Těšín, Valy bei Češov in Menge 
(B). Panská stráň bei Ouřetic (K). 

Orobanche epithymum DC. (0. alba Steph., ein unpassender 
Name) var. minor. Bei Prag: Abhang im Butowicer Thálchen 
hinter St. Prokop háufig (Č)! Holic bei Pardubic im Haine bei 
Poběžovic 1 Expl. (K). Brůx: Hůgel hinter der Rudolísdorfer 
Kirche, auf Thymus Marschallianus (B)! 

Anmerk. Die Butowicer Pflanzen zeigen eine erosse Variabilitát 
der Narbenfarbe; dieselbe ist zwar meistens, wie es normal, dunkel- 


488 Lad. Čelakovský 


violett, aber manchmal bráunlich-rothlich, manchmal sogar reingelb, 

der obere Griffeltheil dabei geróthet. Bei gelber Náarbe die Corolle 

bald róthlich, bald gelblich-weisslich, ungeadert, kůrzer, weiter. 

Orobanche caryophyllacea Sm. Milayer, Langer Bere bei Tři- 
blic (B)! 

Orobanche rubens Wallr. Nedošín bei Leitomyšl: Abhang an der 
Bahn (Ze)! Tobiasch-Berg bei Kosel, auf Medicago falcata (B)! 

Orobanche elatior Sutt. Leitmeritz: auch neuerdings 1886 am 
Raine unter dem Uhuberge auf Centaurea seabiosa (Ž)! 

Orobanche Kochii F. Schultz. Kalklehne bei Hleďsebe náchst 
Weltrus (Kb)! Brůx: nordl. von B. Zlatník viel, Windmůhlbero 
bei Půllna, Schusterbere bei Hochpetsch sehr viel, zwischen Lu- 
schitz und Dobšic; am Breitenstein sůdl. von Tůrmitz; úberall 
auf Centaurea scabiosa (B)! 

Orobanche picridis F. Schultz. Hlieďseber Lehne bei Weltrus 
(Kabát) ! Rain unter dem Schafferberge bei Bilin (B)! 

Orobanche coerulescens Steph. Milayer Berg, auf Artemisia 
campestris (B)! 

Orobanche arenaria Borkh. Milayer dsol. (B)! 

Orobanche coerulea Vill. Milayer, auf Achillea millefolium (B)! 

Mentha verticillata L. (M. sativa Koch vix Linné). Um Chudenic 
z. B. wáchst nur diese, durchaus keine M. aguatica capitata, 
daher ich die bestimmteste Behauptung von John Briguet,*) dass 
erstere eine arvensis X aguatica sei, nur fůr eine theoretische 
Interpretation halten muss. ji 

Thymus Marschallianus Willd. (var. hirsutus et glabre- 
scens). Brůx, Obernitz, Kosel, Hochpetsch, Štěpáner Berg, Langer 
Bere bei Třiblic, Wolfschlinge bei Aussig (B)! 

Thymus humifusus Bernh. Rother Berg bei Brůx, Schafferbere 
bei Bilin, Luschitz, Koloseruk (B)! 

Thymus angustifolius Pers. Jungbunzlau: um das ehemalige 
Todtenwáldchen (na Radouci) und auf der Lehne mit Helian- 
themum fumana háufig! . 

Salvia verticillata L. Vinice bei Pardubic (K). Bělá bei Luže, 
háufig (Z)! Hochlieben und Mcel (Ž). 

Salvia silvestris L. Brůx, Obernitz, Půllna, Sedlitz, Koloseruk, 
Hochpetsch, Meronic, Radovesic, im sanzen Bielathale (B). 


*) Fragmenta monographiae Labiatarum (Bullet. de la soc. bot. de Genéve) 
1889. 


Resultate der botanischen Durchforschune Bohmens. 489 


Melittis melissophyllum L Štěpáner Bere, Kautenbere bei 
Lukow, Mileschauer Klotzbere (B). 

Galeopsis angustifolia Ehrh. Horažďovic: hinter Burg Rábí und 
unter dem Kostník im Getreide selten; G. latifolia Hofm. bei 
Horažďovic háufiger (Ce)! 

Stachys germanica L. Podhůrka bei Chrasť (Z)! 

Stachys annua L. Chrudim: bei der Schwimmschule háufig (Z)! 
Hochpetsch: hinter dem Langen Bere háufie (B)! 

Scutellaria hastaefolia L. Kladrub a. E. (K). 

Prunella laciniata L. Řeporyje gegen St. Prokop («. alba Č)! 
Zwischen Watislaw und Košťál bei Trebnitz («. und B. violacea 
b)! 

Prunella grandiflora Jacg. Řeporyj gegen St. Prokop (Č)! Jičín: 
am Wege nach Ostružno reichlich (B). Fuss des Brůxer Spitz- 
bergs (mit B. laciniata, b)! 

Ajuga genevensis L. X reptans L. (f. estolona in genevensem 
vertens = supergenevensis X reptans, A. hybrida Kerner Ó. B. Z. 
1874). Marienbad (1875 nach Borbás). 

Ajuga chamaepitys Schreb. Trebnitz (B). 

Teucrium scorodonia L. Am Bahndamm an der Strasse von 
Haida nach Rohrsdorf gegenůber Henke's Ziegelei 1888 etwa 
60 Expl. (Dr. Hantschel, 1886 bereits Ronge nach Wm), also 
wohl nur eingeschleppt. 

Teucrium scordium L Bei Mcel „na Blatě“ (Ž)! 

Teucrium botrys L. Košťál bei Trebnitz, Hasenbure bei Libo- 
chovic (Ž)! Spitzbere, Rósselberg bei Brůx (B)! 

Plantago major L. var. uliginosa Tsch. Teinitz a. Sáz. háufig 
(V)! 

Glaux maritima L. Welwarn: bei Nabín und in Volovic (Kb). 

Centunculus minimus L. Teinitz a. Sáz.: Wiese Babinec (V)! 

Anagallis arvensis L. B. coerulea. Chrudim: bei der Schwimm- 
schule heuer viel (Z)! 

Naumburcia thyrsiflora Rchb. Teiche bei D. Kralup, Hagens- 
dorf (Ž)! 

Trientalis europaea L. Gratzen: Braun-Au bei Bohmdorf (J)! 

Soldanella montana Mik. Wald Hluboká bei Forbes (W)! 

Primula officinalis Scop. var. ampliata Koch. Kelche ver- 
gróssert, stark nach oben verbreitert, aber kurz. Corollenróhre 
nicht hervorragend. Blátter normal mássig behaart. 

So im Laubwald bei Luschitz sůdl. von Bilin (B)! 


490 Lad. Čelakovský 


Androsace elongata L. Prag: Kraluper Wald (Kb). 

Arctostaphylos officinalis Wimm. Bei Hůhnerwasser auf 
Hochmoor gegen den Wawrouškenteich zu (Purkyně) und zwischen 
Bósig und Kuhbrůcke am Rande des Grossteiches (Wm). Ob 
blůhend gefunden, wird nicht gesagt; das Vorkommen auf Hoch- 
moor ist mir etwas verdáchtig. 

Pirola rotundifolia L. Neu-Plesser Wald bei Josefstadt (P)! 

Pirola uniflora L. Rovensko: Bora-Wald, Babylon; Kumburg bei- 
Jičín (B). Hochwald bei Gratzen ! 


3. Choripetalae. 


Clematis recta L. Podhůrka bei Chrast (Z)! Leitmeritz: auch 
Uhuberg, Dubinaberg (Ž)! 

Thalictrum ancgustifolium Wimm. et Grab. Lhotka bei Ro- 
vensko (B). 

Pulsatilla pratensis Mill. Um Briůx und Bilin auf vielen Hůgeln 
und Bergen (B). 

Pulsatilla patens Mill. Mittelgebirge: Gross Skála bei Lukow (B) 

Anemone silvestris L. Leitomyšl: bei Osek im Haine Rulík (Zg). 
Hochlieben, Řepín selten (Ž)! 

Adonis aestivalis L. P. citrinus. Zwischen Milay und Hoch- 
petsch (B)! 

Myosurus minimus L. Teinitz a. Sáz.: Ledeč, Tarankawiese (V). 

Ranunculus aconitifolius L. Prag: im Stern am Waldbache 
etwa 8 kráftige Exempl. (Šteinich, Paul)! 

Caltha palustris L. varietates s. 8. 449. 

Trollius europaeus L. Rovensko háuůg (B). Hochlieben: Wiesen 
bei Pěčic gegen Kosořic (Z)! Binowe und Plahof sůdl. von Gross- 
Priesen (B). 

Nigella arvensis L. Bóhm. Zlatník, Obernitz, Rudolfsdorf bei 
Brůx, Hochpetsch, Luschitz, Schenkenberg bei Kramitz, Kosel, 
Auperschine, Jungfernsprung im Elbthal (B)! 

Aconitum variegatum L. Bilichower Wálder (Kb). Písek: Wo- 
tawaufer gegenůber Jistec (C)! 

Glaucium phoeniceum Crantz. Sandsteinbrůche bei Miletic náchst 
Welwarn (Kb). 

Cořydalis cava Schweigg. Nordabhane des Bořen und im Parke 
des Sauerbrunns bei Bilin; Johannesbere bei Koloseruk, Milayer 
Berg (B). 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 491 


Corydalis pumila Rchb. Am Schloss- uud Breitenbergce bei 
Brůx nur diese, aber nicht C. digitata (B)! was ich bereits 
Prodr. S. 431 vermuthet; auch in einem Wáldchen westlich von 
Hawran (B)! 

Corydalis fabacea Pers. Rovensko, Milayer (B). Horažďovic: 
nur auf dem Knížecí ostrov und auf Prácheň wenig mit C. 
cava (Ce)! 

Teesdalia nudicaulis R.Br. Jungbunzlau: na Radouci (Ž)! 

Thlaspi perfoliatum L. Um Pardubic verbreitet (K). Bilin, 
Sedlitz, Havran, Obernitz, Koloseruk, Hochpetsch háufig (B)! 
Deutsch-Kralup, Ratschitz (Ž)! Um Teinitz a. Sáz. háufie (V). 
Wittingau: im Park einige Exemplare, wohl eingeschleppt (W). 

Thlaspi montanumL. Prag: Butowicer Thal mit Hieracium grani- 
ticum (Č)! 

Biscutella laevigata L. Bei Řeporyj hinter St. Prokop (Č)! 

Coronopus Ruellii All. Um Mcel, Hochlieben verbreitet (Z) 

Lepidium campestre R. Br. Wálle bei Leitmeritz (Ž)! 

Alyssum saxatile L. Basaltmittelcebirge auch: Grosse Skála bei 
Lukow, Hora bei Merzkles, Langer Berg bei Třiblic, Plóschen- 
berg und Schloss Skalken bei Trebnitz, Staudenbereg bei Aualen 
(B)! 

Lunaria rediviva L. Buchbere im Isergebirge (Č)! Schlucht bei 
Poličan náchst Miletín mit Arnica (Br)! 

Cardamine trifolia L. [Glazer Schneeberg: im Walde oberhalb 
Klessengrund, schon in Schlesien (Weberbauer nach Fiek)]. Viel- 
leicht auch noch auf bohmischer Seite. 

Cardamine impatiens L. Pardubic: Fasanerie, Úfer der zlem 
Chrudimka, Čivicer Wald, Kladrub (K). Fuss des Pakowaberges 
bei Lukow (B)! Ufer der Wotawa bei Jistec (C)! 

Cardamine resedifolia L. Hollenkránze am Brunnbere, spár- 
lich (Fk). 

Arabis brassicaeformis Wallr. Johannesbere bei Koloseruk (B)! 

Arabis hirsuta Scop. Wald Bora bei Rovensko (B)! 

Arabis arenosa Scop. Stádtischer Kalkofen bei Schůttenitz (Č)! 

Arabis petraea (Lamk) Koch. Prag: auf Felsen bei Řeporyj 
reichlich (Č)! 

Nasturtium officinale R.Br. Rovensko: Brunnen unter der 
Pfarre (B). 

Erysimum crepidifolium Rchb. Milayer Berg (B)! Deutsch- 

- Kralup: im Klee, selten (Ž)! 


492 Lad. Čelakovský 


Erysimum pannonicum Crantz. Mitteloebirge: Schlucht zwischen 
Luschitz und Dobšic, Radovesic, Ruine Suchoslav bei Kostenblatt, 
Watislawer Busch bei Trebnitz (B)! 

Erysimum durum Fresl. Zwischen Aussie und Wanow am linken 
Elbeufer (B)! 

Conringia orientalis Andrz. Prahn bei Komotau (Ž)! 

Sinapis arvensis L. B. dasycarpa Neilr. Triebschitz bei Brůx: 
beim Bahnhof (B)! 

Raphanus raphanistrum L. B. albiflorus. Schiittenhofen (Č). 

Rapistrum perenne L. Hochlieben: im herrschaftlichen Garten 
sehr spárlich (Ž)! 

Reseda luteola L. Sellnitz bei Bilin (B)! Naschau bei Deutsch- 
Kralup (Ž)! 

TReseda odorata L. Verwildert vor Jahren am Elbufer bei 
Tetschen (Malinský) ! 

Reseda phyteuma L. s. S. 450. 

Drosera rotundifolia L. Chrudim: unterhalb Chrbokov und bei 
Zbihněvic [Zbližňovic| (Z)! Gratzen: am Teiche Hansel! 

Viola odorata L. fl. roseo am Schlossbere bei Brůx, A. albo am 
Milayer háufig (B). 

Viola odorata X hirta (V. foliosa Čel.). Fuss des Milayer, háufie, 
grosse Rasen bildend (B)! 

Viola collina Bess. Breiter Berg bei Brůx selten (B)! Johannes- 
berg bei Koloseruk, Milayer bei Laun (B)! Horažďovic: auf der 
Moučanka (Ce)! auf dem Kalkhůgelrůcken bei Milčic náchst 
Schůttenhofen (Č)! 

Viola hirta L. dore roseo! Rain beim Milayer (B)! 

Viola ambigua W. K. s. 8. 451. 

Viola mirabilis L. Jičín: auch Wesecer Hain, Čeřovka, Těšín 
(B). Johannesbere bei Koloseruk (B)! 

Viola mirabilis X silvestris. Jičín: auf dem Těšín bei Eisen- 
stadtel mit V. mirabilis, silvestris und Riviniana (B)! 


Viola arenaria DC. Milayer, Johannesberg bei Koloseruk (B)! 


Viola tricolor L. v. montana. Kuněticer Berg bei Pardubic (K). 
Helianthemum fumana Mill. Ich habe heuer den Standort bei 
Jungbunzlau besucht und die Art nicht nur an der angegebenen 
Stelle (náchst dem ehemaligen Todtenwáldchen) sondern noch an 
2 von einander entfernten Stellen gegen die Stadt zu, und zwar 
an allen drei ausgebreiteten Stellen sehr zahlreich in Hunderten 
von Rasen angetroffen. Die Pflanze hált sich jedoch nur am 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 493 


oberen Rande der Iserlehnen um die felsigen Partien, auf dem 
nackten, nicht berasten, kalkig-sandicen Boden, ohne gegen die 
feuchtere, erasice Thalsohle an der Chaussé hinabzusteigen. 

Montia rivularis Gmel. Báchlein an der Wotawa gegenůber 
Jistec háufie (C)! 

Seleranthus intermedius Kitt. Sandfluren und Kleefelder bei 

« Pardubičky « und $ mit den muthmasslichen Eltern zahlreich (K)! 

Herniaria hirsuta L. Am Wege von“ Mcel nach Seletice (Ž)! 

Corrigiola litoralis L. Am Elbufer auch zwischen Aussig und 
Wolfschlinge zahlreich (B)! 

Spergularia salina Presl (genuina). Brůx: am Teichel bei 
Tschóppern (B)! 

Spergula Morisonii Bor. Benátek: Sandfluren bei Mladá (F)! 
Plakánky bei Sobotka (B). Schwarzer Bere im Isergebirge um 
912 m (Fk). 

Sagina nodosa Mey. Zwischen Štěpánow und Kostenblatt im 
boóhm. Mittelgebirce (B). 

Sagina subulata Torr. et Gr. Feuchte Trift in Lipník bei Be- 
nátek (F)! 

Cerastium anomalum WK. Auf Schwarzbóden zwischen Dobra- 
vic und Voděrady (F)! © 

Cerastium brachypetalum Desp. Teinitz a. Sáz.: Matějíčkův 
kopec (V)! 

Cerastium semidecandrum L. (genuinum), Um Lissa, Benátek 
und Jungbunzlau gemein (F)! 

Cerastium glutinosum Fr. Prag: Thal bei Řeporyj (Č)! Abhánge 
gegenůber Libčic (F)! Bei Benátek, Dobravic, Luštěnic u. s. w. 
háufie (F)! 

Cerastium arvense L. B. olabrescens Neilr. Lehnen im Thal 
von Řeporyj bei Prag (Č)! 

Stellaria media L. 0. apetala Tausch (8. pallida Piré). Par- 
dubic: zwischen Steinen des Dammes des ehemaligen Teiches 
Oplatil.(K)! č 

Stellaria palustris Ehrh. Um Pardubic háufg (K). 

Vaccaria pyramidata Fl. Wett. var. parviflora. Zwischen 
dem Milayer und Schusterbere neben Trigonella foenum graecum, 
B. Zlatník (B)! Deutsch-Kralup im Gemengfutter (Ž)! 

var. grandiflora (Jaub. et Spach sp.). Zwischen Welwarn 
und Budohostic im Gemensfutter zahlreich, dann zwischen Skury 
und Tmáň deseleichen (Kb)! 


494 Lad. Čelakovský 


Kohlrauschia prolifera Kunth. Leitmeritz: am Radobyl (Ž)! 
Sůdliches Moldauthal: bei Křešťovic (0)! 

Dianthus armeria L. Hradischkenběre und Wraník bei Meronitz, 
Radelstein und Wostray (B)! Grasplátze im Pfarrgarten zu D. 
Kralup (Ž)! : 

Dianthus Carthusianorum L. 8. parviflorus Čel. Radobýl 
bei Leitmeritz, auf důrrem Basaltboden; Blumenblátter zwar klein, 
aber Blůthenbůschel nur armblůthig (Ve)! 

Dianthus silvaticus Hoppe. Moldauufer zwischen Klingenbere 
und Červená, dann bei Křešťovic (C)! 

Dianthus superbus L. (a. silvestris). Pardubic: Křemenec bei 
Neu-Čivic (Z)! 

Dianthus Wimmeri Wich. (D. silvestris b. alpestris Kablík). Riesen- 
gebirge: auch am Krkonoš und in den Hollenkránzen am Brunn- 
berge, an beiden Orten nicht háufie (Fk). — Solnic bei Rei- 
chenau: Wiese gegen Ještětic sehr zahlreich (Stud. Jaroslav Ho- © 
vorka, Prof. Truhlár)! eine niedrigere, */„' hohe, wenig beblátterte 
Form. Das Vorkommen in so tiefer Lage sehr merkwůrdig, es 
spricht nebst der Form des Kelches und der Blumenblátter doch 
wohl dafůr, dass dies eine besondere Art und nicht bloss Hoch- 
gebirgsform des D. superbus ist. 

Melandryum noctiflorum Fr. Chrudim selten (Z)! Rovensko 
(B). Hochlieben (Ž). 

Malva pusilla Sm. X rotundifolia L. p. Švec und Bělošic bei 
Kosel mit den Eltern (B)! 

Malva alcea L. Sovolusky bei Heřmanov-Městec (Z)! Horažďovic: 
nur auf dem Berg Prácheň und Umgegend (Ce)! 

+Malva moschata L. B. Leipa: bei Straussnitz auf einer Wiese 
bei der bohm. Nordbahn 1887; 1888 und 89 auf der Wiese beim 
Straussnitzer Meierhofe stark vermehrt (Wm)! 


Lavatera thuringiaca L. Hochlieben: Rain bei Sušno (Ž)! Volo- 
vicer Hain bei Welwarn (Kb). Schenkenberg bei Kosel im Mittel- 
gebirce (B). 

Althaea officinalis L. Kamenné zboží zwischen Nimbure und 
Kostomlat, Weide am Wassertům pel náchst der Eisenbahn (Le- 
neček). 

Hypericum humifusum L. Rovensko (B). 

Hypericum guadrangulum L. Čejkovic bei Chrudim (Z)! Ne- 
mošic bei Pardubic, Kladruby (K). 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 495 


Hypericum hirsutum L. Pardubic, Úřetic, Tuněchody, Holic, 
Kladruby, Nechanic (K). 

Oxalis stricta L. Mcel: u Rájovny ; Seminarcarten in Leitmeritz (Ž)! 

Geranium columbinum L. Podhůrka bei Chrast (Z)! Pardubic: 
bei Černá, Nemošic, Kuněticer Berg u. a. (K). Teinitz a. Sáz.: 
Wald Rakovec (V)! 

Geranium pyrenaicum L. Řepín: im Pfarrgarten (Ž). 

Geranium silvaticum L. Buchberg im Isergebirge (Č)! 

Radiola linoides Gmel. Bohumilic und Zástava bei Pardubic, 
Vchynic bei Chlumec (K). Gratzen: Wiesengráben bei Kropf- 
schlac! 

Linum tenuifolium L. Langer Berg bei Hochpetsch (B)! 

Chamaebuxus alpestris Sp. Schiůttenhofen: Kalkhůgelrůcken 
bei Milčic (Č). 

+1Evonymus verrucosa Scop. Gratzen: bei Neugebáu im Laub- 
gehólz mit Doronicum caucasicum zwei kráftige fruchttragende 
Stráucher, ohne Zweifel gepflanzt. 

Lythrum hyssopifolia L. Neu-Ples bei Jaroměř (P)! Jankovic 
bei Přelouč mit Erythraea ramosissima (Z)! ,„ 

Epilobium hirsutum L. Čepy bei Heřmanov Městec (Z)! 

Epilobium Lamyi F. Schultz. Tschóppern bei Brůx (B)! 

Epilobium obscurum Schreb. Strakow [Strokele] bei Leito- 
myšl (Zg)! 

Epilobium nutans Tausch. Elbfallbaude im Riesengebirge (Prei- 
ser, Fk). 

Epilobium anacgallidifolium Lamk. Riesengebirgse: unterhalb 
der Elbfallbaude, Guellen um die Fuchsbauden (Fk). 

Epilobium montanum X parviflorum. Horažďovic: beim Tei- 
che Žebrák und dessen Abfusseraben (Ce)! 

Epilobium montanum X trigonum. Glatzer Schneeberg (Weiss 
in Oborný Fl. M.). | 

Epilobium alsinefolium X obscurum (E. rivulicolum Hausskn.) 
Riesengebirge: in einem guelligen Graben zwischen den Bohn- 
wies- und den Topferbauden bei 1050 m. (Ek). 

Circaea lutetiana L. Chrudim: Bach bei Pohled (Z)! Holic, Kla- 
druby, Fasanerie bei Chlumec (K). 

Circaea intermedia Ehrh. Luže: Bach bei Radim (Z)! 

Trapa natans L. Im Poselteiche bei Hirschberg nicht mehr, nach- 
dem der Teich vor mehr als 30 Jahren aufgelassen wurde; im 
Schiessniger Teiche bei Leipa, wo die Pflanze Watzel (dessen 


496 Lad. Čelakovský 


Angaben úberhaupt vielfach unzuverlássig sind) gefunden haben 
will, seit 8 Jahren vergeblich gesucht (Wm). 

Myriophyllum verticillatum L. Jičíner Teich (B). 

Myriophyllum alterniflorum DC. Nach Wurm (Kummerge- 
birge) soll sich ein Exemplar aus dem „Plauschnitzer Teiche bei 
Hotlitz“ im Herbar Schauta's befinden, welcher Standort indess, 
als vorláufig nicht sehr glaublich, erst noch zu constatiren wáre. 

Eryngium campestre L. Jezbořice bei Heřm. Městec (Ze)! Řečan 
bei Přelouč, Mlíkosrby bei Neu-Bydžov (K). 

Sanicula europaea L. Čivicer Wald bei Pardubic, Holic, Libčan 
(K). Auf dem Tábor bei Mcel (Ž)!' 

Astrantia major L. Pardubic: bei Čivic, Černá, Pobližovic bei 
Holic, Libčan (K). Václav bei Rovensko; Binowe sůdl. von Gross- 
Priesen (B). 

Falcaria vulgaris Bernh. Rovensko káufig (B). 

Pimpinella magna L. Gratzen: Gebiůsche bei Piberschlae (J)! 

Bupleurum falcatum L. Podhůrka bei Chrast (Z)! Sůdl. Moldau- 
thal: Abhánge bei Podolsko (0)! 

Seseli hippomarathrum L. Berge und Hůgel bei Koloseruk, 
Dobšic, Schichov, Bělošic, Kosel, Meronitz, Hochpetsch, Milayer; 
Bielathal: Katharinaberg bei Hertine, Ladenburg bei Welbine (B)! 

Seseli coloratum Ehrh. Scháferberg bei Reichstadt (Wm)! Spitz- 
bere bei Brůx, Johannesbere bei Koloseruk, Hoblík bei Laun 
(B)! Teinitz a. Sáz.: Abhang beim Cháfovicer Brůckensteg (V)! 
Písek: Berg bei Čížová (C)! 

Seseli libanotis Koch. Milayer Berg zahlreich (B)! 

Cnidium venosum Koch. Im Walde „Ohrada“ bei Vchynic (K)! 

Pastinaca opaca Bernh. Gebůsch an der Moldau bei Křešťovic (C) ! 

Peucedanum alsaticum L. Watislawer Busch bei Trebnitz (B)! 

Peucedanum cervaria Cuss. Pardubic: Nemošicer Lehne, Vinice ; 
Chlum bei Neu-Bydžov (K). 

Peucedanum oreoselinum Mónch. Aussie: bei Wolfsschlinge, 
Hradischkenberg bei Schwaden (B)! 

Peucedanum palustre Mónch. Gratzen: in der Fasanerie, auch 
in einer Spielart mit schón rothen Frůchten! 

Imperatoria ostruthium L. Forstbauden am Langwasser (Schu- 
be ap. Fk). 

Angelica silvestris L. B. montana (Schleich.). Fuss des Radel- 
steins bei Štěpánow, des Pakowa-Berges, Talinaberges und Kau- 
tenberges bei Lukow (B)! 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóohmens. 497 


Laserpitium latifolium L. Wostray bei Meronitz, Mileschauer 
Klotzberg, Staudenberg bei Aualen («. D)! 

Laserpitium prutenicum L. Chrudim: unterhalb Chrbokow (Z)! 
Radelstein (B)! Fasanerie bei Gratzen zahlreich ! 

Scandix pecten Veneris L. Hoch-Lieben (Ž)! 

Anthriscus vulgaris Pers. In D. Kralup an den Háusern ziem- 
lich háufig (Ž)! 

Chaerophyllum bulbosum L. Deutsch-Kralup, Ratschitz (Ž)! 

Pleurospermum austriacum Hofím. Riesengebirge: Hóllen- 
kránze am Brunnberge (Fk). 

Conium maculatuwm L. Podlažic bei Chrast, Čepy bei Heřm. 
Městec (Z)! Bei Koloseruk, Bělošic, Kosel, Hochpetsch, Štěpánow, 
zwischen Aussig und Wanow (B)! 

Cornus mas L. Um Brůx und Bilin: am Rěsselbere, Bořen, bei 
B. Zlatník, Liebschitz; Milayer Berg viel (B). 

Ribes alpinum L. hen bei Briůx, Schladniger Berg bei Bilin, 
Wostray bei Meronitz, Aloisiushóhe bei Poratsch, Pakowa-Berg 
bei Lukow, Hora bei Merzkles (B)! 

Ribes rubrum L. Fasanerie bei Gratzen! 

Ribes nigrum L. Ufer des Polzenfiusses in Schwora bei B. Leipa 
(Wm). 

Saxifraga caespitosa L. «. glabrata. Štěpáner Berg im 
Mittelgebirge (B)! 

Saxifraga tridactylites L. Pardubic: Steindamm des Teiches 
Oplatil mit Stellaria pallida (K). Leitmeritz: am Satanaberge 
spárlich (Ž)! 

Sedum album L. D.-Kralup: Kirchhofmauer (Ž)! Horažďovic: alte 
Stadtmauern (Ce)! 

Sedum rupestre L. Jankowic bei Přelouč (4)! Hochlieben (Ž! 

Sempervivum soboliferum Sims. Svídnice bei Chrudim, bliihend 
(Z)! Hochlieben: auf Mauern blůhend (Ž)! Althummel unter dem 
Zinkenstein, viel bliihend (B)! Wotawafelsen bei Klingenberg, 
genug blihend (C)! 

Cotoneaster vulgaris Lindl. Trosky bei Turnau (B). Ruine 
Hassenstein bei Malkau im Erzgebirge, ziemlich zahlreich (Ž)! 

Mespilus monogyna Willd. Wittingau: Damm des Opatowicer 
Teiches beim Domanín-Walde (B. glauca, W)! 

Pirus communis L. Milayer Berg, Schenkenberg bei Kosel (B). 

+ Pirus hybrida Sm. Gratzen: im Theresienthale gepflanzt! 

+ Cydonia vulgaris Pers. Brůx: am Rosselberg, bei Saras, nordl. 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 32 


498 Lad. Čelakovský 


von B. Zlatník gegen Brůx, Nordfuss des Schladniger Berges 
(B). 

+ Rosa eglanteria L. (R. lutea Mill.. Brůx: unter dem Breiten 
Berg bei Saras (B)! 

Rosa gallica K. Podhůrka bei Chrast (Z)! Rovensko: Rain unweit 
der Pazderna (B)! Katzenkoppe bei Gr. Priesen (B)! Binowe, 
Alt-Hummel, Steben, unter dem Wostray bei Meronitz, Bělošic 
und Kosel, Schenkenberg (B). 


Rosa trachyphylla Rau a) glabrescens. Im Walde beim 
Teiche Hluboký náchst Holic (K)! Marienbere bei Aussig (Č)! 
Katzenkoppe bei Gr. Priesen gegen Binowe, Schafberg bei Wel- 
hotten, Tauberwitz, Wittine beim Zinkenstein; oberhalb Pschira ; 
Jungfernsprung, Staudenbere, Langer Berg bei Třiblic, Pakowa- 
berg bei Lukow (B)! 

b) piloso-glandulosa Čel. Waldrand am Sůdfusse des 
Kletschenberges (B)! 


Rosa alpina L. Plesser Wald bei Josefstadt (mit lánglichen und 
rundlichen Frůchten, Br)! 


Rosa cinnamomea L. Berg Wostray bei Meronitz, zahlreich am 
Abhang gegen Červený Újezd, wildwachsend, mit Friůchten, eine 
Form mit breit ovalen grósseren Bláttchen (B)! — Angepflanzt 
oder verwildert: in Radim bei Luže (Z)! Častolovic: beim Li- 
čenský mlýn auf dem Abhang sehr zahlreich, mit gefůllten Blůthen 
(Truhlář)! Hecken bei Chocomyšl náchst Chudenic ! 

Rosa glauca Vill. Um Schatzlar sehr verbreitet (Pax). Kletschen- 
bere (B)! 

Rosa coriifolia Fries. Um Schatzlar verbreitet, besonders in der 
Var. frutetorum (Pax). Pardubic: Wáldchen beim Opatowicer 
Kanal bei Ždánic, in der £ cinerea Christ foliis complicato-den- 
tatis glanduligeris (K)! Fuss des Mileschauer Klotzberges (B)! 
Gr. Priesen: Můckenhůbel bei Sullowitz, Schaťfbere bei Welhotten, 
bei Alt-Hummel, Wernstadt (B)! Schwarzer Berg oberhalb Ru- 
dolísdorf bei Brůx (B)! Chudenic: vor Kaničky! Kalklehne bei 
Milčic náchst Schůttenhofen (Č)! 


Rosa collina Jaca. Jičín: Rain zwischen der Pazderna und der HI. 
Dreifaltigkeit bei Ostružno, zwischen dem Walde und einem 
Erlengeholz (B)! Kónnte wohl ein Bastard R. gallica X coriifolia 
sein; R. gallica wáchst ganz in der Náhe zahlreich, R. coriifolia 
wurde zwar in náchster Náhe nicht bemerkt, auch nicht gesucht, 


Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens. 4199 


wáchst aber bei St. Anna, etwas úber "/, Stunde davon entfernt, 
gewiss; die grosse Corolle war blassrosenroth (B). 

+ Rosa alba L. Brůx: unter dem Breiten Berg hinter Saras ver- 
wildert, halbgefůllt (D)! 

Rosa tomentosa 8m. var. cinerascens (Crép.). Wittine, Buch- 
wald und Alt-Hummel beim Zinkeustein (B)! 

Rosa villosa L. var. umbelliflora Sm. Waldrand unter dem 
Langen Berg něrdl. von Leitmeritz (Ve)! Hochpetsch: am Wege 
úber den Langen Bere nach Milay (B)! 

var. mollissima Fr. Horažďovic: auch bei Gross-Hyčic und 
hinter Hejná, je 1 Strauch (Ce)! 

Potentilla verna L. var. stellipila Uechtr. s. S. 459. 

Potentilla alba L. Prag: Volovicer Hain bei Kralup (Kb). Jung- 
bunzlau: auch am Chlum, náchst dem Kosmonoser Thiergarten 
(Ž)! Leitmeritz: auch am Satanaberge (Ž)! Deutsch-Kralup, 
im Hóllengrund bei Malkau (Ž)! 

Potentilla Lindackeri Tausch s. S. 461. 

Potentilla canescens Bess. Wopparner Thal bei Lobositz (Kb). 

Potentilla recta L. Pardubic: Nemošicer Lehne, Vinice (K). Mile- 
schauer Klotzbere («. grandiflora B)! Deutsch-Kralup: an der 
Strasse nach Brunnersdorf, im Pfarrearten; Ratschitz: Lehne am 
Saubach (8. parviflora Ž)! Gratzen: auf sandicen Hůgeln (6. ob- 
scura, J)! 

Potentilla norvegica L. Pardubic: auch Wald bei Doubravic, 
Waldschlag bei Spojil, Elbedamm bei der Elbebrůcke, am Graben 
bei Stéblová (K). 

Potentilla supina L. Um Hochlieben verbreitet (Ž)! 

Comarum palustre L. Im Walde „Ohrada“ bei Wchynic nicht 
viel (K)! Písek: bei Spole hinter Vrcovic (C)! 

Rubus chamaemorus L. Riesengebirge: zwischen der Scharfen- 
baude und dem Mittagsteine (Schube ap. Ek). 

Rubus saxatilis L. Neu-Plesser Wald bei Josefstadt sehr selten 
(P)! 

Rubus suberectus Anderss. Rovensko háufig (B). Um Gratzen 
hier und da, z. B. im Theresienthal, gegen Kropfschlag ! 

Rubus thyrsoideus Wimm. Katzenkoppe bei Gross-Priesen (B). 

Rubus bifrons Vest. Gratzen: Seitenthálchen des Theresienthals, 
náchst der Salix bicolor Tausch! 

Rubus radula Whe (cinerascens). Unter dem Raunay-Berg bei 
Kostenblatt (B)! 


500 Lad. Čelakovský 


Rubus glandulosus Bell. subsp. glaucophyllus und subsp. 
microstemon Čel. am Nordabhano des Hochwaldberges bei 
Heilbrunn, am 2. Aug. d. J. bereits fast durchaus verblůht. 

Rubus corylifolius Sm. c) eolandulosus. Im Želský les bei 
Libčan (K). | 

Rubus tomentosus Borkh. Staudenbere bei Gualen, Katzenkoppe 
bei Gr. Priesen, bei Binowe, beim Schweissjáger oberhalb Eich- 
wald im Erzeebirce (B). Untere Sázawa: Wilder um Netvořic, 
Lešan, Třebšín und Krňan (V)! | 

T Spiraea crenata L. s. 9. 468. 

Spiraea ulmaria L. «) discolor, Im Mileschauer Mittelgebirge 
ziemlich háufie, Tauberwitz siůdl. vom Zinkenstein (B)! Horaždo- 
vic: nur an zwei Stellen gefunden (Ce)! 

Spiraea filipendula L. Brodec an der Sázawa (V). 

+Prunus insititia L. SŠaras bei Brůx, mit Rosa eglanteria ver- 
wildert (B). 

+Prunus cerasus L. Rovensko; B. Zlatník gegen Brůx háufig, 
Schenkenberg bei Kosel (B). : 

Prunus chamaecerasus Jaca. Brixer Schlossberg, Schafferberg, 
Schladniger Berg bei Bilin; ŠSchenkenbere bei Kosel, Milayer, 
Langer Berg bei Třiblic, Košťál bei Trebnitz; Junefernsprung, 
Breitenstein sůdl. von Tůrmitz (B)! | 

Prunus padus L. var. petraea Tausch. Rieseneebirge: auch im 
Schneegraben (Schube ap. Fk). 

Cytisus capitatus Jacg. Podhůrka bei Chrast (Z)! Ladská bei 
Častolovic (J. Hovorka) ! 

Cytisus biflorus UHerit. Wiftingau: bei St. Veit und sonst ver- 
breitet (W)! 

Genista germanica L. Rovensko sehr háufig, Lomnic (B). 

Ononis hircina Jacg. Solnice: auf einer Wiese gegen Ještětic 
sehr zahlreich, stattliche Exempl. (Hovorka, Truhlář)! Hier viel- 
leicht als ursprůnglich wild zu betrachten. 

Medicago minima Desr. Weide bei Řeporyj gegen St. Prokop 
zw (č 

Medicago falcata L. Horažďovic: auf dem Prácheň und bei Zá- 
řečí, vielleicht von frůherer Aussaat herstammend (Ce)! 

+1Trigonella foenum graecum L. s. S. 464. 

Melilotus altissimus Desr. Poběžovic und Vostřetín bei Holic, 
bei Nechanic, Neu-Bydžov, Chlumec (K). Brůx: bei Tchóppern, 
Sedlitz, Koloseruk; bei Meronitz háufig (B)! 


Resultate der botanischen Durchforschung Bohmens. 501 


Melilotus dentatus Pers. Šedlitz bei Brůx: Graben zwischen 
dem Schenkenbere und Kosel, mit Trifolium fragiferum; bei 
Meronitz zwischen dem Spitzberg und dem Wraník (b)! 

Trifolium fragiferum L. Deutsch Kralup háufie (Ž)! 

Trifolium striatum L. Prag: Weidetrift auf lehmigem Abhang 
im Thale bei Řeporyj mit Medicago minima (Č)! 

+ Trifolium incarnatum L. Kutterschitz bei Bilin, verwildert 
(B)! 

Trifolium alpestre L. Grůn und Platz bei D. Kralup (Ž)! 

Trifolium rubens L. Podhůrka bei Chrasť (Z)! Staudenbere bei 

| Oualen sůdl. von Aussig (B)! 

Trifolium ochroleucum Huds. Eisenbere: im Erzgebirge im 
Thiercarten (B)! 

Anthyllis vulneraria L. Pardubic: bei Veská, beim Labský 
rybník [Elbteich] (K). 

Lotus uliginosus Schk. Fehlt um Gratzen canz. 

Tetragonolobus siliguosus Roth. Bahnhof in Dymokur; Johan- 
nesbere bei Koloseruk, Fuss des Mileschauers, Fuss des Hoblík (B)! 

Galega officinalis L. Třebosic bei Chrudim, auch bei Přelouč (Z)! 
Brůx: Graben bei Tschausch, einige Exempl. (B)! wohl einge- 

schleppt. 

Oxytropis pilosa DC. Abhang im Butowicer Thálchen hinter Št. 
Prokop bei Prag, in Menge (Č). Milayer, Langer Berg bei Hoch- 
petsch, in Menge (D)! 

Astragalus exscapus L. Anhóhen nordl. von B. Zlatník gegen 

- Brůx zu, Anhóhen westlich von Luschitz, Johannesbere, Steinberg 
bei Bělošic, Schusterbere bei Hochpetsch (B)! 

Astragalus cicer L. Podhůrka bei Chrast (Z)! Šichrow bei Ro- 
vensko (B). Bělošic, Koloseruk, Luschitz, Hochpetsch, Schichof (B)! 
Prahn gegen Naschau spárlich (Ž)! 

Astragalus danicus Retz. Schuster- und Langer Berg bei Hoch- 
petsch, Lehmbere bei Bělošic, Rother Berg bei Brůx (B)! D.- 
Kralup: an der Strasse nach Brunnersdorf und auf der Šeewiese, 
bei Prahn am Hirtberse und hinter demselben (Ž)! 

Astragalus onobrychis L. Raine bei Beřovic náchst Zlonice, 
zahlreich; dann bei Welwarn zwischen Černuc und Břízan (Kb). 

Astragalus austriacus Jaca. Anhčhen westlich von Luschitz 
und am Johannesbere bei Koloseruk (b)! 

TOrnithopus sativus Brot. Bóhm. Leipa: in einem Garten zahl- 
reich (Hantschel) und beim Bahnhofmagazin in 1 Expl. (Wm). 


502 Lad. Čelakovský: Resultate der botanischen Durchforschune Bohmens. 


Wittingau: auf einer Wiese an der Haltestelle der Eisenbahn 
reichlich (W)! 

Onobrychis viciaefolia Scop. Nemošicer Lehne bei Pardubic (K). 
Schladniger Berg bei Bilin, Tůrmitz (B). 

Vicia lathyroides L. Leitmeritz: auch unter dem Gipfel des 
Radobýl, zahlreich, zwereig (Ž)! 

Vicia dumetorum L. Pardubic: auch Lehne bei Opočinek (K). 
Wopparner Thal bei Lobosic, zahlreich (Kb). Kautenbere bei 
Lukow (B)! 

Vicia pisiformis L. Jičín: Křeliner Jágerhaus, Čeřovka (B). 
Mittelgebirge: bei Luschitz, Berg Dob bei Dobšic, Štěpáner Berg, 
Lancer Bere bei Třiblic, Staudenbere bei Aualen, Eichwald bei 
Teplitz im Erzcebirce (B). Abhánge der Moldau bei Červená (C)! 

Vicia silvatica L. Hóllenerund bei Malkau (Ž)! Abhánce der 
Moldau bei Červená (C)! 

Vicia tenuifolia Roth. Schafferbere bei Bilin, Lhota bei Merz- 
kles, Jungfernsprung (B)! 

Vicia villosa Roth. Práskačka bei Kónigerátz (K). Junebunzlau 
in Getreidefeldern! Wittingau: Hof der Dampfmihle (W)! offen- 
bar eingeschleppt. 

Vicia varia Host var. grandiflora m. s. S. 464. 

Vicia tetrasperma Mónch. Pardubic, Nechanic (K). Rovensko; 
Brůx, B. Zlatník (B)! Horažďovic zerstreut (Ce)! 

Vicia monanthos Desf. Libčan (K). 

Lathyrus nissolia L. Am Kahlenberes bei B. Leipa 1888 und 
1889 abermals mehrere Exeiapl., daher am Standorte wohl be- 
stándig (Wm). 

TLathyrus sativus L. Felder des Plateau des Langen Berges bei 
Hochpetsch (B)! Feld bei D.-Kralup, gebaut (Ž)! 

Lathyrus silvester L. Nemošicer Lehne bei Pardubic, Paňská 
stráň bei Ouřetic, Vinice, úberall nur spárlich (K). Horažďovic: 
auf dem Prácheň und Kostník, seltener auf der Moučanka (Ce)! 
Gratzen: Abhang beim Schafháusel (J)! 

Lathyrus tuberosus L. Mcel, Wtelno, Hochlibín in schweren 
Bóden verbreitet (Ž)! Von Prahn bis hinter D.-Kralup ver- 
breitet (Ž)! 

Lathyrus niger L. Deutsch-Kralup, Platz im Erzgebirge (Ž)! 

Lathyrus albus Kittel. Johannesberg bei Koloseruk und Berg 
Dob bei Dobšic háufig (B)! 


OB 007 


OBSAH. INHALT. 


—— m —— —— m ——— 


Seznam přednášek konaných v 4. Verzeichniss der im 2. Halbjahre 
pPRleti 48890.. str. IV. 1889 abgehaltenen Vortráge . . S. V. 


Pag. 
Augustin, Dr. F. Untersuchungen úber die Temperatur von Prag (Nro. 25). 357 
Čelakovský, Dr. Lad. Resultate der botanischen Durchforschung Bóhmens im 


Var 85 (ANO 27) I Gd0006 E oEE Eo HORE SE 0803 PLN COANOVIC SKÉ 428 
Friedrich, H. Úber Bleitetrachlorid (Nro. 14) . ........« ++. ++. 161 
Hansgirg, Dr. A. Phytodynamische Untersuchungen (Nro. 21). ....... +. 234 
Kušta, J. Geologické poznámky o karbonu Kladenském (čís. 12.). .. ..... 89 


—  Otisky v třetihorním jílu u Sádku (Satkau) u Žatce (čís. 17.) ... . . 223 
— | Nové valouny z kamenného uhlí u Kroučové, Studňovsi a Slaného (čís. 18.) 225 
— Druhý seznam třetihorních rostlin z plastického jílu u Vřešťan blíže 


TESE Bo ZB) 10 08 PŘ E DO P Pá SR SSS od o nod 347 
Lerch, M. O hlavních vlastnostech integralů Eulerových (čís. 16.). . . . ... 188 
Machovec, F. Úber Osculationsebenen der Krůmmungslinien der Fláchen zwei- 

fer (Orediorrnné (DNÍO z VZAB) SPSS 352 
Pohl, O. a Raýman, dr. B. Dusíkaté sloučeniny cukrů (čís. 9.) <... . « « 76 

NO HRC A estherikace (čís. 10-) - .. -< sve «/e'e s 6. * 40s 85 
Raýman, dr. B. a Pohl, O. Dusíkaté sloučeniny cukrů (čís. 9.) . . .. «... 76 


Seydler, dr. A. O interpolací hodnot závislých na dvou argumentech (čís. 22.) 337 
Sitensky, dr. F. O poměrech pohlaví při konopí Cannabis sativa L (čís. 3.). 23 
Stoklasa, Jul. O povaze a vlastnostech monocalcinmfosfatu; čásť II. (čís. 1.). 3 
Sucharda, Ant. © plochách normál ku plochám posouvání stupně čtvrtého 
podle pronikův s rovinou bitangentialnou. S tab. IV—VI, (čís. 26.). . 385 


A RESMme des bohmischen Vext68 ©. < . « « + + « 54 6 sea 4 ee 426 

Šafařík, Dr. A. Einfachster Winkelmesser. Mit 1 Holzschnitt (Nro. 2). . . 17 

he assopeiel(Nr0: 6). <. « o Úveklo mape edí c 48 

—  Jupiters Bedeckung durch den Mond 1889 August 7 (Nro. 19) . . . .230 

P Uher Ceti m Jahre 1780 (Nro. 20)..2. <- s. < < u 232 
Štolba, Fr. Chemische Mittheilungen. Mit 3 Holzschnitten (Nro. 5) 

I Uber. dasBlaorborammonium < 40 

II. Apparat zur Bestimmung der Kohlensáure aus dem Gewichtsverluste 43 

III. Tráger fůr Kůhlschlangen bei Destilationen . . . . .. -+ +.. 45 

BY Stehendes ADsorbtonsrohr: | < 112497. es Se ee 0006 45 


Šulce, O. Molekulárná váha C% Hon-+02 (čís. 11.). . . . . ARR VRO de tnal 11817 


7 Pag. 

Vejdovský, dr. F. O novém rodu zemských planarií. Se 6 dřevoryty (čís. 7.). 58 
— Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. S tab. II. a III. a 2 dře- 

voryty (čís. 13.). 


zal OR Paka vse "61 "86 10 AVE 20 So oeje), 

Velenovský, dr. J. Plantae novae bulgaricae (Nro. 9. KR 6 o 28 

Weyr, dr. E. O problemu projektivity v jednoduchých útvarech geometrických 
(čís. 15) 


DAR E C8U CA OC OBOR SOE NOON C C K hb VO OE . 163 
Zahálka, Č. O nové fossilni 'spongii Solidonodus Počtai. S tab. I. (čís. 8) . . 72 


— L 


Opravy. Berichtigungen. 


Ročník 1889. I. svazek. Jahrgang 1889. I. Band. 


Str. 212. 3. ř. shora nechť se vynechá „duď“. 
» + oB.Ě. má zníti: „tvoří se žlutozelené jehlice neznámého. složení“. 
» 0+ 8.ř. „budiž doplněno: „protínají a žihány byvše, účinkům kyseliny 
solné vzdorují“. 
Str. 213. 16. ř. shora má zníti: a = čemně violověčervené, b — c = slabě zelené“. 


Ročník 1889. II. svazek. |- Jahrgang 1889. II. Band. 


S. 21 Z. 11 v. u. lies „Tangente des halben Ocularfeldes“ statt „angulare Weite 
des Ocularfeldes“. 

S. 21 Z. 10 v. u. lies „des Aalben Fernrohrfeldes“ statt „des Fernrohrfeldes“. 

D2 Z. 4y. u. lies 30:8 "Sstatb 41 W037 1— 28195- 

S. 52 Z. 8 v. o. lies „peripheren“ statí „centralen.“ 

Str. 223 7. ř. z d. stůj „přes 20 cm“ místo „přes 5 cm“. 

Str. 223 5. ř. z d. stůj „8 až 20 mm“ místo „3 až 20 cm“. 


C. ZAHÁLKA: Ó NOVÉ FOSSIL. SPONGII SOLIDONODUS POČTAL 


malbě le 


/ 


10. 


Lit. Farský v Praze 


jd te 
a: 
Ho 


n 


ník 
m 


F Vejdovský: Nervová soustava bilaterii 
p.. 00 


i n PUN 
KS v 


op 


S v v 

Z SAL T 
A VY LŮU 

i ( EVO, 


KKL 
PD ae 


O TOU 


— 


Ú.a k.dvorní litografie A Haase v Praze. 


Wejdovský del. 
ý 


Věstnílk: král. česlcé společ. nauk. U Třída mathemat. přírodověd. 1889 U. 


v + 


1 


F.Vejdovský: Nervová souslava bilateri 


n 


ŘS 
h c JA MERIBÉ 


ES un 


— 2 


V 
= 


i 


tografie A Haase v Praze, 


G.a k.dvorní li 


Vejdovský del. 


Třída mathemat. přírodověd. 1889 jn 


Věstník král.české společ. nauk. 


oc ska == 


== 


m 


PRHUKNH 
SAPERTEVY 
v dě 
VYKÁÍ 


j jh 
KANA 


A, Sucharda, o plochách normal ku plochám posouvání stupně čtvrtého. Tab IV 


Aučor del 


Věstník král české společnosti náuk. Třída mathemat-přirodověd. 1889. I 


A. Sucharda, o plochách 


normal. ku plochám posouvání stupně čtvrtého 


Obr 6. jj 


Aučor del 


ze 
M 
Sl 
se 
a 


Věstník král české společnosti náuk. Třida mathemat-přirodovéd 1889 [ 


Sos E 
i 
: 
i 
i 
i 
i 
KS 
i 
i z 
ed 
i 
i 
i 
1 
i 
n 
' 
( 
| 
i 
z 
G; 
ES 
v 
X U » 
SÝ 
y o! 
ato 
a“ 


A a k 


A. Sucharda, o plochách normal ku plochám posouvání stupně Čtvrtého. 


Autor del 


Věstník král české společnosti náuk. Tida mathemat- přirodověd. 1889 I 


Tab. VÍ. 


7 


AN 


3 2044 106 227 887